Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Náměstí Míru

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3  Next
AutorZpráva
H.
Admin*A
Admin*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 212
Join date : 23. 11. 16

PříspěvekPředmět: Náměstí Míru    Mon Feb 19, 2018 11:40 pm

First topic message reminder :


Rušná hlavní ulice, od které vede množství menších a zapadlejších uliček, které skrývají všechno - od obchodů, přes restaurace až k hotelům. Obvykle je náměstí plné lidí, ačkoliv nějakou tu lavičku určitě taky najdete.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi

AutorZpráva
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 48
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Thu May 31, 2018 9:35 pm

Nebudu lhát, označení mě za průměrného šermíře mě vyvedlo z míry. Ne, moment, špatně jsem se vyjádřil. Nas*alo mě to. Začalo to ve mně vřít. Mezi Geniny nebyl nikdo tak horlivý jako já, tedy to jsem si alespoň myslel. Na čele mi vyběhla žíla, oči nabraly děsivý charakter a rty se mi kroutily z toho, jak jsem chtěl začít křičet, ale rozum mi říkal, ať to nedělám.
Nakonec jsem si však nedokázal pomoct, když můj obličej začal tlakem rudnou, zaťal jsem pěsti a spustil: „JÁ NEJSEM JAKO TUCET JINÝCH!“ Tohle bylo osobní, až příliš. Křičel jsem, zuřivě. Když se na své chování ohlédnu teď, bylo to možná přehnané, ale takový jsem byl (tedy aspoň moje RP). Na druhou stranu se mi díky tomu zčista jasna ulevilo. Obličej nabral zdravější barvu, žíla na čele byla o něco užší a úsudek byl díky uvolnění emocí zase o něco jasnější. Přesto jsem však myslel jen na jedno, dokázat mu, že já jsem jiný. Pomyslnou rukavici jsem držel v ruce, připraven ji předhodit před nás dva. Stačila by mi jen jedna další kapka a nebylo by co řešit.
A už nikdy mě s nikým nesrovnávej, Kuchtíku.“ Myslel jsem to vážně. Nesnášel jsem to a vždycky jsem to dal najevo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hirokata
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 31. 12. 16
Age : 12
Location : Bochigakure no Sato

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Thu May 31, 2018 11:01 pm

Pobaveně sleduji postupné zčervenání z nasraností. Nemohu si nepovšimnout žíly na čele, která v jednu chvíli vypadala, že exploduje. Možná patří mezi nejvíce horlivé geniny v této vesnici, ale bohužel pro tohohle klučinu narazil na největšího provokatéra v zemi Kuri no Kuni. Takovéhle situace velmi rád způsobuji a následně se bavím nad reakcemi ostatních lidí (RP). Někdy se ale rozvášní natolik že nedbají ohled na ostatní kolemjdoucí. Na druhou stranu co já vím o respektování ostatních, když mé mlaskání potencionálně slyšela půlka vesnice. „Utřu si obličej“, který byl v zápalu hněvu poprskán, jedním nejmenováním klučinou od vedlejší restaurace.
„Minimálně jako tucet dalších vypadáš“ pronesu provokativně. Jednalo se nejspíš o poslední poznámku, kterou k této věci přidám. Mohlo to budit dojmem, že právě pomyslnou rukavici, kterou držel v ruce beru a házím mu jí přímo do obličeje. Přesto že se jednalo více-méně o takovou výzvu, tak nemám příliš veliký zájem si měřit s kýmkoliv sílu a přesně tak on, by neměl mít zájem si měřit sílu se mnou. Pokud ale bude reagovat tímto způsobem, tak mu mile rád vyhovím.
„Hlavně se nevztekej rajče“ odpovím poměrně klidně, bez známky provokace. Přesto v tom bylo něco více, než pouhopouhé zhodnocení vzhledu. Jednalo se o dvojsmysl, který mohli pochopit pouze pár lidí. V určitých skupinách lidí byl totiž pojem rajče, považován za zesměšňující slang, který měl význam slabého, chabého, ubohého nebo mizerného shinobi. Pravděpodobně nebyl s tímto slangovým výraz Izuna obeznámen.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 48
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Thu May 31, 2018 11:28 pm

Při zmínce, že jako tuctový boy vypadám, jsem se trošku pousmál. Jeho kvalita v otázce rýpavých poznámek klesala úměrně v průběhu konverzace, alespoň takto to na mě působilo. A to jsme teprve začali. Co bude říkat za hodinu? Nene, tohle se mě skutečně nedotklo tolik, jak možná doufal.
Koukám, že tě rodiče slušnému chování moc neučili.“ Řeknu s klidem a mírným pobavením, načež si složím ruce na prsa a ještě sleduji tohoto človíčka. Měl pravdu, rajče jsem vůbec nepochopil a vsadím se, že to nepochopil nikdo v rádiu 7410000 km v průměru. „Zatím se vztekat nemíním. Abych pravdu řekl… naopak… se asi začínám spíše bavit.“ Bohužel jsem měl červený obličej, i když jsem se bavil. Takže označením mě za rajče na základě vnější podobnosti je dobře mířena.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hirokata
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 31. 12. 16
Age : 12
Location : Bochigakure no Sato

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Fri Jun 01, 2018 3:25 pm

Zaregistruji Izuny úsměv, přestože nemám ponětí čemu se směje. Nejsem tu od toho, abych se ho pokaždé snažil nějakým způsobem naštvat. Pouze komentuji některé výroky, svým vlastním, nevybíravým způsobem. Rozhodně se nesnažím působit jako nějaký kabaretista, který si pokaždé vymýšlí nové skeče a způsoby, jak pobavit lidi kolem.
„Rodiče mě v první řadě nevychovávali.“ odceknu smutným podtónem.
Matka s otcem byli zabiti, před více než 8 lety v malinké, neznámé vesničce. Takže výchova byla mnohdy sice mizerná, ale chování, kterým jsem se prezentoval, bylo dané povahou člověka, nikoliv výchovou. Pokud si vezmeme průměr lidí z vesnice, kteří znají slang rajče a zároveň by ustálené spojení „vsadím se“ řekl nahlas, tak bych si mohl přijít na pořádnou hromadu peněz. Pokud se s někým vsázím tak pouze a jenom o peníze.
U poslední věty, kterou pronese se mi chce začít opravdu nahlas smát. V tu chvíli všechen smích v sobě udusím, s tím že se připravuji na odpověď. „To jsem rád že se nemíníš vztekat a zároveň se začínáš bavit.“ „Levačkou si utřu slzu“, která se mi pod vlivem hormonu štěstí, při udušeném smíchu utvoří u oka.
Ještě před dvaceti sekundy tu přehnaně křičel na celou ulici, poprskal polovinu lokálu a zároveň tu tvrdí že se nemíní vztekat. Při rekapitulaci této situace v hlavě se mi uroní další slza na druhém oku. „Utřu si jí druhou rukou“ a snažím se trochu zklidnit. Jakmile se mi to alespoň dostatečně povede, tak se ho zeptám na jednu normální otázku. „Patříš do nějakého týmu, nebo si genin samotář“.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 48
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Fri Jun 01, 2018 3:39 pm

Tenhle člověk byl pro mě jednou velkou záhadou, abych pravdu řekl. Ale to bylo možná to, co se mi na něm začínalo líbit. Řešit záhady byla vždycky zábava, no ne? Otázkou bylo, co za záhadu to Hirokata vlastně je. Z tónu, kterým mluvil o rodičích, tedy tónem smutným, jsem pochopil, že tohle téma nemá spojeno s pěknými vzpomínkami. Co za tím bylo, jsem taky nevěděl a raději jsem se ani ptát nemínil.
Nom… nemám tým.“ Odpovím prostě. Nebylo to tím, že bych v týmu být nemohl, ale vlastně jsem ani nechtěl. Myšlenka na dělání misí na vlastní pěst plynula z mých pocitů z prvních misí, které už jsem udělal. Pochopil jsem, že i sám toho dokážu udělat hodně, tak k čemu tým? Byla to má osobní volba, být vlkem samotářem. „A jak jsi na tom ty?“ Zeptám se s neutrálním hlasem, jakoby mě to moc ani nezajímalo, i když pravda byla taková, že zajímalo.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hirokata
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 31. 12. 16
Age : 12
Location : Bochigakure no Sato

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Fri Jun 01, 2018 4:11 pm

Velmi správně vydedukoval že genocida vesnice, kterou si bandité léčili ego, nebude zrovna nejčastější myšlenka. Tohle všechno bylo úmyslně zapomenuto, než jsem viděl vraha mé matky a otce v bingo knize. Byl zahalen takovým tajemstvím že nikdo na světě neměl tušení, co je to vlastně za člověka. Ironie života byla taková, že právě Izuna ho viděl nedávno na vlastní oči v kanceláři Bochikage. Tento muž je největší motivací se zlepšovat, abych se mohl jednoho dne pomstít.
Dost ale starých ran a zpátky do přítomnosti. „Také nemám tým“ odpovím přátelsky a sebevědomě. Ohledně toho jestli být v týmu nebo samotář mám dosti velké dilema. Jsou věci na které tým nepotřebuji a spíše mě zpomaluje, ale na druhou stranu existují situace, kde se tým za zády hodí. „Nemohu se rozhodnout, jestli mám požádat o tým, nebo nikoliv“. Při běžných misí preferuji sólovou cestu, ale jakmile bych měl bojovat s někým, kdo má mnohem více zkušeností a síly, tak bych několik spolubojovníku uvítal. Tímto způsobem přemýšlím často a pořád se nemohu dostat k odpovědi.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 48
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Fri Jun 01, 2018 4:27 pm

Ani mě nepřekvapilo, že nemá tým, pokud mám být upřímný. Nějak intuitivně jsem to cítil už ve chvíli, kdy jsem se ho na to ptal, ale člověk nikdy neví, kdy se intuice může plést. Vlastně jsem celkem chápal jeho dilema, neboť jsem si před nedávnou dobou prošel něčím podobným. Paradoxně jsem nevěděl, co mu poradit. Nebylo to tak lehké. Sto lidí, sto názoru a úhlů pohledu. Pro mě to byl vhovující stav, pro něj nemusel být. Slyšel jsem, že tu je jeden tým, ale kdo ho vede, a kdo je v něm, už bohužel nevím.
V tom ti asi moc neporadím…“ Vyjádřím své rozpoložení nakonec poměrně prostě. „Já jsem si vybral osamocenou cestu.“ Důvody proč jsem už říkal, takže jsem se vysvětlováním svého rozhodnutí dále nezabýval. To nevylučovalo, že se někdy do nějakého týmu nepřidám. Ještě tu pořád byly hlavy pomazané, co mi to mohly nařídit. Jen prostě na plnění misí, které zvládnu sám, jsem prostě tým nepotřeboval. „Každopádně, pokud se rozhodneš pro možnost týmu, Bochikage-sama ti s tím určitě pomůže!“ Oproti dosavadnímu použitému repertoáru tónů, byl tento veselý, s rohodnou nadějí ve hlase. Bochikage nebyla nejmladší, ale nejevila se mi jako zlá ježibaba, za kterou ji nemálo lidí považovalo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hirokata
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 31. 12. 16
Age : 12
Location : Bochigakure no Sato

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Fri Jun 01, 2018 5:40 pm

Vzhledem ke své povaze se bude v týmu vycházet horko-těžko. Představa že se mi pokusí rozkazovat jonninský šašek, neboli sensei, se mi sakra nelibí. Jsou ale sitauce, ve kterých je mít tým, takřka nutnost. Nikdy jsem neslyšel o chunninských zkouškách, kde by bojovali jednotlivci proti celým týmum. Dilema ohledně týmové cesty nebo vlka samotáře, nebylo tak velké, jak se to mohlo na první pohled zdát. Mám opravdu hromadu času, než se nám Bochikage vrátí zpátky do vesnice. Mohu si udělat plusy, mínusy a podle toho se rozhodnout. Potencionálně tu existuje třetí cesta, kterou bych se mohl vydat. Většinou bych plnil mise jako samotář, ale jakmile by nějaký tým, potřeboval pomoc se svými záležitostmi, tak bych mohl nastoupit. Takovým způsobem bych si mohl procvičovat týmovou práci, kterou bych běžně neměl. To že bych musel hlídat i své spolubojovníky, aby se náhodou nezranili o mojí techniku, sice není žádná hitparáda, ale nějakou zkušenost mi to určité dá.
„Beru na vědomí“ odpovím na poslední větu. Zrovna jsem v situaci ve které nevím, jak dále pokračovat v konverzaci. Možná bych mohl jít trénovat, nebo se naučit tu techniku o kterou má takový zájem. Mohl/i bych/om dělat mnohem užitečnější věci, než se bavit uprostřed rušné ulice. „Jdu si zatrénovat“ řeknu oznamovacím tónem. Nebyla to žádost o to aby se přidal, ale mohl. Stejně nebylo co pořádně dělat, než se vrátí naše Bochi-babička z vyjednávání.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 48
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Fri Jun 01, 2018 6:18 pm

No, alespoň nějak jsem mu pomohl. Třeba se mu informace ohledně nabytí týmu bude hodit! „Parádní! Konečně mluvíme stejnou řečí!“ Řeknu si v duchu, když řekne slovo, které bylo pro mé uši slastí, trénovat! Na tváři se mi vykouzlil radostný úsměv od ucha k uchu a já musel vypadat naprosto spokojeně, možná i v rauši!
Parádní, a co budem trénovat?“ Otázka byla však spíše řečnická, protože jsem ho moc nepouštěl ke slovu a začal básnit o různých věcech, které by bylo dobré procvičit. Genjutsu? Možná. Proč ne, alespoň se u toho zapotím! Obrazně řečeno, pochopitelně. Nebo jsme mohli jen trénovat Taijutsu, přátelský pšstní souboj! Nebo se tu nabízela varianta tréninku Ninjutsu. To by taky nebylo k zahození. Nebo si zahrát Shogi! Jistě, zní to jako kontroverzní tréninkový plán, ale na druhou stranu, máma vždycky říkala, že u toho procvičím všechny mozkové závity, co mi ještě nevytloukla z hlavy. Ach, já tu ženskou miloval. Tohle vše jsem pochopitelně říkal za chůze, zatímco jsem odcházel na místo, kde by bylo možné trénovat. Dojo? Nebo snad jezerní oblast? Mě to bylo jedno. Uvidíme, kam nás nohy zavedou.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 64
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Tue Jun 05, 2018 9:49 pm

Protože se mi už nechtělo spamovat na setkání, dostala jsem se já v doprovodu pana Nary až do středu vesnice. Samozřejmě jsme spolu prošli branou, ale protože jednak zbraně už odevzdal a jednak byl v mém doprovodu, nebyl nejmenší problém. Cestou jsem nejspíš mlčela, možná mu ukázala nějaké památky, ale nějak jsem zatím rozhovor nenavazovala. Spíš jsem si ho úkosem prohlížela, možná jsem ho podezřívala z toho, že chce něco zjistit o vesnici? Upřímně, asi ne. Hokage se mi zdál jako férový člověk a Shigure zase dost chytrý na to, abych případnou sabotáž stejně nepoznala, tak proč se vzrušovat, chill. Navíc jsem si byla jistá, že nějaká Jomeiova jednotka nás sleduje. A tak jsem zůstávala klidná.
"Tak, na co máte chuť?" zastavila jsem se uprostřed náměstí a ledabyle mávla rukou. Jen jsem si v krátkosti prohlédla nově opravené dětské hřiště a v duchu se pousmála, když nic jiného, tak reprezentace vesnice je velmi dobrá. Podívala jsem se na Shigureho a čekala, co odpoví. Mě to bylo jedno, neměla jsem obvykle s jídlem problém a prostě bych si něco vybrala kdekoliv. Pravda, ta naše kuchyně se od té v Konoze lišila, to jsem věděla z kuchařek, které byly v polici v mé kuchyni, ale přece jen když už je na návštěvě tak daleko, dá si snad něco jiného než ramen. Nejspíš jsem byla stále stejně odměřená, ale kdo mě znal, tak věděl, že to není nic proti našemu hostu, ale že se tak chovám skoro pořád. Proto jsem doufala, že z toho nebude nějak ukřivděný. Tak jako on se zase hodil do toho svého nepolitického módu, to já prostě neměla. Ačkoliv dobrá, teď už bych mu to tričko snad i přetrpěla.  
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Tue Jun 05, 2018 10:25 pm


Došel jsem až sem v dobrovodu mého průvodce. Cestou jsem se rozhlížel kolem a přejížděl místa jako hospody a herny. Bylo jich tu překvapivě více než v Konoze ale to se dá čekat, když se spojí dve vesnice bude tu větší počet lidí a víc míst.
Chvilku jsem jim záviděl. No ale od toho jsem měl dovolenou abych si to tu plnohodnotně užil. Celou dobu můj průvodce se soustředil na to aby mě provedl těmi nejlepšími částmi vesnice. To mě bylo úplně jasné už z jejího pohledu. Pravděpodobně to svědčilo hodně o její osobnosti. Nebylo mi jasné, zda je pro ni všechno práce. Byli jsme asi tak odlišní jak jen to šlo. Já nasazoval do práce minimum své mozkové kůry a ve volnu si užíval všechny volnočasové aktiviti, u kterých se teprve projevila moje genialita. Naproti tomu jsem u práce vypadal a choval se ... no jako ona, a ve volnu jsem měl takový laxní výraz a nepřítomný pohled, že by mě někdo mohl považovat za jednoho z těch pomalejších lidí. Na tváři jsem měl i dokonce celou dobu mírný úsměv. Jelikož jsem byl z těch všech věcí, které se mi teď povedli potěšen.
Když jsme zastavili na náměstí, které bylo opravdu hezké, dost to bylo poznat že se líbilo i někomu jako jsem byl já, dostal jem otázku, co bych si dal. Upřímně jsem takovou otázku od ní čekal a tak už jsem měl jistou chvíli připravenou odpověď. Než jsem se k ní dostal, bylo na řadě jít pryč z tohohle všeho vykání.
"Nejspíš jsem se při tom všem chaosu zapomněl představit. Nara Shigure." řekl jsem a náthl k ní ruku, která doposud byla vražená v mé kapse. Čekal bych maximálně deset vteřin a poté, nehledě na odpovědi, bych přešel k oné otázce.
"Hm... Upřímně nemám moc vytříbený vkus na jídlo. Výběr nechám na tobě." řekl jsem prostě. Já sem byl taková lidská popelnice. Pokud to na sobě nemělo plíseň a nelítali kolem toho mouchy, bylo to poživatelné.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 64
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Tue Jun 05, 2018 11:30 pm

Natáhl ke mě ruku a představil se mi. Konečně. Takže Nara, hm? To by mnohé vysvětlovalo. Asi by mi nevadilo udržovat konverzaci s vykáním, byla jsem suchar, co k tomu dodat, nicméně uznávám, že jsme spolu šli na jídlo, tak z toho nemusí být dramatické divadlo. Konec konců byl tak zhruba stejně starý jako já, nejspíš s podobnou funkcí, až na to nádobí, hodnost jsem samozřejmě nevěděla. Tak si tu nemusím hrát na princeznu.
"Tak trochu.. Yagura." stiskla jsem jeho ruku, možná se to v shinobi světě nedělalo, ale nebudu se tu přece klanět klukovi s nápisem: Nejlepší bráška na světě na tričku. Jo, jsem vážně suchar.
Pro tentokrát jsem tuto odpověď čekala zase já, nebo jsem spíš vycházela z toho, co bych asi tak odpověděla já, přestože já a Shigure jsme měli evidentně jen málo společného. Teda co si budeme nalhávat, kdo měl se mnou něco společného? Chorobně ráda jsem uklízela, bavilo mě řadit papíry podle abecedy a doma jsem cvičila jógu. Byla jsem asi opravdu dost nudná a jednotvárná. Ale tak to prostě bylo.
"V tom případě je to jasné." odvětila jsem, podle mě docela normálně, podle měřítek ostatních bez zájmu. Ale no tak, prostě jsem nebyla emotivní člověk, je to snad takový problém? Jestli byl s Hokagem tak často jako já s Lady, nemohlo ho to rozházet.
Vedla jsem ho do jedné zapadlé uličky, kde byla ještě zapadlejší a zastrčenější restaurace. Tady jsem to měla moc ráda. Domácí prostředí, měli skvělé jídlo a skládali ubrousky přesně uprostřed. To potěší. Usadila jsem se u zastrčeného stolku s výhledem na ulici. Sedala jsem si sem pokaždé, protože obvykle jsem jedla sama a ráda jsem se u toho koukala ven.
Zatímco jsem čekala, až nám donesou lístek, líně jsem si upravila v kapesním zrcátku rtěnku. Asi bych měla začít mluvit, je neslušné jen sedět a mlčet, ne? Ano, je. "Tak, Shigure, jak se ti líbí vesnice?" a vítězem v položení nejnudnější otázky forever jeeee...? YAGURA!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Tue Jun 05, 2018 11:53 pm



"Jen Yagura?"zeptal jsem se prostě. Většina lidí pocházela z nějakého klanu, z nějaké rodiny. Většina lidí na ni byla hrdá. Přišlo mě zajímavé, pokud úmyslně vynechala své příjmení a neméně zajímavé, kdyby žádné neměla. Pro zatím jsem byl docela zaujatý jak se celé ty věci vyvíjí.
Když mě provedla jednou krajní uličkou, bylo to poprvé co jsem si mohl prohlédnout jiné zákoutí Bochi. Předtím jsme šli vyloženě po těch lepších ulících. Trochu to bral jakoby chtěla předvést Bochi v tom nejlepším světle. To že ušla do téhle uličky a vybrala si malou, restauraci, místo tejch rušných, u kterých se stála fronta a nebo jste museli mýt jisté kontkatky aby jste dostali stůl, muselo zcela jistě znamenat že mě vedla někam kam chodí sama.
Vešel jsem dovnitř. Byla to taková "domácká" restaurace. Jak jsem řekl jídlo mi bylo celkem jedno takže až mě donesou lístek, měl jsem v plánu si nechat doporučit buď od číšníka nebo od Yagury.
Já jsem osobně nikdy moc nebyl na tyhle sociální věci, ovšem vždycky jsem dokázal držet konverzaci úplně plynule. Teď jsem se však bavil tím, že jsem předal otěže "slečně asistentce". Bylo docela zábavné ji pozorovat, jak se snaží zaplnit ticho. Na tváři se mi objevil pobavený úškleb, když se mě zeptala ohledně vesnice.
Zajimavý výběr tématu "slečno asistentko" řekl jsem jí označením, které jsem doposud používal jen v hlavě.
"Líbí, to se musí nechat. Nebýt téhle uličky jeden by řekl že vaše vesnice je jen samý mramor a zlato." řekl jsem a lehce tím narazil na to, že si nejspíše vybrala tu nejlepší cestu a to nejlepší z bochi, aby na mě zapůsobila.
Poté přišla řada na moji otázku. Nebyl jsem ten typ člověka co začal mluvit o počasí, nebo někdo kdo by jí chválil boty, na kterých jí očividně záleželo. Já byl ten druh člověka, který se ptal na to, co ho nejvíce zajímalo.
"Baví tě tvá práce? Nebo ji děláš protože si v ní dobrá?" zeptal jsem se narovinu. To že byla pod Bochikage, muselo zcela jistě znamenat že byla "to nejlepší co si mohla Bochikage vybrat". Zajímalo mě, zda má z práce ale i nějaký požitek.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 64
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Wed Jun 06, 2018 12:41 am

"Jen Yagura." odvětila jsem, aniž bych zvedla oči od zrcátka. Pokud chtěl z mé odpovědi něco zjistit, pravděpodobně tato otázka nikam nevedla, protože se v mé tváři nezměnilo vůbec nic. Kdo ví, proč jsem se ke svým kořenům odmítala hlásit. Možná jsem chtěla být opatrná a nesdělovat hned to, co je mou největší pýchou a zároveň slabinou, neboť tento muž by na ně pouze z mého příjmení jistě přišel. Nebo jsem prostě neměla s rodinou dobré vztahy a nechtěla jsem se ní k ní hlásit? Možná jsem si hrála na tajemnou. A nebo mi přišlo prostě zbytečné mu to sdělovat. U mě žádná novinka. Konečně jsem zrcátko zase schovala, perfektní jako vždy a nahlédla do lístku.
"Děkuji. Potrpím si na vzhled." odvětila jsem na poznámku o vesnici. Přece jen na tom nebylo nic ke zkoumání, to snad každý provede hosta vesnici prostě tam, kde může něco vidět. Nebudu mu sice lhát, že Bochi je jen samé pozlátko a krása, ale na druhou stranu, proč bych mu ukazovala obyčejné ulice? Takových mají v Konoze taky jistě stovky. Ačkoliv ano, já byla prostě člověk, co měl rád všechno perfektní.
"Pokud jíš ryby, zkusila bych nějakou. U nás je to nejčastější jídlo." poznamenala jsem, když jsem si uvědomila, že ho lístek příliš nezajímá. Sama jsem si dala lososa. Ne moc překvapivé. Pak jsem se podívala na Shigureho. Ta otázka mě trochu překvapila, nebo spíš jsem tak nějak nečekala hned něco tak přímého a.. to je jedno. Krátce jsem pokrčila rameny a narovnala se.
"Oboje." jednoduchá odpověď, lehká a pravdivá. Byla jsem ve své práci nejlepší, ale zároveň jsem ji nedělala z donucení. Vyhovovalo mi to. Ne každý je srdcem bojovník. Tady Shigure bude dozajista stratég. Já byla prostě administrátor. Tečka. Nicméně nakonec jsem naklonila hlavu na stranu a kývla hlavou.
"To tričko.. od koho je? Tedy, lepší otázka, proč jsi si na jednání Kage vzal něco takového?" jak se zdálo, nedělalo mi takový problém přejít od počasí k něčemu osobnějšímu. Možná to tak vypadalo, ale nebyla v tom žádná výtka. Koneckonců já byla perfektně upravená a vhodně oblečená, takže na tom ani tak nezáleželo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Wed Jun 06, 2018 1:06 am

"Zajímavé." řekl jsem prostě. Tak či tak obě odbovědi byli zajímavé. Ale o tom už jsem hovořil no ne?
"Očividně." konstatoval jsem poté a mírně se ušklíbl, co se tu asi dobrých pár minut líčila. Docela mě zajímalo, jak stíhá všechny její povinosti s tím, když musí strávit minimálně hodinu, a to minimálně, před zrcadlem. Napadlo mě že asi nemá moc volného času a její život se skládá z práce. Docela smutné. Pravděpodobně i tohle brala jako práci. Což mě ale nepřekvapovalo.
Já jsem byl muž který si ve svých zálibách docela hodoval. Měl jsem rád, když si mě lidé váží za mé služby. Měl jsem rád ten pocit, když si za mnou někdo přijde, protože ví že přes to všechno moje chování, výstřednost a tak podobně, jsem ta jediná osoba co mu může pomoci. Nikdy jsem tedy nechtěl dopadnout jako Yagura. Nic ve zlém! Ale řekl bych že v její pozici ji lidé berou jako samozřejmost. Hold když kolem člověk lítá a vše udělá perfektně, většinou to má opačný efekt. Poděkování se stane rutinou. Perfektně uvařené kafe, bude už jen prostě a jednoduše "kafe". Standart.
Když poznamenala ať si dám nějakou rybu, jen jsem kývl a poté jen řekl číšníkovi že si dám to samé. Nerad jsem zatěžoval moji mysl takovýmyhle věcmi. Co si dnes vezmu na sebe? Bude dneska pršet? Co si dám na jídlo? Vše jen prkotiny.
"Vážně? Upřímně mě to překvapilo. Typoval jsem to na druhou možnost. Nevěřím že by tahle práce někoho se zdravou myslí mohla bavit." řekl jsem upřímně. Neviděl jsem na ní nic zajímavého. Však to muselo být jednotvárné... děsně. Nepříslušelo mi však moc soudit, jen jsem jí řekl můj názor.
Mírně jsem se usmál při nepřímé narážce na Shiinu.
"Od mladší sestry. Je pro mě něco... hm... jako dcera. Složitá situace." řekl jsem jí. Poslední dvě slova jakoby popisovala dokonale moji rodinu.
"Proč? Hm...Baví mě vyvádět lidi z míry. Když tě mají za totálního nevzdělance a burana nemají se tolik na pozoru. Máš sourozence? Či jedináček?" řekl jsem prostě a čekal na mé jídlo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 64
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Wed Jun 06, 2018 1:35 am

Přešla jsem obě konstatování mlčením. Zajímavé mi to moc nepřišlo, ačkoliv možná bych se také pídila po důvodu, kdyby mi řekl jen jméno. Ačkoliv.. ne, bylo by mi to jedno. Druhé konstatování bylo zjevné a pravdivé, ale nestyděla jsem se za něj. Každý má jiné priority a jestli ta moje prostě znamenala padesátkrát denně si zkontrolovat účes? Proč ne. Už jsem mnohokrát vzpomínala, že nejsem klasický příklad shinobiho. Nejsem dokonce ani líná nebo málo ambiciózní. Prostě jen nemám stejné hodnoty jako všichni kolem mě.
Na další slova jsem už reagovat musela. Kde koho by snad mohla i urazit. Minimálně neslušné toto sdělení bylo. Přece jen právě mě nazval pomatenou. Nicméně projevovat emoce, to prostě nebyl můj styl. Pokrčila jsem proto jen ledabyle rameny. "Mám ráda svoji práci. Je bezpečná, dobře placená, má svůj řád." odvětila jsem. Nikdy jsem si nehrála na hrdinu, ani činy ani slovy. Nebála jsem se přiznat, že prostě stát v první linii není nic pro mě. Jak jsem již řekla, někdo musel zorganizovat všechny mise a dohlédnout, že na jednání bude co jíst a kde spát, někdo musel vědět, jaký je systém na přidělování geninů do týmů, nebo jaká pravidla má kartotéka. Možná to nebyla práce, která by byla dobrodružná a překvapující, ale mám-li být upřímně, překvapení jsem neměla ráda. Řád a pravidla, to byly věci, které mi dávaly smysl. Tak jsem se cítila v bezpečí.
"Tak složitá situace, mm? Kolik jí je?" neušel mi jeho úsměv. Zase tak překvapivé to nebylo, pokud nosil to infantilní tričko kvůli ní. O věcech Narů jsem věděla dost málo, abych mohla vynášet nějaká očekávání. Ale vlastně mě to snad i zajímalo. Stejně jako zjevně já pro něj, i on pro mě zůstával záhadou.
"To dává smysl. Nicméně nejsem si jistá, jestli se některé věci dají jen hrát." odpověděla jsem a stále se na něj dívala, pokud šlo o oční kontakt nebo celkově komunikaci a řeč těla, byla jsem stejně sucharská jako zbytek mé osobnosti. Žádné výrazné výkyvy. Jak jsem to myslela? Zkrátka těžko posoudit, jestli vzdělaný člověk má tu potřebu ze sebe dělat hlupáka. Minimálně já jsem tohle prostě nechápala. Pro mě bylo důležité vychování, třeba i na úkor překvapení a odvedení pozornosti někam jinam.
"Jedináček." navázala jsem následně na druhou část. Možná to vysvětlovalo mou neochotu k rozverné komunikaci. Protože jsem nebyla moc zvyklá jen tak si povídat. Nebylo s kým.
"Jsi Hokage asistent nebo tak něco?" zajímalo mě to hlavně proto, co prve řekl. Jestli to dělá právě proto, že je nejlepší, ale nemá tu práci vlastně rád.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Wed Jun 06, 2018 2:04 am

Očividně neměla chuť se hrnout do předních liní a neměl jsem jí to za zlé. Nevěděl jsem zda je vůbec Shinobi a nebo se jedná o čistě asistentku. Byl v tom nějaký podstatný rozdíl? Neřekl bych. Já jsem se ale také boji vyhýbal. Neměl jse ho rád, neviděl jsem v něm smysl. Diplomaticky se dá vyřešit téměř vše. Když však přijde na nejhorší, věřil jsem že dokážu držet tempo i s těmi složitějšími oponenty.
Když přišla narážka na to, že z mé strany to nejspíš nebyla jenom "divadelní hra" kývl jsem hlavou. Vskutku to šlo v ruku v ruce s mojí osobností. Upřímně nevím co přišlo dřív. Jestli jsem i užíval být jiný a nebo jsem byl línej se snažit vypadat normálně.
"Ale ovšemže. Nepotrpím si na módu, nemám rád trávení půl dne výběrem oděvu, a druhou půlku jeho zpochybňováním. Nerad řeším malichernosti. Víc toho stihnu a mám víc času na věci, které chci dělat." Takový jsem už ale já hold byl. Proč bych sakra se měl snažit nějak ovlivňovat lidmi, na kterých v životě nezáleží. Pokud nošení tohohle přihlouplého trička, udělá osobě na které mě záleží radost, stojí to za těch několik stovek, kteří si při pohledu na vás ťukají na čelo. Samozřejmě. Stejný důvod bylo i moje tetování. Prostě mě bavilo je kreslit a tetovat.
"Velmi. Bude jí jedenáct, i když se někdy chová na sedm." řekl jsem upřímně. Byla hyperaktivní a stále mě přišlo že se jakoby bojí vyrůst. Nebo spíš nechce. Nebral jsem jí to za zlé. Když přišla řeč na to, zda jsem asistent bylo na mě vidět jisté zděšení z té představy. Doufám že si touhle cestou Hideki nevezme do hlavy nějakou divnou představu o mé osobnosti.
"Naštěstí ne." řekl jsem a uchechtl jsem se při představě že bych celý den skákal kolem toho jak si Hokage pískal. Do dvou týdnu by mě našli někde vyset na laně. Samozřejmě přeháním.
"Ani nevím jaký je můj oficiální titul. Občas zasedám na radě, občas provádím výslech, někdy nějaké to plánování různých operací..." řekl jsem a pokrčil rameny a poté mě napadl titul, který mi docela seděl a navíc i lichotil. Dokonce jsem se nebál říct že jsem na to svým způsobem hrdý.
"Jsem prostě člověk, za kterým jdou, když si v neví rady."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 64
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Wed Jun 06, 2018 4:34 pm

"Mě baví tyhle malichernosti dělat. Jsou součástí mého pohledu na řádný životní styl." odvětila jsem lehce, jak se zdálo, my dva se prostě nedomluvíme. Naše názory byly zjevně hodně daleko od sebe, ačkoliv to říct si svůj názor otevřeně, to jsme asi uměli oba. Nakonec jsem jen sledovala, jak donesli jídlo. "Co tedy děláš s tím volným časem?" naklonila jsem hlavu na stranu a přemýšlela, co mi nejspíš odpoví. Nějak jsem čekala něco hrozně logického a myšlenkově náročného, když ho mé malicherné starosti neberou.
Nicméně počkala jsem, až přinesou jídlo i jemu a krátce se odmlčela, než jsem mu popřála dobrou chuť, rozložila si v klíně ubrousek a začala jíst. Upřímně, i já už toho měla všeho až nad hlavu a ráda jsem se najedla a promluvila si, nehledě na to, jestli se naše pohledy na věc lišily nebo byly stejné.
"Tady u nás stále hodně lidí zastává tvrdou politiku a děti nemají možnost být dětmi. Podle mě by děti v tomhle věku ještě měli mít právo chovat se jako děti." pronesla jsem zamyšleně, co jsem tak věděla o Konoze, neměli takový náhled na shinobi, jako hodně lidí tady. Stačilo si vzpomenout na senpaie a musela jsem se v duchu ušklíbnout, chudáci genini, vážně! "Tedy pokud je tvá sestra vůbec shinobi." dodala jsem s náznakem lehkého zájmu, klasika.
Nakonec reagoval na mou otázku a to snad až vyděšeně. Pozvedla jsem obočí, ačkoliv jak jsem již říkala, po jeho názoru jsem se ani nedivila, že takovou pozici nechce. Nicméně i tak zněla jeho práce celkem různorodě.
"To je dost ceněná pozice." poznamenala jsem, možná to na mě udělalo dojem? Každopádně jsem se na chvíli věnovala víc jemu než jídlu a to ten losos byl vážně skvělý! "Mmm takže jsi vyslýchal ty vězně z Kotei? Opravdu vás jen tak napadli? Tedy pokud se smím ptát." jak se zdálo, toto téma mě docela zajímalo a nebylo to nejspíš jen tím, že kolem toho Lady dělala takové tajnosti.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Wed Jun 06, 2018 5:10 pm

Na téma ohledně těch malicherností jsem se rozhodl nebavit. Jen jsem přikývl s tím, že jsem věděl že máme tak rozdílné pohledy na věc, že nemá cenu je probírat. Ona nepochopí můj postoj, já ten její. Život podle mého žádný řád mít neměl. Vždycky jsem nesnášel ty kalendáře. Zjistil jsem že mám větší problém něco udělat, když vím že to mám naplánované, než když nemám. Navíc, o chvíli přinesli jídlo a ona vznesla mnohem zajímavější otázku.
"Cokoliv mě v danou chvíli zaujme." řekl jsem upřímně. "Nejraději mám ale hry, sázky, kreslení, knihy, tetování..." řekl jsem jí. Mohl jsem pokračovat. Nebylo toho zrovna málo co upoutalo moji pozornost, ovšem jen málo věcí si ji udrželo. Hm... to zní jako dobrá hláška. pomyslel jsem si a rozhodl se ji vypustit do světa.
"Je hodně věcí co zaujmou mou pozornost, jen málo z nich si ji dokáže udržet." spokojeně jsem pronesl tohle moje moudro. Poté už přešel k talíři a bez nějakých velkých příprav se pustil do jídla. Dobrou chuť jsem jí samozřejmě opětoval. Nevěděl jsem jak to říct. Zda tady vylít můj příběh o tom, jak jsem nikdy nechtěl být shinobi a jak jsem raději poflakoval doma a zajímal se problémi vesmíru... to bylo docela divné téma při téhle příležitosti. Pravda byla ale taková, že jsem nevěděl zda si Shiina tenhle život nevybrala jen kvůli mě. Protože se podle mě hodila na tolik jiných věcí. Pokud bych v ní viděl že má skutečné přání stát se Shinobim, nebo je to to co si přeje, neměl bych problém. Jen mi někdy přišlo že to nebrala dost vážně. I když... co se dá čekat od někoho kdo prošel mojí výchovou.
"Jistě, děti jsou děti, do té doby než nejsou. Problém je že život Shinobiho vás o dětství může velmi rychle připravit." řekl jsem jí a věřil jsem že je to odpověď na obě její otázky. Přeci jen se z toho dalo lehce vyčíst že je Shiina shinobi.
Vyhovuje mě. Je pro mě rozhodně pohodlnější pracovat na 150% třikrát týdně. Než pracovat na 50% šest dní v týdnu. řekl jsem prostě. Když jsem se totiž do něčeho pustil, věnoval jsem se tomu naplno. Ovšem nebavili mě moc rutiní věci, takže sem oceňoval různorodost mé práce. Když přešla otázka ohledně dvou Shinobi z Kotei mírně jsem se ušklíbl. To jsem jí samozřejmě říci nemohl. To jestli nás jen tak napadli a nebo ne. Pravděpodobně jsem jí ani neměl říkat zda jsem ty vězně vyslechl já. Bylo to vlastně "Top Secret" informace.
"Hm...Možná jsem to byl já. Možná někdo jiný..." řekl jsem prostě a pokrčil rameny a věnoval se krájení jídla. Byla to taková obecná odpověď. Nikdo mě nemohl nařknout z toho, že tu předávám informace do Bochi, jelikož to nebyla definitivní odpověď.
"Co tvoje koníčky?" zeptal jsem se zvědavě. Docela by mě překvapilo, kdyby nějaké měla. Působila na mě jako někdo, kdo zasvětil život práci.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 64
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Wed Jun 06, 2018 5:44 pm

"Takže jsi si je navrhl sám?" vlastně jsem byla docela ráda, že se rozhovor točil kolem nevinných věcí, protože se mi zdálo, že najít společnou řeč je stále těžší a těžší. Leč mi nedělalo problém argumentovat proti němu, chtěla jsem si dát v klidu oběd a nedělat z toho druhý sraz Kage, takže jsem byla ráda, že jsem mohla navázat na tohle téma. Konec konců kdo by si těch tetování nevšiml, tak proč se nezeptat? Pokud jsou skutečně jeho, měl nesporný talent a i když jsem byla takový zatvrzelý moralista, dokázala jsem tyto věci ocenit. To životní moudro jsem nechala bez povšimnutí, tak trochu mi to spíš připomínalo text z brožurky o poruchách pozornosti, ale to už byla hold asi profesní deformace, tehdy když senpai řezal do lidí a já jen znuděně seděla ve své pracovně, jsem si přečetla ledacos, abych se zabavila.
Po delším odmlčení nakonec potvrdil má slova, nebo minimálně to, s čímž jsem možná nesouhlasila, ale to neznamenalo, že to netvořilo podstatnou část lidského života. Zase jsem nebyla žádný aktivista, co by hlásal svobodu Tibetu, nicméně nevyžadovala-li to zrovna situace, nesouhlasila jsem s pouštěním geninů do nebezpečí. Proč. Také jsem se mimo jiné dozvěděla, že jeho sestra je z řad ninjů. Zajímavé, třeba si příště Hokage přivede víc Narů.
"Tomu lze rozumět." odvětila jsem nezaujatě, protože já to přesně dle odhadů měla úplně obráceně. Určitě už přišel na to, že práce tvořila podstatnou část mého života, ačkoliv to neznamenalo, že nedělám nic jiného, za workoholika bych se tedy rozhodně nepovažovala a nebudu říkat, že makám na 110 %. Zrovna to, co on by půl dne nedělal, jsem často dělala v práci. Lakovala si nehty, nebo vybírala nové boty. A ano, se všemi těmi přehlednými kartotékami jsem své úkoly stíhala naprosto s přehledem, jestli se ptáte.  
Plynule jsem však přešla až k poslední otázce a tu předchozí nechala bez komentáře. Chápala jsem to, i když mi nepřišlo, že zrovna tohle by byla informace, kterou bych někde mohla použít. O útoku se vědělo všude, spíš jsem chtěla informace někoho, kdo tam byl, protože jsem neměla ráda drby, samozřejmě jsem nečekala, že mi krok a krokem popíše celý útok. A jestli je vyslýchal? A kdyby řekl, že ano, co bych se jako dozvěděla? Z jeho slov a závažnosti situace tak nějak vycházelo, že tomu tak bylo, takže jsem tohle moc nechápala, ale měla jsem takt a věděla, kdy je lepší držet ústa a krok.
"Mmm ráda vařím. A taky ráda čtu." odpověděla jsem, mé zbylé zájmy jako nakupování bot a zápal pro správný odstín rtěnky jsem neříkala spíš proto, že to snad obecně dělají rády všechny ženy. Ačkoliv v tomhle světě asi moc ne. Nicméně i když jsem vypadala tak, jak jsem vypadala, skutečně jsem nějaké zájmy měla, tak mu snad udělám radost. Určitě si představuje, že ve své kanceláři i bydlím.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Wed Jun 06, 2018 7:59 pm

"Valnou většinu z nich, ano. Začal jsem po srmti otce, už mi neměl kdo říkat co můžu a co ne. A nějak jsem se toho nezbavil." řekl jsem, kývl hlavou a potěšeně se usmál nad "punem" který jsem použil a bylo mě jedno, zda ho Yagura pochopila nebo ne.
Ucítil jsem jistou... hm... známku obdivu či snad něco na způsob zájmu o tomhle a proto jsem na to navázal. Většina lidí za tetováním viděla hlubší význam. Že snad museli něco znamenat. U mě to bylo trochu jiné. Většina zobrazovala zvířata, či různé symboly a písma. Někdo kdo by se hodně babral v psychologii by v tom určitě viděl nějaký hlubší význam jako "Sova, symbol moudrosti" a tak podobně.
"Pokud mě nešálí sluch, znad bych aji řekl že je tak úplně nezavrhuješ?" zeptal jsem se abych se ubezpečil o své předtuše. Opět jsem ji měl asi špatně zaškatulkovanou. Čekal jsem nějaký ten komentář jak se to nesluší a podobné předsudky o vězních. Byl jsem docela zklamán, protože to bylo jedno z mých oblíbených témat.
Koníčky byly docela normální. Upřímně by mě překvapilo kdyby se jednalo o něco nevšedního. Docela to odpovídalo její osobě. Zatím jsem si tedy potvrzoval všechny mé domněnky a ona si musela potvrzovat ty její.  Již nějakou chvíli jsem si ale hrál s myšlenkou, zda tu slečna asistentka není dobrovolně. Pokud si přeci jen vzpomínám, možná mě už šálí paměť, nedostala vyložený rozkaz mě provést po vesnici, ale ujala se toho sama. Možná to už patřilo k její práci. Předpokládat že by takový úkol nejspíš stejně dostala. Nic méně mě to velmi zaujalo.
"Doufám že tě moc neobírám o tvůj čas. Přeci jen na mě určitě nemáš celý den..." zeptal jsem se. Zajímalo mě jestli je tohle čistě pracovní, nebo se jednalo o její osobní volno. Bylo ovšem trochu zvláštní se na něco takového zeptat přímo. Čekal jsem že odpověď typu "Podle rozkazů..." a nebo tak podobně. Bych se mohl dozvědět jestli je tu protože chce a nebo že musí.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 64
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Wed Jun 06, 2018 9:24 pm

"Takže původně mladická vzpoura?" nahnula jsem se blíž, pokud to měl být vtip, nezněl tak, protože jak bylo překvapením, vtipy mi nikdy moc nešly. Každopádně slovo mladická bylo trochu na pováženou, hádám, že má tak do pětadvaceti, avšak toto spojení bylo víceméně dané. Já to dovedla pochopit, můj otec sice nezemřel, ale jako by se stalo a vlastně jsem potom začala dělat to samé, avšak ne v rak avantgardním měřítku.
"Můžu?" jak se zdálo, chtěla jsem si obrázky prohlídnout zblízka. Pro umění jsem měla cit a nevadilo mi, když se dělalo v takové podobě. Proto jsem jen krátce pokývala hlavou.
"Nezavrhuji. Pokud nikoho neuráží nebo nejsou vulgární, je to stejné jako nosit barevné oblečení nebo si udržovat perfektní vzhled. Něco tím vyjadřuješ." nemyslela jsem to nutně tak, že si nechám vytetovat obrovské srdce a to znamená, že jsem miloučká pusinka. Myslela jsem to tak, že tím zkrátka člověk sdělovat světu něco o sobě, o tom jaký je, co má rád a co ho zajímá. Prostě někdo nosí výrazné náušnice a někdo má tetování, překvapivě jsem v tomhle zas tak velký rozdíl neviděla.
"Nemám, už jsem pár dní nespala, musela jsem zařídit setkání a chci si odpočinout stejně jako ty." odvětila jsem, což by mohlo vypadat jako jednoznačná odpověď, ale jen jsem se odtáhla, dojedla poslední sousto a způsobně si otřela ústa. "Ale měla jsem hlad a nerada jím sama." to bylo po všech těch mých vážných větách docela zajímavé, ale pravda byla, že jsem ve skutečnosti byla docela společenská a byla to také jedna z věcí, proč jsem svou práci dělala. Mohla jsem se setkávat s různými lidmi. Proto jsem se neurazila během věcí, které by mě dozajista urazit mohly a nehádala jsem se, protože jsem ráda poslouchala cizí názory nebo vyprávění, snad proto, že sama jsem se nikam nehrnula. Snad to byla jakási kompenzace? Pohlédla jsem na něj a jen si podložila tvář rukou, mluvil zpříma a já dělala totéž. Nebudu ho tady přesvědčovat, že v tom nebyl určitý pracovní záměr, na druhou stranu kdybych tu nechtěla být, už bych byla pryč.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Wed Jun 06, 2018 9:47 pm


"Docela zajímavý pohled na věc." řekl jsem upřímněl. Vyrhnul jsem si tedy rukávy a odhalil obě dvě paže, které byli od ramene po zápěstí porkyté různými kérkami a nechal jí je prohlídnout. Jak už jsem zmínil, na rukou byli různé symboly. Mohla si všihmnout že i na předklotkní mám několik znaků, které četli "Shiina" a "Shinya". Další byli docela, abstraktní a byli to různé čmáranice, které se mi v určitou chvíli povedli od ruky. Přeci jen jsem jich měl daleko víc. Některé na zádech a jiné na hrudníku. Ovšem nejspíš by na mě měli lidé divné pohledy, kdybych se tu začal obnažovat. Chtěl jsem nabídnout že si zbytek může prohlídnout někde v soukromí, ovšem věděl jsem že se to dá pochopit mnoha směry a tak jsem si to raději nechal pro sebe. Nechtěl jsem abych vypadal jako někdo.. "žíznivej". Rozhodně to nebyl důvod tohohle obědu a já nebyl ten typ muže.
"Ah ták. No tak doufám že ti moje společnost přijde dostačující." řekl jsem zrovna když jsem dojedl. Číšníkovi jsem pochválil jídlo a poprosil ho o něco k pití. Otázku směřoval aji po očku na Yaguru, zda se ještě zdrží a prakticky jsem jí nechal na výběr. Já osobně jsem poprosil o víno.
"Upřímně jsem tě měl za upjatou, workoholičku bez osobnosti. No jsem mile překvapen." prohodil jsem jen tak mimochodem. Ona o mě měla nějaké mínění zaručeně taky. I když já možná trochu zapadl do škatulky, kterou si pro mě připravila.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 64
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Wed Jun 06, 2018 10:54 pm

"Čekal jsi výchovou přednášku, co?" prvně za celou dobu se na mé tváři objeví něco jiného než nezájem. Slabý úšklebek. Možná se potřebuji ve společnosti rozkoukat, než začnu jednat jinak? Nebo spíš nejsem socha bez mimických svalů, řekla bych. Ačkoliv to bývá opravdu málo kdy. Prohlížela jsem si obrázky dost pozorně i nápisy na jeho rukách. Jedno z toho bude určitě jeho sestra, o tom jsem nepochybovala, když dokonce nosí to tričko. Zbytek bych nazvala abstraktním, ale nevadilo mi to. Nebyla jsem vyhraněná, ne v tomhle. Což bylo překvapivé zjištění, protože jindy jsem měla na všechno dost striktní názor.
"Myslím, že už jsi si stačil všimnout, že se snažím být slušná, ale odbít někoho jde ve vší vychovanosti." poznamenám, když se posadím zase zpět. To zkrátka znamenalo, že ano, že jeho společnost je dostačující. Možná jsme se neshodli ve spoustě věcech, ale když nic jiného, bavila jsem se. Ačkoliv uznávám, že to na mě nejspíš nebylo dostatečně jasně patrné. Když přišel číšník, chvíli jsem na něj zamyšleně koukala, ale nakonec jsem mu naznačila, že i já zůstanu u vína. Teď byla asi výborná příležitost odejít, ale jak jsem řekla. Nebyla jsem tu z rozkazu.
"Tím bezesporu jsem." oznámila jsem bez známek překvapení nebo uražení. Nebyla jsem hloupá, ne natolik, aby mi nebylo jasné, jak na ostatní působím. Ale nikdy mi to nevadilo. Byla jsem na své vychování hrdá, na své vystupování, své schopnosti i svou práci. Priority, které on zjevně neznal. Ale to z mého života ještě nedělalo to jediné správné řešení.
Když před nás číšník postavil víno, vzala jsem sklenku ladně do ruky a podívala se na něj. "Já si o tobě myslela, že jsi jen nevychovaný buran." prohodila jsem naprosto vážně, ani náznak úsměvu. Ale pak jsem sklenku lehce naklonila k němu a opatrně se jí dotkla. "Ale taky to není nejhorší."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Nara Shigure
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 91
Join date : 26. 02. 17

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Thu Jun 07, 2018 3:49 pm

"Pokud to dokážeš říct s hrdostí a bez lítosti..." řekl jsem na její narážku o tom že je "workoholik bez osobnosti". Naznal jsem na ní pár vlastností, kterých jsem si cenil u lidí, nebo lépe řečeno kterým jsem záviděl. Byli jsme hold na opačné straně spektra a vždycky je lepší být v něčem na plno, než být někde mezi.
"Můj názor je takový, že pokud se každý den neprobouzíš s depresemi a máš potěšení z toho co děláš, tak žiješ život, který stojí za to žít." dořekl jsem zrovna ve chvíli kdy před nás číšník dostavil víno. Nebyl jsem nějaký someliér abych si tady na něj hrál. Upřímně jsem nechápal co lidé měli na tom, že čuchali k vínu a různě jej hodnotili. Však pití jako pití.
Nejspíš si za to můžu sám. řekl jsem prostě a přiťuknul si s ní. Nikdy jsem nebyl na něajké přípitky. Většinou mi přišli clišé. Navíc, opravdu si nemyslím že když si připijete "na zdraví" budete o nějaké to procento zdravější...
"A teď si myslíš?" zeptal jsem se zvědavě na to, jak se její názor změnil. Čekajíc na odpověď jsem si koutkem oka všimnul, jak bleskurychle proběhlo cosi skrze dveře takovým tempem, že si toho nikdo v restauraci nevšiml. I já bych tak udělal, nebít toho že jsem moje židla směřovala přímo ke dveřím. Poté ono stvoření zamířilo pod náš stůl a po mé noze se vyškrábalo do mého klína. Samozřejmě se jednalo o Bootu.
Rukou jsem sáhl po odpovědi od Shiiny, rozbalil jí a přečetl. Pravděpodobně budu muset koupit nějaký suvenýr. Nejspíš se zeptám slečny asistentky až tu skončíme aby mě něco doporučila. Nejdřív ale budu možná muset rozmnožit peníze někde u karet. Upřímně jsem tu chtěl Bochi obrat o poslední pěťák a vydělat si slušný balík. Nikdo mě tu neznal... Taková příležitost se nabídne jednou za život. S trochou štěstí mi týden, či víc?, tady přinese více než rok v práci. Bylo na mě vidět, že při pomyšlení na to zářím jak vánoční stromeček.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    

Návrat nahoru Goto down
 
Náměstí Míru
Návrat nahoru 
Strana 2 z 3Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Kuri no Kuni :: Bochigakure no Sato-
Přejdi na: