Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Kancelář Hokage

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4  Next
AutorZpráva
H.
Admin*A
Admin*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 212
Join date : 23. 11. 16

PříspěvekPředmět: Kancelář Hokage   Mon Feb 19, 2018 11:55 pm

First topic message reminder :


V nejvyšší věži.. jako obvykle, jestli se něco nezměnilo, je to poloha kanceláře vůdce Listové. Pěkný výhled, moderní vybavení, všudypřítomný nepořádek, zdá se, že papíry stále jen přibývají a přibývají..
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi

AutorZpráva
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Thu May 10, 2018 12:46 am

Loajalita, pojem mnoha rozměrů. Tak křehká a přitom tak neochvějná. Ano, každý člověk měl svou cenu a bylo jedno, jestli se jednalo o zisk či prosté přežití. Každý z nás měl své slabé místo, které mohlo naší oddaností otřást, avšak mnohdy byla právě naše největší slabina tím, co nám dávalo největší sílu. Loajalita vesnici nestála na muži, který seděl v tomto křesle. Nestála ani na jejím bohatství, ze kterého všichni žili. Ne, pravá loajalita byla zakořeněna v srdci každého jednoho shinobiho a člověka, který zde žil. Mí předchůdci tuto sílu nazývali vůlí ohně, já ji nazýval prostou jednotou. Stejně jako měl každý svou cenu měl zároveň i každý její protiváhu a bylo jedno, jestli se jednalo o rodinu, přátele či čest. Síla právě této protiváhy bylo to, co určovalo míru oddanosti každého jednoho člověka a zároveň i jeho cenu. Ano, cena každého člověka byla jiná, avšak vždy a pouze v jeho vlastních rukou a nemělo smysl shazovat případnou vinu na ostatní. Každý má možnost volby a je jedno, jak těžké mnohdy mohou být.
Na jeho slova o pochopení a rychlém doručení zprávy jsem pouze s jistou vážností přikývl, neboť k tomu zkrátka nebylo co víc říct. O zálibě Bochikage ve využívání služeb potulných shinobi nebylo pochyb a i přestože jsem k tomu měl jisté výhrady, tak jsem nehodlal zpochybňovat její úmysly a zjevné výhody takové spolupráce. Co se však možného uražení Bochikage týkalo, tak jsem si byl plně vědom možnosti, že by taková situace mohla nastat a byl jsem připraven k případnému osvětlení mých důvodů k takovému jednání. Někdo by mohl omluvy brát za znak slabosti, pro mě se jednalo o akt slušnosti a dobré vůle vůči druhé straně.
Složek jsem měl na stole opravdu mnoho a po poznámce na jejich množství jsem k nim letmo stočil zrak, než jsem velice jemně přikývl, neboť jsem měl práce opravdu mnoho, avšak mně jeho přítomnost nijak nezdržovala nebo neotravovala. Bylo mou prací přijímat a jednat s lidmi a bylo jedno, o koho se jednalo. Každý si zasloužil tolik času, kolik potřeboval. "Mou prací je věnovat svůj čas každému, kdo si ho žádá" prohodím s nadhledem mě tak vlastním, neboť to byla pravda a i kdyby zde vysedával půl dne, tak bych mu svůj čas věnoval, i když bych u toho vykonával i jinou práci. "Nic dalšího k vám již nemám, tudíž mi nezbývá, než vám popřát šťastnou cestu" oznámím mu se vší vážností a pohledem sleduji jeho kroky až ke dveřím, ze kterých následně vyjde. V tuto chvíli mi po boku opravdu chyběl asistent, který by mi hbitě sehnal složku s informacemi o našem hostovi, ale co se dalo dělat. Vzhledem k tomu, že se asi nechystal odpálit půlku vesnice a zároveň byl dozajista sledován jednotkou ANBU to mohlo chvíli počkat. Mou pozornost si krom složek přede mnou zřejmě žádal ještě někdo, neboť jsem při odchodu onoho cizince zahlédl na chodbě postávat nějakého mladíka, nejspíše genina, který tam musel stát již nutnou chvíli. Už bych si ani nevzpomněl, kdy jsem mangu v ruce držel naposledy já. Muselo to být už strašně dávno, až si z toho připadám trochu starý.
"Dále" ozvalo se po chvíli, kdy již byly dveře opět zavřeny a druhý muž zřejmě odcházel po schodech dolů. Rozhodně jsem nijak nekřičel, ale ani jsem nijak nešetřil hlasem. Zkrátka jsem to zvolal dostatečně hlasitě na to, aby to bylo na chodbu slyšet a nehodlal jsem to opakovat.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sayuri
Potulný B-rank
Potulný B-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 73
Join date : 30. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Thu May 10, 2018 8:59 pm

Dorazila som ku Hokageho budove, vybehla po schodoch, po ktorých som nekráčala už...rok? Pohltil ma nostalgický pocit, keď som sem pravidelne chodievala a poskytovala informácie, ktoré som pre Konohu a starého Hokágeho zistila. Ale aký bude ten nový? Bude rovnako zhovievavý? Čo ak ma po uplynulých udalostiach bude považovať za možné ohrozenie bezpečnosti dediny? Keby som tu nemala dcéru, bolo by mi to jedno, avšak...Umiko som sa vzdať nemienila a takéto pochybnosti voči mojej osobe by mohli viesť k povinnej odluke, čo by bolo pre mňa ako matku veľmi...ťažké. Na chodbe stál akýsi chlapec. Venovala som mu milý úsmev a kývla hlavou. Asi Genin. Sadla som si na lavičku a hoc som svoju nervózitu nedávala najavo, ba priam som vyzerala takmer uvoľnene, stále som pôsobila priveľmi strnulo, čo znamenalo, že ma niečo naozaj trápi. Nepredbiehala som, ten chalan tu bol prvý. Aspoň som mala dostatok času usporiadať si myšlienky v hlave. Ak sa Umiko rozhodla ísť so mnou, čoskoro dorazí, ak nie, stretneme sa doma.
Domov...tak cudzí výraz, odkedy si odišiel, Hide, preletelo mi mysľou.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hiro Uchiha
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 49
Join date : 28. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Fri May 11, 2018 8:57 pm

Jak jsem se začetl do mangy, tak jsem skoro přeslechl pozvání mé osoby do kanceláře. Když jsem se "vrátil" do života, koukl jsem se doleva a doprava, abych se trochu zorientoval v prostoru. Až v tu chvíli jsem si všiml rudovlásé ženy, která seděla na lavičce poblíž mě. Doufám, že moje chování - čtení mangy až do zapomnění - nebylo bráno jako disrespekt. Ale abych už neobíral Hokageho o čas, tak jsem se vydal směrem do jeho kanceláře. Odrazím se zády od zdi a vykročím do dvěří, kde před chvíli šel zas jiný ninja. Měl jsem opravdu smíšené pocity... byl jsem rád za to, že budu mít nějakého senseie, ale byl jsem zároveň nervózní, jelikož nemluvíte každý den s někým tak důležitým jako je sám Hokage-sama.
"Ehm... Dobrý den, Hokage-sama" Snažím se během mluvy zachovat chladnou hlavu. "Přišel jsem vyřídit svůj požadavek o přiřazení k týmu, či senseiovi." Snad z toho pochopil, co jsem chtěl říct. "Jsem právě nový gennin z řad Konohy a tak -" Zaseknu se, když pomyslím na ženu, která byla v chodbě a seděla na lavičce."Nebylo ode mne moc hrubé to, že jsem ji nepustil dovnitř dřív ?" Určitě bych měl zapracovat na mých gentlemanských schopnostech a zkušenostech. "A tak jsem přišel právě jsem..." Dořekl jsem svou větu po měnší odmlce z mé strany a čekám na odpověď.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Fri May 11, 2018 10:43 pm

Mladík si dával poměrně načas a tak jsem se na malou chvíli opět vrátil k dokumentům přede mnou, abych neztrácel ani minutu prostým posedáváním. Práce tu byly doslova hromady a já měl v plánu dnes stihnout co nejvíce. Opět mi přišlo na mysl, že bych rozhodně využil nějakého asistenta, který by mi v papírech udělal alespoň nějaký pořádek. Ne že bych si ho nesnažil udělat sám, jen papíry přibývaly takovým tempem, že zkrátka nebylo v mých silách je všechny správně roztřídit. Nebylo tedy žádným překvapením, že když onen mladík vstoupil, byl můj pohled stále sklopený k jednomu z dokumentů a to tentokrát o nedostatku určitého léčiva v nemocnici. Pozorně jsem poslouchal každé jeho slovo, i přestože to mohlo vypadat, že jsem si ani nevšiml jeho přítomnosti. Genin, Uchiha. Už to bude nějaká doba, co se tu nějaký objevil prolétlo mi hlavou, zatímco jsem dočítal poslední řádky. Bylo pravdou, že zas tak moc geninů jsme v poslední době opravdu neměli, natož aby se jednalo o Uchihy. Po činech mého předchůdce a jeho soukmenovce Itamy se z Uchihů stal opět velmi rozporuplný klan s poněkud pochybnější pověstí. Mezi lidmi se dokonce našli tací, kteří připomínali události dávných časů. Tak dávných, že se v mých očích jednalo již pouze o legendy a staré křivdy, které pouze zatemňovaly lidské mysli. Minulost byla minulostí a její křivdy a šrámy by se neměly promítat do budoucnosti. Ano, našla by se spousta lidí, kteří by se mnou nesouhlasili, ale já neměl v plánu se s nimi přít. Každý měl právo na svůj pohled a názor. Avšak, pro mě byli Uchihové klan jako každý jiný a choval jsem k nim stejný respekt, jaký jsem choval ke všem ostatním.
"Nový genin povídáš?" zkonstatoval jsem si spíše tak pro sebe, zatímco se na mé tváři objevil velice letmý úsměv. "To bude důvod, proč si nepamatuji tvou tvář" zvedl jsem k němu konečně svůj pohled, zatímco se z mého předchozího úsměvu opět stal ten klasický kamenný výraz. Ano, možná byl tenhle pohled až moc tvrdý na někoho, kdo za mnou přišel poprvé, avšak zatím mi nedal důvod k jeho změnění."Jméno, klan a specializace" pronesl jsem s naprostým klidem a vážností, jako kdybych jednal s kýmkoliv jiným, i přestože jsem používal tykání namísto vykání. Z nějakého důvodu to v geninech vzbuzovalo větší pocit jistoty, než když jsem byl plně formální. Avšak, dobré způsoby jsem neodpouštěl ani těm nejmladším a představení se byl zkrátka začátek veškeré spolupráce. Ano, mohl bych se podívat do složky, ale jaký by to mělo potom výchovný efekt? Žádný.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hiro Uchiha
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 49
Join date : 28. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Mon May 14, 2018 11:22 am

Zas mi přišlo blbé sem dneska jít, ještě takhle pozdě a to kvůli tomu, že měl Hokage-sama ještě dost práce, což se dalo usoudit podle papírů, které měl na stole, a které se snažil vypracovat během mého příchodu. Celou dobu jsem byl nervózní kvůli tomu, s jakou autoritou mám čest mluvit. A také to bylo dost vidět, že jsem nervózní... však jsem se ani nepředstavil. Nu což, doufám, že se to rodiče nedozvědí a budou si o mě myslet, že jsem podobnou chybu neudělal. Jakmile po mě žádal základní informace o mě, ihned jsem zpozornil a snažil jsem se neudělat tolik chyb, jako před chvílí. "Mé jméno je Hiro Uchiha, z klanu Uchiha." Tohle byla celkem lehká odpověď, ale co jsem měl odpověděť na specializaci ? "Moje specializace je..." A teď jsem se zasekl, jelikož jsem tuto otázku moc nepochopil. Zas jsem ale nechtěl, aby tu bylo ticho a tak jsem nakonec řekl "Moje specializace je ninjutsu.", přičemž jsem nahodil lehký úsměv, protože jsem si myslel, že jsem tuto potíž překonal. Někdo by si mohl myslet, že Uchihové by se spíše zaměřovali na genjutsu, ale já své sharingany ještě neprobudil."Ale až probudím sharingany, budu se chtít zaměřovat na genjutsu!" Řeknu, abych si dodal trochu odvahy v našem rozhovoru. Možná bylo trochu hrubé nenechat Hokageho mluvit a možná mu skočit do věty, ale bylo to něco, co jsem mu musel sdělit.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Mon May 14, 2018 5:04 pm

Práce jsem měl skutečně více než dost, avšak lidé měli před papíry přednost. Jak jsem již zmiňoval dříve, mou prací bylo vyslechnout každého, kdo za mnou přišel. Mladý Uchiha tak měl mou plnou pozornost, což bylo vidět i na papírech, které jsem odložil stranou. Bylo na něm vidět, že je nervózní, ale to byli prakticky všichni, když sem přišli poprvé, dokonce i já byl v jeho letech. Rozdíl byl jen v tom, že za mě tu neseděl někdo jako já a nedíval se na mě tím upřeným pohledem, který jako kdyby soudil každý jeden pohyb, co člověk udělá. Dokonce i když mluvil, nebylo na mé tváři ani stopy po jakékoliv změně. Avšak, jeho představení mi dalo alespoň základní obraz toho, s kým mám tu čest. Ano, názor jsem si na lidi dokázal tvořit velice rychle, což pro někoho, kdo se zapomene představit neznamená zrovna nejlepší start, ale vzhledem k jeho nervozitě a rychlé nápravě jsem byl ochotný to pro tentokrát přejít. Někdy mi přišlo, že jsem byl na Geniny až moc mírný, i přestože mi všichni ostatní taktně naznačovali, že tomu tak není.
Ninjutsu, genjustu a sharingan prolétlo mi hlavou, zatímco jsem si onoho mladíka před sebou měřil pohledem. Avšak, stále bez toho, aby se můj pohled nějak výrazně pohnul, což v kombinaci s chvílí napjatého ticha mohlo jeho nervozitu ještě více umocňovat. Popravdě jsem nevěděl co s ním, neboť jsem se k rozdělování nových týmů přes všechny ty záležitosti okolo útoku ještě ani nedostal. Zřejmě jsem měl někde seznam geninů i s informacemi, ale ten byl dozajista v jedné z papírových věží a já upřímně nebyl ten typ člověka, který by se v nich ihned začal přehrabávat, jen aby ho našel. Ne, já radši sázel na svůj úsudek, víc než na všechny informace na nějakém kusu papíru a proto "V současné době není vytvořen žádný tým, ke kterému bych tě mohl přiřadit" prohlásil jsem po chvíli hrobového ticha s klidem mě tak vlastním. "Prozatím bude tvým senseiem Uzumaki Karasu a to do doby, než rozhodnu o vytvoření plnohodnotného týmu" ano, Karasu nebyla zrovna ideální kandidátka na post senseie a sedět tu kdokoliv jiný než já, tak by tým asi nikdy nedostala, ale já v ní viděl víc, než jen někoho, kdo zavrhl svůj klan, víc než jen ten chlad a prázdnotu, o které se snažila všechny tak přesvědčit. Co se však našeho genina týkalo, ten svou odpověď dostal a tak mu byl nyní věnován lehce tázavý pohled v němé otázce, zda to bylo vše, co měl na srdci.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hiro Uchiha
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 49
Join date : 28. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Sat May 19, 2018 9:43 pm

"Přiřazení senseie k jednomu shinobi může být i lepší, než aby byl sensei přiřazen k třem shinobi." Tohle byla možná až filozofická myšlenka, která mi proletěla hlavou. Mou novou senseikou bude Uzumaki Karasu, člověk, o kterém jsem pravděpodobně nikdy neslyšel... taky aby jo, když je tahle vesnice obrovská. Ikdyž bude jen dočasným senseiem, určitě si to budu užívat. Nahodil jsem úsměv, jako kdybych věděl, koho myslel, ale přitom jsem neměl ani páru. Už jsem pomalu chtěl odejít a už ze mě opadávala nervozita. Ovšem než jsem se stihl otočit o 180° a tím ukázat své záda Hokagemu, na kterých byla značka klanu Uchiha, tak jsem se zeptal na ještě jednu a asi nejdůležitější otázku. "Mohl bych se jen zeptat, jestli přibližně nevíte, kde se můj nový sensei nachází?" Mohl by jakžtakž vědět, kde by se měla nacházet. Přecijen by měl mít přehled o tom, kdo a kde se v jeho vesnici nachází. Ať už mi jeho odpověď poví, kde se Karasu nachází, nebo ne, tak se poté už doopravdy otočím, u dveří se zas otočím tak, abych navázal oční kontakt, smeknu malou poklonu jako gesto na to, aby viděl můj respekt vůči němu, řeknu "Děkuji za pomoc a nashledanou, Hokage-sama" a otevřu dveře. Hned za dveřmi znovu spatřím ženu, se kterou jsem se setkal ještě před vchodem do kanceláře. Když už jsem šel těmi dveřmi, tak jsem je nechal otevřené a podržel jsem je tak, aby nimi kdyžtak mohla ta žena projít, což mělo být gentlemanské gesto.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Sun May 20, 2018 12:16 am

Geninové, naše budoucnost a nástupci. Pamatuji si to jako kdyby to bylo včera, když mi byl přidělen na starost tým, v té době neschopné partičky dětí z Akademie s růžovým pohledem na svět. Ano, zprvu jsem v nich opravdu neviděl žádný velký potenciál, taky aby ano. Nebyly z žádného významného klanu, ani neoplývali žádnou speciální schopností, měli však něco, co bylo důležitější než to. Odhodlání, sny a přátelství. Tři základní pilíře správného týmu. Nebudu lhát, byl jsem na ně tvrdší než bylo potřeba, avšak díky tomu jsou dneska těmi, kým jsou. Jak by to s nimi asi dopadlo, kdyby je tenkrát Hokage dal někomu mírnějšímu? Kde bych byl teď já? Ač se to nemuselo zdát, vedení týmu člověka zkrátka změní. A stejně tak jsem věřil, že tomu bude i u Karasu. Navíc geninům prospěje pevná ruka a nekompromisní vedení.
Všechny tyhle nostalgické myšlenky se však rázem rozplynuly v okamžik, kdy se mladý genin otočil s poslední otázkou, na kterou jsem překvapivě znal odpověď. "Být tebou, podíval bych se po místech, kde není mnoho lidí" oznámil jsem mu prostě, avšak se vší vážností, zatímco jsem si před sebou na stole založil ruce. Svým způsobem jsem mu dal i malou nápovědu, co asi tak od své sensei může čekat, avšak poznat to musel sám. Zas jsem věřil, že se této funkce Karasu ujme zodpovědně. A to ještě netušila, že jí možná svěřím tým celý, ale to bych předbíhal.
"Naviděnou" ozvalo se od stolu, zatímco genin kráčel ke dveřím a můj pohled se již opět skláněl k papírům přede mnou. Z nějakého důvodu jsem nyní sáhl po seznamu misí, které bylo potřeba rozdělit. Většinou se nejednalo o nic náročného, avšak když jsem se měl v blízké době vydat mimo vesnici, musel jsem vyřídit co nejvíce misí, aby vesnice za mé nepřítomnosti nestála, přeci jen čas jsou peníze a peníze jsou něco, co zkrátka potřebujeme.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sayuri
Potulný B-rank
Potulný B-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 73
Join date : 30. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Sun May 20, 2018 12:47 am

Neviem, koľko času ubehlo, od kedy ten chlapec vstúpil do kancelárie. Sedela som, rozmýšľala, na tvári som mala chladný výraz a takým tým prázdnym pohľadom sledovala protiľahlú stenu. Aj keď som na prvý pohľad vyzerala tak, že ma nič konkrétne netrápi, v skutočnosti som bola mierne nervózna, pretože som nevedela, čo očakávať. V hlave sa mi prehrávali desiatky možných scenárov, ako tby toto stretnutie mohlo dopadnúť. Dvere sa znova pootvorili, chalan vyšiel na chodbu, do konca mi podržal dvere, na čo som mu venovala milý úsmev, rýchlo sa postavila a s tichým poďakovaním som vstúpila do kancelárie. Zrak mi padol na muža približne v mojom veku. Biele oči. Člen klanu Hyūga. Tí zvykli byť dosť zásadoví a mnohokrát i prísni, aspoň vždy mi tak prišli, kedykoľvek som sa s nimi stretla ešte za čias môjho pobytu tuná. Zrazu som si uvedomila, že naňho len tak civím a nič nevravím, preto som rýchlo sklopila pohľad a uklonila sa, pričom som si v mysli zanadávala za svoju neschopnosť. Nebolo to tak, že by som sa nevedela chovať slušne, ba naopak, ku autoritám som sa chovala slušne až priveľmi, len som dnes...nebola vo svojej koži. Niet sa čomu diviť, pretože v priebehu pár momentov som mohla prísť o možnosť vídať svoju dcéru. Napriek tomu, keď som sa opäť narovnala, som svojim postojom nepôsobila ako niekto slabý, niekto, kto sa skutočne bojí, ale ako hrdá, zásadová žena.
"Dobrý deň, Hokage-sama," pozdravila som ho. Predpokladala som, že ide presne o ten typ človeka, ktorý má rád, keď sa hovorí k veci. Teda, ak bol taký Hyūga, s akými som sa zvykla stretávať. Bol mi však trocha povedomý v tvári, je teda možné, že som ho už kedysi veľmi dávno zahliadla. Možno práve vo vojne. Možno niekde na ulici. Kto vie.
"Volám sa...," trocha som sa zarazila, pretože som vlastne nevedela, ako sa predstaviť. Oficiálne som mala tri priezviská, "...Sayuri Chinoike," rozhodla som sa napokon.
"A prichádzam ku vám prekonzultovať dohodu, ktorú som viedla v nepísanej forme aj s pôvodným Hokagem," vysypala som zo seba, nebolo to však všetko. Samozrejme, no nemohla som vedieť, či o tom už nejaké informácie má a či vôbec potrebuje vysvetlenie, ako to medzi mnou a Konohou bolo a stále je. Záznamy o mne iste nemá, pretože som tu nikdy nebola vedená ako Kunoichi či ako oficiálny obyvateľ. No kto vie. Možno mu jeho predchodca niečo predsa len nechal.
"Bohužiaľ, nie som si istá, či vám o nej zanechal nejaké informácie. Ako som už povedala, nebola to formálna dohoda, šlo len o princíp - niečo za niečo," venovala som mu zvedavý pohľad, pričom som bola pripravená z jeho vystupovania, výrazu, reči tela vyčítať čo najviac o jeho osobnosti. Aby som si v prípade núdze nerobila žiadne nádeje.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Sun May 20, 2018 12:54 pm

Dnešek byl poměrně dlouhý den, který se však pomalu ale jistě chýlil ke svému konci. To samé se však nedalo říct o hoře papírů, které bylo ještě potřeba vyřešit před tím, než se vydám na cestu, tudíž nebylo jisté, zda pro mě dnešek skončí jinde, než právě zde. Nebylo by to však poprvé, co bych pracoval přes noc, vlastně jsem tu trávil více času, než doma. I když, trávil jsem ho tu mnohem radši, než v klanovém sídle, kde mi společnost dělali přinejlepším služební.
Avšak, jen co jsem stačil přečíst název první z misí, tak jsem koutkem oka zahlédl dalšího příchozího, kterému jsem na první pohled stejně jako u všech ostatních nevěnoval žádnou pozornost a zkrátka pokračoval ve čtení, i přestože jsem pozorně poslouchal, co má na srdci. Musel jsem však uznat, že ona rudovlasá žena mě poměrně mile překvapila svým vystupováním, tudíž jsem jí prvotní zaváhání s radostí odpustil. Přeci jen byla dnes první, kdo ctil řádné způsoby a to já dokázal ocenit. Avšak, jakmile pronesla své jméno, jako kdybych se na malou chvíli zarazil ve čtení, i přestože se jednalo o zaseknutí v rámci sekund, stále to mohlo být poznat. Ne, její jméno mi skutečně neznámé nebylo, i přestože jsem jí znal pod jménem trochu jiným. "V mé přítomnosti se nemusíte ostýchat používat příjmení Senju, slečno Sayuri... pokud jste se ho tedy již nezřekla" pronesl jsem s až mrazivým klidem a vážností, jako kdybych právě jednal s někým stejného postavení, jako jsem byl já. V tento okamžik jsem k ní i zvedl svůj pohled, který měl velice nečitelnou podobu, jako kdyby se dívala do chladného kamene, bez jakékoliv známky větších emocí. Ano, byl jsem velice dobře informován, kdyby ne, tak by se do vesnice nikdy nedostala. Sayuri měla štěstí, že jsem posledních několik let úřadování minulého Hokage sloužil jako jeho poradce, tudíž jsem měl přístup i k ne zrovna oficiálním zdrojům, i přestože mi přesné znění jejich dohody známo nebylo. Stejně tak jsem měl pocit, že jsem jí už někdy musel zahlídnout. Možná jsem byl přítomen u nějakého jejich jednání, nebo jsem jí jen zahlédl na chodbách, nebyl jsem si teď úplně jist a vlastně na tom ani moc nezáleželo. Na čem však záleželo bylo přání minulého Hokage, abych se pokusil Sayuri vyjít vstříc. Ano, pokusil vyjít vstříc, neboť i on věděl o mém postoji vůči potulným. Stejně tak jsem si však já vážil jeho názoru natolik, abych byl ochotný jí vyslechnout. Na co však můj předchůdce zapomněl bylo mé působení v jednotkách ANBU, díky čemuž mou ruku zdobilo stejné tetování, jaké měl i její zesnulý manžel. Byl to právě on, kdo jednotkám velel v době, kdy jsem k nim nastoupil a byl to i on, kdo projevil určitou shovívavosti vůči mým pracovním postupům, které... nebyly zrovna v souladu s běžným fungováním jednotek. Z tohoto důvodu jsem k ní choval určitý druh respektu, čistě z úcty vůči jejímu muži.
Co se však samotné dohody týkalo, pozorně jsem poslouchal každé její slovo, ze kterých jsem se však prozatím nedozvěděl nic podstatného, co by mě utvrdilo v tom, že bych jí vyjít vstříc skutečně měl. Čistá spolupráce něco za něco zkrátka neznělo jako něco, co by stačilo k mému přesvědčení. "Prosím, posaďte se" pokynu jí letmým pohybem ruky na židli naproti mě, přičemž se na mé tváři objeví velice lehký náznak pousmání, který však stejně rychle jako se objevilo i zmizí. V otázce vesnice zkrátka šly osobní pocity stranou. "O vaší dohodě s minulým Hokagem jsem obeznámen, avšak o jejím přesném znění nikoliv. Musím vás proto požádat o její bližší upřesnění" pronesl jsem s odpovídající vážností situaci a svým pohledem zakotvil na její tváři v očekávání jejích slov, která by mě měla přesvědčit o výhodnosti takové dohody.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hiro Uchiha
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 49
Join date : 28. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Sun May 20, 2018 2:01 pm

Poté, co ta žena vstoupila dovnitř jsem zavřel dveře do kanceláře a vydal jsem se do přízemí, kde jsem se poté vydal do ulic s úkolem najít mého nového senseie.

//Přesun
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sayuri
Potulný B-rank
Potulný B-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 73
Join date : 30. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Sun May 20, 2018 10:39 pm

Nemýlila som sa. Chovaním, aspoň teda, ako sa zatiaľ ukázal, bol rovnaký ako zvyšok jeho klanu. Ale tak to malo byť, už len z toho dôvodu, že je hlava dediny. Človek s toľkou mocou musí byť prísny a predovšetkým obozretný.
"Nehanbím sa za to, Hokage–sama, len sa už viac necítim ako súčasť rodiny," vysvetlila som svoj dôvod. Iste musel chápať, že po tom, čo som sa stala vdovou a začala cestovať, stratila som akékoľvek putá s rodinou po svojom manželovi. Nie že by sme spolu nekomunikovali, no za tie roky sme sa skrátka priveľmi odcudzili a jediné, čo ma s nimi držalo, aspoň čiastočne, bola Umiko. Keď mi ponúkol kreslo, bez váhania som si sadla, pričom som si nenápadne povzdychla snažiac sa svoju nervozitu zahnať niekam do kúta. Oblasť, v ktorej som pracovala, ma naučila veľa vecí, medzi nimi skrývanie aj svojich skutočných pocitov. Tvár mi ostala stále chladná a nečítateľná. Pri zmienke o tom, čo vie, som prikývla.
"Samozrejme," odmlčala som sa, aby som si premyslela, ako to vlastne sformulujem.
"Je vám dúfam jasný dôvod môjho odchodu, preto prejdem priamo k veci. Trvala som na tom, aby som mohla i naďalej navštevovať svoju dcéru, ktorá, pochopiteľne, nemohla dedinu opustiť, ani som to nikdy nechcela. Chápala som však, že Hokage nemôže len tak dôverovať niekomu, kto dedinu opustí a dovoliť mu do nej kedykoľvek vstupovať, pretože by to mohol využiť a ohroziť jej bezpečnosť, čo bolo vzhľadom k faktu, že chcem svoju dcéru ochrániť, absurdné. Ale človek nikdy nevie," pokrčila som ramenami.
"Použiť Yamanaku na to, aby mi čítal myšlienky a odhalil prípadné nekalé plány, bolo a stále je kvôli mojej schopnosti zhola nemožné, preto...sme došli k záveru, ktorý by bol osožný predovšetkým pre Konohu. Pohybujem sa vo sfére informácií, lovím ľudí, ktorí vedia viac, než by mali, a kedykoľvek odhalím niečo, čo by mohlo prospieť Konohe, predám jej to. Spočiatku sa takisto zvažovala pečať, ktorá by mi bránila čokoľvek o Konohe vyzradiť, ale viete. Ja nie som vysokopostavený človek, nemám informácie, ktoré by mohli bezpečnosť Konohy akokoľvek narušiť, avšak ten, kto ich má a obchoduje s nimi, je pre mňa mŕtvy človek. A čo je najpodstatnejšie, bezpečnosť mojej dcéry a miesta, kde žije, je pre mňa tou najvyššou možnou prioritou," vysypala som všetko, čo k danej téme potreboval vedieť. Nemala som čo skrývať. Ani to, že semtam niekoho zabijem, aby som ho umlčala. Možno trocha kruté, ale svet nie je prechádzkou v ružovej záhrade ani nejakým americkým filmom, kde nikto nezomrie, všetkých previnilých zastihne len spravodlivosť v mene súdu a väzenie. V sfére, v ktorej som sa pohybovala, nepoznala ľútosť. Človek tam mohol slušne zarobiť, ale zároveň sa aj upísať samotnej smrti. Po celý čas som z neho nespustila oči, možno sa cítil až nepríjemne, ale ak by som uhla do strany, zapôsobila by som ako ustráchané šteňa. A tým som ja teda nebola.
"Viete, Hokage–sama. Neberte ma zle. Nie som hrdá na to, čo robím a ako to vôbec robím. Nie vždy ale máme na výber," dodala som napokon. Môj chladný výraz mierne povolil, pery sa mi roztiahli do nepatrného, unaveného úsmevu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Mon May 21, 2018 3:14 pm

Na její vysvětlení pro nepoužívání jména Senju jsem pouze lehce přikývl na znak pochopení, i přestože jsem nebyl toho názoru, že by šlo tak lehce přestat být součástí rodiny. Ano, pouta se zpřetrhat dají, avšak vždy zůstane něco, co rodinu drží pohromadě a je jedno, jestli je to krev, tradice a nebo třeba potomek. Na druhou stranu jsem její rozhodnutí chápal z pohledu podstaty její práce. Nést jméno tak slavného klanu by mohlo být v určitých sférách poměrně nebezpečné a nápadné. Slavné jméno dovede přilákat mnoho pozornosti a motivovat nejednoho člověka k akci, obzvláště pokud je s ním spojena mocná technika. Má rodina toho byla přímým příkladem.
Když se však posadila a spustila, byl můj pohled stále ukotven na její tváři a pozorně jsem poslouchal každé jednotlivé slovo a snažil se si na její osobu i na podstatu samotné dohody utvořit co možná nejstabilnější názor. Upřímně? Z nějakého důvodu jsem jí věřil, i přestože se mi představa podobné dohody příčila už z čistého principu. Můj postoj vůči potulným byl poměrně tvrdý a velice nekompromisní, proto byla představa udělení takové výjimky poměrně... náročná. Ne, já oproti svému předchůdci nezvažoval používání klanu Yamanaka či speciálních pečetí, vždyť jsem je i ve svém vlastním klanu pomalu rušil. Nepotřeboval jsem slepou věrnost na základě pečeti a stejně tak jsem neměl potřebu cejchovat či vyslýchat kohokoliv, s kým bych se rozhodl spolupracovat. Možná jsem byl až moc zásadový, možná jsem příliš lpěl na své vlastní intuici, ale takový jsem zkrátka byl. U mě člověk důvěru buďto měl a nebo neměl, nebylo nic mezi tím. V určitých věcech zkrátka neexistovaly šedé zóny, minimálně pro mě ne.
Když však po chvíli přestala mluvit a zdálo se, že svůj menší proslov zakončila, věděl jsem přesně co chci říct. Dokonce jsem si již stačil vytvořit poměrně stabilní názor jak na její osobu, tak i na podobu dohody, avšak to by nesměla pronést svá zakončovací slova. V ten moment, i přestože jsem se již nadechoval k řeči jsem ústa opět zavřel a zpříma se na ní zadíval. V mém pohledu se na mžik dokonce objevilo i jemné zamračení, kterého si díky svému upřenému pohledu na mou osobu mohla povšimnou. To že se na mě tak dívala mě nedokázalo nijak vykolejit, byl jsem na to zvyklý a popravdě jsem se na lidi tak díval poměrně často, tudíž mi nedělalo sebemenší problém si celou dobu její řeči držet svůj klasický a nepříliš čitelný výraz, který rozbilo až právě ono zmíněné zamračení. Ano, byl jsem opravdu velice zásadový člověk s velice specifickým pohledem na svět. Nevadilo mi zabíjení, i přestože jsem na něj měl svůj vlastní názor. Vadilo mi prohlášení, že ne vždy má člověk na výběr, neboť to zkrátka nebyla pravda, vždy má člověk na výběr.
"Nemáme na výběr povídáte?" optal jsem se po nutné chvíli ticha klidným hlasem. "Vždy máme na výběr slečno Sayuri, jen občas nevidíme a nebo nechceme vidět jiné možnosti" dodal jsem, přičemž jsem si spojenýma rukama podepřel bradu. "Jak byste se zachovala, kdybych vám teď a tady nabídl zcela odlišnou nabídku? Kdybych vám namísto prosté spolupráce něco za něco nabídl místo v naší vesnici? Kdybych vám nabídl možnost vyměnit práci na kterou dle svých slov nejste hrdá za stabilní zaměstnání s možností vídat dceru častěji, než jen jednou za několik měsíců?" Mnoho slov na tak nevýřečného muže, jakým jsem byl já, avšak její odpověď byla důležitá pro jakýkoliv další vývoj naší konverzace. V tomto případě nebyla správná či špatná odpověď, pouze má osobní řečnická otázka, která v sobě mohla, ale nemusela skrývat skutečnou nabídku.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sayuri
Potulný B-rank
Potulný B-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 73
Join date : 30. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Mon May 21, 2018 4:21 pm

Pousmiala som sa, sklopila oči a zadívala sa na svoje dlane, spomínajúc na časy, keď aj takáto ponuka bola v kurze. Mohla som sa stať konožským shinobim a bola by som to aj urobila, nebyť toho, že som otehotnela a teda, nebol priestor na to, aby som mohla predviesť svoje kvality. Aj keď, čo si budeme nahovárať, nikdy som nepatrila k tým najsilnejším. Neovládala som ani plný potenciál svojej vrodenej schopnosti, a to som bola už v strednom veku.
"Nemala som na výber, nie preto, že by som to nevidela," zdvihla som k nemu opäť pohľad, úsmev zmizol a nahradila ho vážna tvár. Priestor pre osobné pocity tu momentálne nebol.
"Iste, váš predchodca mi kedysi navrhol aj túto možnosť. Lenže existoval tu drobný problém. Ak by som túto možnosť prijala, nemohla by som svojvoľne opúšťať dedinu na dlhší čas mimo misie. Potrebovala som vedieť, kam patrím, ako ovládať svoju vrodenú schopnosť a zistiť, čo vlastne dokáže. Nikdy by som sa nedostala tam, kde som teraz," možno trocha sebecký názor, avšak chcela som o sebe zistiť čo najviac, chcela som vedieť, čo dokážem, aby som mohla chrániť, ako seba, tak aj predovšetkým svoju dcéru. Aby som ju vôbec mohla niečomu priučiť, aby sa na mňa nedívala ako na niekoho, v kom nemôže mať vzor. Byť matkou nie je jednoduché.
"Hokage-sama. Takáto možnosť by nepripadala v úvahu, pretože moja snaha by vyšla nazmar. Celé tie roky, keď som cestovala, hľadala i zabíjala by boli úplne zbytočné. Navyše, hoc to vyznie možno kruto, ale budem úprimná - nie som členka Konohy, nenarodila som sa tu a nebyť mojej dcéry i manžela, dnes by som tu ani nebola. Vo vašich radách by som šla proti svojmu presvedčeniu a bojovala i za to, čo mi je skrátka cudzie. Viem pochopiť, že vaši shinobi sú pripravení položiť aj život za svoju dedinu, za svoj domov, ale to ja nemienim, kým sa to nebude týkať otázky bezpečnosti mojej dcéry," neúprimnosť by sa nemusela v tomto okamihu vyplatiť. Jeho oči boli tak prenikavé, že som mala pocit, že mi tak či tak vidí až niekam do žalúdka. A práve v tom momente číta myšlienky. Neznepokojovalo ma to. Nech už mal názor na potulných akýkoľvek, nemohol nebrať v ohľad to, že ja som skrátka nebola súčasťou Konohy a nikdy som nikomu nesľúbila, že za ňu budem ochotná aj padnúť. Na jednu stranu bolo príjemné vraciať sa sem a oddýchnuť si, na druhú som to nepovažovala za svoj domov a nepovažovala sa za súčasť tejto...konožskej rodiny? Tak sa tuším nazývajú.
"Preto trvám na tom, aby táto dohoda ostala vo svojej pôvodnej forme, teda, ak nemáte nejaké námietky. V tom prípade sa určite nejaký kompromis nájde," dodala som napokon.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Mon May 21, 2018 9:05 pm

Myslí mi opět proběhla myšlenka, že každý má na výběr, nehledě na těžkost okolností a případného rozhodnutí, avšak rozhodl jsem se její názor respektovat. Jedna z věcí, pro kterou jsem nebyl znám bylo vnucování svých osobních názorů. Vždy jsem věřil, že jednoho dne každý nalezne pravdu, dle které jsem řídil svůj vlastní život a dle které jsem vedl každého, kdo byl ochoten naslouchat. Ať už to byl můj tým v ANBU či mí studenti. Každý měl plné právo mít vlastní názor, i přestože jsem ten svůj považovat svým způsobem za ten správný. Co se však její odpovědi týče, byl jsem velice zvědavý s čím přijde, tudíž mohla pozorným okem zpozorovat mírnou změnu v mém pohledu, který nyní lehce povolil ze své kamenité nečitelnosti a objevil se v něm jakýsi náznak zaujetí, či dokonce zvědavosti.
Její odpověď mě nijak nepřekvapila, avšak ani nezklamala, neboť jsem něco podobného čekal. Musel jsem však uznat váhu jejích argumentů a ocenit onu čistou a nefalšovanou upřímnost, která by kde koho mohla až urazit, což ale nebyl můj případ. Měl jsem rád, když se mnou lidé jednali na rovinu, jelikož jsem s nimi jednal stejně tak. Přetvářka zkrátka nebyla něčím, co by mělo v mém životě místo.  Z tohoto důvodu pro mě nebylo těžké učinit konečné rozhodnutí, neboť jsem si díky jejím slovům utvořil ucelený názor na její osobu, více než na samotnou dohodu, o kterou zde původně šlo. "V tom případě mi nezbývá, než vám vyhovět, neboť nemám v úmyslu jakkoliv zpochybňovat vaši věrohodnost či úmysly" pronesu po menší chvíli zamyšleného sledování osoby naproti mě, přičemž se na mé tváři opět objevilo velice nepatrné pousmání. "Mám však jednu podmínku" dodám vzápětí opět se vší vážností. "Do vesnice se budete vracet častěji, než doposud a to i za předpokladu, že pro nás nebudete mít žádné informace" zvláštní požadavek, který by se dal vyložit jakožto úmysl určité kontroly, nebýt jednoho posledního dodatku "I přestože se nepovažujete za členku vesnice, stále zde máte rodinu, kterou byste neměla zanedbávat" ano, myslel jsem právě její dceru. Možná bylo ode mě pokrytecké někomu mluvit do výchovy, když jsem sám rodinu neměl, avšak nabyl jsem pocitu, že by něco takového prospělo jak jí, tak i její dceři.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sayuri
Potulný B-rank
Potulný B-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 73
Join date : 30. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Tue May 22, 2018 8:10 pm

Keď vyslovil svoj záver, cítila som sa, ako keby mi spadol kameň zo srdca. Avšak ten dodatok...častejšie dochádzanie domov. Bola som naozaj rada, že sa môžem svojej dcére ďalej vo svojom voľnom čase venovať a prichádzať sem, kedy chcem. Ale dalo sa to častejšie? Na druhú stranu však má pravdu, Umiko je v čase, kedy potrebuje aj nejakú podporu, možno niekoho, komu by sa mohla vyžalovať. Bolo mi jasné, že bola vlkom samotárom, vzhľadom k svojej povahe. Nahlas som si povzdychla. Musela som o tom popremýšľať a naplánovať si, ako budem postupovať ďalej. Teraz tu na nejaký čas ostanem.
"Neviem, či budem môcť vyovieť takejto požiadavke. Sféra, v ktorej sa pohybujem, je dosť...problematická a nerada by som, aby sa niekto dozvedel, že spolupracujem s Konohou. Prinieslo by mi to priveľa problémov a neželanú pozornosť," ani som si nechcela predstaviť, čo by to bolo. Vraždy ľudí, ktorí mali nejaké informácie o Konohe, sa v konečnom dôsledku nevyšetrovali, ale v súkromných rozhovoroch sa častokrát zvyklo o tejto téme diskutovať a následne aj o podozrivých, ktorí za tým mohli stáť. Takéto jednanie s informátormi istým osobám nepáči a preto, ak by sa prevalilo, že za tým som ja, stala by som sa štvanou zverou. Ešte v ten deň by sa ma iste pokúsili odstrániť. Preto som sa nemohla vraciať, kedy som chcela, nikdy neviete, kto vás sleduje, kto si o vás niečo zisťuje, kto má informácie o vás, o ktorých ste si mysleli, že je nemožné sa k nim dostať.
"Ale aby som nesklamala váš záujem o moju rodinu, Umiko i samu seba, budem sa snažiť svoje dochádzky vzhľadom na aktuálnu situáciu maximalizovať, ale nemôžem nikomu zaručiť, že to tak bude stále," mierne som sa zamračila. Netešilo ma to, ale momentálne sa nedalo nič iné robiť. Jedine, že by som mala záujem o to byť súčasťou Konohy. Ako kunoichi a to neprichádzalo v úvahu.
"Ďakujem vám, vážim si, že ste pristúpili viacmenej na dôhodu v pôvodnom znení," chladný výraz sa mi trocha uvoľnil a nahradila ho úprimným úsmevom. Konieckoncov, nebola som ani zďaleka taká chladná či taktná, ako som mohla občas pôsobiť. V súkromí som patrila k tým príjemnším typom osobností.
"Nechcem vás už však ďalej zdržiavať, iste máte ešte veľa práce a povinností," hodila som krátky pohľad na rôzne tlačivá kopiacich sa nie len na stole.
"Preto by som už asi mala odísť, pokiaľ teda nemáte žiadne ďalšie otázky alebo ešte niečo nepotrebujete," pomaly som sa postavila, oprášila som si svoj hnedý svetrík a narovnala ho. Potom som len naňho hodila spýtavý pohľad. Možno skutočne niečo odo mňa potreboval, a ja som síce tvrdila, že nie som len tak pripravená položiť svoj život za dedinu, ale žiadosť o pomoc spravidla neodmietam.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Tue May 22, 2018 11:52 pm

Za svým rozhodnutím jsem si stál a byl jsem si jist, že jsem učinil správně. Jednak mi nedala sebemenší důvod k nedůvěře a taktéž jsme tím jako vesnice nepřišli o cenný zdroj informací, i přestože se jednalo až o jeden z posledních důvodů udělení této výjimky. Můj postoj vůči potulným byl stále neměnný a nebýt jejího napojení na členy vesnice, k žádnému udělení by zcela jistě nedošlo. Avšak, situace by byla mnohem jednodušší, pokud by přistoupila na mou nabídku. Takto se stále jednalo o člověka z venčí, u kterého ač jsme měli zajištěný určitý druh loajality, neměli jsme nad ním kontrolu. Pro mě to nebyla otázka moci, nýbrž prostého principu, který si mnozí vykládali špatně. Ač jsem potulným nedůvěřoval z důvodu nedostat cti či pevných zásad, hlavním důvodem mého odporu k jejich využívání byl čistý morální kodex. Příčila se mi samotná myšlenky systému, v jakém pracovali a jakým způsobem byli využíváni. Nebyl jsem ten typ člověka, který by se k někomu dovedl otočit zády, i přestože k němu nemá žádné závazky.
Právě na tento systém narazila i během svých slov, což mi na tváři vytvořilo jemné zamyšlené zamračení. Měla pravdu, být spojován s Konohou mohlo být pro člověka její profese velice ožehavé, avšak ze své pozice jsem neměl moc jí poskytnout jakoukoliv ochranu. "Rozumím vašim obavám" bylo vše, co jsem k tomu mohl říct. Rozhodně jsem neměl v plánu se k tomu více vyjadřovat, neboť jsem to považoval za vyřízené a hlavně jsem důvěřoval jejímu úsudku. Ač jsem po ní žádal častější docházení, neměl jsem v úmyslu jeho četnost jakkoliv kontrolovat. "Můj zájem o vaši osobu je čistě v rámci fungování mého úřadu, slečno Sayuri. Vaše dcera je členkou naší vesnice a proto je starost o její blaho mou přímou odpovědností" uvedl jsem věci na pravou míru s naprostou vážností, neboť bych byl nerad, pokud by můj postoj pochopila jakkoliv špatně. Bylo pravdou, že jsem na blaho obyvatel a hlavně svých shinobi dbal více, než by bylo nutné, avšak život každého jednoho z nich byl mou osobní zodpovědností.
Co se však jejího poděkování týče, na to jsem jen s lehkým a nepříliš výrazným úsměvem přikývl, neboť si to nežádalo žádná další slova. Vlastně by si to nežádalo ani ten úsměv, byl jsem však v poměrně dobrém rozpoložení a tak jsem lehce povolil ze své běžné tváře. Problém s mou osobou byl ten, že se za touto tváří neskrýval nikdo jiný. Byl jsem zkrátka stejný jak v práci, tak i v soukromém životě. I přestože by někteří lidé říkali něco jiného. Poté jsme se však dostali k mé pracovní vytíženosti, u které jsem spolu s ní pohleděl na jednu z hor papírů vedle stolu. Na jejím vrcholu se zrovna nacházel dokument týkající se údržby monumentů, pro které jsem měl upřímně slabost a nebylo to z důvodu, že bych tam byl také.
Když se poté postavila a zeptala se na případné dotazy či požadavky, věnoval jsem jí mírně zamyšlený pohled. "Vlastně bych vás rád o něco požádal, slečno Sayuri" pronesl jsem po chvíli, přičemž jsem se lokty opřel o hranu stolu a spojil si před sebou ruce. "Jistě jste obeznámena s nedávným útokem na naši vesnici, jehož cílem byla právě vaše dcera" řekl jsem s klidem mě tak vlastním, přičemž se můj pohled opět změnil na ten stejný a nic neříkající kámen. "O motivech tohoto útoku, stejně jako o Koteigakure no sato samotné nemáme příliš mnoho informací a i přestože bych měl v blízké době vyrazit na mírová jednání, nerad bych nechal cokoliv náhodě" pokračoval jsem, avšak již teď jí muselo být jasné, kam tím mířím "Ač mě netěší, že vás o něco takového musím žádat, potřeboval bych využít vašich kontaktů a vás samotné k obstarání co nejvíce informací jak o Koteigakure no sato, tak i samotné Koteikage" v tomto bodě se v klidu, kterým jsem celou dobu hovořil objevila i známka určité pokory, neboť mi taková žádost nebyla nijak příjemná. Jak jsem již zmiňoval, nerad jsem riskoval životy lidí, které jsem v případě komplikací neměl jak dostat domů. Avšak, krom tohoto požadavku jsem na ní měl ještě jeden menší, který však prozatím mohl počkat.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sayuri
Potulný B-rank
Potulný B-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 73
Join date : 30. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Wed May 23, 2018 6:53 pm

"Iste, správy o útokoch sa šíria rýchlosťou svetla," napriek tomu, že sa mi na tvári usadila znova vážna tvár, vo vnútri som pri spomienke na túto udalosť doslova vrela. Nenávisť, ktorá vo mne pomaly rástla voči tým, ktorí chceli vztiahnuť ruku na moju dcéru, rástla neuveriteľne rýchlo. Žena, ktorá nie je matkou, nepochopí, čo to je - báť sa o svoje deti, cítiť až chorobnú potrebu chrániť ich alebo im zabezpečiť čo najlepšie podmienky.
"Pokiaľ sa nemýlim, do vašej dediny vstúpili traja ich Shinobi, avšak odtiaľ už nevyviazli. Prečo im skrátka neprehľadáte myseľ? Takto by ste sa k informáciám mohli dostať oveľa rýchlejšie, než s mojou pomocou," opýtala som sa. Iste v tom bol nejaký háčik, alebo možno z nich vytiahli už, čo sa dalo, ale nemali žiadne dôležité informácie, aj keď som vážne pochybovala o tom, že by niekto poslal svojich Shinobi, ktorým nedôveruje, na misiu, ktorá mohla kompletne zničiť ich reputáciu či odhaliť plány, bočné úmysly.
"Čo sa jej a Koteigakure týka, mám nejaké základné informácie. Počas svojich ciest som precestovala veľa krajín, navštívila veľa dedín a stretla sa s ich vodcami, ale niekoho ako ona som veru v živote nevidela. Útok, ktorý zinscenovala...nečudovala by som sa, ak by to urobila len tak, pre zábavu, pretože z toho, čo som videla a sama počula, nie je to osoba, ktorá pôsobí ako psychicky zdravý jedinec. Nehovorí sa o nej v dobrom svetle, avšak je všeobecne známe, že je veľmi schopnou lútkarkou, ktorá je natoľko bláznivá, že nechá otvorenú aj svoju dedinu pre kohokoľvek. A pošle svojich Shinobi priamo do náruče inej dediny, aby si posedeli v chládku. Napriek tomu však nie je ani zďaleka taká hlúpa, ako by sa občas mohlo zdať," pokrútila som hlavou. Nikdy som sa s ňou osobne nerozprávala, ale bola som pri nejakch tých jej verejných prejavoch či pár udalostiach, ktoré sa v Kotei stali.
"Nepočula som o tom, že by mala nejaké konexie k Nukeninom či zločineckým organizáciám, ale je podozrivé, že človek, ktorý bez akýchkoľvek zábran či prepracovanejšieho plánu zaútočí na inú dedinu, má naozaj čistý štít. Na vašom mieste si na tomto mierovom jednaní dávam veľmi veľký pozor, a pokiaľ plánujete ísť sám...dúfam, že si to veľmi rýchlo rozmyslíte," upozornila som ho, pričom som si založila ruky na hrudi.
"Môžem sa pokúsiť zistiť nejaké bližšie informácie od niekoho, kto sa v tom pohybuje, ale vedzte, že vážne pochybujem o tom, že to stihnem skôr, než vyrazíte," stisla som pery, pohľadom uhla do strany a zamyslela sa. Celý proces získavania informácií bol oveľa zložitejší, než si mnohí predstavovali. Iste sám vedel, že to nešlo len tak. Vyžadovalo si to vyhľadávanie osôb, plánovanie, následné podplatenie danej osoby, únos, vyhrážanie, drogy, čokoľvek, čo by prinútilo danú osobu rozprávať, a potom odstránenie. Samozrejme, mohla som sa s ním spojiť cez summona, ale...to by tiež nemuselo byť včas. Všetko záviselo od okolností, niekedy to bolo jednoduché, niekedy náročnejšie.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Utamara Nakae
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 08. 05. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Thu May 24, 2018 4:10 pm

Před kanceláří Hokageho jsem se zjevil z ničeho nic. Před nedávnem jsem se vrátil z mise s mým posledním týmem, který však zanikl. Nezanikl z důvodu, že bych selhal jako Sensei. Zanikl z toho důvodu, že se všichni složili CHuuninskou zkoušku. Byl jsem na ně hrdý, jen co je pravda! Tahle poslední mise byla takovým pomyslným rozloučením, nesnášel jsem loučení. Dokázalo působit tak depresivně, že jsem si v jeden moment uvědomil, že odchod bez rozloučení mě trhá srdce mnohem méně.¨
Stál jsem před dveřmi, svíraje v ruce report o poslední dokončené mise mého týmu. Chtěl jsem zaťukat, ale hlasy, vycházející zpoza dveří, mě donutily takto neučinit a naopak vyčkat na správnou příležitost k nahlášení úspěchu. Opřel jsem se tedy vedle dveří, překřížil ruce pod prsou, zavřel oči a přemýšlel, co se mnou bude dále. Přiřadí mi opět tým, nebo se nyní zaměřením na plnění misí vlastním úsilí? To rozhodne až Hokage!
EDIT:
Dost dlouho dobu poté jsem tam stále stál. Byl jsem netrpělivý, to je pravda, ale nakonec to nebyl ten důvod, proč jsem odešel. Z otevřeného okna směrem do ulice zavonělo čerstvé, teplé a jistě také chutné jídlo. Naprázdno jsem polkl a zakručelo mi v břiše. Najednou má touha spatřil Hokageho ve své majestátnosti opadla. Porozhlédl jsem se, zda se nikdo nekouká, a zašel jsem k oknu, ze kterého jsem vyskočil ven... dá se říct, že přímo za nosem.
//Přesun


Naposledy upravil Utamara Nakae dne Sat May 26, 2018 8:34 pm, celkově upraveno 1 krát
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Fri May 25, 2018 12:32 am

Vskutku jsem věřil, že se zrovna takové zprávy šíří opravdu rychle, stejně jako se jistě našel někdo, komu se takové zprávy hodily. Kdo ví, na čí stranu se nyní přiklonily kostky moci. Nezbývalo mi než věřit, že to byla ta naše. Mohlo to sice vypadat, že jsme z této šarvátky vyšli jako vítězové, ale pravda mohla být zcela jiná. "Vaše informace jsou mírně nepřesné, slečno Sayuri" pronesl jsem s nadhledem mně tak vlastním na konto shinobi z Kotei v našem vězení. "Vskutku jsme zajali tři z útočníků, avšak pouze dva z nich byli shinobi Kotegakure no sato. Třetí osoba byla dle všeho najatá potulná na způsobení rozruchu" pokračoval jsem a pomalu se dostával k tomu nejpodstatnějšímu. Na mé tváři si však mohla opět povšimnout oné klasické kamenitosti, na kterou si již zřejmě stihla zvyknout. "Samozřejmě jsme všechny tři podrobili výslechu, avšak z politických a morálních důvodů jsme nepoužili žádné... invazivní praktiky" dokončil jsem svou myšlenku, přičemž jsem se opřel do svého křesla. Ano, možná bychom z nich dostali víc, možná opravdu znali veškeré detaily, avšak dokud se nejednalo o naše přímé nepřátele, odmítal jsem podnikat jakékoliv drastické kroky. Jejich životy stále nedosáhly své hranice, která by mi dovolila je ohrozit. Pokud však jednání selžou a jejich Kage je skutečně ponechá svému osudu, jejich životy propadnou Konoze a její plné vůli.
Co se však jejích informací týkalo, pozorně jsem vyslechl každé jednotlivé slovo a v hlavě si u toho snažil složit co nejpřesnější obrázek o Kotei, Koteikage a i o možných výsledcích našeho jednání právě na základě těchto informací. Pravda, byla vysoká šance, že by mohla mít Koteikage nekalé úmysly či celé jednání proměnit v jednu velkou past, avšak věřil jsem, že by jen tak nezahodila životy svých lidí, vězněných právě v naší vesnici. Možná jsem se mýlil a na životech podřízených záleželo pouze mně, avšak vsázel jsem na čest někoho, kdo zastával tak významný post. Dalším faktorem bylo i jednání na zdánlivě neutrální půdě Bochigakure. "Velice si cením vaší starosti o můj život, avšak věřte, že neplánuji nechat cokoliv náhodě" pronesl jsem opět s nadhledem, jako kdyby se nejednalo o otázku mého vlastního života, jako kdybych ani nepočítal s tím, že se mi něco může stát nebo jsem jen zkrátka nepovažovat svůj vlastní život za tak důležitý. Pravda byla někde mezi tím vším. Bylo pro mě přijatelnější ohrozit svůj život, než ohrozit životy ostatních. Z tohoto důvodu jsem si s sebou neplánoval vzít žádnou ochranku, nýbrž pouze Shigureho, který figuroval jakožto můj pobočník. Uvědomoval jsem si všechna rizika, avšak na druhou stranu bylo mou povinností dostát svým závazkům a na jednání dorazit i za předpokladu, že by se jednalo o jasnou past. Nemohl jsem dopustit, aby se o naší vesnici mluvilo jako o zbabělcích. "Děkuji, vážim si vaší ochoty" poděkoval jsem se vší slušností, tudíž jsem jí věnoval i menší úklonu hlavou, neboť jsem si její pomoci skutečně vážil. I přesto že mě stále netěšilo, že jsem jí o ní musel požádat.
"Než půjdete, musím vás požádat ještě o jednu věc" opět jsem na ní pohlédl, přičemž tentokrát již nebyl můj pohled tak kamenný, avšak vážnost se z něj stejně nevytratila. Jednalo se o něco pro mě poměrně osobního. "Vaše dcera si nedávno bez mého souhlasu vypůjčila smlouvu o přivolávání žab a jak se zdá, již jí stačila podepsat" ač jsem mluvil klidným hlasem, mohla poznat, že se jedná o poměrně citlivé téma pro mou osobu, ještě aby ne, když jsem na té smlouvě byl podepsán také, stejně jako můj mistr. "Ač se jednalo o pochybení radní, která jí ji vydala, nemohu tuto záležitost nechat bez povšimnutí" opět jsem se narovnal a před sebou na stole spojil své ruce, přičemž na mé tváři objevilo velice jemné zamyšlené zamračení. "Ocenil bych, pokud byste jí zamezila jakékoliv používání této techniky do doby, než se vrátím a budu to moci řešit" zakončil jsem se vší vážností a bylo na mně vidět, že to neberu na lehkou váhu. Nešlo ani tolik o samotný fakt, že si smlouvu vypůjčila či jí podepsala, šlo zde o jakousi hrdost, která mi kázala dohlédnout, aby nám u našich žabích spojenců nečinila ostudu. I přestože jsem byl svým způsobem rád, že si smlouvu vzala právě Umiko, která měla poměrně velký potenciál, co se pokračování v našem odkazu týče.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sayuri
Potulný B-rank
Potulný B-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 73
Join date : 30. 11. 16

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Sat May 26, 2018 7:24 pm

Pousmiala som sa.
"Nebol čas zisťovať detaily. Prioritou bolo zistiť, či je Umiko v poriadku," v podstate bolo jedno, koľko z tých Shinobi patrilo ku Koteigakure. Zdalo sa mi však, že boli na nich mierni. Nehľadiac na to, o aké praktiky sa jednalo, zaútočili na Konohu, ohrozili konožské životy i samotného Genina. A on mi šiel tvrdiť, že pre zachovanie vzťahov nebude používať "invazné praktiky"? Prosím? Čo urobili oni pre zachovanie vzťahov, keď sa neštítili očividne aj vraždiť? Podľa mnohých ruin, okolo ktorých som prešla, som súdila, že ak by sa civilisti nestihli presunúť do úkrytu, došlo by k mnohým úmrtiam. V duchu som prevrátila očami. Nebola som práve pomstychtivý typ človeka, no na jeho mieste by som k nim pristupovala rovnako, ako oni tu.
"Len sa vás snažím varovať. Nerada by som, aby sa Konoha dostala do ďalších ťažkostí," a tým pádom aj moja dcéra. Navyše, nebola som bezcitná mrcha, kedysi som pracovala ako bežná doktorka, musela som byť empatická a starať sa o životy druhých, čo mi ostalo až doteraz ako prirodzená súčasť pevného, nemenného základu mojej osobnosti.
"Za málo. Akonáhle zistím nejaké užitočné informácie, budem vás kontaktovať cez summona, aby to šlo rýchlejšie, len sa prosím, nezľaknite," oznámila som mu. Kým by som ho našla osobne, trvalo by to oveľa viac času, ktorý som mohla ušetriť, komunikácia cez summona preto bola výhodnejšia. Nemusela som sa nikam ponáhľať a teda sa hneď vrátiť späť do Konohy. Pri jeho ďalšej požiadavke som povytiahla obočie a následne sa uchechtla.
"To je celá Umiko. Obávam sa však, že už je neskoro. Podarilo sa jej povolať žabu rovno pred mojimi očami. Tuším ju čoskoro navštívia alebo pozvú na Horu, a to už ja ovplyvniť nemôžem, Hokage−sama. Tak isto, Umiko rada na sebe drie a ak bude znamenať, že k tomu, aby postúpila na ďalšiu úroveň, bude potrebovať žaby, nehľadiac na to, čo si myslím, bude v tom pokračovať," vysvetlila som mu aktuálnu situáciu. Táto požiadavka nebola poniekiaľ na mieste, pretože Umiko nepatrila veru k tým typom osôb, ktoré niečo nechajú len tak. Trénovala veľmi veľa. Pokúsiť som sa však mohla, no to, že na to skutočne pristúpi, som sľúbiť nemohla.
"Porozprávam sa s ňou, možno bude ochotná na vás počkať. A možno nie," venovala som mu jemný úsmev. Umiko bola skrátka číslo a tým bola výnimočná.
"Naozaj vás už ale nechcem zdržiavať od práce, preto, ak už nič nemáte na srdci...," náhle som stíchla, ale isto pochopil, čo by pokračovalo ďalej. Bolo by na čase odísť, aby som sa mohla venovať svojej práci a ísť pozrieť Umiko, vysvetliť jej pár vecí a na chvíľu sa s ňou rozlúčiť. Vykročila som pomaly k dverám, pripravená sa k nemu opäť otočiť, ak by predsa len ešte mal nejakú prosbu. Ak nie, poďakovala sa mu, popriala pekný zvyšok dňa a odišla.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hideki Hyuuga
Hokage
Hokage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 184
Join date : 17. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Sat May 26, 2018 9:22 pm

Bylo pravdou, že na samotném počtu zajatců nemuselo záležet člověku zvenčí, avšak pro mě osobě a naši vesnici to bylo zcela zásadní. Ač jsem odmítal obchodovat s jejich životy, stále jsem věděl, kolik politické moci jejich vězněním máme v nadcházejícím vyjednávání. Stejně tak zde byla i ona potulná, která nám měla pokrýt veškeré náklady na opravu vesnice, což byla nabídka, kterou jsem zkrátka odmítnout nemohl. Na druhou stranu to byla jedna z mála nabídek, na kterou bych byl ochoten přistoupit. Co se však zacházení se zajatci týče, věřil jsem, že pro člověka, který nezná mou osobu a názory mohly naše metody působit dosti podivně. Nebyla by první a zřejmě ani poslední, která by mé zásady označila za přílišně mírné, avšak takový už jsem zkrátka byl. Lidský život měl pro mě podstatně větší hodnotu, než pro většinu ostatních shinobi. Stejně tak jsem věřil, že oplácení křivd a bolesti vedlo jen k ještě větší bolesti a i přestože to mohlo být mnohdy náročné, musel se vždy vyskytnou onen článek, který tento cyklus přeruší.
Na její osvětlení starosti jsem pouze lehce přikývl, neboť jsme sdíleli podobný postoj, i přestože ten můj byl opět lehce odlišný. Někdo životy zachraňoval léčením, někdo je ušetřoval zranění, výsledek byl víceméně stejný. Co se však dalšího informování týče, krom mého dalšího přikývnutí na znak pochopení jsem si nemohl odpustit i velice lehké zamračení, neboť jsem si nebyl jist, zda je něco jako zděšení u mé osoby vůbec možná. Spíše jsem po většinu času řešil velice podobný problém, neboť mnozí mé summony považovali za děsivé či dokonce odporné. Já zastával názor, že jsou pouze nepochopení.
Avšak, poté, co tak povytáhla obočí a uchechtla se se na mé tváří ono lehké zamračení objevilo znova, neboť jsem nechápal, co na mém požadavku bylo zábavného. Možná jsem tuto záležitost bral moc vážně a nebo jsem jen zkrátka byl suchar, ale mnohé vtipy či zábavné věci mi zkrátka nedocházely. Každopádně se mé zamračení nevytratilo ani po jejích dalších slovech, která mě upřímně příliš netěšila. Věděl jsem, že se naši žabí spojenci velice těšili na nového studenta, tudíž pokud již stačila jednoho přivolat, mohli se pro ni vydat každou chvílí. Celou situaci navíc komplikovala má minulost s nimi, jelikož nenesli příliš dobře mé zrušení smlouvy. "V takovém případě mi nezbývá, než se ujmout jejího tréninku" pronesl jsem po chvíli zamyšleného ticha rozhodným hlasem, neboť se jednalo o jediné možné řešení vzniklé situace. Pokud byla opravdu takový dříč, jak pravila Sayuri, nebude jí mé vedení tréninku dělat větší problémy. Na druhou stranu, pokud byla zvyklá trénovat pouze dle vlastních pravidel a tempa, mohla by poměrně narazit. Na své studenty jsem byl vždy velice přísný, avšak spravedlivý. Pokud měla velké sny, bylo mé vedení tím, co jí mohlo pomoci jich dosáhnout a nebo je naopak navždy pohřbít. To již záleželo na tom, či mě zklame či nikoliv. "Začneme ihned, jak se vrátím. Ať je připravená" dodal jsem po chvíli a pohlédl na ní vážnou tváří. Mnohem vážnější než kdykoliv předtím, jelikož jsem zrovna tuhle záležitost bral možná až příliš vážně.
Na její nedokončenou otázku jsem pouze kývl hlavou na znak toho, že na srdci skutečně již nic nemám a stejně jako ona neměla v plánu zdržovat mě, já neměl v plánu nadále zdržovat jí. "Doufám, že nás brzy opět poctíte návštěvou, slečno Sayuri" zněla má poslední slova předtím, než otevřela dveře a následně v nich zmizela. Ač se to nemuselo zdát, rozhovor s ní jsem si poměrně užil a popravdě jsem se i na její další návštěvu těšil. Hlavní důvod mých slov však byla náplň naší nové dohody, kterou ač jsem neměl v plánu kontrolovat, bral jsem jí jako závaznou.
Co se mé osoby týkalo, v kanceláři jsem se taktéž již nezdržel příliš dlouho, neboť jsem byl schopen během krátké chvíle dopracovat nejdůležitější záležitosti a dokumenty, které jsem musel před odchodem stihnout. Zbytek byl již v kompetenci mého zástupce, ať už jím byl kdokoliv. Když jsem však vyšel z kanceláře ve svém klasickém hábitu a klobouku, stál tam další z mých shinobi, který si pro svou návštěvu vybral poměrně nešťastnou chvíli. Upřímně mě netěšilo, když jsem musel někoho odmítnout, neboť jsem bral za svou povinnost vyslechnout každého, kdo se za mnou zastavil, avšak určité povinnosti měly zkrátka větší prioritu, než ty ostatní. "Dnešní úřední hodiny své kanceláře jsem byl vzhledem k dalším povinnostem nucen zkrátit. Pokud potřebujete odevzdat hlášení, na podatelně si ho dozajista převezme odpovědná osoba. V případě jakýkoliv dalších záležitostí se prosím obraťte na radní či další pověřené osoby" pronesl jsem se vší úctou a vážností docela strohý text, přičemž jsem se již pomalu ale jistě vydával dále chodbou. Možná to bylo lehce neuctivé, avšak v případech jako byla tato jsem ze svých zásad zkrátka musel mírně upustit. Co se však odpovědných osob týče, krom radních se jednalo například o Mayu, ve kterou jsem měl velice vysokou důvěru a která by se svým způsobem dala považovat za mého zástupce v době mé nepřítomnosti. Stejně jako tomu bylo během útoku. Mým současným cílem však bylo najít Shigureho a společně s ním se vydat na již tolikrát zmiňované jednání.

- Přesun -
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Maya
Velitel ANBU
Velitel ANBU
avatar

Poèet pøíspìvkù : 89
Join date : 20. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Sun May 27, 2018 3:27 pm

Hokage již byl pryč z kanceláře. Odemkla jsem kancelář a ve šla dovnitř. Musela jsem si povzdychnout, protože jsem opět musela řídit vesnici. Jeden by si říkal, že by tu měl být velitel jouninu, aby se si hlídal svoje ovečky. Bohužel tu není. Posadila jsem se na křeslo a točila se k oknu. Takový krasný den. Pozitivní bylo, že aspoň jsem byla na sluníčku a ne zavřená v kopce. Promnula jsem si oči. Otočila jsem se zpět ke stolu. Sekretářku jsem požádala o kávu. Masku jsem si dala do šuplíku. Nahodila jsem úsměv a začala papírovat. Byla jsem zvědavá, jestli mě tu přijde někdo navštívit. Musela jsem se hold nechala překvapit. Každopádně jsem byla otevřená pro každého.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Utamara Nakae
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 08. 05. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Sun May 27, 2018 10:08 pm

Pádil jsem sem, co mi síly stačily. U Hokageho jsem dlouho nebyl, zapomněl jsem, jak vypadá. Má vousy? Blonďák nebo zrzek? Proč ta vytesaná hlava nemůže být barevná! Jak si má pak člověk pamatovat všechno! Tohle bylo otázky, co se mi právě honily hlavou, když jsem zkratkou, tedy po střechách, dobíhal k budově nejvyššího vesnického protektora, Hokageho v pořadí už nevím kolikátého. No a jak jsem se dostal opět dovnitř? Stejným způsobem jako ven- tedy tím stejným oknem. Stále bylo otevřené, asi kvůli tomu, aby vytvořili průvan i v nižších patrech. Tedy aspoň jsem se domníval, že tomu tak je.
Uvnitř to vypadalo pořád stejně, všude mrtvo. Akorát jedna věc se změnila, zpoza dveří Hokageho se již neozývaly zvuky. Usoudil jsem tedy, že tam nikdo není. Vytáhl jsem z pouzdra u vesty report z poslední mise, uchopil ho do levé ruky a pravou zaklepal. Měl jsem několik málo vteřin na to, abych provedl menší úpravu fasády. Zapnul jsem si proto vestu až kam to šlo, všechny kapse na ní uzavřel, hrušky kunaiů, které mi koukaly z balíčku jak chleba z tašky, a mnoho dalšího. Byl jsem rychlík, stihl jsem to jistě včas. Teď už stačilo akorát počkat na vyzvání ke vstupu dovnitř.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Maya
Velitel ANBU
Velitel ANBU
avatar

Poèet pøíspìvkù : 89
Join date : 20. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   Sun May 27, 2018 10:25 pm

Z mého pracovního nasazení mě vyrušila osůbka za dveřmi. Zaklepala, tudíž mě upozornila na svojí přítomnost. Nejen že zaklepala, taky dostala u mě maličký bezvýznamný plus. Každopádně mě to potěšilo. Dokončila jsem spis, který jsem měla rozepsaný. "Dále!" zvolala jsem. Pohlédla jsem směrem ke dveřím s úsměvem na rtech. Čekala jsem, která osůbka zavítala do těchto končin.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Hokage   

Návrat nahoru Goto down
 
Kancelář Hokage
Návrat nahoru 
Strana 2 z 4Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4  Next
 Similar topics
-
» Uchiha čtvrť
» Senju čtvrť
» Otaku Rádio
» Senju Assasin [HACHIDAIME HOKAGE]
» Údolí Kukuřice

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Hi no Kuni :: Konohagakure no Sato-
Přejdi na: