Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

  Ikazuchi

Goto down 
AutorZpráva
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Ikazuchi   Tue Apr 10, 2018 11:12 pm







Jméno a Přijmení

Ikazuchi Yotsuki

Pohlaví
Muž

Datum narození
13.12

Věk
13

Vesnice
Bochigakure

Hodnost
Genin

Klan
Yotsuki

Kekkei Genkai.
Yoton (Guma)

Podstata
Yoton, Katon , Doton (zatím neovládá)




Schopnosti.

Jeho styl boje, jakoby opět odrážel jeho otce.  Spoléhá se na rychlost, hbytost, kenjutsu a jeho unikátní chakru. Navzdory že také vlastní Yoton, k boji ho zatím nepoužívá. Jediné využití které pro něj má jsou podpůrné jutsu.  Jeho hlavní zbraní je jistě jeho katana, kterou zdědil právě po otci.  Katana je vyrobená ze zvláštního kovu, který dokáže vést chakru.  Ikazuchi zatím svoji chakru neumí vést předměty.  Zásobu chakry má na Genina úctyhodnou a jelikož zatím nepoužívá téměř žádné jutsu, které by mu ji spotřebovávali, nikdy se mu nestalo že by jí měl nedostatek. Mládí prožil v horách a jeho tělo si zvyklo na ty nejhorší podmínky. Je také zkušený co se stopování a pokládání pastí na divokou zvěř.


Povaha


Povaha je pro tohoto klučinu hodně ovlivněna jeho dětstvím.  Všichni mu říkali jaký je to grázl, až se jím nakonec stal.  Je to horká hlava, všechno co na něj lidi hodí, hází obratem zpět. Chová se také namyšleně což jde ruku v ruce se jeho alibismem. Často říká že není jeho chyba, že je svět proti němu. On přece za nic nemůže.  Má také malou trpělivost a je velmi vznětlivý, vždy hledajíc nějakou potyčku. Dá se charakterizovat jako typický delikvent.  Nesnáší když mu lidé předhazují jeho otce, nesnáší když před ním mají lidé předsudky, ovšem nedělá nic pro to aby jejich názor změnil, a nesnáší když lidé troufají na slabší.  Pod touhle schránkou se však skrývá i něco jiného.  V jádru si rád Ikazuchi tropí vtípky a dá se říct že je i milý a schovívavý.  Těch co se mu dostanou pod kůži, si váží více než sám sebe.

Vzhled

Ikazuchi, co se vzhledu týká, zdědil po svém otci co jen mohl. Jeho vlasy a oči mají oboje barvu fialové, z čehož oči nesou i trochu nádech růžové. Je poměrně vysoký a svalnatý na jeho věk. Ikazuchi má také pihy pod očima. Věc kterou nepochybně zdědil po matce, ať byla kdokoliv. Jeho styl oblékání je poměrně normální , na někoho jeho věku. Nejčastěji nosí mikiny s kapucí, kterou má dost často na hlavě.




Ninjutsu – 3 Taijutsu - 3 Genjutsu – 0,5  Rychlost - 3 Síla - 2 Chakra - 2 Inteligence – 1 Ruční pečetě – 0,5








Příběh tohoto chlapce nezačíná v Bochigakure, nýbrž v odlehlé lokaci, daleko od civilizace, do horské chatky ukryté tak vysoko, že Ikazuchi si do 7 let myslel, že je celý svět pokrytý sněhem.  Žili tam jen on a jeho otec, co si Ikazuchi pamatoval.  Nikdy nepoznal jeho matku, ani nevěděl zda stále žije, či co se sní stalo.  Vždy když se na ni zeptal, bylo mu odpovězeno buď mlčením,  bručením, či někdy seřváním. Jediné co z něj Ikazuchi dostal bylo jen to, že za jeho dlouhý život miloval dvě ženy, a obě mu život vzal. Nikdy to Ikazuchimu neřekl, a nikdy se to ani nedozvěděl, ale on byl jediný důvod, proč v tomhle mizerném životě vůbec pokračoval. K této chatce, se však neuchýlili z toho důvodu, že by snad chtěli nadýchat přírodního vzduchu, či kvůli malebné atmosféře.  Jeho otec, byl totiž nechvalně známý nukenin, chladnokrevný vrah, zrádce a monstrum. Aspoň to si o něm většina lidí myslela.  Ikazuchi za ty krátkých sedm let, které spolu strávili, nepoznal nic z toho. Poznal muže, tvrdého jako ocel, ovšem se srdcem na správném místě, co se jeho syna týkalo. Trávili spolu den i noc, různé povídání a v pozdějších letech i trénink.  Často se ho Ikazuchi ptal na jeho minulost, co dělal? A otec mu povídal.
Povídal mu o časech kdy byl uznávaný, jako nejlepší ninja ve vesnici, kdy byl respektovaný a kdy byl vážený. Kdy každý k němu k chodil pro radu a on jim ju dal. Kdy bojoval v nesčetně bitvách a porazil nesčetně ninjů, někdy za použití pouze jeho levé ruky. A o chvíli kdy o to vše přišel. Nikdy nezašel do detailů, a pravda byla taková že se  nechtěl  znechutil tomu jedinému co mu na světě zbylo.  Nenechával ho však úplně na slepu.

„Ikazuchi, lidé o mě můžou říct mnohé věci, udělal jsem věci na které nejsem hrdý, následoval jsem špatné lidi za vidinou lepšího světa. Byl jsem hlupák. Nebuď stejný jako já. Nikdy nenech aby tě smutek zaslepil natolik, že přijdeš o sebe sama.“  Další moudro které od otce dostal bylo že „Slova ti ublíží jen tehdy, pokud jim dáš váhu.“ A několik dalších rad do života.



A tak si žili na úpatí hor. Jedli jen to co otec přinesl, domů, okolní svět prakticky neznal. Kontakt s lidmi? Na to zapomeňte. Otec byl jediný člověk, kterého znal. Okolí chaty bylo to jediné co znal. Byli to však léta, na které Ikazuchi, vzpomíná s úsměvem, byť lehce smutným.  Od doby co mohl chodit ho otec učil. Říkal mu že „Svět je plný lidí, kteří tě budou nenávidět za to kým si, proto se budeš muset naučit bránit.“ A to se taky naučil. A jak. Od čtyř let trénoval v taijutsu, v drsných podmínkách. Jeho tělo si zvyklo trénovat ve vysoké nadmořské výšce a provádět v ní úkoly jako taijutsu, běh v hustém sněhu či sekání dříví. Bylo to také v té době kdy se začal s otcem učit ninjutsu a kdy objevil jeho Kekkei Genkai.  Jeho otec v něm viděl tak trochu sebe, vzpomínal na dobu kdy on byl mladý a jeho síla mu vlezla do hlavy. Když byl Inazuma mladý, neměl kolem sebe nikoho kdo by se mu mohl rovnat a trochu mu to vlezlo do hlavy. Ikazuchi si však nemohl uvědomovat jak silný ve skutečnosti je, když jediný další člověk bylo hotové monstrum co se shinobi technik týká.  Mladík však nebyl vůbec jako jeho otec v mládí. Byl veselý a hravý, rád si tropil ze starého bručouna vtípky, které mu vyšli z jednoho případu z dvaceti, ovšem šlo o ten jeden případ, jeden incident kdy se mu povedlo ho nachytat, za který se to vše vyplatilo. Ani nemusel vědět že se někdy nechal Inazuma napálit schválně.








V jeho sedmi letech už Ikazuchi považoval katanu za prodloužení jeho ruky. Nebylo na horách co dělat, takže prakticky to byl pouze trénink, trénink či trénink. Používal Katanu na to aby sekal dřevo nebo na to aby připravoval jídlo. Jeho tělesná zdatnost byla také na jné úrovni a otec ho učil jak zacházet a používat ninjutsu, či jejich speciální chakru. Učil ho také o okolním světě,  o všem co by jednou mohl potřebovat. Věci jako čtení či psaní. Nikdy mu to do hlavy moc nelezlo načež ho Inazuma ujišťoval, že se není o čeho bát, že i on v mládí nebyl nejchytřejší ze všech.  Učil ho také co je to Genjutsu a jak se z něj dostat, v čem vždy Ikazuchi selhal. V té době začal také spisovat svitek s technikami, které mu hodlal předat.  Nechal ho číst z mapy aby se naučil najít polohu a dostat se z divočiny zpátky do civilizace.



Bylo také v téhle době kdy si Ikazuchi začal uvědomovat krutou pravdu, že jeho roky se na Inazumovi začali podepisovat. Nějakou dobu Inazuma věděl že přichází konec. Spočátku to před ním skrýval ale jednoho dne nevylezl z postele, že se cítí unavený, druhý den poté začal strácet rovnováju při cestě na záchod  a třetí den už na něj sám nedošel. Byla to potupa pro muže dříve hrdého na své tělo, že mu začalo vypovídat.  Během života použil mnoho technik které mu zkracovali život a vydatné kouření od třiceti let také jeho zdraví nepomohlo. Ikazuchi se o otce staral dnem i nocí, přežívali jen díky němu, když se jednoho dne vrátil aby vybral chycené ušáky z pastí dozvěděl se že s jeho otcem je to vážné.  Třásl se a na jeho volání už neodpovídal.  Poslední plamínek síly který ho držel při životě, začal slábnout.  Ikazuchi si  nehodlal přes srdce připustit že by odešel. Teď ne. Byl to jediné co znal a život bez něj si nedovedl představit. Zabalil tedy otce do co nejvíce oblečení které mohl najít, přemístil ho na sáně, a rozhodl se ho táhnout do nejbližší vesnice. Jediné co při odchodu jeho otec křičel bylo „Svitek... svitek“ aby ho vzal s ním.


„Ikazuchi... nech mě jít...“ opakoval otec po cestě s úsměvem na tváři. Odcházel s vědomím že poprvé za svůj život, stvořil něco na co mohl být hrdý. Škoda že to trvalo tak dlouho.
Když sáně drsnou divočinou, a s pořádnou zimnicí, dotáhl Ikazuchi na úpatí hory, bylo již pozdě. Tak ho aji našli lidé z vesnice,  zmrzlé slzy na tváři, otce na saních bezvládného.



Několik dní pobyl ve vesničce, dokud si lidé tam nedali dva a dva dohramady. Někdo z nich musel Inazumu poznat, a někdo taky musel zavolat Shinboi z blízké vesnice, bochigakure. Shinobi byli překvapení  když se zmínili o muži o kterém si svět myslel že je mrtev. Považovali to za to že si z nich někdo střílí, ovšem nebrali to lehkou váhu. Sami nemohli věřit očím že se vše ukázalo být pradvdou a že jejich nemesis byla opravdu před nimi mrtvá, s klučinou který mu jakoby z oka vypadl. Ikazuchi byl tehdy převezen do Bochigakure. Byl podroben výslechu,  pod vlivem genjutsu z něj vytáhli vše o jeho životě. Ptali se na otázky jaké „rozkazy“ mu otec nechal, s jakými lidmi byl v kontaktu co dělal. No vše mu řekl po pravdě a i informace, které vytáhli z jeho mrtvého těla se schodovali s Ikazuchiho příběhem.  Po bouřlivé debatě se lidé ve vedení vesnice že držet chlapce pod dohledem bude pro ně nejlepším řešením. Přidělili mu garzonku na ubytovně  a vrhli ho mezi lidi, kteří ho nenáviděli aniž by ho znali.



A tak začali jeho dny v bochigakure. Samozřejmě první co chtěl bylo trénovat a přidat se k Akademii. Tak taky udělal. Na akademii většina učitelů věděla o koho jde. Byli na něj vysazení, brali ho jako grázla a rádi mu často kladli otázky, které věděli jako dítě z divočiny nemohl nikdy vědět. Vždycky se stal výsměchem pro celou třídu. Učitelům dělalo dobře si podávat syna jejich nemesis, děti ve třídě měli pouze nového třídního šaška, vděční na to že nejsou na jeho místě a někteří se k této „zábavě“  jiní se přidali aby na něm nebyli. Měli mnoho důvodů proč si z něj utahovat. Barva vlasů, očí, pihy či fakt kdo že byl jeho otec. Ikazuchi si uvědomil jací vlastně jsou lidé. Chtělo se mu brečet a někdy tak i po nocích dělal, ovšem co ho po čase postavilo na nohy byla mantra, kterou si stále opakoval. Slova jeho otce. Neublíží mi, pokud jejích slovům nedám váhu.  Když si jeho společnost uvědomila, že jejich slova, nad ním nemají žádnou moc, přešli k násilí. Neuvědomili si však s kým mají tu čest. Většina z nich přišla domů do teplé postele a když se jim odřelo koleno upalovali pryč za mámou s brekem. V počtu je síla, ne snad? Určitě ho ve třech, nebo ve čtyřech lidech zvládnou ne? Ne.  Ikauchi při pobytu v horách nejednou usínal s prázdným žaludkem a jeho prách bolesti byl díky tvrdému tréninku někde jinde.  Když tedy v několika potyčkách poslal všechny kolem omů s brekem domů , začal mít pověst chuligána. Děti se ho začali bát a přestali si z něj utahovat. Pro něj to byla známka že když se ho budou bát nechají ho napokoji a jemu to vyhovovalo. Začal se nad dětmi povyšovat, čas od času si někoho podal, když slyšel jak špatně mluví o něm nebo o jeho otci. Vše mimo akademii aby ho nevyloučili.









Na Akademii, navzdory nenávistným pohledům všem kolem, byl vždy lepší co se fyzických testů a taijutsu týkalo. Dělalo mu to dobře. Pro něj to byla jistá forma jak jim všem ukázat že je lepší než oni, no a u nikoho, ho to netěšilo více než u místního génia a dívky oblíbené široko daleko. Takara Iburi byla pro něj ideální překážka. Dcera dvou žijících legend, vychovaná v dokonalém prostředí, všemi milovaná, všemi uznávaná. Několikrát si řekl jak je život nespravedlivý. Zajímalo ho, jak by vše mohlo být jinak ve světě, kde by jeho otec vyhrál. Pravděpodobně by se na Takaru, dívali jako na dceru dvou zrádců a na něj jako na syna hrdiny. Historii hold píší vítězové. Naštěstí pro něj, byla Takara někdo, kdo neunesl být druhý. Vždy při nějakém fyzickém testu, to byla ona kdo se pokoušela ho překonat. Ať už se jednalo o cokoliv jiného než teorii, nebo ninjutsu, skončila druhá. Pro Inazumu to v tu chvíli byla forma jeho osobního vítězství. Vždy když triumfoval, v koutku duše doufal že se kolem dočká nějakého uznání.  Když ale veškerá jeho síla, roky tvrdého tréninku a fyzická odolnost byli oceněné slovy jako „podvodník“, bylo těžké zachovat chladnou hlavu,  a proto výroky typu „to je nejlepší co máte?“, či „v boji je dovoleno vše, dokonce i podvádění“. Říkal tím že je nad všechny ty jejich narážky, že je nad to co si o něm myslí. Pokud ho chtějí mít za padoucha tak budiž. Jinými slovi si lhal do očí. Nenáviděl, že jim nemohl dokázat jaký opravdu je. Zatímco triumf Takary byl oslavován, jakýkoliv triumf Ikazuchiho byl zpochybňován  Přeci jen dokazovat že nepodvádíte bylo těžké.  Naproti tomu přijmout tu roli, bylo mnohem, mnohem lehčí.



A tak dny na akedemii pokračovali stejně. Ráno do akademie, odpoledne trénovat, na večer studovat.  Souboje mezi ním a Takarou se stali běžnou věcí.  Slečna perfektní, jak jí často říkal se špetkou soli na jazyku.  Po čase se cosi změnilo. Jako obvykle spolu soutěžili, Ikazuchi zvítězil v závodě a dočkal se již běžného nařknutí za podvod. A tehdy se ho poprvé někdo zastal, byť by to od té osoby nikdy nečekal. Vždy viděl Takaru jako to, co nesnášel. Ukázku nespravedlnosti v životě. Nebyl si vědom že by k němu ona mluvila někdy předtím.  Usmála se na něj od ucha k uchu, něco co Ikazuchi nezažil od dne kdy umřel jeho otec, a uznala ho předevšemi přítomnými. Byl z toho v šoku, bez schopnosti odvětit něco smyslu plného se jen s červenými s tvářemi zmohl na „Hm...“ Ani nevěděl jak se od té doby vše změní.



Tak se spolu tihle dva nepravděpodobní kamarádi, začali scházet víc a víc. Spočátku byl Ikazuchi lehce skeptický a uzavřený co se týče. Stále čekal že se jedná o nějaký trik, nebo krutý žert, od její spolužačky. Po čase se však uvolnil a otevřel, začal být alespoň předním tím kým opravdu byl. Tak trochu našli porozumnění sami v sobě. Ikazuchi vždy měl za to, jak perfektní život má, ovšem zjistil že i ona má své problémy, se kterými se musí být v denním kontaktu. Docela se doplňovali. Ikazuchi jí řekl něco málo co se taijutsu a tréninku týká, ona mu pomáhala s učením jelikož to do něj lezlo jak do chlupaté deky. Neměl na to trpělivost. Do té doby si Ikazuchi nezašel pro ránu daleko, někdy dokonce jeho jediný důvod byl že se na něj křivě podívali. Takara ho nezkrotila úplně, ovšem byla jediná, která ho dokázala uklidnit či mu něco rozmluvit. K jeho překvape ní ho dokonce přijala i jeho rodina a tak se často stalo že u nich byl třeba na večeři.



Poté co se stali Geninmi jejich osudy zůstali stále propletené, doteď má na to památku ve formě fotografie, postavenou na nočním stolku hned vedle té s jeho otcem. Ikazuchi a Takara měli každý svůj cíl, zatímco ona chtěla stát se Kagem, Ikazuchi měl svůj cíl jednouduší, a to zapadnout.


Naposledy upravil Ikazuchi dne Sat Apr 14, 2018 6:55 pm, celkově upraveno 1 krát
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
H.
Admin*A
Admin*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 212
Join date : 23. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Ikazuchi   Wed Apr 11, 2018 6:15 pm

Techniky pořeší admin, zatím POVOLUJI^^
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
 
Ikazuchi
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1
 Similar topics
-
» Shijin Hyuuga vs. Yoshiro Tomoki

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Postavy :: Schválene postavy :: Bochigakure-
Přejdi na: