Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Dojo a venkovní cvičiště

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3  Next
AutorZpráva
H.
Admin*A
Admin*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 212
Join date : 23. 11. 16

PříspěvekPředmět: Dojo a venkovní cvičiště   Tue Feb 20, 2018 12:03 am

First topic message reminder :


Tradiční budova, kde můžete dle libosti trénovat své schopnosti, nabízí řadu náčiní. Stejně tak můžete využít venkovních prostor v případě, že máte v plánu trochu překopat okolní terén nějakou ultimátní technikou.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi

AutorZpráva
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu May 03, 2018 12:16 am

Dvě další pečetě přinutili želatinu k pohybu, což mohlo být také překvapení že s tímhle sajrajtem dokážu hýbat, a já ho nasměrovala na blízkou vodu, kde se smíchal s řekou a odplaval pryč. Furt to byla v podstatě chakra takže to nijak neznečištovalo přírodu. Kdyby ano, neudělala bych to.
Nevěděla jsem co na tu chválu říct. No tvářila jsem se jako měsíček na hnoji. Nebyla jsem zvyklá že by mě někdo chválil a taky jsem chválu nikdy moc nečekala. Dělala jsem to ráda. Neznala jsem nic jiného. Taky jsem se řídila tím, že bez práce nejsou koláče. Všechno to však přišlo za jistou oběť. Neměla jsem jediného přítele mého věku. Neznala jsem nic jiného než oddanost mému cíli. Nebylo nic kromě toho že ráno vstanu, přes den trénuju a v noci spím. Někomu to možná přišlo jako smutný život ale mě to dávalo smysl.
"Díky." řekla jsem prostě a usmála se. Většinou mé emoce byli jiné když bojuji nebo trénuji. Byla jsem plná života a dávala jsem to najevo. Přešla jsem k mámě a začala.
"Mám ještě něco ale... zatím jsem to nezkoušela tak nevím jaký bude výsledek." řekla jsem upřímně a mírně jsem se začervenala. Bylo to eso v rukávu ale zároveň dvousečná zbraň. Rozhodně jsem nechtěla po téhle ukázce přivolat nějakého pulce nebo hůř.. nic.
Hluboce jsem se nadechla Otočila jsem se zády k mámě a potichu se modlila ať se neztrapním. Kousla jsem se do prstu, což mohlo být nápovědou o jakou techniku se pokouším, a složila pečetě potřebné pro přivolání. Položila jsem dlaň na zem, kolem které se poté objevila přivolávací pečeť a ja se zavřenýma očima doufala, že předemnou něco je.
"Co to...?" ozvalo se od neznámého hlasu předemnou. Tam stála ropucha, modré barvy která očividně nebyla ráda že mě vidí. Rozhlížela se kolem sebe a měla podivnou auru, která vypovídala o tom, jak se z celé situace asi cítí. Zastavil se očima přímo na mě,
"Hej, děvče... to ty si mě přivolala?" zeptal se nakonec, když po rozhlížení zjistil že to asi byla jeho jediná možnost.
Na jeho odpověď jsem jen polkla a kývla hlavou. Byl větší než já. Nebyl to žádný obr ovšem prckem by jste ho taky nenazvali. Nevěděla jsem jak rychle ropuchy stárnou takže jsem nevěděla kolik měl let. Či na kolik vypadal. Odpověděl jen tak že se poškrábal na hlavě.
Rozhlížel se kolem, jakoby hledal nějakého nepřítele či důvod přivolání. Když však zjistil že je na cvičišti nespíš mu to celé došlo.
"Chápu to tak... že je to první kontakt s námi že?" řekl opět stejným tónem jako předtím. Na čež jsem já opět jen kývla. On si jen hlasitě povzdechl a tseknul jazykem. Jako by byl zklamaný že jsem ho přivolala zrovna já.
"Dobrá, vyřídím to na Hoře." řekl a zmizel ve stejnem obláčku, jakým sem přišel.
Zmateně jsem celou situaci posoudila. Byl to úspěch? Či ne? Nevěděla jsem si co si o tomhle mám myslet. Na jaké hoře to jako vyřídí? Zmateně jsem se po
"Vyřídí to na Hoře?" zeptala jsem se zmateně mamky.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sayuri
Potulný B-rank
Potulný B-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 73
Join date : 30. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu May 03, 2018 12:02 pm

Nebolo to všetko. Umiko mi chcela ukázať ešte niečo. Nohy som mala už našťastie voľné, tá lepivá tekutina sa pomaly presunula do rieky. Pousmiala som sa, vstala a presunula sa bližšie ku nej. Myslela som si, že sa bude jednať o nejakú ďalšiu vodnú techniku,ktorú ešte neskúšala na ostro. Akonáhle som však zaregistrovala postup pri použití techniky, vedela som, o čo sa jedná - Kuchyiose no Jutsu. Netrvalo dlho, než sa pred nami objavila žaba. O čosi väčšia než ja, nezvyčajnej modrej farby. Prekvapene som nadvihla obočie. Umiko dokáže privolávať žaby?! Počas celého jeho prehovoru som držala jazyk za zubami, bola som tak trochu šokovaná týmto novým poznatkom.
"Hora...," zopakovala som.
"Pravdepodobne Hora Myōboku," poznamenala som.
"Neviem o nich všetko, ale i...Naruto ich privolával a boli to práve ony, kto ho naučil žabie Senjutsu," keď som sa len učila byť Shinobim a dopĺňala si znalosti, Senjutsu bola jedným zo zameraní. Nemohol sa ho však učiť len tak niekto. Tí, ktorí sa o to pokúsili, boli buď hlupáci prahnúci po moci alebo géniovia, ktorí na to skutočne mali. Že by to mohol byť neskôr aj prípad Umiko? Je možné, že sa v budúcnosti naučí používať prírodnú chakru? Otočila som sa čelom k nej, natiahla svoju pravú ruku a pohladila ju jemne po líci.
"Som nesmierne pyšná na to, že mám takú skvelú dcéru. A nejde len o to, že si svoj talent zdedila po otcovi a tvrdo na sebe makáš," spustila som ruku, otočila sa a zamierila k jazeru, kývnuc rukou, aby ma nasledovala. Zľahka som prešla na hladinu.
"Mám pre teba prekvapenie. Je to niečo ťažšie, než na čo si zvyknutá, ale konieckoncov, bola to technika, ktorú ma Hideharu kedysi naučil a potom, čo si mi tu predviedla verím, že ju zvládneš bez väčších problémov," vysvetlila som. Sama som sa nepovažovala za mocnú Kunoichi, stále som ju však mohla aspoň čo to naučiť či jej pomôcť zlepšiť sa. V dvojici ide všetko jednoduchšie. Zložila som jednu jedinú pečať. Pár metrov odo mňa sa z vody vynoril, nazvime to, vodný vrták, ktorý s ľahkosťou prelomil niekoľko stromov naraz, na ktoré som ho namierila. Potom som ho nechala rozpadnúť.
"...ak budeš mať teda záujem," dodala som nakoniec. Nechcela som ju do niečoho nútiť.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu May 03, 2018 4:00 pm


Poslouchala jsem její vysvětlení o té hoře. Zajímalo mě proč to chce ten žabák oznámit. Udělala jsem snad něco špatně? Kdo ví. Vždycky sem žabáky chtěla, pro to kolik významných lidí je mělo předemnou. Tak nějak jsem o nich víc nevěděla. Byla možná chyba o nich nezjistit víc.
Když řekla Senjutsu, o tom už jsem něco trochu věděla. Bylo to něco co i někteří lidé v mém klanu dokázali ovládnout. I když jim trvalo roky praxe se to naučit.
Nakonec mě mamka začala chválit a to už bylo na moji maličkost moc. Zrudla jsem tak, že červené malování pod očima skoro splývalo se zbytkem obličeje. Nebyla jsem na to moc zvyklá takže jsem na chválu odpověděla jen souhlasným zabručením a lehkým kývnutím hlavy.
Najednou se však zmíníla o překvapení a já nastražila uši. Nebyla jsem nějaký člověk, který si potrpí na dárkách či podobných věcech. Tenhle však byl něco extra. Jednalo se o techniku a já jsem byla najednou v sedmém nebi. Navíc to byla technika od otce. Další malé plus.
Když jsem viděla jak ten vrták provrtal stromy jako by nic, věděla jsem že se ji musím naučit ať to stojí co chce. Můj výraz sršící zájmem a široký úsměv na tváři, jen potvrdil slova, které jsem poté řekla.
"Samozřejmě že se to chci naučit! Jen mi řekni co mám dělat. Začneme hned teď?" zeptala jsem se s vášnivým pohledem upljatým na mamču.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sayuri
Potulný B-rank
Potulný B-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 73
Join date : 30. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Fri May 04, 2018 9:04 pm

Jej reakcia v tvári ma zaskočila. Nebola zvyknutá na chválu. Že by jej babička stále len chyby vyčítala? Je to dosť možné, babičky sú dnes rôzne. Potom som sa pousmiala, takto červená bola roztomilá. O čom som radšej pomlčala, pretože by sa na mňa ešte urazila, a to bolo to posledné, po čom som túžila. Neušlo mi ani to, že po spomenutí prekvapenia spozornela. Nemala rada maličkosti, za to technika bola vhodným darčekom pre ňu. Navyše od otca. Keďže tu nebol, pripradla povinnosť naučiť ju to mne. Nevadilo mi to, ba čo viac, bola som rada. Mohla som s ňou stráviť nejaké tie chvíle a utužiť si naše vzťahy.
"Samozrejme. Čím skôr začneš, tým lepšie," pokývala som súhlasne hlavou. Existoval spôsob, ako sa naučiť vodou manipulovať tak, aby ju bolo možné stlačiť do nejakého útvaru, ako to bolo v prípade techniky, ktorú som jej ukázala. Rovnako ma to aj kedysi učil Hideharu. Na ruke, pod rukávom som mala "náramok" v podobe malého zvitku, niečo ako papierový náramok, ktorý dostávate na koncerte, len o čosi väčší. Na ňom bolo znázornených pár znakov, stačilo, že som sa ich dotkla, aby sa predo mnou objavla celá veľká taška plná baloníkov, naplnených vodou.
"V princípe ide o to prinútiť tier balóniky prasknúť. Avšak nie spôsobom, ktorý by ti mohol napadnúť ako prvý, a to balónik s pomocou vody roztiahnúť. Musíš vodu roztočiť a stlačiť do útvaru dostatočne ostrého na to, aby balónik praskol. Najlepšie do tvaru vrtáka, ako som predviedla pred chvíľou," vysvetlila som jej, vzala balónik do ruky. Sústredila som sa vodu, postupne vodu roztočila a stlačila do vrtáka, potom balónik praskol. Keďže šlo o tie priesvitné, Umiko mohla dokonale vidieť, čo sa vo vnútri deje.
"Ak zvládneš toto, bude to len otázkou pár momentov, než to zvládneš aj s veľkým mnoťstvom vody. Základom je prísť na to, ako vodu k tomu prinútiť. To je pre Geninov zväčša veľmi ťažká úloha, no verím, že ty to zvládneš ľahko," stichla som na chvíľku.
"Dúfam, že som to vysvetlila dostatočne jasne, nikdy som nikoho nič veľmi neučila," na líčkach sa mi objavil červený prstenec, nervózne som sa poškrabala za hlavou. Dúfala som, že mi to nešlo až tak zle.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Fri May 04, 2018 10:38 pm

Byla jsem ráda že se k tréninku dostaneme hned. Jak se znám rána bych asi nevydržela. Také tu bylo riziko že neopustím cvičiště, dokud se mi nepovede ten vrták prasknout, no to už bylo ale riziko, které jsem byla schopná přijmout. A tak jsem tedy jen potichoučku poslouchala co má mamča na srdci. Ukázalo se že jsou to balónky.
Poté co se mamča dodkla jejího svitku, pravděpodobně se jednalo o Kuchiyose, se předemnou objevila hromada vodních balónků. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. K čemu mě sou vodní balónky. Neznala jsem tuhle tréninkovou metodu, no věřila jsem jí. Takže jsem nic neříkala a poslouchala, co a jak mám dělat.
Když řekla to, že je třeba balónek s vodou nechat prasknout, ihned mi hlava sklouzla k závěru že prostě vodu protlačím skrze. Tak to ale očividně nebylo. Podle jejich slov, jsem měla utvořit cosi jako vrták uvnitř balónku a ten poté přinutí míček prasknout. Což znamenalo roztočit vodu uvnitř jak nejrychlejí to šlo a poté asi natáhnout onu vodu do výšky čímž se udělal vrták? Tak nějak jsem asi předpokládala že byl postup. Však to bylo docela logické. No jedna věc, o tom byla polemizovat a druhá dělat.
Takže... prasknout pomocí vytvoření vrtáku jo? Zeptala jsem se ještě jednou, i když to byla spíše řečnická otázka. Váhavě jsem přešla k jednomu s balónkům, a chytla ho do ruky. Manipulovat s vodou, jsem uměla dosti na to, abych vytvořila vodní vlnu, nebo vodní proud, ovšem utvořit je do tvarů jako byl vrták, byla novinka.
Zapřemýšlela jsem se nad tím, jak tu techniku mamča udělala předtím. Čeho jsem si všimla bylo to, že mamča použila jednu ruční pečeť, Tigra, předtím než udělala vodní vrták. Tak mě napadlo, že bych možná měla udělat stejnou věc i u tohohle tréninku. Přeci jen, pečetě sloužili jako lepší kontrola chakry v technice.
Po složení pečetě jsem pevně uchopila balónek do ruky. Soustředila svojí chakru a začala roztáčet vodu. Úkázalo se že to bylo trožku složitější než se mohlo na první pohled zdát. Balónek se různě začal hýbat a poté se začal roztahovat. Když byl dostatečně roztáhlý, já jsem snažila vodu vyslat v balónku směrem vzhůru tak, aby v něm doslova provrtal díru. Stěna baĺonku však byla tlustší, než se mohlo zdát. Proto když voda narazila vzhůru do stěny, elastická guma ji poslal zpátky ke dnu a celá rotace se zastavila. Cítila jsem také to. Jakoby voda špatně reagovala. Jakoby nějaká neviditelná síla, tlačila proti mému úsilí roztočit vodu.
„Hm...“ řekla jsem prvně. Vypadalo to tak. Že moje rotace byla pravděpodobně pomalá. Roztáčela jsem to správně. Napadlo mě že v tom musí být nějaký trik. Nikdy jsem rotaci v technikách nepoužívala, takže to pro mě bylo nové teritorium. Místo toho, abych však zbytečně házela hrách na stěnu, jsem se otočila na mámu a rozhodla se poradit o tom, co že dělám špatně.
„Kde dělám chybu?“ zeptala jsem se upřímně.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sayuri
Potulný B-rank
Potulný B-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 73
Join date : 30. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Sat May 05, 2018 3:41 pm

Pozorne som sledovala jej každý jeden krok. Snažila sa, a nešlo jej to zle, v porovnaní s mojimi prvými pokusmi, kedy som bola ešte veľmi slabá v ovládaná akýchkoľvek techník. Dopúšťala sa však chýb, ktoré som jej ale zazlievať nemohla. Predsa len, chybami sa človek učí. Keď sa ma opýtala, čo robí zle, sadla som si späť na peň.
"Sústredíš sa len na jeden bod a pravdepodobne vkládaš nerovnomerné množstvo chakry," odvetila som.
"Najprv roztáčaš, až tak to tvaruješ, ale...," vysvetlila som jej, "...na to, aby si dokázala vytvoriť taký efekt, ako som ti predviedla, musíš sa sústrediť na dve veci naraz - roztáčanie i tvarovanie. Ako roztáčaš, musíš vodu zároveň i postupne stláčať, nie hneď naraz, inak to ide oveľa ťažšie. Ak by som Suigadan použila tak, že by som vodu najprv roztočila a až tak vytvorila vrták, trvalo by to jednak dlho, jednak by to bolo náročnejšie. Taktiež, musíš sama zistiť, aký pomer chakry potrebuješ k tomu, aby si tú vodu dokonale stlačila, ak pridáš málo, nestlačí sa. Ak veľe, naruší to...nazvime...rovnováhu, a teda by to mohlo viesť k...menším nehodám," Pokrčila som ramenami. Nešlo samozrejme o žiadne ťažké zranenia. Len by trebárs mohla skončiť mokrá. Alebo by vrták nedržal ako mal. Nereagoval by skrátka tak, ako to ona chce.
"Pozorne sleduj," vzala som balónik do ruky, vodu v ňom roztočila v opačnom smere, než v smere hodinových ručičiek, výrazne pomalšie než predtým, a zároveň, ako som ju roztáčala, som hneď tvarovala vrtáčik. Najprv maličký, ktorý sa postupne zväčšoval, až napokon balónik prepichol.
"Chce to čas. Nikto sa nikdy nenaučil sústrediť sa na viacero vecí hneď. Keď si na to navykneš, budeš to robiť už automaticky," povzbudila som ju. Doteraz sa Umiko učila techniky jednoduchšieho typu, ktoré si nevyžadovali viacero akcií naraz. Toto sa jej však bude do budúcnosti hodiť pri tréningu mnohých ďalších techník. Ak sa chcela niekam posunúť, toto zvládnuť musela. Tým, že som sa k tomu dopracovala, veľmi som si život po Ninjutsu stránke uľahčila.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu May 10, 2018 3:47 pm

Kývala jsem hlavou. Všechno jsem se snažila uložit do mého mozečku. Oči mi svíili radostí, i když sem sama neuspěla. Nestyděla jsem se zeptat. Jen hlupák si myslí že je chytrý. Inteligentní člověk ví, že nic neví. Nechat si poradit proto nebyla známka hlouposti, nýbrž inteligence.
Lapnula jsem balónek a trénovala jsem. Zkoušela různé postupy a aplikovala to co říkala máma. Ani nevím kolik času uběhlo. Pět minut? Půl hodiny? Hodina? Čas pro mě nebyl proměnou. Soustředila jsem se jen na ten míček v ruce. Dokud jeden balónek nepraskl. Poté druhý přímo explodoval. Ze třetího vyletěla střela, Ze čtvrtého vodní tornádo a konečně z toho páteho onen vrták.
"Yosh!" křikla jsem sama pro sebe. Těžko říct jak dlouho mi to vlastně trvalo ale první krok byl doma. Kolem mě teď bylo asi deset prasklých balónků a jeden z nich byl v mé dlani.
Podívala jsem se na mamku, jak bude reagovat. Zda bude chtít pokračovat v tréninku, nebo bude mít jinou představu o tom, jak strávit zbytek dne. Tak či tak bych nenamítala.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sayuri
Potulný B-rank
Potulný B-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 73
Join date : 30. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu May 10, 2018 8:53 pm

Ani neviem, koľko času ubehlo, odkedy sa Umiko usilovne pustila do tréningu. Minúty? Hodiny? Pravdou však bolo, že slnko už začalo pomaly zapadať. Nebude trvať dlho, než na Konohu padne tma. Napokon to Umiko zvládla. Relatívne rýchlo, sama som bola prekvapená, no i napriek tomu, že som bola pyšná, som usúdila, že na dnes toho mala iste dosť. Aj ona bola len človek, potrebovala si odpočinúť.
"Zvládla si to výborne, Umiko, no obávam sa, že na dnes už je toho dosť. Pôjdem ešte za Hokagem, je tu vec, ktorú chcem vybaviť, potom si oddýchneme, vyspíme sa a zajtra môžme pokračovať s tréningom, čo ty na to?" navrhla som jej s úsmevom. Dúfala som, že to nebude považovať za zlý nápad, avšak istú záležitosť s Hokágem som musela vyriešiť čo najskôr. Nenávidela som ten pocit, keď som mala niečo nedoriešené a cítila som sa tu, popravde, ako votrelec, v aktuálnej situácii, pretože som sa tadiaľ promenádovala bez toho, aby som s ním vyriešila nepísanú dohodu so starým Hokágem.
"Môžeš ísť domov, alebo so mnou, ako chceš, každopádne nebude trvať dlho, než sa vrátim, no toto je záležitosť, ktorú musím dať do poriadku čo najskôr, aby som predišla...nedorozumeniam voči môjmu pobytu tu," venovala som jej letmý úsmev a nechávajúc rozhodnutie na nej som sa pomalým krokom vybrala smerom k Hokágeho budove, zvedavá, kto tam sedí tentokrát. Bola som mierne nervózna. O Umiko som sa nebála, ak by sa rozhodla ísť domov, mala to blízko. Tak či tak som sa nemienila zdržať u Hokágeho pridlho.

-PRESUN-
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Sat May 12, 2018 4:44 am

"Díky. Fajn." řekla jsem jí jednoduše. Hold jsem nebyla dívka mnoha slov. Co na to říct? Lidé většinou poznali jak to myslím z mé řeči těla. Proto mamča mohla vidět že se usmívám a sem plná života. Teď jsem se cítila ve svém živlu.
Když řekla že můžem jít domů mírně jsem se zarazlia. Na to jsem jí nic moc neřekla, no kývla jsem jí hlavou ať už to mělo znamenat cokoliv.
Poté co máma odešla já ještě stále trénovala. Jak už to bylo v mém zvyku. Nemohla jsem si hold pomoc. Necítila jsem se unaveně. Proč taky? Vstávala jsem když bylo zhruba 11 hodin. Podle toho, že slunce ještě nezapadlo mohlo být odhadem šest. Čili jsem měla asi 8 hodin k dobru, než se začnu cítit vážně unavená. Plánovala jsem tu přenocovoat. Nebyl to pro mě nějak zvláštní jev. Sice se to možná někomu zdálo přehnané ale já jsem si ještě dnes neodbyla můj povinný trénink.
Měla jsem v plánu posílit své tělo. Přeci jen bylo toho dost co ovládám na poměry genina ale byla jsem ještě stále moc pomalá a slabá, co se těla týče. Rozhodně jsem nechtěla, aby mě nějaký Genin porazil, jen protože by byl rychlejší či silnější. Začala jsem tedy tím, že posílím svou sílu a rychlost.
Nejdřív jsem začlaa rozcvičkou abych zahřála své svaly a pak přešla k samotnému tréningu.
Síla byla první na řadě. Můj cíl postup byl docela jednoduchý. Vešla jsem dovnitř Doja, přešla k hrazdě, a začala k ní přitahovat moje tělo. To bylo na posílení síly v mých rukou. Zvládla jsem asi 50 opakovaček a poté se mé tělo začlo třást, když jsem se zvedala dál. Horko, těžko jsem zvládla dalších 10 a poté spadla na zem skoro necítila ruce.
Nohy byly poměrně jednoduché. Vzala jsem jednu s velkých činek, položila si ji na rameno a začala dřepovat. Přeci jen, nohy jsem měla o trochu silnější než ruce, a tak jsem vydržela dřepovat, dokud sem nedosáhla čísla 100.
Nakonec abych dodělal můj trénik síly, sem udělala sedy-lehy, výpady a několik desítek kliků na závěr.
Rychlost, byla další na řadě. Schválně jsem ji dala jako druhou, abych byla více unavená na rychlostní běh, než na posilování. Postavila jsem se na cestu, která vedla ke konoze. Zhluboka jsem se nadechla a pustila jsem se do sprintu, jak nejrychleji jsem dokázala. Sprintovala jsem asi 50 metrů, co mi síli stačili, poté jsem zpomalila do poklusu asi na 100 metrů, načež jsem se dala znova do sprintu. Tenhle postup jsem opakovala, dokud jsem nedoběhla ke konožské bráně. Tam jsem se otočila a stejným způsobem jsem se vrátila zpátky.
Když jsem konečně doběhla zpátky, okamžitě jsem navštívila sprchu v doju, vyslékla jsem se a schladila tělo. Byla jsem unavená jako nikdy.
Po půl, hodině, kdy si mé tělo odpočinulo, jsem si sedla pod strom. Ovšem byla jsem to já. Místo toho, abych odpočívala, jsem do rukou chytla jeden z balónků a pokračovala v tréninku vodního vrtáku.

...

Druhý den ráno jsem se probudila, ani nevím jak přesně jsem usnula. Pravděpodobně jsem zaspala během tréninku. Nebylo by to poprvé.
Bolestivě jsem se zvednula z tvrdé země a krátce se protáhla. Byla jsem ještě mladá takže bolest netrvala dlouho a po chvíli jakoby si mé tělo ani nepamatovalo předchozí bolest. Udělala jsem krátkou rozcvičku abych zahřála své tělo, a poté jsem přešla k vodě. Včera jsem viděla že cesta k technice je na dobré cestě. Dnes jsem doufala že udělám onu pomyslnou tečku, za tímto tréninkem.
U vodní hladiny jsem se snažila vzpomenout na vše, co sem se včera naučila. Každý detail, vše o rotaci, soustředení a podobně. Složila jsem pečeť a zkoušela vytvořit techniku

...

O několik pokusů, a několik desítek minut později, se mi konečně povedlo z vody vytvořit onen chtěný vrták a po několika dalších pokusech jsem ho i dokázala zaměřit. S úsměvem na tváři jsem se na svůj výtvor dívala. Vrták se jako delfín vynořil z vody a o několik metrů dál se stejně tak zavrtal zpátky pod vodní hladinu.
Pro mě už tu nebylo co dělat. Můj trénink pro dnešek pravděpodobně zkončil, i když to si myslím vždycky a pak se tu stejně nějakým záhadným způsobem večer objevím znovu, a proto jsem šla směrem do vesnice.




Přesun

Rychlost +0,5, Síla +0,5
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Wed May 30, 2018 6:22 pm

Klon

Dorazil jsem na cvičiště. Bylo to už délší dobu co jsem trénoval. Teď jsem měl v plánu konečně zlepšit svoje dovednosti s genjutsu. Byl jsem v něm dobrý. Ale potřeboval jsem několik kroků k tomu, abych mohl o sobě říct, že už není co zlopšovat. Ony kroky, jsem podnikal už několik týdnů. Četl různé knihy z knihovny. O klanu kurama, a využití jejich genjutsu. O tom jak se genjutsu dá vyvolat, použití různých smyslů. Sám sem dokázal vyvolat Genjutsu dotekem, pomocí čichu a když nepřítel uvidí techniku. Využití pomocí chuťových buněk, bylo v genjutsu také používané. Efektivní pokud jste měli přípravu více než zbývalé metody ovšem nechat protivníka pozřít nějakou látku v boji, bylo velmi těžké. Sluch, byl v boji asi nejvíce efektivní. Měl jsem však důvody, proč jsem jej nepoužíval. Například, nikdy nevíte kdo uslyší ono jutsu jako první a zameřit takovéhle techniky je velmi, velmi těžké.
Můj trénink byl poměrně jednoduchý. Většinu času vzpočíval ve vytvoření klona, který se nebránil, sesláním na něj Genjutsu, a potom jsme spolu s ním probrali nejlepší postup jak trénovat dál. Mít mé dvě hlavy, které se soustředili na jeden společný úkol, byl luxus který si málo kdo mohl dovolit.
Dnes jsem však pracoval sám. Už jsem nemohl vytvořit dalšího klona a trénovat tu délší dobu. Proto se můj trénink s Genjutsu skládal lehce jinak.
Místo toho, abych tvořil klona, jsem Gejnutsu vyslal na mysl zvířete. Bylo to o mnohem lehčí než na tu člověka, to byl taky důvod proč jsem si "vypůjčil" několik laboratorních myší z místní nemocnice. Měl jsem jich celkem šest.
Krysi v kleci jsem položil na špalek a začal s tréninkem. Prostě jsem je chytl dovnitř Genjutsu, snažíc se jim pomocí něj navodit infrakt. Nebylo to nic lehkého, pokud jste chtěli udělat to s člověkem, ovšem krysa by měla být podle mé teorie mnohem lehčí.
A tak jsem začal.
Asi o hodinku později tam leželo všech krys, z nihž poslední se ještě klepala. Já jsem si celou svoji práci prohlížel. Měl jsem ještě stále dost chakry. Krysa se nebránila a tak jsem na její nervový systém vůbec nemusel působit tlak a pod kontrolu jsem ji dostal relativně lehce. Zkoušel jsem různé metody. Jedné jsem dokonce dal sýr, napuštěný speciální látkou, abych zkusil právě ono navození iluze pomocí chuti. Nejvíce jsem se však zaměřil právě na to co používám já nejčastěji. Čili na hmat a zrak. Snažil jsem se ja také navodit pozitivní iluze, ovšem ty mi nikdy moc nešli. Asi to docela svědčilo o typu člověka, kterým jsem byl.
Byl jsem ze sebou spokojen a byl jsem rád, že se dlouhá doba teoretizování, nakonec proměnila ve zlato v praxi.

Genjutsu +1
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Inoai Yamanaka
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 99
Join date : 28. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Wed May 30, 2018 6:45 pm

"Whoaa... Shigure-san. Nechcel by som ťa nahnevať." Ozvalo sa spoza klona, o ktorom som ani len nevedel že je klonom. Sledoval som Shigureho už nejaký čas.. malú chvíľku, no stále dosť na to, aby som si vedel vyvodiť, že to tie krysy nemali ľahké. Sedel som na jednej z nižších striech budovy cvičiska, len kúsok nad Shigurem a jeho myšami. Na mojej tvári príjemný a úprimný úsmev, ako vždy. Rovnako ako ústa, sa smiali aj moje oči. Bol som celkom veselým dieťaťom. "Ako sa darí? Od okaa-san som počul, že si to mal celkom ťažké. Dlho som ťa nevidel." Spýtal som sa so záujmom, zoskakujúc zo strechy budovy. "Hop.. ah.." Oprášil som si nohavice a zatiaľ som sa trocha ponaťahoval, čakajúc na jeho odpoveď. Samozrejme som sa mu chcel aj pochváliť, no to až po tom. Shigure mohol tušiť, že po ňom aj niečo chcem. Nie že by som sa s ním pred tým len tak nezáväzne nerozprával, ale.. no poznal ma.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Wed May 30, 2018 7:05 pm


Chvilku jsem přemýšlel nad tím, jak že teda těch krys zbavím. Napadlo mě že je tady nechám, who cares, vyhazovat je byla otrava. Mohl jsem zmyzet a nikdo by mě u toho ani neviděl. Už už jsem skládal pečeť abych se mohl vypařit, když v tom na mě kdosi zavolalo.
Hlas jsem dokázal přiřadit téměř Automaticky. Jednalo se o Inoaie. Byl z klanu Yamanaka, ke kterému měl ten můj už od nepaměti blízko. Často jsem mluvil s jejich vůdcem, takže jsem byl čas od času i v kontaktu právě s Inoaiem a jeho rodiči. To právě jeho oni posílali, když jsem zase někde zaspal a měl jsem být na jednání právě s nimi. Dnes jsem však žádné jednání mít neměl. Čili jeho návštěvu jsem nečekal.
Otočil jsem se na Inoaie.
"Oi." řekl jsem a ledabyle na něj mávl rukou, která byla doposud v kapse "Ah... To už tak bude. Nikdy nechceš být vůdce klanu... Být tebou zařídím aby to přešlo na někoho jiného než na tebe... Dej na mě... samý papíry, jednání, rady... Právě teď jsem kvůli jedné takové na cestě do Bochi."řekl jsem prostě, ovšem ani jsem se nehnul. Byl pouhý genin, ale i on musel být evakuován při útoku, takže si té situace nejspíš všiml. Asi mu došlo proč. Nebyl jeden z těch hlupáků a proto jsem ho dokázal tolerovat. Byl mi docela i podobný, co se názorů týká.
Na tváři můj typický znuděný výraz a poškrábal jsem se na hlavě. Jeho přítomnost, jsem považoval za účelnou. Napadlo mě že nejšpíš něco chtěl, ovšem já nebyl ten člověk, co by mu nějak usnadnil a zeptal se na to, co si rádší. Jen jsem tam tedy stál a čekal.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Inoai Yamanaka
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 99
Join date : 28. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Wed May 30, 2018 7:26 pm

"Chmm.." Na chvíľku som oči otočil k oblohe a s rukami v bok som rozmýšľal nad jeho slovami. "Haha Shigure-san, nestraš ma prosím. Odkedy som geninom, Okaa-san nedá pokoj .. je to trocha otrava." Povzdychol som s pokrčením ramien. No čo sa dalo robiť. Bol som tým, čím som bol. Pravdepodobne to časom na moje plecia predsa len padne. 
"Ceste do Bochigakure? Téda.. nezávidím ti Shigure-san." Premeral som si ho. Bol to klon, to mi už došlo. Teda až po tom čo povedal, že je na ceste do Bochi no, inak by som to ani nemal ako vedieť. "Keď už si tu.. aspoň takto.." Začal som, po čom som z vrecka vytiahol zvitok. Bol pomerne klasický, no Shigure vedel, že nepatrí k nejakým "náučným" s technikami či niečo podobné. Bol na kreslenie. "Nepomohol by si mi? Spýtal by som sa mamky ale hehe.." Nahodil som trocha nervózny úsmev a poškrabal som sa.. "Poznáš ju.. je to otrava, a už teraz všetko berie hrozne vážne. Odkedy som geninom, nemám od nej ani chvíľku pokoj. To je stále.. choď sa učiť toto... choď spraviť hento.. aká bola misia... A to som na žiadnej ešte ani nebol." Posťažoval som sa, no rýchlo som nad tým mávol rukou a zvitok som si v ruke pohodil. 
"Tak? nejaký typ od môjho milovaného strýka? Oplatí sa ti to. Na budúce keď ma Okaa-san pošle po teba, poviem, že som ťa nemohol nájsť." Navrhol som. Takto by aj fungovať mohol nie? Stačilo len jeden pohľad, nejaká tá rada. Predsa len, bez vysvetlenia sa niečo snažiť spraviť len z toho, ako som videl ako túto techniku tvorí mamka.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Wed May 30, 2018 8:02 pm


Pozoroval jsem jeho jak mi vykládá jeho situaci. Trochu jsem si vzpoměl, jak jsem před několika lety ve stéjné situaci byl i já sám. Otec, neustále mě peskoval jak mám na víc ať se snažím. Já jsem byl trochu jiný než Inoai. Projevil jsem trochu snahy a vše mi šlo. Vše, k čemu se potřebovala hlava tedy. Ovšem nikdy jsem neviděl důvod k tomu všemu. Nic mi nepřišlo jako dostatečný důvod tu snahu projevit. Vše bylo konec konců jen pro nějaký zisk. Když jste však neměli chuť nic získat. Paradoxně až jeho smrt, mě naučila že jsou věci, pro které je třeba se snažit.
Když mě požádal o pomoc, chvilku jsem zvedl hlavu k obloze a uvažoval, co byla menší otrava. Učit Inoaie a nebo jednání. Nebylo to dlouhé. Přeci jen nic nebylo horšího než jednání a rady.
"Fajn." pronesl jsem prostě a podíval jsem se na to, co to má před sebou hodil na něj pohled, tedy přesně na jeho štětec a na jeho potřeby k té technice.
Věděl jsem o nich první poslední. O většině technikách z konohy. Otec se o to postaral a po jeho smrti jsem nepřestal. Pokud jsem si dobře pamatoval, a stávalo se málo kdy, že bych si pamatoval špatně, tak šlo o to kreslit za pomoci chakra flowu skrze inkoust. Sice jsem to nikdy nedělal sám, ovšem nebylo to nic světoborného.
Vzal jsem od něj tedy přísady a lejstro a nakreslil první co sem viděl a to byl Inoai. Nakreslil jsem ho tedy, trvalo to chvílku. Do štětce jsem soustředil chakru a pomocí ní křeslil jeho obrysi. Byl jsem zdatný umělec. Většina tetováních které jsem měl na sobě, byli vlastní tvorby a stejně tak většina obrazů v mém domě byli moje. Většinou jsem kreslil jen v odstínech černé, což mi teď nedělalo problém. Dal jsem si na čas, to byl asi důvod proč bych já sám nikdy techniku neuměl používat. Nebyl jsem dobrý v rychlokresbě čili bych ji nikdy nemohl použít v boji.
Po pár minutách už byl na papíru Inoai. Díky mé chakře, která teď kolovala v inkoustu. Jsem už jen stačilo, převést obraz do třetí dimenze. Dalo se to udělat i posledním tahem štětce, ovšem pro začátečníky bylo jednoduší přiložit ruku, vést chakru skrze papír.
Když jsem tak udělal čary vyskočili z papíru a po chvíli tu stál Inoaiova kopie, která se však nehýbala.
"Yang mi nikdy moc nešel." řekl jsem prostě jako důvod proč klon nic nedělal a po chvilce prasknul.
"Koukej. Je to poměrně jednoduchý. Skrze štětec pouštíš při kreslení neustále chakru. Ta se smýchá a uloží v inkoustu. Potom už jen stačí nakonec obrázek "vyvolat". To se dělá tak že skrze onen inkoust na papíře začneš vést chakru a pomocí ní ho vytáhneš z papíru. Snažíš se zachovat tvar, který si nakreslíš. Přitom použiješ Yang element abys dal těm kresbám život."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Inoai Yamanaka
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 99
Join date : 28. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Wed May 30, 2018 8:24 pm

"Pheeef .. ďakujem, som ti zaviazaný." Vzdychol som si úľavou. Už som si myslel, že to bude len na mne a mojej pamäti. Podal som mu všetky potrebné pomôcky a postavil som sa bližšie k nemu tak, aby som videl ako kreslí. Musel som uznať, že mu to celkom šlo. Ja som mal kresby pomerne jednoduchšie, aj keď o dosť rýchlejšie. Sledoval som, ako ťahá štetcom po zvitku no to neboli pohyby, ktoré by som chcel opakovať. Respektívne to nebolo o pohyboch. Nemal som Byakugan, takže som nedokázal vidieť chakru no jeho vysvetlenie pomohlo, dosť. 
"Ahá.. jasné!" Klepol som si päsťou po otvorenej dlani. Celkom som ožil. Ako keby som tomu dokonalo pochopil. Možno mi pomohol aj fakt, že som niečo podobné už dokázal spraviť. Čoskoro som sa pozeral na môj vlastný.. dalo by sa povedať obraz, ktorý však čoskoro praskol. "Je to podobné, ako moja klonová technika." Dodal som, na čo som Shiguremu veci z ruky zobral a sám som sa rýchlo načrtol na zvitok, zložiac jednoduchú pečať so štetcom stále v ruke. Mohol si všimnúť, že moje kreslenie bolo teda omnoho rýchlejšie než jeho, aj keď tam neboli také detaily, no na tom až tak nezáležalo. "Sumi Bunshin no Jutsu!" Povedal som zreteľne. Nepotreboval som to, no chcel som sa pred Shigurem trocha vytiahnuť. Zo zvitku následne povstal jeden môj klon, ktorý po chvíľke z čiernobielej nabral klasické farby a z krikľavého tvaru nabral taktiež všetky moje črty. "Yo !" Pozdravil klon s úsmevom na perách, po čom sme sa obaja pozreli na Shigureho. "Si naozaj hlava Shigure-san. Nedivím sa, že si Hokage-sama vybral práve teba.. teda.. ide tam aj Hokage-sama nie?" Povedal som znova imaginárny ja.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Wed May 30, 2018 9:03 pm


Chvilku jsem pozoroval jak kreslí on. Jak říkám, proto jsem já nemohl tohle dělat. Já si rád u toho dal načas. Přešel detaily. Tenhle postup určitě byl efektivní, ale já bych to prostě přes srdce nedokázal přepustit. Na klona jsem se podíval. Bylo mi jasné že to dělá aby se blejsknul a tak jsem mírně zmaručel, a kývnul. Což bylo u mě něco jako "dobrá práce".
"Možná." řekl jsem prostě a pokrčil rameny. Ne že bych mu nemohl říct zda semnou jde i Hokage, no hold takový už já jsem byl. Přešel jsem tedy opět k výkladu.
"No. Potom když už to máš. Musíš dát zvířeti či výtovru nějaký pokyn. Být tebou bych dával ze začátku jednoduší pokyny při vytvoření. Obecný jako "zautoč na něj". Čím víc budeš v tom dobrej tím složitější pokyny můžeš dávat. Na to jsou různý ruční pečetě, ovšem po čase to jde i bez nich." řekl jsem jakoby to bylo něco úplně jednoduchého, i když to nejspíš pro něj mohlo znít všelijak. Taky se nejednalo o zrovna jednoduchou techniku.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Inoai Yamanaka
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 99
Join date : 28. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Wed May 30, 2018 10:00 pm

Utrel som atrament zo štetca do prichystanej servítky a samotný štetec som zasunul z druhej strany do rukoväte tanta, ktoré mi viselo na chrbte. Následne som ešte zbalil znova už čistý zvitok. "Josh, chápem. Presuniem sa niekam, kde je väčší pokoj, napríklad ten váš Nara - les. Je tam príjemne." Mrmlal som ako na Shigureho, tak aj pre seba. Nerobilo mi problém, rozprávať sa sám zo sebou. Keď som všetko zbalil, len som si skontroloval, či mám všetko dobre upevnené. "Vieš Shigure-san, je škoda, že nie si veliteľom geninskeho týmu. Počul som ale, že na to človek musí byť Jouninom. No.. veľa šťastia pri tvojich skúškach!" Vyhlásil som vysmiaty, ako to len šlo. "Pozdravím Okaa-san, daj vedieť ako sa vrátiš späť do Konohy. Možno to dovtedy zvládnem.. chmm.. kto vie." Oprášil som si ruky a už mi hlava behala nad tým, čo budem kresliť ďalej .. respektívne čím začnem, akým zvieraťom.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Wed May 30, 2018 10:15 pm

"Haha..." zasmál jsem se jak jeho narážce na Nara les, tak jeho představě o tom, že bych měl být Jounin a pod sebou tým. Byl to jeden ten smých, který působil nuceně. Byl jsem rád za pozici ve které jsem byl. Nechtěl jsem tým. Moc povniností, příliš práce. Už tak jsem na můj vkus pracoval až až. Pochybuju že do Nara lesa někdy jen vpustil nohu. Jeleni tam by na něj nbebyli zrovna dvakrát nadšení. Jediný kdo tam mohl byli právě členové mého klanu. To ale věděl každý.
"Nah. Po týdnu bych to nevydržel a rezignoval. Moc práce s vámi. Už tak mám na krku jednoho prcka, natož další tři.  Radši vás přenechám někomu, kdo by měl chuť." řekl jsem prostě. Poté jsem už věděl že tady není mě potřeba. Krysi jsem nechal ležet na pařezu, a předstíral jsem, že jsem na ně při tomhle všem zapomněl. Byť jsem o nich věděl až moc dobře. No sejde z očí...
"Uvidíme prcku." řekl jsem prostě na to zda dám vědět nebo ne. U mě člověk nikdy nevěděl. Mávl jsem rukou na pozdrav, spíše nucený, a poté sem složil pečeť a v obláčku dýmu se vypařil.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Wed May 30, 2018 10:22 pm

Poté co mě Gamare teleportoval zpátky do Konohy jsem si uvědomila dvě věci.
První byla to, že jsem nestála nohama na pevné zemi, nýbrž dobré čtyři metry nad ní.
Druhá byla že na sobě mám stále ten žabí oblek.
Těžko říct, který fakt mě rozhodil víc. Neměla jsem moc času na to řešit oblek, jelikož o několik vteřin později jsem musela řešit kam dopadnu. Pravda byla taková, že to schytal nějaký nešťastný blonďák. Na kterém jsem teď ležela. Jak dlouhá tak široká.
"Au..." vylezlo ze mě jakobych byla snad já ta osoba, která tu dostala ten největší nářez. Vstala jsem z toho nebožáka, oprášila ze sebe prach, jakobych snad na sobě nějaký měla, a podívala se na něj.
V životě jsem ho neviděla, no u mě to nebyl nějaký zvláštní jev. Hold jsem vždycky byla ten typ který byl uzafvřený a nikdy sem se s někým moc do kontaktu nedávala.
Skrze onen žabý oblek mi koukala jen obličej který vypadal však poněkud ledově klidně. Jakobych snad takovéhle situace zažívala běžně. No pravda byla taková že jsem nevěděla jak moc teď reagovat.
"Seš v pohodě?" zeptala jsem se prostě.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Inoai Yamanaka
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 99
Join date : 28. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Wed May 30, 2018 10:48 pm

Pozeral som sa na klona Shigureho, ktorý.. sa môjmu vtipu zasmial. Samozrejme som to nemyslel tak úplne vážne. Teda.. sčasti. Myslel som si, že by bolo super mať Shigureho za senseia, no bol som asi jediný človek na svete, čo si to myslel. Aspoň v Konohe určite. "Hai haaai !" Ohlásil som ešte nakoniec, na čo som Shiguremu zamával pred tým, než zmizol v obláčiku dymu. 
Kým som sa však otočil a stihol odísť. Objavil sa ďalší. Tent osom si ale nevšimol priamo. Skôr som si uvedomil, že sa zrazu nachádzam v tieni. "He?" Podvihol som oči k oblohe, no uvidel som len niečo zelené, čo mi ešte v danú sekundu spadlo priamo na hlavu. Stihol som si už iba inštinktívne natiahnuť ruky pred seba. Taktiež som sa vytrel, nebol som žiadny supersilák. 
"Ouch.. aah.. čo ..? " Bol som dezorientovaný, však mi práve na hlavu spadla veľká žaba. Presunul som sa do sedu. Ruky opreté o zem za sebou a s trocha tupým pohľadom do blba. Stále som videl hviezdičky.  "Žaba?.." Spýtal som sa trocha prihlúplo. Spýtala sa ma, či som v pohode. Teda bola to ona, zistil som to podľa hlasu a tá tvár, ktorá trčala z úst tej žaby. Tak nejak som nevedel, čo povedať. Len som na ňu ostal pozerať a rozmýšľal som, či majú aj moju veľkosť.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Wed May 30, 2018 11:01 pm


I když jsem si byla vědomá jak asi teď vypadám zachovala jsem svůj "poker face" byť jsem měla lehce nachové tváře. No nedalo se nic dělat. Co bylo bylo. Jak z toho teď ven. Normálně bych šla pryč, a dělala jakoby nic. No přišlo mě to trochu nemístné, potom co jsem se zachovala jako nějaký wrestler, a skočila na něj.  Samozřejmě neúmyslně.
Když se zeptal jestli jsem Žaba, napadlo mě jestli sem mu třeba v hlavě neviřadila pár koleček. Trochu mě popadla panika. Přeci jen jsem na takovéhle věci začala jsem mávat rukama. Co si počnu! Chjo... Pak mě to došlo. Ahá!!! Třeba on si myslí že se zbláznil, potom co na něj něco spadlo a teď vidí mluvící žáby! Pěstí jsem udeřila do dlaně a mírně jsem se zasmála sama pro sebe. Bylo na mě vidět že nejsem zvyklá bavit se s lidmi a reaguju velmi podivně.
"Nenenenenene..." říkala jsem, jako bych ho ujistila že se nezbláznil a shodila ze sebe dutou žabí hlavu.
"Vidíš? Člověk!" řekla jsem nadšeně a vůbec mi nevadilo, nebo spíš jsem si to neuvědomila, že jediný blázen na cvičišti teď vypadal jako já.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Inoai Yamanaka
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 99
Join date : 28. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu May 31, 2018 9:03 am

Nastala chvíľka ticha. Ticho, po čas ktorého som sa na ňu pozeral celkom neutrálne. Prezrel som si ju od hlavy po päty, po čom som sa zasmial a automaticky mi ruka vystrelila k mojej hlave, na ktorej som sa poškrabal. "Haha, si divná." Povedal som celkom úprimne, s rovnako úprimným úsmevom. Postavil som sa na nohy a znova som si oprášil oblečenie a s povzdychom som sa otočil po mojom klone, ktorý tam už nestál. Taktiež na miesto, kde sa pred chvíľou nachádzal Shigure-san. Našťastie tam už nebol. Keď som si ďalší krát prezrel Umiko, všimol som si celkom divnú čelenku, ktorú mala na čele. Bola shinobi, aspoň mi to z toho vyplývalo. "Prečo máš na sebe.. toto?" Spýtal som sa, chytiac do rúk tú helmu, čo zo seba dala dole a pozorne si ju prezerajúc. Nevyzeralo to nijak.. výnimočne. Skôr ako nejaký kostým. "Bola si na maškarnom?" Dodal som so zvedavým tónom hlasu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu May 31, 2018 12:44 pm


Hluboce jsem se nadechla. Jak na mě prázdně hleděl myslela jsem si že je opravdu připraven o rozum. Když se však začal smát a choval se už relativně normálně, byl odemně slyšet hlasitý výdech.
"Nejspíš tomu tak bude." řekla jsem prostě. Lidé o mě tvrdili že jsem divná. Už na akademii jsem nedokázala jednat s těmi všemi lidmi kolem. S lidmi jsem to neuměla. To byl hold fakt. Vždycky jsem přepokládala že mi všichni mluví pravdu. Ne že bych se nechala obalamutit. To zase ne.
Na otázku proč mám tohle na sobě jsem si řekla že to bude nejlepší shodit. Pod tím jsem stále měla můj černý top a šedé ninja kalhoty s vybavením. Takže jsem se tady neobnažovala. Přitom co jsem rozepínala onen zip od kostýmu a zhazovala ho na zem, jsem hovořila o důvodech.
"Hm... Kvůli tréninku. Ale nebylo to zrovna dvakrát efektivní." řekla jsem prostě. Opět to byla taková ta moje naivita a důvěra. Když mi hold Gamare řekla že mi to pomůže, přepokládala jsem že nekecá. Když mi řekl že housenky v slimáčí omáčce mi budou chutnat...
Chvilku mě zajímalo proč je tady on, tak jsem si ho lépe prohlédla. Byl o něco mladší než já. Těžko říct jestli byl ještě na akademii nebo už ne, ale ninja byl. To jsem poznala. Důvod proč tady byl mi však přišel trochu divný. Vypadalo to že kreslil.
"Kreslíš? Tady?" zeptala jsem se ho. V životě jsem neviděla tu nikoho kdo by tu kreslil inkoustem.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Inoai Yamanaka
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 99
Join date : 28. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu May 31, 2018 10:00 pm

(začiatok učenia Ninjutsu +1)
Rozmýšľal som, aký druh tréningu mohla mať, keď jej niekto povedal, aby sa prezliekla za žabu. Možno kamufláž, no nebolo v tom prípade Henge lepšie? Neopýtal som sa jej to nahlas. Len som sa usmial. To že sa predo mnou začala vyzliekať ma kupodivu vôbec nerozhodilo. Tieto veci som nepoberal. Ani na sekundu mi nezišlo na um, že by som mal trebárs odvrátiť zrak, čisto zo slušnosti.
"Možno len tvoj sensei skúšal.. odhodlanie. Pre čo si vlastne padla z oblohy?" Poukázal som nad seba, no to si už všimla rozčmáraný zvitok a pravdepodobne aj stopy atramentu na zemi. Prikývol som.
"Hai hai, vlastne je to ninjutsu. Chceš vidieť?" Vyzeral som celkom zapálene. Úplne inak, než keď som rozprával so Shigurem. Možno som sa len chcel ukázať, alebo si spraviť nového kamaráta. No či jedno, alebo druhé, už som znova vyťahoval zvitok a z konca tanta som si vybral schovaný štetec. Namočil som ho do atramentu a koncentroval som do ruky chakru. "Je to v podstate.. bojový štýl mojej mamky, teda mimo hlavných klanových techník." Vysvetlil som jej, aj keď som sám techniku stále príliš nepoberal. Sadol som si na zadok, viac som rozvinul svitok a v momente som začal kresliť pomerne presnú podobu nejakého operenca. Ako som dokreslil, zložil som pečať a zatváril som sa sústredene.. sústredene a odhodlane. Vtáčik zo zvitku na moju radosť vzlietol, no vydržal len pár sekúnd, kým sa nerozpadol na atrament. Povzdychol som si, no následne som sa znova zasmial.
"Heh... stále sa do toho dostávam." Pokrčil som ramenami. Takmer som zabudol, že som to vlastne ukazoval niekomu, a to Umiko. No spomenul som si. Tak som k nej predsa len znova obrátil pohľad.
"Uhmm.. už si na dnes dotrénovala? Ja tu ešte dnes pobudnem.. ak chceš, môžeš sa pridať. V dvoch je to väčšia sranda." Navrhol som. Myslel som to úprimne. Rád som spoznával nových ľudí.


Naposledy upravil Inoai Yamanaka dne Thu May 31, 2018 11:29 pm, celkově upraveno 1 krát
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu May 31, 2018 10:21 pm

"No... Nebyl to tak úplně sensei. Spíš parťák." řekla jsem a na otázku jak jsem se sem dostala jsem prostě řekla
"Teleport. Ale nevyšel." jako by to snad bylo běžný způsob přepravy a lidé se běžně teleportovali do vzduchu a padali na lidi.Áh... Lidi zase padali na cvičišti? To už je čtvrtek?
Zhodila jsem ze sebe ten obleček a konečně jsem měla na sobě normální oblečení. Vlasy jsem teď měla rozcuchané od té masky. Vzala jsem z kapsy jednu gumičku a stáhla si je opět do copu.
Ninjutsu? řekla jsem zaujatě když mi ten dal takovou odpověď. Jak se jednalo o cokoliv s Ninja technikama byla jsem ve svém živlu. Sedla si před ten svitek a zaujatě pozorovoala jak kreslí na ten papír. Přemýšlela jsem jak to asi funguje. Jeho zmínku o tom že je to bojový styl jeho mamky jsem přešla jen jednoduchým "Hm." a stále se soustředila na ten svitek, jako by se na něm snad promítal nějaký biják.
Když z něj vyletěl ten pták bylo vidět že se na mé tváři objevila fascinace. Ze zájmem jsem ho pozorovala. Dokonce jsem k němu natáhla prst ovšem to už byl ten ptáček jen kaňka inkoustu.
"Wau! To vypadá super!" řekla jsem a setřela do černého trika kapičky inkoustu.
"Není fér. Všichni máte takové unikátní techniky a já mám prd." řekla jsem. Ovšem neznělo to smutně. Bylo to spíš takové obecné prohlášení. Emočně plochá Umiko by to ani jinak neuměla. Někdy mi bylo líto, že jsem od mámi nezdědila onu krev, či po dědovi Mokuton. Přišlo mě že z těch všech genů, které jsem v sobě měla, by aspoň jeden z nich mohl mít nějaké to Kekkei Genkai. Život není fér!
"Trénovala." řekla jsem. "Ale to nevadí, stejně jsem chtěla ještě jednu techniku vyzkoušet." Nevěděla jsem jak je na tom v boji. Byl to však můj oblíbený způsob tréninku. Boj tedy. Proto když jsem měla příležitost.
"Hm... a proč netrénovat v akci? Co takhle souboj?" řekla jsem prostě.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   

Návrat nahoru Goto down
 
Dojo a venkovní cvičiště
Návrat nahoru 
Strana 2 z 3Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Hi no Kuni :: Konohagakure no Sato-
Přejdi na: