Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Sídlo klanu Hyuuga

Goto down 
AutorZpráva
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Sídlo klanu Hyuuga   Thu Jun 14, 2018 7:46 pm


Sídlo klanu Hyuuga se již od nepaměti nachází na samém okraji vesnice, kde si svým způsobem žije vlastním životem, vzhledem ke své odlehlosti. Postupem času však v jeho okolí vyrostla menší čtvrť, které je sídlo středem. Právě v této čtvrti žijí členové vedlejších rodin, spolu s několika dalšími lidmi, kterým se způsob života tohoto klanu zamlouval natolik, že se stali jeho součástí.
Samotné sídlo je následně velice honosné a poměrně rozlehlé, neboť krom hlavní budovy obsahuje i tréninkové dojo spolu s rozsáhlou zahradou. Samozřejmostí jsou také ubikace pro služebné, kterých zde nyní žije více, než členů hlavní rodiny. Ti v současné chvíli čítají jednoho člověka a to samotného vůdce klanu. Co se vybavení sídla týče, mnohé by mohla překvapit jeho modernost, která se však stále drží v co možná nejtradičnějším stylu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 159
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Sídlo klanu Hyuuga   Sat Jun 16, 2018 12:42 pm

Cesta z vězení pro mě byla celkem polehčující okolnost, i když mě bolelo naprosto celé tělo. Ale pořád to přebíjelo ten pocit, že nejsem v té prašivé cele a budu se moci dostat do normální postele a hlavně sprchy. Přítomnost několika shinobi, kteří mě doprovázeli bylo trochu, jak to říct, no moc. Protože ačkoli možná jsem zločinec, pořád jsem tak neskutečně vyšťavená a vyhlídka bábi ve vesnici mi naháněla větší hrůzu, než samotný trest za útěk. Nechala jsem se tedy vést. Neměla jsem ani páru kam jdeme. Když jsme procházeli vcelku velmi honosnou čtvrtí, začínala jsem mít menší obavy. Teprve po chvíli jsem si dovolila položit otázku jednomu z shinobi, kde budu ubytovaná. S odpovědí, že v sídle klanu Hyuga, v sídle Hokageho, tak mi málem poklesla čelist. Prudce jsem se zastavila, až mě shinobo stojíc za mnou prudce vzdali za lokty. 
"Počkat, cože? Nemůžu přece bydlet v sídle Hokageho." protestovala jsem, ale bylo mi to prd platný, protože shinobi se zase rozešli i se mnou dál a vůbec mě neposlouchali. Zastavili se až u hlavního vchodu velkého sídla, ze kterého oči přecházeli. Zaklepali a otevřela nám jakási starší žena. 
"Už na Vás čekáme." řekla celkem pohrdavě. No bezva, další člověk, který mnou bude opovrhovat. Shinobi mě přenechali v její péči a zůstali venku. Ta ženská mě odvedla kamsi, kde jsem už za druhou chodbou věděla, že nevím kde jsem. To něco byla koupelna. Jasně mi přikázala, abych se sebou něco udělala. Kufr, že budu mít v pokoji za dveřmi od koupelny. No fájn. Osaměla jsem v koupelně. Byla tam vana i sprchový kout. Já však přešla k zrcadlu a opřela se umyvadlo. Dívala jsem se na sebe. Vypadala jsem opravdu příšerně. Svlíkla jsem se a byla rozhodnutá, že svůj oblíbený outfit zahodím, protože byl nasáklý krví, potem a špínou z věznice. Ve svých vlasech jsem si všimla blonďatých odrostů. Prošla jsem tedy do pokoje ke kufříku. Bábi zdá se myslela na vše. I lahvičku s barvou mi tam dala. Dobarvila jsem si tedy vlasy a než barva zaschla očistila jsem si veškeré rány a ledovala otoky. Teprve poté jsem vlezla do sprchy a pořádně ze sebe smyla tu špínu a hanbu věznice. Obalila jsem se ručníkem a vstoupila poté do pokoje. Lehla jsem si na postel a dívala se jen tak do stropu. Rána po drakově skousnutí stále bolela. Nebyla řádně ošetřena. Jen co to půjde zajdu si s tím do nemocnice. Tak tady budu teď trávit svůj čas. Odpracovávat si dluh. Osud mi nemohl dát lepší příležitost utkat se s tou červenovlasou ženskou. Jen musím znovu nabrat síly. Přisunula jsem si k sobě kufřík a zkoumala, co mi bábi zabalila. Zdá se, že tam bylo vše potřebné. Nyní jsem se spokojila s obyčejným oděvem, zde výzbroj nepotřebuji. Obálka s penězi na to nejhorší ležela na dně. Vysušila jsem si vlasy a oblékla se do kraťasů a delšího svetru. Poté jsem se natáhla na postel a ani nevím jak, ale hned jsem usnula.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Sídlo klanu Hyuuga   Tue Jun 19, 2018 3:30 pm

Cesta k sídlu klanu byla poměrně zdlouhavá, neboť vedla prakticky přes celou vesnici a já tak měl poměrně dost času k utřídění si veškerých myšlenek, které se mi od mého návratu stačili v hlavě usadit. Bylo toho tolik, co bylo potřeba zařídit, že jsem nevěděl, kde bych měl pořádně začít. Avšak, nakonec jsem si přeci jen utvořil jakýsi pomyslný seznam a harmonogram, dle kterého bych měl být schopen zařídit všechno potřebné v co možná nejkratším čase. Z tohoto důvodu mi však nevycházela zrovna spousta času na jednání s našim hostem, tudíž jsem doufal, že se naše setkání obejde bez zdržujících komplikací, které bych nyní jen velice nerad řešil.
Když jsem následně došel až k samotnému sídlu, byl jsem ihned obeznámen s tím, že si již svěřenkyni Bochikage stihli převzít a dokonce i ubytovat. Nechal jsem tak poslat jednu ze služebných, aby za ní zašla a oznámila jí, že na ni budu čekat v zahradách, do kterých jsem se sám skutečně vydal. Byl to již dozajista nějaký čas od doby, kdy jsem se našimi zahradami procházel naposledy, tak dlouhý, že jsem některá zákoutí již ani nepoznával. Avšak, cesty byly pořád stejné, tudíž nebylo nikterak náročné najít menší most přes poměrně velké jezírko, ve kterém se proháněly pestrobarevné druhy ryb. Dříve jsem na toto místo chodil často, přemýšlet a načerpat duševní klid, avšak na to mi v současnosti již nezbývalo mnoho času. Nyní jsem si však opět užíval onoho klidu, který toto místo poskytovalo a stojíc s rukama opřen o zábradlí mostu jsem vyčkával příchodu našeho hosta.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 159
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Sídlo klanu Hyuuga   Tue Jun 19, 2018 3:49 pm

"Nikdy mě neporazíš, děvenko, jsi slabáááá!" křičela červenovlasá dívka z Konohy. Držela v ruce ty její řetězy, které svíraly celé moje tělo a vydávaly tak palčivou bolest. V tu chvíli ty řetězy přitáhla ještě víc, jako otěže k sobě a začaly se mnou cloumat. 
"Slečno, slečno, probuďte se." mluvila ta holka dál, ale zněla jinak.

V té chvíli jsem sebou polekaně škubla a prudce se posadila. Sahala na mě ta ženská, co mě poslala se koupat. Už tu byla zase a ne zrovna moc hezky na mě koukala. Ani nečekala na to, až se proberu a spustila. 
"Lord Hokage, Vás očekává v zahradě." pronesla nasupeně a odcházela. Ouha, než jsem se stihla nadát, byla pryč. A kdo mi jako teď řekne, kde ty zahrady jsou? Já ani nevím, kde jsem teď já. Vstanu pomalu z postele, zkontroluju, jak vypadám a podívám se z okna. Hokageho jsem ještě neviděla, nicméně okno bylo na celou Konohu nikoli na zahradu. 
"No tak si musíme poradit sami." už jsem měla zpět svou chakru a tak jsem vyvolala jedno ze svých motýlů a poslala jsem jej napřed. Našel cestu celkem rychle a tak jsem se po chvíli vydala za ním. Sídlo skutečně bylo jako velké bludiště a já v tuhle chvíli neměla možnost si ho prohlédnout, ale na to bude času ještě spousta, jak jsem odtušila. Motýlek mě vedl spletitými cestami v zahradě. Když našel, koho hledal přistál mu na rameni a líně mával křídly. Čekal, až ho dojdu. 
Nejdříve jsem se trochu zarazila, když jsem ho viděla, jak stojí opřený o zábradlí. Pak jsem si vzpomněla na výhružku od bábi. Stále jsem byla trochu unavená, ale ten spánek mi pomohl alespoň mít čistou mysl pro tento rozhovor. 
Došla jsem k němu a mírně se uklonila na pozdrav a na znak úcty k němu. To jsem naposledy opravdu udělala jen u bábi. 
"Lorde Hokage." oslovila jsem ho a čekala, kdy na mě spustí řev či cokoli tomu podobné.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Sídlo klanu Hyuuga   Tue Jun 19, 2018 6:17 pm

Netušil jsem, jak dlouho jsem zde stál, kolik minut již stačilo uběhnout. V tuto chvíli mi to bylo poměrně jedno, neboť jsem vnímal jen ten ničím nerušený klid zahrady a pohyb pestrobarevných ryb v rybníčku pode mnou. Skoro jsem až litoval, že jsem tu s sebou pro ně nic neměl. Dokázal bych si vzpomenout na časy, kdy jsme je sem chodívali potají krmit, avšak tyto časy byly již dávno minulostí pohřbenou pod tíhou času. Bylo až s podivem, jaké ticho zde panovalo. Takové, že jsem skutečně mohl postřehnout i svist malých křídel mířících mým směrem. Avšak, i přestože mi následně ono drobné stvoření přistálo na rameni, nevěnoval jsem mu žádnou pozornost, byť ani jediný pohled. Stále jsem tam stál s pohledem upřeným na hladinu jezírka pode mnou, utopen ve svých myšlenkách.
Když jsem však následně zaslechl kroky, vrátil jsem se zpět do reálného světa, i přestože můj pohled stále zůstával na hladině a to i ve chvíli, kdy na mě promluvil onen ženský hlas. Koutkem oka jsem si dokázal povšimnout její řádné úklony, čímž si dozajista získala kladné byť vcelku nepodstatné body k dobru. "Mezi zdmi tohoto sídla mě tak prosím neoslovujte" pronesl jsem s klidem mě tak vlastním, přičemž jsem stále svůj pohled neodtrhl od hladiny jezírka, jako kdybych ani nemluvil k ní. "Zde nemá žádný titul váhu. Ani můj, ani ničí jiný" pokračoval jsem, zatímco jsem svůj pohled pomalu ale jistě odtrhl od hladiny a zadíval se kamsi před sebe do rozkvetlé zahrady. "V momentě, kdy jste prošla branami tohoto sídla mezi námi není rozdílu, slečno Xayah" zakončil jsem s určitou vážností, přičemž jsem k ní konečně stočil svůj pohled, který si nesl svůj klasický, byť lehce uvolněnější nádech. Důvodem, proč jsem s ní chtěl mluvit zde namísto kanceláře či pracovny byl ten, že zde jsme si skutečně byli rovni. Zde jsme byli pouze dva lidé, kteří spolu vedli prostou řeč. Žádná politika mezi zdi tohoto sídla nepatřila, stejně tak ani žádné tituly, hodnosti či cokoliv tomu podobného. Dalo by se říci, že se jednalo o čistě neutrální půdu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 159
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Sídlo klanu Hyuuga   Tue Jun 19, 2018 6:51 pm

No dalo se říci, že na mě působil až moc klidně. Jako muž, který absolutně byl můj opak. No zarazil mě hned svým dalším monologem. Jsme si tu rovni? To ať neříká dvakrát, dokázala bych toho až moc využít. Bylo mi jasné, že se zde ale musím chovat slušně a ať říká co chce, pořád je on můj věznitel a kage této vesnice. Nemůžu se k němu chovat takto. Narozdíl od mých kolegů já autoritu uznávala. Sama jsem ji od sebe očekávala. Nicméně mě opravdu zarazil. Nevěděla jsem jak reagovat, ani se na mě nepodíval. To mi dávalo spíše jasně najevo, že mnou opohrdá. Nic jiného jsem ani nečekala. 
"Ehm, jak Vás mám tedy oslovovat?" zeptala jsem se zdvořile. I když jsem měla co dělat, abych nevyjela. Nicméně ne byla jsem jako naše babča. Pokynula jsem motýlkovi, aby přeletěl ke mě z jeho ramene. Ten si tedy přelétnul ke mě a na mém rameni, dělal tu samou činnost. Pak se na mě podíval a já měla tu tendenci se jít někam zahrabat. Proč jsem si připadala tak blbě? Nějak jsem se přestala kontrolovat a vyhrkla jsem.  
"Já se moc omlouvám, za to co jsem vesnici udělala, nemohla jsem odolat tomu obchodu a spíše jsem se chtěla tak nějak blýsknout v klanu. Mrzí mě to." pronesla jsem a sklopila jsem zrak, teď jsem se pro změnu na něj nechtěla koukat já.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Sídlo klanu Hyuuga   Wed Jun 20, 2018 12:21 am

Skutečně se mohlo zdát, že jsou má slova pouze uhlazenými frázemi, avšak myslel jsem je naprosto vážně. V tomto sídle jsem jen velice nerad slyšel byť jen zmínku o mém postu, či o jakýkoliv záležitostech vesnice. Jediná politika, která se zde řešit mohla byla ta klanová, neboť ta jako jediná sem skutečně patřila. Všechno ostatní se však muselo držet za zdmi tohoto sídla. O důvodu tohoto pravidla by se daly vést dlouhé diskuze, avšak tím zřejmě nejprostším byla potřeba alespoň chvilkového klidu. Pracoval jsem prakticky neustále, tudíž jsem požadoval alespoň na tomto místě jakýsi klid a neutrální prostředí, kde bych nemusel neustále myslet na chod vesnice a její záležitosti. Jak však lze nyní poznat, ne vždy se tomu skutečně dá zabránit.
Otázka na mé oslovení mě popravdě na krátkou chvíli skutečně donutila se zamyslet, neboť jsem svým způsobem očekával, že bude mé jméno znát. Možná se jednalo pouze o otázku na správnou formulaci jména, avšak i tak jsem nabyl podezření, že by mé jméno nemusela znát. Zajímavé, vskutku zajímavé. "Vidím, že mě mé jméno stále ještě nepředchází" pronesl jsem s určitým nadhledem, přičemž jsem na ni upřel svůj zrak, který pomalu ale jistě opět nabýval svého klasického nádechu. "Hideki Hyuuga" lehce jsem ji pokynul ze zdvořilosti, která k takovému představení patřila. "Formulaci nechám na vašem uvážení" dodal jsem vzápětí, čímž jsem svým způsobem hodlal otestovat její způsoby. Přeci jen mi mohla začít tykat, avšak stejnou měrou se stále mohla držet ve formálním duchu, který by se od ní přeci jen stále očekával. I přestože jsem zde nerad řešil politiku, stále jsem si potrpěl na dobré způsoby.
Co se však jejích dalších slov týče, pozorně jsem si je všechna vyslechl, přičemž jsem na ni dále hleděl upřený pohledem, který již opět nabyl své klasické vážnosti. Mohlo jí taktéž přijít, jako kdybych jí svým pohledem a hlavně tichem soudil, neboť jsem se k odpovědi skutečně hodnou chvíli neměl a pouze na ni hleděl svým klasický pohledem, ze kterého neměla cokoliv šanci vyčíst. Zda měla její slova nějakou váhu? Dozajista. Měnily cokoliv? Nikoliv. Přiznání si chyby bylo prvním milníkem na cestě k vykoupení, avšak dozajista ne tím nejtěžším. Ty nejtěžší měly teprve přijít, neboť slova byla pouhá a prostá slova, která stejně rychle jako vznikla i zmizela. "Nejsem osobou, které byste se měla omlouvat, slečno Xayah" pronesl jsem po nutné chvíli s ledovým klidem a pohledem stále upřeným na její osobu. "Nezpůsobila jste mi žádného zranění, ani mi nezničila domov. Omlouvat byste se měla těm, kterým však ano" pokračoval jsem, přičemž jsem se k ní pomalu ale jistě rozešel. "Stejnou měrou byste se měla omlouvat především sama sobě, neboť jste si svým rozhodnutím na mnoho let zkomplikovala život" zakončil jsem s vážností tomu odpovídající, neboť tomu tak skutečně bylo. Nikdo během útoku nepřišel k výraznější úhoně a co bylo poničeno mohlo být opět postaveno. Avšak život? Ten měl člověk pouze jeden a musel tak řádně dbát na jeho hodnotu. Když jsem však došel až k ní, zastavil jsem se a krátce na ni opět pohleděl, načež jsem sáhl do svého civilního pláště se znakem klanu a vytáhl z něj červené desky. "Tyto desky mi byly svěřeny Lady Bochikage. Obsahují informace o vašem klanu, vás samotné i vašem životě" promluvil jsem následně již opět naprosto klidným hlasem, načež jsem k ní ruku s deskami natáhl. "Nemám v úmyslu z nich však cokoliv číst" dodal jsem a desky jí tak nabídl k převzetí. Skutečně jsem neměl v plánu z nich nic zjišťovat, neboť jsem mnohem radši dával na svůj úsudek více, než na psané slovo. Z tohoto důvodu jsem jí desky, ještě zapečetěné předal, aby s nimi naložila dle vlastního uvážení. Co mi sdělit chtít bude mi sdělí a co ne... mi třeba sdělí později. Má na to mnoho let, není proto důvod kamkoliv spěchat. Následně jsem však již pouze vyčkával jejích reakcí, neboť toho měla k zpracování skutečně mnoho.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 159
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Sídlo klanu Hyuuga   Wed Jun 20, 2018 7:51 am

To bylo krásné, že se mi představil konečně i jménem, když o mě musel díky bábi vědět už všechno. Takže Hyuuga. No jistě. Dva silné rody jeden z nich prostě musí být ve vedení. Ještě jednou jsem si ho prohlédla od bot až po hlavu. Střetla jsem se s jeho pohledem. No nic moc příjemného to nebylo. Evidentně byl mistr v přetvářkách. A jestli takové ksichty na mě bude házet celou věčnost, tak se tady asi zblázním. Ani jsem se nehnula, když na mě koukal a jakmile se rozmluvil tak to byla perla za perlou. A je to tu zas! Já myslím, že kázání už bylo víc než dost, ne? Nestačilo, že mě za to zmlátili už dva lidi, když jsem byla v řetězech? Nutno dodat, že můj útok byl hnaný jistým sebezapřením neublížit nevinným lidem. A ti lidé se proti mě mohli svobodně bránit, já už pak nemohla, hlavně já útočila na bránu. Jo chápu, že to byla fatální chyba, oukej, každý chybuje. Tohle byla moje první chyba. Nicméně jsem byla tak zahloubaná do všech myšlenek, že jsem si nevšimla, jak Hokage vytahuje desky a rozešel se ke mě. V té chvíli mi instinkt jasně zavelel "uhni". Uhnula jsem. Automaticky jsem udělala dva kroky dozadu. Od té věznice nemám zrovna dobrý pocit, když se ke mě někdo přiblíží víc, než na mou osobní vzdálenost. Vězení pro mě bylo tou nejhorší noční můrou. A já jsem přešla z jednoho do druhého. Tohle pro mě bude těžké. 
Podal mi desky a opět mě dokázal zaskočit svými slovy. Překvapeně jsem se na něj podívala. Jeho emoce zase nula. Fajn jak chceš, taky se umím tvářit jako kakabus. Jen u mě je problém, že nevím jak dlouho to vydržím. Prý nebude nic číst, jestli jako čeká, že já mu něco řeknu, tak je na omylu. Přece mu tady nebudu žvanit o svém životě, když já o něm taky nic nevím. Teda kromě toho, že je z Konohy, je to Hokage, je to Hyuuga, hodně zazobanej Hyuuga a ta skála v jeho obličeji je pro něj víc jak přirozená. Přijala jsem desky a ponechala si je v ruce podél těla a pohlédla mu do obličeje. Čekala jsem na nějakou další salvu upomínek, kázání, pravidel, želízek a tak dál. Přece jsem tu vězeň no ne? A v podmínce evidentně.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Sídlo klanu Hyuuga   Wed Jun 20, 2018 8:07 pm

Nebylo příliš časté, abych se skutečně musel představovat jménem, neboť ho po většinu času stejnak všichni znali dříve, než mě měli tu příležitost spatřit, nemluvě o mnohem častějším oslovení právě mým titulem, který zde však byl jak již bylo zmíněno zakázán. Když jsem nad tím tak přemýšlel, již to byla hodná chvíle od doby, kdy jsme zde nějakého hosta měli. Většina lidí si cestu až na samý okraj vesnice odpustila, neboť mě mohli jednoduše zastihnout v kanceláři, kde jsem byl podstatně častěji. Stejnou měrou jsme však ještě déle neměli hosta, který by zde setrval déle, jak jeden den. Byly časy, kdy jsme hostili významné hosty z cizích zemí, diplomaty, státníky, lordy či dokonce významné shinobi. Tyto časy však byli již dávnou minulostí, neboť se vytratily spolu s odchodem mého otce a následně byly pomyslně pohřbeny s mým bratrem. Upřímně? Zřejmě jsem byl tím nejvíce uzavřeným vůdcem, kterého kdy klan měl. Z mého pohledu zkrátka nebyl důvod k pořádání večírků či hoštění významných hostů. Mnohem důležitější pro mě byl samotný klan, který procházel řadou významných změn, které ač jsem zprvu nepodporoval, v současnosti jsem stál v jejich čele. Již samotné rušení prokletých pečetí pomalu ale jistě rušilo bariéru mezi vedlejšími a hlavní rodinou. Svým způsobem jsem mohl být posledním vůdcem klanu tak, jak jsme ho znali.
Byl jsem upřímně rád, že se naše setkání prozatím obešlo bez větších obtíží, i přestože jsem spatřoval jisté pochybnosti z její strany jak již o jejím samotném pobytu, tak dozajista i mé osobě. Rozhodně jsem nevystupoval jakožto klasický věznitel, který by jí ihned vyjmenoval její práva a povinnosti. Neměl jsem to zkrátka zapotřebí, neboť stejnou měrou, jakou jsem já nebyl klasický věznitel, nebyla ona tak úplně klasický vězeň. Kdyby neproběhlo mé setkání s Bochikage, nikdy bychom zde nestáli a ani se zřejmě nepotkali. Neměl bych sebemenší tušení o její další existenci, neboť by byla ztracena kdesi v podzemí vesnice, kde by pomalu ale jistě upadala v zapomnění.
Z tohoto důvodu mě svým způsobem ani nikterak nepřekvapily její reflexivní kroky zpět, když jsem se k ní spolu s deskami přiblížil. Dokázal jsem si velice dobře představit, čím vším si musela projít, neboť bych ještě před několika lety byl v pozici jejího dozorce. Nečekal jsem, že se od té doby metody jednotek ANBU jakkoliv změnily, i přestože bych v to rád věřil. Rád bych věřil, že se tam stále nacházela alespoň hrstka těch, kteří nezapomněli na mé působení v jednotkách. Tudíž, když udělala ony dva kroky zpět, zastavil jsem se v pohybu, abych ji ubezpečil, že ji skutečně nemám v úmyslu způsobit jakoukoliv újmu. Avšak, desky jsem ji následně předal tak či onak, jen z větší vzdálenosti. "Dozajista vás zajímají podmínky vašeho pobytu v naší vesnici" pronesl jsem vzápětí již opět klidným hlasem, abych ještě více nestupňoval ono napětí, neboť jsem nepotřeboval, aby odsud ze strachu utekla. "Do doby, než na základě vašeho chování a schopností rozhodnu jinak si budete svůj dluh vůči naší vesnici odpracovávat v mé kanceláři jakožto má asistentka. Dozajista vám to pomůže se blíže seznámit s vesnicí i jejími obyvateli" oznámil jsem s určitou vážností tomu odpovídající, čímž jsem jí dal jasně najevo, že se jedná o rozhodnutou věc, bez možnosti na námitky. "Každý měsíc strávený v naší vesnici vám z dluhu bude odečteno dvacet tisíc ryo. V případě, že by vám následně byla svěřena jiná pozice, výše splácené částky by se samozřejmě změnila" pokračoval jsem, přičemž jsem svůj pohled upřel na její tvář ve snaze v ní vyčíst její reakci, názory či dokonce hrubé myšlenky. "Veškeré náklady na ubytování, stravu či další nutné výdaje budou hrazeny klanem Hyuuga a nebudou tak mít žádný vliv na výši vámi spláceného dluhu" zakončil jsem s nutnou dávkou vážnosti, přičemž jsem se na ni díval v němé otázce, zda má nějaké dotazy či připomínky.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 159
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Sídlo klanu Hyuuga   Wed Jun 20, 2018 9:21 pm

Byla jsem vděčná za jeho reakci, vůči mě. Opravdu jsem se tu necítila dobře a myšlenka, že se ke mě někdo přiblíží blíž jak na metr pro mě byla, no ne moc příjemná. Bála jsem se. Ale rozhodně to nikdy nepřiznám, i když moje tělo říkalo něco jiného. Desky v mé ruce obalil krystal. Ani já je nehodlala použít a nechat je třeba náhodně číst služkám. Jsou to citlivé informace a přes krystal se k nim nedostane nikdo. Hodlala jsem hrát jeho hru a procvičit se v mimice. Nasadila jsem úplně ten samý výraz co má on. A chtěla jsem ho vydržet co nejvíc. Dokud se na mě aspoň neusměje nebo nedá najevo jinou emoci v obličeji. Pak promluvil o mých podmínkách a já měla fakt co dělat, abych na něj nevykřikla. Jakože cože? Dělá si srandu? Jsem nájemní žoldák ranku A a já budu dělat kancelářskou krysu? To už zametat chodníky by bylo lepší. Málem mi praskla hlava uvnitř vztekem, ale navenek jsem měla stále ten jeho výraz, nicneříkající. Jen jsem na něj třeštila ty svoje kukadla. Tohle nebude chlap, který hned podlehne mému šarmu. Na toho se bude muset jinak, jestli chci, aby to mělo výsledky. Zbytek mě nezajímalo, byla jsem spíše smířená s tím, že nebudu dostávat žádný plat, že všechno půjde na můj dluh, ale tak alespoň si budu moci pořídit nějaký ten šatník. Zřejmě jako jeho asistentka v plátech nebudu. A nevím proč, ale mám tušení, že babča to věděla, proto mi nechala přibalit ty šaty. Mrcha jedna. A ten chlap pravděpodobně opravdu zkoušel, co vydržím, protože mě opět rozsekala jeho poznámka, že ubytování je hrazeno z klanu Hyuuga. Nevydržela jsem to.
"Proč to děláte? Tedy chci říct, vím, že babi Bochikage na Vás zapůsobila svým šarmem, ale mohl jste mě přeci ubytovat kdekoli jinde a nechat si hradit veškeré tyto náklady sama. Proč jsem zde?" myslela jsem tím jeho sídlo. Mohla jsem být v jakékoli staré ubytovně nebo někde pod dohledem ANBU, ale on si mě vzal sem. Do luxusního hotelu. Přimhouřila jsem oči, tohle bylo .... divné.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Sídlo klanu Hyuuga   Wed Jun 20, 2018 11:41 pm

Skutečně jsem neočekával, že bude mým návrhem nadšena, avšak stejnou měrou jsem čekal mnohem více vzdoru, než jen pouhé třeštění očí. Bylo na ní vidět, že v myšlenkách se zřejmě odehrávalo něco zcela odlišného, než o čem vypovídala její tvář, avšak musel jsem ocenit její snahu. Ne každý dokázal své emoce udržet na uzdě a ještě méně lidí si dokázalo držet takovouto kamennou tvář. Otázkou však zůstávalo, jak dlouho si jí dokáže udržet ona. Svým způsobem jsem však stále netušil, co si o její osobě myslet. Stále v mé mysli rezonoval odpor vůči potulným, umocněný jejími činy, avšak na druhé straně stál samotný fakt, že se dle Bochikage mělo jednat o kandidátku na vůdkyni jejich klanu, která dozajista disponovala jak potřebnou silou, tak i osobností k držení takového titulu. Prozatím jsem se však stále držel svého dosavadního názoru, který byl v současné chvíli otevřen ke změnám. Ať již k těm kladným, či naopak záporným.
Když však následně vyhrkla otázku na mou motivaci k jejímu držení zde, neměl jsem na rozdíl od předchozích situací problém s hbitou odpovědí, neboť zde nebylo nic k promýšlení. "Jste mým hostem, slečno Xayah, váš pobyt v naší vesnici je zcela na mou odpovědnost" bylo vše, co jsem jí k tomu mohl říci. Mohla si to přebrat mnoha způsoby a ani jeden z nich jsem neměl v plánu jí vyvracet. Následně, nečekajíc jakékoliv reakce jsem se zkrátka a jednoduše rozešel po jedné z cest dále do zahrad, neboť se mi již nechtělo stát na jednom místě. Zdálo se, že tento rozhovor nebude tak krátký, jak jsem očekával a přišlo mi poměrně nepřístojné pouze postávat uprostřed mostu, když zde byla k dispozici celá zahrada. "Dovolte mi vás taktéž ujistit, že ničí šarm nemá moc jakkoliv ovlivňovat má rozhodnutí" pronesl jsem po chvíli s klidem mě tak vlastním, zatímco jsem se krátce zastavil a letmo se na ni přitom ohlédl. Poté jsem se však opět rozešel, přičemž jsem jí lehkým gestem ruky naznačil, že mě má následovat. Skutečně jsem neočekával, že by zde zůstala stát, avšak nechtěl jsem působit dojmem, že bych ji zde chtěl nechat. A kam že vedly mé další kroky? Inu, mohlo se zdát, že ani já sám nemám ponětí, avšak zdejší cesty jsem znal dost dobře na to, abych zde nemusel bloudit. Kam nás však nakonec cesta zavedla byla věc budoucí.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 159
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Sídlo klanu Hyuuga   Thu Jun 21, 2018 7:38 am

Někdo by tomu chlapovi měl říct, jaký je rozdíl mezi hostem a vězněm. Při jeho slovech o babi, jsem se jen ušklíbla, využila jsem toho, že byl již otočený zády. No to určitě. Nebýt babči, tak hniju ve vězení. A když mi pokynul, abych šla za ním, podívala jsem se jen na svého motýla, pokrčila rameny a vydala se za ním. Chvíli jsem přemýšlela, jestli mám jít za ním, nebo vedle něj. Po chvíli jsem si řekla, proč ho trochu neprovokovat, cesta byla dost široká pro oba. A tak jsem srovnala krok s ním a  v dostatečné vzdálenosti jsem šla po jeho boku. Musela jsem uznat, že zahrada byla opravdu nádherná. Takové místo k vyklidnění. Stáhla jsem si vlasy na jedno rameno a kochala se. Zatím mi toho moc neřekl, evidentně moc nemluvil a když už tak to byla jedna formálnost za sebou. Pořád mi nešlo do hlavy, proč zrovna jeho asistentku. U nás to byla celkem vážená role, tady asi tak moc ne, ale pořád jako asistentka budu pracovat s citlivými informacemi, to se nebál, že bych je mohla vynášet ven? Měla jsem hlavu plnou otázek, ale nějak se bála na ně zeptat, aby mi zase neodpověděl nějak formálně. Jsme jen lidi on i já. Na chvíli jsem se na něj zase podívala a prohlížela si ho z profilu. Zajímalo by mě jestli o tom už ví můj otec. Doufala jsem, že ne, nicméně stejně mu budu muset o sobě dát vědět. Neměla jsem hlavně moc ráda ticho. 
"Co když s tím vesnice nebude souhlasit, abych byla Vaším hostem?" Ano věděla jsem, jaký je stav Bochi vůči potulným a klanu Kana. Neměli nás rádi a nikdo nevěděl proč. I my chceme někam patřit. Vím, že o  tom velitel dost často mluvil, že klan Kana by měl mít ideálně zázemí, ale v Bochi to nejde. I já občas toužím po tom být někde a patřit pod někoho, po téhle misi, která se nepovedla bych možná bábi požádala o členství v Bochi. Ale teď už nemám šanci se tam vrátit. To co pro mě udělala, jí spíše v politice uškodí než pomůže. Ale dlužím jí to, tak se tady musím chovat slušně.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Sídlo klanu Hyuuga   Thu Jun 21, 2018 11:27 pm

Zahrady zdejšího sídla jsem měl rád z jednoho prostého důvodu a tím byl ten neskutečný klid, který zde panoval. Takový, že byl slyšet pouze svist listí ve větru, spolu s občasným pohybem ptactva. Pokud by se člověk pořádně rozhlédl, dozajista by nějaký exemplář zahlédl. Minimálně u altánu se v jezírku sezóně nacházely labutě, avšak na ty bylo nyní přílišné teplo. Běžně tu spíše člověk mohl zahlédnout zpěvné druhy, které se nacházely prakticky po celé zahradě a v letních měsících dělaly společnost návštěvníkům tohoto kousku zemského ráje. Svým způsobem mi bylo zcela lhostejné, zda šla za mnou či vedle mě, neboť v tom nebyl výrazný rozdíl. Jedině, že jsem se při řeči směrem k její osobě nemusel ohlížet. Avšak, neměl jsem toho na srdci tolik, abych nutně navazoval jakoukoliv konverzaci, spíše jsem čekal, zda bude mít další dotazy, neboť já už své z větší části řekl.
Tudíž, když následně přišla její otázka, nastala opět chvíle zamyšleného ticha, neboť to byla skutečná otázka. Dozajista se vyskytnou jedinci, kterým se mé rozhodnutí nebude pozdávat a já jim to rozhodně nebudu mít za zlé, přeci jen se jedná o určité riziko, nemluvě o jejím statusu zločince, kterého se zřejmě ještě nutnou chvíli nezbaví. Zda jsem si byl vědom, že se v kanceláři setká s citlivými informacemi? Zajisté. Avšak, vzhledem ke své izolaci v naší vesnici neměla jak tyto informace vynášet, stejnou měrou informace citlivé dnes již nemusí být citlivé či podstatné za několik let, kdy si opět získá svobodu. Taktéž jsem pochyboval, že by si pamatovala veškeré detaily všeho, co by zde viděla a i kdyby ano, rozhodně bylo v plánu určité věci po jejím osvobození poupravit. Jinými slovy, jednalo se o riziko kontrolované, které svým způsobem sloužilo k jejímu testování, stejně jako její pobyt zde. Byla mým pozorovacím subjektem, který mi měl dopomoci k rozhodnutí o budoucnosti jejího klanu. "Dozajista se mezi obyvateli naší vesnice najdou jedinci, kteří budou požadovat vaše přísnější potrestání, stejně tak se i najdou jedinci, kteří nebudou schvalovat mé zacházení s vámi" pronesl jsem po chvíli s určitou vážností, přičemž jsem stále hleděl kamsi před sebe, jako kdybych opět ani nemluvil na ni, spíše jen konstatoval fakta. "Nikdy není možné zavděčit se všem, vždy jde pouze o to si umět svá rozhodnutí obhájit. Jak před ostatními, tak hlavně před sebou samým" dodal jsem s nadhledem mě tak vlastním, neboť jsem se tímto řídil poměrně často. Věděl jsem, že se ve vesnici nacházeli jedinci, kteří neschvalovali způsob mého vedení, mé názory či postoje, avšak nikdo z nich se nikdy neodhodlal k většími odporu. V naší vesnici nebylo zakázáno vystupovat proti jejímu vedení, neboť každého názor měl svou váhu a bylo jedno, jaký byl. Nebyl jsem tyran, stejnou měrou jsem i věděl, že nejsem ani bezchybný, tudíž jsem si názory a kritiku ostatních vždy bral k srdci. "Co byste učinila vy na mém místě? Jak byste se rozhodla, kdyby byl můj život ve vašich rukou, stejně jako je ten váš v těch mých?" stočil jsem k ní svůj lehce tázavý pohled v očekávání její odpovědi. Můj pohled nebyl již tak kamenně vážný, jako před chvílí, neboť to v těchto zahradách ani nešlo. Stejnou měrou si však stále držel určitou vážnost, neboť jsem se nemohl uvolnit úplně.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 159
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Sídlo klanu Hyuuga   Thu Jun 21, 2018 11:47 pm

Ano čekala jsem takovou odpověď. Stále jsem ale nevěděla,proč to udělal, ale když se mě on sám poprvé na něco zeptal, musela jsem se odmlčet stejně tak jak to dělal on, když jsem se ho ptala já. Co bych udělala s Hyuugou, který by napadl moje sídlo bez důvodu najatý pouze nějakou loutkou? Být pohledný jako on? Pustila bych ho. Ale nejspíše by padl u mě do zajetí. Ale já bych na něj asi nebyla takhle hodná, když by se za něj někdo přimluvil a slíbil mi pro mě nějakou tučnou výhodu, tak bych udělala vše proto, aby mu nebyl zkřivený jediný vlásek a ..... Ahááá. Teď mi to došlo a já se na něj prudce podívala. Celou dobu mu šlo o to, abych si to uvědomila. Abych si uvědomila, že mám vlastně sakra štěstí, že souhlasil s tímhle. Babi mu musela nabídnout něco extra, aby tohle udělal. Ale co? Bochi na tom nebyla zrovna nejlépe. Motýl na mém rameni zatřepotal křídly. Jo to byl souhlas. Babča za mě orodovala a nebýt jí hniju v jeho vězení. Smířeně jsem si povzdychla. K čertu s kamenným obličejem. On možná byl kamenej, ale uvnitř byl člověk. Člověk s pochopením pro city. Tak proč je nedával najevo? 
"Udělala bych to samé. Kdyby za Vás orodoval někdo, kdo Vás má skutečně rád, pochopím to a vynasnažím se, aby se Vám nic nestalo." pronesla jsem poraženě svou odpověď. Ano uvědomila jsem si to, sice později ale aspoň něco. "Pokud by byl váš život v mých rukách, měl byste sekat dobrotu, abych se nemusela rozčilovat." No v opačném případě, to máš co dělat, se mnou to nebude jednoduchý. Tu poslední větu jsem řekla tak trochu s tišším volume. Nerada jsem to říkala nahlas. Přesně totiž to chtěl slyšet. Motýlek opět zatřepotal křídly a vzlétl. Nastavila jsem mu prst a on přistál na něm. Musela jsem se pousmát, měla jsem ráda jeho i jeho brášky a ségry, byli svobodní, lehcí a tak přátelští. Němí přátelé jsou někdy fajn. Nicméně v téhle vesnici se objevil můj další cíl. Od toho prvního cíle se tenhle ale zdál téměř nedosažitelný. No uvidíme. 
"Stále jste mi ale neobhájil své rozhodnutí. Proč jste mi udělil takovou milost?"  zeptala jsem se ho zase pro změnu já a sama v sobě jsem se vsázela zda opět odpoví vyhýbavě, jestli vůbec a nebo jestli řekne pravdu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Sídlo klanu Hyuuga   Fri Jun 22, 2018 1:30 pm

Pozorně jsem pozoroval její zamyšlenou tvář po položení mé vcelku prosté, avšak podstatné otázky. Skutečně mi šlo o to, aby si svou situaci uvědomila sama, aby sama odhalila veškeré podrobnosti svého osudu, neboť informace, na které člověk nepřišel vlastním úsilím měl tendenci opomíjet a brát jakožto samozřejmost. Avšak, za předpokladu, že na ně přišel sám, nabyly ihned nového rozměru, který nadále podporoval touhu po dalším poznání. Tudíž, když na mou osobu následně prudce pohlédla, mohla na mé tváři zpozorovat němou otázku podporovanou lehce pozdviženým obočím, zda konečně odhalila pravou podstatu věci. Jak však z jejích následných slov vyplývalo, skutečně začínala chápat situaci, ve které se nacházela. Z tohoto důvodu jsem i naprosto ignoroval její tlumená slova o tom, že být můj život v jejích rukou, musel bych sekat dobrotu. Svým způsobem to nepotřebovalo žádných slov, neboť to platilo i pro ni, stejně jako i zbytek jejích slov. Skutečně jsem byl schopen chápat pocity a motivace jednotlivých lidí a možná i z tohoto důvodu jsem byl ochoten z části přistoupit na podmínky Bochikage, neboť jsem se dokázal ztotožnit s její pozicí. S pozicí člověka, kterého celý život doprovázela ztráta milovaných a kterému hrozila ztráta další. Mně na rozdíl od ní už neměl osud koho vzít, avšak nechtěl jsem být tím, kdo jí vezme i poslední naději, která ji zůstala. Mé osobní pocity však neměly v mém rozhodnutí až takovou váhu, neboť zájmy vesnice vždy stály nad nimi. Z tohoto důvodu byl hlavním důvodem k udělení milosti její původ a hodnota jejího života, i když o ní ona samotná neměla ani ponětí. Jak již totiž zmínila Bochikage, byla zřejmě tou nejpravděpodobnější kandidátkou na budoucí vůdkyni klanu, čímž se nám do rukou dostala možnost budoucnost jejího klanu ovlivnit více, než si dovedla představit. Ať už se mi jí povede převychovat k obrazu svému a k poslušnosti vesnici, či jí zlomit, navždy to její klan ovlivní. Bylo tak jen na ní, zda svému klanu přinese nový začátek, či ho odsoudí k zániku.
Když mi však následně položila otázku ona, musel jsem se dokonce velice lehce, skoro až neznatelně pousmát. Netušil jsem, zda se jednalo o úmysl nebo čistou náhodu, ale právě proti mě obrátila má vlastní slova. Měla pravdu, stále jsem se jí neobhájil, čímž jsem byl svým způsobem proti svému předchozímu prohlášení. "Myslím, že na tuto otázku jste si již odpověděla sama, slečno Xayah"  pronesl jsem po chvíli s klidem mě tak vlastním, přičemž jsem na ni upřel svůj pohled, ve kterém se již nenacházelo tolik vážnosti, jako před chvíli, avšak i tak byl nadále poměrně nečitelný. "Lady Bochikage do vás vkládá velké naděje. Dle mého větší, než by bylo pro klan bezpečné" dodal jsem lehce tajemně, přičemž jsem svůj pohled opět obrátil před sebe, kde se již začínal rýsovat cíl naší cesty a tím byla budova tréninkového Doja.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 159
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Sídlo klanu Hyuuga   Fri Jun 22, 2018 2:05 pm

No nene, vážení přátelé viděli jste to všichni? Podívala jsem se na svého motýla, viděl si to? No samozřejmě, že jo jen mi neodpoví. Já se překvapeně koukala na jeho... ano byl to úsměv spíš polo, ale i tak. Ten cíl přišel dřív než jsem čekala. Zamračila jsem se. No bezva a o co mi jako má jít teď. Zkazil mi plány. No nic jdeme dál, další cíl bude z něj dostat srdceryvný smích. Nebo normální úsměv a ne jen tik v koutku. Usmála jsem se taky. To bylo fajn. Jeho odpověď jsem nějak přešla. A informace o té naději. Ano babča doufá, že nástupcem klanu bude její kluk. Ten ňouma, ale není ani schopný se naučit základní klanové techniky a když už jsme u toho já stále měla úkol ke kterému se teď už asi nedostanu, jedině se souhlasem Hokageho. Budu se muset učit klasické techniky sama a o tamtu zažádat později. Tažkže plán byl jasný, sekat dobrotu, aby mi dovolili později naučit se osmičku. Zkoušky na vůdce budou co nevidět a já si tohle rozhodně nenechám vzít. Jsem Kana a mám na to právo ať už jsem zde v Konoze či nikoli. 
"Babi má tendenci vždy přehánět." jen řeknu na jeho odpověď a zbystřím smysly, kam to vůbec jdeme. Kolik těch budov tady je? Otočím se za sebe, nemám ani páru odkud jsme přišli. Moc výřečný teda není, ale zřejmě to bude jediný člověk, který tady se mnou bude mluvit. A pak ještě ta ženská u něj doma. Teď mě napadlo, zřejmě nemá ani ženu, jinak by si tu neubytoval cizí holku. 
"Mám na Vás otázku." vypadlo ze mě, protože ta mě tíží už dost dlouho. 
"Jak se jmenuje ta kunoichi, co má černo bílé vlasy a ovládá jakési chakrové řetězy. Porazila mě, díky ní jsem teď tam kde jsem." a ne že by to bylo něco obdivuhodného, já tu holku stejně jednou porazim.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Sídlo klanu Hyuuga   

Návrat nahoru Goto down
 
Sídlo klanu Hyuuga
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Hi no Kuni :: Konohagakure no Sato :: Obytná část-
Přejdi na: