Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Uličky a ulice

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5  Next
AutorZpráva
H.
Admin*A
Admin*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 212
Join date : 23. 11. 16

PříspěvekPředmět: Uličky a ulice   Tue Feb 20, 2018 12:06 am

First topic message reminder :


Pokud něco sháníte, máte hlad nebo potřebujete nové zbraně, pokud se chcete setkat s přáteli nebo si jen odpočinout na lavičce pod stromem, tak právě uličky Konohy zvládnou určitě uspokojit vaše touhy.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi

AutorZpráva
Rai
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 02. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Wed Apr 04, 2018 1:48 pm

Použil Kirigakure no Jutsu hmm. Nebudu říkat, že mě to nepřekvapilo, protože překvapilo. Jen jsem nechápal proč. Jsem rodný Konožan, po střechách zde se rychlostí blesku pohybuji již od dětství a jsem schopen mapu vesnice vlastnoručně nakreslit. Navíc, sám používám techniku která způsobí sníženou viditelnost.
Jenom jsem se pousmál a zároveň si povzdechl. Oni semnou vážně chtějí pobojovat o tu dívku. No, než jsem se stačil nadát se na ní podívat, začala zvracet. Neměl jsem odpor skoro k ničemu a chápal jsem to, proto jsem z kapy vytáhl kapesník, který jsem jí podal a milým úsměvem. "Omlouvám se, jenom ještě chvíli to budeš muset vydržet." Ten muž mi hrál do karet, z jeho techniky se stala momentálně má přednost a ještě tím omezil svou partnerku v případě kdy by na ní někdo z vesnice zaútočil.
Každopádně, ve chvíli kdy se mlha stala velmi hustou, jí začal ten nakreslený pták rozptylovat do okolí a začal jí rušit. Samozřejmě, nějakou dobu to trvalo a jestli by se dal ten muž do pohybu, nenašel by nás. Jak jsem před tím říkal, i já používal techniku na sníženou viditelnost a to jsem také použil. Mezi prsty jsem sevřel lísteček s pečetí, která se rozpadla a v našem okolí se rozprostřela také mlha, ale byla zelená. Jednalo se o techniku Maki Kemuri no Jutsu. Hodně shinobi to vyděsilo tím že může být nějak otrávená, ale s tímto jsem já neměl zkušenosti. Byla pouze zelená a pokud se on v té své mlze dokázal pohybovat, bude nejspíš překvapen tím že najednou uvidí úplný prd. Nu což, měl bych mu potom poděkovat, protože mi umožnil dokonalou únikou cestu aniž by nás viděli. Samozřejmě jsem před sebou viděl jenom mlíko, proto jsem jel podle intuice a svou klasickou rychlostí, nepoháněnou mou tehcnikou, ale i přes to jsem byl velmi rychlí. Co se skoků týkalo, přes střechy, měl jsem to za ty roky přečtené jako své boty přeci jen jsem vesnici znal. Umiko jsem skryl ke skupince shinobi kteří se od brány již blížili k nám a v dálce jsem zahlédl i Karasu, což mě uklidnilo, určitě se jí ujme.
"Jakmile dorazí, řekni jim toto..." Umiko jsem cosi pošeptal do ucha a vztyčil palec vzhůru. Měl jsem plán! Boží plán.
To jak Mirai vypustila do okolí své pavouky aby se blížili k nám bylo chytré, očividně jí bylo jedno kam své výbuchy hodí, ale já byl už o několikset metrů dál bez toho aniž by to mohla postřehnout díky kamarádově mlze, obohacené tou mou. Takže pokud by pavouci měli opravdu pronásledovat nás, budou mít velké zpoždění a tím že byli vábení chakrou, která byla v okolí ve více lidech, byla pro nás menší pravděpodobnost že by šli polovinu naší vesnice až k nám. I přes to jsem situaci stále vnímal stejně, nesměl jsem to brát odlehčeně a když ten pták dlouhodobě rozháněl mlhu, viditelnost se začala zlepšovat. Ne příliš, ale alespoň jsem viděl na pár metrů. Nic jiného jsem nepodnikal, pouze jsem si vzal kunai do ruky a vyčkával co se bude dít dál, společně se svým majstrovským plánem, takže jsem se šťastně zazubil a byl natěšen na akci která příjde. Bože, ti budou zuřit!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Karasu
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 201
Join date : 30. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Wed Apr 04, 2018 9:49 pm

Mala som prehľad o situácii. Nebolo pre mňa múdre vrhať sa do akcie ešte predtým, než som vôbec zistila, o čo tým dvom ide. Započal sa menší boj o...malú Umeko. Poznala som ju. Klany Uzumaki a Senju si boli veľmi blízke. Čo ma však netešilo, bol fakt, že sa tam nachádzal ďalši Uzumaki. Nie, nebola to Mrkva. Bol to ten nafúkanec so žltým bleskom. Či s čím. Nezaujímala som sa oňho. Ani o nikoho iného. Preto som o ňom vedela len máločo, no jedno mi bolo jasné - neovládal ani reťaze. Napriek postoju klanu k nemu, ktorý bol podobný aj tomu ku mne, som pri pohľade naňho necítila nič viac, než potrebu sa mu vyhnúť. No nie tentoraz. Kto vie, prečo tí dvaja chceli práve Umiko. Neovládala ani Mokuton, teda aspoň čo som vedela, a existovalo tu viacero Geninov, či už s rôznymi očnými technikami, alebo so vzácnymi vrodenými schopnosťami. A predsa Umeko sa stala ich cieľom. Alebo na ňu narazili ako na prvú. Ťažko povedať. Akonáhle to začalo ísť do tuhého, opustila som svoju skrýš a rozbehla sa po strechách domov smerom k nim. Tá slečinka, s nápadnými červenými vlasmi, ovládala Bakuton. Ten druhý mal...Samehadu? To snáď ani nie je možné. Zo všetkých súperov, na ktorých som dnes mohla natrafiť, bol toto ten úplne najhorší. O Samehade som toho veľa nevedela, no pokiaľ si dobre pamätám, jej schopnosťou bolo žrať chakru. Alebo také niečo. Kým som dobehla, zmiešala sa tam akási hmla, so zeleným dymom, vo vzduchu v diaľke poletovali akési pavúčiky. Najlepšie bude vyhnúť sa im. Zahliadla som Umiko. Pristála som vedľa nej, schytila ju za ruku a stiahla ďalej od miesta diania.
"Drž sa pri mne," prikázala som jej chladným tónom. Myslela som to smrteľne vážne.
"Ak ti niečo prikážem, urobíš to okamžite," venovala som jej krátky pohľad. Ak by sa zaplietla do niečoho, do čoho zapletená by byť nemala a existoval k tomu pádny dôvod, bola by len na príťaž. Alebo by si ublížila. Zatiaľ som nereagovala nijako na útoky, do hmly/dymu som moc nevidela. Netrúfala som si čokoľvek urobiť, ten so Samehadou mi robil starosti. Davala som si aj pozor na ten výbušný hmyz. Potajme som však dúfala, že Mrkva príde. Nemohla som tam toho Reia nechať samého (aj keď rada by som), sám by oboch iste nezvládol. A ja som sa zase nemohla sústrediť na jeho plnú podporu, pretože som musela ochrániť Umeko.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Thu Apr 05, 2018 5:13 pm

No, nevycházel jsem z údivu. Moc jsem nechápal zdejší logiku. Pokud pták rozhání mou mlhu, lehká fyzika nebo tak něco, nerozhání tu jeho taky? Takže buď se oba vidíme a nebo se nevidíme ani jeden. Asi. Tady mě moc nepřekvapí nic. Zůstal jsem stát a uvědomil si, že se ve vlastní technice neorientuji. To bylo asi nedobré. Nejspíš. Každopádně ale pokud Rai znal Konohu jako své boty, odbočka k pavoukům za chvilku, já měl na zádech zase něco, co cítilo chakru. Co bylo přímo přitahováno. Takže já sice neviděl a v z Konohy neznal ale lautr nic, nicméně ve chvíli, kdy se na scéně zjevila Karasu, která byla asi ukrytá tak bravurně, že Samehada ji do teď nezaznamenala, tak právě v tu chvíli začal obrovský meč na mých zádech doslova jančit. Tak ta bude mít chakry vážně hodně. Takhle šíleně se totiž chová jen v blízkosti Mirai a tety Yui. Obrátil jsem se, ač nevědomky, zády k Raiovi a rozešel se směrem ke skupince shinobi, kteří mě nezajímali absolutně vůbec, ale ta jedna osoba, tak ta bude moje. Čas svačiny se blížil. Blonďák mě nějak přestal zajímat, pokud nebyl senzibil, neměl by mít tušení, kde jsem, protože moje mlha vs. jeho mlha.
Cestou jsem zakopával o spadlé balvany, které odpadávaly z poničených zdí následky výbuchů Mirainých pavouků, kterých si nikdo nevšímal, viz zajímalo by mě, jak se těmihle troskami pohybuje Rai svou obrovskou rychlostí poslepu, sem tam jsem zakopl i o zraněného ANBU, kterému chyběla nějaká končetina. Hvízdal jsem si a šel dál, jako nechci nic říkat, ale vy vážně ignorujete holku s technikou, co by vám z vesnice udělala jednu velkou díru? Palec hore, Konoha.  Nehledě na to, že jim z vesnice dělá kulničku na dříví a vraždí neviňátka a nikoho to moc netankuje. Tak co už. Já byl zase asi až moc velkej badass, že se nikdo nepřiblížil a nechal mě se tam promenádovat jak na vycházce, ale tak co. Zatím jsem předvedl všeho všudy jednu déčkovou techniku a všichni viděli Samehadu. No nevím, asi tu mám svůj fanklub, že do se všeobecně vědělo, že jsem takovej borec a tak. Nevadí no. Když jsem se blížil směrem ke konci mlhy, kde jsem cítil tu lákavě vonící svačinku, poskládal jsem nějaké pečetě a konečně jsem se dal do pohybu trošku víc. Jasně, primárně jsem tu pro genina, což ale neznamená, že s sebou skutečně musíme odtáhnout genina a natož pak konkrétně tohohle. A jako sorry, ale nemohl jsem tu mojí chudinku hladovou nechat jen tak a hnát jí proti klukovi s blesky, dokud nedostala, co chtěla. A to byla chutná chakra Karasu.
Vyřítil jsem se z mlhy svou maximální rychlostí, v případě že Karasu není senzibil, pravděpodobně by tento útok neměla čekat. Okamžitě jsem proti ní vyrazil Samehadou, zdálo se, že geninka mě přestala zajímat, když jsem si prohlížel pohledný obličej téhle místní krásky. Určitě minimálně sedmička, spíš osmička. Za ten výstřih. Byl jsem zvědav, jestli stačí zareagovat, protože jsem zaútočil opravdu rychle a navíc jsem měl v ruce zbraň, která si žije vlastním životem. Nutně tak neznamenalo, že když se člověk vyhne předvídanému chvatu, skutečně se vyhne. Rukojeť tohohle meče totiž byla jako z gumy a on si sám dělal, co chtěl.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Thu Apr 05, 2018 5:53 pm

No, paráda, takže další mlha? Brnkačka, to pro mě bylo vlastně jedno. Jelikož už mě nebavilo chodit a rozhazovat všude výbušný jíl, sem tam narazit na nějakého chudáka, na kterého jsem se jen usmála, může být potěšený, stal se součástí mého umění! Vážně jsem nechtěla Konoze ublížit, ale nedávali mi žádnou možnost. Měla jsem ráda, když mé umění někdo obdivuje, stejně jako Shiro, i já se moc ráda předváděla a byla středem pozornosti, ale tady o mě evidentně nikdo nestál. Vážně jsem přemýšlela, že prostě udělám C2 a kaboom, to bude sranda!

Přicházelo na mě to klasické šílenství, kdy jsem prostě nechávala vybouchnout vše, co mě zrovna napadlo. A jelikož jsme na tom byli všichni stejně a viděli stejné kulové, nějak mi to nevadilo. Konoha byla celkem ve slušně zdemolovaném stavu, alespoň, co se týče míst, kam jsem své pavoučky zrovna poslala, ale když jsem zakopla už asi o pátou rozpadlou budovu, rozhodla jsem se, že mi tohle už moc nebaví. A já byla živel, milovala jsem momenty překvapení.

Jelikož se většina těch Shinobi, co to nestihla do úkrytu nebo svou pozornost zrovna nevěnovala té genince, co právě dostala důležitost level Kage, wow, gratuluju! Tak jich tady už moc nebylo a já jí prostě musela najít. Tak když nevidíme nic nad zemí, uvidíme, jak na tom budeme pod zemí. Zároveň jsem doufala, že miss Samehada, už aspoň trošku se rozhodla něco dělat, začínám se nudit! Poskládala jsem pečetě.

"Doton: Moguragakure no Jutsu" Propadla jsem se vesele pod zem. Technika způsobovala, že jsem se prostě a jednoduše propadla pod zem a mohla se pod ní volně pohybovat, dejme tomu, jako krtek, což nezní moc lákavě!

A jak jsem mohla vědět, kde se vynořit? No, tak úplně jsem to nevěděla, ale když se tady mistr blesku může pohybovat kdekoliv v mlze, proč bych nemohla já? No dobře, úplně naslepo jsem nestřílela, technika mi dovolovala, že jsem se pod zemí mohla zorientovat pomocí magnetických sil. Také můžu s touto technikou vycítit, co se děje na povrchu. A jelikož jsem pomocí výbuchu mých pavoučků alespoň trošku věděla, kde jsme, a že můj kolega tam nahoře pár rámusu dělal, vsadila jsem na to.

Vynořila jsem se kousek za Umiko, jelikož už mlha pomalu ustupovala, rozeznala jsem obrysy menší postavy. I kdyby to bylo nějaké dítě nebo vesničan, tak to prostě risknu. Kupodivu to vážně byla Umiko a jelikož byla zjevně Karasu zaměstnána Shirem, aspoň jsem v to doufala, tak jsem prostě geninku chytla a připravila si ruku do kapsy s jílem. Kdo ví proč, možná na techniku, možná jen tak.. ale dívala jsem se na Geninku jedním pohledem. Něco zkusí a vyletí.. do vzduchu.. jéé.. asi, pardon. Ale jinak jsem vážně mírumilovná!  
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Maya
Velitel ANBU
Velitel ANBU
avatar

Poèet pøíspìvkù : 89
Join date : 20. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Thu Apr 05, 2018 8:17 pm

Maya s klony od brány odešla dřív než Karasu, ale proč přišla na scénu až teď? Odpovědí mohlo být několik. Podle ankety by vyhrálo, že Maya je již senilní a prostě nemohla najít místo střetu, které by možná i šlo vidět z dosti velké dálky. Ve skutečnosti si Maya vzala oddechový čas, svět okolo ní se zpomalil a ona se povznesla do vyššího stadia existence, kde potkala svého prapra...dědečka, který jí prozradil všechny tajemství Mokutonu.  Nebo se jen prostě učila na maturitu. Vy, hráči, si můžete vybrat odpověď, která vás bude doprovázet do dalších dní a časem zapomenete odpověď na otázku, kde byla sakra tak dlouho ta Maya, i samotnou otázku. V případě Karasu, že se zachováte stejně jako Karasu, tak vám to ve skutečnosti bude u prdele a tímhle jste mrhali svůj drahocenný čas.

Říct, co se tu odehrávalo, bylo dosti složité, protože i sami hráči pomalu ztrácí přehled. Tudíž rozepisovat to z pohledu Mayi by bylo dosti komplikované. Tudíž přejdeme rovnou k tomu, jak vlastně Maya se dostala na tuhle scénu plných úžasných a schopných lidi.

První si povíme, co Maya provedla, když svalovec Shiro chtěl ublížit emařce Karasu. Byl rychlý, šlo vidět, že určitě nedělal skip legday, za toho určitě většina kulturistu respektuje. Ovšem nebyl nejrychlejší. Vzhledem k tomu, že stihl Karasu ohodnotit a ještě zkontrolovat její výstřih, za který by se nestyděly ani celebrity v Hollywoodu. Tak jsem byla schopná se svojí rychlosti se dostat mezi krásku a zvíře. Ovšem zde Kráska byla spíše Shiro, protože Karasu byla někdy monstrum, ale o tom někdy jindy. Musíme být realisté, když se Shiro nezastavil při útoku na Karasu, nezastaví se ani útokem na mou osůbku. Přeci jen moje osoba neměla výstřih po pupek a k tomu mi nešlo ani vidět do obličeje. Asi jediné, co ho mohlo zaujmout byly moje vlasy, které měly specifickou barvu. Abychom se vrátili zpět. Pokud Shiro rozhodl to vzít stylem, přeříznu jí, tentokrát doslova, ne jako u většiny Shirovích žen, tak ho čekalo nemilé překvapení. I přestože se mohlo zdát, že vypadám jako já, byl to ve skutečnosti jeden z mých klonu. Je to matoucí? Ani ne, ve skutečnosti, když Maya opouštěla bránu doprovázeli jí dva kloni. Pokud Shiro se rozhodl první přeseknout mého klona, což bylo logické, když se postavil jako kdyby se chtěl obětovat pro Karasu. Když se šupiny samehady zabodly do nebohého klona, tak z toho celý zdřevěněl. Tento fakt mohlo Shira šokovat, nebo byl tak inteligentní, že tohle čekal a vůbec ho to netrápilo? Ovšem co ho mělo trápit, byl měl být ještě klon, protože se přeměnil na tvrdé dřevo a díky tomu se samehada zasekl. Takže klon se "stal" součásti legendárního meče. To nebylo všechno. Shiro mohl uslyšet syčení, a rozhodně plyn z nějaké rozpadlého baráku to nebyl. O to Karasu měla lepší výhled, protože mohla vidět na zádech něco, co jí signalizovalo, běž a nezastavuj. Těm, kterým to ještě nedošlo, klon měl na zádech vybušené lístky, které byly připevněné dříve než se objevil mezi Karasu a Shirem.

Konečně jsme se dostali ke krasavici Mirai, která jako správná Uzumaki si nechala své rudé vlásky, za to má plus bod. Mirai mohla doufat, že Umiko je nechráněna, ale jí chránila celá vesnice, i když to vypadalo, že ve vesnici jsou jen 4 jedinci + dva na pikniků. Nastal podobná situace jako u Shiro, z pohledu diváků, objevil se klon. Tentokrát ovšem nešla jako prase na porážku, ale chtěla uštědřit pořádný kopanec, ve stylu Konoha senpu, přímo do jejího těla. Pokud již  Mirai držela Umiko a měla v ruku v kapse, tak na 99% procent dostala zásah. V tom případě jí nastal takový šok, že já jakožto original jsem Umiko vytrhla z její ruky a přesunula se do bezpečné vzdálenosti. Protože onen klon, který byl u Shira měl vybouchnout. Pokud ale Mirai nedržela Umiko a neměla v ruku v kapse, tak se mohla bránit, ale o to bylo lehčí vzít Umiko do bezpečí.
Jestli vás trápí, jak jsem mohla vědět, kde je Umiko, tak odpověď je Sōshinki, technika, kterou jsem udělala na cvičišti předtím než jsem šla bojovat.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Rai
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 02. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Thu Apr 05, 2018 9:03 pm


Ach, situace začínala být vážně zajímavá a vyskytlo se tu spoustu otázek a záhad. Samozřejmě že tehdy kdy pták rozháněl Kirigakure no Jutsu, logicky rozháněl i tu mou techniku, ale to mě nijak nevadilo. Já jí použil pouze za účelem úniku a k tomu aby si Shiro nemyslel že má u mě navrch, což by pro něj v jeho mlze ve které se údajně orientoval mohl být moment překvapení, že je najednou v háji a po mě není ani stopy.
Každopádně, ti dva se očividně vážně chtěli pobavit, ale moc obětí nejspíš neměli, protože už při svém příchodu jsem právě dával pozor na to aby každý obyvatel měl bezpečnou cestu do úkrytu a co se budov týká? Maličkost, kterou finančně podpoří celá vesnice a opět se vrátí zpět do svého původního stavu. Nějaký čas to zabere, ale Konoha se už vzpamatovala z tolikati vymazáním, že nějaké poškozené budovy jsou ničím. Navíc, když jsem unikl v mlze, v tu dobu ještě žádná z budov poškozená nebyla a jestli ano, tak daleko předemnou, protože já logicky ustupoval dozadu blíž k bráně, což znamenalo že jsem o nic nemusel zakopnout a moje trasa byla vyhlazená a čistá.

Každopádně, ti dva se vážně nevzdávali, což mi dělalo obavy. Pro mé štěstí světlice měla svůj vliv a objevili se tu další dva přírůstky, s překvapením právě z mého klanu, takže bych mohl říct i rodina, ale...no, však víte. Jenom jsem se mile a poměrně s úlevou usmál. Pozdravit jsem je hodlal později, protože se situace začala zajímavě vyvíjet. Nejdřív Shiro se Samehadou a potom ta žena v těle mé matky co chytla Umiko za ruku? Páni, vážně se oba dva přiblížili ke mě? Připadal jsem si jako bych měl narozeniny.

Když začali tyto útoky na nás, respektive ve chvíli kdy Shiro poslal na Karasu svou živou Samehadu, pěkně ho uzemnila Maya s klonem který na sobě měl výbušné lístky a já si jenom povzdechl. Toto byla klasika, vážně, vždycky musím zdrhnout kvůli tomu že se nedržely zkrátka. Při tom mi stačila jedna a byl by pokoj. Samozřejmě, ve chvíli kdy jsem viděl jak to začíná zářit, okamžitě jsem se přesunul do strany (nikoliv dál dozadu) mezi dvě budovy kde jsem položil na zem svitek a cosi jsem na něj načmáral. Výbuch způsobil dým a to mi dávalo výhodu v tom že mě neviděli. Shiro byl za samehadou naproti dýmu a Mirai zřejmě dostala kopačku a byla u výbuchu blízko, takže pokud je ten výbuch nezranil, skončili přímo v dýmu z těch výbušných lístků. "Parapapadadum." Usmál jsem se když jsem věděl že je Umiko v bezpečí a konečně to mohl rozjet.
"Kuroi Kiira: Buki." Zhluboka jsem se nadechl, nabitý energií a především Kuroi Kiirou. Dal jsem se do pozice Bolta před výstřelem pistole, samozřejmě jen tak pro efekt a kdyby jste viděli zezadu někdo můj zadek, museli by jste hvízdnout! Každopádně, co jsem udělal? Když se dým začal rozmělňovat a mlha také už téměř všechna, včetně té mé ustoupila, odrazil jsem se. Žlutá čára za mými zády a má tvář přímo před tou Mirainou no a mé ruce? Okamžitě jsem jí chytl pevně za zápěstí, špickou nohy se opřel o její břicho a trhnul jsem na opačnou stranu než jsem zatáhl její ruce. Co by to mělo za efekt? Už jen to že jsem se jí dotkl u zápěstí by měla velmi popálené paže, v místě doteku i na pohled bolestivě, ale co víc, pokud dělala svůj jíl, nejspíš by ho nějakou dobu netvořila, protože budou její ruce paralyzované. No a kdybych to nebyl já, jak bych se ujistil? Prostě bych jí ty ruce vykloubil u ramen, což bych zapříčinil právě tím odrazem.
Měl jsem i další scénář, kdy se její kamarád bude snažit hrdinsky vniknout před ní, na toho jsem byl připraven a dokonce i na tu jeho rybičku, ten první scénář je zřejmě ten nejideálnější.
Jestli se ptáte proč, klidně vám to sem napíšu. V první řadě jsem dokonale využil dým z výbušných lístků abych zakryl svou přítomnost, s tím že byli přímo ve středu dětí, tedy, dalo se to říct alespoň o Samehadě, ta byla přímo u toho, Mirai velice blízko a Shiro díky rukojeti o pár čísel dál. Jestli je samotný výbuch zranil, to nevím, ale dým kolem sebe měli naprosto jistě. Nuž, posuneme se dál.
Poznal jsem že je ten kluk rychlí, jeho nohy a celkově pohyby, bylo vidět že v tom má praxi. Zřejmě hodně cvičil, ale moje rychlost jakožto člověka byla vyšší než ta jeho, když jsem byl ve svém módu tak je ještě zněkolikanásobila, proto jsem tak nějak počítal s tím, že pokud by někdo snažil zamezit tomu abych na Mirai zaútočila byla buď to samotná Mirai, a nebo živá Samehada, což by mi nedávalo moc smysl proč by zrovna jí ochránila, ale překvapit mě mohlo cokoliv. Kdyby se však snažila chránit svým jílem, zřejmě jí to bude k ničemu, protože mé tělo probleskovalo elektřinou, byl jsem jak chodící elektrické vedení takže její šance ve chvíli kdy jsem jí byl nablízku, už před tím ale dokonce i teď na její KABOOM, byla zřejmě na bodu mrazu. Jak jsem říkal, normálně by mě vypli hned, kdyby využívali normální ninjutsu, nebo dokonce i genjutsu, jejich problém byl v tom že jsem měl výhodu vůči nim ve schopnostech a také početní. Myšlenka na to že by nás napadl někdo s genjutsu mě děsila, dokonce i proti samotné May nebo Karasu bych neměl nejmenší šanci, jediné co vždy vyhrávám jsou závody, ale oni? Pokud nevlastnili Raiton no Yoroi nebo Hiraishin, genjutsu, mokuton, fuin apod, budou to mít těžké. Navíc, nebudu lhát, Mirai jsem víc ublížit nechtěl, bylo to fakt jak bojovat s vlastní matkou. Řeknu to na rovinu, nechtěl jsem nikoho zabít. Chtěl jsem jen uzemnit nebo vážně poranit a vytěžit. Vytěžit stylem dárku, nebo pochvaly od rodinných příslušníků! Měl jsem možnost se tu předvést a možná i udělat dojem! Alespoň na Mayu, u Karasu jsem počítal s tím že budu vždy nezajímavým odpadem, jak se na mě vždy tak škaredě podívala..měl jsem mráz po zádech a úzkost v místech kde mám srdce. Kdyby to alespoň byli muži, ale ony to byly ženy...což mě štvalo ještě víc. Každej mě podceňoval kvůli věku, ale něco vám řeknu. Já měl pouze dvě věci. Rychlost a inteligenci, co víc potřebujete ke štěstí. Buď to chytře (takticky) zaútočíte a nebo rychle utečete, já neměl nikdy nic mezi těmato dvěma extrémy.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Karasu
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 201
Join date : 30. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Thu Apr 05, 2018 11:04 pm

Keďže sarkazmus v postoch je aktuálne v móde, dovoľte mi prispieť mojou maličkosťou. No. Začnime teda poznámkou Pána Nakozyčumila, ktorý sa veľmi začudoval, že neviem, že o mne vie. Samozrejme, ja ako človek, ktorý v živote Samehadu nevidel, som nemohla vedieť, že moju lahodnú chakričku cíti ako pes kosť. Ospravedlňujem sa za svoju nevedomosť. Hlboko sa musím ospravedlniť aj Pani Zničímvámcelúdedinu, pretože keďže som dorazila krátko až po tom, čo zaútočila, nemohla som vedieť, kde asi jej pavúčiky sa pohybujú. A čo si budeme klamať, ak ich nikto na mňa nenasmeruje, nebudem si to spôsobovať sama. Nie som taký emár, akým ma tá drzá Mrkva nazýva. No. Spozorovali sme tu aj značnú vlnu potkýnania sa o mŕtvoly. Kiež by si ten úchyl vylámal zuby. Alebu mu ich vylámem ja? Tak určite, keď sa ešte raz pozrie do môjho osmičkového výstrihu! A ešte ten úchylný výraz! Tie ohníčky v očiach! Ale moje telo nebolo zadarmo. Aj pohľad naň niečo stál - a to punčovku do xichtu. Samozrejme, teraz som si to nemohla dovoliť. Áno, áno, veľké reči som mala a hovno vykonala, ja viem. Ale povedzme, že aj napriek tomu, že som si to nerada priznávala, objavila som sa v zapeklitej situácii. Tento úchyláčik nebol zas oveľa rýchlejší než ja, no stále mal navrch. A ja som nebola práve dvakrát Kunoichi určená na boj zblízka (ale snáď sa mi podarí rozmlátiť mu xicht na kašu, Pani Zničímvámcelú dedinu by si aspoň našla krajšieho playboya, ale aj keď ho ešte rozmlátený nemá, musím povedať, že má príšerný zmysel pre sexappeal, o tohto by som ani bicykel neoprela). Plánovala som Umiko vziať do náručia a odskočiť do strany. Nebolo to potrebné. Sotva som sa k nej otočila, slečinka Neviemprísťskôr sa objavila priamo predo mnou a ochránila ma pred hladnou Samehadou. Riskovala? Nie. Bol to klon, to mi bolo jasné. Síce pohľad na to, ako by ju tá Samehada trebárs zožrala, by mi priniesla akýsi pokoj na duši, ale na druhú stranu, mohla som byť rada, že som neskončila ako predjedlo pre to pažravé čudo. Napriek tomu som sa potrebovala odtiaľ dostať ďalej. Výbušné lístky som zbadala ihneď. Naklonila som sa k Umiko, pritisla ju na hruď a s pomocou Shunshin no Jutsu som sa presunula po rovnej čiare ďalej, ako už od Mirai, ktorá sa ju snažila schytiť spod zeme, tak aj od výbuchu. Nepotrebovala som skladať pečate, pretože v tomto som bola doslova expert. Ako správna Uzumaki. Nie ako ten Bakutonový Uzumaki fejk! Bolo na čase zabezpečiť okolie.
"Drž sa blízko reťazí. Ak ťa unesú, tak jedine tvojou vinou," z chrbta sa opäť vynorilo mnoho reťazí, ktoré sa zapichli do zeme. To, čo sa tu dialo, možno nebolo fér, pretože teoreticky sme boli 3v2. Avšak. Ja som nebola Kunoichi vhodná do priameho boja. Teda bola, ale jedine vtedy, ak by som chcela použiť tú jednu techniku, ktorá ma prevedie na druhý svet, čo tento prípad nebol. Inak som bola skôr podporná Kunoichi, medik. Reťaze obkolesili celé okolie, vo vzduchu sa preplietajúc a tvoriac bariéru, ktorá neprepúšťala ľudí, ako dnu, tak ani von, a teda, logicky, ani väčšinu techník. No takáto ochrana by ma stála veľa chakry. Logicky, čím silnejšej technike by čelila, tým väčšia záťaž by to bola pre mňa. Faktom však je, že ja som sa už dnu nenachádzala. Udržiavala som ju zvonku. Takže ak sa chceli dostať ku mne, museli sa doslova prebiť von, na čo nemali čas. Neodvážila som sa akokoľvek reťaze využívať inak. Zatiaľ. Skôr som čakala na vhodný čas.
"Dúfam, že tam obaja pokapete...," popriala som im potichu. Nepočuli to, no museli cítiť môj chladný pohľad, ktorým som ich cez bariéru pozorovala. Dávala som si pozor na ich prípadné útoky. Moje reťaze boli vždy pripravené ich pri akomkoľvek útoku spútať. A nie len to. Rozdrviť ich? Prepichnúť? Urobiť reťazovú kolonoskopiu? Predstáv som mala veľa.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Thu Apr 05, 2018 11:32 pm

V jednu chvíli mě prostě zachraňoval tenhle člověk, v druhou chvíli támhle ten. Měla jsem v tom zmatek. Ještě aby ne. Někteří se tu pohybovali rychleji než byli mé oči zvyklé, jiní se pohybovali, kam jsem ani vidět nemohla. I kdybych jim chtěla pomoct těžko bych bojovala proti Samehadě, nebo Bakutonu. Ještě tu samozřejmě byl fakt že by mě nenechali tu pobýhat a nechat se zajamnout, ať už byl důvod mého zajetí jakýkoliv. Kdo ví.
Ten blonďák mě přehodil jako štafetový kolík Karasu, která se mě na dobu bytí ujala. No její reakce nebyla ta optrovnické příbuzné, jakou jsem očekávala. Drž se u mě, dělej co říkám. Klasická reakce k někomu na mém postavení. Tu hlášku jsem si zapsala do hluboké paměti, rozhodnutá že jakmile budu mít pravomoci, předhodím ji ju před nos. Jednou...
Žaludek se mi zatím neuklidnil ale přeci jsem zase byla rychle jak jen to bylo pro Karasu možné, přemístěna někam pryč.
Stejné instrukce a já sem teda jen kývla a bylo vidět že jsem zrovna nebyla dvakrát nadšená jak se tu semnou přehazovalo z ruky do ruky. No nestěžovala jsem si, vzhledem k tomu že alternativa byla jídlo pro žraloky. Hodlala jsem to brát jako nutné riziko.

Anbu mezitím sledoval situaci z ptačího pohledu. Vyletěl jak vysoko mu to bariéra dovolovala a začal čmárat do papíru ze kterého začali vylétávat ptáčci, které už jednou použil. Věděl že jeho schopnosti jsou lepší proti té s výbušninami, stejně jako ona raději, bojoval na dálku.  Kroužil ve vzduchu, aby nebyl lehký cíl, a přitom vysílal ptáčky jak na Shira tak na Mirai. Dostat zásah od těhle prevítů, bylo podobné jako rána shurikenem. Věděl že je to nezabije, a pravděpodobně i nezraní. Ovšem dokud se jim budou vyhýbat, nebudou moci dělat jiné věci. Bylo to prostě aby jim to znepříjemnilo život.


// Umiko teď berte jako NPC Very Happy Nemá cenu abych tu psal jak neustále jsem přemísťován z místa na místo, či jak přešlapuju a čekám xD Anbu si převezme Maya Navíc tu v tom bude lepší pořádek.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Admin
Admin*HA
Admin*HA
avatar

Poèet pøíspìvkù : 79
Join date : 21. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Sat Apr 07, 2018 3:06 am

OZNAMENI o aktivite hrace:
 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://ournewage.forumczech.com
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Tue Apr 10, 2018 10:33 pm

/Omlouvám se za zaseknutí
Pff, těžko k tomuhle něco napsat. Ztratil jsem se při čtení asi druhého komentáře a byl líný vymýšlet a odpovídat každému jednomu soupeři, omlouvám se, takže aby to už skončilo.. Samehada zaseknutá v klonu udělala boom, ale protože to nebylo Miraino kaboom, nebylo to moc kreativní. Nicméně meč přežil, vděčný mi asi nebude, ale byl v celku. Já se ho pokoušel vytáhnout z kmene/slečny velitelky, ale nešlo to a neměl jsem vůli vymýšlet nějaký protiútok vzhledem k tomu, že většina už to vzala jako faktickou věc, tudíž teda bylo to boom, ale ještě před tím jsem teda stihl odskočit, takže se mi nic nestalo, ani žádná tříska v prdeli nebo tak, takže fajné.
Nicméně mezitím naspídovaný křeček zaútočil na Mirai a ta se předpokládám nemohla bránit, na což jsem se koukal nerad, protože ty ruce se daly přece jen využít trochu smysluplněji a pak mi asi došlo, že už to nemá cenu, nebo to bylo možná mezi tím zavřením do neproniknutelné bariéry? No možná bych bral radši tu kolonoskopii, ale když teda Mirai nahradila sloup vysokého vedení a byla vyřazena z boje, asi, udělal jsem tu nejméně pravděpodobnou věc, kterou bych kdy udělal a to zvednutí rukou nad hlavu a vzdání se, protože jsem byl zvyklý Mirai šikanovat jen já, nebo nějakej podobnej důvod, přesně nevím. Možná mi hrdinsky záleželo na mé dětské lásce. Nebo taky ne a vážil jsem si.. ah, shit, to už je moc hluboký. Ale tak co, v nově postaveném Konožském vězení jsem si ještě neposeděl, když mě nedají do jedné cely tady s miss Srkámvečeřibrčkem, jsem ready. Asi. Snad má Mája dost bonbonů na vyměňování, někdo tu má z toho asi kolík v **** a překvapivě to nejsem já. Doufám, že sliby mé milované kage o kouzelném prášku byly pravdivé!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Wed Apr 11, 2018 8:47 am

/taky pardón. Vymýšlet taktiku jsem se snažila, nuž, zbytečně.

Jéééjda. Tak cítila jsem se tak napůl docela pobaveně, když se tady Konožané vytahovali s technikami, které by mě nejspíš připravili o všechny vnitřní orgány. Takže ano Koteikage, mají dobrou vojenskou sílu, jsme na maděru. A abych to shrnula do krátkého postu, protože reagovat na každého útočníka, kterých bylo sakra hodně, bych nezvládla a nebudu tady nikoho nudit superdlouhými posty, že?

Aspoň kopačku od Mayi jsem nedostala, protože jsem s připravenými pečeti namísto sebe vytvořila jílový klon, čekala jsem totiž, že slečna mi přijde dát do držky osobně, ale ona nepřišla, proto jílový klon pohltil její klon a tím to tak nějak skončilo, žádné kaboom. Zatímco po mě ta laciná napodobenina začala házet nějaké podivné kreatury, co ani umění nazývat nemůžu, snažila jsem se jim vyhýbat, a už vážně myslela na to, že to tady prostě hodím do vzduchu a aspoň ta mega kopule nad námi to pohltí a vezme všechno sebou.. Jenže to se nestalo, protože pan -vypadášjakomojemáma- se sem přiřítil na čarovném koštěti, asi, nevím, bylo mi to jedno a vážně jsem byla naštvaná. Nedal mi moc možností, no skoro žádné, se nějakým způsobem bránit, protože měl všechny jasné výhody, tak co mi dávat naděje, že?

Takže jsem jenom cítila, jak se jeho dlaně dotkly mých a já na chvíli zazářila jako světluška. Samozřejmě, že jsem automaticky chtěla trhnout a zbavit se té bolesti, co mi ze spálených dlaní projížděla tělem, jenže tím jsem si akorát přivodila, jak mi jedna z rukou vyskočila z místa, kde by být měla...
"Shit.." Bolestně jsem přivřela oči, když jsem sledovala dlaně, jedna, co se třásla a druhá, kterou jsem nemohla používat. Bravo Konoho, připravili jste mě o to, co jsem milovala. O výbuch.
Sledovala jsem vražedným napůl bolestným až nenávistným pohledem své okolí, dokud se můj pohled neusídlil na fialovláskovi a jeho zvednutých dlaních.. Díval se na mě.
Shiro..?
Co tam ten idiot dělal? Vzdával se kvůli mě? On? Vždyť jsme byli děti našich rodičů, oni by se nikdy nevzdali, i kdyby tady měli nakrásno umřít! Přísahám, i kdybych ten jíl měla rozžvýkat, vyhodím to tu do vzduchu a vezmu je sebou.. Ale něco v jeho pohledu mi prostě dovolilo jen sklonit hlavu.
"Pardón, asi bych i zvedla ruce nad hlavu, ale nějak je nemůžu používat.. Pouta?" Procedila jsem sarkasticky, neberte mě nijak zle, jelikož jsem cítila bodavou bolest v předních končetinách, nemohla jsem se zrovna usmívat jak květinka, protože to fu*king moc bolelo.

"A doufám, že máte oddělené cely. Když už mám být v chládku, nepotřebuju mít ty kecy o tom, jak se vzdal kvůli mě, na talíři" Věděla jsem, že budu, protože to prostě udělal kvůli mě. Od kdy ses staral? Od kdy jsem tě zajímala? Vtipálku. Aspoň to budeš mít na koho svést. Na tu neschopnou Mirai.

Pak jsem se podívala na ostatní, bravo, právě jste hrdinsky zachránili Konohu!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Karasu
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 201
Join date : 30. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Wed Apr 11, 2018 9:29 pm

Bariéra napokon ani nebola potrebná. Obaja padli...relatívne rýchlo. Aj keď tento boj, ktorého som sa priamo ani neúčastnila, bol nefér, čo si budeme hovoriť. Všetci tu mali magické schopnosti, lietali na metlách a tak. Asi sme nenápadne preleteli bránou stanice deväť a tri štvrte. Nie, nie je to sarkazmus na vás, moji drahí protívnici. A nebola to zábava, kolonoskopia sa neuskutočnila. Dnes nie. Pre mňa to bola srdcervúca, ťažko znášajúca strata. Uvoľnila som bariéru a vydýchla si. Dnes som ju použila toľkokrát, že i ja som už cítila mierne vyčerpanie. Ale nebol to koniec. Moji expartneri (tímoví, vy úchyláci) sa ešte stále nevrátili. Mali problémy? Utrpeli zranenia? Ťažko povedať. Zatiaľ som ešte neovládala senzibilské techniky, aby som sa dopátrala, v akom stave približne sú. Vzdychla som si. Následne som uprela pohľad na toho fialovovlasého úchyla. Áno, presne toho, ktorý mi očumoval môj výstrih!
"Pokiaľ dovolíte, moji vážení kolegovia," oslovila som svoju malú rodinku (sarkazmus až do neba, radšej by som, keby som ich nemusela už nikdy v živote vidieť, živých, mŕtvych, to je už jedno), predtým, než som sa votrela medzi nich.
"...mám tu nedokončenú prácičku, ku ktorej som sa nestihla vzhľadom až ku podozrivo urýchlenému ukončeniu zábavy, dostať," môj hlas bol veľmi milý. Ale falošný. Na perách mi hral milý úsmev. No tí, čo mali dar vidieť cez masky, mohli zbadať ten úsmev zmije. Nie. Neprišla som vyliečiť tú pani Vyhodímvámcelúdedinu. Neprišla som sa za nich prihovoriť. Náhle som zovrela ruky v päsť, tak silno, že mi zapraskali kostičky a potom...potom som sa natiahla a jednu tomu úchylákovi vrazila. Nebola to slabá rana.
"To máš za to, že pozeráš tam, kam nemáš," ja viem, mohla som si za to sama, pretože som mala výstrih snáď až po pupok. Hľadala som si len zámienku, prečo by som sa mohla na ňom vybúriť. Nebola som ako ostatní Uzumaki. Na druhú ranu som nečakala, sotva rozdýchal tú prvú, letela druhá z druhej strany.
"...a toto za to, že nemáš absolútne žiadne spôsoby," v mojich očiach sa nezračilo nič viac než číra krutosť. Či začal krvácať, upadol do bezvedomia, rozbila som mu čeľusť...alebo nič? To mi už bolo úplne jedno. Na tú jeho spoločníčku s popálenými rukami som vrhla len chladný pohľad. Mohla som ju zmlátiť alebo potrápiť, ako tú jej kolegyňu pri bráne. Mohla. Ale neurobila som to. Prečo? Videla som v nej typického Uzumakiho, aj keď mi to prišlo hlúpe. Čo by tu robil nejaký Uzumaki a ešte s Bakutonom? Odpor voči nej vo mne rástol kvôli jej typickému Uzumaki vzhľadu, aj keď sa mi nechcelo veriť, že by s nimi mala niečo spoločné. Asi len nejaká hlúpa zhoda náhod. Otočila som sa na päte. Nech si s nimi robia, čo len chcú, to mi už bolo srdečne jedno. Občas som rozmýšľala nad tým, prečo som nikdy nenastúpila k ANBU. Mohla by som ich vypočúvať a pritom si to náramne užívať s pomocou...mojich špeciálnych metod. Vrátila som sa na svoje pôvodné miesto a sadla si na akúsi ruinu domu, snažiac sa trocha si oddýchnuť.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Wed Apr 11, 2018 9:54 pm


Všimla jsem si že uvnitř bariéry už to začalo bejt docela klidné. Trochu jsem byla zvědavá kdo vyšel na vrchu, no když jsem viděla že se ti oba vzdávali, v tichosti jsem si oddechla. Přeci jen mě zajímalo proč sem jejich cíl byla já, no asi jim ale přišlo že ztrácet krk, pro někoho jako já, nemělo význam. Nejspíše mě chtěli čapnout, když byl u brány ten rozruch a pravděpodobně nepočítali s tím, že se tu objeví tolik lidí tak rychle. No ne že bych si nějak stěžovala.
Karasu opustila můj bok, a přešla udeřit toho se Samehadou. Bylo mi ho docela líto. Rozhodně si nezasloužil být takhle hrubě potrestán, ať už udělal cokoliv. Bylo docela divné že jsem zakhle přemýšlela, když mi ještě před chvílou šel po krku, no hold taková už jsem byla.
Když Karasu přešla přešla jsem k ní, abych vyjádřila můj dík, a nesouhlas. Ne nutně v tohmle pořadí.
"Trocha přehnaná reakce. Čekala bych od Jounina že se nad to povznese. Jste trochu panovačná, že?" řekla jsem s klidem, když se Karasu vrátila. Když jsem upoutala její pozornost pokračovala jsem lehkým mávnutím a s výrazem ledu na tváři. Poté jsem mírně sklonila hlavu na výraz díků a dodala.
"Panovačná či ne, děkuji za záchranu. Cením si vaší pomoci." řekla jsem. Každé slovo znělo jako úplně zbavené emocí, jako bych lhostejně odříkávala nějaké odborné věci z encyklopedie a plně jsem nechápala její obsah. Poté jsem se na ni podívala. Konverzace mi moc nešli tak jsem tak nějak dala do kopy i tuhle malou odpověď a dík. Poté jsem si sedla kousek dál. Zatím jsem odsud nechtěla jít do ústraní, byť bych to preferovala, nebylo to rozumné. Člověk nevěděl zdaje skutečně po všem.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Maya
Velitel ANBU
Velitel ANBU
avatar

Poèet pøíspìvkù : 89
Join date : 20. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Thu Apr 12, 2018 5:47 pm

Říct, co se vše stalo a opět to shrnout do jednoho postu je na dlouho a autor postavy je ještě psychicky vyčerpán ze středeční maturitní písemné práce. Bojovat se dal nemusí. Takže si všichni zatleskáme, protože si sáhnem na srdíčko, že nesnášíme dlouhé posty, jak číst tak na ně reagovat.

Vůbec netuším, kdo je kde. Jediné co jsem pochopila z tohohle zmatení je surový útok na Shira, který měla na triku samotná Karasu. V duchu jsem si povzdechla. Co teď? Jen jsem čekala než se tu objeví mí kolegové a patřičně zpacifikují ty dva, aby nemohli například utéct, či něco podobného.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Rai
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 02. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Thu Apr 12, 2018 6:59 pm

Můj útok zabral. Yosh! Vnitřně jsem již začal slavit, protože jsem jí donutil k tomu nepoužívat ty hnusné vybuchující věcičky. Jenomže to už Karasu zvedla oponu a stejně jako je, i mě uzavřela do bariéry, protože jsem byl těsně u té ženské -vypadášjakmojematka- a to jsem začal trošku nervovat, protože tu byl i ten týpek. Jenomže, jen co se prach z dýmu rozehnal do okolí, viděl jsem jeho ruce vzhůru. Vzdával se? Proč to neudělal když jsem mu dával příležitost. Toto vážně nikdy nepochopím.
Deaktivoval jsem svou A-rankovou techniku a ruce té ženě pustil, očividně jí to hodně bolelo, jo, mě by to nejspíš taky bolelo, ale alespoň jsem měl jistotu že už nic neudělá. Teď jsem ale musel zajistit ještě jednu věc. Šel jsem pomalu směrem k tomu fialovlasému bláznovi, když v tom prolítla kolem mě Karasu a chtěl mu dát pěstí. Kdyby se nevzdal, nejspíš bych reagoval jinak, ale ctil jsem pravidla souboje. On se vzdal. Proto jsem ještě před tím než dala tomu týpkovi pěstí vystřelil napřed a její pěst jsem chytil těsně před jeho obličejem.
"Hej! On se vzdal, Karasu-san." Jo, to jsem ale nečekal že vypálí ještě druhou rukou, což znamenalo to že jsem tu druhou pěst schytal já.


Pro dobrotu na žebrotu jak se říká. Bolelo to jak děs, můj obličej, nečekal jsem že by v tom vzteku dala ještě jednu ránu, neodletěl jsem nejdál, ale i přes to jsem hledal balanc a moje tvář byla nateklá. Naniiii... Radši jsem nic neříkal, všechny ženy z našeho klanu byly stejné. Monstra a příšery. Jenom jsem se se slzami v očích podíval na toho muže. Nedalo se říci že bych nečekal že ještě něco udělá, ale měl jsem v tom jistotu. Proč? Už pár postů před tím jsem sepsal do svitku pečeť. Navíc zde už byli jednotky ANBU aby zajistili jejich pohyb, což znamenalo zajistit to aby už se nepokusili cokoliv udělat a na ruce jim dali chakrové želíska. To co byl problém byla Samehada. Proto ve chvíli kdy ten muž byl zajat spolu s jeho partnerkou jsem svitek rozložil na zem a složil pár ručních pečetí.
"Fūnyū no Jutsu." Samehadu pohltila má pečet a její existence skončila v této velké roli svitku. Ten jsem si převzal, když jsem si ho připevnil na záda a podíval se na fialovláska.
"Pokud tě propustí, vrátím ti ho...i když pochybuju." Povzdechl jsem si hladíc si svou tvář a šel jsem pomalu směrem ke skupince svých..."příbuzných" v podstatě. Těšil jsem se až o tomto řeknu mámě! Jenomže, i přes to jsem se při odchodu od těch dvou podíval dozadu, na ně.
"Měl jsi mou nabídku příjmout, legendární šermíři." Pousmál jsem se na něj, ne nijak arogantně, spíš s kapkou soucitnosti. Nechápal jsem proč mě lidi neposlechnou když situace hraje v můj prospěch. Tento boj jsem však nemohl považovat za výhru. Měl jsem štěstí že jsem disponoval schopnostmi které uzemnily ty jejich. Ne vždy se to povede a popravdě, bylo to asi poprvé, co jsem využil na takovéto úrovni své schopnosti, byl jsem se sebou spokojený, ale ne natolik.

Jakmile jsem došel ke skupince kde byla Karasu, Umiko a Maya, ze zad jsem položil svitek na zem a do široka se usmál, i přes to že jsem měl nateklou tvář -ale neodvážil jsem se jakkoliv Karasu odporovat nebo jí snad seřvat, na to jsem byl naučený z domu ve stylu nikdy neodporuj ženě - a ukázal jsem na svitek.
"Dnes jsem ulovil pořádnou rybu!" Uchechtl jsem se zatímco jsem se poškrábal pod nosem jak největší pán! Což byla pravda, ona to byla ryba, ale já s ní asi nic nesvedu. Věděl jsem že Samehada si vybírá majitele a proto mi byla k ničemu. Potřeboval jsem ale zajistit to aby Shiro už nic nepodnikal. U té jeho kamarádky, nebo co to bylo jsem měl jistotu kvůli rukou kterých jsem se dotkl. Toto byla takový pojistka.
"Hmmm...co s nima vlastně teď bude?" Zeptal jsem se při pohledu na ně.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Fri Apr 13, 2018 2:37 pm

Tak, co jsem přesně čekala, chakrová pouta cvakla a já si uvědomila, jak moc jsme v háji.
Shit!
Dívala jsem se na to, jak se dívka s objemným hrudníkem, na který Shiro tak okatě civěl, právě naštvala a rozhodla se mu pár facek vrazit. Krátce jsem se ušklíbla, zkus to, mám pocit, že ti to neprojde, znám ten pocit! Bohužel moje škodolibá radost se nestala, když jsem viděla, jak se ho všichni začali zastávat a ještě ten blon´dák schytal tu ránu. To teď jako budeme kámoši? Jakože wtf?

Jen ať ho zmlátí do kuličky, ten náfuka si to zasloužil. Myslíte si, že to, že jsme tady zkejsli spolu můj vztah k němu změnilo? Ani ne, furt to byl stejnej idiot a já ho úplně stejně nesnášela, konec story. Povytáhla jsem obočí.

"Hej Shiro, tvůj fanclub je 15+ gratuluju, zakládáš školku?"
Zatleskala bych, ale nějak mi to nešlo. Neuměla jsem být nesarkastická na něj a představa, že zbytek svého života strávím s ním, mě snad rmoutila víc než samotná chakrová pouta a moje nezářivá budoucnost. Co tomu řekne táta? Jo už vím, že vyhodí Konohu do vzduchu.

Pak jsem jen čekala, co tady ti badassi vymyslí, dáme si sušenky a piknik? Mám docela hlad.
Byla jsem protivná, protože umění pro mě představovalo můj život. Já uměla být i milá a hodná, ale jen, když se tak ke mě lidi chovali. A jelikož jsem byla dost přímočará, byla jasně vidět, co si myslím. Takže jsem se prostě nemohla tvářit jak tady stowatová žárovka vedle.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Fri Apr 13, 2018 4:16 pm

Nějak nevím, ale přišel jsem si jak v pohádce, zvonec a konec a všechno je fajn? No, jediný člověk, kterýmu tu zjevně něco vadilo, byla Karasu Velkoprsatá, která mi asi chtěla dát pěstí? Nehledě na tu okatost a klišé se tam objevil ten rádoby kulovej blesk a zachránil mě. Zvedl jsem obočí, a proč jako? Nehledě na to, že by mi to nic neudělalo, by stačilo udělat krok dozadu a že já bych se moc rád podíval, jak se slečna zřítí k zemi. Ale asi bych měl bejt vděčnej, pořád mi to dávalo naději. No jo, měl bych, ale nebyl, co byste taky čekali od někoho, jako jsem já, co? Jen jsem se znovu podíval do výstřihu oné slečny a zavrtěl hlavou, tohle miluju, fakt. Výstřih až na záda, ale hrajme si na rádoby cudnou pannu. Dokonce se mě zastala i ta malá geninka, kterou jsem se ještě před chvilkou snažil unést. Uznávám, byl jsem na****, ale tohle mě náramně pobavilo, dokonce jsem se ušklíbl. Jen jsem na ní kývnul hlavou, ta se mi líbila. Evidentně to neměla v hlavě v pořádku. No rozbrečel bych se tu dojetím. Karasu už jsem se neobtěžoval odpovídat, co na to říct, konec konců měla pravdu a já bych snad sklapnul uši a šoupal nohama, hahaha, ale ta holka tu akorát hrála divadlo.
Pak tu byla ta chvíle, kdy blonďák šel zapečetit můj meč. O pochybnosti této metody jsem se nehodlal rozšiřovat, vzdal jsem se a čekal, že tohle přijde, co taky jiného s mečem, který vás milerád sežere? Nebudeme si nalhávat, že tahle scénka pro mě nebyla srdcervoucí, protože to bylo jak scéna z Bambiho, když mu umře maminka, ale jak se dalo čekat, nehnul jsem ani brvou a jen to sledoval. Uvnitř mě se mermomocí vzdouval pocit moje, moje, moje.. Až se dostanu zpátky k tomu meči, toho kluka rozčtvrtím.
Následně jsem k němu ale zvedl hlavu, stále stejně laxní a lhostejný. Prosit o milost? Ha, tak naivní není ani tady slečna Vypadáš jak moje matka. "Už jsem ti řekl.. na zmrzku tě klidně vezmu, ale dohody s tebou uzavírat nebudu." vděčnost? Jsem to prostě pořád já.
No a pak tu byla má milovaná kolegyně, které měl ten skrček spíš vyhodit hubu z pantu, aby byl chvíli klid. Jo prdelko, já vím, jak se cítíš. Po tomhle se ukázat doma už nejspíš nikdy nemůžu, protože až se to dostane k otci, to bude mnohem horší než toy story, co se odehrává tady. A upřímně? Jo, dobrej pocit jsem ze sebe taky neměl. Jenže jsem to byl já. A to vypovídá o všem.
Pozvedl jsem obočí a jen se na Mirai usmál. "Jsem legendární šermíř a kdo jsi ty, princezno? Jsem zvědavej, kdo ti bude utírat pr*el." skoro to vypadalo, že mnohem větší averzi máme jeden proti druhému než proti Konoze. A vlastně jo, byla to pravda. Ah, bože, dej ať mě zavřou někam daleko.. být vedle ní, to by byl nejhorší druh mučení! Pak už jsem jen nastavil ruce, dík kluci, že jste se taky uráčili, už to vypadalo, že se všichni začnou smát a zakřičí JOKE, jděte domů! Prostě no stres, nějak bylo, nějak bude. A jestli nebude, máme místo na novou postavu!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Karasu
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 201
Join date : 30. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Fri Apr 13, 2018 7:05 pm

Miesto toho úchyláka som udrela toho blonďavého podivína. Naozaj? Naozaj sa votrel medzi mňa a jeho? Prečo toľko zmilovania pre toho pedofila? Zamračila som sa. Nech už bol akoukoľvek čiernou ovcou toho roztomilého klanu, nijako ho to neobmedzovalo v typickom Uzumakiovskom správaní - vysmiaty jak slniečko na hnoji každý deň, kedykoľvek pripravený nechať si zlomiť frňák miesto nepriateľa. Nevadí. Prinieslo mi to rovnako dobrý pocit, možno o trocha lepší. Prečo asi? K členom klanu Uzumaki som nemala ako príjemné spomienky, tak ani skúsenosti s nimi. Oni nikdy nechápali mňa, ja ich. Možno z dôvodu, že som sa nesprávala podľa ich typického vzorca správania, t.j. Naruto syndróm. Fuj. Raiovi som sa ani neospravedlnila, nevidela som dôvod, zvolil si to sám. Slová Umiko sa ma nijako nedotkli. Voči nadávkam i kritike som bola imúnna. Venovala som jej akurát tak chladný, nečitateľný pohľad. Mohla som jej niečo odseknúť, vypľuvnúť drzú odpoveď. No ostala som ticho. Nie vždy som bola zhovorčivá. A nikdy som nekonala s horúcou hlavou. Vždy som bola chladná a svoje činy si plne uvedomovala. Pri pohľade na Raia som však mala zmiešané pocity. Aké konkrétne, neviem. Skrátka som sa cítila divne, ba čo viac, akosi sa mi chcelo uchechtnúť pritom, ako popri tom, ako mal spuchnutú tvár, sa snažil rozprávať. Zapátrala som v taške po mastičke. Bola som medik, mala som znalosť anatómie, bylinkárstva, liečív. Podala som mu malú striebornú nádobku, z ktorej sa šírila príjemná mentolová vôňa.
"Natri si tým postihnuté miesta, malo by ti to rýchlo prejsť," preniesla som nevýrazným, ba až priam neochotným tónom. Práve som pomohla svojmu bratrancovi, a to len preto, že sa ponúkol ako boxovací panáčik.
"Varujem ťa ale. Nabudúce, ak mi vojdeš do cesty, naložím ti ešte viac ako dnes. A to tak, že ťa po návrate domov rovno zapečatia, lebo si ťa pomýlia s tvorom pochádzajúceho z iného sveta," niekomu by to prišla len ako nejaká vtipná poznámka. Ja som to ale myslela smrteľne vážne. Nikto sa mi do cesty staviať nebude. A ak áno, skončí zle. Toto bolo prvý a posledný krát, kedy som nad ním prejavila, ako sa tomu hovorí, ľútosti? S ňou to ale nemalo nič spoločné. Len som sa nemohla dívať na to, s akou vtipne spuchnutou tvárou sa snažil fungovať.
"Je mi jasné, že inteligenčný kvocient mnohých z vás nepresahuje ten húpacieho koníka, avšak to, že by sa jej ruky mohli zaniesť a zapáliť, by ste vedieť mohli," pokrčila som ľahostajne ramenami. Sama som nepohla ani brvou. Nebola som tu jediný medik, Mrkva sa akosi nemala k tomu vydať rozkazy, aby sa o jej zranenia postarali a zabezpečili ju inak. Prišlo mi, že si neuvedomovali vážnosť jej zranení, a mohli byť radi, že to skončilo len pri tomto. Popáleniny mohli byť horšie a to by boli následky oveľa závažnejšie. Ale kto som ja, aby som ju ľutovala? Bolo mi to vrcholne jedno. Nevyliečia ju? To už nie je môj problém. Skape tu? To tak isto nebol môj problém.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Fri Apr 13, 2018 10:46 pm

Bloňdák, který mě přivodil žaludeční potíže, přistoupil a zapečetil Samehadu, ještě víc tak potvrzoval moji teorii že se nejspíše jednalo o nějakého potomka sedmého. Normálně bych mu, stejně jako Karasu, vyjádřila své díky ale tím jak tu bylo víc a víc lidí, moje ochota mluvit se více a více ztenčovala. Neměla jsem povahu na sebe upozorňovat před obecenstvem. Místo toho jsem tam stála jako z kamene vytesaná a nic neříkajícím výrazem sledovala lidi kolem mne.
Doufaje že mi někdo řekne co mám dělat, nebo že mi někdo poví zda mám "rozchod" jsem postávala u Shinobi z vesnice a čekala... Marně. Chvíli jsem ještě ze zájmem poslouchala zda někdo bude se zajímat proč mne chtěli unést, ovšem i to také šlo mimo ně. Jisto jistě ptát se těch dvou zajatých nemělo smysl.
Zatímco všichni ostatní se soustředili na Raie mé očka přebehli po Mirai a tom "žraločákovi". Chvilku jsem si je oba prohlížela, jak se tam mezi sebou handrkují jako milenci. Zajímalo mě jaký mezi nimi asi byl vztah.
Nebyla jsem jedna z těch, kteří by je hned osuzovali za věci, které způsobili ve vesnici. Měla jsem hlavu otevřenou, a chápala, že ve válce se takové věci dějí a i tihle dva byli lidé, stejní jako z konohy. I je poháněli osobní cíle a nejspíš i oni z nějaké části dělali tyhle věci pro jejich vesnici. Proto jsem k nim neměla nějak zvláštní odpor, ba dokonce mi bylo líto zranění ktére si ta žena přivodila a nikdo kolem nehnul ani prstem, byť Karasu očividně byla schopná dost na to, aby jí pomohla. Paradoxně osoba která mě zachránila, mi byla méně sympatická, než ty které se mě snažili unést. Možná to bylo i trochu vidět z pohledu, který jsem věnovala Karasu, když se tak netaktně vyjádřila. Já samotná jsem bohužel neměla dostatečnou expertýzu k tomu abych její rány ošetřila.
"Musíte mít hodně smutný život, Karasu-san." řekla jsem a poté se uklonila směrem ke Karasu, Maye a Raiovi. Poté jsem se otočila směrem k zajatcům a další úklon věnovala jim.
Když už bylo tohle mé krátké loučení u konce rozhodla jsem se vypravit do kanceláře Hokageho.

-Přesun-

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
NPC

avatar

Poèet pøíspìvkù : 182
Join date : 29. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Sat Apr 14, 2018 12:09 am


ANBU

Spolu k ostatním co již zabezpečili ty dva jsme došli i my. Zrovna jsme byli na odchodu z noční směny ve věznici, když jsme procházeli už více poklidnou ulicí a dívali se na to jak konohagurští shinobi provedli dobře svou práci. Mávli jsme na své kolegy a potom se zastavili.
"Maya-sama!" Poklonili jsme se před ní, přeci jen to byla šéfová. Při pohledu na tuto situaci jsme si očividně ale nemohli dovolit jít domů.
"Madam, Shi-san má ve věznici již jednoho chyceného útočníka, je to mladá slečna Kana. Máme tyto dva přivést taktéž k němu?" Přes masku jsme na ní pohlédli a následně i k naším kolegům u těch dvou. Očividně byli dobře zajištění, takže jsem se nebál že by zde někdo pláchnul. Ta žena byla ale zraněná. Proto se ANBU s růžovými vlasy dopravil až za svým kolegou co pevně držel Mirai a dostatečně (aby jí to nezhnisalo, nebo se jí to nezaneslo) ošetřil její zápěstí. Bylo popálené? Dokonce šli vidět i prsty na jejím zápěstí, jako kdyby na ní někdo máknul. Tento ANBU se pootočil za žlutovláskem a chvíli na něm držel zrak. Potom se ale rychle přesunul zpět na šéfovou a kývnul na ní, že její ruce nejsou zatím ve stavu ve kterém by je mohla využívat, ale proti větší a dlouhodobější újmě je už stabilizovaná. Takže teď ti dva jenom čekali na rozkazy, jestli je přivést za Shim do věznice kde z nich vytáhnou všechny informace, ať už z živých či mrtvých, nebo rovnou převoz do Hōzuki-jō. I když, bylo tu opravdu málo případů co se tam dostalo okamžitě, i přes to jsme byli pěšáci, kteří čekali na rozkazy mozku a síly, v podobě ženy z klanu Uzumaki.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Sat Apr 14, 2018 2:45 am

Konoha byla docela prázdná když jsem procházel jejímu uličkami. Normálně bych měl ležérní tempo, kapse v rukách, nestarajíc se o nic kolem. Dneska byl ale svět naruby takže jste mě, ano toho nejvíc líneho člověka na planetě zemské, přistihli běžet co mu síli stačili. Informace, které jsem držel v mé hlavě byli přeci dost důležité na to, abych přidal do kroku. Běžel jsem směrem k hlavní budově a na cestě k ní jsem narazil jsem na skupinku lidí, shromažděnou v centru vesnice.
V téhle skupince lidí figurovali dvě známé tváře, několik tvářích maskovaných a tři neznámé tváře. První dva na koho padla mé očka, byli ti v poutech. V hlavě jsem zajásal "Jackpot" protože pokud by Koteikage plánoval výměnu, zcela jistě jsme měli navrch. A to jsem ještě nevěděl fakt, že se nám podařilo získat i Samehadu.
Došel jsem zrovna ve chvíli kdy se jeden z těch ANBU podával Maye informace o tom, že vězni že Shi má v držení tu osobu, kterou se kterou sem měl tu čest u brány a zda ty dva mají být převzati do jeho péče taktéž. Hlasitě jsem si povzdechl čímž jsem na sebe upoutal pozornost všech kolem.
"Yare Yare. Předpokládám že touhle dobou už tam někde leží v oboře, nožky má nahoře... To jste se za tu dobu nikdy nenaučili že mučení k ničemu nevede?" řekl jsem jako první když jsem došel k té skupince. Měl jsem už několikrát problém s těmi jejich zastaralými metodami získávání informací. Člověk kterého budete mučit a brát z něj informace násilím, máte velmi VELMI vysokou pravděpodobnost, že vám podá křivé informace aby získal čas nebo, vám odkývou vše na co se je zeptáte. Stejně tak je tolik efektivnějších způsobů jak dostat informace z lidí, způsoby které jsem já chtěl zasadit do tohohle špatně vedeného systému. Popošel jsem směrem k Mayu, jelikož to vypadalo že ty dva chtějí její souhlas, a doufal jsem že chudáka Hoozukiho a Mirai, zachráním před trhání zubů, nechtů a podobných zvěrstev. Ne že by mi na nich nějak záleželo, jen sem věděl že by to bylo k ničemu.
"Pokud dovolíš, rád bych si tyhle dva vzal na starost já, když už tu ... Kanu, dostal do parády ten neandrtálec." Věta, kterou jsem tak sebejistě pronesl, byla možná trochu v rozporu s tím jak jsem vypadal. Měl jsem na sobě pořád stejně nevkusný oděv, který jsem díky téhle prekérní situaci stále neměl čas obměnit. Stejné tričko s nevhodným nápisem, stejné bermůdy a stejné sandále na nohách.
Všiml jsem si Karasu a kývl jí na pozdrav. Možná ji zajímalo kde je Ashi ovšem z mé ledové tváře se těžko něco takového mohla dozvědět. Tady nebyla vhodná chvíle diskutovat to před těmi vězni a tak jsem doufal že někdo, Maya či Karasu, se na něj nezeptá. Poté jsem ještě chvilkový pohled věnoval Raiovi, změřil si ho od paty k čelu, a přešel zpět k Mayu. Informace o Ashim a Kage jsem měl v plánu předat hned, co ty dva budou odvedeni kamkoliv budou odvedeni.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Sat Apr 14, 2018 2:09 pm

Sledovala jsem tenhle celý cirkus a čekala, co se bude dít dál, když v tom ke mě přišla dívka, která ještě před chvílí chtěla zmlátit Shira, neříkám, že jí to nepřidalo plusové body! Chtěla mi ošetřit ruce, už jsem otevírala pusu, že začnu protestovat, protože jsem nechtěla, aby se o mě někdo staral, no jo, hrdost je svině, a chtěla jsem s nimi ucuknout, ale sotva jsem v nich měla cit.

"..díky" Procedila jsem skrz zaťaté zuby a krátce se ušklíbla, ne zle, spíš, mile?, alespoň jsem byla vychovaná, táta by mi dal, kdyby ne. Za jiných okolností nemuseli být ti listnáči tak špatní, ale i tak jsem tomu blonďákovi neodpustila, co mi s rukama udělal.. Vždyť budu jíst brčkem! Moc jsem už nevnímala, co se dělo kolem, další maskované tváře, další ošetřování mých ran, báli jste se, že vybouchnu? Heh..

Mrzelo mě, když jsem viděla, kolik budov jsem zničila? Když jsem viděla pár trosek, ke kterým se vesničané v slzách vraceli? Možná, trochu. Nikdy jsem na vlastní oči zničené vesnice neviděla, byla jsem vychovávána v domě obrostlém břečťanem a lásky kam se podíváš.. Nějak jsem tu realitu vstřebávala prostě jinak. Nebudu se obhajovat, ale zničit a ublížit nebylo cílem naší mise. I když to ničení trošku jo!

"Tak.. Šoupnete nás už někam do chládku, začínám mít hlad.."
Naklonila jsem hlavu na stranu a zkoumavě sledovala všechny lidi, stát tady uprostřed ulice jak celebrita taky není úplně špatný, ale dost nudný!


Poznámky svého fialovlasého kolegy jsem začala ignorovat, kdo si myslí, že je? Tak mu tohle děcko řeklo, že je legendární šermíř. Wow, Shiro, tleskám. Počkej, až se tohle dozví Theo, zmlátí tě do kuličky!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Rai
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 02. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Sat Apr 14, 2018 2:48 pm

Ona se chtěla smát? Nevím, Karasu-san se chovala vážně zvláštně, teda alespoň vůči mě. Vždy mě jenom zpražila pohledem, popravdě to byl člen  klanu Uzumaki ke kterému jsem si dovolil nejméně, ještě teda moje matka byla ostrá, ale u ní stačil jenom pohled. Teď se ale zachovala v podstatě mile, což mě překvapilo víc než obvykle. Ona...hah, přeci jen to je člověk a ne monsturum. Do široka jsem se usmál a převzal si od ní mastičku, s širokým úsměvem na tváři, byla to pro mě zároveň čest, i když to bych veřejně nikdy nepřiznal.
"Díky moc!" Mastičku jsem otevřel a namastil si napuchlou tvář, ale ona ještě přidala varování. Zřejmě tu nikdo nechápal proč jsem to udělal. Prostě, nesnášel jsem když se nectí pravidla souboje, ať už ten souboj byl cvičný nebo vážný. Vím že ne vždy je k tomu příležitost, ale toto byla jedna z těch kdy by jsme je měli nechat být v případě co se vzdají, byla to čest jakožto shinobiho, takže moje odpověď mohla být jasná.


"Hai, Karasu-san. Pokud budeme někde v boji kdy náš oponent bez milosti zabije každého kdo mu příjde pod ruku, nechám Vás je dobít dle libosti. V případě kdy se jedná ale o případy jako jsou ti dva, kteří jenom plní povinnosti žoldáků s tím že si uvědomili že nás všechny neporazí a svou hrdost zahodili jenom proto aby si zachránili krk, měla by jste projevit trošku úcty. Tento krok taky nemusí být pro každého snadný." Krasu a ostatní tady byli ve službě, takže jsem se samozřejmě choval slušně, dokonce i já v ní byl. Pokud bych je potkal mimo službu, nejspíš bych jim nevykal, ale byli starší a respektovanější než já, takže mi to nedalo, jednalo se jenom o slušnou výchovu. Navíc, moje výpověď byla taková neutrální, nesnažil jsem se být nezdvořilý nebo jí nějak naštvat. Prostě jsem to tak cítil, doufal jsem že to slyší i ten kluk, protože žádnej fanklub vážně nemá. Nelíbil se mi, jeho chování vůči ženám bylo neslušné, stejně jako postoj ke své kamarádce kterou očividně miloval. Každý to projevujeme jinak, ale on snad i hůř než já. Hmm, kdybych někoho miloval, asi jí donesu květiny, ale tento by jí je oflákal o hlavu, poranil jí trny růží a pak se začal smát. Nechápu to... Povzdechl jsem si. Naštěstí jsem ještě nikdy nikoho nemiloval, z domu jsem věděl že jsou ženy příšery a monstra, vnitřně samozřejmě. Neskutečně nebezpečné bytosti které nemá cenu provokovat nebo jím nějakým způsobem odporovat. Bral jsem si příklad z otce který radši mlčel, občas řekl svůj názor ale do sporu o tom kdo má pravdu se nikdy nehnal.
"Ženy...jsou vážně komplikované." Jen tak jsem si v průběhu povzdechl když jsem viděl jak Umiko naprosto nekompromisně odchází aniž by se rozloučila. Ne, nijak jsem po ní nestál, jen mi přišla hodně bezbranná a v šoku ze situace tady.
Každopádně, já tu své už udělal a nejspíš jsem se ani nechtěl plést do něčeho do čeho mi nic nebylo. Pohlédl jsem na Karasu, u které jsem byl a s vděčným úsměvem jí podal zpět její mastičku, už jsem si toho na tu tvář naložil dost, doufal jsem že to brzy splaskne.
Stále jsem u sebe držel velký svitek do kterého jsem zapečetil Samehadu a čekal na rozkaz komu bych ho měl předat. Hokaga-sama byla na cestách a proto jsem nějak tušil že první komu bych ho měl svěřit je buďto Velitel Joninu nebo Velitel ANBU. Rozhodně jsem ho nechtěl dávat nikomu jinému.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Maya
Velitel ANBU
Velitel ANBU
avatar

Poèet pøíspìvkù : 89
Join date : 20. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Sat Apr 14, 2018 5:04 pm

Karasu si chtěla vyřídit své účty se Shiro a do toho skočil Rai. Není divů, že Karasu nemá ráda Uzumaki, chce někomu natáhnout a on tam skočí někdo jiný s úsměvném na tváři. Divím se, že nedostal ještě jednu ránu navíc za tu drzost.

Když jsem to tak pozorovala, byla jsem ráda, že tomuhle ústavu, tedy vesnici nemusím velet, protože bych se z nich asi zbláznila. Shiro a Mirai se handrkovali jako manžele po 30 letech. "Dokonalý tým, byl to stejně dobrý napadat jako dát do jednoho týmu Karasu a Raie" pomyslela jsem si. Karasu jí udělala nějaké ošetření či co. Já medik nebyla, zvládala jsem akorát první pomoc.

Z tohohle mě vysvobodili mojí muži, bohudík. "Zdravím" pozdravila jsem ty dva, kteří se u mě zastavili. Pověděli mi ohledně té útočnice od brány. Shi byl snad pro ní ten druhý nejhorší, první byla samozřejmě Karasu. Dřív než jsem stačila něco říct objevil se tu Shigure se svojí básničkou, aby si rýpnul do mých lidí. V duchu jsem si povzdechla. Mezitím jeden z těch dvou ošetřil Mirai, jakmile se vrátil pozornosti ke mě, kývla jsem na znak, že děkují za její ošetření. "Shigure-sam, prosím vás, neurážejte moje lidi"to bylo první, co jsem řekla na poznámku ohledně neandrtálce a pod. "Co se týče těch dvou vezme si je na starost Shigure-sam, aby nám dokázal, že jeho metody jsou lepší. Pokud selže převezme si je Shi-sama a může si s nimi dělat cokoliv, co se mu zlíbí."Měla jsem takový pocit, že Shi nebude až tak nadšený až se tohle dozví. Podívala jsem se ty dva .Odmlčela jsem se a poté pokračovala: "Ty dva doprovoďte do vězení. Každého zvlášť, aby se mezi sebou nepobili. U ženy kontrolujte její zdravotní stav. Prosím vás, mé rozhodnutí ještě sdělte Shi-sam a jeho zjištěné iformace ať sepíše do zprávy, nebo mi je může říct osobně, to už je na něm. Kdyby chtěl přijít osobně, budu v kanceláři Hokage-ho. Až vyřídíte vzkaz máte volno " řekla jsem a čekala jsem, že splní mé rozkazy. Poté jsem mávla na ostatní ať ty dva odvedou do vězení. Jestli si Mirai myslí, že se dobře nají, tak jí bude čekat nemýle překvapení. Ve věznici moc dobře nevařili.

Trošku mě udivilo, že Karasu nabídla pomoc Raiovi. Tohle bych si měla napsat do deníčku. Otočila jsem se ještě na Shigureho, jestli nemá něco na srdci.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Karasu
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 201
Join date : 30. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   Sat Apr 14, 2018 10:30 pm

Vážne povedala smutný život? Nadvihla som obočie, no opäť som neodpovedala. Prečo by som sa mala spovedať nejakej Geninke? Názor si o mne už vytvorila a mne bolo vrcholne jedno, čo si myslí. Napokon sa rozhodla odísť. Čoskoro by som mohla i ja, akosi mi táto preľudnená skupinka začala vadiť. Mala som rada svoje ticho a pokoj, navyše som mala ešte jednu povinnosť. Na Raiove poďakovanie som takisto nereagovala, len som švihla po ňom chladným pohľadom. Vysmiaty jak mesiačik na hnoji, už zase. Nenávidela som, ako veľmi sa podobal na Naruta, ten optimizmus ma akýmsi spôsobom iritoval. Prišlo mi to otravné, hlavne v prípade, keď sa zastaví nepriateľov, nehľadiac na to, či sa vzdali alebo nie. Ak by som pre zmenu zaútočila na ich dedinu ja, zničila domy a nevadilo by mi, že môžem siahnuť na život nevinných obyvateľov, iste by so mnou nezachádzali ako s dlhoročným kamarátom. Urobili by mi presne to isté. Ak nie niečo horšie.
"Ty si tak naivný, Rai," Raiove slová by v dokonalom svete dávali zmysel, avšak ten, v ktorom sme žili, nebol dokonalý ani zďaleka. Takýto prístup, aký opisuje on, je snáď typický len pre Konohu. Prečo? Mnohí si vyberajú za svoje vzory Hashiramu či Naruta. Sú to dobráci od kosti, no neuvedomujú si, že svet nie je gombička.
"Nezaslúžia si ani štípku úcty, a vieš prečo?" vstala som, priblížila sa k nemu tak blízko, že cítil môj chladný dych na tej jeho spuchnutej papuli. Štuchla som ho prstom do hrudi, čím som ho prinútila ustúpiť a naraziť chrbtom do ruiny domu.
"Nebyť našej milovanej veliteľky by si teraz zbieral časti môjho vysušeného, polozožratého tela, pretože ten žralokchlap by neprejavil ani kúsok ľútosti, ak by to znamenalo, že by mnou mohol nakŕmiť tú svoju šupinatú čabalajku. Ak by to zvládol, to isté by urobil každému jednému z nás a ver mi, ľútosť u ľudí ako on nehrá absolútne žiadnu rolu," precedila som pomedzi zuby. Z očí mi sršal chlad silnejší než kedykoľvek predtým.
"A ty odo mňa čakáš, že mu budem teraz päty lízať, klaňať sa mu a ďakovať, že sa vôbec o niečo také pokúsil, mala som to považovať snáď za poctu?!" zamračila som sa. Posledný krát som doňho štuchla, teraz o čosi silnejšie než predtým, možno ho to aj trocha zaštípalo a prudko sa odtiahla. Naivka. Mrzuto som si založila ruky na hrudi, plánujúc odtiaľ konečne vypadnúť a oddať sa svojej samote. Spoločnosť ľudí bola to posledné, čo som teraz potrebovala. Maya si tu čosi handrkovala, nepočúvala som ju, nebolo to venované mne. Na chvíľku som sa ale pristavila pri SHigurem, ktorý sa tu znenazdajky objavil. Nevyzeral byť zranený ani nijako nervózny či nespokojný. Zo srdca mi spadol taký malý balvaník, bolo fajn vedieť, že je v poriadku. Ashiho som ale nikde nevidela. Počítala som teda s tým, že asi teraz viedol tých dvoch, ktorých predtým spomínali, do väzenia. Cítila som sa ale nesvoja...niečo mi tu nehralo, niečo nebolo v poriadku. Pripisovala som to však svojej paranoji. Chcela som odísť, no zaujímalo ma, ako ich súboj prebiehal. Sadla som si späť na ruinu domu, vytiahla zvitok s našou klanovou technikou Kagura Shingan ranku A, bola to kópia (keďže nešlo o žiadnu zakázanú techniku), ktorá patrila kedysi mojej materi. Kým ich odtiaľ odvedú preč a ja sa dozviem nejaké užitočné informácie, prečítam ten zvitok aj štyrikrát.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Uličky a ulice   

Návrat nahoru Goto down
 
Uličky a ulice
Návrat nahoru 
Strana 3 z 5Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Hi no Kuni :: Konohagakure no Sato-
Přejdi na: