Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Sídlo klanu Gareki

Goto down 
AutorZpráva
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 48
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Sídlo klanu Gareki   Thu May 10, 2018 4:09 pm

Sídlo je lokalizováno v jižní čtvrti Bochigakure no Sato. Nejedná se o příliš velké sídlo, jen co je pravda. Sídlo se skládá asi ze tří obytných domů a jedné tréninkové haly. Ta je přizpůsobená pro trénink zblízka, tedy Taijutsu a Kenjutsu. Nachází se zde také obranná výstroj, dřevěné zbraně, panáci a na jedné ze zdí jsou zavěšeny terče různých velikostí. Nachází se zde však i schody, které vedou do poměrně rozsáhlé přízemní místnosti. Tato místnost slouží k tréninku technik, zejména na vodní bázi. To proto je tu bazén, který členové používají jako externí zdroj vody pro své techniky. V přízemí pak není dále nic, co by stálo za řeč, nebereme-li v potaz sprchy a šatny.

Celé sídlo je dokola obehnáno kamennou zídkou, prorostlou plazivými rostlinami, které celkovému exteriéru dodávají na exotičnosti. Bránu či něco takového tu nenajdete. Vchod je tu pouze jeden, nijak nebráněný a přístupný všem. Horší jsou starší členové klanu, kteří nemají nic lepšího na práci než sledovat, co se před jejich domy děje.
Celkově zde žije asi devět lidí, jen menšina z nich je stále ve výkonu služby. Zbytek si užívá renty, pokuřuje na terase, popíjí saké a na požádání vyprávějí příběhy o dávných časech, ve kterých žili. Nejmladším žijícím členem tohoto osídlení je Izuna.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 48
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Sídlo klanu Gareki   Sun May 27, 2018 6:48 pm

Sution: Suirō no Jutsu
Matka byla na misi, to znamenalo, že jsem doma sám a můžu se pustit do kradení další techniky z rodinné knihovničky. Nejdřív jsem se probíral haldou různých technik, než mi padla do oka jedna zvláštní. Uvnitř svitku se nacházela technika na Sution: Suirō no Jutsu. „Vodní vězení? Panečku, to zní jako něco, co chci! Řekl jsem si v hlavě a nabitý energií jsem vyrazil do tréninkových místností v našem klanovém sídle. Zamířil jsem k bazénu, který se nacházel o poschodí níže. Nikdo tu nebyl, což bylo fajn, alespoň se před nikým nebudu ztrapňovat.
Sňal jsem ze sebe vrchní část oděvu, vstoupil na hladinu vody, po které jsem pochopitelně začal chodit, a pročítal si podrobnosti ohledně této techniky. Bylo to velmi zajímavé. Nevýhodou bylo, že chystání této techniky zabralo více času než jakákoliv technika, kterou jsem doteď znal. Množství pečetí pro mě nebyl překážkou, kterou bych tvrdou prací nedokázal překonat.
Začal jsem tedy trénovat. Prvně samozřejmě jen pečetě, protože bez nich by bylo nemožné techniku seslat. Jen tahle část mi ale zabralo bezmála tři hodiny. Zapamatovat si takové množství pečetí, to pro mě nebylo vůbec jednoduché. I přesto jsem věděl, že než se mi ze skládání pečetí pro tuto techniku stane automatika, budu to plést jako bábi šálu. Svižně jsem složil pečetě. „Mizu Bunshin no Jutsu!“ Zakřičel jsem zplna hrdla a následně se z vody vytvořil můj klon, který mi nyní bude sloužit jako sparing partner. Dobrá, přesnější termínem by byl „pokusný křeček“, ale mohl jsem takhle mluvit o něčem, co nese moji tvář?!
Klon mlčel, hleděl na mě s vražedným klidem. Takový výraz jsem neměl já snad nikdy v životě, ale možná se ho od něj naučím, protože vypadá fakt krutě, pomyslel jsem si. „Izuno-chán 2, poslúchaj mňa pořádně…“ Řeknu s vystrčeným varovným ukazováčkem, kterým mu máchám téměř před nosem. „budu na tobě trénovat novou techniku. Nemáš se čeho bát. Jakmile ji budu umět já, dokážeš ji použít i ty…“ Dokončím s uchechtnutím a pohlédnu se do obličeje svého druhého já. Ten vypadal stejně ledově jako předtím, akorát zakýval hlavou na znamení souhlasu a stál na místě. Čekal jsem nějaké nadšení, ale co můžu čekat od klonu z vody. City? Bleh.
Stoupnu si naproti němu, složím pečetě a natáhnu ruku směrem proti němu. Místo očekávaného vytvoření vodní koule se však kolem něj voda párkrát zavlní v protisměru hodinových ručiček a je po všem. „Že to nevyjde poprvé 100%, jsem věděl, ale čekal jsem přeci jen něco… většího.“ Řeknu si v hlavě se zklamaným výrazem v obličeji. Smutně si povzdychnu, načež zatřesu hlavou a s novou dávkou se znovu pustím do díla, nicméně byla energie vložená menší než u prvního pokusu. Složím pečetě k technice, natáhnu ruku a vyřknu: „Sution: Suirō no Jutsu!“ Voda se zvedne kolem klonu a vytvoří neprostupný sloup vody. Nechápavě hledím na to, co se děje. Tohle bych čekal u prvního pokusu, řekl jsem si. Nic jsem nevzdával, naopak jsem se neúnavně honil za úspěchem, který však nepřicházel. Pravda, s každým novým pokusem to bylo lepší a lepší, nicméně to stále nebyla koule, která by zamezovala oběti v pohybu. Po několika hodinách jsem trénink přerušil, protože jsem s chakrou byl na pokraji svých sil. Složil jsem pečeť pro uvolnění a klon se taktéž rozpadl zpátky na vodu. Hořel jsem. Vydal jsem ze sebe příliš mnoho energie. Abych se zchladil, hodlal jsem využít zdejší bazén. Jednoduše jsem přestal koncentrovat chakru do nohou a rychle jsem zajel pod hladinu. Studené vodní prostředí bylo pro mé rozpálené tělo darem z nebes. Než jsem se vynořil, vydržel jsem pod hladinou skoro dvě minuty, kupodivu. Po vynoření jsem nezamířil z bazénu ven, namísto toho jsem se zády opřel o zeď bazénu, rukama se přidržoval okraje a nohama kopal, abych pomáhal nadnášení. Na to, že mám bazén kdykoliv po ruce, sem chodím ne příliš často.
Ve vodě jsem přemýšlel nad tím, proč se mi technika nepovedla tak, jak by měla. Nad těmito věcmi jsem často přemýšlel delší dobu. Chvíli mi holt trvalo, než jsem na něco přišel. Nikdy se však nestalo, že bych nepřišel vůbec na nic! Dnes se však nedařilo a nedařilo, jakoby mi bozi nepřáli, abych na to přišel. „Ksoo… musím se znovu podívat do svitku. Třeba tam najdu pomoc!
Vylezl jsem z vody, osušil si ruce a obličej a uchopil jsem svitek, ve kterém jsem začal opět pročítat. Muselo mi něco uniknout. Nejdříve jsem zkontrolovat, jestli jsem nespletl pečetě, ale tak tomu nebylo. Byl jsem na jednu stranu hrdý na to, že to skutečně důležité jsem nepokazil. Ani další čtení svitku mi však nepřineslo vodítko, jak dosáhnout toho, abych techniku dokonale provedl. Usadil jsem se na lavičku, odložil svitek a hleděl na hladinu bazénu.
Pořád si na to nepřišel?“ Ozval se hlas ženy, která se z ničeho nic objevila vedle mě. Byla stará, určitě Kunoichi v důchodu. Vyjekl jsem a z ležérní polohy jsem se zvedl na nohy. Měl jsem z ní husí kůži na pravé ruce. Aby to nešlo vidět, levou rukou jsem si zakryl předloktí a začal po něm přejíždět, doufaje, že se to samo stáhne. „Kde ses tu sakra vzala bábino?!“ Zakřičel jsem na ni ještě stále rozrušen. Po otázce se mi jako odpovědi dostalo hlasitého smíchu staré báby. Na čele mi vyrazila žíla. Když si potom všimla, že se nesměju, naopak pukám zlostí, postupně se uklidnila, položila ruce na nohy a s klidem řekla: „Jak to myslíš, byla jsem tu skoro celou dobu! Tam v šatně, čistila jsem sprchy. Co ty lidi tam nenechají…“ Postěžuje si a já si až teď všimnu toho, že má na sobě rukavice, které při úklidu používá i máma. Místo toho, abych si zakrýval husinu, která postupně mizela, jsem se plácl do čela. Vůbec mě to nenapadlo a takhle to dopadlo. „Neboj se synku, nebudu tě rušit. Přišla jsem ti poradit. Víš, když byl tvůj otec mladý…“ řekla a mé srdce se rozbušilo, na téma otce jsem byl citlivý a jen pramálo jsem o něm slyšel. Nebyl moc hovorný. Přesto jsem ho však miloval, svým způsobem. Napjatě jsem poslouchal, co z bábiny-uklízečky vypadne. „byl stejný jako ty, tedy skoro. Víc mu tu pálilo. Přesto se však pořád snažil překonávat vlastní hranice. Byl to horlivý Shinobi…“ řekla s povzdechnutím, očima sjela k podlaze. „Byla jsem tu, když trénoval tu stejnou techniku, co dnes studuješ ty. Také mu to nešlo. Tedy do té doby, než si uvědomil, že techniku na podobném principu už umí… byla to jeho vlastní technika. Víš, o které mluvím?“ Zeptala se na otázku, na kterou nečekala odpověď. Zvedla se z lavičky a rozešla se zpátky do šaten. „Držím ti palce, Izuno.“ Řekla ještě na rozloučenou a já pochopil, co mi tím chtěla říct. Rozešel jsem se k bazénu, ponořil do něj ruce a zavřel oči. „No jasně, jak mi tohle nemohlo dojít!“ Řekl jsem si v duchu, zatímco jsem shlukoval v prostoru mezi rukama vodní kouli, kterou jsem vytáhl nad hladinu. Tohle už jsem přeci znal. Na stejném principu pracovala tato technika! Akorát kromě koule se z ní normálně formovala zbraň. „Heuréka!“ Zvolal jsem vesele. Nyní už jsem věděl, co mám dělat. Měl jsem však jen pramálo sil, takže dnešní trénink završím posledními dvěmi technikami. Vytvořil jsem vodního klona, složil pečetě na Sution: Suirō no Jutsu a natáhl ruku proti klonu. Představoval jsem si, jakoby jsem shlukoval mezi rukama vodní kouli, ačkoliv tomu tak teď tedy nebylo. Voda se zvedala a obklopila můj klon, který se během chvíle ocitl ve vodní kouli. Dobře, tvrdit, že se jednalo o kouli, bylo dosti odvážné. Byla to spíše taková nepovedená šiška, ale i tak se jednalo o úspěch! Dnes už jsem věděl, že tuhle techniku zvládl, protože jsem pochopil, díky bábi-uklízečce, jak na to.
Koule i s klonem se během několika sekund rozpadly a mě únava posadila na zadek. Nebolelo to. Byl jsem tak vyčerpán, že ani signály bolesti neměly dost síly. „Zvládl jsem to. Jsem prostě frajer…“ Řeknu si sám pro sebe v čase mezi nádechem a výdechem. Po deseti minutách jsem se zvedl na nohy, sebral svitek a oblečení a vyrazil jsem domů, abych uklidil svitek, oblékl si suché oblečení a vyrazil do města na jídlo! Bylo třeba energii doplnit!
// Přesun
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
 
Sídlo klanu Gareki
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1
 Similar topics
-
» Techniky klanu Senju

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Kuri no Kuni :: Bochigakure no Sato :: Obytná část-
Přejdi na: