Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Jezera a vodopády

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4  Next
AutorZpráva
H.
Admin*A
Admin*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 212
Join date : 23. 11. 16

PříspěvekPředmět: Jezera a vodopády   Mon Feb 19, 2018 11:48 pm

First topic message reminder :


Oblast známá pro svou neustále se líně valící mlhu a ticho, místo vždy až děsivě klidné. Mezi menšími i většími jezírky se nachází řada dřevěných lávek v různém stavu rozkladu, proto se nezřídka kdy stane, že se nějaká prolomí.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi

AutorZpráva
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Sun Apr 15, 2018 10:52 pm

Ikazuchi se tvářil.. pozitivně. Jako obvykle, na tom zase až tak moc divné nebylo vlastně nic. Teda teď se tvářil dvakrát tak otráveně, takže pravděpodobně se stalo něco, co se mu dost nelíbilo. Vždycky měl problém se sebeovládáním a na jeho tváři se vždy poznalo, co si zrovna myslí. Ta zjevná upřímnost se mi  na něm vždy líbila, i když jsem ji považovala za jakýsi projev neslušnosti, hlavně když se podobně nevrle tvářil na starší a zkušenější členy vesnice a že pro něj nebyl snad nikdo dost dobrý. Nicméně protože jsem ho znala, jen jsem na něj hodila všeříkající pohled, kterým jsem ho chtěla donutit trochu uklidnit jeho chování, navíc jsem byla ráda, že jsem ho konečně našla!
Nicméně mou pozornost měl nakonec přece jen někdo jiný. Dívala jsem se na Yogaa, když nic jiného, vždycky jsem mu záviděla ty dlouhé vlasy! Teď jsem stála, mlčela a jen vnímala, jak si mě prohlíží. Nebylo mi to zrovna dvakrát příjemné, protože pověst ho předcházela a já.. no necítila jsem se dvakrát bezpečně, když na mě mířil skalpelem asi nejnevyzpytatelnější člověk v Bochi. Ale pokud jsem se skutečně bála, nedala jsem to na sobě znát. Na rozdíl od Ikazuchiho jsem měla svou mimiku naprosto pod kontrolou.
Nakonec jsem zavrtěla hlavou. "Ne, to naštěstí ne." odpověděla jsem a doufala, že to neznělo moc troufale, protože jestli jsem něco nebyla, tak drzá. Nějak jsem si ale nemohla pomoct, něco mi říkalo že skončit na jeho operačním stole, to není člověku moc ku prospěchu. Více jsem se nevyjadřovala a jen sem tam mrkla na Ikazuchiho, ať si sbalí svých pět švestek a jdeme někam do civilizace, kde bude slyšet můj křik!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Sun Apr 15, 2018 11:10 pm


Protočil jsem mé oči směrem k obloze a otráveně jsem kapituloval. Můj výraz jako by říkal dobře mami. Byl jsem jako dítě, kterému zrovna sebrali hračku. I když ne v doslovném slova smyslu.  Složil ruky na prsa a mírně našpulil rty, jakobych "trucoval".
Sledoval jsem toho zjeva, jak se sám zmateně kouká kdo že to je ta dívka předním. No to že první co ho napadlo, zda ji někdy operoval mě přišlo k smíchu. Pochyboval jsem že osoby které tento zjev operoval, se k němu chovali takto. Být jednou z nich nechtěl bych ho už nikdy vidět a rozhodně bych mu neříkal "-san".
Pobaveně jsem ho v tom chtěl nechat vykoupat. Dokud tedy na mě Takara nepodívala, a nenaznačila mi že chce odtud rychle pryč, co nejdál to jde. Povzdechl jsem si, protože jsem pro ni očividně neměl dobré zprávy.
"Ani nevíš jak bych rád."řekl jsem a poté sem se svěšenou hlavou, sáhl do kapse. V ní byl stále ten zmačkaný, smradlavý a pofidérní papír, který po mě Yogao hodil na cvičišti. Nechal jsem si ho proto, abych ho ukázal Takaře. Pravděpodobně sem ten svůj už dávno ztratil a tohle bylo lepší než nic. Přešel jsem tedy blíž a podal papír Takaře. Na papíru byli všechny informace ohledně nově vytvořeného týmu "Yogao" a o jeho členech.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yogao
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 140
Join date : 17. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Sun Apr 15, 2018 11:23 pm

Na jej odpoveď som len pokrčil ramenom. Skalpel som schoval do rukáva a trocha som si roztrapatil vlasy. Ako keby som mal blchy.. nie, nemal som ich, no niekdy to bol naozaj úchvatný pocit. Odkedy mi zo služieb odišla Yagura, nemal to kto robiť. Deprimujúce..
Ocitol som sa v stave, keď som jednoducho nevedel, čo s Ikazuchim ďalej. Neveril som, že toho dnes ešte moc zvládne. S tým, čo všetko zbytočne minul a s jeho pravdepodobnou chakrovou zásobou, na tom nebude nejak extra dobre. Síce som ho mohol ponúknuť jednou z mojich extra chakrových piluliek no to by bolo mrhanie.
Sadol som si na zadok a zapozeral som sa do vody, ktorá bola stále trocha rozvírená. V mojej hlave stále viac a viac vyskatovala otázka.. čo teraz? Bol som si istý, že mi Lady Fosília vybavila nejaké školenie pre senseiov, ktorého som sa nezúčastnil no shit, mal som svoju prácu!
Znova som sa otočil na tých dvoch a tak nejak som vydedukoval, kto je tým dievčaťom. Nechal som však, nech za mnou prídu sami. V tom sa na oblohe ozvalo "zahúkanie". Bola to sova, poštový kuchiyosen môjho otca. Niesla papier.. aj a som bol znova o niekoľko odtieňov bledší. Ešte viac som zbledol, keď som ten papier sove zobral, roztvoril a začítal som sa ho. Z bledej tváre moja farba prešla na zelenú, miestami modrú.. po tom zrudla.. a znova zbledla. Ako semafór, bez srandy.
"Nezabudni sa im predstachmm.. bla bla bla..obľúb.. ha ? koho to zaujíma.. ďalej.. hmm. .se.. sen.. prednosti.. no, u toho tam to určite nie je chytrosť.." Mrmlal som si popod nos obsah listu a zároveň aj môj komentár. Yep, ocko ma poznal. Vedel o tom ako budem pripravený/nepripravený a bol natoľko zlatý, že mi poslal tento pomocný list.. starý had. Každým riadkom som sa tváril viac zúfalo a otrávene, než riadok pred tým. Ku koncu to už bolo naozaj zlé.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Mon Apr 16, 2018 12:02 am

Vážně jsem nechápala, co tam ten Ikazuchi pořád dělá, proč se tváří tak naštvaně a proč už sakra nejdeme někam pryč, když zrovna pepřák nechá člověk doma, ale to by nesměl zalovit v kapse a podat mi ten cár papíru. Zamračila jsem se na něj, kolikrát mu mám opakovat, aby na své věci dávat trochu pozor?! Nejprve jsem puntičkářsky papír narovnala, přežehlila ho alespoň rukou, než jsem se začetla a potom..
"Nany?!" podívala jsem se na fialovláska tak zděšeně, jako by mi strčil pod tričko pavouka. No ten pavouk by byl možná bezpečnější. Určitě by nás nechtěl naporcovat do sekané. Na sucho jsem polkla, ne, to fakt nemůže být pravda. Pravda, naše Bochikage už měla nějaké ty roky, ale byla to přece chytrá dáma, ta by nás nesvěřila do péče doktora Jekylla. Jenže její podpis byl jasným důkazem, že si asi nevzala svoje prášky, protože.. whaaaat!? Znovu jsem se podívala na Ikazuchiho, ten pohled byl všeříkající: Utíkáme na tři?!
Jenže pak si Yogao začal něco pro sebe mrmlat a já se na něj podívala a pak.. Naklonila jsem hlavu na stranu, vážně vypadal jako vánoční stromeček, měnil barvy rychleji než chameleon. A něco četl. Nějaký dopis? Nestalo se někomu něco? Špatné zprávy? Povzdechla jsem si, proč jen neustále poslouchám své rodiče? Vychování je někdy fakt na nic! Ale nemohla jsem jen tak odejít, taková jsem nikdy nebyla. Proto jsem zatáhla Ikazuchiho za rukáv, aby šel hezky se mnou a přistoupila k blonďákovi blíž. Naklonila jsem se nad něj a pokusila se mile usmát.
"Jste v pořádku, Yogao-sen..sensei?" něco uvnitř mé hlavy zděšeně blikalo, abych udělala nejméně dva kroky vzad, ale já stála a dívala se na něj. Možná jsem se ho bála, ale teď vypadal, že má nějaký vážný problém a já ho tu přece nenechám. Vyndala jsem z tašky, kterou jsem celou dobu vláčela s sebou krabičku a natáhla k němu ruku. "Nedáte si koláček? Jsou se švestkami." no hotovej miláček! Samozřejmě jsem jeden koláček vytáhla a okamžitě ho podala Ikazuchimu, protože jsem věděla, že je má rád. Původně pro něj byly všechny, ale on se určitě rád rozdělí, protože je hrozně hodný, že jo, Ikazuchi?!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Mon Apr 16, 2018 12:33 am


Takara nebyla z celé situace nadšená, ovšem asi z jiného důvodu než já. Já jsem o Yogaovi nic nevěděl, což se asi nedalo říci o mé kolegyni. Když si to celé přečetla, a podívala se na mě tím všeříkajícím pohledem, nemohl jsem udělat nic, než se uchechtnout. Rád bych odtud utekl pryč a vyrazil dělat co se mě zachce. No samotného člověka to přestane bavit. Věřte tomu, znám to moc dobře. No a jelikož jsem věděl že Takaře to stejně nedá, a zkusí i s tímhle beznadějem vyjít na dobré notě jsem, jen kývl a provokativně naznačil gesto "až po tobě", vědom si toho že stejně neodejde.
Yogao zatím byl plně ponořenej v jeho světě. Přiletěl nějakej opeřenec a donesl mu další lejstra. Opravdu nevím, co ho tak dokázalo dostat do tohoto stavu, no za chvíli měnil barvy rychlostí světla a problikával nám tu jak disco koule. Neznal jsem ho tak dobře na to, abych mohl soudit oč se jednalo.
No a jak jsem si myslel, tak se i stalo, Takara mě po chvíli tahala za rukáv abych šel s ní směrem k tomu zjevu. Chvilku jsem stál, no když zatáhla podruhé znovu jsem tseknul skrze zuby, a znovu kapitulovaně přešel směrem k Yogaovi, oční kontakt vůbec nenavazoval a koukal kamsi do dáli směrem k jezeru. Jakoby mě celá tahle situace nezajímala.
Při zmínění slova koláček, by nezávislí pozorovatel mohl přísahat, že mé ucho blíže k Takaře bylo dvakrát tak větší. Bylo to jedno z mých "guilty pleasures". Vím že bych neměl... ale jsou tak dobrý! No chvilku jsem čekal co udělá ten "sensei", doufaje že si Takara vzpomene i na moji maličkost. A přece. O chvíli později už jste mě mohli vidět jak spokojeně přežvykuju koláček, marně se snažíc, abych vypadal nad věcí. Přeci před tím zjevem neukážu slabost. Ne?


Naposledy upravil Ikazuchi dne Mon Apr 16, 2018 11:05 am, celkově upraveno 1 krát
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yogao
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 140
Join date : 17. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Mon Apr 16, 2018 12:58 am

"Whuaaaah.." Naklonil som hlavu na stranu. List som z rúk pustil a moje líce v momente pristálo na jednej z rúk, ktorou som si podopieral hlavu. Privrel som viečka a otrávene som prevrátil očami. Znova sa mi úplne zmenila nálada, ako to už u mňa bolo zvykom.
"Mám na starosti dva piškóty.. " Povzdychol som si. Stále som nebol schopný preniesť sa cez fakt, že mi bol tým naozaj pridelený. Komu to malo prospieť? Bol som hrozný sensei.. čo si Lady Fosília myslela, že ich naučím?
Kriticky som pozeral na usmievajúcu sa Takaru.
"Vyzerá neschopne.." následne som pohľad otočil na napchávajúceho sa Ikazuchiho. Úplne som pri tom ignoroval ponúkaný koláč, ako aj Takarinu otázku. ".. a idiot.." Ikazuchi už mohol odhadnúť, že som často veľmi rád ignoroval veci, ktoré som považoval za nepodstatné alebo otravné, alebo zjavné.
"No.. nič moc kombinácia.. ale aspoň nejaká je." Sklopil som hlavu dole s ďalším povzdychom, až mi vlasy zakryli výhľad do tváre. Narážku ani na jedného a ani na druhého som nemyslel ako urážku, ale skôr ako hodnotiacu známku. Povedal som si však vzduchu, že čím skôr to príjmem, tým lepšie to prejde. Pre to som sa razom postavil, až som sa zrazu pri Takare doslova týčil. Bol som predsa len vyšší. Položil som jej ruku na vlasy a len som jej tvár naklonil tak, aby sa mi pozerala do očí. Usmieval som sa ako slniečko.
"Stojíš príliš.. blízko.. kšá kšá !" Popohnal som ju odo mňa preč, na čo som si zakašľal a mohlo to začať. Predstavovanie. 
"Keďže sme tu všetci.. začneme." Poukázal som palcom rozhodne na seba.
"Ste členmi tímu Yogao, teda.. môjho tímu. Som váš sensei a tak to vyzerá tak, že spolu nejaký čas strávibleh..." Na chvíľku som sa odmlčal. Vyzeral som minimálne tak nadšene, ako Ikazuchi. Naozaj, sršalo to zo mňa. Tá neochota a napnutie pri poslednom slove, kvôli ktorému som aj vetu musel prerušiť. Znova som sa zhlboka nadýchol a radšej som sa zapozeral inde s dosť nezúčastneným pohľadom.
"Mali by sme bla bla bla tak mi povedzte niečo o sebe a ja sa pri tom pokúsim nezaspať." Znova som sa zosunul na zadok a pohodlne som sa oprel o strom a mnou. Sedel som dosť naširoko s rukami opretými o kolená. Nepozeral som sa na nich pozorne. Vyzeralo to tak, že ich sotva vnímam.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Mon Apr 16, 2018 10:59 am

No jistě, Ikazuchi mě měl přečtenou a věděl to celou dobu. Ale nevadilo mi to, nejlepší přítel o vás prostě takové věci už ví. Já taky věděla, že mě tu nenechá a když dostal svůj koláček? Pak bylo jasné, že se dál bude tvářit jako největší bručoun pod sluncem, ale bude s ním trochu rozumnější řeč!
To samé se však nedalo říct o Yogaovi. Že nás nazval piškoty? No dobrá, za svůj život jsem zažila už tolik oslovení od berušek po cukrátko, takže nějaký piškot sem, piškot tam, to mě nemohlo rozházet. Mnohem víc mě ale urazilo jeho následující chování. Pokud jsem něco neměla ráda, pak když mou slušnost někdo oplácel neslušností a tohle jsem považovala za vrchol. Že jsem byla na okolí usměvavá a milá ještě neznamenalo, že jsem se taky nedokázala chovat jinak. Krabičku jsem zavřela rázným přibouchnutím víčka a přestala se usmívat. Když mi zaklonil hlavu, neucukla jsem, jak si to prosilo celé moje tělo, ale podívala se mu zpříma do očí. Chtěla jsem mu něco dokázat? Ale co vlastně? Nebyla jsem vychloubačný typ, ani egoista. A přece.. Postavila jsem se vedle Ikazuchiho a nahodila neutrální, nic neříkající výraz, abych se na Yogaa ksichtila, to zase ne, na to jsem ho ještě pořád měla v úctě. Bohužel. Ikazuchi je nevychované dítě, u toho by se ještě ta zjevná nevole dala pochopit, ale Yogao? Tak z toho jsem byla pěkně dopálená! Já, zvyknutá na svého kultivovaného otce jsem tímhle chováním byla doslova pobouřená. Ale tím spíš jsem hodlala udělat to nejlepší pro to, abych si pozornost Yogaa-senseie zasloužila. Protože mě nikdo ignorovat nebude!
"Jmenuji se Takara." začala jsem a bylo znát, že se už nehodlám chovat jako usmívající se duha. Znělo to krátce a úsečně. "Pocházím z klanu Iburi. V boji využívám své kekkei genkai, dokážu změnit své tělo na dým, zaměřuji se na ninjutsu." narovnala jsem se, možná jsem byla jen genin, ale rozhodně jsem byla jak se patří hrdá. Poslední věc, kterou jsem mu hodlala sdělit a byla pro mě důležitá, jsem pronesla s náležitou pokorou, ale dost důrazně na to, aby bylo jasné, že to pro mě není jenom dětský sen. "Jednou se stanu Bochikage."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Mon Apr 16, 2018 11:51 am

Uchechtl jsem se, jak se Takařin sluníčkový pohled, rychle zapadl. Yogao měl očividně už takový efekt na lidi, a já jen mohl být spokojen, že v tomhle nejsem sám. Trochu jsem měl obavu, že Takara bude to jeho chování tolerovat a bude to zase "Ikazuchi proti světu" sitace. Jak se říká, spadl mi kámen ze srdce, když jsem zjistil opak.
Yogao opět nezklamal, a nazval nás podle jeho kategorizačního klišé systému. Nesnášel jsem když někdo zbytečně kategorizoval, na základě nedoložených názorů. Co o mě sakra věděl aby mě takhle kategorizoval? Prd. Stejně tak o Takaře. Proto, jsem mu oplatil stejnou minci.
"A třetí člen, pošuk." řekl jsem uštěpačně poté, když mě nazval idotem a Takaru neschopnou. Nevím, která z těch věcí mě naštvala víc. Přišel mi jako člověk, co si žije na vlastním obláčku, vysoko nad zemí, a jedná tak, že se ho okolní svět nezajímá. Bylo to tak? Kdo ví.
Když se zeptal na tu onu otázku málem jsem si ubrkl do pusy. Za tu dobu, co tady převedl ani prd nenasvědčovalo tomu, že by ho zajímalo něco jak moje sny. Vše to řekl jen proto, že musel. Dokonce to vypadalo že to říkal, jen protože mu to přišlo na tom lejstru.
Takara začala. Samozřejmě řekla vše co jsem už o ní věděl. Často jsem jí říkal, že Bochikage je velmi ošemetná pozice. Myslel jsem tím samozřejmě na otce, ex. Raikage a Shogun. Dělal takové pozice docela dlouhou část života a byli to ty pozice, které mu ze života udělali peklo. No samozřejmě jsem kamarádce nešlapal po snu, takže poté co mi párkrát řekla že u ní to bude jiné, tak jsem ji předstal odrazovat a začal podporovat. Za tu krátkou dobu jsem měl Yogaa už docela přečteného. Copak přijde? Zívnutí? Poškrábání v nose? Nebo nějaká jiná reakce typu "nezájem". A tak přišla řada na mě.
"Ikazuchi Yotsuki. Kenjutsu, Ninjutsu. Kekkei Genkai = Yoton. Zvláštnost = gumová chakra." odříkal jsem jako kdyby to někdo četl ze složky.
"Co se týká snů či něco o mě, proč? Stejně tě to očividně nezajímá." řekl jsem. No mělo by to smysl, kdyby tu byl další člen týmu, ale Takara o mě věděla dost. Nebyla tedy nutnost se mu nějak představota, říkat kdo jsem a jaké jsou mé cíle. Větší šanci jsem měl naučit strom mluvit, než v něm vzbudit zájem.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yogao
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 140
Join date : 17. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Mon Apr 16, 2018 8:44 pm

Celý čas čo sa mi predstavovali, som sa pozeral inde. Moju pozornosť zaujal motýľ, ktorý poletoval kúsok od nás a robil vo vzduchu osmičky. Od kvetinky ku kvetinke.. Nebolo ho vôbec počuť, čomu sa nedalo čudovať. Fascinoval ma patern na jeho krídlách. Vyzeralo to ako maska nejakého zlého ducha. Takýchto motýľov v dedine poletovalo mnoho, keďže toto tu bola ich .. no lokalita. Aj keď ma fascinoval, môj pohľad bol stále dosť laxný a unudený. Opieral som si nafučanú tvár o ruku a viečka som mal takmer zatvorené. Rozprávať na mňa v tomto stave, bolo ako hádzať hrach o stenu. Ani som nezaregistroval, kedy obaja skončili.. len sa zrazu ocitlo ticho. Pár krát som zamrkal a obrátil som k nim moju pozornosť a pohľad. 
"Ok ! To by sme mali za sebou!" Vyhlásil som rozhodne a zoširoka som si zívol. Aj som sa pri tom poriadne natiahol za vystretou rukou hore, ako nejaká mačka.
"Môžete ma volať Yogao-sensei a verím že na všetko ostatné prídete časom." Predstavil som sa pomerne.. zjednoduchčene. Pozorne som sa zahľadel raz do očí Ikazuchiho a raz do očí Takari. Nebol to veľavravný pohľad a ja som im ním nechcel ani nič konkrétneho vzkázať.  No napadlo ma .. niečo. Niečo, čo by mi o týchto dvoch povedalo viac, než ich vlastné slová. Postavil som sa a s ľahkým úsmevom som sa na nich pozrel.
"Máte radi výzvy? Mal by som pre vás niečo." Spýtal som sa ich .. bolo až divné, koľko pozornosti im zrazu venujem. No to som bol ja. Zaujímal ma výsledok, zaujímalo ma, ako dvaja novopečený genini obstoja. Nevyzeralo to tak, že by som im niečo k tomu mal v pláne povedať, kým ju neprijmú. Tipoval som, že hlavne Ikazuchi bude celý bez seba.. pretože bude chcieť dokázať, ako moju výzvu pokorí a ako ma bude môcť vyhlásiť za menejcenného. Alebo niečo v tých riadkoch.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Tue Apr 17, 2018 3:10 pm

"Ikazuchi!" tiše jsem sykla a zatáhla ho za rukáv. Možná se mi nelíbil stejně jako jemu, ale to neznamenalo, že se já nebo můj parťák musíme chovat taky neslušně! A protože jsem ho považovala za svou součást, nehodlala jsem dopustit, aby si tu vylíval žluč. On to stejně bude dělat, ale já ho zase nepřestanu napomínat! Že se někdo chová jako hlupák ještě neznamená, že se musím snížit k tomu, že bych se tak chovala taky! Taky mi přišlo naprosto zásadní, že Yogaovi tyká! Sice jsem nevěděla, jaký vztah spolu ti dva mají, ani co si řekli za tu dobu, co jsem lítala po vesnici a hledala je, ale i tak. Respekt! A fialovlásek to přece moc dobře věděl! Ačkoliv ano.. v duchu jsem s ním souhlasila.  
Pak už jsem ho ale poslouchala. Neřekl sice nic nového, nic překvapujícího, ale já byla vždycky nějakým způsobem hrdá, že se kamarádím zrovna s ním. Protože jeho schopnosti jsem vždycky obdivovala, i když mě upřímně dost štval! Být druhý, koho by to sakra neštvalo?!
Jenže říkat něco senseiovi bylo jako házet hrách o zeď, vůbec nás nevnímal. Bylo to tak pobuřující a podřadné! Nebýt to zrovna já, s chutí bych mu na hlavu vylila kýbl ledové vody. Alespoň jsem si o něm nemyslela, že to dělá schválně, protože to bych už teda pusu nejspíš nedržela. Že nám o sobě neřekl vlastně nic a jen podotkl, že na všechno přijdeme časem, to už mě snad ani nepřekvapilo. Ani ten pohled, který jen vyvolal pozvednutí mého obočí. Prostě.. cooo?!
A pak najednou jako když uhodí blesk, měli jsme jeho plnou pozornost. Vždycky jsem myslela, že podobné poruchy mají jen děti, no zdá se, že některé děti zkrátka nedospějí. Takže zatímco Petr Pan nám nabízel výzvu, já se jen ohlédla na Ikazuchiho. Sice to vypadalo, že z nás dvou je ten horlivý právě on, ale pravda byla taková, že ani já jsem neuměla být nad věcí. Tím spíš, že jsem si chtěla svého senseie vážit a doufala, že tohle není zase nějaký vtip. Pak bych mu mohla dokázat, že nejsem k ničemu, což vypoví o mě mnohem víc, než kdybych se urazila a nechtěla s ním mluvit, protože mě nazval neschopnou. I když jo, byla jsem uražená!
Nicméně bez jakékoli bázně jsem se podívala na Yogaa-senseie a rozhodně kývla hlavou. Měla neměla ráda.. tady šlo o mou hrdost a ta byla zatraceně veliká!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Tue Apr 17, 2018 10:17 pm


Takara na mě byla v jistém slova smyslu naštvaná. No já jsem jen pokrčil rameny. Přeci jen jsem neřekl nic, co by byla lež. Řekl bych to do očí i samotné Bochikage, kdyby se takhle chovala. Co Bochikage, kdyby sestoupil Budha a choval se stejně jako tenhle zjev, rozhodně bych nevážil slova. Respekt, je něco co si člověk musí zasloužit. Rozhodně nebudu smekat pukrlata jen proto, že někdo dokázal složit pár zkoušek. Stejně tak, za pár let nečekám, že všichni kolem mě nebudou smekat, jen z důvodů že jsem Jounin.
Když vypadalo že se nějakým způsobem jeho zájem otočil na nás, můj postoj byl jasnej. Neměl jsem chuť postupovat nic z jeho her, či pokusů o to se zabavit. Došlo mi totiž po tom dni stráveným s ním, že to je vše, o co mu jde. Takže jsem nabubřele a zatvrzele stál, a chtěl říct ne.
No osůbka vedle mě bylo vidět, že má v očích jistý oheň. Chvilku jsem se na ni díval jestli to myslí vážně, no a když kývla, odpověď byla jasná. No zvlážil jsem všechny pro a proti, a byť se mi vůbec ale VŮBEC nechtělo, nenechám v tom Takaru samontou. Hlasitě jsem si povzdechl.
"Fájn." řekl jsem, vyloženě hýříc nadšením.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yogao
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 140
Join date : 17. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Thu Apr 19, 2018 10:45 pm

Keď obaja súhlasili, na tvári sa mi zrazu mihol úsmev.. Áno. Bol to presne ten typ úsmevu, ktorý im mohol napovedať, že spravili obrovskú chybu. Kútiky sa mi rozšírili takmer až na kraj hlavy. Tenké pery sa otvorili a mne sa odhalili dva rady dokonalých zubov. Bielych.. bez jediného kazu. Používal som zubnú pastu vlastnej výroby. Samozrejme najlepší top-shit v tejto dedine.

"Dobre.. dobre.. hehehe." Pošúchal som si dlane ako Fantomas. Keď som ich znova rozpojil, v rukách som držal dva skalpeli, ktoré vyzerali naozaj ostro.
"Takže.. k mojej úlohe.. a podmienkam. Malo zmysel, prečo som vám nepovedal, o čo ide. No práve ste obaja jedného z vás odsúdili na smrť." Povedal som jednoducho, no skôr než začali protestovať, naznačil som rukami aby vydržali. Všetko som mal v pláne vysvetliť.
"Vec sa má takto. Chcem len jedného študenta.. druhý zomrie. Čo znamená, že vašou úlohou je zomrieť, alebo zabiť toho druhého. No nemám rád rebéliu, takže ak odmietnete, zomriete mojou rukou." Pousmial som sa a pár krát som v rukách pretočil skalpeli.
"Chápete? hehe.. chápete? Je to jednoduché. Iba jeden z vás môže žiť, no nemusí to byť ani jeden." Možno som sa sám zamotal v mojom vysvetľovaní, no mne to prišlo jednoduché ako facka. Ak o mne niekto niečo vedel, tak pravdepodobne Takara. Patril som do staršej generácie Bochigakure no sato. K ľuďom, pre koho geninske a chuninske skúšky znamenalo zabiť svojich priateľov. Temné časy, ktoré som sa očividne snažil aplikovať na nich. 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Fri Apr 20, 2018 11:53 am

Vděčně jsem se na Ikazuchiho usmála. Věděla jsem, že mě v tom nenechá, stejně jako bych ho v tom nikdy nenechala já. Vážně by mě zajímalo, jestli nás spolu do týmu přiřadili náhodně a nebo si někdo všiml, že z nás je jasná skvělá dvojka! Těžko říct, díky rodičům jsem nejspíš určitou protekci měla a Ikazuchi zase nereagoval nikdy na nikoho jiného než na mě. Takže Možná pro to, kdo ví. Zjišťovat jsem to nehodlala, protože Yogao-sensei jako by se pobral z letargie.
Když dokončil svůj proslov, dost dlouho jsem mlčela, skoro to vypadalo, že mě tak moc oslepil jeho zářivě bílý chrup, který jsem mu ve skrytu duše záviděla. Ale ve skutečnosti jsem si jen dávala dvě a dvě dohromady a přemýšlela, co na tohle mám vlastně říct. Člověku to přišlo k smíchu, pokud o Yogaovi nevěděl něco bližšího. A já ano, já to věděla. Znovu jsem před sebou měla matčinu tvář, když jsme se vraceli z nemocnice, já v puse spokojeně lízátko, protože jsem byla hodná holčička a to očkování jsem zvládla bez pláče a potkali jsme Yogaa. Bylo mi tak šest let a hrozně se mi líbil. Když jsem se za ním otočila a on se na mě usmál, máma se na mě zděšeně podívala a řekla, že nikdy nemám být s tímhle panem doktorem sama.
Zatnula jsem ruce v pěst, na mé tváři se nepohnul ani sval. Tohle je fakt vrchol a to jsem si myslela, že horší už to být nemůže. "Zbláznil jste se?" snažila jsem se mluvit klidně, ale moc mi to nešlo. "Nikdy bych proti Ikazuchimu nešla, nikdy! S těmi odpornými hrami jsem skončila." tvářila jsem se jinak, zklamaně a zaraženě, protože moje představy o ideálním senseiovi jako z plakátů se rázem rozplynuly. Chtěla jsem tým, v němž bych byla se svým nejlepším kamarádem a užívala si nudné mise. Tohle bylo něco, co jsem nehodlala akceptovat. Aniž bych na něco čekala, otočila jsem se a odcházela. Asi bych měla mít strach z Yogaovi výhružky, jenže jsem byla tak naštvaná, že jsem na tohle vůbec nemyslela. Byla jsem si jistá, že Ikazuchi půjde se mnou. Věřila jsem mu na sto procent a otočit se k němu zády, to jen dokazovalo, že znám jeho loajalitu. Bochigakure mohla být krvavou vesnicí jak chtěla, ale já byla vychovávána k míru a lásce a tohle jsem nehodlala podporovat.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Fri Apr 20, 2018 7:57 pm


Chvilku jsem tam stál, jako v jiříkově vidění, a koukal se na něj jakokdybych byl představen před Sofiinu volbu.
Uchechtl jsem se při pomyšlení na to, že bych já nebo Takara měli umřít jeho rukou, nebo rukou jednoho z nás. Samozřejmě, mě mohl odstřelit a neštěkl by po mě ani pes. Ale... jkasně... jakoby dcera dvou největších ninjů z vesnice, měla dostat takové jednání. Yogaa nebo mě by udusil dým, jen co by se o případne smrti jejich dcery někdo dozvěděl. I takový idiot jako jsem já dokázal poznat Yogaův bluff. Místo toho, abych ho na bluff upozornil se mi však dostalo zastání z kterého mi na tváři objevila nachová barva. Bylo docela hřejivé slyšet něco takového od ní. Samozřejmě že jsem si stejné věci myslel i já, jen prostě ... říct něco takového jí do očí, nebo před ní by pro mě bylo docela složité. Byl jsem tedy rád že jsem svůj postoj mohl dát najevo jen tím že jsem za ní rychle rozběhl když se otočila a šla pryč. Stále jsem se mírně červenal a koukal se kamsi jinam než na Takaru, no bylo jasné že se nespletla když ve mě vložila její víru. Nedokázal bych ze sebou žít, kdybych jí nějak ublížil. Což by podle mě bylo mnohem horší, než smrt.
Pokud jsem předtím Yogaa nerespektoval, teď by se musel připlazit po střepech, abych si někdy k němu šel dobrovolně. Mě mohli říkat co chtěl, ale vyhrožovat Takaře, či nás postvat proti sobě, to už byla pomyslná kapka do plného poháru trpělivosti.
"Hm... dík... za to cos řekla." řekl jsem sotva slyšitelně když sem šel vedle ní, abych ji nějak vyjádřím že si cením co pro mě udělala. Koukal jsem se kamsi do dálky aby neviděla jak sem rudý v obličeji.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yogao
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 140
Join date : 17. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Fri Apr 20, 2018 10:55 pm

Keď sa mi otočila chrbtom Takara, nehybne som pozoroval Ikazuchiho. Bolo to na ňom a v mojich očiach bolo vidieť očakávanie. Očakávanie, ktoré sa nenaplnilo. Ich slová ma neranili. Ako by aj mohli. Boli mladý, neskúsený a svojim spôsobom som ich chápal. No sklamalo ma to, ako sa mi chrbtom otočili obaja. Ako sa mi otočili chrbtom po tom, ako som sa im dosť zjavne vyhrážal. Čo si o mne mysleli? Určite nejaký úsudok mali. Takara pravdepodobne od rodičov a Ikazuchi už so mnou nejaký čas trávil. 

Nedokázal som pochopiť, kedy som naznačil, že žartujem. Myslel som si, že som sa správal práve dosť.. spôsobom, ktorý naznačoval, že som schopný viac menej všetkého, čoho si moja zľahka šialená hlava zmyslí. Zbaviť sa dvoch geninov? Pff.. No na ich reakciu som sa len usmial. Ruky som pomaly strčil do vrecka.. a už to vyzeralo tak, že ich nechám odísť..


No niečo som im sľúbil.

Obaja mohli pocítiť ten istý "tlak". Ten istý pocit, tú istú chuť.. tú istú senzáciu, ktorá paralyzovala každý jeden sval v ich tele natoľko, že boli sotva schopný sa nadýchnuť. Obom sa v hlave zobrazila predstava náhlej smrti. Ako im z hrude trčí katana, potrieštená ich krvou. Svet farbu zmenil na čiernobielu.. a kto vie, čo si o tom pomysleli. Možno to, že by bolo rozumnejšie sa mi postaviť? Alebo to, že sa naozaj postavia jeden druhému? Nevidel som im do hlavy. Aj keby som to naozaj rád bol schopný spraviť. 
Nebol som čestný shinobi, sakra.. ktorý bol? Bol som ten najhorší typ shinobi, aký si ani nevedeli predstaviť. Zabil som tisíce ľudí, ešte viac som ich zmrzačených a psychicky zlomených pustil domov len z rozmaru. Bez toho, aby som to bol nútený spraviť, aby mi to niekto prikázal. Za svoj život som spravil skutky, ktoré zo mňa spravili doslova démona.. skutky, ktoré vo mne vyvolávali isté.. chute, isté pocity, ktoré som dokázal predniesť na druhých. Môj "Sakki" bol natoľko mocný a nepríjemný, že dokázal paralyzovať aj vysokoúrovňových shinobi, nehovoriac o nich. Niečo, čo v človeku vyvolalo tak silný pocit strachu, že nebol schopný sa ani len nadýchnuť. Aj myšlienka na útek sa zdala zbytočná a až zúfalá. No, nedivil by som sa, keby že z oboch tečie pot prúdom. 

"Som vysoko znechutený tým, čo dnes púšťajú z akadémie za narcisov." Povzdychol som si, kráčajúc stále s rukami ukrytými v záhyboch plášťov. Kráčal som k nim.. k ich chrbtom. Nie že by ma z tejto pozície mohli vidieť. Ďalšia otázka, ktorá mohla len priťažiť na ich momentálnu psychiku.
"To, že ste si vybrali možnosť, kedy sa mi postavíte pochopím.. za to vás nekarhám, nehovorím, že je zlá. Ale.. prečo sa niekomu, kto sa vám vyhráža smrťou.. otáčať chrbtom? Kde vás už len to učili? Ah.." Podišiel som až medzi nich, na čo som oboch chytil za rameno. Stále som však nerobil nič.. nepríjemného? Nevytiahol som žiadnu zbraň. Len som im "ukázal" jednu z posibilít, ktoré mohli veľmi ľahko nastať. Pravda bola taká, že som ich zabiť mohol.. a teraz si to aspoň obaja uvedomili. Mohol som ich zabiť behom chvíľky, aký som mal dôvod k tomu to nespraviť? To že ma vyhlásia za nukenina? že si to nedovolím? Mohli mať špekulácie, no na konci každej špekulácie som bol ja a moje vlastné rozhodnutia.
"Prepustím vás..  vy si sadnete na zadok a budete ma počúvať. To čo vás teraz naučím, vám môže raz zachrániť život." Z oboch som zložil ruky, podišiel som až pred nich. Bol som voči nim naozaj vysoký. Keď som prerušil moju.. no ťažko tomu hovoriť technika, stál som od nich necelé tri metre. Dosť krátko na to, aby sa trebárs taký Ikazuchi mohol pokúsiť o útok katanou, ktorý by z jeho pohľadu pravdepodobne vyšiel.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Sun Apr 22, 2018 6:38 pm

Nebylo to tak, že bych Yogaovo slovu nevěřila. Já nad tím jen nepřemýšlela. Chtěla jsem být pryč. Říct doma tenhle podivný zážitek, zasmát se nad tím s rodiči a spokojeně si dát koláček při pohledu na západ slunce z naší dřevěné verandy. Nepřemýšlela jsem nad tím ani když mě doběhl Ikazuchi a já jen s lehkým úsměvem kývla hlavou na znak, že to nic nebylo. Vždy mě dokázal pobavit touhle reakcí, on, kterého měla celá vesnice za takového tvrďáka. Naivně bych nejspíš zapomněla na celé tohle odpoledne a život by šel dál, ale to nešlo. To nebylo v plánu.
Pozvedla jsem hlavu, usměvavá s nějakým vtipem na rtech, když všechno kolem zasinalo, ten pocit uvnitř mě. Jako bych se už nikdy neměla zasmát, jako by ze mě někdo něco násilím trhal ven. Rozbušilo se mi divoce srdce, nekontrolovatelně a silně. Pak jsem to viděla, ne viděla. Cítila jsem to. Hrot katany, která prošla mým tělem tak snadno. Roztřásly se mi ruce, nemohla jsem nic dělat, nedokázala jsem se pohnout. Snažila jsem se na sebe v duchu křičet, že to není možné, ne u mě! Ale nepomáhalo to. Byla jsem jako z kamene, neschopná se i pořádně nadechnout. Yogauv hlas byl jako bodání jehlou. Toužila jsem se otočit, toužila jsem vidět jeho výraz. Ale nemohla jsem. Nemohla jsem se ani otočit na Ikazuchiho. Dívala jsem se před sebe, zajíkala se a cítila jediné. Strach.
Když nás konečně propustil, neudržela jsem se na nohách. Svezla jsem se do trávy, zoufale mezi prsty sevřela měkká stébla a snažila se nadechnout. Nepřecházelo to, ta panika uvnitř mě. Dokázala jsem se jen podívat na Ikazuchiho, musela jsem vědět, že je v pořádku. Pak jsem si jen rukama objala paže, třásla se. Cítila jsem, jak se moje schopnosti doslova zbláznily, protože jsem si nepřála nic jiného než se rozplynout na dým a zmizet. Na blonďáka jsem se neodvážila podívat, natož zaútočit.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Sun Apr 22, 2018 7:06 pm


Chvilku poté, co jsem doběhl Takaru přišel ten divný pocit. Pocit, jakoby z flashbacku vypadl do dnů v té chatce. Když jsem udělal něco co naštvalo otce, přesně tentýž pocit. Pocit neviditelné dýky, která vás bodla do zad, pocit že jste na prahu smrti a přeci... nic. Všiml jsem si Takary, jak ležela vedle mě, lapajíc po dechu, celá se třásla neschopná pohybu. Já jsem byl na tom o dost lépe. Možná protože to nebylo poprvé, co jsem byl s tímto fenoménem seznámen , možná protože se ve mě probudil instinkt k přežití, který do mě otec za ty léta tréninku tlačil.
Rukami jsem se opřel o stehna, hlasitě odechoval, snažil jsem se uklidnit. Po dvou hlubokých nádechnutí se pocit vytratil a já cítil že i tlukot srdce se mi vrátil zpět do normálu.  
Když jsem ucítil ruku na rameni, jen jsem ji razantně odehnal. Nenechám na sebe sáhnout tímhle... vtipem co si říká mistr. Ani jsem se na něj nepodíval, ani jsem neslyšel co mi chtěl říct. Neexistoval pro mě, nebyl konstanta, se kterou bych do budoucna měl počítat.
Přešel jsem k Takaře, klekl si naproti ní, uchopil její ruku, mezi mé dvě dlaně a podíval se ji do očí. Snažil jsem se ji utišit, aby si připomněla že tohle není nic, o co se má obávat. Že vše přejde a že jsem tu pro ni.
"Už bude dobře." řekl jsem jí, jakobych utěšoval plačící dítě. Počkal jsem, až se se vším vypořádá a poté ji zvedl na nohy. Stále ji držíc za ruku, asi protože mě celá tahle situace zetřásla můj image "drsňáka", sem sní chtěl jít pryč, bez toho aniž bych Yogaovi řekl jediné slovo, či mu věnoval jediný pohled. Byl pro mě mrtvý. Nejenom že si očividně zvedal ego na lidech co se nemůžou bránit, ale protože byl příliš mimo na to, aby byl něčí sensei. Moc dobře jsem si byl vědom té techniky, jaká je a jak devastující účinky jsou když ji vidíte poprvé. Rozhodně to nebylo něco, co se používá na osobu která vám ještě před pár minutami nabízela švestkový koláč. Pokud by nám nějak nebránil, rozhodl jsem jít směrem k vesnici.


-Přesun za oba?-
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Jomei
Velitel Arashi
Velitel Arashi
avatar

Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 19. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Wed Apr 25, 2018 9:05 am

ARASHI

Pověřený člen jednotky se rozhodl vydat najít požadovanou osobu. Yogao by měl být senseiem celého týmu, jež měl být na misi zaměřený. Najít vysokého dlouhovlasého blonďáka se mohlo zdát jako lehká úloha, leč chvíli to zabralo a díky pár svědkům, ho informace zavedli na toto místo.
"Yogao.." Bez otazníků bez dalších zbytečných informací.
"Byla Vám a Vašemu týmu Yogao svěřena dle rozkazů Bochikage urgentní mise. Máte co nejrychleji najít zástupce klanu Kana nacházející se momentálně v horách a neprodleně je dovést do vesnice, za Bochikage.." S těmi slovy se jen uklonil a opět zmizel. Nebyly to zrovna lidé, co by se vykecávali, jen s maskou na tváři plnili rozkazy. Ale už jen ten fakt, že tuto informaci museli předávat oni, svědčilo o závažnosti celé situace.  

Odchod.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yogao
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 140
Join date : 17. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Wed Apr 25, 2018 8:53 pm

Odišli. Nijak som im v tom nebránil. Bolo to ich rozhodnutie a ja som ich nemal v pláne znova si vynucovať pozornosť. Aj ja som vedel, kedy to už jenoducho nemalo cenu. Chcelo im to nechať pár dní. Možno som to aj prehnal. To som si tiež uvedomoval. Ale bol som toho názoru, že pod tlakom vznikajú diamanty a ja som na svojich rukách nepotreboval mať krv mladých len pre to, že na nich boli väčšinu života moc mäkký. Aspoň teda na tú Takaru. Ikazuchi ma celkom prekvapil. Nemyslel som si, že by bol schopný tak dobre zniesť môj Sakki.

No fakt bol ten, že po tom čo zažili môj Sakki, nemuseli sa báť, že by ich ďalšie s ktorými sa stretnú, nejak extra otriasli. Považoval som sa za naozaj psychopata a málokto sa v tomto približoval k mojej úrovni. Z môjho dumania ma však vytrhla nie príliš príjemná návšteva. Osoby, pred ktorými som nemal vôbec žiadny rešpekt .
"Arashi.." Odzdravil som ho, pri čom som prehltol prirážku typu - retard. Nemal som ich rád.. pfuj. A to som im tak často pomáhal tsche.
"Nah, misiu neprijímam. Urgentne si nájdite niekoho iného." Mávol som nad tým rukou. Fosília mohla byť môj hlavný nadriadený ale nie.. nebudem na misiu posielať niekoho, kto na to jednoducho nebol pripravený. Zatriasol som hlavou, až mi vlasy spadli do tváre a s povzdychom som sa začal znova venovať svojmu vlastnému svetu, ignorujúc Arashiho, ktorý si moju odpoveď mohol vysvetliť ako len chcel, mohol protestovať, no ja som nebol typ, ktorý by si z protestov druhých niečo robil. Rukou som si pošúchol bradu a pomyslel som si, že by bol možno celkom dobrý nápad ísť trocha tie moje dve hrdličky pošpehovať.. a to som sa aj rozhodol spraviť.
(presun)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 48
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Sun Apr 29, 2018 12:36 pm

Mizu Bunshin no Jutsu- trénink
S optimismem, který ze mě přímo sálal, jsem kráčel k jezerům nedaleko od vesnice. Bylo to malebné místo, jako stvořené pro můj dnešní program- respektive jsem dnes s tímto programem začínal, pokračovat v něm budu až do té doby, než dojdu k úspěchu. Podařilo se mi z domu ukrást svitek s technikou vodního klonování. Matka mi ho nechtěla dát po dobrém, no a po zlém jsem si ho nechtěl vzít já. Jediné řešení této situace tedy bylo „vypůjčení“ bez dovolení, kdy druhá osoba (tedy matka), netušila, že jsem si ho vzal. Pokud ho vrátím včas a v pořádku, nikdo se nic nemusí dozvědět.
Ták, konečně jsem tady!“ Zakřičel jsem si a s nepříjemným úsměvem jsem hleděl na malá jezírka, stále ještě skryta mlhou, jak tomu ráno bývá. Než jsem se pustil do samotného tréninku nové techniky, usadil jsem se na vyřezanou lavičku, rozevřel svitek a začal jsem číst. Nastal jeden závažný problém, vůbec jsem tomu textu nerozuměl. Veškeré iluze o síle této techniky byly tatam. „Jen desetina síly?! Cooo?!“ Vykřikl jsem pobouřeně. Toto byl vrchol! Proč si pro sebe škudlila tak zbytečnou techniku? Jedna desetina síly? Pokud to byla pravda, čeho byl reálně takový klon schopný? Výhodou bylo, že technika nevyžadovala žádný um v oblasti skládání pečetí, ba naopak. Vyžadovala pouze jedinou, a tou byla pečeť Tygra, což byla moje obrovská výhoda, protože se mi pečetě pořád často pletly. Jednou jsem například spletl techniku Bunshin no Jutsu s Henge no Jutsu, takže místo klona před učitelem stál houpací koník. Nerad jsem na ten trapas vzpomínal.
Zavrtěl jsem hlavou. Když už tu jsem, stejně se to naučím. Třeba se mi to někdy bude hodit! Vydal jsem se na nejbližší jezírko, které se mi dostalo do cesty. Chodit po vodě nebylo těžké, zejména pro mě. Měl jsem již techniku, která byla stavěna na podobném principu. Došel jsem zhruba do jeho středu, zhluboka se nadechnul, pokrčil se v kolenou a složil pečeť Tygra. Soustředil jsem se na vodu pod mýma nohama, byla všude okolo mě. „Mizu Bunshin no Jutsu!“ Zvolal jsem zvučně a dostatečně hlasitě. Podobně jako u Bunshinu jsem se snažil myslet na to, aby má kopie byla co nejvěrnější. Ukázalo se však, že stvořit kopii iluze bylo podstatně jednodušší než zformovat sebe sama z vody. Voda přede mnou se začala zvedat do masy průzračné tekutiny. Nejdříve se zformovaly nohy, ty se mi celkem povedly. Moje konečná verze však byla minimálně o dvacet kilo objemnější v pase a ústa byla zkřivená, jako by můj klon v nedávné době prodělal mrtvici. Zbledl jsem. Hleděl jsem s odporem na svůj nevydařený klon, tak jako on hleděl na mě. „Tak tohle teda ne!“ Zaklel jsem. Pokud bych takto měl vypadat za dvacet let, byl jsem připraven zemřít dřív. Nic vás neodradí od pití piva více než dvacet kilo navíc v pase. Zuřivě jsem máchl rukou a klon se rozprskl. Byl jsem celý mokrý, byť jsem uvnitř skoro hořel. Přísahal bych, že v ten moment se země voda sama začala vypařovat. Ještě několikrát poté jsem to zkusil, ale vždy se našla nějaká vada na kráse. Jednou měl klon tři nohy, jindy byla až vižlovitý. Zkrátka se mi nepodařilo vytvořit autenticky vypadajícího klona. Ten den jsem odcházel jako lůzr, lidská troska zklamaná z vlastního života. Když jsem přišel domů, zastrčil jsem svitek zpátky mezi ostatní, sundal ze sebe stále vlhké hadry, které jsem nechal na podlaze v pokoji a mrštil jsem sebou na lůžko. Roztažen do písmene X jsem nevěřícně hleděl do stropu nade mnou a přemýšlel, jak mám dokonalého zevnějšku klona dosáhnout. Už si ani nepamatuji, jak jsem usnul, ale ráno jsem ležel přikrytý. Vedle mě ležel na tácku horký čaj a snídaně v podobě sušené ryby, na které se ještě roztékalo máslo.
Ihned potom, co jsem se nasnídal, jsem se oblékl, umyl po sobě nádobí, provedl ranní hygienu, a vydal se s rukama v kapsách zpátky k jezerům. Moje nálada byla o poznání pochmurnější než včera. Netušil jsem, jak dosáhnout dokonalé vizáži klona. Ten den jsem šel přes tržiště, jako každé ráno tu byli nejvíce důchodci, prohlížející si čerstvou zeleninu a smlouvající o ceně. Prohlížel jsem si je, ale nikterak jsem nevěnoval čas poslouchání jejich prostoduchých řečí. Pochopitelně jsem měl hlavu naplněnou převážně vlastními problémy. Z mého tichého rozjímání mě vyrušilo šlápnutí do kaluže. Může být ještě dnešek horší než včerejšek?! Voda mi projela mezi prsty společně s nečistotami, které ve vodě byly. Zlostně jsem se na vlnící pohlédl, jen co je pravda! Odraz mé zlostné tváře se ve vodě vlnil a já si v ten moment uvědomil, jak snadno se nechám vytočit. Nedokonalý nebyl můj klon, byl jsem to já sám. To mě v tu chvíli napadlo. Tato idea mi však vnukla nápad, jakoby se mi nad hlavou objevila žárovka, která začala svítit. Nevěděl jsem, zda-li to k něčemu bude, ale za pokus to přeci jen stálo. Rozběhl jsem se konečně k jezerům.
Když jsem doběhl na stejné místo, na jakém jsem byl včera, hleděl jsem na hladinu vody. Byla klidná, klidnější než já, to bylo nezpochybnitelné. Přikrčil jsem se, abych byl schopen si všímat i kontur ve své tváři. Byl jsem nádherný, byť jsem nepřekypoval stejným optimismem jako včera. Tohle jsem já? Skutečně? Nejsem někým jiným? Kdo vlastně jsem? Co vlastně má být můj klon? Vytvářel jsem včera kopie mého vzhledu nebo mého charakteru? Tyhle otázky, skoro až filozofické, se mi honily v ten moment hlavou. Ruku jsem natáhl ke svému odrazu, jakoby jsem se snažil pohladit sám sebe po tváři. Konečky prstů se smočily ve vodě a ucítil jsem chlad. Voda byla ledová.
Sňal jsem ze sebe úbor a zůstal stát pouze v kalhotech. Šel jsem po vodě pomalu do středu jezírka, neustále sledujíce sebe samého v zrcadle, které není možné rozbít. To bylo na vodě to nesnesitelné. Nemá rozum, ale vždycky vám ukáže to, co sama vidí. Můžete si na ní vylévat zlost, ale i tak ukáže jen to, co vidí, bez příkras. Chvíli jsem jen tak stál a hleděl na sebe sama, snažíc se vpít si svůj vlastní obraz do hlavy.
Jakmile jsem měl dost, zavřel jsem oči a v hlavě si vybavil, jak mě voda vidí, byla tím nejlepším malířem. Složil jsem pečeť Tygra. Snažil jsem se z hlavy vytěsnit všechno ostatní, soustředil jsem se jenom na sebe sama, hrál jsem si na boha, co se snaží vytvořit Adama podle obrazu svého, v mém případě tedy Izunu podle obrazu svého. Podařilo se. Najednou jsem měl ve své hlavě pouze svůj obraz, zobrazen z ptačího pohledu na vodní hladině. „Mizu Bunshin no Jutsu“ Řekl jsem po chvíli a začal tvořit z vody kostru svého vlastního obrazu. V mysli jsem přitom korigoval vývoj této mé kreatury. V mysli jsem si s vodou hrál, laskal ji, upravoval jsem zevnějšek tak, jako sochař opracovává svůj výtvor. Když jsem měl pocit, že jsem své dílo dotáhl do dokonalosti, otevřel jsem oči a spatřil jsem zázrak. Přede mnou stál klon, vypadajíce téměř stejně jako já sám. Na tváři se mi objevil veselý úsměv, v ten moment jsem byl opravdu šťastný. Obraz sice nebyl stabilní, vodní dvojník se rozpadl brzy poté, ne-li téměř hned. Věděl jsem však, že toho podstatného jsem dosáhl, ztvárnil jsem sebe sama takového, jak jsem byl. Trénoval jsem techniku ještě několikrát poté, pokaždé klon vydržel o něco déle než předchozí.
Když jsem ten den odcházel naprosto vyčerpaný domů, myslil jsem přitom na svého otce. Byl by pyšný, kdyby věděl, že jsem to zvládl? Odpověď se dovím asi až v mé poslední vteřině života, do té doby mě čeká život bez jasné odpovědi. Od toho dne jsem s jezerům chodil trénovat rád, každý den. A to s jedinou vidinou: že se mi podaří stabilní odraz mě samotného vytvořit.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 48
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Wed May 09, 2018 7:57 pm

Trénink: Síla +1
Vydal jsem na jezera zcela záměrně. Zdejší prostředí na mě působí přímo blahodárně. Navíc je tu takový klid, moc lidí sem kupodivu nechodí. Ne že by mi to dvakrát vadilo, ale občas bych sem chtěl zajít trénovat i s někým jiným, než bych můj klon. Dnes ten den však nebyl. Dneska jsem sem přišel hned se dvěma náročnými cíli. První cíl, zlepšit své spravování chakry. Druhý cíl, zvýšit sílu paží. Pochopitelně byl mnohem jednodušší cíl ten druhý, a proto jsem s ním mínil začít. Došel jsem na k jednomu z velkých jezer. Hladina byla klidná a voda jako vždy studená. Přesto však jsem se rozhodl, že dnešní silový trénink bude z velké části plavání. Nešlo mi ani tak o to zvýšit objem, jen ze současného objemu dostat maximum. No a právě k tomu bylo plavání ideální.
Svlékl jsem se do spodního prádla, sundané oblečení jsem nepověsil na hřebík, nýbrž na nízko položenou větev. Nyní už mi nic nebránilo v tom, abych se ponořil do zdejších vod. Jako každý obyčejný člověk jsem začal tím, že jsem do vody ponořil konečky prstů. Ihned poté celým mým tělem projel náhlý chlad doprovázený husinou. „Tak jo, to by pro dnešek stačilo.“ Řekl jsem si, neboť mi chyběla kuráž k tomu, abych se do tak studené vody ponořil celý. Když jsem se však otočil pro oblečení, ten vnitřní hlásek, který byl po většinu času tichý, se najednou ozval. Vyloženě na mě křičel, abych nebyl srágora a já mu nakonec musel dát za pravdu. Přece mě od tréninku neodradí trocha ledové vody! Otočil jsem se zpátky k hladině a se rychle tlukoucím srdcem jsem na ni hleděl. Zhluboka jsem se nadechoval, připravoval své tělo na nadcházející šok. Mé činy předběhly hlavu. Než si stačila uvědomit, co dělá, už jsem skočil po hlavě do vody. Šok to byl velký, ale bylo to mnohem jednodušší, než se do vody ponořit postupně. Vystrčil jsem hlavu z vody a zhluboka jsem se nadechoval. Plíce se mi šokem stáhly a nechtěly se vrátit do přirozeného stavu.
Snad za pomoci vůle jsem se odhodlal ke kraulu od břehu. Paradoxně mě pohyb ve vodě s každým dalším pohybem zahříval. Tělo si postupně zvyklo nejen na hustší, ale i studenější prostředí, a pohyb svalů produkoval zdroj energie, který by fyzikové nazvaly teplem. Ani nevím, jak dlouho to trvalo, ale najednou jsem byl vzdálen od břehu dobrých pětadvacet metrů, byl čas přidat. Zabral jsem rukama i nohama alespoň o 20% více. Toto zrychlení jsem opět pocítil nejen větším teplem, které svaly vydávaly, ale také nekonečnou potřebou se nadechovat o něco více než doposud. Takto jsem plaval a plaval, dokud jsem nedorazil zhruba doprostřed jezera, kdy mi síly přestaly stačit. Abych se nenalokal vody, otočil jsem se na záda a chvíli jsem tak trochu pádloval rukama do neznáma. I to se pak po chvíli ukázalo pro ruce náročné, takže jsem většinu aktivity přesunul do nohou a nechával jsem se unášet dále od neznáma. Tuto moji ležérní pozici narušil až náraz do kmene stromu, který trčel nad hladinou. Ozvala se bolest, která byla ruku v ruce následována naštvaným výkřikem. Když se nohy ponořily hlouběji do vody, zjistil jsem, že zrovna tady je možné stát, což bylo v současné situaci strašně fajn. Pohlédl jsem na kmen stromu, který z vody vyčníval. V souvislosti s mělčinou jsem usoudil, že strom bude jistě starý, neboť nemohl vyrůst pod vodou z ničeho, a tedy zdejší mělčina dřív bývala ostrůvkem. Možná za zatopení tohoto místa mohl nedostatečný odtok a prudké návaly dešťů, kombinované s nedostatečným odpařováním vody. Dále jsem nad tím nepřemýšlel, bylo to bezpředmětné. Podstatné bylo, že jsem tu nyní stál po pas ve vodě a přede mnou již odumřelý strom, který však svůj boj s globálním oteplováním snad úplně nevzdal. „Chudáčku. Za to všechno můžou ti blbci, co používají Katon. Jeho nadměrné užívání způsobuje závratné zvyšování CO2, což je skleníkový plyn, kvůli kterému hladiny vod stoupají! Na to by měla Bochi-sama dohlížet! Regulovat množství emisí vypuštěných užíváním těchto proklatých technik! Všechny by měly být označené za Kinjutsu!“ Zaklel jsem zlostně. Probudil se ve mně environmentální holomek. Však ano, už několikrát mě kontaktovala ta známá společnost Mokuton peace, abych se stal jejich generálním ředitelem. Nevím, proč jsem to tak odmítal. Vždyť jsem mohl zachraňovat svět a můj životní cíl bych naplnil, každý by znal mé jméno a vážil si mě. Já si však vybral tu těžší cestu, cestu Shinobiho! Tomuto stromu už jsem jeho někdejší slávu vrátit nemohl, ale byla tu spousta jiných stromů, čekající na spasení! Tento strom však ještě stále může pomoci dobré věci, mému tréninku. Obratně jsem po jeho zbytcích vylezl nahoru a v příjemné pozici jsem se na něm uvelebil, kroutíce ve vzduchu nohama sem a tam, jak mi bylo zvykem. Svalstvo trochu bolelo. Bodejť by ne, když sem toho už tolik uplaval. Kdesi v dáli jako vlajka svobody vlálo mé oblečení a já si uvědomil, že jsem prostě těžkej frajer. Čas mě však tlačil, nebyl čas na další rozjímání a já nechtěl, abych opět zažil ten šok při skoku do studené vody. Stoupl jsem si proto na tu nejsilnější větev, co jsem zahlédl, vyrazil až k jejímu nejzazšímu konci, a pohlédl do jámy lvové. Než jsem se však odhodlal skočit do nekonečných hlubin, kde mělčina náhle končila, uslyšel jsem praskání. „Sak-“ stihl jsem říct, než se větev podlomila a já se zabořil do té hory rozmáčené půdy. Spadl jsem na nohy, které mě teď bolely zas o něco více. Aby toho nebylo málo, břicho jsem si těmi zpropadenými větvemi podrápal. Větev však plavala dál, jakoby se vůbec nechumelilo. Ale to se sakra spletla, chumelilo se jako hrom. Než jsem ji však stihl uchopit a mrštit s ní o zbývající kus kmene, proud ji odnesl přímo tím směrem, kam jsem nemínil plavat. Mělo to i své výhody, tělo úplně zapomnělo, že jsem spadl do studené vody. Po vynaložení značného úsilí jsem vytáhl nohy z bahna a střelil si šipku do hlubších vod, kam jsem původně mínil skočit. Při cestě zpátky jsem se rozhodl, že nyní do toho dám víc. A opravdu se tak stalo, svůj výkon jsem zvýšil o 40%. Adrenalin mi téměř nahradil krev v žilách, byl jsem odhodlaný s tímto tempem doplavat až břehu pro své oblečení. Kraul se opět ukázal být vhodným řešením v této problematice. Oči jsem otevíral jen zřídka, a to jen proto, abych zkontrolovat, že plavu správným směrem. Uzavřen do svého vlastního světa jsem plaval vstříc oblečení. V této tenzi jsem nevnímal chlad, teplo, bolest ani únavu. Kyselina mléčná, jakoby mi ani svalů nešla. Když jsem naposledy otevřel oči před cílem, byl to už jen pár metrů. „Zvládls to! Seš prostě těžkej borec!“ Zaznělo mi v hlavě a do těla mi to vehnalo chybějící sílu. Zabral jsem tedy z posledního a zdárně jsem se vynořil z vody u břehu. Najednou se však dostavila neutuchající bolest ve svalech, ale co bylo nejhorší, únava! Ano, byl jsem totálně vyčerpán, neschopen dalšího tréninku s chakrou, na což jsem tedy pro dnešek zanevřel. Rychle jsem se oblékl do svého oděvu, abych se zahřál, ale jelikož jsem neměl ručník, spíš jsem si ho promočil, zejména v sedavých oblastech. Znaven svým dnešním výkonem jsem se ještě jednou musel podívat na svůj dnešní úspěch. Zákon optiky mě zradil. Ačkoliv z toho místo u kmene jsem viděl své šaty, z místa od svých šatů jsem neviděl kmen. Možná to bylo únavou, možná také tím, že nad jezerem se zvedal opar, který mi to znemožnil.
No jo. Vždyť už je docela pozdě! Musím rychle domů! Máti mě zpráská, pokud nebudu doma do setmění.“ A jak jsem si řekl, tak jsem učinil. Strach z matky byl proti únavě účinnější než pack energetických nápojů nejmenované značky.

// Přesun
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hirokata
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 31. 12. 16
Age : 13
Location : Bochigakure no Sato

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Sat Jun 02, 2018 12:36 am

Přicházím sem po boku svého nového „přítele“ Izuny. Důvodem proč jsem si vybral toto místo je osamocení a klid od jiných lidí. Zároveň v komplexu tři nemohu trénovat z důvodu svého bojové stylu. Kdybych se mi ho povedlo vyhodit do vzduchu, tak bych měl sakra co vysvětlovat. Voda, stromy, s celkovou harmonií přírody, dělala s tohohle místa něco neobyčejného. Tady byl prostor na trénink čehokoliv, na co si vůbec vzpomeneme. Ninjutsu, taijutsu, genjutsu, síla, rychlost, inteligence, rp, prostě cokoliv. „Viděl bych to na trénink něčeho v čem vynikáme, nebo naopak v tom, kde máme značné mezery.“ Tato metoda slabých a silných stránek, byla dle mých dosavadních zkušeností nejlepší. Společní trénink může být zajímavá zkušenost, ale zároveň to nese rizika toho, že jedna strana bude v o tolik napřed, že jí to nedá žádné zkušenosti. Proto bylo nutné najít něco, v čem máme podobou úroveň, abychom si jí mohli navzájem zlepšit.
Upřímně v pěstím, nebo šermířském souboji, bych dostal pořádně přes držku. Jakmile bychom se ale dostali na rovinu strategie v podobě Shogi, tak vyhrát nad ním, by bylo snazší, než nad slepicí. Potřebovali jsme najít něco v čem si budeme schopni navzájem oponovat a tak trénovat.
„Dovolím si oznámit budoucímu legendárnímu šermíři, že nehodlám kontaktně trénovat Kenjutsu.“ řeknu přátelským hlasem. Jednalo se o ujasnění toho, že nemám zájem trénovat něco, v čem není sebemenší šance na zlepšení. Zároveň se mu tímto otevřela možnost, sám se rozhodnout co budeme trénovat.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 48
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Sat Jun 02, 2018 1:02 am

Tak jsme došli k jezerům! Měl jsem to tu rád, naučil jsem se tu toho mnoho, ale ještě více mě stále čekalo. Ach, jak já byl rád, že tu konečně nejsem sám. Lákalo mě spousta věcí, nebudu lhát, všechny možnosti byly stále otevřené! Když mi oznámil, že nechce trénovat v Kenjutsu, ani mě to nepřekvapilo. Vždyť jsem říkal, že jsem budoucí šermíř! Trénovat inteligenci, logiku a strategii, když je tak hezky? Pfff, nuda. Tělesný trénink zněl už o něco lépe, ale pořád jsem měl pocit, že bych si to užil já více než můj nový přítel.
Bylo to těžké, lámal jsem si s tím hlavu relativně dlouho. Znal moji silnou stránku, protože jsem mu ji řekl, ale já neznal tu jeho. Řekl bych: „Pojďme trénovat Genjutsu!“ Ale žádnou techniku jsem neuměl, abych ho do něj mohl uvrhnout a on trénovat útěk. A já taky nevěděl, jak se z něho dostat. Teda jo, jasně, praštit se není problém, ale jak poznám, že v té iluzi sakra jsem?! Zbývaly tedy tyto možnosti: Ninjutsu, ruční pečetě a chakra! Jasně, zvýšit chakru je těžké, ale když se s ní budeme učit lépe hospodařit, vyjde nás to na stejno, tedy nebudeme tolik plýtvat chakrou, kterou máme!
Uhm, co takhle trénink Ninjutsu?“ Zeptal jsem se nakonec, i když nutno dodat, že jsem se plně nemínil soustředit právě na Ninjutsu, ale stejnou měrou se soustředit také na hospodaření s chakrou (takže Ninjutsu +0,5 a Chakra +0,5) Přišlo mi to jako nejlepší varianta, tak proč to neříct, že?!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hirokata
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 31. 12. 16
Age : 13
Location : Bochigakure no Sato

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Sat Jun 02, 2018 1:25 pm

Největší výhodou Shabondama no Ninjutsu, byli nízké nároky na chakru. Sice jsem do vyfukovaných bublin, musel předávat určité množství chakry, ale oproti technikám, které byli na téhož úrovni, to bylo značně zanedbatelné. Zároveň tím odpadala nutnost skládat jakékoliv ruční pečetě a když k tomu přidáme bojový styl u kterého se obejdu bez Genjutsu a Taijutsu, tak mám jasno. Na rozdíl od mnoha shinobi, kteří se museli soustředit na mnoho aspektu, tak mě stačili potencionálně dva. Při navrhnutí ninjutsu nebyl důvod oponovat a tak pouze „souhlasně zakývám hlavou nahoru a dolu“. Právě ninjutsu je polovinou mého bojového stylu, který zatím ovládám na dostatečnou úroveň. Jakmile ho ale dostanu na úroveň o které snívám, tak nebude shinobi, který by se ke mě byl schopný dostat tak blízko, aby mě jakkoliv uhodil.
Tohle jsou spíše představy s kterými trénuji den co den, abych jednou tohohle všechno dosáhl. „Ninjutsu bude fajn“ a zvednu ruku s palcem nahoře. Tréninkový plán byl podobný jako u Izuna. Také jsem se měl v plánu stejnou měrou se soustředit na rychlost (Ninjutsu 0,5 - Rychlost 0,5). Tato kombinace zajišťuje nejlepší možnou variantu pro experta na boj z dálky.
„Sáhnu si pro bublifuk“, který mám schovaní v zadní části kimona. Shabondama-yō Paipu měl lesklou, zlatou barvu a na první pohled ani nevypadal jako bublifuk. Jestli právě teď Izuna poznal v jakém stylu bojuji, nebo nepoznal, záleží na tom, jestli se s tímto druhem Ninjutsu, někdy v životě setkal.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kariya Yuki
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 02. 06. 18

PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   Sat Jun 02, 2018 10:37 pm

Tréning Nin 0,5 / RP 0,5 a začiatok učenia Hyōton: Mangehyō


"Josh.." Pošúchala som si hánky v otvorenej dlani. Pripravená a s odhodlaným pohľadom som pozrela na obrovský zvitok, ktorý bol opretý o blízky strom. Ja som sa nachádzala trocha ďalej, čisto z toho dôvodu, že som nechcela tento zvitok zničiť. Bolo to predsa len moje dedičstvo. Niečo, čo som zdedila po svojej matke. No myšlienky som zahnala niekam mimo. Bol čas na tréning. Zložila som obe ruky do jednoduchej pečati a začala som koncentrovať chakru. Vzduch okolo mňa sa rozvlnil, rovnako ako aj moje oblečenie. Zem podo mnou začala omrzávať a sem tam mi okolo hlavy preletela snehová vločka. Predsa len tu bolo dosť vlhko a stalo sa, že som nejakú zablúdenú kvapku zmenila na snehovú vločku. Po dostatočnom nakoncentrovaní som ruky rozpojila. Tlak na chvíľku ustal. Mala som jej v sebe nahromadenej celkom dosť. Znova som zložila pečať a zhlboka som sa nadýchla.
"HAAAAA!" Zakričala som, na čo som spustila techniku a vzduch okolo mňa sa rozrazil do každej strany. V momente sa pod mojimi nohami začali vytvárať vrstvy ľadu, ktoré o chvíľku pokryli niekoľko metrov na každú stranu.Ruky som znova rozpojila a pozrela som sa na svoj výtvor. "Celkom dobré.. no viem to aj lepšie.. navyše.." Povzdychla som si. Chcelo to.. používať len jednu ruku. Vedela som, ako sa robia pečate jednou rukou len.. som to necvičila dostatočne na to, aby som to vedela použiť za boja. Pre čo si to však neskúsiť? Ostala som uprostred tejto mojej malej ľadovej záhrady a skúšala som jednoručné variácie pečatí. Bolo to celkom ťažké. Najprv som tieto techniky robievala pravou rukou. "Had.. tiger.. drak.. konfrontácia .. whua, to je vlastne jednoručná pečať už od základu." Pľasla som si otvorenou dlaňou na čelo, po čom som sa jednoducho musela zasmiať. "Haha.. matka má pravdu.. som stratený prípad eh. No.. pokračovať ďalej." Znova som začala skladať pečate, tento krát bez tých zbytočností okolo. Tento krát som sa však súsila s jednotlivými aj koncentrovať chakru. Výsledok bol celkom zaujímavý. Fungovalo to, no .. troška inak. Potrebovala som si to prispôsobiť. "Huaaa!" Zakričala som znova, snažiac sa zopakovať poslednú techniku, len za použitia len jednoručnej pečate. Podarilo sa mi nakoncentrovať chakru, no nebola v dostatočnom množstve. "Sakraaa Kariya-baka ty poleno! Ešte raz.. huaaa.. HUAAAAA!" Moje telo obalila modrastá chakra, ktorá v momente začala ochradzovať okolie. Ako keby tá veľká platňa ladu podo mnou nestačila. No podarilo sa mi to. Vec sa ešte viac roztiahla do okolia a ja som si s povzdychom mohla odfúknuť. "Josh.... tak sa pozrime, čo je tu ďalej." Podišla som k zvitku, ktorý som znova otvorila a začala som ho prečesávať. Až kým som teda nenašla techniku, ktorú som už dnes ráno snažila.. aj keď neúspešne, no stále, snažila vytvoriť. Poškrabala som sa v dlhých bielych vlasoch a zamručene som sa na ten postup pozrela.. "Chach ! nabudúce!" Zvitok som zavrela a rozvalila som sa do snehu, ktorý sa počas tohto môjho tréningu v okolí vytvoril.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Jezera a vodopády   

Návrat nahoru Goto down
 
Jezera a vodopády
Návrat nahoru 
Strana 2 z 4Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Kuri no Kuni :: Bochigakure no Sato-
Přejdi na: