Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Mirai Akise [JONIN]

Goto down 
AutorZpráva
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Mirai Akise [JONIN]   Mon Mar 12, 2018 2:35 pm

MIRAI AKISE


Nejlepším řešením je nechat věci plynout.. Teda, vybouchnout!
.. Viď, táto?






Hodnost: Jounin (A-rank)
Kekkei Genkai: Bakuton
Vesnice: Koteigakure no Sato
Podstata: Raiton, Doton, Katon
Narození: 1.5.

Rodina: Ryota Akise (otec), Yui Akise-Uzumaki (matka)
Věk: 18 let
Výška: 165 cm
Váha: 52 Kg
Krevní skupina: B-





VZHLED


No, ono to, jak vypadám, vlastně není vůbec zvláštní. Teda jako sakra je, ale to byste neříkali, kdybyste viděli naše. Oba moji rodiče jsou červenovlasí a modroocí, jak originální! No, takže kdybych byla blondýna, asi by tu bylo něco špatně! *uhýbá před pohlavkem*
Ale když už se musím popsat. Jsem výškově dost malá, nedosáhnu na spoustu poliček, skříní a věčně věků se o mě někdo opírá, ale jinak to není zase tak špatné, dostávám dětskou slevu snad na všechno! Ráda bych o sobě tvrdila, že splývám s davem, ale tak to není. K mojí útlé drobné postavě jako pěst na oko padnou dlouhé křiklavě rudé vlasy, které mi spadají až po pas. Hrozně často mi ale překážejí, proto je nejraději nosím jakkoliv sepnuté. Drdol, culík, copánek, je mi to jedno, hlavně, aby to bylo pohodlné. Obličej mám kulatý, častokrát říkají roztomilý, což nesnáším a jeho dominantou jsou azurově modré oči, vždy jiskřící, hravé a energetické. Celkově jsem dost bledá, to mám po tátovi, takže všechno na mě vynikne, ať to, co mám zrovna na sobě nebo na hlavě!

Celkově jsem dost pohodlný typ, takže nenosím podpatky nebo útlá trička, ale spíš věci, ve kterých se cítím fajn. A snad poslední zvláštností, já vím, že se na to chcete zeptat. Jsou rukavice. Nosím je všude, jen ne doma. Ale nebojím se je sundat na veřejnosti, jen to dost lidí pohoršuje, tak to nedělám. Ale nenosím je proto, protože se stydím, nic s nimi totiž neskrývám. Byla jsem vychována tak, abych se za své ruce stydět nemusela. A bylo mi jedno kolik posměšků jsem schytala, věděla jsem, že na své schopnosti mohu být naopak hrdá, a to já jsem!


CHARAKTER


Ono se většinou říká, že jaký otec, takový syn. Škoda, že v tomto případě, je to dcera. Ano, za své chování opět vděčím svým milovaným rodičům *posílá vzdušnou pusu!* Naši mě vždycky vychovávali tou světlou stranou, snažili se mě vést a vychovávat tak, abych byla uctivá, pokorná, ctila autority, byla hodná a blabla. Samozřejmě, že jsem, ale jak na koho a ke komu. Oba dva totiž moc dobře ví, že si svůj život budu vždycky žít po svém. Přeci jenom jsem jejich!

Sama jsem se naučila, že nemůžu žít v jejich šťastné bublině navždycky a zjistila, že země není plná jednorožců a duhy, ale i pár pěkných parchantů (..že, Shiro?).
Tak ale nejdřív k těm kladným vlastnostem. Jsem tvrdohlavá a neoblomná, pokud si něco usmyslím, prostě to udělám a fráze - nezvládnu to, to u mě neexistuje. Jsem dříč, vždycky si jdu za svým, ať už je to přes mrtvoly. Jsem nadšenec, vždy se pro něco nadchnu, ale moc dlouho mi to nevydrží. Pět minut čtu knížku, raduju se z čokolády, půlhodiny sleduju film, pak zírám do stropu, pak zase trénuji s tátou na zahradě.. No, tak různě. Jsem hodně často jako neřízená střela, hyperaktivní, nedokážu sedět nebo mlčet. Moc nepřemýšlím o tom, co řeknu, nebo co udělám a jaké to bude mít důsledky. Jsem horká hlava, naši se mě snaží krotit, ale moc jim to nejde *vyplázne jazyk*

Na lidi, co mám ráda si myslím, že jsem hodná, milá a hlavně obětavá. Udělám pro své přátele cokoliv. Jsem dost pozitivní a energická, ráda se směju, když mám s kým. To mám po mámě. Ale zároveň se umím taky pěkně rychle naštvat. To už jsme vypotřebovali dobré vlastnosti? Jeeej..

Tak ty špatné, jsem pěkná držka. Umím být dost drzá a upřímná. Nebojím se jít s někým do konfliktu, pokud se mi nelíbí, co dělá, prostě mu to řeknu. Vždycky jsem  byla průserář a nikdy se nepoučila. Táta mě učil být pravdomluvná, prý ho to učila jeho máma a jí zase její máma a tak dále, takže prostě říkám pravdu, neumím lhát. Nejsem ta nevinná holčička, ono teda, asi jsem jí dřív chtěla být, takovou tou princeznou v bílých šatech.. Jenže celé mé dětství bylo doprovázeno dvěma největšími ignoranty pod sluncem.. Myslím tím své dva nejlepší přátele.. Teda asi nejlepší, nevím, je to teď komplikované.. Ale abych se s nimi naučila nějak vycházet, musela jsem se na tom pískovišti těmi hrabičkami nějak bránit a srovnat oba do latě. Takže jsme se nejenom, že často prali, ale také na sebe nadávali, štěkali a tropili blbosti, teda to hlavně se Shirem. Možná to mi doteď zůstalo, ta nezkrotnost a rebelství, které ve mně jen bylo podporováno. Ono, když vám táta i přes mámin zákaz dovolí utíkat večer si hrát na hřiště a nechat věci vybouchnout jen tak, nebuďte rebel!
Jak jsem už řekla, jsem výbušná a s lehkými násilnickými sklony, vážně, jen lehkými! *přestane špendlíkem propichovat Shirovo fotku* Nejsem nemocná nebo tak něco, ale prostě není radmo si se mnou zahrávat, jasné? Ale kamarádit se můžeme! Piece!


OBLÍBENÉ


Co mám ráda, to je jednoduché. Svůj domov, svou rodinu, svou rodnou vesnici, a kromě těhle vážených cílů taky spoustu čokolády, Dango knedlíčků (to mám po mámě), ráda kreslím (asi umění po tátovi), mám ráda společnost a zábavu, ale co dělám nejraději ze všeho je nechávat věci dělat boom! Yosh!  


NEOBLÍBENÉ


Nemám ráda faleš a přetvářku, vyrostla jsem v prostředí, kde si nikdo na nic nehrál, proto mi to asi vadí. Pak nemám ráda egoisty a nafoukance, opilce a vyvrhele.. Ne, nemyslím to konkrétně!


SCHOPNOSTI



Byly doby, kdy jsem si prostě přála být normální.. Ale pak jsem se raději naučila všechny ty sraby zmlátit do kuličky!
Jsem uživatel vrozené schopnosti – Bakutonu. Zdědila jsem ji po svém otci. Lidé se nás bojí, říkal. Ale není se čeho bát, když máme zrovna dobrou náladu!
Schopnost spočívá v tom, že neustále u sebe nosím jíl a z něj, pomocí úst, které mám na rukou, tvořím všelicos, co mě napadne, hlavně, aby to mělo, co největší výbuch! Možná jsem tím tak trochu posedlá. Tvrdí se o našem rodu, že jsme všichni tak trochu blázni a nejsou daleko od pravdy. Ovládám Bakuton na velmi dobré úrovni, vždyť mě učili ti nejlepší a společně s Dotonovou a základní Raitonovou podstatou, umím pěkně potrápit.
Po mámě jsem potom zdědila z rodu Uzumaki o něco málo větší zásobu chakry, nemyslím tím přehnaně velkou, ale tak, aby mě jedna z mých technik neposlala hned k zemi. Víte co, C3 nepočká! Společně s tím umím chakru skvěle formovat a kontrolovat, z toho důvodu jsem se velmi rychle naučila mít pěst tvrdší než skálu a prostě, křehká holčička ze mě asi nebude!

Nevýhody mám v rychlosti tvoření pečetí, ale ty k boji zas tak moc nevyužívám, díky výbušnému jílu. Celkově jsem možná hbitá, ale rozhodně ne nějak extrémně rychlá. Na tvoření mých děl musím chvíli vždy vyčkat, a soupeř tak mé slabiny může lehce využít. Ale na všem se pracuje! Palec hore!


STYL BOJE


No, co si budeme povídat, ze mě stratég asi nikdy nevyroste. Ne že by táta v boji nebyl chladnokrevný a někdy vážně přemýšlel, jak mi vyprávěl strejda Theo, ale já jsem v tomhle asi celá máma. Zbrklá, co se do všeho vrhá hned po hlavě. Snažím se krotit, ale nevydržím stát a nic nedělat, prostě tam naházím všechno, co mám a čekám, jak to dopadne. Tolik asi o mém stylu boje.

Jsem specializovaná hlavně na dálku, proto se držím vzadu. Perfektně jsem to dřív kombinovala s týmem, dokud se kvůli nejmenovanému fialovláskovi nerozpadl a já se musela naučit krýt si záda sama. Z toho důvodu jsem se začala více vyptávat mamky, odkud bere tu brutální sílu a rozhodla se, že když už někdo ke mně přijde tak moc blízko, ukážu mu, že to dělat neměl. Asi nevyhraju, ale já taky hodně nerada prohrávám!
Co se týče inteligence a talentu, jsem na tom vážně bledě. Teda ne, že bych byla blbá, ale víte jak! Jsem spíš dříč, jsem ten, co bude bojovat do vyčerpání a s hrdostí a ne taktizovat a předstírat, taková nejsem. Možná nepřítele zabiju bez slitování, ale ne proto, protože jsem prostě chladnokrevný zabiják, já to udělám pro něj, jen proto, aby odešel společně se zvukem obrovského výbuchu! Kaboom! *hehe*


ŽIVOTOPIS

You might be left with my hair but you’ll have your mother’s eyes
I’ll hold your body in my hands,
be as gentle as I can



„Za sedmero horami, za sedmero řekami, se královi a královně narodila princezna. Byla překrásná, rudovlasá, a uměla kouzlit, kouzlit rukama. Zachraňovala s nimi lidi. Její otec, mocný král Ryota taky uměl kouzlit, ale ona ho brzo předčila. Vykouzlila si draka a létala nad městem, které strážila. Když v tom se nad městečkem setmělo, obyvatelé byli v nebezpečí, objevil se tam drak, drak, co se jmenoval Theo a chtěl si celou vesnici podrobit, chrlil oheň.. Ale malá rudovláska se statečně bránila a rvala, a kouzlila, všude všechno vybuchovalo, létalo..“ Po pokoji se snášelo peří, lítaly polštáře a malá rudovláska vážné létala vzduchem, když jí její otec už několikrát házel zpátky do postýlky. Milovala jeho pohádky, byly lepší než ty o princezně a princi, co jí vyprávěla mamka.
„Kaboom! Eště, eště!“

„Ještě jednu? Ale tentokrát ti povím, jak to bylo doopravdy!“

Přišel květen, měsíc lásky a nám se narodila naše krásná holčička. Chodil jsem po chodbě, Theo si ze mě dělal srandu, zatím co měl sám v nosítku na břiše Shira a poškleboval se mi, že jsem bábovka. Ten měl co říkat, vždyť to Shinky rizikové těhotenství málem nerozdýchal, a to ani dítě nechtěli! Pak se konečně ozval pláč a já vtrhl do pokoje jako velká voda. Díval jsem se na moji krásnou Yui s tím malým uzlíčkem v růžové dečce. Věnovala mi smutný úsměv.
„Je to jen holka..“ věděla, jak moc chci kluka. Ta moje naivní trubka snad fakt myslela, že se budu zlobit. Přistoupil jsem blíž a nedokázal potlačit hrdý úsměv, když jsem se díval na nejkrásnější miminko na světě. „Jen holka? Je to naše holka. Naše nádherná holčička!“



You can wrap your fingers round my thumb
And hold me tight
And you’ll be alright



Přijde Vám to dostatečně sladké? A to jsem teprve na začátku. Jak už bylo řečeno, narodila jsem se na prvního máje, ve dne lásky, asi naschvál, vždyť už celý náš dům obrůstal láskyplným břečťanem! Někdo říká, že pohádky s dobrými konci prostě neexistují. Ale já vím, že existují, že ta pravá a čistá láska není jenom naivní sen. Vidím ji totiž ve tvářích svých rodičů každý den.

Jsem vážně asi dítě štěstěny. Narodila jsem se mladému páru, můj táta je Ryota Akise, Jounin a uživatel Bakutonu, zatímco moje máma, co už je teď vlastně máma na plný úvazek, co občas chodí vypomáhat, když je potřeba. Ta nejsilnější a nejkrásnější žena, co znám - Yui Akise, za mlada Yui Uzumaki. A já, já jsem Mirai. Mirai Akise, bylo by vážně blbý, kdybych ve jméně neměla láska, že? No vážně, mám ty nejlepší rodiče na světě. Neříkám to jen proto, protože se to od dětí očekává. Říkám to proto, protože mi dali všechno. Nejenom, že akceptovali všechny mé bláznivé nápady, ještě mě v nich podporovali. Dali mi to nejdůležitější, domov a lásku. Nikdy jsem neměla chladné a krvavé dětství, měla jsem to nejkrásnější dětství s rodinou, kterou by chtěl každý. Jsem šťastná, vážně šťastná, že je mám. A i po tolika letech, se vážně milují, vidím to pokaždé, když vidím tátu, jak mámu starostlivě přikrývá dekou u telenovely, jak nám dělá snídaně do postele nebo prostě jen láskyplně sleduje, jak připravuje oběd.

Je pravda, že to, co se dělo, když jsem byla hodně malinká si vybavuji jen v útržcích. Stále ještě bydlíme v tom malém domečku na okraji vesnice, s perfektně upravenou zahrádkou, s tím samým domkem na stromě, srdíčkovou tapetou v kuchyni a věčně vrzajícími dveřmi, co už táta slibuje deset let opravit. Máme taky sousedy. Upřímně, nikdy jsem je moc neznala, protože jsem ani nechtěla. Vždy šel z jejich domu cítit chlad a odtažitost, nikdy jsem nechápala, proč jsou s našimi nejlepší přátelé, ale to asi nikdo. Jediné, co si pořádně vybavuji ze svého dětství jsou oni dva, černovlasý věčně tajemný Itama, syn tety Hanae a strýčka Izashiho, dvou legendárních Uchihů, jak mi o nich mamka ráda vypráví. Hanae prý dokázala pokosit celou armádu sama! Ale za to já jejich geniálního syna dokázala hrabičky na písek přimět se vzdát! Jezdili k nám občas, ale přesto jsem za ty návštěvy byla vždycky ráda. Tak nějak to k naší rodině patřilo, když jsme vysedávali na naší zahrádce a tropili jednu lumpárnu za druhou.. Když už jsme ale u toho, asi bych vám měla říct něco o někom, kdo byl součástí mého života už od dob, co si vzpomínám.
Byl to můj nejlepší přítel. Shiro.



S: „Kvůli ní bys makal vod devíti do pěti, (přestaň)“
Jediná se kterou by jsi chtěl mít děti, (přestaň)“

*povzdechne si, vstane, otevře okno a vidí úplně na mol opilého Shira, jak si vesele prozpěvuje*
M: „Zavři zobák, Shiro!“
S: „Kvůli ní dáš gauč místo tý párty (přestaň)
Jediná který chceš kupovat dárky (přestaň)“

*Jediné, co vidí je zdvižený prostředníček jejím směrem, zhluboka se nadechne*
M: „Shiro, ty seš takovej kretén!“
S: „Bla, bla, víš, co mi můžeš!“
M: „Jdi se vycpat, blbečku..“
S: „Polib mi, tatínkova prdelko!“

*hodí po něm knížku, dokonce svou oblíbenou, zaklapne okno a stáhne žaluzie*


Takže, kde jsme to skončili? Jo, Shiro..

Víte, nebývalo to tak pokaždé. Vážně jsme jednu dobu byli nejlepší přátelé. Společně s ním jsem vyrůstala, i když to byl syn těch největších ignorantů pod sluncem, dokázal se smát. Častokrát jsme spolu zlobili, nechali vybuchovat kde co, barvili kdejakou kočku nazeleno, provokovali, pošťuchovali se, prali se, což jsem samozřejmě často vyhrávala. Vždycky, když nás načapali, byl to on, kdo vzal všechnu vinu na sebe a dostal výprask. Byl to on, kdo pro mě schoval poslední lízátko, kdo mě rozesmíval, když jsem byla smutná, kdo tu byl pro mě každou chvíli mého života, nepamatuji si na den, kdybychom nebyli spolu. Doteď si často vzpomínám na to, jak jsme postavili z peřin bunkr, leželi pod ním, baterkou si četli nové časopisy, a máma nám k tomu přinesla mléko a sušenky. Pamatuju si, že měl okno přesně naproti tomu mému, že jsem mu posílala tajné signály, házela do něj kamínky nebo prostě jen volala jeho jméno.. A on ho vždycky otevřel. Vždycky.

Spolu jsme taky nastoupili na Akademii. Nechtělo se mi tam, tehdy byla doba, kdy jsem se styděla za to, jaká jsem a děti okolo mě, se mě báli. Byla to doba, kdy jsem dostala své první rukavice. Od táty. Vždycky mi říkal, že se nemám za co stydět, že jim všem nakopu zadek. Táta, to byl pro mě v životě sloup, opora, která mě vždycky zvedla, když jsem spadla na dno. Kdy jsem si nevěřila, kdy jsem prostě byla až moc křehká a naivní. Jen díky němu jsem se nenechala. Vždycky jsem byla a vždycky budu tatínkova holčička.

Na rozdíl od Shira, a Itamy, který se stal Geninem dřív než my dva dohromady, jsem já nebyla talentovaná a už vůbec ne rozený génius. Zkoušky jsem procházela s odřenýma ušima, nebyla jsem talentovaná, ale vytrvalá. Byla jsem spíš takový školní rebel a všechny ty posměšky jsem se naučila brát jako výzvy. Kdokoliv se na mě špatně podíval, neváhala jsem se poprat i s kluky, jen proto, aby to odvolali. A taky hlavně kvůli Shirovi, vždycky je provokoval a pak mě z povzdálí povzbuzoval,když jsem jednoho po druhém posílala přesně mířenou pěstí k zemi. Nikdy jsem si s křehkým pohlavím nerozuměla, prostě jsem vyrůstala s dvouma klukama, co byste čekali! Měla jsem spoustu problémů, častokrát zůstávala po škole, dostávala napomenutí, ale časem jsem se srovnala, aspoň trošku.

Byla jsem dříč a kdykoliv jsem měla problém, ztrácela kontrolu nad svým chováním, stačilo přijít za tátou. Kdy mě vzal na klín a ukazoval mi, co za všechny zázraky můžu z jílu vytvořit. Když mě vzal na zahradu a trénoval, učil mě, jak nakládat s chakrou, jak tvořit techniky a vždycky trpělivě do noci čekal, než se mi to vážně podařilo. A jen díky jeho píli jsem se vážně, i vyvrhel jako já, stal Geninem. Shiro to měl hned, hajzlík! A tak jsem se stala Geninem a byla přidělena do týmu. Musela jsem být se Shirem, když nás totiž chtěli rozdělit, měli jste vidět tu scénu. Jen s ním jsem si totiž přišla v bezpečí, jen s ním po boku jsem věděla, že zvládneme všechno! Ani nevíte, jak dlouho to naši tátové zapíjeli, i když ostatně, oni zapíjeli vždycky všechno.. A pořád!

Náš tým byl skvělý, s Shirem po boku jsem sílila, sice o něco pomaleji než on, ale sílila. Byly jsme skvělý kombo, on s jeho Suitonem a útoky na blízko, zatímco já ho s Bakutonem kryla zezadu, jasná výhra! Na chunninské zkoušky jsme proto nastoupili dřív, než bylo zvykem, ale výzvu jsme přijaly a zvládly. Doteď si pamatuju, že jsem musela bojovat proti Shirovi. Když se na mě usmíval, když oznamovali moje vítězství a já byla smutná z toho, že on prohrál a zároveň šťastná a nevěděla, jak se s tím vyrovnat. A on jen přišel a beze slov mě objal, objal a já se ztratila v jeho pevném objetí a věděla, že všechno bude v pořádku.
A jak se z toho milého kluka stalo prvotřídní hovado? Sama nevím, o tom ale až později.
*Sleduje nostalgicky fotku v rámečku, je na ní ona, co se směje a skáče Shirovi na záda, věčně zamračený a zamyšlený třetí člen týmu a sensei Yukio, co se snaží fotku zachránit tím, že nahodí široký úsměv a všechny nás obejme, jako sensei byl vážně pako, ale zároveň jsme lepšího mít nemohli! Vždycky naše problémy nějak vyžehlil! A táta ho měl rád, vážně! A pak fotku odhodí do kouta, je to minulost.


If you only knew the bad things I like
Don't think that I can explain it
What can I say, it's complicated




Jak už to tak bývá, každá story musí mít nějakou zápletku, že jo. Jak jsem zmiňovala už na začátku, neměla jsem za nejlepšího přítele jenom Shira. Ale i Itamu, a jak jsem rostla, začala jsem si uvědomovat, že mi chybí, když odejde. Častokrát vzpomínala na to, jak jsme seděli na zahradě do noci a povídali si o jeho vesnici, o jeho cílech a plánech. Teď už na to vzpomínám s úsměvem, na to, jak jsem tehdy byla bláhová a naivní. Byla jsem jen malá až po uši zamilovaná holka, holka, co chtěla stejnou pohádku jako mají její rodiče. Víte, naši se poznali taky jako cizinci, každý z jiné vesnice, co do sebe náhodou vrazí na tržišti a zjistí, že je to láska na celý život. Chtěla jsem něco podobného, věřila jsem, že když se zamilujete poprvé, vydrží vám to. Bohužel, mě byl souzen jiný konec než mým rodičům. Pamatuji si na den, kdy odjížděl, tentokrát říkal, že už se nevrátí. Myslela jsem si naivně, že je to oboustranné, myslela jsem, že když to řeknu, něco se změní a on tady se mnou zůstane. Co byste taky chtěli po třináctileté holce, chtěla prostě jen tu svojí vysněnou pohádku, protože nic jiného neznala.

Možná ji chci dodnes, ale zjistila jsem, že tak to prostě nefunguje a že někde tam venku na mě čeká někdo, kdo mě bude milovat. Jenže Itama to nebyl a když jsem mu naivně vyznala svoje city, odkopl mě s tím, že jeho vesnice je pro něj přednější, že by to stejně nefungovalo a sesadil mě z toho mého snového obláčku pěkně rychle na zem. A bolelo to. Nevěděla jsem, komu to mám říct. Máma mě objala s tím, že si mě nezasloužil, táta s tím svým typickým úsměvem řekl, že to byl stejně pitomec a on pro svou holčičku najde toho nejlepšího. Ale ani jeden z nich mě neutěšil.

A pak přišel on, Shiro. Přišel, protože jsem ho potřebovala, protože jsem mu všechno vyklopila a dlouhé hodiny mu plakala na klíně, nechala se hladit ve vlasech a cítit se v bezpečí, protože jsem věděla, že s ním po boku to zvládnu, že ať se děje, co se děje, vždycky budu mít jeho. Jenže jsem se šeredně spletla, znovu jsem byla jen ta naivní holka, co si myslela, že všechno bude perfektní. Ale ono nebylo. Všechno se od té noci prostě změnilo a já nikdy nepřišla na důvod proč. Důvod, proč odešel, proč mě prostě nechal, zapomněl na všechno, co jsme spolu prožili a prostě se k tomu otočil zády. Jak rychle zapomenete, jak rychle vám to přátelství zhořkne. Moji rodiče nejspíš žili pohádku o jednorožcích, ale já ne. Nejspíš jsem v tomhle měla prostě smůlu.


Since you left, I've been holding on to a memory
Since you walked out that door..




Věděla jsem, že je něco špatně. Věděla jsem to ve chvíli, kdy se mi začal vyhýbat. Ten Shiro, kdo mi každé ráno říkal, že jdu pozdě, když na mě čekal u plotu a dával si na tréninky nesmyslné závody. A najednou tam nebyl, najednou tam každé ráno bylo to prázdné místo. Na trénincích se ukazoval jen málokdy, a když už, nepromluvil se mnou jediné slovo. Nechápala jsem to, nechápala jsem, co se stalo, že se tak začal chovat. A upřímně, nechápu to doteď. Snažila jsem se, vážně jsem se snažila, aby se mnou znovu začal mluvit. Neustále jsem ho hledala, chodila za ním, ale on zničil všechno. Díky němu se rozpadl náš tým, který ani sensei Yukio nedokázal zachránit. Když se Shiro otočil zády, když uhnul před vším a přestal mi krýt záda, on byl ten, kdo říkal, že jsem neschopná a s někým tak podřadným v týmu nebude. Od kdy ses stal tak arogantním? Přestávala jsem ho vídat, občas jen, jak trénoval s Theem nebo tátou. Ale ani jednou se na mě nepodíval. A já se ptala, pořád dokola, dožadovala jsem se odpovědí, které mi nedal, pohledů, které skrýval. Proč ses tak choval? Proč jsi mě od sebe tak odstrčil? Do teď mi v hlavě zní ta nevyřčená otázka. Nikdy jsem se neuměla přetvařovat, hrát si na něco, co nejsem. Potřebovala jsem odpovědi, které mi nedal nikdo. Táta s úsměvem říkával, že je to jenom puberta, co ho přejde. Máma mi říkala, že kluci prostě takový jsou. Ale mě to nestačilo, chtěla jsem znát pravdu. Proto jsem šla za ním, k jeho předním dveřím. Zvonek až po dlouhé době utichl, když ne zrovna nadšeně otevřel strejda Theo, Shirův otec, přední dveře. Hrdě jsem mu čelila, ptala se na Shira, věděla jsem, že tam je. Ale Theovo ledový pohled byl jasný, prý tam není. Proč jste mi všichni lhali?

Poslední snaha, křičela jsem na jeho okno, házela do něj kamínky, blikala baterkou, doufala, že se to okno otevře, že všechno bude jako dřív. Nechtěla jsem přijít i o něj, byl můj nejlepší přítel! Byl moje rodina! Ale ne, od toho dne, se to okno už nikdy neotevřelo. A já si s lítostí uvědomila, že on už mě ve svém životě nechce. A tak jsem udělala to samé..
A začalo se jeho chování ještě zhoršovat. Jak snadno jsem se naučila ho nesnášet. Když chodil domů z baru s opilou dívkou, skládal jí komplimenty a vodil si jí domů, kdy se o něm brzo ve vesnici začalo kolovat, že je to ten nejkrásnější, nejúžasnější a blabla.. (Vážně? Jste snad všichni slepí?) Nebo od zhrzených holek, že je to kurevník a blbec.. (Jo, s tím bych i souhlasila).

A víte vy co? Mě? Mě to bylo fuk. Když mi zpíval pod oknem, snad jako naschvál, občas jsem po něm něco ze vzteku hodila, poslali jsme se několik set krát vzájemně do zapovězených míst, ale tím náš vztah zhasl. A já už se dál nechtěla soustředit na něj, na jeho výlevy, dívky na jednu noc nebo jeho chladný nic neříkající výraz. Chtěla jsem se soustředit jen sama na sebe a na svou budoucnost.


When it's good, it feels so good
And even when it's bad
It's still pretty amazing



Rozhodla jsem se, že když minulost mi nevyšla, moje budoucnost bude o to lepší. Vždycky jsem měla nějaký pocit, že chci, aby na mě byl táta hrdý. A zvlášť po tom, co se narodila dvojčata, mám mladší ségry, Ai a Heiwu. Táta je obě miluje víc než svůj život, ale vždycky jsem tak nějak vycítila, že by chtěl kluka. A jelikož jsem jediná, kdo podědil sílu Bakutonu, vždycky jsem mu tam napůl toho kluka vynahrazovala. Byla jsem sice jeho princezna, na kterou nikdo nesmí sáhnout, byť zkřivit vlásek na hlavě, ale zároveň jsem prostě křehká rozhodně nebyla. Trénovala jsem s ním, dnem i nocí, jen proto, protože jsem chtěla umět všechny jeho techniky, pochopit dědictví naší rodiny, přijmout vlastní sílu, co mi proudí žilami a dokázat, že na mě táta může být hrdý. Protože nikoho jsem nemilovala víc než jeho a mámu. Chtěla jsem být někdo, na koho mohou být pyšní. Táta byl u každého mého zakopnutí, pomohl mi se vším, co jsem nezvládala, když jsem se vztekala, vždycky mi ukázal, že existuje cesta, jen ji musím sama najít. Že sama musím zjistit, co chci, kdo jsem a kam mířím..A já na to vážně přišla.

Potřebovala jsem sama sobě dokázat, že na to mám. Zdokonalovala jsem i obě svoje podstaty. A nepřestávala se smát, protože jsem věděla, že úsměv a láska, to je ta cesta, kterou se chci dát. Rodiče mi dali vzor, kterého jsem se chtěla držet. A právě proto jsem se přihlásila na Jouninské zkoušky. Mise nebyla jednoduchá, byla jsem tam sama, bez jediného krytí, se šrámy a odřeninami jsem to ale zvládla. S odřenými uši, tak vlastně jako vždy, jsem si hrdě vybojovala tuhle pozici a pak s tátou do rána za odměnu pařila fifu.
A tak se ze mě stal Jounin, ve vesnici obávaný uživatel Bakutonu. Ne proto, že bych byla bůh ví jak OP, ale proto, protože jsem prostě omylem vyhodila půl kanceláře do vzduchu, když jsem zkoušela C3ku! Ale no tak, všichni to přežili a rekonstrukce běží jako po drátkách, tak co!  A teď čekám na přidělení týmu, chudáci všichni ti, co by mě měli dostat za senseie! Ale víte co, předám té budoucí generaci jen to nejlepší! Ještě aby ne! Já jsem nejlepší! A kdyby ne, aspoň je kdyžtak zmlátím.

O Shirovi toho moc nevím, kromě toho, když o něm nemluví táta nebo některá z těch slepic ve vesnici, nad čím jen protáčím očima. Ale nějakou dobu jsem ho neviděla, ne, že by mi ten pitomec snad chyběl!

Pořád jsem zůstala rebelem, pořád jsem tou neřízenou střelou, co ráda hází věci do vzduchu. Pořád jsem stejně drzá, pořád mám tu svojí hlavu, ale víte.. snažím se být užitečnou, snažím se být statečnou a nezávislou. Ale hlavně vždycky svou! Tomu ver!


And I, knew I wasn't perfect but I know that I made it all on my own!



TECHNIKY:

C3 - S-rank
C2 – A rank
Doton: Retsudo Tensho - B rank
Ningyō Kibaku Nendo – B rank
Nendo Bunshin – B rank
Kibaku Jirai – C rank
Moguragakure no Jutsu - C rank
Raiton: Jibashi - C rank



BODY:

Ninjutsu - 5
Taijutsu - 3
Genjutsu - 3
Síla – 4
Rychlost – 4
Chakra – 4,5
Inteligence – 3,5
Ruční Pečetě - 3


Naposledy upravil Mirai Akise dne Thu Mar 15, 2018 12:29 pm, celkově upraveno 1 krát
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Admin
Admin*HA
Admin*HA
avatar

Poèet pøíspìvkù : 78
Join date : 21. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Mirai Akise [JONIN]   Wed Mar 14, 2018 9:54 pm

Moc hezké. Sice na situaci která se v tu dobu kdy jsi byla malá a pak v období rozkvětu tvé maličkosti která byla to máš velmi pozitivní a takové rodinné, ale informace potřebné ke hraní zde jsou, takže v pořádku.

Jeden z editů však musí být a ten je k hodnosti JONIN (A-rank), dle tvých schopností jsi právě na této úrovni, je potřeba to tam dodat.

Raiton: Gian - tuto techniku prosím ne, Kakuzu jí ovládal díky Raitonovému srdci, v případě zájemce o jeho schopnosti by došlo k problému (přeci jen jich postava neměla tolik). Vyber si proto prosím jinou.

Po editu (upozorni mě na něj prosím) POVOLENO (když nebude problém s náhradní technikou.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://ournewage.forumczech.com
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Mirai Akise [JONIN]   Thu Mar 15, 2018 12:30 pm

Upraveno.
Technika Raiton: Gian, změněna na Doton: Retsudo Tensho. Hodnost upravena.
Děkujii Smile
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Admin
Admin*HA
Admin*HA
avatar

Poèet pøíspìvkù : 78
Join date : 21. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Mirai Akise [JONIN]   Thu Mar 15, 2018 3:07 pm

POVOLENO
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://ournewage.forumczech.com
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Mirai Akise [JONIN]   

Návrat nahoru Goto down
 
Mirai Akise [JONIN]
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Postavy :: Schválene postavy :: Koteigakure-
Přejdi na: