Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Itama Uchiha

Goto down 
AutorZpráva
Itama Uchiha
Nukenin S-rank
Nukenin S-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 28. 02. 18

PříspěvekPředmět: Itama Uchiha   Sat Mar 03, 2018 8:59 pm



"Nemá smysl žít, když se necítíš živý."





Věk: 23 let
Datum narození: 29.3
Pohlaví: Muž
Vesnice: Konoha
Hodnost: Nukenin, S-rank
Váha: 87 kg
Výška: 198 cm
Elementy: Katon, Raiton, Yin
Krevní skupina: 0-
Klan: Uchiha
KG Sharingan , Mangekyō Sharingan
Rodina: Izashi Uchiha(otec), Hanae Uchiha(matka)







Charakter

Jedním slovem psychopat. Ne vážně, Itama se nedá zařadit ke kladným jedincům, ale naopak ani k těm záporným. Je to gentleman po otci, na venek poměrně klidný a vyrovnaný muž. Je velmi usměvavý a šíří kolem sebe pozitivní a klidnou auru a kolikrát, když den popřeje dobré náladě i zábavný. Nemá problém se seznámit a bavit s jakýmkoliv typem člověka. Je velmi starostlivý a obětavý. Nic ale od něj nečekejte zadarmo. Kdyby s vámi zahájil konverzaci, nemusíte se bát že by řeč stála, můžete se bát jediného...Že se mu až příliš zalíbíte. On totiž není úplně tak svatý, vlastně vůbec. Je schopný ve chvíli kdy s vámi vede konverzaci, ať už jakkoliv důležitou, si v hlavě představit scénář o "havraních křídlech". Je to jakoby způsob smrti, kdy vám rozpaží dlaně a nabodne je na dva kůly. Následně vám pomalu a bolestivě rozřeže záda katanou. Pokračuje tak, že si hledá přístup k plicím, tudíž vaše žebra musí roztáhnout a ve chvíli kdy tyto kroky udělá, vezme do dlaní vaše plíce, které vám ze zad položí na vaše lopatky. Vypadá to jako kdyby jste měli křídla. Ano, přesně toto se skrývá pod termínem "psychopat". Je mu jedno kdo jste, je mu ve skutečnosti jedno co chcete, o čem mluvíte nebo jestli se s Itamou chcete přátelit, případně se s ním vyspat. O nic takového se nezajímá. Poznává lidi z jediného důvodu. Aby našel co je jim nejcennější a následně této informace využil. Aby zjistil vše o ostatních lidech, aby byl někým komu se budete chtít vždycky svěřit, komu budete bezmezně důvěřovat a věřte mi, budete. Chová se jako normální milý člověk. Nemá žádnou psychickou poruchu, je prostě takový a proto je to ještě horší a v podstatě naprosto neprokouknutelný. Vždy od něj očekávejte milý úsměv a mírně flegmatický přístup. To co se stane potom, to vás nemusí trápit, protože informace o něm v dalších kapitolách které s ním podniknete už nebudete nikde rozhlašovat. Jeho jediným přítelem je smrt, kdy veřejně o sobě prohlašuje že je pouhým nástrojem, něco jako převozník na onen svět.



Vzhled


Po otci či po matce? Ani ne. Itama, pokud by se měl vzhledově někomu podobat, byl by to jeho pradědeček Itachi, nebo ještě jeho dřívější předchůdce který umřel ve velmi mladém věku a lidé ho znali právě jako bratra od Uchihy Madary - Izuna. Když byl Itama malý, měl velmi krátké a ježaté vlasy, které se mu přibývajícím věkem začaly rovnat a růst. Momentálně je Itama velmi vysoký, přeci jenom něco zdědil po otci. V obličeji se však víc podobá své matce a jejímu dědovi. Což si nijak nestěžuje, svou matku považoval jako tu nejkrásnější ženu na světě, takže tím to dává všechno smysl -je to kocour. Vysoký černovlasý gentleman, s dobrým tělem, poměrně slušnou sumou peněz a co víc, zatraceně přitažlivýma očima! Co se oblečení týká, Itama si nepotrpí na nějaké tradice či zvyky. Nosí co se mu hodí a co mu je pohodlné, nečekejte ale u něj žádné světlé odstíny. Většinu času nosí černou, šedou, nebo tmavě modrou. Ve společnosti ho můžete vidět elegantně oblečeného v japonském stylu. Zatímco při nějakých důležitých misí, které si zvolí nebo pochůzkách u něj je možné vidět i parádní oblek, zkrátka naprosté božstvo pro oči. Své dlouhé havraní vlasy má většinou spojené do culíku a nebo často i do samotného drdolu, to většinou při boji. Na zádech má spoustu jízev.



Schopnosti


Itamova největší přednost je právě v oboru genjutsu. Dalo by se říct že v dnešní době není nikdo kdo by genjutsu ovládal lépe než on. Samozřejmě takový klan Kurama je taky elitou, avšak není si vědom toho že by někdo takový existoval, nebo že by byl pro něj někdo v tomto oboru rivalem. Itama byl velmi tvrdě trénován když byl malý, ale to není ani tak zvláštní -na tento svět. On veškeré zkušenosti dostal právě z praxe, ve které byl již od útlého věku. Jako druhé nejvíce preferuje taijutsu a jako poslední samotné ninjutsu. Ovládá všechny směry, ale "expertem" se dá nazývat pouze v tom jednom. I přes to se řadí i ve svých vedlejších mezi jistou elitu. Itama v boji nehraje na principu "kdo první udeří ten vyhraje". Kdepak, je až překvapivě...překvapující. Boj jako takový nebere většinou moc vážně. Rodiče ho od malička krotili a zakazovali aby se utrhl ze řetězu, aby do bojů nikdy nedával všechno, aby neublížil přátelům a nebo se rychle neunavil. Je to taktik. Když ví že nemusí bojovat z plných sil, tak to nedělá. Studuje svého nepřítele, hodnotí ho a na základě informací které posbírá vymyslí taktiku. Každopádně, nebojujte s ním déle jak 15 minut. Potom, v případě kdy si nebudete věřit a nebudete si jisti vlastníma schopnostma, budete mít problém dokonce i utéct. Tento muž i přes to jak klidný a vyrovnaný se snaží být, neodpouští. Jestli se ho pokusíte poškodit (jakýmkoliv způsobem) bez slitování vás odstraní. Zase to ale není na takové úrovni kdy by jste ho spatřili a museli rychle utíkat. Jen je dobré ho nedráždit.
Má také zkušenosti ohledně lékařského ninjutsu. Nezaměřuje se na něj nijak extra, avšak díky koncentraci chakry kterou se naučil ovládat při tréningu genjutsu, této zkušenosti využil i jinak. Jak bylo řečeno, ninjutsu moc nevyužívá (ne že by vůbec) ale né příliš, proto mu stačí genjutsu, v případě kdy to nevýjde tak ho dorazí taijutsu a v případě zranění by byl schopný nějaké zranění i vyléčit. Možná proto je právě ten důvod proč je stále ještě naživu, v souvislosti se situacemi které si prožil. Jinak oplývá Mangekyou Sharinganem. Avšak oči své matky má tajně schované. V případě kdyby jej využil, měl by Eternal Mangekyou Sharingan. Ale jak bylo řečeno, je to kliďas, nepotřebuje jet naplno, nenašel v tomto světě do dnes soupeře kvůli kterému by musel být donucen udělat něco takového, takže stále neoplývá.



Techniky
5 E-rank, 4 D-rank, 3 C-rank, 4 B-rank, 3 A-rank, 3 S-rank

ZDE:
 

Body
Nin: 5 - Tai: 4 - Gen: 5 - Int: 4 - Sila: 4 - Rýchlosť: 5 - Chakra: 4 - RP: 3




I.Táta, máma, přátelé

Byla to velká sláva, když se 29.3 narodil potomek Izashiho a Hanae Uchihovic. Do dnes je to známo jako den, kdy měl nastat nový věk právě tímto potomkem. Nebyl to však pouze Itama, který se narodil. V této době se narodila ještě spousta dalších dětí oplývající mnoha schopnostem, kteří měli utvořit nové dějiny a nový věk. Izashi byl na svého syna velmi upjatý. Když se Itama poprvé narodil, dalo by se říci že ho opěvoval a rozmazloval jak nejvíce dokázal. Itama se pro svého otce stal největší slabinou na světě. To si však v té době ani on sám neuvědomoval. Toto malé dítě, už jako batole bylo obklopeno velkými hrdiny. Jména která poprvé vyslovoval lidé hlásali denně když přišly tyto známé tváře z misí. Dalo by se tedy říci, že se narodil do té nejúžasnější rodiny, někam kam by si každý přál narodit. Nebyla tomu ale až taková pravda. Být slavný již od plenek je opravdu pocta, ale naopak zase prokletí. Lidé na vás neustále zírají, nemáte možnost být kdekoliv v soukromí a co víc. Strach o to kdy projeví Sharingan a jaké schopnosti bude ovládat. Izashi už od zrození Itami doufal v to, že ovládne nejslavnější schopnost Sharinganu po předkovi Obitovi. Že jednou bude ovládat časoprostor a najde nové zdroje, možnosti, civilizaci a možná i kulturu. Byl to velký idealista. Možná právě teď ale vidíte ten budoucí problém, který Itama bude mít. "Plnit ideály svého otce, ať to stojí co to stojí". Byl tu ale ten problém, že tento malý uzlíček který každý tolik opěvoval, nevlastnil ani nejmenší známku negativních emocí, zuřivosti, nebo nějaké přecitlivělosti. Už od narození Itama neplakal. Párkrát jako normální děti, které mají hlad. Pořád spal, byl neskutečně hodný, rychle chápal věci, dokonce se naučil i brzo mluvit a chodit. Žil v klidné společnosti a co víc, měl tu nejvíce milující rodinu jaké by si dítě mohlo přát. To byl ale pro Izashiho ten problém. Jaký to bude mít dopad na jeho budoucnost. V tak klidném prostředí, bez vědomí že venku je něco strašného, v domněnce že ani neprobudí Sharingan, když nezažije na vlastní oči tragédii a psychické vypětí v negativním smyslu slova. Izashi, zhruba v Itamově věku 3 let změnil postoj ke svému dítěti a k výchově kterou spolu s Hanae praktikovali na svém jediném synovi.

Tato kapitola se prolíná v podstatě od jeho 3 let. Jak bylo řečeno, z Izashiho se stal sobecký kretén, který si svého syna natolik uzurpoval, až by se to dalo považovat za šikanu. Tolik bolesti, jak psychické tak fyzické, které na Itamu nakládal bylo k nevydržení. Itama měl už jako malý noční můry, ale co týden s otcem, to víc nespavosti. Odjížděl s ním na různé výpravy, matce říkal že to je tréning pro jeho budoucí dospělost. Ten tréning spočíval v tom vystavit ho co největším hrůzám, stresu, depresím a hlavně, projevit v něm strach natolik silný, aby se mu dokonce na chvíli zastavilo srdce. Představte si to. Vy jako děti, které mají špatné sny, prožíváte svou největší noční můru na vlastní kůži. Ten, kdo byl v Itamově nočních můrách byl totiž jeho otec. Po každém týdnu následovaly dva dny odpočinku. Itamova matka Hanae byla velmi tvrdá žena a doma to kvůli tomu co Izashi dělal neklapalo, ale i přes všechnu hádku se Izashimu podařilo Hanae přesvědčit a uklidnit jí, to ale Itama nevěděl. Vždy byl po tom týdnu strašně unavený a pravidelně usínal v matčině náručí. Byl to jediný člověk, který ho utvrdil v tom že tu je někdo na kom mu záleží. Byla jeho nadějí na to dál pokračovat a každou noc se mu snažila vysvětlit otcovi činy. On jí ale neříkal všechno a Itama naopak nic nedodával. Věděl že kdyby něco prozradil, matka by ho zabila. Chtěl klid, alespoň na ty dva dny. Toto období bylo také ozvláštněno pár věcmi a to těmi, že jezdívali často na návštěvu za tetou Yui. Izashi to neměl rád, ale dělal to kvůli Hanae a proto se do toho Itama nijak nepletl. Akorát...vždy měl smíšené pocity. Ze začátku, když byl ještě malý byla tetička těhotná, stejně jako její milovaná zvláštní sousedka. Čekaly dítě, jediné co si Itama pamatuje bylo jak mu řekli ty jména. Myslím tím, cpali mu ať se těší, až uvidí Mirai a Shira. Nevěděl jaký k nim má mít vztah ani on sám, dokonce si nebyl tak zcela jistý jaký k němu budou mít vztah oni, ale bylo mu to tak nějak jedno. Ty děti se narodí do normálních rodin, budou fungovat normálně, žít normálně a chovat se normálně, mít normální děctví. I přes to že nebyli stále na světě, Itama cítil že jakmile je pozná, bude to mít značný následek. Ne teď, ne za pár let. Nevěděl kdy, ani ten samotný pocit nedokázal popsat, bylo to tušení, tušení dítěte s bujnou fantazií. Otec mu vždy kladl na srdce, aby ty dva až se narodí ochraňoval. Nikdy jim neubližovat a držel se jich co nejblíže dokáže. Itama v té době slušně přikyvoval, ale netušil, jaký by to mohl být zvrat, kdyby se tomu skutečně stalo. Respektive, po této návštěvě, s těmito otcovými instrukcemi, se mu k tetě Yui jezdilo čím dál tím víc s menší oblibou. Protože tu noc na zpáteční cestě domů, se vše změnilo.




II.Obrat
Nastal ten osudný den. Den, který změnil dějiny shinobi a dokonce i lidstva. Kdy aliance padla a nastala nová éra jeho a mladší generace. Tu noc kdy se vraceli zpět domů nějaký muž napadl Konohu, respektive svět. Itama se svou matkou v půli cesty pospíchali domů. Otec se vydal neskutečnou rychlostí kterou ani oni dva nestíhali. Poslední věta, kterou od otce Itama slyšel byla překvapivá. "Nemá smysl žít, když se necítíš živý, Itamo." Jako malý chlapec nechápal smysl těchto slov, teprve s přibývajícím věkem si to začal uvědomovat. Uvědomil si to, že jeho otec se necítil jako člověk, necítil se jako rodič, považoval sám sebe za zbraň k ochraně světa. Splnil vše co se splnit dalo, předal to co měl další generaci a zachránil svět. Nebyl to otec dle jeho představ, ale i přes to všechno co mu dělal, ho miloval. Hanae s Itamou to nestihli včas. Když došli do vesnice, která již nebyla vesnicí, Itama viděl jen bezvládné padající oblečení svého otce. Nikdo se nenašlo tělo, ani jeho oči. Ten souboj roztrhl vejpůl jemu i jeho dávnému protivníkovi. Itama sledoval celou situaci. Viděl světlo, zem se pod jeho nohama třásla, tlaková vlna jeho i matku téměř roztrhala a vítr byl nekontrolovatelně silný. Nebyl to ale konec. V tu noc zde bylo více lidí, více následovníků, kteří poslední přeživší z Konohy obklíčili. Nikdy nebyl v takovéto situaci. Viděl svou matku, která na něj zírala s odvahou, ale zároveň i strachem o jeho maličkost. Její rudé oči, které poprvé spatřil v takovéto situaci hnulo něčím uvnitř, něčím o čem neměl zdání že existuje. Něčím, o čem měl informace jenom jeho otec a o co se celé ty roky snažil v něm probudit. Strach, nenávist, zlost, smutek, odhodlání, obranný mechanismus. Itama pouze přihlížel jak jeho matka kosí všechny nepřátele okolo. Jak je zabíjí, její tvář byla celá od krve zatímco jí z očí stékaly slzy smutku a zlosti zároveň. Tolik emocí v ní nikdy neviděl. Bylo to poprvé, kdy jí poznal z této stránky kunoichi. Měl strach. Ne z nepřátelů, ale z ní samotné. Nebyla to jeho matka, byl to stroj který bezmyšlenkovitě zabíjel, máchal kolem sebe a vypouštěl všechen vztek který v sobě nashromáždil. Byl to vážně strach? Ze začátku ano, ale následně se mu to líbilo. Miloval pohled na svou matku v této situaci, z breku a smutného postoje který zaujímal se vyklubal úsměv. Vypadal jako kdyby se díval na svůj oblíbený scénář z filmu. Nemohl z ní odtrhnout oči. Vždyť byla vždy tak klidná, tak láskyplná a ochotná pomoci vždy když měl problém. Ale teď nebojovala za jeho ochranu, bavila se zabíjením, aniž by si to sama uvědomovala. Otcova smrt jí změnila, změnila jí v něco co si Itama ještě víc zamiloval. Našel svůj vzor, důvod k tomu bojovat a dokonce i chuť k tomu se k ní připojit. Už tehdy Itama poprvé zabil. Bylo to ke konci matčinýho boje. Někdo chytl jeho ruce zezadu a tlačil ho tváři na tanto, který měl druhý muž v rukou. Chtěli ho napíchnout, projet mu tanto skrz krk. Pocítil strach, ale přijímal ho. Líbilo se mu to, ten adrenalit, strach v očích své polomrtvé matky, která se sotva plazila k němu aby ho z posledních sil zachránila. Možná chtěl umřít, líbilo by se mu to? Kdo ví. V ten den ale probudil Sharingan. Kousl muže držící tanto do ruky a ukousl mu malíček. Následně padající tanto uchopil mezi zuby a otočil se na muže, kterému podřízl krk. Při tomto činu si vykloubil obě dvě ruce. Jenomže bolest? Bylo to nic oproti tomu co zažíval s otcem a konečně pochopil důvod toho PROČ to dělal. Jeho práh bolesti, to co cítil byl neskutečně otupěný. Rány a zlomeniny které by ostatní prožívali schouleni na zemi on bral jako škrábanec na těle. Došel až k matce, ke které si lehl a usnul, vyčkávající na pomoc.

Asi po pár hodinách se k nim dostala záchranná jednotka, která je oba dva přenesla do nemocnice na okraji vesnice, protože samotná vesnice byla zničena a smazána z povrchu zemského. Stejně jako jejich dokonalá rodinka. Matka nikdy nesnesla a nevyrovnala se s otcovou smrtí, noc co noc plakala a Itama jenom poslouchal. Dalo jí to ale něco víc, změnila se. Z ženy v domácnosti která se o Itamu se stala kunoichi která svého syna začala skutečně trénovat. Když totiž Itama poprvé projevil schopnosti Sharinganu, Hanae okamžitě zjistila do jaké sekce bude spadat. Nebyl po Izashim ani nespadal do jeho tehdejších ideálů, byl její přesnou kopií. Byl jako ona, jako Itachi a jeho dávný předchůdce Izuna. Mistr v genjutsu a klamu. Hanae nemohla být víc pyšnější, věděla že Itama se jednoho dne stane významným. Jenom nevěděla v jakém smyslu slova a na jaké straně bude stát. Doufala v to že jednoho dne  převezme vládu nad obnovenou Konohou, že bude chránit to co bylo drahé jeho otci. Že bude ochraňovat nejen jí, nejen občany a vesnici ,ale také svět. Bohužel, nestalo se tak. V té době to ale nemohl nikdo tušit. Itama i přes trauma které si prožil od útlého věku se neustále choval jako malý gentleman, usměvavý a milý kluk, který se snažil každému být nápomocný. Jenom jeho matka věděla jaký je v boji a snažila se mu tlouct do hlavy ať to nepřehání, ať není zlý a ať vždy ctí svého nepřítele. Jo, tehdy se tomu Itama v duchu smál, protože ona dělala přesně to samé jako on. Byla nekontrolovatelná. Jak ale bylo řečeno, mistr genjutsu a v klamstvu. Jediný člověk který ho dokázal odhadnout byla právě Hanae. Věděla co v něm je, co se v něm probudilo, jaká jeho stránka je ta pravá. Možná měla nějakou předzvěst toho...toho o čem jí Izashi tehdy říkal. Že jakmile umře on a jeho rival, duše Indry a Ashury si opět najde svou schránku a tím započne nový věk. Hanae měla strach že se to stalo a tou schránkou je právě Itama. Byla to ale pouze domněnka, i přes to byla opatrná. Věděla jaký by to mělo dopad do budoucnosti. Přes zlost kterou cítila ke světu a k lidem okolo, za které Izashi položil život se snažila Itamu vést na tu správnou cestu, možná se tím učila i ona sama jak z ní nesejít, jak se nestát tím kým byla za mlada. Itama ale neprojevoval známky něčeho vyššího jako jeho otec. Nebyl v něm Indra a ani Ashura. Hanae z něj necítila ani jednoho z nich a možná proto měla čím dál tím větší strach. To jakou aurou Itama vystupoval na veřejnosti a aurou kterou viděla když byl sám, byl to šílený rozdíl. Byl jako rozdvojená osobnost, až na to že ne doopravdy. To jak se choval na veřejnosti byl právě ten klam. Jenom si na to hrál, přetvářel se bez jakékoliv techniky. Byla to schopnost člověka a nikoliv shinobiho. Přibývajícím věkem se ho začínala bát i ona sama, i přes to že věděla že je pro Itamu jakousi modlou, neměla ze svého syna dobrý pocit, ale byla jediná na tomto světě která tuto informaci měla. Možná že toto opravdu pozná pouze matka vlastního dítěte.



III.Poslední sbohem
Tato kapitola se odehrává již po otcově smrti. Vesnice mezi sebou měli rozepře a nebyla to celkově dobrá doba. I přes to stále s matkou jezdívali za tetou Yui. Samozřejmě, to už byla Mirai i Shiro na světě. Itama s nimi strávil skvělé chvíle, ale také ty u kterých se musel kontrolovat. Byl přeci jenom starší a sám nevěděl proč, ale v hlavě se mu promítala věta jeho otce. O tom aby je ochraňoval a nikdy jim neublížil. Byl tou větou tak posedlý, že když ho začali obtěžovat, ani se nebránil. Nechával je vždy vyhrávat, protože věděl že kdyby cokoliv udělal, jeho matka i přes to jak se navzájem milovali by mu dala neskutečný výprask v podobě tréningu. Bylo to zvláštní, ale nevadilo mu to. S těma dětma si připadal opět jako malý chlapec. Jako normální kluk, který má přátele, který zažívá i šťastné chvíle, který zapomněl na to co vše se událo. Byli jeho únikem od tohoto světa shinobi. Dokázal se uvolnit, dokonce se i kolikrát upřímně šťastně zasmál. Bylo to zvláštní, jako kdyby ho přetvářeli od základu. Postupem času, v okruhu pár let ale zjišťoval že to pro něj není dobré. S Shirem měl vždy potyčky, ten magor měl nejspíš neukojitelnou touhu Itamu napadnout. Cítil to z něho, ale nic si z toho nedělal, líbilo se mu, že ho někdo považuje za rivala, i když z jeho strany to tak nikdy nebylo. Smazal by ho z povrchu zemského během chvíle a to by si nikdy nedovolil a možná by si to ani neodpustil, i přes to všechno ho měl upřímně rád. Shiro byl...jak to jen říct, někdo v kom viděl sám sebe takového jaký by chtěl být. Bez přetvářky, bylo mu jedno co i o něm kdo myslí, byl zkrátka sám sebou a na nic si nehrál, i přes to jaké odporné povahy byl ho měli lidé rádi, užíval si života. V jeho přítomnosti si připadal jak osvobozený orel který vyletěl z klícky. Zatímco Mirai...byla vždy statečná. Připomínala mu jeho matku, avšak z toho dne kdy jí viděl bojovat. Silná žena jak na těle tak na duši. Mirai se to nikdy nedozvěděla, ale Itama jí jedno období upřímně miloval. Ne ale pro to kdo je, ale pro to že miloval svou matku a ona se jí tak neskutečně podobala. Bylo to až vtipné, jaký dokázal Itama být ve společnosti těch dvou. Hanae si toho všímala a proto k nim jezdili často, doufala že Itama by mohl být opět takový jako kdysi, ale to byla lež. Tím věkem, jak bylo zmíněno, si uvědomil že pokud se tohoto životního stylu bude držet, dopadne stejně uboze jako ten mrtvej parchant. Kdepak. To by nikdy nedovolil, stačilo už jen to že předstíral zájem o Konohagakure no Sato. Začalo mu z toho hrabat.

Poslední návštěva u tety Yui se ale zvrtla. Stalo se něco co Itama nečekal a co ho o to víc přesvědčilo aby tuto teatrální část života ukončil. Mirai se mu vyznala, v ten den nejspíš čekala že Itama udělá to samé, ale v žádném případě. Naprosto bezcitně jí odmítl a řekl jí k tomu svoje. "Radši umřít než milovat tebe." Otočil se na patě a šel přímo ke dveřím. Viděl jak se jí lesknou oči a jak kleká na kolena s obličejem zabořeným do dlaní. Udělal však něco co nikdo nepostřehl. V ten den při odchodu na ní letmě koukl a šeptem řekl. "Ochráním tě." Nejspíš toto nikdo nechápe. Itama jí skutečně miloval, ale zabránil tomu aby se něco takového vůbec stalo, protože věděl kam by to mířilo. Ten den ty dva viděl naposledy, už se nikdy nevrátil. Vymluvil se i na vesnici a další věci, ale to bylo v podstatě zbytečné. Ti dva ho brzdili od toho co jednou chtěl dokázat, od toho zvolit si cíl. Nechtěl se na nikoho vázat, kromě své matky. Trvalo to necelý rok co se stal geninem a násldně další půlrok co byl povýšen na chuunina. Vesnici tehdy vládl nějaký muž, jehož jméno si už ani nepamatuje, i přes to každý čekal že jednou zaujme místo svého otce. A jak reagoval? Nechával je v této pohádce a snažil se jim vycháet vstříc. Zmást je, aby věřili tomu že je to skutečně jeho cíl. Byli tak neskutečně naivní...



IV.Dokonalý muž, syn, nástupce (monstrum, dědic, zrádce)
Hrdě nosíc čelenku Konohagakure no Sato se Itama toulal po vesnici. Respektive po jejich základech. Nevěděl proč, ale každý občas z této vesnice k němu vzhlížel víc než k tomu chlápkovi co si hraje na úřadování když zatím ani nemá kde. Itama nebyl jen tak obyčejný shinobi, když bylo potřeba, sám si vzal do ruky lopatu a začal pomáhat občanům a ostatním opět vybudoval vesnici. Tímto byl dokonale chráněn. Chráněn, přesně tak, nejspíš tu nebyla odpověď na otázku "před čím". Když se Itama stal ve 14-ti letech chuuninem, ihned v 15-ti byl mezi elitními joniny díky jeho schopnostem a nízkému prahu bolesti. Hanae ho učila tvrdě, den co den a tento muž se dal považovat ze génie ve svém oboru. Ano, pouze ve svém oboru. Nebylo to tak že by mu šlo od ruky i ninjutsu a taijutsu. Na těchto dvou základních zkušenostech musel dřít, neskutečně tvrdě a intenzivně. To co mu šlo od kosti bylo právě genjutsu. Z Itami si Hokage udělal osobního špeha. Měl získávat informace v utajení, pod maskou která nepatřila ani samotným ANBU. Byl jedinečný, nezařaditelný a vyjímečný pro vesnici. Měl být alarmem před hrozbou. Při tom si nikdo neuvědomoval, že tou největší hrozbou je právě on. Využil toho jak nejlépe dokázal. Získat informace...vážně? Ach, ještě teď slyším jak se uvnitř smál. Tím že se vesnice dělala na novo, nikdo neměl čas kontrolovat tajné svitky, nebo byť jen dochované informace. Nebylo to archivováno, bylo to jenom v pitomých krabicích pod dozorem dvou chuuninu. Kdo by taky čekal že někdo v tuto dobu kterou prožívali bude chtít a toužit po něčem takovém...Itama ano. A kde spočívalo to kouzlo? Nikoho nezabil, pouze je omámil, oklamal je naprosto a dokonale nepozorovaně. Itama během 3 let rekonstrukce vesnice a plnění svých povinností dokončil co započal. Informace které nashromáždil jeho otec a několik Hokagů před ním, o schopnostech, o lidech, o vesnicích, o krizi, o tajemstvích a dokonce i o dětech významných osobností a klanů, kteří měly být utajení a skrytí. Tajemství o místech na které se již nikdo nemá šanci dostat a skrýších kam lidská noha nevlezla několik staletí. Tři roky, jak bylo řečeno. Jenomže...27.3 když Itama odcházel, s myšlenkou na tu poslední složku která mu tam zbyla ucítil špatné znamení. Nebylo to nic fyzicky hmatatelného, byl to pocit. Stráže které normálně hlídali venku, shinobi kteří pomáhali lidem, každý na něj nenápadně pokukoval. Tušil že se něco děje ale i přes to si zachoval chladnou hlavu. Přece se vždy dokázal dokonale obhájit, když někdo něco nahlásil nebo měl podezření. I přes to cítil jako kdyby dnešním dnem nejeli na otázky ohledně volného času, ale jeli na jistotu a pouze hledali vhodnou příležitost.

Itama vycítil nebezpečí, tolik očních pohledů na sobě již dlouho nezaznamenal. Dělal ale stále že nic, jenom se podíval nad sebe a přemýšlel. Jediné co ho zajímalo bylo, co se stane s jeho mámou. Byl to jediné co jí zbylo, pokud se ho pokusí zabít, vznikne z toho občanská válka. Itama neměl nic proti vesnici jako takové, pouze ho nezajímala, místo které se snažil vybudovat nebylo pro obyvatele ani pro shinobi, měl vyšší plány. Všechno co doposud dělal, jak pomáhal, mělo vyšší význam do budoucna. Svůj úkol který si zadal v podstatě splnil. Proto v tento den kdy se před něj u brány ocitl Velitel ANBU jednotek okamžitě pochopil. "Gomenesai, momma." Přikryl si své oči rukou a rozpadl se v hejno vran. Klon, pravý Itama byl již někde jinde. Jakmile se informace od klona přesunula k originálu, Itamovi začaly stékat slzy po tváři. "Gomenesai, gomenesai, gomenesai..." Šeptem neustále hlásal omluvná slova, zatímco jeho matka ležela na zemi se zavázanými oči a bez rukou. Na jeho dlaních byla krev, byla všude kolem, dokonce i na oblečení, na pokožce, na zdech, kamkoliv kam zamířily vaše oči byla alespoň skvrnka krve. Itama to měl už několik let naplánované dopředu. Celá akce, od smrti otce kterou podnikal, již od rozloučení se těma dvouma, všechny zoubky do sebe zapadly v tento osudný den. Své matce zavázal oči aby ho nemohla uvést do genjutsu a odtrhl jí ve spánky ruce aby nebyla schopna složit ruční pečetě. Následně jí ošetřil ránu natolik aby neumřela na vykrvácení a vyčkával jak si jeho klon vedl. Každopádně, omluvná slova se k jeho matce dostali. On k ní poklekl a pevně jí sevřel v objetí. Byla vystrašená? Nepřišlo mu, reagovala jako kdyby se smířila s krutou realitou. Syn má vždy překonat svého rodiče, možná s tím už od začátku počítala, jen byla smutná že se její nejhorší předtucha naplnila. "Miloval jsem tě, miluji tě a milovat navždy budu." To co na tom bylo kouzelné byl fakt, že tentokrát jeho slova nebyly klamem. Ona byla jediným záchytným bodem v jeho životě, ale musel obětovat něco pro něco, nemohl to zkrátka jen tak...přeskočit, potřeboval zesílit. Svou matku miloval nejvíce na světě a pokud by zabil někoho ke komu má takové pouto, jeho Mangekyou bude neskutečně silné, věřil v to a možná jel i na jistotu. Poslední co od mámy slyšel nebyl vzlyk, dokonce ani nadávky. "S otcem budeme vždy na blízku, ale neunáhluj se za námi příliš brzy. Jako odrazovací důvod ti dám toto...jakmile tě na onom světě uvidím, první co bude, dostaneš výprask." Po této větě se musel Itama zasmát a zakroutil hlavou. Co jiného od ní mohl očekávat. S posledním nádechem jí zapíchl své tanto do srdce a se slzami v očích se k ní natiskl. Itama tu noc brečel dlouho, hlasitě. Byl bez energie, chtělo se mu spát, ale věděl že se již seskupují hlídky na zjištění jeho lokace. Musel už jít. Tehdy se velmi rychle musel odklidit. Původně s sebou chtěl vzít tělo své matky, ale nestíhal to. Vzal pouze její očí a musel co nejrychleji uprchnout, jenomže hlídky mu byli v patách. Tu noc se seběhla velká bitva na okraji vesnice. Nemůže být řečeno že to dopadlo dobře, i Itama byl na pokraji smrti a upadl do bezvědomí. Teprve když se probudil v jakési jeskyni se zahojenými rány mu to došlo. Někdo se ho ujal, nějaký děda, který nejspíš vůbec neměl ponětí o tom kdo to je. Itama totiž nikdy nenosil znak klanu Uchiha na oblečení i přes to že ho k tomu rodiče nutili. Styděl se za to. Každopádně, tu noc boje zjistil jaký rozsah síly má jeho Mangekyou Sharingan. Normální shinobi by si okamžitě uvědomil že může být ještě silnější když si implantuje oči své matky, ale o to on nestál. Stačilo mu to co umí, to čeho je schopný. Věděl že se ubrání, věděl že získá to po čem vždy touží. Z tohoto důvodu matčiny oči ukryl někam kam lidská noha nikdy nevkročila. Zabezpečil to místo několika-ti pastmi a nechá si to do dnes jako místo poslední naděje. Věděl totiž, že kdyby si je implantoval, znamenal by to konec, konec všeho, dokonce i jeho vlastních cílů na kterých tak dlouho dřel. I přes to jaký to byl psychopat, muselo se uznat že byl poměrně skromný. Tento mladík netoužil po tom ovládnout svět, toužil pouze po odplatě, o větším cíli, chtěl vidět jak lidé budou reagovat na jeho tahy, byl zvědaví a to je celé. Chtěl si užívat svým způsobem, nechtěl zapadnout a chtěl být zkrátka...jedinečný a jediný.

Tu noc se zároveň v okolí Hi no Kuni rozšířila informace o jeho zradě. Cena byla za něj přímo nevyčíslitelná a co víc zajímavé bylo to, že za sebou nezanechával stopy a proto ho pár lidí přezdívalo jako "Kage no Karasu", což v překladu znamenalo "Stínová vrána". Vždy se vypařil v podobě vran. Byl téměř všude a pokud za sebou nějaké stopy zanechal, byla to jeho hra která vždy Konožské špiony hnala do jeho pastí. Opravdu si pouze hrál, nezabíjel pro hodnotu peněz, nebyl na mizině, přeci jen zdědil všechno z klanu Uchiha a rodinné dědictví, neměl potřebuj zabíjet, protože komu by se mstil? Ne, chtěl si ten život udělat zajímavější...nebo snad i tyto činy znamenali předzvěst něčeho většího? Nebyla to zase zástěrka jeho skutečných záměrů a činů? Neodpoutával pozornost od něčeho co mělo vyšší cenu? To se nejspíš nedozvíme, zde, protože v tomto začal od 20-ti let a táhne se to již 3 roky. Informace o něm jsou celkově celosvětové, ale informace o tom že je nukenin stále zůstává pod pokličkou v Konohagakure no Sato. Proč by si dávali informace o tom kdo unikl když jsou vesnice samostatné a bez aliancí, že ano. Pouze občané Konohy ví o jeho činech uvnitř vesnice a o teroru když vyvraždil jednotku 100 shinobi během jednoho večera a zanechal po sobě pouze čelenku bez jakýchkoliv stop. Občané Hi no Kuni mají informace o jeho zradě ale roznášejí se různé drby, nemají nic podložené. Proto se Itama stal kolikrát i násilníkem, pedofilem, psychopatem a kdo ví co mu všechno ještě přičetli na konto. Každopádně se stále vystavuje jako milá osoba, která je ochotná pomoci každému kdo o pomoc požádá.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
H.
Admin*A
Admin*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 212
Join date : 23. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Itama Uchiha   Sat Mar 31, 2018 10:47 pm

Povoleno mé superpsycho dítě Very Happy
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
 
Itama Uchiha
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1
 Similar topics
-
» Saya Uchiha
» Uchiha čtvrť
» Uchiha Kisuke [SABISU]
» Uchiha Ichizoku
» Konoha archiv

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Postavy :: Schválene postavy :: Nukenini-
Přejdi na: