Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Prostě Denki *smile*

Goto down 
AutorZpráva
Denki
Nukenin A-rank
Nukenin A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 20. 03. 18

PříspěvekPředmět: Prostě Denki *smile*   Sat Mar 31, 2018 7:53 pm






Jméno: Denki
Věk: 22 let
Datum narození: 28. 4.
Výška: 170 cm
Váha: 58 kg

Krevní skupina: 0+
Pohlaví: Muž
Hodnost: Nukenin A - rank
Vesnice: Konoha
Kekkei Genkai: jinton

"We are made from broken parts.."


VZHLED

Denki je někdo, koho z mysli prostě jen tak nedostanete. Nejenom, že se divně chová, on se i divně obléká, divně se směje, divně kouká, a ještě divněji mluví. Narodil se s netypicky zeleno-modrými vlasy a hodně lidí si ho právě pro ten netypický odstín pamatuje. Má velké, světlonce modré oči, laskavé a přívětivé, jakýmsi způsobem schopné probouzet v druhých důvěru. Ačkoliv ta plynová maska, nebo alespoň rouška, co nosí na ústech, ty už vzbuzují důvěry méně. Co na to říct, pravděpodobně nikdo neviděl Denkiho bez téhle povinné výbavy a těm lidem, se kterými se pravidelně stýká a stýkal, už to snad ani nepřijde divné.
Předměty na jeho ústech mění jeho hlas, který zní sice přátelsky, ale podivně odtažitě a roboticky. Na sobě nosí tolik vrstev oblečení, že je dost nepravděpodobné, že mu bude vůbec vidět nějaký kus kůže. Prostě psychika. Často používá rukavice, pláště a skoro pořád má na hlavě kapucu. Sice to není proto, že by chtěl být hrozně melodramatický, ale tak nějak už to k němu patří. Dost často bude mít po ruce různé lahvičky, lékovky, zkumavky nebo zápisníky s chaoticky, nečitelně napsanými poznámkami, dost pravděpodobně bude neučesaný a neupravený, ale nějak to k té jeho podivné vizáži prostě už patří.
Jinak je jeho postava spíše hubená, to proto že se nikdy přímo na boj nespecializoval a když, rozhodně nebyl ten, kdo by měl silnou pravačku nebo pekáč buchet. To spíš ohebnost a mrštnost, to by byly jeho vlastnosti. Je to prostě takové párátko, tintítko, co by ho snad zlomil i vítr.

CHARAKTER

Denki je cvok, a to není myšleno jako nadsázka, on to prostě nemá v hlavě tak úplně v pořádku. Je to prostě člověk, co nesnáší násilí, zachraňuje zvířátka, dává peníze na charitu a potom s pískáním odejde do své laboratoře a tam vesele někoho v zájmu vědy hodiny a hodiny mučí. Tak to prostě je, ta jeho pokřivená realita. Sám sebe by označil za pacifistu, ale jakmile se jedná o cokoliv v zájmu vědy, dokáže být neskutečně chladnokrevný.
Jeho chování by se ale dalo považovat za přátelské, milé a shovívavé. Když se zrovna někomu nesnaží odoparovat slinivku, je neskutečně nápomocný a usměvavý, když ještě býval ve vesnici, všichni ho měli rádi. Je ten typ, co má rád společnost, ačkoliv nemusí být jejím středem, dokáže naslouchat a velmi inteligentně reagovat, je empatický, nebojí se projevovat city, prostě za ním, když přijdete s problémem, bude mít připravený balíček sušenek a nad šálkem čaje vás nechá vybrečet se mu na rameni.
Chraň vás ale ruka páně, jste-li něčím výjimeční. To se z vás v jeho očích stává pouze předmět hodný probádání a udělá nemožné, aby anomálii na vás vyzkoumal ze všech stran. Zdá se, že v tu chvíli zcela přichází o kontakt s okolním světem, jako by neviděl utrpení v očích svých obětí, jako by neslyšel jejich křik. V takových chvílích nezná slovo slitování, ten hodný, leč trochu divný kluk od vedle, kterému se svěřujete o svém nepovedeném rande, a tak trochu si říkáte, že je nejspíš gay.
Jinak je hodně veselý, nikdy ho neuvidíte křičet nebo se rozčilovat, je v tomhle takový flegmatik a urazit ho, to je zhola nemožné. Není žádný provokatér, nebude na vás pokřikovat urážky nebo vás ponižovat, vlastně pokud mu nepůjde o život nebo nebudete mít nějakou viditelnou věc, co by se mu líbila, bude se snažit spor uklidnit. Nikdy nevyvolává souboje, skoro to vypadá, že je nemá rád, ale to neznamená, že by někoho nedokázal zabít nebo zmrzačit. Jen mu to, jak se zdá, nedělá moc dobře.
Zdá se, že Denki má nezdolnou trpělivost, působí skoro až chorobně, jak dokáže vytrvat u jedné věci tak dlouho, dokud mu nevyjde a je to naprosto se vším, co dělá. Škoda jen, že u něj se nedá mluvit o tvrdohlavosti nebo houževnatosti, ale o jisté nutkavé potřebě zkrátka to dokončit.

ZAJÍMAVOSTI

Denki má panický strach z toho, že zemře na nějakou infekci. Od dětství mu matka jako pohádku opakovala, jak ho zabijí nebezpečné viry a bakterie, jestli si nedá pozor a v jeho hlavě to zůstalo dodnes, přestože je jedním z nejlepších mediků na světě. To proto nosí masky, roušky, dlouhé oblečení a obsedantně dbá na sterilitu kolem sebe. V dodržování svých hygienických nároků je fakt magor, má spousty nesmyslných pravidel, které musí dodržet, jinak by prostě určitě umřel. Dřív to lidem v jeho okolí přišlo divné, snad i lehce roztomilé, jak si musel mýt ruce třikrát z jedné, třikrát z druhé strany nebo vidličku očistit patnácti stejně dlouhými tahy, dnes už jeho kompulzivnost narostla do obřích rozměrů.

SCHOPNOSTI, TECHNIKY, BODY
Mezi přednosti by určitě patřili dokonalá kontrola chakry a Denkiho brilantní cit pro senzibilimus. Chakry nemá moc, ale dokáže s ní zacházet bez větších obtíží tak, aby ji maximálně využil. Protože již od mládí se zajímal o různé toxické látky, jedy a drogy, vypěstoval si odolnost a je proti většině těchto látek imunní.
Co se týká jeho inteligence, je vysoká, nicméně se zdá, že ji tenhle cvok tak nějak neumí normálně využít. Někdy přijde s dokonalým plánem někdy se chová jako dokonalé dřevo. Stejně jako jeho poznámky a celkově životní styl i jeho bojové dovednosti jsou značně neuspořádané a chaotické. Často uprostřed souboje zapomene, co že to chtěl vlastně udělat. Někdy zase zastaví útok a začne se omlouvat, protože si uvědomí, že použil nějakou moc prudkou techniku. No a jindy se mlčky objeví u vás a bez mrknutí oka přetne krkavici. Typický Denki.
V boji se zaměřuje především na svou úchvatnou rychlost a částečně na ninjutsu, je schopný sesílat průměrná genjutsu, která podporuje svými drogami a jedy. Taijutsu využívá průměrně, rozhodně ale není typ, co by šel na féra proti vám holýma rukama. Sílu nemá skoro žádnou, jeho zbraní nejsou pěsti.
Jeho zaměření je však léčení. V době působení ve vesnici byl považován za jednoho z nejlepších lékařů a spousta jeho kolegů mu předpovídala zářivou budoucnost. Má pro to cit, býval tak empatickým a důvěryhodným, že se v jeho ordinaci sházela celá vesnice.
Techniky:
Jinton: Mueishō - Pasivka
D - rank
Kasumi Jūsha no Jutsu
Magen: Narakumi no Jutsu
Sōshuriken no Jutsu
C rank
Kori Shinchū no Jutsu
Shikomishindan
Chakura no Mesu
B rank
Hien
Kanchi no Jutsu
Saikan Chūshutsu no Jutsu
A rank
Shōsen Jutsu
Ranshinshō
S rank
Orochimaru-Ryū no Kawarimi no Jutsu
- techniku lze použít jen jednou za souboj, poté se musí uživatel několik dní připravovat na další použití

Body:
Ninjutsu – 5
Taijutsu – 3
Genjutsu – 4
Inteligence – 4
Rychlost – 5+
Síla – 2
Ruční pečetě – 3,5
Chakra – 3,5

Vybavení:
- ZVN
- 15 x výbušné lístky
- 15 x senbony
- 5 x kunaie
- 5 x výbušné bomby
- 5 x bomby s paralyzujícím jedem

PŘÍBĚH

Every breath, another breath..
Kde a za jakých okolností se Denki narodil, to už bude navždy záhada, protože jako několikadenní novorozeně ho rodiče odložili v proutěném košíku před dveře sirotčince. Už tehdy byl docela malý, ale hodný. Když se jako dospělý do domova vracel, protože chodil vypomáhat, tetičky mu nikdy neopomněli připomenou, jak byl hodné miminko, hezky spal a papal a smál se na ně bezzubou pusinkou. Dali mu jméno, houpali ho v náručí a slibovali, že tak hezké děťátko si určitě někdo osvojí.
Adoptovali ho než se dožil prvního roku. Byl to takový obyčejný pár, jeho matka květinářka a otec průměrný shinobi. Měli ho moc rádi, stejně jako se on naučil milovat je a dodnes je považuje za své pravé rodiče. Celá tahle idylka by byla ale přece jen krapet růžovější, kdyby mladí rodiče neměli důvod k tomu si osvojovat cizí dítě. Ano, jak asi správně tušíte, jejich vlastní dítě zemřelo. Tahle samotná situace zanechá v rodičích nepřekonatelnou propast, tím ale spíš, když se nikdy neprokázala příčila, proč o své dítě přišli. A Denkiho adoptivní matku to ovlivnilo víc, než si všichni kolem mysleli.
Začalo to nevinně. Chodila se dívat, jak spí, vstávala v noci a budívala ho, když se zdálo, že spíš už moc dlouho v kuse a nepláče. To by se ještě dalo pochopit. Ale tahle nutkavá touha neustále malého kontrolovat se stupňovala, až měl Denki téměř 24 hodinový dohled. Houpala ho v náručí a do jemných vlásků mu šeptala, že jsou všude, infekce a jedy a viry, příšery schované pod postelí a na rukách a v oblečení a na Denkiho plyšových hračkách a že když ho neochrání, umře. Dost morbidní pohádka pro batole, ale co s tím. Denkiho otec často chodil na mise a pokud už byl doma a podivné chování své ženy viděl, zkrátka ho neřešil. Nejspíš doufal, že jí to přejde. V pomalu rostoucím Denkim to ale zanechávalo patrné stopy. Jeho oči pozorovaly věci kolem, sterilní a neosobní hračky, které se dali utírat antibakteriálním gelem, slyšel, jak si matka prozpěvuje, když již podruhé v ten samý den uklízí v jeho dětském pokojíčku.
Čím byl starší, tím víc se zdálo, že ho matka musí chránit. Když si odřel koleno nebo hlavou narazil do nějaké věci, byla schopná ho sbalit a odvést do nemocnice. V té době už mu preventivně sem tam dávala roušku, když už náhodou opouštěl sterilní prostředí jejich dokonale čistého domova, přestože to bylo jen velice výjimečné. Až na tento „drobný“ detail ho ale vychovávala svědomitě a Denki se velmi brzy naučil chodit i mluvit. Už od útlého věku byl veselé a hravé dítě, mírné a slušné.
So all you sick and the bitterness of the lonely..

Ve věku jeho šesti let se něco změnilo. Bylo to jednou, když se otec vrátil z mise, stál mezi dveřmi s roztaženou náručí čekal, až mu do ní Denki skočí, jak to nadšeně dělal pokaždé, když se vrátil. Denki nervózně těkal z otce na své ruce, které až s chorobnou závislostí prostě musel umýt celkem dvanáctkrát, třikrát z každé strany. Když si pak se slovy, že tatínek přinesl do jejich domova zlé mikroby nasazoval svou roušku, aby ho mohl obejmout, tehdy mu došlo, že to nechal zajít příliš daleko. Malý u té obrovské hádky samozřejmě nebyl, ale hned druhý den ho jeho matka s nervózním tikem v pravém oku navlékla do pěti vrstev oblečení včetně rukavic a kapuce, nasadila mu roušku a s neurotickým tikem ho s otcem poslala na jeho první cestu do akademie.
Samozřejmě z toho všeho byl naprosto vedle. Jeho život v pěti místnostech vyleštěných do zářiva se rozrostl na desítky lidí, kteří se smáli, prskali, kašlali, kýchali a Denki nevěděl, co si o tom má myslet. Na jednu stranu ho to dost děsilo, na tu druhou lákalo. Vždyť ty děti vypadali tak zajímavě! A všechny ty věci kolem něj! Zpočátku se mu smáli, protože co si budeme povídat, on byl prostě jak z jiného vesmíru, ale postupem času, když se na ně dál i přes urážky usmíval, když se dobrácky dělil o své svačiny ve sterilních, vzduchotěsných krabičkách a úslužně pomáhal komukoliv, kdo ho o to požádal, stal se postupně normální součástí třídy. Dalo by se dokonce říct, že byl oblíbený. Děti lákalo to, jak byl jiný, učitelé ho měli rádi, protože byl skvěle vychovaný a nadto se ukázalo, že je také opravdu nadaný.
Through my eyes, see the world that you gave us!

Akademii prošel bez jakýchkoliv problémů a stal se geninem. Jeho otec byl tak hrdý, když mu zavazoval čelenku kolem krku, dokonce i matka se usmívala, nejspíš ještě neviděla všechny ty katastrofické scénáře. To přišlo až později, když se začal vracet s modřinami a drobnými rankami, které chodila stříkat dezinfekcemi každou hodinu s neochvějnou pravidelností. Hádky v jejich domě se stupňovaly ale Denki to moc nevnímal. Většinu času trávil čtením knih z nemocničního prostředí, protože přesně takové knihy tvořily většinu jejich domácí knihovny a nebo si hrál se svými týmovými kolegy. Byl šťastný. Nadaný, skvěle se učil, neodmlouval a všichni ho měli rádi. Prostě idylka. Jeho dokonalé manipulace s chakrou si všimla jeho sensei, brzy nato se objevilo i nadání k cítění chaker ostatních. Objevilo se jeho kekkei genkai, jeho úchvatná rychlost. Zdálo se, že je na nejlepší cestě stát se jedním z nejlepších ve vesnici. Začali se mu věnovat individuálně různí lidé, kteří v něm viděli potenciál. A jeho matce se blýskaly oči nadšením, když jeden z nich vynesl nepříliš překvapivou prognózu – z Denkiho by byl skvělý medik.
A tak se stalo, že Denki se začal učit lékařským technikám a dovednostem. Hrozně ho to bavilo. V tomhle prostředí se pohyboval celý život a všichni byli překvapení, jak snadno se učí novým věcem. Zajímalo ho to, hltal jednu knihu za druhou, jeden svitek za druhým, byl to on, kdo nadšeně čekal na senseie půl hodiny před smluveným časem, kdo nedočkavostí nevydržel sedět na jednom místě. Máma byla spokojená. Bude mít doma lékaře. V bezpečí, v útulné kanceláři s tunou léků po ruce. Prostě sen!
Chuninské zkoušky byly formalita, Denki se do boje přímo nezapojoval, dělal svým kolegům podporu a skvěle jim to fungovalo. Závěrečné souboje nevyhrál, ale nikdo to ani nečekal. Všichni jen viděli toho malého kluka, který tak skvěle zachází s chakrou a umí jutsu, která používají dospělí medici. Svou nově získanou vestu ale příliš často neoblékal. Pravda, chodil na mise se svým bývalým týmem, ale mnohem častěji byl v nemocnici, kde nedočkavě hltal cokoliv, co ho chtěl někdo naučit. Od bylinkářství k chirurgii, nebyl obor, který by ho nezajímal. Začaly ho lákat všechny věci, které se odlišovaly. Různě barevné oči, nejnovější protézy, rostlinky produkující halucinogenní látky. Jeho pověst rostla, bylo to jeho jméno, které lidé tak často hlásili na recepci, to jeho milovali všechny děti v okolí, protože jim dával lízátka a vždycky je dokázal uklidnit.
Situaci ve světě nikdy neřešil, ale ztotožňoval se s činem Hokageho, který zlikvidoval všechny nebezpečné techniky. Byl přece pacifista, který si nepřál válku. Celý ten jeho svět se zdál podivně idylický, to jak ho měl každý rád, jak neměl vůbec žádné konflikty, desítky přátel, spousty spokojených pacientů, nadání i talent. Možná se mohl opravdu stát legendou, ale jeho osud měl být zřejmě úplně jiný.
Murder the monster you've made, and watch him bleed out..
Bylo to v době, kdy se stal joninem a vedl svůj vlastní lékařský tým. Tehdy dostal spoustu důvěry a volnosti. Přečetl snad všechny dostupné knihy, které mohl, ale nestačilo to. Chtěl víc. Víc pomáhat, víc zdokonalit své chakrové pilulky a protijedy. Tehdy dostal spoustu pravomocí a přístupů k věcem, které běžně moc obyvatel Konohy nemělo. Knihy, svitky, záznamy, které ho fascinovaly. Ne zakázané, ale kontroverzní. A čím víc se propadal do knih, tím víc toužil posunout se dál. Zkusit nemožné. Nalézt nenalezené. Jenže to nešlo. Bylo to zakázané. Jenže jak měl ověřit, že jeho nápady skutečně fungují?
Nikdo na to tehdy nepřišel, když podal nově vymyšlený lék jednomu těžce nemocnému a on zemřel. Chudák doktor Denki, tak se snažil tomu chudákovi pomoct! Nikoho nenapadlo ho podezřívat. Proč taky? On mu skutečně chtěl pomoct. Ale tehdy se něco změnilo. Protože místo výčitek dokázal myslet jen na to, že lék nefungoval. Proč? Co udělal špatně? Jak ho zdokonalit? Ten život, který kvůli němu skončil, zkrátka neviděl. A tam to všechno začalo. Ta posedlost pomoct tak moc, až se naprosto absurdně obrátila proti těm, které měl chránit. Jenže v jeho hlavě to nic špatného nebylo. Bylo to prostě v zájmu vyššího dobra. Musel to zjistit, musel to otestovat. Musel to zkusit.
Trvalo to dva roky, kdy nerušeně experimentoval všem na očích a nikdo, jediný ninja ve vesnici si toho nevšiml. Nebyla to jejich chyba, nemohli to vidět. Ale bylo to tak. Laboratoř, bílá, lesklá, dokonale sterilní, ve které se děli zvěrstva. Samozřejmě muselo nevyhnutelně dojít k tomu, že někdo si všechny ty případy náhlých a nevysvětlitelných zmizení spojí právě s Denkim, ale stalo se to pozdě. Ne, že by si sám Denki uvědomoval, že dělá něco špatného. Tak to nikdy nebral. Neschovával by se a neodporoval, kdyby na to skutečně přišli. Jenže než se tak stalo, dozrálo v něm zásadní rozhodnutí – Konoha mu už prostě neměla co nabídnout. Jeho experimenty stávkovaly, nedařilo se mu rozlousknout tolik věcí, protože neměl potřebné znalosti. A on to moc dobře věděl. Svým rodičům řekl tehdy pravdu. Nestyděl se za to, nechápal, proč se na něj dívají s takovou hrůzou v očích. Ale přece jen ho milovali. Byl jejich syn. A za všechno, co dělal, by ho čekal jen jediný trest. Byli to oni, ti dva spořádaní, slušní lidé bez jediné vady na charakteru, kteří Denkimu sbalili těch pár věcí a donutili odejít z vesnice. Ať už dělal cokoliv, byl jejich dítě, vymodlené dítě, které milovali. Možná cítili vinu. Možná strach. Ale tu noc Denki odešel a do vesnice se už nikdy nevrátil.
You can see God when I take my mask off..

Na svých cestách se dostal do končin, o kterých jste nejspíš ani neslyšeli, pečlivě zapisoval a pozoroval úplně všechno a byl doslova nadšený ze všech těch věcí, které se mohl učit, ze všech těch podivných lidí s úžasnými schopnostmi, které mu nedávali spát. Jedním z nich byl i Teiljo. Tenkrát, jak seděl v hospodě, popíjel svůj čaj, protože alkohol nikdy nepil, venku zářilo slunce a najednou se obloha z ničeho nic zatáhla. Kdo ví, jak to poznal, jak to zjistil, ale cítil, že tohle není jen rozmar přírody. Tehdy, když vysoký bělovlásek s nicneříkajícím pohledem vešel do místnosti ho okamžitě upoutal. Jeho vzhled, rudé oči a ty nesmyslné rozmary počasí. Přimíchat mu do pití jed nebylo nic těžkého. Ten pocit nedočkavosti, když utahoval kožené řemínky kolem bělovláskových bezvládných paží, když si připravoval sadu svých chirurgických nástrojů, když se třásl jako nedočkavé děcko, až se podívá do jeho těla, ale ten pohled, který Tei měl, ten neznal. Ten pohled plný nezájmu, v jeho tváři se nezračila jediná emoce. Nehnul ani brvou, když mu Denki oznámil svůj záměr rozpitvat jeho tělo. A to ho fascinovalo. To nikdy nezažil. Dokázal ignorovat pláč i křik, výhružky, zděšení vepsané hluboko v očích, ale ne tuhle pustou netečnost. A tak ho tehdy pustil. Potřeboval o něm vědět víc. Pochopit to. Tak nějak se tihle dva dali dohromady. Tei se prostě beze slova posadil, Denki donesl sušenky a pak už ho následoval kamkoliv, kam bělovlásek šel.
V současné době je hledaným nukeninem, hodně cestuje, nikde se nezdrží dlouho, ale jeho zvrácené myšlenky zůstávají. Protože to, čemu ještě nerozumí a co nechápe, je všude. A jeho nutkavá touha po tom dostat se až za vlastní hranice nikdy nespí.

"We are broken from the start..."

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Admin
Admin*HA
Admin*HA
avatar

Poèet pøíspìvkù : 78
Join date : 21. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Prostě Denki *smile*   Sat Mar 31, 2018 10:31 pm

POVOLENO

Pozn.: S-rank techniky s omezením, které bude po domluvě dle požadavků doplněno
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://ournewage.forumczech.com
 
Prostě Denki *smile*
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Postavy :: Schválene postavy :: Nukenini-
Přejdi na: