Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Vězení

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3  Next
AutorZpráva
Admin
Admin*HA
Admin*HA
avatar

Poèet pøíspìvkù : 78
Join date : 21. 11. 16

PříspěvekPředmět: Vězení    Tue Apr 10, 2018 9:12 pm

First topic message reminder :



Vězení v Konohagakure no Sato je jedním z nejlépe zabezpečených věznic přímo na okraji velké vesnice. Samozřejmě to největší je přímo v Hi no Kuni, kde jsou ti nejhorší nukeninové co kdy existovali. Toto vězení je velmi přísně střeženo. Mají povolení sem vstoupit pouze výše postavené hodnosti. Takže samozřejmě Hokage, Velitelé Joninu či ANBU a následně někdo z osobní ochranky Hokageho. Cely jsou z velmi pevného kovu a olepené silnými pečetěmi, které vysávají vězňům chakru do míry, aby nebyli schopni využívat ninjutsu a zároveň oslabily jejich tělo na minimum fyzické zdatnosti. Tyto pečetě jsou i ve zdech a po zemi na rozloze cely. Pečeť je velmi silná a v případě sporů se její vliv na vaše tělo začne stupňovat. Takže je to i takovou pojistkou. Čím více energie a snahy dáte na útěk, tím více vás to unaví až můžete dojít do stavu bezvědomí.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://ournewage.forumczech.com

AutorZpráva
NPC

avatar

Poèet pøíspìvkù : 182
Join date : 29. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Sat Apr 21, 2018 12:10 am



Shi
S pozdviženým obočím jsem sledoval, jak bezstarostně pojídá pokrm od muže, který jí ještě před pár minutami mučil. Skoro mě to pobavilo. A tohle opravdu má být výkvět klanu Kana? Pokud vím, řekla mi už vše důležité. Zabít ji by bylo nejjednodušší řešení. Lady Celsii oznámit, že byla zabita nešťastnou náhodou při útoku. Možná obětovat nějakého pěšáka. Nejjednodušší řešení. Ale věděl jsem, že na to jsem malý pán. Mé metody šly vždy hodně daleko a pokud k tomu vyloženě nebyl důvod, klidně jsem nechával vězně vyhladovět nebo umřít v krutých bolestech, pokud jsem nedostal, co jsem chtěl. Slečna Kana byla jeden z těch unikátních případů, u kterých jsem měl svázané ruce a věděl jsem to. ¨
Ačkoliv pokud se můj postoj vůči této mladé kultivované dámě změnil, tak ve chvíli, kdy před sebe vyprskla vodu. A to se kvůli ní tak vztekala. Nevěděl jsem, jaké vztahy mají Kanové mezi sebou, upřímně jsem neznal tuhle mladou žábu, co tak drze zaútočila na vesnici. Ale Bochikage jsem znal, konec konců byla jednou z té staré dobré generace. A ano, tetelil jsem se blahem, jak se mladé dívce zježily všechny chlupy. Nevědomky jsem zjevně narazil na další páku. Cukr a bič, tohle je cesta.
"Ano, těší se prý výbornému zdraví." poznamenal jsem klidně, jako bych si jejího citového rozvratu ani nevšiml. Tak jako ona bez zjevné viny odepsala Koteigakure, nepochyboval jsem, že i Koteikage se k ní hlásit nebude. Nicméně tu ještě byla jedna vesnice, s níž by se dalo užitečně obchodovat. Byl jsem sám zvědav, jak rada rozhodne. Se zajatkyní jsem si už jen hrál jako kočka s myší. Informačně byla bezcenná, poznal jsem, když někdo lže. Ještě ale evidentně přece jen nějakou cenu měla, jinak by na mě už jistě nekulila ty velké oči.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 159
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Sat Apr 21, 2018 12:22 am

"Bohužel." babizna jedna, zamručela jsem si to spíše pro sebe, ale slyšet to mohl. Najednou mě přešla chuť a nedojedla jsem to. Jen jsem se napila a složila ruce zpět do klína. Taková ta tíha toho, že jsem vlastně teď už pro Konohu zbytečná, tak mě mohli klidně pustit. Ach jo, ani jsem nechtěla pomyslet na to, co bude následovat. Vrátím se do cely a budu poslouchat ty kecy od ostatních. Nedovolila jsem se ho ani na něco zeptat, mohla bych toho litovat, a tak jsem raději mlčela a pozorovala ho. Zajímalo mě, proč je tak krutý. Že by problém v mládí? Všichni jsme je měli, on asi větší. Takový lidi miluju, co se nedokáží odprostit od minulosti. Nebyl ani oblečený na případně třeba útok. Byl naprosto klidný. Napadlo mě, jestli jeho techniky výslechu vedení schvaluje, nebo jestli o nich vůbec ví. Taky je možné, že si takhle vychutnává jenom mě. Mírně jsem se zamračila při jeho pozorování. Byl si sám sebou až nápadně jistý a jeho postavení o tom jasně vypovídalo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Sat Apr 21, 2018 11:53 am

Celou dobu, co ten muž mluvil, jsem kupodivu mlčela. Pohybovala s jednotlivými prsty, protahovala si ztuhlé, nic nedělající dlaně. Pak až jsem na něj přetočila pohled. To co říkal, bylo opravdu lákavé. Lidi byli zvláštní, nemohla jsem je házet do jednoho pytle, pravda. Ale stejně neměl nic, co by mi mohl nabídnout. Psaní? Nemohla bych psát tátovi, s takovou hanbou. A jak ho znám, přišel by vyhodit Konohu do povětří, kdyby se to dozvěděl.

"Vážím si té nabídky.." Konečně nějaká věta, která nebyla plná ironie a provokace, myslela jsem to upřímně. Moje rodina pro mě byla tou nejdůležitější, ale riziko, že by sem přišli, jsem nemohla podstoupit.

"To, co jsme udělali, nevidím, jako chybu nebo špatnou věc. Byly to rozkazy. A jak jste to sám řekl, jsme ninjové, už když jsme do téhle vesnice šli, počítali jsme s touhle možností.." Pokrčila jsem rameny a zhoupla se na stoličce. Věřila jsem mu jeho úmysly, věřila jsem, že asi nechce, aby to takhle dopadlo. Ale já i Shiro jsme byli tvrdohlaví, povraždíme se tu navzájem dřív než vůbec bude čtvrtek!

"Bohužel, Vaše nabídka byla lákavá, leč nedostatečná. Nemám Vám na to, co říci. Nemám Vám vlastně už říct vůbec nic.." Znovu jsem ledabyle pokrčila rameny. Byl to člověk, co s námi jednal jako s lidmi, s respektem. A to bylo to jediné, co jsem dokázala ocenit i já. Charakter, měl by mého kolegu vedle co učit!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
NPC

avatar

Poèet pøíspìvkù : 182
Join date : 29. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Sat Apr 21, 2018 7:23 pm



Shi
Jak se zdálo z toho, jak jsem si podepřel bradu, už mě její přítomnost začínala značně nudit. Přemýšlel jsem, jestli na konec zařadit ještě nějakou příjemnou aktivitu, přece jen všichni tu tak rádi zmiňovali trhání nehtů a to jsem zatím nepředvedl, avšak kdo ví, kolik by toho tahle princezna vydržela a já věděl, že cennější je v celku než na části, ačkoliv jsem si musel při tom znechuceně pomlasknout. Nechtěl bych žít s vědomím, že jsem tak hladce upustil od své smlouvy, která ještě před pár hodinami pro slečnu Kanu byla tak důležitá a to jediné, co mě drží při životě a jediné, proč jsem už dávno nedokončil svou práci tak, jak jsem to měl nejradši, tedy beze svědků, je stará dáma někde v tramtárii.
"Kde bychom byli bez vašeho slavného příjmení." poznamenal jsem skoro až zasněně s lehkým náznakem sarkasmu s vstal. Zatímco má prozatímní zajatkyně přemýšlela, jestli mé povahové rysy mají spojitost s kapitolou mého již poměrně vzdáleného dětství, já přemýšlel, jestli jí někdy dojde, jak žalostnou a úplatnou je bytostí. Za sklenici vody a talíř jídla. Ušklíbl jsem se, za mých časů slovo loajalita nabývalo úplně jiného významu.
Popošel jsem k ní a vytáhl ji opět na nohy. Jestli čekala, že po tom občerstvení se mé chování nějak změní, pletla se. Vedl jsem ji zase zpět k její cele, rychle a úsečně a bylo mi jedno, jestli cestou zakopla nebo upadla, protože pečeť na jejích zádech byla stále aktivní. Strčil jsem ji zpět do cely a zamkl, jestli jí pryčna byla nepohodlná, evidentně mi to bylo jedno. Pro mě byla jen další vězeň, který se zlomil, jen další složka informací, kterou odevzdám radě a budu pokračovat. Ještě chvíli jsem se na ni díval, než jsem se otočil a odešel zařídit přijetí právě té její složky do těch správných rukou.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 159
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Sat Apr 21, 2018 9:04 pm

"No jo." všichni by byli ztracení, protože bez našich informací, lží, provokací a služeb by tenhle svět nevěděl nic. Nemají ani páru, co my všechno ve světě děláme, a tady si hrají na ty největší koumáky světa. Jestli si myslel, že se budu litovat, tak ani náhodou. Vědět, kdy je čas přijmout realitu, mě učili hned od začátku. Už jsem jen počítala minuty, kdy ta stará flundra přiběhne a jednu mi nevrazí. Ale mě uspokojovala jiná věc. Kdybych neměla v obleku tu odměnu, nejspíš bych doteď mlčela. Ale já měla stále půlku té odměny, což mě mohlo v klidu postačit a odevzdat ji jako vykoupení za tuto misi. Což už ale nikdo nemusel vědět. Třeba tu starou skořápku trefí šlak kvůli mě. To by byla sranda. Můj věznitel byl stále nervní jak se zdálo a vůbec ho moje maličkost už nezajímala. Ani si neověřil informace, které jsem mu dala. Jak trefné. Jsem zvědavá, kam to dotáhneme dále. Zatím to vypadá zase zpět na tu celu. Tam jsem se posadila a opřela se o zeď. Konečně chvíle klidu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Sat Apr 21, 2018 9:38 pm

Poslouchal jsem ty dva už jen tak napůl ucha, opřel se o mříže a civěl ven. Hlavně si tu to moc nevykoukat, budeš na to čumět každej večer dalších padesát let! Sarkasticky jsem se ušklíbl, ale no. Byl jsem realista a nepotřeboval jsem si mazat med kolem huby. Protáčel jsem očima vlastně docela dlouho, to při tom srdceryvném proslovu o tom, jak jsme to museli čekat. Čekali, kámo. Čekali. Proto teď nezkouším zdrhnout, hystericky neřvu a nervu si vlasy při představě, že celý můj život a všechny ty výstavní desítky odvála jedna neuvážlivá mise. Protože jsem tak byl vychovaný a smířený s realitou. Mája byla sice osoba s nečekaným množstvím tajemství, ale dostat nás dva odsud, to by musela být kouzelná víla. Nehledě na to, že bez svojí Samehady tuhle zatracenou vesnici stejně neopustím. Lehce jsem natočil hlavu a podíval se na Mirai. Byla tady den, ani ne a mluvila tak hrdinně, ale kdo ví, co bude zítra, pozítří, za rok.. Moc dobře jsem věděl, jaký vztah má se svou rodinou. Láska tam, blejeme duhu tadyhle, to byli všichni Akiseové. Ani já netušil, jestli jí déle vydrží ta nezdolná víra, protože je tak hrozně tvrdohlavá a nebo jim něco řekne jen pro to, aby na chvíli mohla mít Ryotovu pozornost. Ačkoliv jo, až ten se dozví, kde je, Konoha lehne popelem a to si nedělám srandu. Naproti tomu jsem si vzpomněl na svého otce a jen hlavou tupě vrazil do mříží. Že bych mu třeba taky napsal nějakej liebesbrief. Ať mi přijde zachránit zadek.
Nemohl jsem to vydržet a pro sebe jsem se tiše uchechtl. Asi jsem vypadal jak cvok, ale ta představa, jak táta dramaticky kosí ninji z Konohy, aby zachránil synáčkovi kejhák, no to jsem fakt umíral smíchy! Upřímně? Zasloužil jsem si tady shnít právě za to, že jsem se vzdal a nebojoval do posledního dechu, protože tak mě to vždycky učil. Psát mu dopisy? Budu rád, že mě nevydědí! A máma? Až se dozví o Samehadě, pravděpodobně se k tomu lynčování přidá! Jo, vážně jsem byl tak trochu marnotratný syn!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Sun Apr 22, 2018 1:16 pm

Cenil jsem si že tohle bylo jednání na dobré notě. Docela svěží vánek, oproti všem těm usmrkancům, kteří tu brečeli když se nechali zajmout. Tihle dva si byli vědomi své situace a smířeni s ní. Což dělalo moji práci složitou, ovšem ne nemožnou.
"Špatně jste mě pochopila, slečno..?"řekl jsem a poté na chvíli zastavil. Samozřejmě jsem nevěděl jejich jména takže jsem si řekl že teď bude lepší chvíle než žádná se na ně zeptat. Také jsem chvíli uvažoval, zda je rozumné jim říci to moje. Přeci jen říkat vaše jméno je lehce riskantní. No já jsem důvěřoval že nic, co udělám teď či co se hodlám udělat poté, mě nedostane na jejich seznam "osob co chci zprovodit ze světa." Tak jsem se nadechl a připravil se na představení.
"Kde jsou mé způsoby. Nara Shigure, podal bych vám ruku ale..." řekl jsem a ukázal prstem a její obvazy. Mohlo to být pro ni nepříjemné a já přesně nevěděl závažnost a lokaci jejích zranění.
"Taky to nevidím jako špatnou věc co jste udělali. Jen jste plnili rozkazy. Co vidím jako špatné jsou ty rozkazy. Konoha, ať chcete či nechcete nebyla ještě před třemi dny v takovémhle stavu. Byla v období míru a renovace. Neudělala nic, čím by se měla dostat do hledáčku vaší vesnice. Lidé uvnitř mají teď otázky. Většina z nich si pamatuje hrůzy války, která nedávno skončila. Teď se obávají že Kotei, vaše vesnice, je odhodlaná ji rozpoutat znovu." řekl jsem a stále si udržoval onen diplomatický tón.
"Vám slečno pravděpodobně víc v tuhle chvíli nabídnout nemůžu. Můžu ale nabídnout něco vašemu kolegovi." řekl jsem, odmlečel se přešel pohledem na dosud klidného Hoozukiho. Měl jsem nápad, jak bych si mohl získat jeho pozornost už od chvíle, kdy jsem vstoupil do místnosti. Byl jsem ale zkušený hráč karetních her a proto vím, že trumfy se vynášejí až na konec.
"Vím o vašem meči. Samehada že? Teď je v rukou Konohagakure a bude tomu tak do zkonání věků. Vaší vinou. Nechal jste se zajmout a připravit o poklad, který se ve vaší rodině, jak tomu tak už u šermířů bývá, předává s generace na generaci. Jaký to bude asi pro ně pocit, vidět nějakého Konožana s touhle zbraní v boji?" odmlčel jsem se, aby měl dostatek času na to, si představit tuhle situaci nejen z jeho pohledu, ale z pohledu Kotei. Poté jsem pokračoval. "Mám pro vás nabídku. Budu vyjednávat na vaší straně a udělám vše v mých silách, abych zajistil navrácení tohoto neocenitelného předmětu zpět do Kotei, jako důkaz dobré vůle a na posílení vztahu mezi vesnicemi. Pokud mi tedy pomůžete. Jediné co od vás chci, jsou informace." řekl jsem mu a čekal na jeho odpověď. Nevěděl jsem přesně situaci jeho rodiny, zda mu záleželo na vrácení jeho zbraně. Jednal jsem čistě z hypotézi a ze znalosti o tom, jak se tyto zbraně v minulosti dědili. Tradice v takovýhle věcech, se těžko mění.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Tue Apr 24, 2018 2:49 pm

Uznávám, bod pro chlápka s růžovou vizí budoucnosti. Protože ano, svými slovy opravdu zaujal mou pozornost. Ačkoliv ten úvod na mou duši moc nezafungoval. Že jsem idiot jsem věděl i bez něj, ale nikdy jsem nelitoval toho, co jsem udělal. Když jsem zvedal ty ruce, věděl jsem, co to obnáší. Nešlo mi ani o Kotei a její vzácný poklad. Bez mojí matky by Kotei měla velký kulový, protože to ona jí z tehdejší Kami odnesla do Iwy, když se nastěhovala k tátovi. U každé jiné zbraně by to byl nejspíš hrdelní zločin, ale Samehada byla něco speciálního, protože to ten meč si vybírá svého majitele a i přes to, co se stalo, stále to byl můj meč. Nikdo tady v tom zapadákově se ho ani nedotkne. Ale přece jen tu byla jedna věc. Moje vlastní pýcha. Protože to byla prostě přesně jak řekla Mirai moje hračka a já jí chtěl zpátky. Nebo jí alespoň navrátit do ochranitelských rukou své drahé matky.
Pomalu jsem se otočil, chvíli se na něj jenom díval, bez jakékoliv známky zájmu, ale nakonec jsem se odlepil od zdi a posadil se vedle Mirai. Ta překvapivě mlčela. Měla asi hodně práce a nechtěla zdržovat hru. Pusinka jedna. Pátravě jsem se na toho muže podíval. Nara jo?
"A to mě má jako obměkčit? Slib, že se tenhle poklad možná někdy vrátí do Kotei? Neřekl bych, že je to vaše pravomoc. Rozdávat Samehadu jen tak na potkání. Možná Hokageho nebo rady. A ty tu nikde nevidím." když nic jiného, musel jsem mu gratulovat, že mě donutil vůbec se s ním bavit. Ale i když jsem byl vězeň, nebudu tady škemrat a prosit, nebudu přijímat nabídky, které jsou stejně stabilní jako foukání větru. To mi taky mohl slíbit, že se za mě přimluví, aby mě pustili a udělá všechno, co bude v jeho silách. A pravděpodobnost tohohle slibu?
Povytáhl jsem obočí a čekal na jeho odpověď. Jako zase takovej sráč, že bych nerespektoval jeho chování jsem nebyl, uvědomoval jsem si, že se takhle chovat nemusí a je to jeho dobrá vůle. Jenže to fungovalo na princeznu, já na tohle nikdy moc neslyšel.  
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Tue Apr 24, 2018 4:00 pm


Všiml jsem si že hlavní věcí je pýcha. Pýcha mu bránila v tom dát mi informace. Byl příliš hrdý a paličatý na to aby mi něco řekl. Proto mě napadlo, mu ukázat jak se tahle jeho pýcha s klidem může obrátit proti němu. Mírně jsem se usmál, jelikož jsem chápal odkuď přichází. Někdy bylo však dobré vědět kdy je hrdost na škodu.
"Obměkčit? Ne. Vás má upozornit co je v sázce. Neříkám že se to stane hned. Eventuelně připadne Samehada do rukou konohy. Ne za rok, za dva ale za deset let? Dvacet? Nepřijde někdo, u kterého si tenhle meč oblíbí? Pokud se tak stane, nehledě na všechny dobré a heroické skutky, nehledě na všechno co jste dokázal. Bude na dosmrti vaše jméno spojováno s mužem, který ztratil Samehadu." odmlečel jsem se. Nebral jsem to jako emotivní vydírání či něco podobného. Spíše jsem mu říkal jak by vše co tady udělal, mohlo rázem změnit jen v závislosti na jeho rozhodování. Přeci jen nebylo by to poprvé kdyby Samehada změnila majitele.
"Ohledně mé pozice. Nejsem Hokage, ovšem Nara klan je vážený ve vesnici, pro jejich moudrost a často je jeho vůdce přítomen na jednání rady. Nenabízím vám, že se Samehada dostane do Kotei. Nabízím vám tu nejlepší, možná jedinou, šanci že se tam dostane." řekl jsem prostě. Bylo to naposledy, co jsem mu tuhle nabídku nechal zvážit. Pokud by i přesto jeho hrdost dostala mezi šanci na návrat Samehady a její zůstání v Konoze, tak ať. Samehada byla pravděpodobně cenější než ty informace.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Wed Apr 25, 2018 9:35 am

Nevím, nevím, proč jsem najednou k němu začala být příjemnější, proč jsem samu sebe přistihla, že se mu chci představit taky, a bylo mi jedno, že je tady Shiro. Ale neudělala jsem to, protože jsem tím mohla ohrozit právě ty lidi, které jsem milovala. Z toho důvodu jsem zarytě mlčela.

Přemýšlela jsem, jestli už se do Kotei dostalo, že se pohřešujeme. Věděla jsem, že jestli ano, tak už táta plánuje záchranou misi a co nevidět se bude chystat vyhodit Konohu do vzduchu. To u Shira nebude, pokud se Theo dozvěděl, že se vzdal.. Krátce jsem přivřela oči, neskončí to pro něj moc dobře. Možná bue menší trest tady zůstat nadoživotí. Oba dva jsme vyrůstali trošku jinak, já v pohádkovém zámku s milující rodinou a on, nikdy naši sousedé nebyli k výchově stvořeni.

Jelikož se pan drsňák, -nebudusnikýmmluvit-, konečně rozhovořil, krátce jsem nadzvedla obočí. Ten chlap, co nás vyslýchal byl chytrý, mluvit o Shirovo hračce a jeho pýše, to uhodil hřebíček na hlavičku.
Já už se ke konverzaci nijak nevyjadřovala, začínala jsem být dost nervózní, roztěkaná, když jsem pohledem těkala z místa na místo, nervózně podupávala nohou..
Už dlouho jsem nic nevyhodila do vzduchu, neměla u sebe ani jíl a doslova dostala abstinenční příznaky!

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Fri Apr 27, 2018 10:49 am

Během hovoru se zdálo, že ani tahle řeč na mě nemá žádný vliv. Ne, že bych o tom nepřemýšlel, jen jsem už dávno věděl, jak tohle dopadne. Protože přesně tím, co říkal, ve mě probouzel pocity. Bohužel asi ne ty, které očekával. Neříkám, že jeho metoda nebyla dobrá a že mi nezabrnkal na srdíčko, jenže on mě neznal a neznal ani poměry, ze kterých pocházím. Kdyby to věděl, zvolil by jinou techniku a nejspíš by mě dostal, kam chtěl, takhle jsem se na něj podíval jenom částečně laxním pohledem své matky.
"Nehledě na všechny dobré a heroické skutky, nehledě na všechno, co jsem dokázal. Budu na do smrti jenom práskač, pokud něco řeknu. Co bude za deset let mě nezajímá. Na tomhle místě se to stejně nedozvím." zvedl jsem se od stolu, pro mě tenhle rozhovor skončil.
"Díky za nabídku." utrousil jsem otráveně, avšak jak už jsem říkal, zase takovej ignorant, abych tohle neocenil, jsem nebyl. Odešel jsem zase do svého obligátního rohu, opřel se o zeď a založil ruce na prsa. Bylo těžké vysvětlit, proč jsem udělal tohle a místo toho nezachránil Samehadu, která byla skutečně pokladem a jen tak jí nechal nepříteli. Možná protože jsem byl jenom hrdý hovado a nezáleželo mi na nikom. A možná jsem stejně jako Mirai věděl, že v Kotai mám přes všechny ty věci rodinu. Nebo jsem si prostě jenom představil tátův obličej a věděl, že radši chcípnout, než jim to vyklopit. Faktorů mohlo být hodně a já měl zjevně vážně dlouhou dobu na to, abych si je promyslel. Moc dobře jsem totiž věděl, že jsem si tímhle svůj osud zpečetil.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Fri May 04, 2018 10:58 pm


Chtěl jsem mu odpovědět. Chtěl jsem ho trochu nalomit aby mi řekl informace. To bylo ale předtím, než se me zpráva o tom, co se dělo v kanceláři nedostala do hlavy. Chvilku jsem stál, jako přikovaný. Snažil se pobrat všechny ti informace, které se mě z klona nahrnuli do hlavy. V závěru jsem však zjitil že pro mě jedna práce končí, a druhá začíná.
"Rádo se stalo." řekl jsem, jako bych se najednou obrátil o 180 stupňů. Na tváři jsem měl samolibí úsměv, jelikož moje prognózy se vyplnili. Konoha chtěla podle všeho si nechat buď Samehadu nebo Bijuu od kotei. Navíc Kage byl jasně pro Samehadu. Nemohl jsem se mu divit. Škoda že ten Shiro nereagoval trochu jinak. Mohl jsem nějak lépe pomoc. Bude pro něj šok když zjistí že se dostane dom, a s největší pravděpodobností bude bez samehady. Třeba si vzpomene na to, že mohlo být jinak. Věděl jsem že by je vyměnili jednoho z nich za Ashiho, chtěl sem to použít jako tahák. Něco jako, jeden z vás může odejít... ale nikdy by mě nenapadlo že by je chtěl proměnit oba dva. No časy jsou už takové. Hlasitě jsem si povzdechl, jako bych se vzdával a uznal, že bitvu vyhráli. To však neznamená že vyhrají válku.
"No nedá se nic dělat. Má práce je u konce. Doufám, že se někdy uvidíme při lepší atmosféře, než je tahle." řekl jsem a mrknul jsem okem, což pro ně mohlo znamenat v tuhle chvíli cokoliv. Třeba ale retrospektivně si uvědomí, že jim vlastně říkám, naschledanou.
Zvedl jsem se ze židle a každému z nich věnoval poslední pohled, dokud jsem nezavřel dveře, sdělil anbu jaká je situace a řekl jim aby pro jistotu zpřísnili dohled. Rozhodně by jsme teď něchtěli aby je někdo odsud dostal, a nebo aby se nějak dostali pryč. Poté jsem odešel pryč, v plánu byl spánek a poté práce.

-Přesun-

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Tue May 08, 2018 4:00 pm

"Ksooo..." Nasupeně jsem vydechla a opřela se zády o chladné kachličky. Byla jsem naštvaná, absolutně jsem nechápala, proč sem ten Nara přišel, nejdřív byl hroznej, pak fajn a pak zas hroznej, klasika. Svoje doživotí jsem si představovala trochu jinak. Samozřejmě mě trápilo, jak to s námi dopadne, teda spíš se mnou. Shiro se mohl sebrat a odejít, kdykoliv chtěl. Namísto urážek teď mezi námi vládlo hrobové ticho, on byl uražený a já prostě neměla náladu na něj a jeho sarkastické poznámky, prostě idylka.

Svůj volný čas jsem trávila zpíváním písniček, co Shiro nesnášel, od kdy jsi na FRIENDS tak alergickej? Když mě tohle omrzelo, chvíli jsem zkoumala rozsah popálenin pod obvazy, ale nestrhávala je dolů a v současnosti? Přestala jsem házet kamínky po strážích a snažit se je urážet a uspat blbými připomínkami, jak jsem to měla ve zvyku a když už posilnili hlídky, proč se neskamarádit!
"Hej, ty, přines mi vodu.." Houkla jsem na stráž, co už asi po třicáté nervózně přešlápla, ale stejně mi nic nedonesla, to je vychování. Krátce jsem se ušklíbla, než s nic neříkajícím výrazem začala házet kamínky i před sebe. Že v tom rohu zrovna emařil fialovlásek mi bylo dost jedno. Ha.. ha.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Wed May 09, 2018 11:30 am

Narovi jsem neřekl už ani slovo, vlastně jsem si ho už vůbec nevšímal. Měl jsem svých starostí dost a těmi jeho nepříjemnými poznámkami jsem se svobodnější rozhodně necítil. Nemusel být moc velký genius, aby věděl, kam zaútočit. Stál jsem ve svém rohu a tiše trpěl, zatímco moje kolegyně vyřvávala nahlas šlágry, které jsem doslova nesnášel. Ignoroval jsem jí, měl chuť jí udusit polštářem, křičet na ní, že to bylo celé její vina. Ale ani kretén jako já nemohl obviňovat někoho za vlastní chybu, i když byla tak zatraceně otravná a hlasitá.
Nezaujatě jsem se díval, jak hází kamínky na stráže a nadává, no jo, slečna Hyperaktivní se zase nudila. A protože jí stráže zarytě ignorovali, kluci jako vážně respekt, obrátila svou pozornost jinam. Na mě. První kamínek jsem zaregistroval v letu a pozoroval, jak ukázkovým obloučkem padá na mou hlavu. Nepohnul jsem se, ale po dopadu se moje hlava nezměnila na vodu, jak jsem to dělal obvykle. Moment překvapení jsem pořád měl, i když počet stráží se zvýšil. Zajímalo by mě, co je tak děsí, Mirai si hraje na střihorukého Edvarda a já.. předvedl jsem snad něco? Samehadu měli a bez ní jsem působil jako průměrný genin, gratulace, Shiro..
Protože kamínek se odrazil od mého spánku a s tichý klepnutím dopal na zem, dal jsem naší rusovlásce skvělý nový rozměr zábavy. Věděla, že tu schopnost nepoužiju. A než jsem se nadál, přiletěl z druhé strany cely druhý kamínek, třetí, čtvrtý a s tichým tupým klepáním padaly všude kolem mě. Na tváři měla úsměv plný zadostiučinění. Když zvedla pátý a napřáhla, nečekanou rychlostí jsem se objevil u ní, chytil jí obě ruce v zápěstí a přirazil ji zády tvrdě na mříže, až to zachrastilo. Nic jsem neříkal, jen se jí díval do očí. Co v nich mohla číst? Nebylo to tak těžké uhádnout. Po rychlém pohybu jsem cítil slabost v nohách, chakra ubývala a s tím úměrně rostl můj vztek. Moje frustrace. Díval jsem se na ní jinak než obvykle. Měla by vědět, že těch her už bylo dost. Všichni ze mě dělali neskutečné hovado, ale ještě jsem nic nepředvedl a tady slečna Akise by si to měla uvědomit. Bolestný stisk na její rukách mě evidentně vůbec nezajímal, když jsem cosi tiše zavrčel, pustil ji a vrátil se do svého obligátního rohu dál trucovat. Skrze mříže jsem koukal na střídající se stráže a přísahal si, že tohle ponížení jim všem vrátím i s úroky. Možná jsem poražený, ale to já skončím jako vítěz. Samehadu jsem rozhodně nehodlal nechat týhle vesnici loserů.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Wed May 09, 2018 11:57 am

Promnula jsem si zápěstí, s rukama jsem už hýbat naštěstí mohla, takže jsem jen zabručela něco o idiotovi, odfoukla si rudé vlasy z obličeje a zády zůstala opřená o mříže. Na tváři mi pohrával arogantní úsměv. Věděla jsem, jak moc ho to štve, věděla jsem, jak moc je silný, jak moc mu na Samehadě záleželo. Tak moc, že tu stále ještě zůstával. Svezla jsem se na zem a znovu pozorovala strop. Asi bych se ho měla bát, když byl pan nasraný, ale strach, ten si u mě přestal vzbuzovat už dávno. Od doby, co si odešel a vymazal mě ze života. Bingo, udělala jsem to samé.

Možná, že jsem se té temnoty v tvých očích na krátký okamžik bála.. Ale nějakým způsobem jsem doufala, že někde hluboko uvnitř, by jsi mi neublížil. Proč? Protože mi na tom Shirovi, kterým jsi býval, záleželo.

"Nejsi jediný, kdo je naštvaný! Ale mě nic dokazovat nemusíš.."
Protočila jsem očima a hodila po něm ne zrovna příjemný pohled. Proč já byla vlastně naštvaná? Měla jsem skvělou příležitost nechal mu jíl hodit na hlavu a sledovat, jak vybouchl i s ním, když se nemohl znehmotnit! Sranda, vážně, bavila bych se! Ale já tady trčela a jedinou mou zábavou bylo sledovat ten nabubřelý obličej!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Wed May 09, 2018 4:52 pm

Dál jsem se díval ven, ponořený hluboko ve svých myšlenkách. Já nebyl ten typ, co by něco zdlouhavě řešit, co by nad něčím tak dlouho otravně uvažoval. Jednal jsem impulzivně a bez rozmyslu, jenže teď jsem byl tady a otravné myšlenky se mi kupily v hlavě. Co jsem měl dělat jiného? Jasně, mohl jsem z nudy zkusit otestovat schopnosti zdejších ANBU nebo třeba zajít navštívit nějakého jiného vězně, ale nechtělo se mi. Nebyl jsem zvyklý na takovéhle omezení, nikdy bych neřekl, jak mě ty čtyři stěny budou frustrovat. Jak bezmocný se budu cítit a jak otravné pocity to ve mně bude vzbuzovat. A aby toho nebylo málo, musela tu být ona. Ona, které jsem se roky vyhýbal se mnou měla strávit věčnost v téhle hnijící kopce.
„Co ty o tom víš..“ odvětil jsem bez zájmu, ani se na ni nepodíval. Mnozí by řekli, že mě děsí představa tu zůstat, ale já byl hajzl, co nakonec vždycky vyvázl a že se odtud nějak dostanu? Nepochyboval jsem. Na rozdíl ale od ostatních, kteří propadali panice právě v tom, že tady jednou shnijou zaživa, já se bál něčeho docela jiného. Díval jsem se ven. Věděl jsem bezpečně jednu jedinou věc. Že bez Samehady se ve vesnici ukázat nemůžu. Protože byl jen jeden člověk na světě, jehož názor mě zajímal a ke kterému jsem vzhlížel. A právě on byl ten, jehož pohledu jsem se bál. Krátce jsem pohlédl na Mirai, vždycky jsem věděl, že má v životě štěstí. Měla všechno. Až se dostaneš ven, vběhneš do náručí svojí milované rodiny, táta tě ještě pochválí, jak hezky jsi to zvládla a tvůj život bude dál růžový a nezměněný. Nikdo ti nevyčte, že jsi tam venku neumřela.
Znovu jsem se zahleděl ven. Nechtěl jsem si stěžovat, nebrečel jsem nad svým těžkým osudem. Tak to prostě bylo a já nechtěl to, co měla rusovláska. Dřív možná, dneska jsem v tom viděl slabost stejně jako táta. Jak hrozně jsem tě tehdy musel srát. A proto jsem věděl, že vzdát se byla chyba. Že jsem dovolil téhle slabosti, aby mě zase ovládla. Zase jsem byl ten malej pitomec. Měl jsi pravdu, tati. Já nebyl Akise, byl jsem Ito.. i když po tomhle všem mě nejspíš vydědíš.
Povzdechl jsem si. Těžko byste hledali vězně, který vlastně nechce ven. Ne proto, že mě zmlátí a bude nadávat a vyhodí mě z baráku. Ale protože bude stačit jediný pohled, abych věděl, že jsem k ničemu. Takže gratuluju, jednoho pitomce, co by si to tu prodloužil, jste právě našli!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Wed May 23, 2018 2:37 pm

Vážně, tušila jsem, že Konoha je nudná, ale že až takhle! Haló lidi, přijďte mě mučit, přijdu si potom zajímavější. Otravovat hlídky před celou už mě unavovalo a otravovalo, stejně jako depkou zhrzený Shiro. Odfoukla jsem si rudé vlasy z čela, přemýšlela jsem nad domovem, nad tím, jak už musí táta panikařit a máma ho uklidňovat, že už jsem velká holka. Krátce jsem se usmála a začala si pobrukovat písničku, co nám jako malým táta zpíval.

Ano, možná jsem pocházela ze zámku zalitém hudou, kde nikdy neprší, ale aspoň jsem si uměla vážit lidí kolem sebe a ne je odstrkovat a chovat se k nim jako.. pff. Krátce jsem si povzdechla, věděla jsem, že to pro Shira musí být těžké, ne kvůli tomu, že se vzdal, ale kvůli Theovi. A možná jsem prostě na malou chvilku nechtěla být nenávistná. Byl to hajzl, nesnášela jsem ho, ale zůstal tady, vzdal se a nemusel..

Došla jsem k němu, i přesto, jak moc temná aura z něj čišela, nebála jsem se. Táta mě učil být slušná a to i přesto, že je tady se mnou takovej pitomec. Zvedla jsem ruku v obvazech, sledoval mě, mlčky a s vražedným pohledem. Přiložila jsem mu dlaň na tvář.

"Děkuju.." Nevím, mohl si myslet, že jsem se moc rozněžněla, nebo se mu vysmívala, lítost tam nebyla rozhodně, možná se mi taky stýskalo, nebo prostě jsem jenom chtěla, aby věděl, že vím, proč to udělal. Bylo mezi námi tolik nevyřčených otázek, ale já aspoň na chvíli projevila taky máminu stránku na povrch. Pak jsem ale ruku stáhla, protože mi bylo jasný, že ten zabedněnec to nepochopí, neocení a pravděpodobně se mi ještě vysměje. Nic nového.
Stále stejně naivní Mirai.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Sun May 27, 2018 9:41 pm

Díval jsem se někam do neurčitě, vážně, člověk je tu krátkou dobu a už z toho ani nic nemá! Na tu přistávací dráhu slečny Akise byl žalostný pohled a to budu muset snášet dalších x let? Fakt, přijďte mě někdo zabít! Což samozřejmě nebylo všechno. Najednou totiž stála přede mnou. Netušil jsem, jestli mě to víc rozčiluje, nebo se mi to vlastně líbí, dělala to vždycky, když se mě všichni báli, ona si stoupla s rukama v bok a začala mi nadávat. Asi to věděla. Nebo byla prostě hloupá, měla toho konec konců po tátovi až moc. Ale tentokrát mě překvapila.
Už jsem byl připravený vystartovat, kdyby mi dala tu facku, co jsem očekával, ale místo toho se její dlaň jen dotkla mojí tváře. Ztuhnul jsem, co to sakra dělá?! Na ten mžik jsem nedokázal ovládnout svaly ve svém obličeji a prostě se na ní překvapeně podíval. Proč mi děkuješ? Uhnul jsem pohledem, sakra, to umí fakt jenom ona! Naštvaně jsem si pro sebe syknul. Dík moc, teď se cítím ještě jako větší ubožák! Sbohem má cool stránko, vítej mé nové Ufňukaná Uršula já. To je snad vtip tohleto..
"Nic jsem.." utrhl jsem se na ní, chtěl jsem jí to všechno říct, říct že za všechno může ona, že je slabá a k ničemu, ale když jsem se na ní podíval, uvědomil jsem si, že se na mě dívá tím pohledem. Kolik už to bylo let, hm? Ty její oči, které nedokázaly nikdy lhát. Znovu jsem odtrhl pohled, jak jsem se na ní po tomhle měl zlobit? Byla to moje chyba že i po těch letech stále zůstávala mou největší slabinou. Natáhl jsem ruku a jen se dotkl jejích vlasů. Nejspíš to vypadalo, že jí teď řachnu hlavou o mříže, ale místo toho jsem jen ledabyle rozchucal rusé pramínky. Tak jako když byla dítě. Ne, ty vole, jsem nostalgickej! A trapnej! Zastřelte mě někdo!
"Nemusíš mě litovat, prdelko.. rozhodně tady nehodlám umřít jako nějaká krysa. Mám tady s hodně lidma nevyřízený účty." jen jsem se ušklíbl. Vytahování? Jo, jasně, v tom jsem byl nekorunovanej král, ale teď to bylo jiné. Utrpěla má hrdost a já se s tím nehodlal smířit. Můj život stál za h**no, takže co se může po**at ještě víc? Jen jsem se znovu ušklíbl, zdálo se, že jsem konečně přestal emařit.
"Tak, co budeme dělat? Vytočíme stráže? Pokusíme se utéct? Zaš***me si? Začínám se vážně nudit." opřený o mříže jsem se na ní s provokativním úšklebkem díval, asi jsem to její líbezný pohlazení fakt potřeboval. Aneb vítej zpět moje arogantní já!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Wed Jun 13, 2018 11:08 pm

Ač bych se v určitých ohledech skutečně gentlemanem nazývat mohl, rámě jsem Bochikage nenabídl, neboť se mi to nezdálo vhodné. Z mého pohledu jsme si byli rovni, stejnou měrou jsem taktéž považoval její post za mnohem podstatnější než fakt, že se jednalo o ženu. Z tohoto důvodu jsem s Bochikage šel pouze bok po boku a své tempo přizpůsoboval tomu jejímu, neboť ohled na její věk byl na místě, nehledě na její post. Vskutku komplikovaný kompas hodnot, uznávám.
Jak se však dalo očekávat, nevedl jsem je přímo do části vězení s celami, nýbrž do budovy v jeho blízkosti, která sloužila k příjímání a propouštění vězňů, stejně jako k ojedinělým návštěvám. Z tohoto důvodu se zde nacházela i menší místnost se stolem a dvěma židlemi, přičemž na stole vždy stály dvě sklenice s vodou. Nic více, nic méně. Když jsme tedy vstoupili do budovy, zavedl jsem Bochikage i s doprovodem k jedním ze dveří, u kterých jsem se následně zastavil a ohlédl se. "Prosím, Lady Bochikage" pokynul jsem jí rukou a s ledově klidnou tváří směrem ke dveřím. Stačilo pouze vzít za kliku a vejít. Její svěřenkyně se tam již dozajista nacházela a nutno podotknout, že již bez pout. Avšak, celá budova byla natolik střežena, že by se jí útěk stejnak nepovedl. "Máte zajištěno naprosté soukromí. V případě jakýkoliv potřeb stačí zaklepat na dveře" dodal jsem následně, než stačila dveře otevřít. Následně jsem však jen vyčkával na chodbě, neboť času měly prakticky neomezeno a já neměl v úmyslu je jakkoliv přerušovat.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Celsia Kana
Bochikage
Bochikage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 234
Join date : 11. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Wed Jun 13, 2018 11:15 pm

"Děkuji, Hokage-dono, bude lepší,když zůstanete zde, bude to chvilka a omlouvám se, kdybych ehm byla hlučnější." uklonila jsem se i já a vstoupila dovnitř. První reakce, když jsem ji viděla byla překvapená, Xayah nevypadala zrovna nejlépe. Evidentně zní dostávali informace postaru. Také jsem si všimla obvázané ruky. Věděla jsem, že Xayah mám z vězení fóbii, takže to pro ni muselo být psychické utrpení už samo o sobě. Nicméně jsem za sebou zavřela dveře a mlčky přešla k židli. Chtěla jsem se posadit, ale nějak jsem neměla v té chvíli náladu. 
"Nuže...mluv." vyzvala jsem jí. Tentokrát jsem to byla já, která si zachovala kamennou tvář. Bez známky emocí, ano teď jsem napodobovala Hokageho. Vskutku mě zajímala její situace.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 159
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Wed Jun 13, 2018 11:24 pm

Konečně se tu zdála být nějaká aktivita. A konečně si taky na mě někdo vzpomněl. Už bylo na čase. Takže slibované jednání s Hokagem jo? No, zrovna nejlépe jsem nevypadala, ale hodlala jsem se před ním obhájit v plné míře. Když mě odváděli do nějaké místnosti, bála jsem se, co tam bude a jestli bude HOkage stejný jako můj věznitel, který mě tak rád navštěvoval s těma blbýma otázkama. Inu což. Dost hrubě mě posadili na židli a sundali mi pouta. Jakže? Oni si myslí, že asi neuteču nebo já nevim. Je teda fakt, že jsem byla strašně unavená, celé tělo mě bolelo, ale vidina, že bych utekla z mé nejhorší noční můry byla lákavější. Snažila jsem se tedy vymyslet, jak to udělat a když už jsem byla v nejlepším otevřely se dveře a dovnitř vstoupila... Pro kristovy rány, to snad ne. Zbledla jsem jako křída. Možná i to mučení bylo lepší, klidně ať si mě zase odvedou do vězení, slibuju, že nebudu dělat povyk, jen ať mě nechají v cele a ne na pospas ....jí! Mlčky jsem na ní s mírně otevřenou pusou doslova čuměla. Jak se sem dostala? Co tady dělá? To jako přišla kvůli mě? Ať mě radši zavřou znovu prosím. V tu chvíli jsem si připadala jako hrášek sedící na židli. Snažila jsem se nehýbat a dělat, že tam nejsem. Třeba si mě nevšimne. Ale její výraz mluvil za vše. Pak mě vyzvala, abych něco řekla. 
Neměla jsem jí, co říct. Když tu byla, věděla, co se stalo. Můj pohled spočinul na hraně stolu. Byl zajímavější, než to co se po mě momentálně chtělo. Jestli jsem někdy měla z ničeho opravdu strach...tak zní.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Celsia Kana
Bochikage
Bochikage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 234
Join date : 11. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Wed Jun 13, 2018 11:31 pm

Její ubohý stav mi málem vehnal slzy do očí. Myšleno ironicky. Hraje si na hrdinku, kterou není a nikdy nebyla. Ještě chvíli jsem čekala na její odpověď . Pomalu mi docházela trpělivost, měla by být alespoň schopná mi říct, co vyváděla. Ale když ani to po třech minutách ticha nepřišlo, prudce jsem se k ní naklonila přes stůl a vlepila jí facku. Ano dala jsem jí pořádnou výchovnou. Někdo to udělat musí. I když věznitelé měli asi stejný názor jako já. 
"Ani potom všem mi nemáš co říct? Vážím tu cestu kvůli tobě až do Konohy, žehlím tady tvoje průsery, zařizuju ti svobodu a ty mi nejsi schopná říct ani blbý slovo "omlouvám se" , Cornelie?!" bouchla jsem pěstí do stolu. Ani nevím kdy se to stalo, ale měla jsem ruku obalenou krystalem a jak jsem do toho stolu bouchla, stůl se přerazil vejpůl. Můj křik i ta rána museli být slyšet i venku.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 159
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Wed Jun 13, 2018 11:42 pm

No jako upřímně, jak jsem jí to měla říct, bůh ví, co se dělo tam venku,když jsem trčela tady. Kdokoli jí mohl cokoli nakecat jinýho, než je pravda. Najednou mě dost překvapila, nestihla jsem na ní reagovat, moje reflexy byly až moc zpomalené. Dala mi facku. Ona mi dala facku. Automaticky jsem si sáhla na tvář s pusou pootevřenou překvapením. Tuhle jsem si zasloužila. 
"Nemusela jste se obtěžovat, tetičko, poradila bych si sama!" vyštěkla jsem na ní. Cítila jsem se dost zahanbená a když už mi řekla i mým pravým jménem, musela být hodně naštvaná. 
"Byla to mise. Ta ženská mě neposlouchala, když jsem jí říkala, že je to nebezpečný. Neměla jsem ani možnost útěku, na který ona evidentně spoléhala. Omlouvám se, ano měla jsem se s Vámi poradit o této misi. Byla jsem blbá a myslela si, že to zvládnu sama. Nezvládla. Myslím, že jsem si už tady prožila dost. Rozhodně to není nějaká mírumilovná vesnice a nezasloužím si Vaši péči a starost, však ani nejsem shinobi z Bochi." založila jsem si druhou ruku na hrudi, zatímco ta první stále byla na mé bolavé tváři. Ta má ránu, teda. Divim se, že sem vůbec došla. Vypadá ještě hůř, než když jsem jí viděla naposledy. Ano byla jsem naštvaná i já. Ale snažila jsem se házet si popel na hlavu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Celsia Kana
Bochikage
Bochikage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 234
Join date : 11. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Wed Jun 13, 2018 11:53 pm

Paličatá jak mezek a hrdá jako lev. Neuvěřitelný, že neztratila svou osobnost ani ve chvíli, kdy je vystavená nátlaku a ještě své fóbii. Je pěkně vykutálená. Nicméně mě neošálí. 
"To máš pravdu to si skutečně nezasloužíš moji péči, přesto si poškodila moje dobré jméno. Pořád jsi Kana a já ctím svou rodinu. Ani tobě to není lhostejné a kvůli tvému neuváženému činu já budu teď nucena v Bochi zakázat styk s potulnými. Ale neboj se, holčičko, ty si to hezky odpracuješ, ne u mě, to by bylo moc jednoduché. Díky laskavosti, Hokageho, zůstaneš tady a budeš si svůj dluh odpracovávat. Vrátíš mi to, protože mě to stálo nemalé úsilí. Dej sem tvou odměnu!" natáhnu ruku, věděla jsem, že ji má u sebe. Potulné Kany si uměli své peníze velmi dobře skrýt. 
"Budeš tu pracovat jako každá řadový shinobi, a ty mi zařídíš, že se tu budeš chovat slušně a budeš mi garantovat, že se sem klan Kana vrátí." nakloním se k ní a uchopí jí silně za bradu. "Jestli jen uslyším, že se tu chováš neadekvátně, přijedu sem a předevšemi tě tu zbiju do kuličky, to ti slibuju. Víš jakou moc mám a dokud jsem živá, ty tu budeš sekat latinu a reprezentovat svůj klan v dobrém. Chci od tebe pravidelnou korespondenci a budu ji chtít i od Hokageho. Jestli se jen slůvkem zmíní, že si hnusná a zlá, zlámu ti ruce, rozumíš, děvenko?" poté ji bradu pustím a čekám na její reakci. Bude protestovat, to mi je jasné, ne teď, po mém odchodu určitě. Ale to se podá.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 159
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Thu Jun 14, 2018 12:05 am

Jo zakázat styk s potulnými...no bóže, tak si tam nebudou chodit. Mě to nezajímá. Také jsem ctila svou rodinu, vážila jsem si tetičky, ale myslím, že už to přeháněla. Možná se chtěla vytáhnout před strážema. Hrůza z ní teda fakt šla. Nicméně, co že to říkala? Odpracovat si to? V konoze? Upadla snad? Nemůžu tady zůstat, zabila bych je všechny, nebo bych já zešílela a pak je tu ta holka ta co mě porazila u brány. Nemůžu žít v jedný vesnici spolu s ní a trénovat na ni. I když zase bych měla možnost ji pozorovat a podle toho proti ní trénovat. Při slově o odměně, mi bylo úplně jasné, že ji bude chtít. Vždy nějakou určitou část odvádíme klanu. Jen jsem nechtěla klanu dávat vše. Ale pokud bych nedala zláme mi nohy. Tak jsem tedy sáhla do náprsní kapsy a z ní vyňala z tajné podkapsy svou odměnu a nelibě jí podala balíček peněz slušná sumička. Sbohem. 
Jo řadová shinobi, to určitě. Málem jsem pak dostala infarkt, když mě vzala za bradu. Popravdě jsem ani moc nevnímala, co říká, dost to bolelo, tak jsem jí jen vše odkývala a pak si bradu promnula rukou. Budu tam mít modřinu. Jako bych jich teď v obličeji neměla hodně. Představa jak mě zbije do kuličky .... no řekněme ne moc hezká. To bych radši tady absolvovala to vězení znova. Všechno jsem jí tedy odkývala. 
"A na jak dlouho to bude? Je Vám doufám jasné, že pro mě je už jen trest to, že tu musím být? Nezapadnu sem. Ty lidi vědí, kdo jim poničil vesnici, nepřijmou mě." varovala jsem jí předem. Ano měla jsem obavy a hlavně jsem měla strach. Jsem tu v neznámé vesnici sama. Nebo budu tady sama. Jistě potulní většinou jsou sami, ale tohle bylo jiné, tohle bylo žít v zajetí. Odfrkla jsem si. Proč nejde vrátit čas?
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Vězení    

Návrat nahoru Goto down
 
Vězení
Návrat nahoru 
Strana 2 z 3Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Hi no Kuni :: Konohagakure no Sato-
Přejdi na: