Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Murasaki Kaien

Goto down 
AutorZpráva
Murasaki Kaien
Velitel Joninů
Velitel Joninů
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 01. 06. 18

PříspěvekPředmět: Murasaki Kaien   Fri Jun 01, 2018 11:59 pm







Jméno a Přijmení
Murasaki Kaien

Pohlaví
Muž

Datum narození
3.11

Věk
35

Vesnice
Koteigakure

Hodnost
Velitel Jouninů

Klan
Murasaki

Kekkei Genkai.
Ryouton (Síla)

Podstata
Katon, Raiton,Fuuton, Doton, Yin




Schopnosti.

Kaien je specialistou na Taijutsu, Ninjutsu a také relativně schopný v Genjutsu. Jeho schopnosti jsou poměrně všestrané a dá se říct že je málo věcí ohledně ninja umění které mu jsou cizí. V boji se spoléhá především na své Kekkei Genkai a na techniky s ním spoejené. Je to člověk, který preferuje boj na střední až dlouhou vzdálenost.  Mezi silné stránky patří jeho síla. Díky jeho Kekkei Genkai je přezdívaný jako „nejsilnější člověk na světě“ ovšem i on sám ví že je to pouze titul a vůbec celkově je jeho tělo docela unikát. Intelektuálně je nějaký ten průměr. Nikdy se neměl za génia ovšem nepotkal někoho kdo by ho nazval tupcem, teda pokud nepočítáte sarkasmus. Jeho síla ovšem nepramení jenom z jeho těla ovšem taktéž z jeho schopnosti. Pokud by jste se ptali na jeho upřednostňované techniky tak to bude Taijutsu>Ninjutsu>Genjutsu.  Jeho další zaměření je na bojové umění. Ovládá mnoho různých chvatů z různých odvětvý. Je specialista na Chakra flow a Kenjutsu. Stejně tak ovládá mnoho dalších náčiní jako například tyč, nunchaky a různé vybavení k boji. Zbraně jsou totiž jeho koníček. Dalším koníčkem, a důvodem proč je tak všestraný, je učit se od svých žáků. Často je nechává aby oni naučili jeho nějakou techniku a či dovednost.

Povaha


Kaien je muž benevolentní a schovívavý. Celý život zasvětil své práci a je hrdý na sebe a to čím je. Je to sensei v pravém slova smyslu. Pod jeho vedením již prošlo několik geninů a právě jemu se v Kotei svěřují všechny nadějné případy. Má talent na empatii a inviduální přístup. Je klidný a ve všem vidí postoj, toho druhého člověka.  Dá se říct že nelítá v oblacích a vše vidí tak jak to je. Je to takový „snílek s nohama na zemi“. Věří v to že lidé jsou dobří a nikdo se nenarodil, jako zloduch a za každým spratkem či delikventem se ukrývá špatné rozhodnutí, či trauma. Hovoří většinou hlasitě a je vždy dobře naladěný. Nesnáší přetvářku nebo přehnané extroverty, které na sebe poutají pozornost. Mezi jeho špatné vlastnosti je že je někdy až moc důvěřivý. Spoléhá na dobrosrdečnost ostatních lidí a není proto připraven, když ho někdo bodne do zad.  Vždy je pro nějakou tu novou zkušenost či zážitek a je skvělý posluchač.  Je poměrně veselý, když si to situace žádá, ovšem nikdy nemluví zbytečně či neříká věci co v konverzaci nemají místo. Je trpělivý a dochvilný. Co však nesnese je nedochvilnost. Je to něco co mu vadí a tak je na své žáky docela tvrdý, pokud přijdou pozdě. Kaien vyrůstal v poměrně chaotickém prostředí a jako mladý byl podobný delikvent. Proto rozumí lépe než kdo jiný těžkým případům a dětem.  No nemyslete si že je úplný andílek který by nešel daleko. Dokáže si navodit respekt i jinými způsoby než jen vlídnými slovy a pohlazením po zádech.

Vzhled

Kaien je poměrně vysoký a svalnatý. Měří 185 centimetrů, vlasy má krátké blonďaté. Do boje nosí standartní Kotei uniformu, ovšem když má volno většinou má vlasy svázané šátkem a je oblečen docela stylově. Oči ma stejné barvy jako vlasy a většinou v nich můžete vidět úsměv. Zvláštností na Kaienovi je určitě jeho spálená ruka, kterou si přivodil sám při jedné nepovedené technice. Kůže na ní se nikdy nezahojila, takže ji nosí omotanou obvazy, aby tím lidi kolem zbytečně neobtěžoval.




Ninjutsu – 4Taijutsu - 5 Genjutsu –  4  Rychlost - 3 Síla - 5 Chakra - 4 Inteligence – 3 Ruční pečetě – 2








Začátky jsou vždycky těžké. No není tomu vyjímkou ani v tomhle příběhu.Moje dětství bylo všelijaké. Rodiče byli oba Shinobi. Oba se dožili úctyhodného věku 75ti let. Měli pět dětí, z nihž všichni šli v rodiných šlépějích.  Hádejte kdo byl nejmladší? V tomhlě chaosu, který jsem nazýval domov řikali, jsem se musel rvát o vše. Nebylo to tak že by si moji rodiče nemohli dovolit dostatek věcí pro každého, ovšem když asi po třinácté za týden vám vaše sestřička nevědomky úmyslně šlápne na autíčko, čtrnácté už nedostanete. Každý z nás byl dva roky od sebe a proto největší rivalitu, strach, a zároveň vztahy, jsem měl se dvěma staršími sestrami Maki a Miko. Tyhle dvě museli celé dětství snášet dva starší bratry, čili já byl pro ně něco, na čem se mohli ventilovat. Neberte to tak že jsem chodil spát s boulami a brečel jsem do polštářů. Já tenhle chaos miloval! Všichni tito sourozenci zdědili Kekkei Genkai a tak si musíte představit jak „extrémní“ tyhle potyčky vypadali. Je to všechno v dobré srandě, dokud po vás sestřička nemrští křeslo a další vás nahání, v rukou vstupní dveře.
Otec byl ten nejvíc cool chlápek pod sluncem. Vůbec neřešil co se děje v jeho domě. Díra ve zdi? V pohodě, však opravíme. Zlomená ruka? Sroste! Všechny nás měl rád a všechny stejným dílem. Mamča... well. To byla právě ta co si dal záležet na tom aby tenhle chaos nějak dala dokupy. Byla to žena se srdcem na dlani, která však svoji lásku projevovala vrháním kuchyňského nádobí po dětech. Byl to ten jediný člověk, co nás dokázal udržet pod kontrolou. Docela výkon pokud se ptáte mě.  Naneštěstí nebyla pořád doma.
No myslíte si možná že když jsem měl dvě sestřičky které si mě dobírali, budu mít aspoň zastání u dvou bratrů že? Špatně. Aby toho nebylo málo i tihle dva si velmi rádi tropili vtípky na můj účet. Jednou na mě převrátili v noci postel a já spal celou noc přitisklý matrací.  Jednou mě Shiba hodil z okna v sázce že mě Toneri nechytí. K mému štěstí mě chytil.
A tak si asi dovedete že vyrůstat v takovém prostředí vás zocelí. A to mě tedy zocelilo. Musel jsem se naučit bráni už od pěti let. A bránit jsem se tedy naučil. Samozřejmě jsem neměl na svoje starší bratry, tedy aspoň v tu dobu ještě ne, ovšem oběma sestřičkám sem dělal rovnoceného soupěře v době kdy mi bylo 8 let. Možná si říkáte „Ha dvě holky to je toho.“ Viděli jste někdy naštvanou sestru se super sílou, která dostala svoji první periodu?
Nebylo to však u nás furt zlé. Drželi jsme při sobě ve špatných chvílích. Pamatuji si že když jsem jako malý dostal horečky a doktor vyhrožoval že nepřežiji, byl to Shiba který ho seřval že jeho bratr je silnější než si myslí zatímco Maki a Miko mě oběhávali celou noc se zábali aby srazili horečku.  Toneri zase vyrazil kamsi do světa aby hledal jiného doktora.
Každý z nás se dostal na Akademii. Každý sourozenec vždycky nějakým způsobem zvedl laťku. Nejstarší Shiba byl první v historii Akademie kdo dokázal vměstnat spolužáka do školní skřínky, Toneri se ho pokusil napadobit a jako místo určení použil záchodovou mísu. V tobě kdy jsem byl na akademii já byl rekord školní lavice, i když nikdo nechápal jak se to Miko vůbec povedlo a každý z nás sourozenců věřil že v tom musel být nějaký trik. Já jsem se samozřejmě nenechal zahanbit tak jsem musel nějakým způsobem vymyslet jak svoji oběť nacpu do odpadkového koše. Musím se přiznat že to bylo překvapivě lehké.
Naše sourozenecká pětice se také předháněla kdo dokončí akademii jako první. Shiba nasadil docela vysokou laťku ve věku 11ti letech a když po něm Toneri to zhodil na 10 měli mé sestřičky co dělat. Věřil jsem si že dokážu jeho přesné skóre, 10 let a 7 měsíců, překonat. Ale jen z toho důvodu že jsem nastoupil o rok dříve než on. Když však moje úhlavní nemesis Miko stáhla tuhle hranici na 9 let a 11 měsíců, věděl jsem že mé snahy jsou v ruinách. Finálové skóre 10let a 3 měsíce.
Jakožto Genin jsem byl stále ten stejný uličník dobrý pro každou špatnost. Kdo mě změnil byl můj sensei. Byl to benoveltní muž. Vysvětlil mi co se v životě sluší a patří a takové ty věci. No Nemůžu říct že to byla přeměna ze dne na den, ale jemu určitě vděčím za to, že jsem ve dvaceti nepřipojil do nějakého gangu kde mě každý pro mou sílu uznával. Jak říkám nebylo to však lehké. Bylo to však díky němu že jsem dostal sen a to, být tu pro další generace stejně, jako tu on byl pro mě.
Trvalo mi celou pubertu než jsem pochopil jak pošetile jsem se jako dítě choval. V tu dobu už jsem byl plnohodnotný shinobi alá Jounin. Většina mých sourozenců na tom byla stejně. Většina. Toneri byl první kdo náši rodinu opustil. Bylo mu 22 let a umřel při jedné z misích proti tehdejší Yamigakure. Bylo to docela šok pro nás. Na pohřbu se stalo mnoho věcích ale naše rodina držela pohromadě. Tak jak to u nás bylo zvykem. I přes to že jsme si šli po krku, nikdo by nedovolil aby ublížil některému ze sourozenců.
Maki a Miko se rozhodli pro studium medicíny. Obě dvě se staly poté těmi nejlepšími medičkami vůbec. Nikdy to na sobě nenechali zdát ale právě ony byli ty nejcitlivější z nás. Byla to smrt Toneriho která je k tomu motivovala. Říkalo se že kdyby tam byl s nimi medik nic takového se nestalo.
Roky plynuli a já trénoval a trénoval. Nakonce jsem dostal přidělený svůj první tým. Schodou okolností v něm byl můj Synove, Toneri po strýci. Tohle byl první tým který sem dovedl k Chuuninským zkouškám, no a nechci se chlubit ale díky mě, byli dostatečně připravení aby je zvládli napoprvé.
Smrt však moji rodinu jaksi pronásledovala. Maki a Miko byly další se kterými jsme se museli rozloučit. Byli to právě časy kdy byla válka v plném proudu a ti kteří nosili červený kříž byli nejvíce vyhledávanými cíli.  O jejich smrti však kolují ve vesnici do dnešního dne legendy jak sami udrželi 14 shinobi z Yami aby jejich jednotka s raněnými mohla uniknout do bezpečí. Do konce života dostávala Mamča vánošní přání od těch, kteří jsou díky něm naživu.
A tak se z pěti stali dva. Shiba a Já. Oba jsme bojovali ve válce, která jakoby neměla konce a oba jsme nakonec přežili. Byla to trpká výhra ale. Po válce pověsil Shiba tenhle život na hřebík a stal se knihovníkem a ninjou ve výslužbě. Měl teď 3 děti a čtvrté na cestě takže nechtěl riskovat že by přišli o otce. Udělal to samé co jeho otec předním.
A tak jsem zbyl jen já. Poslední aktivní Shinobi z naší rodiny. Otec a Mamča, jak už jsem říkal, umřeli když jim bylo 75 let. Celá naše rodina jsme je oplakali ovšem v srdci jsme věděli že prožili šťastný a plný život.
Po válce se život sklidnil Nastal čas mírů a můj život se mohl vrátit do zajetých kolejí. Mohl jsem opět vést novou generaci k úspěchům a pomáhat jim růst. Bylo to něco co mě naplňovalo. Čas od času jsem si užil i nějakou tu misi pro sebe a vybudoval si určitou pověst v naší vesnici.
No nebudu vám tady tvrdit že zvykat si na nový režim bylo jednoduché. Koteigakure byla úplně něco nového a ze Suny to byl celkem šok. Po čase se však všechno dostalo do nových kolejí. Co víc říct? Jo možná taky že při tréninku jedné z mých vlastních technik, sem si málem také uškvařil pravačku. Byla to bolest jako čert ale to se hold už stává když použijete o trochu více síly než by bylo zdrávo. Neměl jsem v ní cit skoro dva měsíce a i teď je celá flekatá a má divnou barvu.
Jo a abych nezapomněl. Takovej ten "detail" na závěr. Díky tomu jak jsem bojoval ve válce, díky tomu že nejeden z Jouninů v Kotei se jím stal pod mým velením no a díky mému "neodolatelnému šarmu", jsem se nakonec dopracoval až na Velitele Jouninů. Bylo to pro mě docela překvápko, ale byl jsem za to vděčný. Proč? Protože jsem to nakonec natřel Shibovi. A to se počítá.


Naposledy upravil Murasaki Kaien dne Sat Jun 02, 2018 11:51 pm, celkově upraveno 1 krát
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
H.
Admin*A
Admin*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 212
Join date : 23. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Murasaki Kaien   Sat Jun 02, 2018 10:36 pm

Povoluji^^
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
 
Murasaki Kaien
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Postavy :: Schválene postavy :: Koteigakure-
Přejdi na: