Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Dojo a venkovní cvičiště

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2
AutorZpráva
H.
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 195
Join date : 23. 11. 16

PříspěvekPředmět: Dojo a venkovní cvičiště   Tue Feb 20, 2018 12:03 am

First topic message reminder :


Tradiční budova, kde můžete dle libosti trénovat své schopnosti, nabízí řadu náčiní. Stejně tak můžete využít venkovních prostor v případě, že máte v plánu trochu překopat okolní terén nějakou ultimátní technikou.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi

AutorZpráva
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 36
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu May 03, 2018 12:16 am

Dvě další pečetě přinutili želatinu k pohybu, což mohlo být také překvapení že s tímhle sajrajtem dokážu hýbat, a já ho nasměrovala na blízkou vodu, kde se smíchal s řekou a odplaval pryč. Furt to byla v podstatě chakra takže to nijak neznečištovalo přírodu. Kdyby ano, neudělala bych to.
Nevěděla jsem co na tu chválu říct. No tvářila jsem se jako měsíček na hnoji. Nebyla jsem zvyklá že by mě někdo chválil a taky jsem chválu nikdy moc nečekala. Dělala jsem to ráda. Neznala jsem nic jiného. Taky jsem se řídila tím, že bez práce nejsou koláče. Všechno to však přišlo za jistou oběť. Neměla jsem jediného přítele mého věku. Neznala jsem nic jiného než oddanost mému cíli. Nebylo nic kromě toho že ráno vstanu, přes den trénuju a v noci spím. Někomu to možná přišlo jako smutný život ale mě to dávalo smysl.
"Díky." řekla jsem prostě a usmála se. Většinou mé emoce byli jiné když bojuji nebo trénuji. Byla jsem plná života a dávala jsem to najevo. Přešla jsem k mámě a začala.
"Mám ještě něco ale... zatím jsem to nezkoušela tak nevím jaký bude výsledek." řekla jsem upřímně a mírně jsem se začervenala. Bylo to eso v rukávu ale zároveň dvousečná zbraň. Rozhodně jsem nechtěla po téhle ukázce přivolat nějakého pulce nebo hůř.. nic.
Hluboce jsem se nadechla Otočila jsem se zády k mámě a potichu se modlila ať se neztrapním. Kousla jsem se do prstu, což mohlo být nápovědou o jakou techniku se pokouším, a složila pečetě potřebné pro přivolání. Položila jsem dlaň na zem, kolem které se poté objevila přivolávací pečeť a ja se zavřenýma očima doufala, že předemnou něco je.
"Co to...?" ozvalo se od neznámého hlasu předemnou. Tam stála ropucha, modré barvy která očividně nebyla ráda že mě vidí. Rozhlížela se kolem sebe a měla podivnou auru, která vypovídala o tom, jak se z celé situace asi cítí. Zastavil se očima přímo na mě,
"Hej, děvče... to ty si mě přivolala?" zeptal se nakonec, když po rozhlížení zjistil že to asi byla jeho jediná možnost.
Na jeho odpověď jsem jen polkla a kývla hlavou. Byl větší než já. Nebyl to žádný obr ovšem prckem by jste ho taky nenazvali. Nevěděla jsem jak rychle ropuchy stárnou takže jsem nevěděla kolik měl let. Či na kolik vypadal. Odpověděl jen tak že se poškrábal na hlavě.
Rozhlížel se kolem, jakoby hledal nějakého nepřítele či důvod přivolání. Když však zjistil že je na cvičišti nespíš mu to celé došlo.
"Chápu to tak... že je to první kontakt s námi že?" řekl opět stejným tónem jako předtím. Na čež jsem já opět jen kývla. On si jen hlasitě povzdechl a tseknul jazykem. Jako by byl zklamaný že jsem ho přivolala zrovna já.
"Dobrá, vyřídím to na Hoře." řekl a zmizel ve stejnem obláčku, jakým sem přišel.
Zmateně jsem celou situaci posoudila. Byl to úspěch? Či ne? Nevěděla jsem si co si o tomhle mám myslet. Na jaké hoře to jako vyřídí? Zmateně jsem se po
"Vyřídí to na Hoře?" zeptala jsem se zmateně mamky.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sayuri
Potulný B-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 30. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu May 03, 2018 12:02 pm

Nebolo to všetko. Umiko mi chcela ukázať ešte niečo. Nohy som mala už našťastie voľné, tá lepivá tekutina sa pomaly presunula do rieky. Pousmiala som sa, vstala a presunula sa bližšie ku nej. Myslela som si, že sa bude jednať o nejakú ďalšiu vodnú techniku,ktorú ešte neskúšala na ostro. Akonáhle som však zaregistrovala postup pri použití techniky, vedela som, o čo sa jedná - Kuchyiose no Jutsu. Netrvalo dlho, než sa pred nami objavila žaba. O čosi väčšia než ja, nezvyčajnej modrej farby. Prekvapene som nadvihla obočie. Umiko dokáže privolávať žaby?! Počas celého jeho prehovoru som držala jazyk za zubami, bola som tak trochu šokovaná týmto novým poznatkom.
"Hora...," zopakovala som.
"Pravdepodobne Hora Myōboku," poznamenala som.
"Neviem o nich všetko, ale i...Naruto ich privolával a boli to práve ony, kto ho naučil žabie Senjutsu," keď som sa len učila byť Shinobim a dopĺňala si znalosti, Senjutsu bola jedným zo zameraní. Nemohol sa ho však učiť len tak niekto. Tí, ktorí sa o to pokúsili, boli buď hlupáci prahnúci po moci alebo géniovia, ktorí na to skutočne mali. Že by to mohol byť neskôr aj prípad Umiko? Je možné, že sa v budúcnosti naučí používať prírodnú chakru? Otočila som sa čelom k nej, natiahla svoju pravú ruku a pohladila ju jemne po líci.
"Som nesmierne pyšná na to, že mám takú skvelú dcéru. A nejde len o to, že si svoj talent zdedila po otcovi a tvrdo na sebe makáš," spustila som ruku, otočila sa a zamierila k jazeru, kývnuc rukou, aby ma nasledovala. Zľahka som prešla na hladinu.
"Mám pre teba prekvapenie. Je to niečo ťažšie, než na čo si zvyknutá, ale konieckoncov, bola to technika, ktorú ma Hideharu kedysi naučil a potom, čo si mi tu predviedla verím, že ju zvládneš bez väčších problémov," vysvetlila som. Sama som sa nepovažovala za mocnú Kunoichi, stále som ju však mohla aspoň čo to naučiť či jej pomôcť zlepšiť sa. V dvojici ide všetko jednoduchšie. Zložila som jednu jedinú pečať. Pár metrov odo mňa sa z vody vynoril, nazvime to, vodný vrták, ktorý s ľahkosťou prelomil niekoľko stromov naraz, na ktoré som ho namierila. Potom som ho nechala rozpadnúť.
"...ak budeš mať teda záujem," dodala som nakoniec. Nechcela som ju do niečoho nútiť.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 36
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu May 03, 2018 4:00 pm


Poslouchala jsem její vysvětlení o té hoře. Zajímalo mě proč to chce ten žabák oznámit. Udělala jsem snad něco špatně? Kdo ví. Vždycky sem žabáky chtěla, pro to kolik významných lidí je mělo předemnou. Tak nějak jsem o nich víc nevěděla. Byla možná chyba o nich nezjistit víc.
Když řekla Senjutsu, o tom už jsem něco trochu věděla. Bylo to něco co i někteří lidé v mém klanu dokázali ovládnout. I když jim trvalo roky praxe se to naučit.
Nakonec mě mamka začala chválit a to už bylo na moji maličkost moc. Zrudla jsem tak, že červené malování pod očima skoro splývalo se zbytkem obličeje. Nebyla jsem na to moc zvyklá takže jsem na chválu odpověděla jen souhlasným zabručením a lehkým kývnutím hlavy.
Najednou se však zmíníla o překvapení a já nastražila uši. Nebyla jsem nějaký člověk, který si potrpí na dárkách či podobných věcech. Tenhle však byl něco extra. Jednalo se o techniku a já jsem byla najednou v sedmém nebi. Navíc to byla technika od otce. Další malé plus.
Když jsem viděla jak ten vrták provrtal stromy jako by nic, věděla jsem že se ji musím naučit ať to stojí co chce. Můj výraz sršící zájmem a široký úsměv na tváři, jen potvrdil slova, které jsem poté řekla.
"Samozřejmě že se to chci naučit! Jen mi řekni co mám dělat. Začneme hned teď?" zeptala jsem se s vášnivým pohledem upljatým na mamču.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sayuri
Potulný B-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 30. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Fri May 04, 2018 9:04 pm

Jej reakcia v tvári ma zaskočila. Nebola zvyknutá na chválu. Že by jej babička stále len chyby vyčítala? Je to dosť možné, babičky sú dnes rôzne. Potom som sa pousmiala, takto červená bola roztomilá. O čom som radšej pomlčala, pretože by sa na mňa ešte urazila, a to bolo to posledné, po čom som túžila. Neušlo mi ani to, že po spomenutí prekvapenia spozornela. Nemala rada maličkosti, za to technika bola vhodným darčekom pre ňu. Navyše od otca. Keďže tu nebol, pripradla povinnosť naučiť ju to mne. Nevadilo mi to, ba čo viac, bola som rada. Mohla som s ňou stráviť nejaké tie chvíle a utužiť si naše vzťahy.
"Samozrejme. Čím skôr začneš, tým lepšie," pokývala som súhlasne hlavou. Existoval spôsob, ako sa naučiť vodou manipulovať tak, aby ju bolo možné stlačiť do nejakého útvaru, ako to bolo v prípade techniky, ktorú som jej ukázala. Rovnako ma to aj kedysi učil Hideharu. Na ruke, pod rukávom som mala "náramok" v podobe malého zvitku, niečo ako papierový náramok, ktorý dostávate na koncerte, len o čosi väčší. Na ňom bolo znázornených pár znakov, stačilo, že som sa ich dotkla, aby sa predo mnou objavla celá veľká taška plná baloníkov, naplnených vodou.
"V princípe ide o to prinútiť tier balóniky prasknúť. Avšak nie spôsobom, ktorý by ti mohol napadnúť ako prvý, a to balónik s pomocou vody roztiahnúť. Musíš vodu roztočiť a stlačiť do útvaru dostatočne ostrého na to, aby balónik praskol. Najlepšie do tvaru vrtáka, ako som predviedla pred chvíľou," vysvetlila som jej, vzala balónik do ruky. Sústredila som sa vodu, postupne vodu roztočila a stlačila do vrtáka, potom balónik praskol. Keďže šlo o tie priesvitné, Umiko mohla dokonale vidieť, čo sa vo vnútri deje.
"Ak zvládneš toto, bude to len otázkou pár momentov, než to zvládneš aj s veľkým mnoťstvom vody. Základom je prísť na to, ako vodu k tomu prinútiť. To je pre Geninov zväčša veľmi ťažká úloha, no verím, že ty to zvládneš ľahko," stichla som na chvíľku.
"Dúfam, že som to vysvetlila dostatočne jasne, nikdy som nikoho nič veľmi neučila," na líčkach sa mi objavil červený prstenec, nervózne som sa poškrabala za hlavou. Dúfala som, že mi to nešlo až tak zle.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 36
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Fri May 04, 2018 10:38 pm

Byla jsem ráda že se k tréninku dostaneme hned. Jak se znám rána bych asi nevydržela. Také tu bylo riziko že neopustím cvičiště, dokud se mi nepovede ten vrták prasknout, no to už bylo ale riziko, které jsem byla schopná přijmout. A tak jsem tedy jen potichoučku poslouchala co má mamča na srdci. Ukázalo se že jsou to balónky.
Poté co se mamča dodkla jejího svitku, pravděpodobně se jednalo o Kuchiyose, se předemnou objevila hromada vodních balónků. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. K čemu mě sou vodní balónky. Neznala jsem tuhle tréninkovou metodu, no věřila jsem jí. Takže jsem nic neříkala a poslouchala, co a jak mám dělat.
Když řekla to, že je třeba balónek s vodou nechat prasknout, ihned mi hlava sklouzla k závěru že prostě vodu protlačím skrze. Tak to ale očividně nebylo. Podle jejich slov, jsem měla utvořit cosi jako vrták uvnitř balónku a ten poté přinutí míček prasknout. Což znamenalo roztočit vodu uvnitř jak nejrychlejí to šlo a poté asi natáhnout onu vodu do výšky čímž se udělal vrták? Tak nějak jsem asi předpokládala že byl postup. Však to bylo docela logické. No jedna věc, o tom byla polemizovat a druhá dělat.
Takže... prasknout pomocí vytvoření vrtáku jo? Zeptala jsem se ještě jednou, i když to byla spíše řečnická otázka. Váhavě jsem přešla k jednomu s balónkům, a chytla ho do ruky. Manipulovat s vodou, jsem uměla dosti na to, abych vytvořila vodní vlnu, nebo vodní proud, ovšem utvořit je do tvarů jako byl vrták, byla novinka.
Zapřemýšlela jsem se nad tím, jak tu techniku mamča udělala předtím. Čeho jsem si všimla bylo to, že mamča použila jednu ruční pečeť, Tigra, předtím než udělala vodní vrták. Tak mě napadlo, že bych možná měla udělat stejnou věc i u tohohle tréninku. Přeci jen, pečetě sloužili jako lepší kontrola chakry v technice.
Po složení pečetě jsem pevně uchopila balónek do ruky. Soustředila svojí chakru a začala roztáčet vodu. Úkázalo se že to bylo trožku složitější než se mohlo na první pohled zdát. Balónek se různě začal hýbat a poté se začal roztahovat. Když byl dostatečně roztáhlý, já jsem snažila vodu vyslat v balónku směrem vzhůru tak, aby v něm doslova provrtal díru. Stěna baĺonku však byla tlustší, než se mohlo zdát. Proto když voda narazila vzhůru do stěny, elastická guma ji poslal zpátky ke dnu a celá rotace se zastavila. Cítila jsem také to. Jakoby voda špatně reagovala. Jakoby nějaká neviditelná síla, tlačila proti mému úsilí roztočit vodu.
„Hm...“ řekla jsem prvně. Vypadalo to tak. Že moje rotace byla pravděpodobně pomalá. Roztáčela jsem to správně. Napadlo mě že v tom musí být nějaký trik. Nikdy jsem rotaci v technikách nepoužívala, takže to pro mě bylo nové teritorium. Místo toho, abych však zbytečně házela hrách na stěnu, jsem se otočila na mámu a rozhodla se poradit o tom, co že dělám špatně.
„Kde dělám chybu?“ zeptala jsem se upřímně.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sayuri
Potulný B-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 30. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Sat May 05, 2018 3:41 pm

Pozorne som sledovala jej každý jeden krok. Snažila sa, a nešlo jej to zle, v porovnaní s mojimi prvými pokusmi, kedy som bola ešte veľmi slabá v ovládaná akýchkoľvek techník. Dopúšťala sa však chýb, ktoré som jej ale zazlievať nemohla. Predsa len, chybami sa človek učí. Keď sa ma opýtala, čo robí zle, sadla som si späť na peň.
"Sústredíš sa len na jeden bod a pravdepodobne vkládaš nerovnomerné množstvo chakry," odvetila som.
"Najprv roztáčaš, až tak to tvaruješ, ale...," vysvetlila som jej, "...na to, aby si dokázala vytvoriť taký efekt, ako som ti predviedla, musíš sa sústrediť na dve veci naraz - roztáčanie i tvarovanie. Ako roztáčaš, musíš vodu zároveň i postupne stláčať, nie hneď naraz, inak to ide oveľa ťažšie. Ak by som Suigadan použila tak, že by som vodu najprv roztočila a až tak vytvorila vrták, trvalo by to jednak dlho, jednak by to bolo náročnejšie. Taktiež, musíš sama zistiť, aký pomer chakry potrebuješ k tomu, aby si tú vodu dokonale stlačila, ak pridáš málo, nestlačí sa. Ak veľe, naruší to...nazvime...rovnováhu, a teda by to mohlo viesť k...menším nehodám," Pokrčila som ramenami. Nešlo samozrejme o žiadne ťažké zranenia. Len by trebárs mohla skončiť mokrá. Alebo by vrták nedržal ako mal. Nereagoval by skrátka tak, ako to ona chce.
"Pozorne sleduj," vzala som balónik do ruky, vodu v ňom roztočila v opačnom smere, než v smere hodinových ručičiek, výrazne pomalšie než predtým, a zároveň, ako som ju roztáčala, som hneď tvarovala vrtáčik. Najprv maličký, ktorý sa postupne zväčšoval, až napokon balónik prepichol.
"Chce to čas. Nikto sa nikdy nenaučil sústrediť sa na viacero vecí hneď. Keď si na to navykneš, budeš to robiť už automaticky," povzbudila som ju. Doteraz sa Umiko učila techniky jednoduchšieho typu, ktoré si nevyžadovali viacero akcií naraz. Toto sa jej však bude do budúcnosti hodiť pri tréningu mnohých ďalších techník. Ak sa chcela niekam posunúť, toto zvládnuť musela. Tým, že som sa k tomu dopracovala, veľmi som si život po Ninjutsu stránke uľahčila.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 36
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu May 10, 2018 3:47 pm

Kývala jsem hlavou. Všechno jsem se snažila uložit do mého mozečku. Oči mi svíili radostí, i když sem sama neuspěla. Nestyděla jsem se zeptat. Jen hlupák si myslí že je chytrý. Inteligentní člověk ví, že nic neví. Nechat si poradit proto nebyla známka hlouposti, nýbrž inteligence.
Lapnula jsem balónek a trénovala jsem. Zkoušela různé postupy a aplikovala to co říkala máma. Ani nevím kolik času uběhlo. Pět minut? Půl hodiny? Hodina? Čas pro mě nebyl proměnou. Soustředila jsem se jen na ten míček v ruce. Dokud jeden balónek nepraskl. Poté druhý přímo explodoval. Ze třetího vyletěla střela, Ze čtvrtého vodní tornádo a konečně z toho páteho onen vrták.
"Yosh!" křikla jsem sama pro sebe. Těžko říct jak dlouho mi to vlastně trvalo ale první krok byl doma. Kolem mě teď bylo asi deset prasklých balónků a jeden z nich byl v mé dlani.
Podívala jsem se na mamku, jak bude reagovat. Zda bude chtít pokračovat v tréninku, nebo bude mít jinou představu o tom, jak strávit zbytek dne. Tak či tak bych nenamítala.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sayuri
Potulný B-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 30. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu May 10, 2018 8:53 pm

Ani neviem, koľko času ubehlo, odkedy sa Umiko usilovne pustila do tréningu. Minúty? Hodiny? Pravdou však bolo, že slnko už začalo pomaly zapadať. Nebude trvať dlho, než na Konohu padne tma. Napokon to Umiko zvládla. Relatívne rýchlo, sama som bola prekvapená, no i napriek tomu, že som bola pyšná, som usúdila, že na dnes toho mala iste dosť. Aj ona bola len človek, potrebovala si odpočinúť.
"Zvládla si to výborne, Umiko, no obávam sa, že na dnes už je toho dosť. Pôjdem ešte za Hokagem, je tu vec, ktorú chcem vybaviť, potom si oddýchneme, vyspíme sa a zajtra môžme pokračovať s tréningom, čo ty na to?" navrhla som jej s úsmevom. Dúfala som, že to nebude považovať za zlý nápad, avšak istú záležitosť s Hokágem som musela vyriešiť čo najskôr. Nenávidela som ten pocit, keď som mala niečo nedoriešené a cítila som sa tu, popravde, ako votrelec, v aktuálnej situácii, pretože som sa tadiaľ promenádovala bez toho, aby som s ním vyriešila nepísanú dohodu so starým Hokágem.
"Môžeš ísť domov, alebo so mnou, ako chceš, každopádne nebude trvať dlho, než sa vrátim, no toto je záležitosť, ktorú musím dať do poriadku čo najskôr, aby som predišla...nedorozumeniam voči môjmu pobytu tu," venovala som jej letmý úsmev a nechávajúc rozhodnutie na nej som sa pomalým krokom vybrala smerom k Hokágeho budove, zvedavá, kto tam sedí tentokrát. Bola som mierne nervózna. O Umiko som sa nebála, ak by sa rozhodla ísť domov, mala to blízko. Tak či tak som sa nemienila zdržať u Hokágeho pridlho.

-PRESUN-
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 36
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Sat May 12, 2018 4:44 am

"Díky. Fajn." řekla jsem jí jednoduše. Hold jsem nebyla dívka mnoha slov. Co na to říct? Lidé většinou poznali jak to myslím z mé řeči těla. Proto mamča mohla vidět že se usmívám a sem plná života. Teď jsem se cítila ve svém živlu.
Když řekla že můžem jít domů mírně jsem se zarazlia. Na to jsem jí nic moc neřekla, no kývla jsem jí hlavou ať už to mělo znamenat cokoliv.
Poté co máma odešla já ještě stále trénovala. Jak už to bylo v mém zvyku. Nemohla jsem si hold pomoc. Necítila jsem se unaveně. Proč taky? Vstávala jsem když bylo zhruba 11 hodin. Podle toho, že slunce ještě nezapadlo mohlo být odhadem šest. Čili jsem měla asi 8 hodin k dobru, než se začnu cítit vážně unavená. Plánovala jsem tu přenocovoat. Nebyl to pro mě nějak zvláštní jev. Sice se to možná někomu zdálo přehnané ale já jsem si ještě dnes neodbyla můj povinný trénink.
Měla jsem v plánu posílit své tělo. Přeci jen bylo toho dost co ovládám na poměry genina ale byla jsem ještě stále moc pomalá a slabá, co se těla týče. Rozhodně jsem nechtěla, aby mě nějaký Genin porazil, jen protože by byl rychlejší či silnější. Začala jsem tedy tím, že posílím svou sílu a rychlost.
Nejdřív jsem začlaa rozcvičkou abych zahřála své svaly a pak přešla k samotnému tréningu.
Síla byla první na řadě. Můj cíl postup byl docela jednoduchý. Vešla jsem dovnitř Doja, přešla k hrazdě, a začala k ní přitahovat moje tělo. To bylo na posílení síly v mých rukou. Zvládla jsem asi 50 opakovaček a poté se mé tělo začlo třást, když jsem se zvedala dál. Horko, těžko jsem zvládla dalších 10 a poté spadla na zem skoro necítila ruce.
Nohy byly poměrně jednoduché. Vzala jsem jednu s velkých činek, položila si ji na rameno a začala dřepovat. Přeci jen, nohy jsem měla o trochu silnější než ruce, a tak jsem vydržela dřepovat, dokud sem nedosáhla čísla 100.
Nakonec abych dodělal můj trénik síly, sem udělala sedy-lehy, výpady a několik desítek kliků na závěr.
Rychlost, byla další na řadě. Schválně jsem ji dala jako druhou, abych byla více unavená na rychlostní běh, než na posilování. Postavila jsem se na cestu, která vedla ke konoze. Zhluboka jsem se nadechla a pustila jsem se do sprintu, jak nejrychleji jsem dokázala. Sprintovala jsem asi 50 metrů, co mi síli stačili, poté jsem zpomalila do poklusu asi na 100 metrů, načež jsem se dala znova do sprintu. Tenhle postup jsem opakovala, dokud jsem nedoběhla ke konožské bráně. Tam jsem se otočila a stejným způsobem jsem se vrátila zpátky.
Když jsem konečně doběhla zpátky, okamžitě jsem navštívila sprchu v doju, vyslékla jsem se a schladila tělo. Byla jsem unavená jako nikdy.
Po půl, hodině, kdy si mé tělo odpočinulo, jsem si sedla pod strom. Ovšem byla jsem to já. Místo toho, abych odpočívala, jsem do rukou chytla jeden z balónků a pokračovala v tréninku vodního vrtáku.

...

Druhý den ráno jsem se probudila, ani nevím jak přesně jsem usnula. Pravděpodobně jsem zaspala během tréninku. Nebylo by to poprvé.
Bolestivě jsem se zvednula z tvrdé země a krátce se protáhla. Byla jsem ještě mladá takže bolest netrvala dlouho a po chvíli jakoby si mé tělo ani nepamatovalo předchozí bolest. Udělala jsem krátkou rozcvičku abych zahřála své tělo, a poté jsem přešla k vodě. Včera jsem viděla že cesta k technice je na dobré cestě. Dnes jsem doufala že udělám onu pomyslnou tečku, za tímto tréninkem.
U vodní hladiny jsem se snažila vzpomenout na vše, co sem se včera naučila. Každý detail, vše o rotaci, soustředení a podobně. Složila jsem pečeť a zkoušela vytvořit techniku

...

O několik pokusů, a několik desítek minut později, se mi konečně povedlo z vody vytvořit onen chtěný vrták a po několika dalších pokusech jsem ho i dokázala zaměřit. S úsměvem na tváři jsem se na svůj výtvor dívala. Vrták se jako delfín vynořil z vody a o několik metrů dál se stejně tak zavrtal zpátky pod vodní hladinu.
Pro mě už tu nebylo co dělat. Můj trénink pro dnešek pravděpodobně zkončil, i když to si myslím vždycky a pak se tu stejně nějakým záhadným způsobem večer objevím znovu, a proto jsem šla směrem do vesnice.




Přesun

Rychlost +0,5, Síla +0,5
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   

Návrat nahoru Goto down
 
Dojo a venkovní cvičiště
Návrat nahoru 
Strana 2 z 2Jdi na stránku : Previous  1, 2

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Hi no Kuni :: Konohagakure no Sato-
Přejdi na: