Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Dojo a venkovní cvičiště

Goto down 
Jdi na stránku : 1, 2, 3  Next
AutorZpráva
H.
Admin*A
Admin*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 212
Join date : 23. 11. 16

PříspěvekPředmět: Dojo a venkovní cvičiště   Tue Feb 20, 2018 12:03 am


Tradiční budova, kde můžete dle libosti trénovat své schopnosti, nabízí řadu náčiní. Stejně tak můžete využít venkovních prostor v případě, že máte v plánu trochu překopat okolní terén nějakou ultimátní technikou.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Maya
Velitel ANBU
Velitel ANBU
avatar

Poèet pøíspìvkù : 89
Join date : 20. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu Mar 29, 2018 9:36 pm

Mé nohy mé zavedly až sem, na venkovní cvičiště. Povzdechla jsem si. "To byl zas den" pověděla jsem si. Nemohla jsem si nevšimnout, že v okolí nikdo není, jako kdyby to tu vymřelo. Sedla jsem si na špalek, který byl zabodly v zemi. Protáhla jsem se a začala jsem přemýšlet nad smyslem života.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu Mar 29, 2018 9:55 pm


Jak už to tak bývá neměla jsem namířeno jinam než právě na cvičiště. Bylo to už tak několik let kdy se to pro mě stalo zajetými kolejemi. Ráno vstát, nasnídat se, prohodit několik slov s mámou a hurá na cvičiště. Zajímalo by mě kdy se to pro mne stalo rituálem. Nemohla jsem si vzpomenout.
Zatím jsem nebyla přidělena do žádného týmu, za což mohli mé osobní preference. Zatím jsem trénovala vždy pod nějakým sesneiem a od něj se učila. Teď to byla zhruba dva roky máma, předtím Uji a předtím několik dalších lidí buď z Akademie nebo z klanu. Byla to pro mě něco jako posedlost a vše kolem tak nějak proplouvalo. Jednou bych ale chtěla nějaký tým. Přeci jen je to nutné k Chuninským zkouškám a ty jsou nutné k dosažení cíle.
Volným krokem, narovnaná jak podle pravítka sem dorazila na místo určení a k mému překvapení tu byla známá tvář. Když i ona zaregistrovala moji přítomnost mávla sem jí rukou na pozdrav a poté pokračovala směrem k ní. Když jsem od ní byla na několik kroků promluvila jsem mým tipicky emočně  nezabaerveným hlasem.
"Ráda Vás zase vidím, Maya-san." načež jsem sklonila hlavu až se mi brada dotkla hrudníku.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Maya
Velitel ANBU
Velitel ANBU
avatar

Poèet pøíspìvkù : 89
Join date : 20. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu Mar 29, 2018 10:05 pm

Z mého přemýšlení mě vyrušil známý hlas. Nebyl to nikdo jiný než má sestřenka Umi-chan. "Já tebe také" odpovím na její pozdrav a přitom se na ní milé usmála. "Vidím, že jsi pilná včelička jako obvykle, to tě chválím, Umi" dodám vzápětí. Moc rysu po strýčkovi nezdědila, ale zato jeho pílí, ano. "Co máš dneska v plánu?" zeptám se jí. Bylo mi jasné, že bude trénovat, ale již jsem netušila co.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu Mar 29, 2018 10:37 pm



"Děkuji pěkně nee-san." řekla jsem. Byla jsem vždycky ráda za přítomnost někoho s klanu, byť má tvář mohla hovořit že mi to bylo lhostejné. Byla to jedna z mála věcí, můj klan, na který jsem byla vážně hrdá.
Poškrábala jsem se na hlavě jelikož mě její otázka zaskočila dokud mi nedošlo, že ostatní lidé chodí na cvičiště jen když potřebují, či chtějí trénovat nějakou techniku. Já jsem zde chodila téměř automaticky a vždy jsem to nějak střílela z boku.
"Taijutsu? Asi?" řekla jsem a čekala, zda má odpověď byla adekvátní. Vždycky jsem byla tak trochu mimoň na konverzace a vše jsem brala buď doslovně a nebo hůř, špatně. Na Akademii mi to působilo docela problémy jak s učitely tak se spolužáky ale už jsem se tak nějak s tím naučila žít. Člověk si hold nevybere.
"Ani nevím po pravdě. Vždy jsem chodím a buď opakuju to co mne naučil Uji, nebo kopíruju co vidím od ostatních." řekla jsem pravdivě. Poté sem si vzpomněla na něco co mi do hlavy ohledně konverzací vtloukala máma. Není slušné se bavit jen o sobě. V hlavě mi svitla malá žárovička že by asi bylo dobré ji odvětit stejnou otázkou.
"Ehm...Co máš dneska v plánu?" zeptala jsem se jí na oplátku já, byť to odemně znělo o dost méně hřejivě než od Maye. Bylo to skoro jakoby jste se bavili s nějakým robotem.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Maya
Velitel ANBU
Velitel ANBU
avatar

Poèet pøíspìvkù : 89
Join date : 20. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Thu Mar 29, 2018 11:26 pm

"No nemá zač" povím milé osůbce přede mnou. Z jejího hlasu a celkového chování jsem se musela zamyslet nad tím, jestli to začíná být dědičné, přeci jen její chování bylo dosti odlišné, ale stále na tom byla lepé než jedná nejmenovaná Uzumaku/neuzumaki slečna.
"Taijutsu" zopakovala jsem a poté jsem udělala pozu, že jsem se zamyslela. "Tak to se nenech rušit" povím s úsměvem od ucha k uchu. Umi byla opravdu šikovná, byla jsem na ní hrdá, doufala jsem, že takhle bude pokračovat dále.
Její otázka mě zaskočila, milé zaskočila."Mnoo, vůbec nevím" odpověděla jsem jí a poškrabala jsem se na hlavě. Vůbec jsem ani netušila, co tu dělám. Rozhodně jsem tu nebyla ze stejného důvodu jako moje úžasná sestřenka.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Fri Mar 30, 2018 12:09 am


"Áh, taky to tak mám. Něco tu je na tomhle místě že?" zeptala jsem se nevědomky z toho že to tak budu mít asi jen já. Znala jsem to tu lépe než můj pokoj. Taky jsem zde strávila více času než v mém pokoji. Zde jsem se cítila svá. Mohla jsem tu trénovat, mít zápasy a cvičné boje... Podívala jsem se na Mayu a v hlavě se mi rozsvítila žárovička. Lehce jsem pěstí klepla do mé otevřené dlaně jakobych dostala ten nejlepší nápad pod slunce.
"Maya-san. Pokud tedy nemáte nic na práci, co takhle si lehce zatrénovat semnou. Ráda bych se naučila něčemu novému." řekla jsem a poprvé za celou dobu se na mé tváři, jakoby z kamene vytesané, objevil mírný úsměv a oheň se rozplápolal v rudých očích. Měla jsem ráda každou vízvu. Jakoliv šílená či nad moje normy se mohla zdát. Samozřejmě jsem nebyla jeden z těch lidí, co by bojoval s něčím co bylo nad mé síly když šlo o život. Nehodlala jsem zbytečně umřít předtím, než naplním svůj sen. Když šlo ale o trénink bylo to něco jiného. Čím větší hoře člověk čelí, tím lepší je horlolezec.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Maya
Velitel ANBU
Velitel ANBU
avatar

Poèet pøíspìvkù : 89
Join date : 20. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Fri Mar 30, 2018 12:33 am

"Vím co tu není" zasmějí se a rozhlednu se okolo sebe. Najednou mi zamrazilo v zádech, jako kdyby na mě někdo myslel. Mé mrazení mi prozradilo, že to byla Mai-a, ale jaká má? Nakonec přestala na mě myslet, bohudík.
Byla jsem udivená, že chce trénovat se mnou, ale tak proč ne. "Mno, ale musíš mě nechat vyhrát" povím a přitom se zasmějí. Kdybych prohrala, tak mě klan vydědí, zapečetí schopnosti, udělají mi cejch a přehodí mě přes zeď jako to Bůh udělal s Evou.
Seskočila jsem ze špalku na zem. Začala jsem se protahovat. "Tak můžeme" povím a usmějí se. Postavila jsem se do pozice, která mi nejvíce vyhovovala. Byla jsem připravená, ale co Umi.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Fri Mar 30, 2018 1:17 am


"Myslím si že ještě nejsem na úrovni, kdy bych Vás mohla porazit." řekla jsem. Vyznělo to možná tak že jednou budu na té úrovni a tak to bylo i v plánu. Jednou budu nejsilnější ve vesnici a potom i za její hranice. Tak jsem si to aspoň představovala.
Když se Mayu začala připravovat i já jsem udělala vše pro to, abych byla fit wakizashi jsem vysunula z pochvy a položila ho stranou do trávy. Jako náhražka za něj mi posloužila dřevěná pochva. Jistě Mayu mohla blokovat něco takového rukou ale to bylo trochu jedno. Mohlo to vypadat docela komicky že jsem si myslela že ji mám šanci zasáhnout ovšem když si budu říkat že se mě něco nepovede je velká šance že se to stane realitou. S Ujim jsme projeli mnoho lekcí. Chození na vodě, Lezení po stromech a takové podobné hokusy pokusi. S mámou jsme se zase připravovali na Genjutsu a já ve volném čase trénovala Taijutsu a Ninjutsu.
Podívala jsem se soustředěně na Mayu a na mé tváři mohla poprvé vidět něco jako úsměv. Levou rukou jsem složila pečeť a poté sem koncetrovala chakru do noh. Čekala jsem jen na to, když Mayu řekne že "můžeme" a tak se i stalo.
Pomocí techniky Shunshin no Jutsu jsem se snažila překvapit Mayu a překonat vzdálenost mezi námi dvěma v co nejkratším čase. Když bych se ocitla u ní, měla jsem v plánu na ni záutočit pomocí dřevěného meče a udělit jí ránu. Samozřejmě jsem stále byla genin takže nepochybně to pro Velitelku ANBU jsem byla lehký cíl a jedna z mých mála zbraní byl element překvapení. Jak říkal Tobirama, Ninja musí využít jakoukoliv výhodu aby zvítězil.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Maya
Velitel ANBU
Velitel ANBU
avatar

Poèet pøíspìvkù : 89
Join date : 20. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Sat Mar 31, 2018 5:14 pm

"Nikdy nevíš, co se může stát" povím a usmějí se na ní. já byla připraven. Jen jsem čekala, co udělá. Pozorně jsem jí pozorovala. Nesmím se nechat porazit, protože to by jí až moc zvedlo ego a to není potřeba. Její způsob mě překvapit není špatný, ale přeci jen byl tu nějaký ten rozdíl. Umi se u mě ocitla tak jak plánovala. Svojí dřevěnou pochvou se mě snažila udeřit. Úderu jsem se lehce vyhnula a poté jsem svou pěsti mířila na její hrudník. I přesto jsem si pořad dávala pozor na tu pochvu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Sat Mar 31, 2018 5:58 pm


Trochu zdrceně jsem procedila "tsk" skrze zuby. Přeci jen sem doufala že můj útok zabere ať už byl jakoliv neohrabaný. To už tak ale máte když si vybíráte soupeře nad svoji skupinu. Co naděláte. Nebylo to tak, že jsem to hodlala vzdát po prvním tahu. Když jsem zbystřila, jak se ke mě pěst pohybuje rychle, směrem na můj solar, zjistila jsem že Taijutsu by v tuhle chvíli pro mě byla špatná volba. Odskočila jsem směrem do zadu v tu samou chvíli co se mě její pěst dotkla na břichu. Snažila jsem se tak zmírnit celkovou sílu za jejím úderem, nebylo to něco co by mne odrovnalo, no furt to bylo cítit.
Na tváři mi, navzdory mému neúspěchu, figuroval široký úsměv. I mé očka zářila všema barvama. Tady jsem byla opravdu ve svém živlu. Emoce na uzdě a plná života. Mé pravé já, jak jsem tomu s radostí říkala. Vždy jsem sem měla problémy s emocemi ale když jsem bojovala či byla ponořená do tréninku, vše co bylo uvnitř šlo ven.
Při odskoku zpátky, hodila sem po ní dřevěnou pochvu jako rozptýlení a sem začala skládat pečetě. V hlavě si stále opakovala "Drak, tigr, zajíc" abych to náhodou nepopletla, kdyby náhodou. Když jsem dopadla, cca 3 metry směrem dozadu, z puse už mě tryskala vodní vlna, která byla na Genina poměrně velká, a řítila se směrem na Mayu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Maya
Velitel ANBU
Velitel ANBU
avatar

Poèet pøíspìvkù : 89
Join date : 20. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Sat Mar 31, 2018 7:44 pm

Můj úder na hrud se mi podařil a Umi byla donucena odskočit do zadu, což mi dalo příležitost pokračovat v útoku. To co mě překvapilo bylo, že po hodila dřevěnou pochvu. Rukou jsem jí odrazila do pryč. Ale to co jsem viděla dělat Umi se mi vůbec nepačilo. Trénink taijutsu se nám trošku zvrhl v něco jiného. Najednou se proti mě řitila velká vodní vlna. Vyskočila jsem do vzduchu,abych se tomu vyhnula. Když už jsme mohli používat techniky jiné než taijutsu. Poskládala jsem dvě jednoduché pečetě. Tady Umi nebyla jediná, co uměla použít suitonovou techniku. Vyprskla jsem z úst kapalinu. Nebyla to obyčejná voda, svojí hustotou spíše připomínala sirup. Sirup padal přímo na Umi.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Sat Mar 31, 2018 8:29 pm


Sakra. procedila jsem když mi i tato technika neuspěla. Nebylo to však takové že jsem snad byla naštvaná na Mayu nebo na to že uskočila. Byla jsme naštvaná na sebe a v hlavě už byla myšlenka, co jsem udělala špatně. Příště jí trefím. to bylo všechno, o co mě šlo.
Nebyl teď ale čas na zbyt. Všimla jsem si že i ona použila Suiton a hned mě v hlavě cvaklo že z ní budu muset vytáhnout nějaké jutsu, až bude po všem. Když už jsem uskočila pryč ale ta divná tekutina se rozprskla a přilepila mě nohy k povrchu.
Yuck. pomyslela jsem si když sem se nohu snažila zvednout nohu do vzduchu. Celá ta situace mi ale po chvilce přišla poměrně zábavná a tak...
"Sugoi."řekla jsem a chechtala se jako děcko. Opravdu mi to přišlo zábavné navzdory celé té situaci která tu byla předtím. S úsměvem sem ještě chvíli snažila nohy odlepit od země a přemýšlela jsem jak. Když mě napadlo soustředit chakru do noh a odrazit se ke skoku.
Hej rup. pomyslela jsem si a vyskočila z toho pryč. Sirup na mě ještě chvíli držel a nakonec se se zvukem "pop" odlepil pryč. Já teď stála asi 7 metrů od Maye a křenila se od ucha k uchu. Složila jsem dvě rychlé pečetě a opět sem přešla zpět na Taijutsu. Tentokrát jsem se ale hodlala připravit.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Maya
Velitel ANBU
Velitel ANBU
avatar

Poèet pøíspìvkù : 89
Join date : 20. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Sat Mar 31, 2018 8:54 pm

Nějak mi všechno vycházelo, pak jsem si vzpomněla, že je to jen genin. Povzdechla jsem si, že kdyby všichni byli geninové, tak bych měla o hodně snáší život. Mno byla jsem hodná a dopadla jsem na zem a čekala než se z toho lepkavého dostane. Nakonec se jí to povedlo, za co jsem byla ráda, protože zábava by skončila dřív než bychom obě chtěli. Viděla jsem její úsměv, byla ve svém živlů. Kdyby vypadala více jako Senju řekla bych, že vidí strýčka v ženské podobě, ale v takové ženské podobě jako se chová strýček Botan.
Sice se odlepila, ale v ten moment jsem vytáhla shurikeny, které byly na lánku. Hodila jsem je po ní. O lankách nemohla vědět, tedy pokud to o mě nevěděla, že s nimi umím manipulovat.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Sat Mar 31, 2018 9:12 pm


Utíkala jsem směrem po Mayu rovně když po mně byli hozeny shurikeny. Byla jsem ji vděčná za to že počkala, no ale teď nebyl čas na nějaké řeči.
Vyhnula jsem se obratně shurikenům. Byla jsem genin ale furt se mě tyhle věci dařili poměrně lehce, nebýt tedy lanek. Všimla jsem si pohybu, který Maya udělala rukou a shurikeny změnili směr. Podívala jsem se na Mayu a široce jsem se usmála těsně předtím než se do mne shurikeny zabodly. Chvilku to mohlo vypadat, že je po všem a musíme upalovat do nemocnice. Jeden shuriken byl zarazený v krku a druhý na noze. Když v tom se ale ozvalo "puf" a na místě kde jsem stála ještě před chvílí já bylo Kawarimi, které jsem si předtím připravila.
Kawarimi byla moje specialitka. Bylo to něco v čem jsem na sebe mohla být hrdá. Použití této techniky jsem pilovala téměř v každém souboji, a souboj od souboje se mi tahle věcička velmi pomáhala.
Když jsem se objevila o kousek dál už jsem měla opět složené pečetě odhodlaná použít techniku Suiton: Mizurappa, po druhé. Tentokrát jsem se do ní však hodlala hodit větší množství chakry a udělat ji ještě větší a rychlejší než předtím. Doufala jsem že tohle už tak lehce nepřeskočí. Vlna se tedy opět řítila na Mayu. Počítala jsem ale s tím, že tohle nebudu moci používat do nekonečna. Měla jsem chakru na maximálně na dvě takovéhle vlny. Navíc sem vodu tvořila sama o sobě, což potřebovalo ještě více mé chakry. Nebyla jsem žádné ořezávátko co se jí však týče. Přeci jen, jsem byla Senju.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Maya
Velitel ANBU
Velitel ANBU
avatar

Poèet pøíspìvkù : 89
Join date : 20. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Sat Mar 31, 2018 9:43 pm

První vlně se vyhnula, ale stačilo pouze pohnout rukou a shurikeny změnily směr. Těm se už nesnažila vyhnout, takže výsledek byl takový jaký byl. Byl v ní, ale udělalo to puf. "Šikovná holka" pomyslela jsem si s úsměvem na tváři. Ovšem kde byla? Objevila se 5 metrů ode mně a mířila na mě opět s vodou. Naštěstí byla dál, ale bohužel síla její techniky byla ohromnější. "Mokuton: Mokujōheki!" Mezi mnou a Umiko se postavil dřevný ukrýt, který mě skryl před vodou. Byl dostatečně silný, aby odolal proudu vody. Musela jsem bedlivě poslouchat, jestli se někam nepřemísti. To mi ovšem kazila voda narážejíc do dřeva. Připadala jsem si jako kdybych byla u vodopádu. Doufala jsem, že zůstane na stejném místě. Využila jsem její taktiku, použila jsem shushin no jutsu a přemístili se za ní. "Konoha senpuu!" křikla jsem a přitom provedla tento jednoduchý kop, který přímo mířil na Umiko.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Sat Mar 31, 2018 10:04 pm


Když jsem viděla že jsem Mayu donutila použít Mokuton tiše jsem si zatleskala. Samozřejmě jsem neměla šanci prozit to vodou a tak jsem dále přestala vypouštet vodu, za účelem ušetření chakry. Byla to chvilka radosti která mě možná připravila o moji pozornost. Když se přemístila za mě a kopla byla jsem překvapená, no stihla jsem zvednout ruky do smrěu kopu abych aspoň zmírnila náraz. I tak mě však náraz odrazil a já byla podstatně dál než jsem byla předtím. Musela jsem uznat že takové kopy já zatím nemám.
Přemýšlela jsem, co mám za další možnosti a jak se k boji můžu dál postavit. Vždy jsem měla ještě Genjutsu ale... techinka kterou sem uměla použít byla lehce nepřijateĺná na souboj for fun. Já sama jsem nesnášela když ji někdo použil na mne a proto jsem ji používala jen když sem musela. Proto jsem jen zvedla ruku jako signál že "stop" a rozhodla se, že je dobojováno. Mé malé vítězství bylo použití Mokutonu a to mi stačilo.
"Díky za souboj, Mayu-san." řekla jsem a úsměvy, smích či hřejivý pocit v očích byl fuč. Jakmilje jsem měla opět přejít do konverzace můj defenzivní mechanismus byl zase zapnut. Neznamenalo to však že bych byla nějaká nafučená nebo uražená. Byla jsem ráda za souboj, za zkušenost. Něco mě ale nutilo v konverzaci pokračovat. Přeci jen, jsem teď mohla o Mayu něco poprosit.
"Co to bylo za techniku? Ta Suitonová? Pokud by to nebyla příliš velká obtíž, ráda bych se jí naučila." řekla jsem prostě. Doufala jsem že by mi mohla pomoct. Ve dvouch to šlo rychleji.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Maya
Velitel ANBU
Velitel ANBU
avatar

Poèet pøíspìvkù : 89
Join date : 20. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Sun Apr 01, 2018 12:52 am

Trošku se mi moje Umiko prolítla, ale za tohle jsem já nemohla! Možná jsem mohla, ale to nikoho nezajímá. Umiko byla šťastná a za to jsem byla ráda. Byla jsem ráda, kdy se moje sestřenka usmívala. Úsměv jí slušel, bohužel moc ho neukazovala, bez tak za to mohli její prarodiče, ach ti byli někdy jako osina v prdeli. V duchu jsem si povzdechla.
Rozešla jsem se ke směru, kde byla Umiko. Pohladila jsem jí po hlavičce a věnovala jí laskavý úsměv. "Jsem na tebe hrdá, stejně tak jako by byl tvůj tatínek" povím.
"Takže k technice. Je to C ranková technika. Nic složitého pro takovou šikulku jako jsi ty." položím jí ruku na hlavu a trochu jí rozcuchám vlásky. "Jednoduše si vytvoříš ze své podstavy takový sirup. Je to dobré, když chceš něho zastavit nebo zbrzdit. Ale to už moc dobře víš. Musíš si dávat bacha ať si to nehodíš pod sebe, to by nemuselo dopadnout dobře. Jo a bych nezapomněla, pečetě jsou beran, tygr" dopověděla jsem svůj monolog o technice. Nemusela jsem se ptát, jestli jí chce naučit, určitě se jí chtěla naučit!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Sun Apr 01, 2018 1:33 am



Nechala jsem ji na sebe sáhnout a dokonce mi rozcuch ani tak nevadil. Nebyla jsem jednou z těch které by křičeli při každém větru "Aww moje vlasy!" když předtím strávili 2 hodiny před zrcadlem, hledajíc ten správný styl. Já jsem prostě šla s proudem a bylo mi jedno jestli vypadám taková či maková. Byla jsem hold praktická v tomhle ohledu.
Kývla jsem na narážku na mého otce. Neznala jsem ho. Ani jsem nevěděla jestli ho Mayu znala. Věděla jsem o něm jen z druhé ruky a s fotografií. Zajímalo mě dlouho jaký asi byl. No asi to byl dobrý muž když si ho mamča vybrala. To mi tak nějak vždycky stačilo jako důvod.
Zaposlouchala jsem se do jejího povídání o technice a rozhodla jsem se že se sama pokusím o její aplikaci. Tohle mi šlo. Učila jsem se poměrně rychle. Neměla jsem hlavu na nic jiného než na tyhle věci. Ve všem ostatním, krom Ninja umění, jsem bylá levá jak turecká šavle. Možná proto jsem se na tohle tak upjala. Chvilku jsem se dívala zavřené sama o sobě a představovala jsem si celou tu situaci, ve které jsme bili v souboji. Jak ta směs celá vypadala a dávala si nějak dohromady jak to asi mohlo vypadat. Boty a nohavice byli ještě částečně obalené v tomhle sirupu? Bylo to docela dál od běžné vody, husté a lepivé. Napadlo mě že za tím asi bude více chakry v té vodě. Něco podobného říkal i Uji, že různé techniky tím že mají více a méně chakry mají odlišené výsledky. Třeba pomocí Fuutnu se dá vytvořit vakuum a tak podobně. Tohle asi byla jedna z těch věcí.
Když jsem měla chvilkové teorizování za sebou rozhodla jsem se tomu dát šanci. Složila jsem dvě pečetě a snažila se uvnolnit chakru a smýchat ji s vodou, ve větší koncetraci. Poté mi z pusy vyrazila tekutina, podobná té co vytvořila Mayu. Přešla jsem ke svému výtvoru, který teď ležel na zemi. Vypadal úplně stejně jako to co udělala Maya ovšem neměl ony lepivé vlastnosti. Zdá se že žádný učený z nebe nespadl. Otočila jsem se směrem k Mayu a mírně sklonila hlavu.
"Díky za ukázaní techniky, myslím že chápu jak to zhruba má vypadat ale ještě je potřeba vychytat pár much." řekla jsem.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Maya
Velitel ANBU
Velitel ANBU
avatar

Poèet pøíspìvkù : 89
Join date : 20. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Sun Apr 01, 2018 7:42 pm

Při mém vysvětlovaní jsem se dívala na ní. Byla pozorná a pilná. Rozhodně to byla jedná z klanu Senju. Musela jsem pořád na ní usmívat. Po mé teoretické části se to Umiko snažila zkusit taky. Ustoupila jsem a tím jsem jí dala prostor. Přeci jen jsem nechtěla skončit opatlaná od sirupu. Nebylo překvapující, že se jí to nepovedlo, takhle talentovaná snad ani nemohla být, že y to zvládla hned na první pokus. Zasmála jsem se, když konstatovala, že už to ví. "Potrénuješ a potom budeš mít dostatek sirupu" povím pobaveně.
Z mého pobavení mě vyrušil jeden z mých mužů. Povzdechla jsem si. Měla jsem zábavu, ale práce si řekne: tak teď jí to zkazíme. Donesl mi jí mojí vyzbroj. Takže to muselo být vážně. Pošeptal mi co se děje. Vytvořila jsem jednu svojí kopii ze dřeva, který se vzápětí přeměnil do bílého semínka. Ono semínko jsem dala Umiko do kapsy. Její otec mě učil, že mám ochraňovat své drahé a to jsem hodlala udělat. "Neboj se" povím a usmějí se. "Vezmi jí do hlavní budovy, měl by tam být její strýc" povím vážně svému podřízenému. Následně se na ní usmějí a ještě jednou jí pohladím po hlavě. "Zatím" řeknu jako kdybychom se měli za chvilku zase vidět. Poté co jsem to dořekla jsem zmizla i s věcmi, které přinesl ANBU.

//přesun
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Sun Apr 01, 2018 8:33 pm


Poškrábala jsem se na hlavě když přiběhl ten ANBU a začal říkat cosi do ucha Maye. Když mi dala semínko do kase, přišlo mě že se asi něco muselo dít a to něco, asi bylo vážné. Nebyla jsem hloupá natolik abych nějak argumentovala s Mayu že "chci jít s ní" nebo "co se to děje". Ano byla jsem zvědavá ale stále jsem byla jen genin. Když to bylo něco po čem mi byla putna. Nechtěla jsem to s někoho páčit. Proto jsem jen přešla kousek dál, vzala pochvu a wakizashi, které jsem nechala na cvičišti při našem boji a umístila je zpět, kam patřili.
Poté jsem se podívala na Anbu. Vždycky mě ty masky fascinovali. Když už jsem odskočila směrem k němu, bylo to docela pozdvižení. Zajímalo mě jak asi situace dopadne.

-Přesun-
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Karasu
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 201
Join date : 30. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Tue Apr 24, 2018 11:00 pm

Dorazila som na cvičisko za jedným, jediným účelom - boj s tou zatratenou Kanou ma naučil, že moja rýchlosť nie je dostatočná. Čo bolo pre Kunoichi ako ja, zameranú na minimálne strednú vzdialenosť, veľmi nebezpečnou záležitosťou. Nie že by som nebola schopná i v Taijutsu, no mnohým som sa nemohla rovnať, preto som musela vsadiť do niečoho iného. Niečoho, čo by mi jedného dňa mohlo zachrániť krk. Nebola som tu ale sama.
"Čo odo mňa chceš?"
Prišiel. Môj otec, ktorý ma toľko nenávidel. Otočila som sa čelom k nemu. Doteraz som stála na kraji jazera a dívala sa niekam do diaľky.
"Prišiel si."
"Neskúšaj moju trpezlivosť, Karasu."
"Ponúkam ti možnosť stráviť tých pár chvíľ so svojou nenávidenou dcéruškou," moje chladné oči sa zabodli do tých jeho. Jedno z mojich očí bolo rovnakej farby, ako tie jeho. Druhé zase krvavo červenej, po mame.  
"Keby som vedel, že ma tu voláš len preto, aby som z teba vymlátil dušu, ani by som sa neunúval prísť," otec sa nezmenil. Stále ten neutrálny výraz, vráskavá, zjazvená tvár, vlasy i brada mu pomaly začali šedivieť. Navyše, veľmi dobre vedel, čo chcem. Nevolala by som ho, ak by som od neho nepotrebovala...nejakú službičku.
"Chcem, aby si mi pomohol."
"Prečo by som mal?"
"Kvôli mame...," nemyslela som tie slová vážne, no i tie stačili na to, aby som ho obmäkčila. Mamu mal rád, a hoc mi nevedel odpustiť, ako som sa ku nej chovala tesne pred jej smrťou i potom, prikývol. Mama mi i napriek nášmu mizernému vzťahu zanechala svoje zvitky. Chcela, aby som bola silná, a to otec rešpektoval. Prečo som ho vlastne zavolala? Bol rýchly. Rýchlejší, než ktokoľvek, koho som kedy videla, i bez akejkoľvek tajnej či vrodenej schopnosti.

Obaja moji rodičia pochádzali z Uzumaki klanu. Z iných, veľmi vzdialených vetiev. Otec, rovnako ako mama, oplýval chakrovými reťazami. No využíval ich inak, než ktokoľvek iný - ako bič. Nebol zameraný na Ninjutsu, ale práve na Taijutsu. Obaja sme sa postavili do bojového postoja.
"Čo konkrétne po mne chceš?"
"Rýchlosť," skromná odpoveď. Otec pochopil. Naše pohľady sa stretli, obaja sme nraz kývli. Mysleli sme presne na to isté - na náš starý reťazový tréning, jeden z mála momentov môjho detstva, ktoré sme strávili spolu. Stačilo pár momentov, než otec aktivoval svoje chakrové reťaze a zaútočil nimi priamo na mňa - nie však spôsobom, aký poznáme, ale tým rafinovaným, prefíkaným, reťaze sa pohybovali v nepredvídateľných trajektóriách, kedykoľvek mohli zmeniť smer. A ako sa im človek mohol vyhnúť? Musel sa spoliehať nie len na svoje reflexy, ale najmä vyvinúť dostatočnú rýchlosť. Otec mal ale zvláštnu stratégiu. Začal najjednoduchšou várkou, potom pritvrdzoval a nehľadel na zranenia. Ako som sa s tým vysporiadala ja? Prv veľmi jednoducho. Vyhýbala som sa rafinovaným útokom reťazí, preplietala sa okolo nich, sťa nič. Rýchlosť mi zatiaľ stačila. No zrazu sa útok reťazí zrýchľoval, ich nálety boli čoraz nepredvídateľnejšie a mne stiekla kvapka potu po čele, ako som sa len tak tak vyhla jednej z nich. Následne som prudko uskočila a prehla sa v chrbte dozadu. Chladná oceľ reťaze sa zľahka dotkla môjho brucha. Následne som sa snažila nejako v postoji zvanom mostík, vyhnúť ďalšej z reťazí. No, to už nešlo. Nestihla som sa dostatočne rýchlo zmobilizovať, a tak som dostala plnú ranu do boku, na čo som odletela niekoľko metrov do strany. Bolelo to. A že dosť. Už som aj zabudla, aký krutý vedel tento tréning byť, no i tak...pretočila som sa na brucho a zdvihla sa zo zeme. Otec mi zatiaľ diktoval užitočné rady, poukázal na moje chyby, vysvetlil, ako zvýšiť rýchlosť bez väčšej námahy. Kývla som.Začali sme odznova. Prvé minúty boli jednoduché, rovnako ako aj predtým. No, ako sa rýchlosť a frekvencia reťazí zrýchľovala, musela som sa viac spoliehať na svoje reflexy a rýchlosť, než na inteligenciu. POpri tom všetkom som nestíhala i rozmýšľať, musela som to, čo mi otec povedal, brať automaticky, mať to vryté v pamäti. Teraz som vydržala o čosi dlhšie, aj keď po mojom tele stekal pot, bolel ma bok, odchádzal mi dych. Znova som dostala, tentoraz do hrude, na čo som odletela a na chvíľu stratila dych. No ani to ma nepoložilo. Nie. Kým neabsolvujem svoj tréning, odmietam sa vzdať. Tretí pokus dopadol rovnako. I štvrtý či piaty. Bola som dobitá, no nevzdávala som sa. To bola jedna z mála vlastností, ktoré ma spájali s Uzumaki klanom. Už som aj prestala počítať, koľkokrát som padla, než...som sa konečne plne poučila zo svojich chýb, kým moje pohyby boli bezchybné, rýchlejšie, kým moje reakcie boli presne načasované tak, aby som znova nedostala chladným železom po hube (aj to sa stalo). Cítila som, že po toľkom čase strávenom tréningom, moja rýchlosť mierne vzrástla. Bola soms chopná rýchlejšie reagovať. Tentoraz by som sa iste tej prekliatej technike Kany vyhla. Bola som spokojná, i napriek tomu, že som ležala na zemi, dobitá, skrvavená. Ale spokojná. Zahryzla som sa do vlastnej ruky. Použitím našej klanovej techniky som vyliečila svoje podliatiny, rezné rany, zastavila krvácanie z nosa. Pocítila som prudký úpadok chakry, no aspoň som bola schopná stáť a pohybovať sa bez bolesti či nevyzerala ako strašiek na poli. Náš tréning bol pri konci.

Otočila som sa pripravená odísť. Zostať tu ešte dlhšie nemalo žiaden zmysel. Ba dokonca som o to nejavila minimálny záujem.
"Karasu, počkaj...len som chcel, že...bolo fajn si s tebou zase..."
"Nechaj si tie reči pre seba, otec. Neželám si počuť to. Keď si mal priestor pochváliť ma či tešiť sa z prítomnosti vlastného dieťaťa, mlčal si. Teraz je už na to neskoro," pootočila som k nemu svoju tvár, pozorne skúmajúc tú jeho. Nezáležalo mi na ňom. Jediné, čo nás spájalo, nebol žiaden citový vzťah, teda aspoň nie z mojej strany, ale fakt, že podľa papierov je môj biologický otec. No ako otca som ho nikdy nevnímala.
"Ale...bolo by na čase..."
"Mlč!" zahriakla som ho chladným hlasom, "...už nie sme rodina. Nikdy viac."
"Karasu..." Vyzeral byť mierne strápený. Zostal sám.
"Ďakujem za tréning," venovala som mu jeden zo svojich chladných úsmevov. Potom som odišla, nadobro. Necítila som žiadne výčitky. Za chyby sa platí.

RÝCHLOSŤ - +1

-PRESUN-
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sayuri
Potulný B-rank
Potulný B-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 73
Join date : 30. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Wed May 02, 2018 10:52 pm

Dorazili sme na cvičisko. Rozhliadla som sa. Odkedy som tu ako mladá trénovala spolu s Hideharom sa to tu vôbec nezmenilo. Všetko vyzeralo presne tak, ako kedysi. Na chvíľku ma pohltila nostalgia. Zaspomínala som si, aké to tu s ním bolo. Pousmiala som sa, pobavene. Muselo to byť vtipné. To ma priviedlo k otázke, aké by to bolo, keby tu stále bol. Povzdychla som si a zavrtela hlavou, aby som tieto myšlienky vyhodila z hlavy. Nebola na ne vhodná príležitosť. Upriamila som svoju pozornosť na Umiko a sadla si na peň neďaleko, ktorý vznikol pravdepodobne po tom, čo ten strom niekto rozsekal na franforce. Nič nové.
"Ak si teda pripravená, môžeš začať. Tešila som sa na to, až uvidím, ako si zosilnela od nášho posledného stretnutia," venovala som jej povzbudivý úsmev. V mojom výraze sa zračila najmä zvedavosť, predsa len...bola som na ňu hrdá. A chcela som vidieť, čo dokáže, aby som na ňu mohla byť hrdá ešte viac. Mala som pre ňu ešte jedno prekvapenie, ale to si nechám na potom.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Senju Umiko
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Wed May 02, 2018 11:19 pm


Celou cestu jsem měla soustředěný výraz. Vypadala jsem, jako bych už teď byla někde uprostřed boje. V hlavě se mi všechny ty věci hromadili. Trénink, který jsem na dením pořádku postupovala sama, nebo s lidmi z klanu. Různé věci co jsem vyčetla z otcových knih a svitků. To vše jsem teď hodlala využít.
Cesta mi utekla tak rychle, že kdybych mrkla, byla bych na cvičišti. Měla jsem tohle ráda. Byla jsem prostě ve svém živlu když jsem trénovala. Teď jsem konečně mohla ukázat všechno to ovoce.
Matka na mě z ničeho nic promluvila a já sebou škubla. Ani jsem si neuvědomila že stojím na místě a hledím kamsi do prázdna. Bylo na mě vidět jisté vzrušení. Musela jsem se několikrát nadechnout abych se uklidnila. Nakonec jsem jí kývla na souhlas a začala tím že jsem se otočila proti několika stromům.
Složila jsem první pečeť k technice Mizurappa, zavřela jsem oči a začala soustředit chakru. V boji by samozřejmě celý tenle segment byl slabší, protože bych neměla tolik času na soustředění. Když jsem ale měla čas. Proč ho nevyužít.
Chakra kolem mě byla viditelná. Vypadalo to, jakoby unikala z mého těla, pravda ale byla taková, že jsem ji zkoušela nahromadit co nejvíc sem mohla do mých plic.
Když bylo chakry dostatek, najednou jsem oči otevřela a jak rychle to jen šlo, jsem složila dvě zbylé ruční pečetě. Z mých úst poté vyrazil silný proud vody, který mířil přímo na strom předemnou. Strom odolával pár vteřin, dokud se pod náporem vody nezlomil vejpůl a já tento proud namířila na strom vedle něj a poté na další.
O dvacet vteřin později jsem přestala vypouštět vodu a na zemi leželi tři ze stromů. Hlasitě jsem si oddechla a s úsměvem se podívala na mámu.
"Trochu jsem začetla tátovýma knihama." řekla jsem stále se usmívaje jakoby to nic nebylo. Naučila jsem se tím mnohem lépe ovládat ninjutsu takže i C rankové jutsu dokázalo tohle.
Poté jsem ještě složila další pečetě, na techniku Mizuame Nabara. Tentokrát jsem se moc nesoustředila, jelikož jsem nepotřebovala dělat obří louži. Jen jsem jí chtěla ukázat i tohle.
Z pusy sem vyplivla lepivou tekutinu, které se rozplácla kolem mě a doplavila se až k mámě. Bylo to jutsu, které zamezí pohyb. Dokázalo to protivníka přilepit k jednomu místu a udělat z něj lehčí cíl.
Poté jsem na techniku naskočila a začala po ní chodit, jakoby se nechumelilo. Byl v tom trik, ovšem kdo techniku viděl poprvé to nedokázal.
Čekala jsem na to, jak bude reagovat ovšem nic jsem neříkala. Jen jsem ji pohledem vybízela k reakci.
Měla jsem furt eso v rukávu, ovšem tu techniku jsem ještě nepoužila tak jsem ji zatím odkádala.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sayuri
Potulný B-rank
Potulný B-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 73
Join date : 30. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   Wed May 02, 2018 11:49 pm

Pozorne som ju sledovala. Za tie dlhé roky, strávených v radách Shinobi, tu i mimo Konohy, som nevidela nikoho jej úrovne, ktorý by dokázal takto zhromažďovať chakru. Nie toľko. Techniky Geninov málokedy presiahli ich úroveň. Ak bola technika ranku C, zvyklo to aj tak ostať, nedokázali ju skrátka vytrénovať tak, aby mohla byť silnejšia. Preto, keď Umiko po niekoľkých sekundách vypustila prvú techniku, vyzerala som prekvapene. Nečakala som, že práve táto technika, ktorá vo svojej podstate je relatívne slabá, bude však v jej podaní natoľko silná, že prerazí i samotný strom. A nie len jeden. Techniku namierila i po stromoch z oboch mojich strán. To, že som mala mierne zmačamné vlasy i oblečenie, pretože čo to sa odrazilo i na mňa, ma v tom momente absolútne neštvalo. Nevedela som si pomôcť, nadšene som sa usmievala. Hideharu by na ňu bol nesmierne pyšný. To však nebol koniec. Druhá technika v poradí bolo niečo, s čím som sa v živote ani nestretla. Tá tekutina, ktorú Umiko vytvorila, doliezla až k mojim nohám.
"Fiiiiha, šikovná technika!" poznamenala som, keď som do nej strčila prst a akosi...som mala problém vybrať ho von. No ona si po nej kráčala, ako keby lepivá ani nebola. Prižmúrila som oči, kým som s danou tekutinou bojovala a snažila sa nejako odlepiť i svoje nohy, no akosi sa mi to nedarilo, tak som to nechala radšej tak. Môj výraz pri pohľade na ňu zjemnel a opäť sa mi na perách roztiahol úsmev.
"Som na teba nesmierne hrdá, Umiko," preniesla som.
"Málokedy som sa stretla s tým, aby niekto na sebe makal tak tvrdo ako ty, a zároveň aby dokázal vylepšiť kapacitu svojich schopností tak, aby prevyšoval svoju úroveň," pochválila som ju. Snažila som sa ju v tréningu podporovať za každú cenu, mala obrovský potenciál a ten sa jej viditeľne darilo postupne rozvíjať. Kiež by to mohol Hideharu vidieť na vlastné oči. To som však ešte nevedela, že má ešte jedno eso v rukáve.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Dojo a venkovní cvičiště   

Návrat nahoru Goto down
 
Dojo a venkovní cvičiště
Návrat nahoru 
Strana 1 z 3Jdi na stránku : 1, 2, 3  Next
 Similar topics
-
» Cvičiště v Zemi čaje
» Cvičiště č. 2
» Hřbitov
» Cvičiště
» Cvičisko 3

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Hi no Kuni :: Konohagakure no Sato-
Přejdi na: