Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Vězení

Goto down 
Jdi na stránku : 1, 2  Next
AutorZpráva
Admin
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 65
Join date : 21. 11. 16

PříspěvekPředmět: Vězení    Tue Apr 10, 2018 9:12 pm



Vězení v Konohagakure no Sato je jedním z nejlépe zabezpečených věznic přímo na okraji velké vesnice. Samozřejmě to největší je přímo v Hi no Kuni, kde jsou ti nejhorší nukeninové co kdy existovali. Toto vězení je velmi přísně střeženo. Mají povolení sem vstoupit pouze výše postavené hodnosti. Takže samozřejmě Hokage, Velitelé Joninu či ANBU a následně někdo z osobní ochranky Hokageho. Cely jsou z velmi pevného kovu a olepené silnými pečetěmi, které vysávají vězňům chakru do míry, aby nebyli schopni využívat ninjutsu a zároveň oslabily jejich tělo na minimum fyzické zdatnosti. Tyto pečetě jsou i ve zdech a po zemi na rozloze cely. Pečeť je velmi silná a v případě sporů se její vliv na vaše tělo začne stupňovat. Takže je to i takovou pojistkou. Čím více energie a snahy dáte na útěk, tím více vás to unaví až můžete dojít do stavu bezvědomí.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://ournewage.forumczech.com
Maya
Velitel ANBU
Velitel ANBU
avatar

Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 20. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Tue Apr 10, 2018 11:01 pm

ANBU

ANBU, kteří měli na starost ženu s krystalem, dorazili v pořádku k věznici. Kana byla celou dobu v bezvědomí, nebo to jen hrála, těžko říct. Ve skutečnosti ANBU to bylo jedno, hlavně že nemuseli hnout ani prstem. Předali jí do opatrovnictví strážcům vězení, kteří jí donesli do celý, kde stráví nějaký ten pátek. Bohužel si Kana nemohla projít rituálem, kde prochází okolo jiných cel a vězni pokřikují po nových bažantech. Stráže byli natolik hodní, že jí dokonce položili na lůžko. Pokud byla zvykla na měkkou postel, tak po probuzení jí bude čekat nepěkné překvapení v podobě bolesti zad. Kana měla dokonce takové štěstí, že v celé byla sama, jinak buh ví, co by se jí mohlo stát během jejího spánku.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 148
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Wed Apr 11, 2018 12:32 pm

Dávala jsem si na čas, tak dlouho jsem se dobře nevyspala. Obyčejně spím jen velmi málo a to ještě s přerušováním,kvůli bezpečnosti. Vzbudily mě až pokřiky naštvaných lidí. Pokřiky naštvaných lidí? Proboha snad nejsem...prudce jsem otevřela oči. Kámen, smrad, téměř žádná chakra a únava... Pomalu jsem se posadila. No to jsem teda dopadla, jsem přesně tam, kde jsem být nechtěla. Trochu jsem se protáhla. Tvrdá postel nebyla žádnou novinkou, většinou jsem spala na zemi nebo na větvích. Už jsem začínala slýchat své jméno. Nebylo divu, pár lidí jsem sem dostala právě já a to díky požadavkům mých klientů. Posměšky tedy byly na místě. Nehodlala jsem odpovídat. Sama jsem se musela psychicky srovnat s realitou. Postavila jsem se a přešla k mřížím, jediné štěstí, že jsem byla v cele sama. Povzdychla jsem si a sundala kapuci. 
To bude průser, až to zjistí ta stará babizna. 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
NPC

avatar

Poèet pøíspìvkù : 172
Join date : 29. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Wed Apr 11, 2018 8:07 pm



Shi

Do věznice byla převezena slečna jejíž původ byl neznámý. Nevlastnila totiž čelenku žádné vesnice, ale i přes to jsem byl obeznámen o situaci že naší vesnici napadli Koteigakurští shinobi. Proč do toho byla ale zapletena ona, to jsem netušil. Původ jsem měl již ve složce kterou jsem přes noc sepsal ze zpráv ANBU který mě jí sem přivedl. Zřejmě je součástí klanu Kana, který má v tomto světě již nějakou historii. Přišlo mi to celkem k popukání, že právě někdo takový dělá ostudu vlastnímu klanu. I když, nebudu říkat že jejich pověst je zrovna pozitivní.
Nuž, ve chvíli co se probudila mohla slyšet mé kroky. Na tváři jsem měl masku. Vždy jsem chtěl být členem jednotky ANBU, ale bohužel. Měl jsem jí kvůli tomu abych si udržel soukromý život a v případě vězňova propuštění nebyl žádným způsobem postižen jeho "pomstou". Přeci jenom jsem nebyl zrovna nejmilejší při výsleších. Měl jsem ale dvě tváře!
"Dobré ráno." Odsekl jsem se špetkou znavenosti směrem k ní a ukázal na složku kterou jsem držel v ruce. "Budu mít pár otázek." Kdybych neměl masku, mohla by vidět můj mírný úsměv, ale hold nebyl. Chakru rozhodně nepoužije, strávila celou noc za pečetěmi, takže jsem naprosto s přehledem a klidem otevřel celu a ruce jí sepnul chakrovými pouty. Chytl jsem jí za ně a dlaní jí přítlakem na záda napověděl aby se rozešla kupředu. V té chvíli jsem jí i jednu z pečetí připevnil na záda, samozřejmě slabší, ale jistota je jistota.

Došli jsme až před bílé dveře, které se před námi otevřeli a já jí posadil na židličku. Byl zde jenom stůl a dvě židle. Já se posadil naproti ní. Dveře hlídali dva z ANBU jednotek. Dal jsem si jenom nohu přes nohu a složku položil na stůl. "Tři základní otázky.". Odkašlal jsem si, ruku jsem si položil na stůl, seděl jsem k ní více z profilu a podepřel si hlavu. "Důvod útoku na Konohagakure ve smyslu kdo, proč a za jakým cílem jste ho podnikli. Pro koho pracujete a jaké máte informace o okolních vesnicích, včetně té naší. Na odpovědi máte půl hodiny. Dalších 10 minut se budu ptát já. Odpověď musí být pravdivá. V případě tří špatně zodpovězených odpovědí následuje jiný způsob domluvy. Hrajete tu o audienci u Hokageho nebo věčeného vězení v Buraddo Purizun. Záleží na Vašich odpovědích." Řekl jsem to zcela jasně a stručně. Nic víc mě nezajímalo, nechtěl jsem chodit kolem horké kaše. Samozřejmě, nejsem hloupý a ona očividně taky ne. Proto jí mohlo dojít i důvod toho proč mám svou masku. Já zkrátka poznám jestli mluví nebo nemluví pravdu. Nejsem shinobi jen tak pro nic za nic. Jsem specializovaný stejným způsobem jako Ibiki Morino. Jsem vyšetřovatel a mám pod sebou tým podobný Jinmon Butai, dnes však s jinými členy než tehdy za Naruta Uzumaki, avšak jejich odkaz jsem převzal společně s novým týmem. Toto ona ale mohla pouze tušit. Já nikdy nebyl na výsluní, za to shinobi, ať mrtvý či živý, mi vždy informace poskytli.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 148
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Wed Apr 11, 2018 10:19 pm

No to byla rychlost. Ještě jsem se ani nerozkoukala a už jsem tu měla program. Nijak jsem se ničemu nebránila, až když mi dal pouta jsem si všimla, že mě kupodivu ošetřili ruku. Asi jsou v Konoze přece jen milejší než jsem čekala. 
"Dobré ráno." odpověděla jsem i jemu, i když stále bych spala. Bude mít pár otázek ,nečekaně a kdo by je po tom fiasku neměl? Nevěděla jsem jestli se mám stydět nebo plakat nad tím, že mi nikdo nedal možnost vyjádřit se. Ale co už. Vydala jsem se směrem, kam mě nasměroval. Bylo to divné, ale i ta cesta do další místnosti mě celkem vyčerpávala a usezení na židli bylo jako požehnání. 
Takže tři základní otázky. No čekala jsem něco jednoduššího, pravděpodobně už věděli kdo jsem, no vlastně neznám člověka, který by nepoznal, že jsem z klanu kana. První otázka. No kdo....oukej, proč a za jakým cílem? To je dobrá otázka.  Pro koho pracuju, no ... informace o ostatních vesnicích? Je ten člověk blázen? Ví kdo jsem? Měl sakra výhodu, že mám dobrou paměť a ty otázky jsem si velmi dobře zapamatovala, akorát nebyly mi jisté odpovědi. Když mu řeknu, že neví bude si myslet, že lžu. Zapeklitá situace. Hraju o audienci u Hokageho... prý je to fešák, ale zase věčné vězení je záchrana před ní. Ách jo. Proč já? 
"No takže první otázka. Důvod útoku. Kdo? Je mi líto, ale jsem pod přísahou věrnosti klienta, za jakým cílem a proč? i kdybych to věděla, tak Vám ho nemohu říct ze stejného důvodu, jako předešlá odpověď." odmlčela jsem se, zatracená loajalita. 
"Pro koho pracuji? Pro klienta, který si mě na tento útok najal. Jinak jsem potulný shinobi, když jste se mě nezeptal kdo jsem předpokládám, že víte kdo jsem a tudíž také víte, jakými pravidly se naši lidé drží a to včetně mě. Jediné na co Vám mohu dát odpověď je, že o Konoze vím pouze jen to, co jsem sama zažila během útoku, a musím říci, že máte perfektní obranu. Potvrdili se jen moje myšlenky, a i přesto, že jsem nechtěla jít do této akce právě kvůli této obraně, musela jsem uposlechnout klienta, vyhověl ceně, která se neodmítá."  vyčerpávající odpověď, která je moc neuspokojí, takže jsem čekala nejhorší, ale bohužel jsem tak naučená. Nicméně mi bylo líto toho, co se vesnici stalo. 
"Pokud ovšem mého klienta nepřeplatíte... pak Vám mohu říct, úplně vše na co se mě ptáte." podívala jsem se na toho pána až nyní a to zcela vážně. Nežertovala jsem. Myslela jsem to zcela upřímně. Oni jako Anbu jsou jistě také naučení při výslechu nepřátel mlčet, bohužel tak jsem naučená i já. 
"Bohužel loajalita pro věc, je na prvním místě, je mi líto."  poslední slova jsem spíše zašeptala, sklopila jsem zase zpět hlavu, jo je mi to líto a sledovala svou omotanou ruku. Až teď jsem si vlastně uvědomila, že to celkem pálí.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
NPC

avatar

Poèet pøíspìvkù : 172
Join date : 29. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Wed Apr 11, 2018 11:56 pm



Shi

Musel jsem si povzdechnout. Ta žena mi vlastně nedala odpověď ani na jednu z otázek kterou jsem jí položil. Ne takovou která by byla nějakým způsobem k užitku, vlastně opakovala pořád to samé, což mě potom přestávalo bavit. Lidé z okolí mají zřejmě za to že je Konohagakure nejmilosrdnější vesnicí, což jsem nemohl žádným způsobem zamítnout, ale nikdo už neviděl jaké to je pod povrchem. Obzvlášť tak hluboko jako jsme byli teď já a slečna Kana. Tady už se nejede na zvyky, tady jsme bez publika a nijak se to nedotýká reputace naší společnosti. Byla ale klidná oproti ostatním vězňům, takže jsem byl o trošku mírnější.
"Vaše odpovědi jsou zcela zbytečné. Nedala jste mi pravdu ani lež, pouze výmluvu." Složku jsem uzavřel. "Řeknu jenom jednu důležitou informaci. Já si dokážu zjistit informace i z mrtvého těla slečno Kano, takže vaše loajalita ke svému klientovi je naprosto zbytečná. Za prvé jste očividně jeho požadavkům nevyhověla a za druhé Vás tento přístup může přivést na horší místo než je zde.".
Popošel jsem za ní a ANBU jednotkám dal znamení prsty. Byl jsem již na odchodu.
"Dám Vám možnost ještě zítra, jenom proto že jste žena a chováte se zde slušně. Bude to však poslední možnost. Přes noc budete mít čas si svůj přístup promyslet a rozhodnout se jak budete na zítřejší den odpovídat. Mé otázky zůstávají stejné a pokud mi za to sama stojíte, optám se Vás i na samotné jméno." Já jméno nepotřeboval. Byla pro mě nedůležitá, to co bylo podstatné byly její informace. Ona byla jenom návnadou, nebo jakýmsi prostředníkem a výpomocí. Ta žena toto nedělala poprvé, avšak nejspíš poprvé zažila mě a mé praktiky, které se nikdy nikomu nezamlouvaly. Každopádně ihned po tomto jsem odešel z místnosti pryč a zavřel za sebou dveře.



ANBU

Po odchodu Shiho uposlechli oba dva hlídající ANBU elitní hlídači rozkaz. Každý z jedné strany chytili slečnu Kanu za rameno a prudce s ní praštili o stůl. Ten s tou černou maskou chytl svou dlaní její hlavu a ona mohla cítit jak i ten zbytek chakry rychle ubývá. Tento anbu člen byl schopen absorbovat chakru nepřítele dotekem stejně jako to uměl a předvedl Yoroi Akadō při chuuninských zkouškách. Samozřejmě, její chakra byla už tak na minimu kvůli cele a pečeti co měla na zádech. V normálním použití by ihned omdlela, ale ona to využil jinak. Pokaždé co se pokusila omdlít, nebo jí to tělo sama nařídilo, chakru jí naopak přidal a tím jí držel na rozcestníku takového žítXumřít. Samozřejmě to dělal opakovaně a dlouho.
Druhý muž zatím zaujal pozici na místě Shiho. Složil pár ručních pečetí a slečnu kanu dostal do stavu Kokuangyo no Jutsu. Naprostá temnota, její zrak přestal naproto a dokonale pracovat. Mohla jenom pociťovat to jak sama od sebe už chce zkolabovat, ale nemohla, byla dokonce přenášena do jiné místnosti, ale nic neviděla. Nemohla, protože byla zachycena ve velmi silném genjutsu. Samozřejmě že jí muži odvedli zpět do její cely kde jí pečeť od Shiho na zádech již zmizela, ale muži nepřestávali. Toto dělali opakovaně několik hodin. V poslední hodině využili také techniku Interrogation Genjutsu aby zjistili alespoň její jméno a původ. Někdy kolem 2 raní oba dva přestali a odkopli jí na zem, naprosto nekompromisně si do ní ještě kopli, celu uzamčeli nechala jí tam hnít do rána, než příjde Shi. Byl to samozřejmě začátek v podobě psychického náporu. Při dalších se již budou kombinovat s fyzickými. Pokud je osoba stále pevná a tvrdohlavá, následně se řeší jestli bude mít věznice povolení o zneškodnění vězně (zabití) nebo převezení do Hōzuki-jō.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 148
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Thu Apr 12, 2018 8:37 am

No... podle jeho chování bych odtušila celkem hladce že nebyl spokojený. Ale co jsem sakra měla dělat? Pokud by se dostalo ven, že jsem vykecala tajné informace, kdo by si mě pak případně znovu najal? A co hůře, co by se mnou udělal vůdce klanu? Zabil by mě? Dostal by mě také do vězení? Čas do rána. Kdybych věděla, co mám dělat, tak bych to udělala. Jenže, to co přišlo po jeho odchodu jsem nečekala, ani v té nejhorší noční můře. Proboha. Pocity se nedají ani popsat, žádné jsem v té chvíli ani neměla. Jestli jsem si doteď stěžovala na pořezanou ruku, sakra jak budu vypadat zítra. Už teď jsem cítila prudkou bolest na spánku, nebylo pochyb, že se mi odřelo čelo o ten stůl, ale to co se dělo potom. Nikomu bych to nepřátele. A já přece nejsem elitní snihobi, abych tohle vydržela. Mučili mě už několikrát, ale tohle přelčilo veškeré mé úsilí a to jsem se z toho téměř vždy dostala, ale jen proto že ti idioti zapomněli odebírat chakru. Jenže tady to nešlo.
Když skočnili, ocitla jsem se v černé místnosti respektive nic jsem neviděla. Sakra. To už jsem umřela? Ne cítila jsem pohyby, takže genjutsu, zase. A pak zase ty stavy hrůzy. Dobře myslím, že nebudu jako silní shinobi, tohle opravdu nedávám. Už ani nevím, kdy jsem přestala všechno vnímat, v hlavě jsem měla jen ty otázky, na které se mě ptal. Ale nejhorší na tom bylo, že já opravdu na většinu neznala odpověď a tohle mi opravdu neuvěří. A najednou to vše skončilo. Ne ještě pár posledních ran, po kterých já už se ani nehnula. Byla jsem ráda, že ležím a bylo mi jedno kde. NEchtěla jsem se ani vidět. Věděla jsem, že vypadám hrozně a v tomhle stavu já rozhodně nehodlám jít před Hokageho jestli teda docílím audience. Nevěděla jsem kolik je hodin, ale i přesto jsem zmoženě usnula.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
NPC

avatar

Poèet pøíspìvkù : 172
Join date : 29. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Fri Apr 13, 2018 11:59 pm



Shi

Ráno, něco okolo půl sedmé jsem se dopravil zpět do věznice. Směna ANBU byla již ukončena a vystřídala je ranní směna. Při jejich odchodu jsem je dlaní zastavil a oni na mě jenom pokývli a následně odešli. Musel jsem si povzdechnout, provedli svou práci, takže moje cesta vedla přímo před celu. Čupl jsem si před mřížemi a tyčkou zaklepal na mříže.
"Dobré ráno slečno Kano, dnes to zkusíme znovu, ano?" Odkašlala jsem si, probíhalo to vážně stejně jak včera. Pro jistotu pečeť na zádech, až na to že místo její plynulé chůze jsem jí přidržel pokaždé co by nějak zaškobrtla nebo se snažil svalit k zemi. Posadil jsem jí následně na tu stejnou židličku a podíval se na stůl, kde bylo pár kapek krve. Prasata... Zamračil jsem se, z kapsy jsem vytáhl kapesníček a to zaprasené místo, zřejmě od jejího čela utřel. Dal jsem si nohu přes nohu a opět se do židličky opře do poměrně ležérního polosedu.
Nic jsem ale neříkal, jenom jsem chvíli cvakal propiskou s pohledem na ní.
"Důvod útoku na Konohagakure ve smyslu kdo, proč a za jakým cílem jste ho podnikli. Pro koho pracujete a jaké máte informace o okolních vesnicích, včetně té naší. Na odpovědi máte půl hodiny. Dalších 10 minut se budu ptát já. Odpověď musí být pravdivá. V případě tří špatně zodpovězených odpovědí následuje jiný způsob domluvy." Ano, opět jsem zopakoval stejné věci jako včera. Moje paměť byla přeci jenom skvělá. Navíc, nic jsem neříkal, ale já poznal kdy člověk mluví pravdu, včera neodpověděla ani jedním způsobem, byla tvrdohlavá, tak mě zajímalo jestli jí to po té noci přešlo.
"Je to vaše poslední šance. Mluvte pravdu a nevymlouvejte se, poznám jestli mi lžete nebo ne. Takže pokud budete mluvit pravdu, nemáte se čeho bát." Jo, vypadala příšerně. Nebyl jsem ale nijak empatický, já byl ve skutečnosti ještě horší než ti dva ANBU co jí tak dodělali. Nesoucítil jsem s ní ani nic podobného, byla to opět jedna z těch naučených frází.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 148
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Sat Apr 14, 2018 9:36 am

Po zvuku tyčky na mříže jsem sebou cukla. To už bylo ráno? Sakra, nespala jsem ani 5 minut. A zase tenhle. Začínám na něj mít alergii. Dobré ráno, jak pro koho. Cítila jsem se lépe, dokonce jsem se vzchopila vstát, ale chůze byla horší. Všechno každý krok mě neskutečně bolel. Hlava mi třeštila. Chůze tou uličkou byla nejhorší, co jsem mohla zažít. Ani ten včerejšek nebyl tak strašný jako jít po svých po tom včerejšku. Na židli v té místnosti jsem se doslova zhroutila. Na stole byla ještě krev ode mě, nebo to bylo od někoho jiného, kdo nechtěl mluvit. Ohavné chování. Zase zopakoval ty otázky. To nešlo zapomenout. Ale zajímalo mě na co se hodlá dalších deset minut ptát. Tak oukej, jak chce. 
"Důvod útoku nevim, proč a za jakým cílem také ne, když dostanete misi, také se neptáte proč tu misi musíte udělat, prostě to uděláte, tudíž ani já se neptala a misi přijala. Pro koho pracuju a kdo mě poslal napadnout Konohu je ta samá osoba, která mě vyplácí. A myslím, že když se mi nepodařil útok, tak v této chvíli již víte,kdo je ta osoba, jejíž ostatní členové jsou i u vás ve vesnici, kde zamýšleli jistý únos genina a ani ten se přes můj nezdar nepodařilo provést." Dlouhá vyčerpávající odpověď to jsem nečekala, že to zvládnu takhle rychle a souvisle. Nedívala jsem se na něj, měla jsem co dělat, aby mi neklesla hlava únavou. přidržovala jsem si jí, bylo to jako by mi do nich píchali tisíce jehliček. Ale nebyla to vlastně moje vina, že se jim to nepovedlo, kdyby letěli se mnou, stihli by to včas a tahle situace tu nemusela nastat.
"Na odpovědi, na které já neznám odpověď se musíte zeptat těch nešťastníků, co to též nezvládli jako já." tentokrát jsem se na něj podívala. Jestli se odsud dostanu, tak tu ženskou z Kotei zastřelim přinejmenším. 
"Mohla bych prosím dostat sklenici vody?"  měla jsem vyschlo v krku, dost dlouho jsem nejedla ani nepila skoro 2 dny, takže při mých stavech stále nehcápu, jak ještě můžu odpovídat na otázky. 
"Do hlavních vesnic chodím jen zřídkakdy. Jen pokud mi stojí za to plnit pro ně mise. Většinou se zdržuju právě v Koteigakure, kde jsou mé služby nejčastější poslední dobou." Tím jsem mu nechtěně odpověděla na jednu z otázek, otázka je jestli na to přišel taky. 
"V Konoze jsem poprvé a vše co vím, je to co jsem zažila s vámi. Menší vesnice si berou mé služby především co se týče obrany, kterou jim velké vesnice nechtějí poskytnout nebo na to nemají peníze. Koteigakure byla pro mě vždy otevřená neměla jsem problém při vstupu, ale nevím jak to tam bude teď když mě tu mučíte a oni už teď jistě vědí, že jsem zde. Vyslýcháte zrovna člověka, který toho skutečně moc neví." tím jsem končila svoje odpovědi, opřela jsem se o židli, bylo to pro mě až moc vyčerpávající. Bylo mi zle, od žaludku, bolesti všude a samu ze sebe, že jsem to nevydržela. Měla bych s tím něco dělat.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Tue Apr 17, 2018 10:23 pm

Šel jsem na sebe poněkud klidně a nevypadalo to, že bych se chtěl bránit. Což bylo divné, každému kdo mě znal to muselo přijít podezřelé. Měl jsem nějaký plán? Jestli ano, tvářil jsem se jakože svět kolem pro mě přestal existovat. Byl jsem nezvykle tichý, dokonce jsem si pro sebe nechával i svoje sarkastické poznámky. Asi jsem byl naštvaný. Asi trochu víc.
Samehada, kterou jsem necítil na mých zádech, mě dost znervózňovala. Jako bych byl bez ruky nebo tak něco. Těžko se to vysvětluje, jasně, byl to silnej meč, kterej ze mě dělal to, čím jsem, ale pro mě to nebyla jen zbraň, bylo to jinak.. jako dát nějakýmu hajzlovi psa nebo tak. No než jsem se rozhodl si poplakat nad tou ztrátou, už jsem byl tady. Krása, fakt. Možná to mělo člověka zastrašit, ale mě to spíš znechutilo ještě víc. Byl jsem přesně ten typ, co na něj špatné zacházení má opačný vliv než by asi mělo, rozhodně to nebylo tak, že bych strachy vykecal o vesnici první poslední. Ne, že by mě nějak trápila samotná Kotei, byl jsem Hozuki na poušti, co k tomu dál říct.. ale přece jen ať jsem chtěl nebo ne, byl to domov. Krátce jsem si povzdechl, fakt, za chvilku se sám ze sebe rozbrečím.
Byl jsem připravený na všechno, čestně! Na trhání nehtů, které by u mě nevyšlo, na elektrické výboje, ale když mě strčili do maličké cely a hned za mnou se do malého prostoru nastěhovala i slečna dlańohubá, už jsem to nevydržel.
"To je snad **** vtip!" prudce jsem kopnul do mříží až to zachrastilo, cítil jsem, jak mi pečetě všude kolem vysávají chakru. No bezva, tak na tenhle pocit jsem se Samehadou fakt zvyklej nebyl! A štvalo mě to, štvalo mě to tady všechno a ze všeho nejvíc ten její pohled. Chodil jsem po cele jako zvíře lapené v pasti a přemýšlel, jak velkou mám šanci, když projdu mříží a vypadnu odsud. A pak jsem se na ní zase podíval a bylo mi jasné, že jen tak si odejít prostě nemůžu. Říkejte si, co chcete, ale nemohl jsem jí tu nechat, když si sama ani nestrčí do huby lžíci. Bezva Shiro, jsi v ****, gratulace!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Thu Apr 19, 2018 12:22 pm

Bylo to zvláštní, vážně. Protože i já ztratila veškerý zájem o drzé připomínky nebo poznámky. Pos*ali jsme to, dobře, chápu. Ale vážně, za jakou cenu? Netrápilo mě, že zbytek svého života nejspíš strávím za mřížemi, vážně. Byla jsem zamlklá z jiného důvodu. Nechala jsem se mlčky ošetřovat, vláčet všude možně, občas střelila nějak ten vražedný úsměv, ale jinak nic víc. Neprala jsem se, nedělala potíže jako dřív.

Vězení mě nijak nezaujalo, oproti Kotei, kde se s vězni snaží zacházet normálně, to tady divně páchlo. Hodili nás do cely, a ještě ke všemu, s tím náfukou hned vedle. S horší osobou jsem teda rozhodně zbytek svého života strávit nemohla! Je mi jedno, jestli mi budou trhat nehty zuby, vlasy, bůh ví co, už jen to, že mě tady nechali hnít s ním, je ten nejhorší trest!

Seděla jsem v koutě, únavu z neustálého vysávání chakry jsem moc necítila, možná proto, že to na mě zatím nedolehlo. Leč to vědělo jen málo lidí, protože sice mám rudé vlasy, ale ty má i táta, byla jsem Uzumaki, po mámě. Nikdy jsem se nenaučila nic od ní a jejich klanových technikách, nechtěla jsem, vždycky jsem byla tátova holčička a jako jediný dědic jeho kekkei genkai, bylo jasné, jakým směrem se vydám. Ale víte, jak se o Uzumaki často říká, máme chakry na rozdávání. Takže chakrové lístky způsobili, že techniku nevyvolám, ale tak rychle mě zatím neunavili. Ale i tak jsem seděla v rohu místnosti, ignorovala Shirovo nadávky, i když jsem věděla, že vzít mu Samehadu, co mu dala teta Shinka, nebyl moc dobrý nápad. Ne teda, že bych ho chudáčka litovala, zaslouží si to.

Sledovala jsem své ruce, až po předloktí obvázané. Nebolely, ale stejně se třásly. Sledovala jsem ústa na dlaních, pevně zavřená. Hýbala jsem už alespoň konečky prstů, ale stejně jsem třas v nich nezastavila. Nikdy se mi nestalo, že by mi někdo takto ublížil. Protože to bylo to jediné, na co jsem byla pyšná. A věděla jsem, že to bude dobré. Ale i tak jsem se částečně bála. Už od doby, co jsem zjistila, na co ty ruce mám, jsem věci nechávala vybouchnout. A bez nich a bez svého jílu jsem se cítila nesvá. Ne, nelitovala jsem se, jen to prostě bylo zvláštní. A rozhodně mě to zajímalo víc, než tohle vězení.

"Šetři si ty soucitné pohledy pro někoho, koho to zajímá.. " Zvedla jsem k němu pohled, povzdechla si a protočila očima. Stále jsem byla naštvaná, že se vzdal. Věděla jsem, že nechtěl, věděla jsem, proč to udělal. Ale pokaždé, co jsem se na něj podívala, jednu bych mu nejraději vrazila! A možná to nebylo jenom proto.. Když už tu spolu máme shnít, musela jsem se ho na něco zeptat..
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
NPC

avatar

Poèet pøíspìvkù : 172
Join date : 29. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Thu Apr 19, 2018 10:50 pm



Shi
Jen protože jsem měl masku, nemohla si všimnout mé otrávené tváře. Den za dnem, stále ty samé písničky. Nevím, nebyl jsem, neznám.. Unavovalo mě to, přesto jsem na sobě nedal nic znát a jen kultivovaně seděl a poslouchal odpověď, která nepřinesla žádný nový poznatek. Možná jeden.
"Zatím jste mě nepřesvědčila, slečno Kano, že Váš život má cenu. Vaše informace jsou k ničemu." mluvil jsem klidně, bez jakéhokoliv náznaku emocí. Proč taky. Její život mě nezajímal. Netoužil jsem z ní tahat informace celý den a milosrdně ji nechat. Proč se obtěžovat, mrtvá mi toho zjevně poví víc.
"Kdo vás najal?" možná jsem zněl jako ohraná deska, ale netrápilo mě to. Bylo mi jedno, kdo a nebo co věděli její společníci. Ti v mé kompetenci nebyli. Zatím. Na ty rádoby vznešené techniky pana Nary jsem byl zvědav. A nebo taky ne.. barevný svět tam nahoře mi nic neříkal. Já měl svá pravidla a postupy, jak z vězňů dostat informace. Něco mě ale přece jen zaujalo.
"Proč jste měli unést genina?" bylo zásadní zjistit, jaký záměr takhle skupina budižkničemů měla. Byl výběr náhodný, nebo se Umiko Senju stala lákavým cílem? Pocházela z významného klanu, o tom nebylo pochyb. Na druhou stranu mohla být snadným cílem, nic nenasvědčovalo tomu, že by ti tři hledali cíleně právě ji. Doufal jsem však, že mi to slečna Kana sdělí,.. nebo to co z ní zbude.
Po její prosbě jsem vstal, pomalým krokem došel do vedlejší místnosti a vrátil se se sklenicí vody. Nesl jsem ji velmi opatrně, hladina se téměř nehla, avšak když jsem ji podával dívce, prudce jsem ruku stočil a voda se rozlila pod její nohy. Prázdnou sklenici jsem postavil před ni a postavil se vedle, v masce zahleděn někam na druhý konec místnosti.
"Zase špatně, slečno Kano. Dochází mi trpělivost. Chci informace. Vojenské, bezpečnostní,.. buďte kreativní." opět jsem došel ke svému původnímu místu, nohu přes nohu a díval se mlčky na ní. Hodiny netrpělivě odtikávaly čas, který mladé Kaně zbýval.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Thu Apr 19, 2018 10:54 pm

Podíval jsem se na svou bývalou parťačku přimhouřeným pohledem. Co ta si o sobě vůbec myslí. Nána nafoukaná. Jen jsem pohodil hlavou. "Soucítím se sebou, že se na tebe budu muset koukat celé dlouhé dny." odsekl jsem jedovatě a opřel se o mříže. Díval jsem se ven, mučila mě ta představa jak snadné by bylo projít mříží a pak si vylít zlost na stráže tady, ale věděl jsem, že to neudělám. Slabost, já vím. Temně jsem se ušklíbl.
"Měl jsem se tam nechat zabít.. a vzít s sebou toho blonďatýho skrčka."
ne, nebylo to určené Mirai, to jsem si jenom mumlal sám pro sebe, protože co tady asi tak dělat. Znovu jsem se ušklíbnul, fakt mi ten prcek šel zachránit tvářičku od rány? A to mělo probudit moje city nebo co jako? Fakt jsem netušil, jestli byl tak naivní, ale pravdu do celé situace vnesla leda Karasu. Měla pravdu, kdyby tam nebyla Mirai, všechny bych je zabil. Minimálně bych se o to pokusil. A teď? Jo, hniju tady! Smrad, ze krerýho se brzo pobleju. Stačilo se rozhlédnout na všechny ty vysáté existence a znovu jsem zalitoval, že jsem ty ruce zvednul. Táta by byl hrdej, že jsem umřel v boji. Takhle jsem mu ani nemohl na oči. Překvapivě jsem na rusovlásku neměl ani žádný kecy. Protože ať už jsem měl k tomu vzdávání se jakýkoliv důvod, jí jsem ho rozhodně říkat nehodlal.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Thu Apr 19, 2018 11:09 pm

Nevím, jestli jsem ho poslouchala, nebo jestli jsem ho vlastně vůbec poslouchat chtěla. Kdybychom na sebe neštěkali jako psi, nejspíš by si nás ani k sobě nespojili. Ale nemohla jsem si pomoct, jeho přítomnost vyvolávala všechno, všechno co bylo, všechno, co se právě dělo. Všechny moje pocity zlosti, chtěla jsem na něj jen dokolečka křičet, ale ve skutečnosti jsem nedělala vůbec nic.

Vážně jsem si přála, aby mě přišli mučit namísto toho, abych tu musela hnít s ním? Jestli si o nás někdy někdo myslel, že se jenom pošťuchujeme, no vážně, tak to bylo vtipný! Protože jestli by mezi námi někdy něco bylo, tak leda tak kilometrová zeď!

Jelikož, jak u mě bylo obvyklé, začínala jsem se tím čekáním dost nudit. A jelikož jedinou mojí zábavou byl právě fialovlásek, nedalo se svítit. Věděla jsem, že tohle je na hodně dlouho, možná na doživotí, naše zastávka a umřela bych zvědavostí, kdybych se to nedozvěděla. Nevím, jak se mi podařilo vyhrabat na nohy, hej Mirai, sebelítosti už bylo dost, seber se.

Došla jsem na krok od něj, zády se opřela o chladnou zeď a ruce nechala volně viset podél těla, ačkoliv se s nimi dalo už dost hýbat, stejně jsem neměla moc šancí na útěk. Věděla jsem, že už dávno mohl jít pryč, tak cos tu sakra dělal?

"Proč odsud neodejdeš?"
Pokrčila jsem rameny a propalovala jeho záda pohledem, ten hrozivý kluk se Samehadou by si mohl v klidu odkráčet pryč a nic by ho nezdrželo. Možná právě onen meč? Asi, stýskalo se mu. Neuměla jsem držet jazyk za zuby, byla jsem upřímná, a když se mi něco nelíbilo, tak jsem to řekla.
"..stejně jsi byl vždycky tak akorát samolibej hajzl.. Takže by mě to ani nepřekvapilo." A bylo to tady, té sladké Mirai právě došla trpělivost. Čekala jsem dlouho, snášela tvoji ignoraci. Ale prostě jsem to potřebovala vědět, všechny ty soucitné pohledy od táty, všechny arogantní pohledy od Thea, jako kdybych nebyla dost dobrá. Cos měl sakra za problém, že jsem pro tebe ze dne na den přestala existovat? Byl jsi můj nejlepší přítel. A teď pro tebe nemůžu najít ani jedno hezké slovo.. Neříkala jsem svá slova s odporem, spíš jen konstatování. Nečekala jsem, že by se se mnou snad o tom chtěl přít.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Thu Apr 19, 2018 11:40 pm

Snažil jsem se nevěnovat jí pozornost. Ne teda, že by tady bylo tolik zábavy. Člověk tu mohl tak leda koukat na honící se krysy. Ten zbytek vidět radši ani moc nechtěl. Nebyl jsem z toho vyděšenej, asi bych přežil i to znechucení. Ale co jsem nemohl vydýchat, jsem byl já sám. Vzdát se, kapitulovat, nechat to být.. to byla slova, která ke mě nepatřila, slabošské vlastnosti, za které jsem se jiným vysmíval. Láska, přátelství.. nic to pro mě neznamenalo. Nebo jsem si to aspoň myslel. Neviděl jsem ji roky a jen se vrátím, stane se tohle? Myslel jsem, že jsem z téhle dětské naivity už dávno vyrostl. Ale byl jsem stejnej naivní hlupák jako tehdy. Zasraná friendzone.
A do toho ta holka prostě nemůže sklapnout. Proč nemohla mlčet, proč mi nemohla dát svatej pokoj, jako tehdy ani teď neuměla přestat a nechat mě bejt. Proč. Naštvaně jsem se otočil a udělal krok k ní, takže už nás nedělilo skoro nic. Z výšky jsem se díval do její tváře a jen si ji prohlížel přimhouřenýma očima. Možná vyrostla, ale ty rysy se nezměnily. Poznával jsem v ní tu malou holku, jejíž obličej bych snad dokázal i nakreslit. A rozčilovalo mě to. Neskutečně mě to vytáčelo.
"Já byl vždycky samolibej hajzl, ale alespoň jsem si nehrál na věrnou, oddanou princezničku, když jsi ve skutečnosti jen povrchní tátova prdelka." ani já jsem nekřičel, jak jsem měl hluboko v sobě v úmyslu. Nehodlal jsem tady hrát divadlo znuděným nebo deprimovaným vězňům, ani Mirai. Ačkoliv ano.. i když jsem se snažil být nad věcí, celé takhle situace prostě až nebezpečně gradovala. A já začínal mít pocit, že brzo řeknu něco, co by mělo navždy zůstat uvnitř mé hlavy.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Thu Apr 19, 2018 11:44 pm

Poté, co byli odvedeni oba dva do vězení, jsem se od nich nachvíli odělil. Přeci jen, jsem potřeboval na sebe hodit něco jiného než onu groteskní kombinaci, kterou jsem nosil do teď. Přišel jsem tedy do sídla, nahodil na sebe standartní konožské ninja oblečení a vše vybavení které k němu patřilo. Unaveně jsem se podíval do zrcadla zda mi nezůstala nějaká hlína či něco jiného na obličeji a po zjištění že ne, vyrazil k věznici.

Jakmilej jsem došel na místo určení, první co jsem udělal bylo to, že jsem si zašel na slovíčko s dvěma ANBU, zeptal jsem se jich na detaili útoku, kdo byl jejich cíl a něco co bych mohl použít při výslechu. Celou dobu jsem je jen poslouchal, snažíc si zapamatovat každý detail, který by mi mohl pomoci. Nikdy nevíte co vám pomůžu přetáhnout si osobu na vaši stranu. Po chvíli jsem tedy měl už podle mého dobrou představu, a proto sem se zvedl a odešel do cely za těmi dvěma.
Po cestě jsem taky slyšel toho neandtrálce jak si vylívá problémy z dětsví na tu chuděru Kanu. Zakroutil jsem hlavou a povzdechl si. Staré zvyky se očividně těžko odnaučí. Stále jsem nechápal proč v dnešní době konoha používá tak neefektivní věci jako násilí k získání informací. Tak trochu jsem doufal že tihle dva budou spolupracovat, abych jim to všem natřel a ukázal, že mé způsoby jsou přeci jen lepší a celá tahle fraška z "vězením" a "mučírnou" by se změnila. Nesnášel jsem tenhle systém.
Když jsem konečně dorazil k cele a přešel dovnitř, můj vnitřní boj byl fuč. Byl jsem klidný ani jsem se nemračil či jsem neměl ani můj obvyklí neutrální výraz. Působil jsem pozitivně, s klidem a jistotou. Oba dva jsem si je prohlídl a když jsem zavíral dveře, už jsem začal. Dorazil jsem zrovna ve chvíli abych zaslechl poslední polovinu Shirovi věty a udělal jsem si tak poznámku do svého mentálního diáře.
"Zdravím." řekl jsem poté co jsem vstoupil do místnosti. Přešel jsem poté ke stolu, posadil jsem se a gestem jim naznačil aby udělali to stejné.
"Takže, jak už asi víte, mám za úkol z vás dostat jisté informace o dnešním útoku. Začneme tedy jednoduchou otázkou a tou je cíl útoku." řekl jsem prostě. Nebyli tu však žádné výhružky, ultimáta či podobné věci. Spíše jsem chtěl rozhýbat konverzaci a vědět, s čím pracuju.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Fri Apr 20, 2018 12:00 am

Měla jsem sto chutí vybouchnout jako papiňák, po tý jeho větě. Měla mě ta jeho výška snad nějak vyděsit? Shiro, copak jsi mě vážně neznal?

Už jsem se nadechovala, že urážet se stejně jako on teda nenechám, když do místnosti vešel někdo jiný. Konečně někdo, kdo mě možná vysvobodí z tohohle pekla! Neměla jsem zrovna nejlepší náladu a že já obvykle byla společenský typ, co se velmi rád se všemi baví. Uměla jsem být pekelně tvrdohlavá. Prohlížela jsem si ho nijak neskrývavě, neměl na sobě žádný hábit ani nepůsobil děsivě, ale to neznamenalo, že si dáme čaj a sušenky.

No, chvíli jsem sledovala stoličku a Shira a rozhodla se rázně pro to první, v blízkosti jeho teda vážně už nebudu. Takže jsem ho jedním krokem obešla, neodpustila si vražedný pohled na jeho maličkost, zatímco na nového návštěvníka se podezřele usmála.

"Zdravím, to už jste konečně přišli na to mučení? Jestli nás hodláte vysávat jako ty chudáky vedle, tak prosím, umírám tu nudou.." Hodila jsem si nohu přes nohu a povytáhla za obvazy na rukou, překážely mi, nebyla jsem na to zvyklá a chyběly mi rukavice.
"Hn.. Útoku.." Procedila jsem ironicky, kdo říkal, že jsme útočili? Kdyby se do toho akčně nehrnuly, byly by ztráty skoro nulové! Krotila jsem se!

"Nechtěli jsme útočit, za jaké surovce nás to máte.. Jen jsme se bránili. "
Protočila jsem očima. Jo, chtěla jsem to vyhodit do povětří, ale pro zábavu! Podívala jsem se na Shira, co zarytě mlčel. Z tý jeho D-rankový techniky, co použil, se divím, že ho nepovažují za genina! Mohl se taky předvést víc, legendární šermíř, jasněěě!

"Z toho nic nedostanete, přišel o svoji oblíbenou hračku, tak se urazil.."
Myslela jsem Samehadu, samozřejmě. Nevím, proč jsem pořád mluvila. Zjevně mi došlo, že mě buď zabijou tady a hned, nebo si aspoň před smrtí pokecám s někým jiným než se Shirem.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Fri Apr 20, 2018 10:27 am

Zdálo se, že jsem Narovu přítomnost vlastně ani nezaregistroval, dál jsem se díval na Mirai, jako by mě nově příchozí vůbec nezajímal. A vlastně jo, přesně tak to bylo.. nezajímal. Už jednou jsem to celý podělal, že jsem se vzdal a místo vděku musel poslouchat nářek slečny Proč-jsi-ještě-neodešel?!, rozhodně jsem nehodlal udělat tu stejnou chybu podruhé.
Prošla kolem mě a šla si sednout, ta aby taky u něčeho nebylo, úplně jsem viděl, jak jí rostou uši a ona dychtí po nejnovějších drbech. Já se teda do konverzace rozhodně nehrnul a vlastně jsem se jenom otočil a opřel se o zeď, kde před chvilkou stála Mirai, ke stolu jsem vůbec nezamířil. Nejspíš jsem tím chtěl dát najevo právě to, že já rozhodně nic neřeknu. Což bylo ironické, protože co jsem vlastně věděl? Cíl útoku přece sami poznali. Doufejme, tenhle hodnej polda vypadal docela chytře. Jasně, byla tu otázka, proč zrovna tahle holka, jejíž jméno jsem ani nestačil, nebo spíš nechtěl postřehnout. Já bych prostě mlčel a konec, tečka, jenže slečna Ukecaná už seděla před tím chlápkem, div si ještě neudělali kafčo a už jela. Jestli ženský mají tu vlastnost nezavřít hubu, tak Mirai je ukázkový příklad. Alespoň nezačala fńukat a prosit o milost, to jsem oceňoval. Když nic jiného, věděl jsem, že ona nic neřekne. Byla jiná než já, veskrze dobrota sama když si zrovna na mě nevylívala vztek, ale to neznamenalo, že by zradila Kotei. Mě vedli sice jiné důvody, ale proč se o tom šířit.
Teď jsem akorát založil ruce na prsa a nasraně mlčel. Sice bych jí za to nejradši urazil palici, ale měla pravdu. Samehada byla pryč a mě to žralo jako nic na světě. V duchu jsem vyplňoval dojemný seznam neznámých tváří, kterýma můj milovaný meč nakrmím.
"Z ní zase dostanete všechno, neumí zavřít zobák, když je na to vhodná chvíle.." zavrčel jsem tiše, poznámku o jejích rukách, jsem si nechal pro sebe. Už mě z toho jejího mluvení bolela hlava, nebo to možná byla ta chakra, kdo ví? Každopádně jsem po tomhle sklapnul a dělal, že mě to vůbec nezajímá, takže jsem se ani nemusel moc snažit. Tady princezna si ráda pokecá, o tom jsem nepochyboval. A jestli vykecá něco důležitýho? No co, utopit jí člověk může vždycky..
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 148
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Fri Apr 20, 2018 12:10 pm

Dobře, jakkoli jsem byla unavená a zničená a pomlácená, tohle dostalo i mě a moje trpělivost bouchla. Prudce jsem se narovnala a spustila, bylo mi to jedno. Koteikage když já budu chtít tak mě nenajde, pokud skejsnu tady, vím, že se sem nedostane, takže budu relativně v bezpečí. Tady šlo o můj život a já mám svůj život ráda. 
"Chcete vědět, kdo mě najal? Mladá Koteigakure, která dle mého názoru je trochu mdlého rozumu, schyzofrení ženská, která vůbec nepřemýšlela nad tím, co se stane, když se akce nepovede nebo se povede. Myslí si, že je trochu ukřivděná vůči Konoze, vaše neaktivita vůči světu ji natolik pobouřila, že se rozhodla rozdmíchat ty stavy klidu. Vymyslela si misi, na kterou si mě najala. Mou misí nebylo unést právě toho genina, mou misí bylo zajistit rozptýlení hlídek vesnice, aby se dva shinobi z její vesnice dostali do Konohy a unesli ho. Mise měla dvě části já byla část první oni část druhá, oni věděli akorát to, že budu zajišťovat rozptyl, ale nevědí kdo jsem a odkud jsem. Na druhou stranu, já nevím, kdo jsou oni a jaký je skutečný úkol jejich mise, jestli je to někdo konkrétní, či jen náhodná osobnost." zatnula jsem ruce v pěst. Když jsem to řekla nahlas, už to tak zábavné nebylo a došlo mi, že jsem prostě blbá. Žádná omluva za to nebyla přípustná. Prostě jsem byla blbá, že jsem to vzala. Ale odporovat vedení ještě v její vesnici mi přišlo trochu nebezpečné. 
"Mou taktiku mise okamžitě zamítli, kdyby ji přijali nemuseli jsme tu teď sedět. Zásadně pracuji sama, nerada se spoléhám na ostatní, protože přesně takhle to dopadá." musela jsem si trochu postěžovat, aspoň ulevím sama sobě. 
"Ta holka, co byla v druhé části mise se zmínila vlastně o dítěti ne o geninovi. Takže myslím, že jim šlo vyloženě jen o únos kohokoli, ale proč? To už mi nikdo nesdělil, podle mé dedukce bude chtít buď výkupné nebo něco, čeho si Konoha hodně váží. My jsme byli jen pěšáci." páni jak mi to mluvení ale jde. 
"Při mém útoku neměl být nikdo moc zraněn ani neměl zemřít, a podle všeho jsem si dávala velký pozor. Prolétla jsem si vesnici, než jsem začala útočit na bránu. Trvalo pár minut, než se vaši lidí dovtípili, že se něco děje, přesto, že jsem mohla své techniky poslat na Konohu ze shora, zaměřila jsem se pouze a jenom na bránu. Vaše jednotky začali okamžitě evakuační plán, který mi dával možnost použít golemy, ale až potom, co jsem byla přesvědčená, že v okolí brány není žádný civilista. Všimla jsem si, že ze začátku všichni útočící shinobi byli u mě. Ale pak náhle se jich pár vzdálilo, čekala jsem útok zezadu, ale nic. Jednotky psů vyhledávačů, co se týče mé maličkosti selhali. Byla jsem ve vzduchu a též trvalo několik minut, než si mě vaši shinobi všimli. Nicméně podle mích poznatků, jsem neměla šanci hned na začátku. Vaše obranná linie byla v pozici, která se tedy skládala hlavně z té proklaté ženy, byla chytačská a proti mému vyvolávání to bylo nic. Tu ženskou jednou porazím. Nikdo mi takhle nehnul žlučí jako ona. Nicméně váš evakuační plán je obdivuhodný a techniky spojené s chakrou také. Možná i styl oblíkání." nevím, proč jsem to řekla ale okamžitě se mi v mysli vytasil ten muž s tím pěkným tričkem. 
"Co se týče Koteigakure, je otevřená, dostat se do ní není moc velký problém, aspoň doteď. Jak říkám, pokud se už k nim dostala informace, že jsem selhala, bude jejich obrana teď aktivní. Vesnice nemá moc civilistů a většinou se jedná o potulné shinobi. Koteikage neměla problém souhlasit s mou cenou za služby, co se týká ubytování na minimálně půl roku ve vesnici. NIkdy jsem neměla problém se do té vesnice dostat, proto jsem si ani nevšímala, jaké mají obranné pozice či taktiky. Ale myslím, že nic takového nemají. Při mém odchodu se tam dostalo pár potulných, aniž by tam byl nějaký rozruch. Hlavně to jsou všichni podivíni." No...vyčerpávající, a stejně jsem byla přesvědčená, že mu tohle stačit stejně nebude. Bude chtít vědět další informace. Nevím jestli jsem si z toho, co jsem mu řekla něco trochu nepřibarvila, ale to je vedlejší. Nejsem záporná osoba a nikdy nebudu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Fri Apr 20, 2018 7:39 pm


Žena, narozdíl od muže, se zapojila do konverzace Nechal jsem ji domluvit a celou dobu jsem měl na tváři určitý zájem o vše, co se mi snažila říct. V hlavě jsem si připravoval odpovědi, které ji potom dám a zkoušel zjistit zda jedná upřímně nebo nikoliv. Když se ten druhý opřel o zeď podíval jsem se na něj a trochu jsem se zamyslel, zda na jeho jednání nebylo něco víc. Choval se jakoby mu něco scházelo. Což se o člověka zavřeného ve vězení dalo čekat. Nikdo tu nechtěl být. Bylo v lidské povaze chtít volnost a svobodu. Přeci jen to bylo na žebříčku priorit docela vysoko.
Věřil jsem jí, že útok nebyl jejich primárním cílem. Opravdu jsem ji věřil že jejich cíl bylo čapnout tu dívku a být pryč než se nadějou. Vše tomu tak ze zprávy nasvědčovalo.
Když domluvila, kývl jsem jí za dík, a pustil se ke konverzaci já sám.
"Děkuji za vstřícnost. Bez obav, k mučení nedojde, dokud tu budu já. Tak trochu se vedení snažím něco dokázat a rozhodně nehodlám pustit na vás toho neandrtálce odvedle. Můžete mě brát jako vaši "šťastnou kartu", pokud chcete." řekl jsem a mírně sem pozvedl koutek úst na náznak úsměvu.
Poté promluvil ten druhý muž, který se nějakým způsobem snažil zůstat mimo konverzaci. Jakoby nechtěl mi říct ani slovo, a vypadal že je naštvaný sám na sebe, než na mě jako takového. Už když jsem vstoupil vypadal že semnou nechce mít nic společného. Podíval jsem se na něj a řekl mu.
Ale, mlčeti zlato v téhle situaci není taky úplně dobré. řekl jsem a mírně se usmál. Poté se zamyslel. Neměl jsem jim pravděpodobně říkat jisté detaily, aby se odemně nedozvěděli víc, než já od nich. Proto jsem chvíli přemýšlel, co všechno o současné situaci sem jim mohl říct a co ne.
"Pokud mi dovolíte lehce spekulovat. Zatím chápu docela dost věcí. Útok na bránu za účelem odpoutání pozornosti, zatímco vy dva nepozorovaně unesete Senju Umiko z vesnice. Co mi stále uniká je výběr cílu. Jak přesně zněl rozkaz?" řekl jsem a přejel si je oba tázavým pohledem a potom dodal.
"Další co mě zaráží je přítomnost Koteikage osobně. Vše tohle... pro jednoho genina?" zeptal jsem se mírně a sledoval jejich reakce. Zda věděli jestli tu Koteikage byla či ne. Vše to se dalo poznat z řeči těla. Zatím se mě zdálo, že si chtěli tímhle útokem zjistit více o konoze. Přeci jen, podívat se jak to funguje u nás, jak rychle reagujeme na útok a tak podobně. Zatím jsem se na to neptal přímo, jelikož jsem to považoval za otázku, na kterou ani oni neznají odpoveď.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Fri Apr 20, 2018 8:12 pm

Poslouchala jsem toho muže, docela se zaujetím. Ono lepší než poslouchat od Shira mou neschopnost, protože narozdíl od něj, já prostě byla ráda za to, že jsem ukecaná. Protože kdybychom tady oba dva mlčeli jako cool týpci, asi bychom ani my na oplátku nezjistili, co s námi bude.

Vážně si o mě snad mohli myslet, že se prokecnu? Že zradím svou vesnici? Ne, odmala mi bylo do hlavy vtloukáno, abych ochraňovala vesnici vlastním životem. Kotei byla domovem, bylo to místo rodiny, mého dětství a já se ho nehodlala vzdát. Možná bylo bláhové být upnutý na jedno místo a možná jsem tisíckrát snila o tom, že půjdu zjistit, jak vypadá svět. Ale vždycky bych byla hrdý člen své vesnice. No dobře, dost dramatu, pojďme zjistit, kolik toho černovlásek přede mnou vydrží.

"Vážně vás listnáče nechápu.." Zavrtěla jsem hlavou. "Nejdřív nás chcete zavraždit, házíte na nás všechen arzenál, ten neandrtálec, je člen vaší vesnice a není to pusinka, nějaký blonďatý pako mi pak spálí ruce div ne na popel a nakonec se vrhá po hlavě před tohohle idiota, jen aby náhodou nedostal pěstí? Nějak v tom nevidím logiku, nejdřív jste zlí, pak hodní.. mohli byste si vybrat.." Mrkla jsem na něj, no vážně, jako Koteigakure je divná, ale Konoha ještě víc. Chci tě zabít a pak tě tady opíjet rohlíkem?

Nenene, budete se muset snažit trochu víc, jestli chcete získat naši důvěru. Moji teda rozhodně, možná jsem byla naivní, ale ne zase až tak! Konverzace se asi ubírala jiným směrem, než chtěl.

Přitom, jak mluvil, začala jsem se spíš víc mračit. Přítomnost Koteikage mě zarazila jen na chvíli, nevěděla jsem, co se událo.. asi by mě ale ani nepřekvapila, kdyby se naše bláznivá Kage rozhodla celé tohle divadlo sledovat z první řady, musela se skvěle bavit! Ale nemohla jsem přestat mlčet, aby to tady pan -budemehodní- poznal.

"Jo, tak takhle se ta holka jmenovala! Zrovna jsme ji potkali na ulici, chtěli odnést do bezpečí, víte co, všude tady můžou být zlí Shinobi, co by jí mohli ublížit" Pošeptala jsem, z mých odpovědí rozhodně nepoznal, jak zněli naše rozkazy. To, že Shiro střílel naslepo a náhodně si vybral zrovna Senju geninku, bylo dost vtipný!

"Nerada Vám tenhle pokec kazím, ale co z toho budeme mít? Buďto nás zabijete, nebo tady shnijeme na vyčerpání.." Konstatovala jsem fakta, proč bych měla něco říkat, naše budoucnost byla jasná. Možná proto jsem ani necítila strach.. Protože ten zrovna mě, co se do všeho vrhala jak zběsilé tornádo, nic neříkal. Byla jsem trochu šílená, nebudeme si to nalhávat, měla jsem to v genech!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Fri Apr 20, 2018 9:18 pm

Dál jsem se tvářil, že tam vlastně ani nejsem. Upřímně nevím, za co mě všichni pokládali, ale byl jsem ze staré školy, nějaké ty utrhané nehtíky a starej dobrej waterboarding, takovou jsem měl představu o mučení. A ačkoliv jsem samozřejmě nebyl blbej a nestěžoval si na to, opět jsem se musel vracet ke Karasu a jejímu prohlášení, že já bych jim všechno tohle z fleku udělal. Protože já si alespoň na rozdíl od těhle břídilů uměl přiznat, že jsem takovej a nestyděl se za to. Ale dost o mě.
Upíral jsem svůj pohled někam ven, ačkoliv k vidění toho skrze mříže moc nebylo. Zmínka o Máje mě pobavila, dokonce jsem se krátce ušklíbl. Ne, samozřejmě jsem nebyl věštec a nevěděl, že tu byla celou dobu, ale přesně mi to k ní sedlo. Vyčítal jsem jí, že nám nepomohla? Ale prosím vás. Jestli jsem doufal, že nás z toho dostane? Nedělal jsem si iluze, že ta panovačná slečna od brány už stačila vykecat první poslední. Bylo mi to fuk, chápal bych, že ke Kotei nemá žádný vztah, nebyl důvod jí bránit. Smutné bylo, že jsem o tomhle divadle mohl jen spekulovat a zásadní informace už vědí. Otázky, na které jsem neznal odpověď se kupily a mě to začínalo pomalu, ale jistě vytáčet.
Chvíli jsem poslouchal Mirai a jen se pousmál, dobrá, nesnáším tu káču pitomou, ale vystihla moje pocity celkem dokonale. Čím déle jsem na ni koukal, tím víc jsem viděl strejdu Ryotu. Provokovala v tuhle chvíli? To by udělal jenom ten červenovlasej šílenec. Alespoň v něčem měla koule.
Nespokojeně jsem se ošil, pořád jsem si přišel jako bez něčeho důležitého a ano, chyběl mi na zádech ten meč, pro který jsem tu pro všechny byl taková celebrita, že z toho zapomněli i na Mirai. Znovu jsem se ušklíbl.
Radu pana vyšetřovatele jsem nějak nebral na zřetel. Měl tady Mirai, tak ať si kecá s ní, já už svoje řekl a nemínil jsem se do hovoru dál zapojovat. Nebylo to ze šlechetného důvodu ochrany vesnice, jak to měla určitě prdelka, nesnažil jsem se ani dát víc prostoru Máje, aby nás odsud dostala. Byla to zasraná hrdost.  
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
NPC

avatar

Poèet pøíspìvkù : 172
Join date : 29. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Fri Apr 20, 2018 9:42 pm



Shi
Sám jsem se někdy divil jak málo člověku stačí. Jak málo mu stačí vzít, jak stačí pocítit bolest nebo strach a je to. O těchto tulácích, co si vznešeně říkaly žoldáci, jsem si myslel své, jejich výslechy jsem nicméně míval v oblibě. Stačilo jim opravdu málo. Nedržela je žádná směšná loajalita ani hrdost. Ukázali to, co nakonec ukážou všichni. Sami sebe, takové, jací jsou uvnitř. A to mi stačilo.
Poslouchal jsem ji velmi klidně, nehnul jsem se ani jednou, nezapisoval jsem si odpovědi, to za mě dělali jiní. Kdybych neměl masku, viděla by, jak se spokojeně usmívám. Jsou metody, které hezké slovíčko nepřekoná, tomu jsem nevěřil. Prosme ty odpady, ty zkrachovalé existence o informace, buďme na ně hodní, zatímco oni útočí na naše hradby a zabíjejí naše lidi. Dnešní shinobi byli naivní, když si mysleli, že může existovat svět bez násilí. Protože všechno má vždy dvě mince a když existuje světlo, musí vždy existovat také tma.
Když mladá slečna dohovořila a byla to věru plamenná řeč, ještě chvíli jsem jen seděl a pozoroval ji. Naivní děcko s nadprůměrnými schopnostmi. Směšné. Vstal jsem ze svého místa a když jsem se vrátil, nalil jsem do sklenice průzračně čistou vodu a postavil před ní talíř. Nebyla to hostina, na druhé straně jak ode mě mohla očekávat, nebylo jídlo prolezlé červy nebo něco podobného. I já věděl, koho ve své pochmurné kanceláři hostím. A znal jsem její příbuzné. Nechal jsem jí klid na jídlo, jen si podepřel bradu a zahleděl se kamsi do prázdna. Objevil se jeden ANBU a něco mi pošeptal. Prý se svolává rada. Jako mnoho jiných ve vesnici ani já neznal odpověď na otázku, kde je Hokage. Na rozdíl od ostatních mě to ale příliš nezajímalo. Už dlouho jsem odtud nevyšel na světlo a problémy světa tam venku mě přestávaly zajímat. Nicméně jsem mohl být spokojený. Složka slečny Kany bude plná. Jen tak mezi řečí jsem prohodil.
"Jak se má Lady Celsia?"
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Fri Apr 20, 2018 9:59 pm

"Nemyslím si že je to jenom o nás "listnáčích"."řekl jsem a uchechtl jsem se. Působil jsem přátelsky, protože jsem věřil že to je nejlepší přístup."Jen se zamyslete nad tím, jací lidé jsou ve vaší vesnici. Nenašla by jsi nějakého neandrtálce v Kotei? Nějakého podivína? Násilníka? Lidé jsou lidé. Někteří zlý, jiní hodní. Někdy musíte jít proti systému aby jste mu pomohli."řekl jsem upřímně tak jak jsem to cítil. Vsadil bych krk na to, že i Kotei sou shinobi, chovající se stejně. Jeden chladný další divný, jiný takový, druhý makový. I já jsem byl trochu divný případ. Ale nestěžoval jsem si. Byl jsem rád že tu v konoze byla invidualita na prvním místě.
Došlo mi že od Shira asi nic nezjistím ale nenutil jsem ho, nějak se zapojovat do konverzace.
Když Mirai reagovala na to, že ani nevěděla jméno Umiko, napadlo mě že mohlo na ni přijít náhodou. Chvilku jsem uvažoval co by tedy mělo být za důvod unesení téhle dívky, byla by má domněnka správná.
"Vidím že moji kolegové uděli špatný dojem. Zabíjet vás by nemělo cenu. Zhnít do vyčerpání? Jak se to vezme." řekl jsem a zastavil se nad touhle myšlenkou zastavil. Protokol zněl jasně. Pokud by byl čas války jejich hlavy by už byli asi pryč z krku. Tak to hold v tomhle světě chodilo. Jen si přestavte jak by se do dvou týdnů války zaplnili věznice, kdyby každý zajatec byl hozen do vězení. Nakonec by bylo potřebovat víc dozorců než vězňů, pro případ útěku, což v závěru oslabí vojsko a prohraje válku. V době míru by mohla jejich smrt právě takovou válku vyvolat. Přeci jen, nikdy nevíte s kým máte tu čest. Mohla to být dcera nějakého pošuka, který by srovnal kvůli ní konohu se zemí a ten druhej mohl být manželem Koteikage. Neříkám že jsou to pravděpodobné věci, jen jsou možné. A ona možnost je to, proč se vše lépe řeší s chladnou hlavu a s rukami v kapse.
"Ale samozřejmě. Co by z toho pro vás bylo. Nic nezískáte když mi dáte informace. Jedinej kdo by z toho prospěl, bych byl já." řekl jsem. Samozřejmě jsem si byl téhle situace vědom až moc dobře. Ale já jsem se přeci nešel z prázdnýma rukama. Furt tu byla ta záležitost s výměnou. Zamyslel jsem se jak nejlépe tuhle situaci využít v můj prospěch. A došel jsem k závěru, že mé trumfy zatím nebudu vykládat na stůl. Přeci jen, tohle nebyl sprint ale maraton.
"Líbí se vám představa že budete do konce života hnít ve vězení? Trávit čas za mřížemi, a jediné co vám zpříjemní den bude fakt, že je čtvrtek a máte k obědu něco teplého? Samozřejmě vám nemůžu zajistit že odsud odejdete s úsměvem na tváři, s písničkou na rtu. Udělali jste něco, co hold bylo špatné. S následky musíte počítat. Jsme ninjové přeci jen." řekl jsem, odmlčel se a nechal je aby si tuhle situaci přebrali. Přeci jen to byl fakt, že jejich život vypadal tak či tak špatně. Lidé se však chytli jakékoliv příležitosti, aby byl trochu lepší.
"Pokud mě dáte něco co potřebuji, dám vám co vy chcete. Nemůže to být nesmysl jako svoboda, o tu jste se při útoku připravili. Může to být něco jako jídlo, lepší podmínky k životu. Určitě máte v Kotei rodinu? Mohl bych domluvit psaní dopisů. Pokud to bude v mých silách, zpříjemním vám život dá se říct." dořekl jsem a nechal zvážit jejich možnosti. Proto jsem tedy přišel s tím co nabízím já. Hovořil jsem upřímně jak to bylo, fakta. a snažil jsem se působit empaticky. I ninjové měli rodiny, přátelé či milované. I ninjové se po čase o samotě dokázali chopit příležitosti o zlepšení jejich situace. Doufal jsem že tedy
Nelhal jsem jim, jen jim neříkal situaci o Ashim. Fakt, že se jeden z nich s velkou pravděpodobností dostane domů, by je mohl přimět zatajit vše, co vědí. I v tom případě by nejspíše jeden z nich musel zůstat ve vězení. Přeci jen výměna jeden za dva byla nesmysl. Navíc jeden z nich měl Samehadu, o kterou se Koteikage jistě bude také zajímat. Konoha by za to nepřistoupila jilkož měla očividně navrch. I když co já vím. Já ji nevedl.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 148
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Vězení    Fri Apr 20, 2018 11:08 pm

Vážně? I s jídlem? Proč jsem tohle neudělala už předtím? Ach no jasně....ta loajalita. S chutí jsem se pustila do jídla, tak nějak jsem nepomyslela na to, že by to mohlo být otrávené, protože kdyby se mě chtěli zbavit, udělají to už u brány a nedávají si tu práci s výslechem. Nadšeně jsem se napila vody, když tu se zeptal na Lady Celsii. Vyprskla jsem to málo vody, co jsem stihla pustit do ústní dutiny a zbledla jsem. Další ženská, ze které mám strach a už to vyzní, že tenhle svět vážně ovládají spíše ženy, než muži a větší strach mám právě z ní, než z celého arzenálu Konohy, Koteigakure nebo dalších  záporáků. Lady Celsia byla extrém neuvěřitelného kalibru, že ani tenhle si to neumí představit a nebo umí, zažil to a proto se ptá, aby mě jo hodně vykolejil. Tahle ženská má oči a uši všude. Mohlo jí být tak sto let a furt by tu oxidovala a uváděla lidi do psychických depresí. Radši se nechám mlátit v Konoze, než být vydaná JI. 
"J-já .... nevím, prý ještě žije." bylo to jediné, na co jsem se zmohla. Jistě, že ještě žije. Je vůdce klanu, ta je snad nesmrtelná babizna jedna. Jednou jsem zažila její protézu. Víc už v životě zažít nechci a jestli budu jednou takhle stará, tak radši bezzubá. Otřásla jsem se nad myšlenkou, že bych se s ní měla vidět. Ale teď když se na ni zeptal, bylo mi jasný, že se dřív nebo později uvidíme.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Vězení    

Návrat nahoru Goto down
 
Vězení
Návrat nahoru 
Strana 1 z 2Jdi na stránku : 1, 2  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Hi no Kuni :: Konohagakure no Sato-
Přejdi na: