Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Náměstí Míru

Goto down 
Jdi na stránku : 1, 2, 3  Next
AutorZpráva
H.
Admin*A
Admin*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 212
Join date : 23. 11. 16

PříspěvekPředmět: Náměstí Míru    Mon Feb 19, 2018 11:40 pm


Rušná hlavní ulice, od které vede množství menších a zapadlejších uliček, které skrývají všechno - od obchodů, přes restaurace až k hotelům. Obvykle je náměstí plné lidí, ačkoliv nějakou tu lavičku určitě taky najdete.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Sun Apr 22, 2018 10:52 pm

Ikazuchi mě odvedl do vesnice. Byla jsem ráda, že mě vzal právě sem, protože to množství lidí, co se promenádovalo okolo, mi dělalo dobře. Nebýt sama, to byla ta jediná věc, která mě zajímala. Lidé se otáčeli, když mě vedl kolem nich, ale já si ničeho nevšímala. Byla jsem ráda, že mě drží, protože kolena se mi ještě pořád dost klepala. Byla jsem zvyklá na tvrdé tréninky, ale nikdy mi nikdo neudělal tohle. Žila jsem si svůj šťastný život s otcem a matkou a nikdy nezakusila nic zlého. Hádám, že po tomhle se budu v noci probouzet s křikem ještě dlouho.
Když jsme procházeli kolem cukrárny, němě jsem se fialovláskovi vysmekla a vešla dovnitř. Beze slova jsem ukázala na dva obrovské čokoládové dorty, nechala si je zabalit a i s nimi vyšla ven. Posadila jsem se na lavičku vyhřátou odpoledním sluncem a tiše podala jeden z dortů Ikazuchimu. On to možná nepotřeboval, já zase čokoládu potřebovala jako sůl! Když jsem v sobě měla asi tři nebo čtyři sousta, nohama kývala ve vzduchu a jen načerpávala ztracenou rovnováhu, konečně jsem se na něj podívala.
"Gomene.." zamumlala jsem sotva patrně a na chvíli zavřela oči, tvář vystavila slunci, jako bych chtěla do celé té temné situace vnést boží světlo. Pak jsem si povzdechla a pootevřela unaveně oči. "Byla to chyba, měl pravdu. Nikdy se neotáčet zády bylo první pravidlo, které mě táta učil." netrápila mě ta technika. Trápil mě fakt, jak lehce jsem zkolabovala, jak málo mi stačilo k tomu, abych ztratila kontrolu nad situací. Považovala jsem se za silnou, ale byla jsem stále jen nezkušené dítě. Na mé tváři mohl číst jako v otevřené knize. Labilitu. Ale také jistý náznak naštvání.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Sun Apr 22, 2018 11:27 pm


Když jsem ji takhle vedl, furt to ve mě vřelo, takže jsem si ani neuvědomoval že ji držím za ruku celou cestu až sem. V hlavě mi pořád byl ten idiot a to co všechno se za uplynulých pár hodin stalo. V životě mě u něj nikdo neuvidí, i kdybych měl bejt Genin do konce života. Vedl jsem jí směrem do vesnice, na nějaký jídlo, to ji určitě zvedne náladu. Tak nějak jsem uvažoval. Když se mi vysmekla z ruky teprve tehdy mě jakoby někdo nakopl a já si uvědomil že jsem jí celou dobu držel... za ruku... předevšema. Otočil jsem se kolem, pozorujíc zda mi někdo nevěnuje přehnanou pozornost, či zda se někdo nesměje pod vousy, jako bych snad já něco mohl změnit. No naštěstí všichni dělali "jakoby nic" takže jsem si oddechl a věřil, že nikdo tuhle pro mě nezvyklou situaci neviděl.
Přešel jsem směrem k jedné lavičce a nasadil si kapuci od mikiny. Většinou jsem tak tím zakrýval mé fialové vlasy, no teď jsem tím zkrýval svoji rudou tvář, když jsem si uvědomil do jaké situace jsem se to dostal. Koukal jsem se do země a dělal jsem že neexistuju.
Když došla vedle mě Takara a podala mi jeden dortík zabručel jsem na znamení díků a začal jsem ho ládovat. Nejdřív pomalu, potom po hrstech. Tak dobrý! Chvíli mě to dostalo odvést pozornost od celé situace, když mě Takara oslovila podíval jsem se na ni, z pusou umaštěnou od čokolády.
Chvilku jsem zabručel, při zmínce o otci jsem se zavzpomínal na Inazumu. I on furt kecal o tom jak se nemá smysl otáčet k někomu zády. Napadlo mě několik vtipů a různých žertů jak ji rozveselit ale to nebylo to co teď potřebovala. Potřebovala vědět že v tom není sama, tak jsem se odhodlal zdělit jí něco málo z mé minulosti. Utřel jsem si do rukávu čokoládu, chvilku přemýšlel kde začít a jak svá slova zformulovat. Poté se rozpovídal a už mě nešlo zastavit.
"Když jsem trénoval s otcem vždycky mě štvalo jak slabý jsem v porovnání s ním. Nikdy jsem nevyhrál, ani jeden souboj, vše co jsem se pokusil udělal on bez problémů a mnohonásobně líp než já. Připadal jsem si jako slaboch. Že ho nikdy nepřekonám tak proč se snažit. Kolikrát sem to chtěl vzdát že ninja nebudu. Víš co mi na to řekl?" zeptal jsem se jí řečnickou otázkou a podíval se na ni s mírně zlomeným úsměvem na tváři.
"Tak to vzdej." řekl jsem a uchechtl jsem se "Nevěděl jsem co si o tom mám myslet. Byl jsem beze slov, protože jsem nikdy nevěděl že tu byla ta možnost. Mohl jsem to jen tak vzdát? I kdybych chtěl... nemohl jsem. Něco ve mě vždycky vědělo že tohle je to, pro co jsem se narodil. A i když je ta cesta někdy... trnitá. Všechny ty zmary, neuspěchy a pocity beznaděje, mě udělali silnějším." otočil jsem se na Takaru a mírně jsem se usmál.
"Mohla bys to jen tak vzdát?" zeptal jsem se jí, tak trochu tušíc její odpověď.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Sun Apr 22, 2018 11:57 pm

Bylo zvláštní ho poslouchat. Znala jsem ho dlouho, věděl o mě hodně, ale já o něm příliš ne. Nikdy moc nemluvil o své minulosti a já se zase nikdy nevyptávala. Proč. Byla to věc, která se už stala a nemělo smysl nad ní brečet, nemělo smysl mu připomínat něco, co mu tak bolestně často připomínali ostatní. Slyšela jsem o Inazumovi? Jistě, to snad ani jinak nešlo. Jenže já se bavila s Ikazuchim, ne s jeho otcem, a proto jsem nechápala, co proti němu pořád všichni mají.
Jak se ale zdálo, dnes jsem se měla dozvědět něco ze vzpomínek, které si Ikazuchi odnesl. Poslouchala jsem ho bez toho, abych se na něj přestala dívat. Zkoumala jsem jeho tvář, hledala v ní nějaké důkazy smutku nebo stesku. Někdy se mi zdál tak vzdálený mě, jako bychom každý žil v úplně jiném vesmíru. Přišla jsem si proti němu zase jako malé dítě, které nikdy nezažilo skutečný svět, i když tak rádo vykřikovalo, že už je dospělé a připravené se s ním utkat.
Ale já nebyla.
Zamyšleně jsem se dívala před sebe. Možnost vzdát to? Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Ne proto, že bych nemohla, ale protože to byl prostě můj svět. Kdybych skutečně nechtěla, naši by to nějak překousli, to jsem věděla. Ale ta možnost tu nebyla. Nikdy pro mě neexistovala, protože od první chvíle, kdy jsem se prvně nadechla, už jsem tím byla. Bez toho, abych si to někdy vybrala.
Pohlédla jsem na něj a zavrtěla hlavou. "Nemohla." odpověděla jsem jednoduše a vážně. Znal mě dobře, věděl, co odpovím.
Dojedla jsem svůj dort, vyhodila papíry a místo rukávu použila na otření svých úst vyšívaný kapesníček, než jsem se zase posadila vedle něj. Jak se zdálo, ta čokoláda mi zase uklidnila nervy. Povzdechla jsem si. "Musím zesílit."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Mon Apr 23, 2018 12:24 am

Uchechtl jsem se nad tím jak Takara celou dobu byla vážná a smutná. Nerad jsem ji tak viděl. Sakra to já tu mám bejt ten edgy teenager a ona mě má táhnout zpátky k zemi. Někdy to ale bylo dobré si ty role vyměnit. Od toho jsou přeci přátelé ne? Hlasitě jsem se zasmál nad její narážkou že musí zesílit, možná to nebylo vhodné ale s úsměvem na rtech sem se na ni podíval. Vždycky když jsem byl s ní tak jsem se choval jinak, tak jako kdysi. Upřímně a svůj.
"Je nám třináct. Sotva jsme vylezli z Akademie!" uchechtl jsem se nad tím, jak tu sedíme jako dva staříci na lavičce, pojídajíc čokoládu.
"Máme tolik času na to zesílit kolik jen potřebujem. Společně. A nelam si z toho cvoka hlavu. Seš silná." řekl jsem a mírně se usmál. Když jsem si ale uvědomil jak ... trapně to znělo tak jsem se podíval kamsi pryč abych nemusel udržovat oční kontakt. No to by slaďáren pro dnešní den... nebo radši pro dnešní měsíc stačilo. Já už jsem si svou část odbyl.
Protáhl jsem se v zádech a hlasitě si povzdechl. Nevěděl jsem co si mám o tom našem Senseii myslet. Doufal jsem že nám dá pokoj zase na pár měsíců. Přeci jen mu trvalo dlouhou dobu, než se k nám přihlásil prvně. Nezlobil bych se, kdyby tentokrát byla prodleva o dost délší. Jemu očividně nezáleželo na nás ani buřt. Bral nás jako kotvu, a já rozhodně nechtěl ztrácet drahocené roky mého života, abych mu dokazoval opak.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Mon Apr 23, 2018 6:12 pm

"No právě! Moje máma už byla v mých letech chunin." zabručela jsem, ačkoliv bylo poznat, že zase tak vážně to neberu. Moje máma byla génius, tak jsem si já nikdy nepřipadala. Věděla jsem, že je to hloupost, ale na druhou stranu.. krátce jsem si povzdechla.
"Tobě to neudělalo skoro nic, to já se složila jak pytel brambor.." výčitka? Tak to určitě ne. Spíš naštvání. Na sebe, samozřejmě. Jo, vítej zpět skvělý pocite být zase druhá! Našpulila jsem naštvaně rty a založila ruce na prsa. Pak jsem ale stočila hlavu a usmála se. Mě špatná nálada nikdy nevydržela moc dlouho, ne když seděl vedle mě a pronášel slova, která by ostatní nikdy nevěřili, že vůbec vypustil z pusy. Natáhla jsem ruku a špičkou prstu ho píchla do tváře.
"Zase jsi lepší než já.." poznamenala jsem s úsměvem a natočila se k němu čelem, litovat se? Ne, to nebyl můj styl. Brečet nad těžkým osudem chudinky dcerky slavných Iburi, od které se hodně očekává? Na názoru jiných mi nezáleželo, záleželo jen na tom, co si myslím já a já se zlepším! Energicky jsem vyskočila na nohy, zjevně jsem se už docela otřepala.
"Půjdeme trénovat?" nebylo to nic překvapivého. Já nebyla z těch, co by se hroutili, ne na dlouho. A když byl vedle mě Ikazuchi, všechno se zdálo jednodušší a lepší. Věnovala jsem mu zářivý úsměv. "Viděla jsem, že umíš nějakou novou techniku! Možná bych se měla taky naučit něco nového." zaujatě jsem si zaklepala prstem na tvář, to znamenalo zajít za Bochikage. Na rozdíl od lidí, kteří do kanceláře chodili neradi, já návštěvy naší lady milovala. Protože jsem si vždy přísahala, že jednou tam budu za tím velkým stolem sedět já!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Mon Apr 23, 2018 6:31 pm


"Můj otec kandidát na Raikageho." řekl jsem a zasmál se nad tím, jak směšně nefér musel být v mladém věku. Stejně jako Takara, jsem si z toho nic nedělal. Měl určitě protekci nebo náskok. Není možné že ve třinácti jste největší nadějí vesnice... ne?
Na to že semnou Yogaova technika skoro nic neudělala jsem neodpověděl. Mělo to svoje důvody. Zůstal jsem u toho, že mě chválila a nic víc neříkal.  No nebudu jí vyvracet jak úžasný vlastně jsem no ne?
Takara chvilku vypadala přesně tak, jako když jsem ji po několikáté v řadě, porazil ve sprintu na Akademii. Po chvíli to však z ní opadlo a šťouchla mě do tváře, s poznámkou o tom jak jsem lepší než ona.
"No ták, nech toho. Ještě si o sobě začnu myslet jak úžasný vlastně jsem a vleze mě to do hlavy... Navíc, kdyby šlo o všechno jinýho než Taijutsu a Ninjutsu, jsem bezradnej." řekl jsem, protože to bylo něco k čemu sem na Akademii neměl daleko. Když se postavila na nohy, vypadalo to že na Yogaa už nemyslela a její hlava byla zase na správném místě. Usmála se na mě a já si nemohl pomoct a taktéž se ušklíbl. Při zmínce o tréninku a o mé nové technice jsem se ušklíbl a teď již už bez obtíží vytvořil gumový kunai fialové barvy v ruce, a začal si sním pohazovat.
"Pěkně cool ne?" řekl jsem a chlubil se touhle jednoduchou technikou, jako bych se zrovna naučil Rasenshuriken. Při zmínce o tréninku jsem jí kývl na souhlas. Přeci jen bych jinak asi seděl doma a nic nedělal... teda četl mangu ale...
"Jop. Můžem jít. Jen mě veď milady." řekl jsem a stejně jak ona, vstal z lavičky a čekal kam zamíří.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Mon Apr 23, 2018 6:53 pm

"Já jsem tu ta úžasná." pohodila jsem ladně vlasy a hodila na něj jeden ze série povrchních úsměvů. Co si budeme povídat, na akademii jsem prostě patřila k těm oblíbeným, krásným holkám s blonďatými vlasy a stupidním hihňáním. Protože jsem byla nejlepší. Dokud nepřišel on a nevytáhl mě z mého jednotvárného světa. Čas od času jsem ho ráda popíchla touhle ukázkou slepičího dvorečka, jak jsme rádi mé takzvané bývalé kamarádky častovali. Vážně jsem to samozřejmě nemyslela, ačkoliv zdravé sebevědomí jsem měla a to nemohl zničit jeden neúspěch.
Přešel můj povzdech nad tím, že on to zvládl bez problémů a jak se jen lehce zamračila. Někdy to dělal, utnul mou zvědavost podobně netaktním způsobem, na který jsem nemohla říct ani popel. A to bych se ho přitom tak ráda zeptala, jak to mám udělat taky! Pche. Ale mlčela jsem, už dávno jsem věděla, že nutit Ikazuchiho do čehokoliv, co nechce, je jako házet hrachem o stěnu.
No a samozřejmě by to nebyl on, kdyby si nezahrál trochu na borce, když si tam s tím ledabylým výrazem vytvořil fialový kunai. Jeho schopnosti jsem sice znala, ale tohle jsem ještě neviděla. Prohlédla jsem si kunai zblízka. "Woooow, pěkné!" usmála jsem se uznale, ale pak se jen provokativně usmála. "Ale proti mě pořád k ničemu." ušklíbla jsem se, zatímco jsem se konečně narovnala.
"Fajn, tak pojď!" bez přemýšlení jsem ho čapla za ruku a táhla ho za sebou. Jako klasicky mi bylo jedno, kdo nás vidí nebo jak se kdo tváří, prostě jsem utíkala jako splašená a usmívala se u toho, protože jsem se prostě už nemohla dočkat!
-Přesun-
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Tue Apr 24, 2018 4:22 pm

Někdy, jen někdy, když se takhle tvářila a chovala, jsem si dokázal vzpomenout proč jsem ji nemohl na Akademii vystát. To jak byla obklopená všema těma nánama, co jí dokola opakovali básničku jak úžasná vlastně je. Snad to dělali proto, že oni sami stáli za zlámanou grešli, tak si chtěli půjčit trochu toho talentu, který vyzařovala. Vždycky jsem si myslel, jak příšerná osoba to vlastně je. Vše jí strčili na stříbrném podnosu. Nikdy se v životě nemusela starat o to co bude mít na večeři a nemusela se probouzet uprostřed noci aby udržovala oheň. Nikdy v životě by mě nenapadlo jak může být život vtipný. Teď z nás byli nejlepší kámoši a jeden bez druhého nedal ani ránu.
Ohledně mého výtvoru, přišla po rychlém vzestupu do výšin na hřbetu mraku samolibosti, rychlý pád na tvrdou zem s nápisem "realita". Mírně mi cuklo obočí a bylo vidět že mě její poznámka trochu rozproudila. Podobnou narážku totiž měl i Yogao o tom, jak zbytečná to technika vlastně byla. Než jsem však stačil říct nějakou chytre vymyšlenou odpověď, byl jsem čapnut za ruku a táhnut kamsi do neznáma.
"Heej!" bylo jediné na co jsem se zmohl. Byl jsem docela rád že mám kapuci hluboko v obličeji, aby nebylo vidět, že jsem rudý jak rajče.


-Přesun-
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 48
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Thu Apr 26, 2018 12:42 am

Natírání dětských prolézaček
Než jsem sehnal barvy ve skladu, skočil domů vyměnit oblečení a vrátil se sem, slunce se již naklánělo přes okraj k několikahodinovému spánku. Touto dobou život na dětském hřišti byl nulový, takže jsem měl na práci klid a také trochu toho rudého světla. Prolézaček tu nebylo mnoho. Všiml jsem si houpaček, jakési atrapy, co měla být dětským hradem spolu se skluzavkou, pár kovových konstrukcí pro skákání, houpání se, no a nakonec postranních laviček. Tahle práce byla jistě ta nejlehčí ze všech, co jsem dosud udělal. Za jeden den toho bylo snad více než dost! Mohl jsem u toho prostě vypnout, stačilo vzít štětec, otevřít barvu, promíchat a začít malovat. Nemohl jsem si nevšimnout, že zdejší park měl nejvyšší čas na přebarvení. Na některých místech barva ani nebyla, koukalo na mě namodralé dřevo nebo jen zrezavělá kovová konstrukce v celé své kráse.
Nebylo na co čekat, sebral jsem štětec, smočil ho v barvě a pustil se do toho. Mazal jsem štětcem tam a zpátky, následně tam a zase zpátky, a tento cyklus jsem opakovat hned několikrát, aby byl nátěr dost silný a vydržel dětské radovánky. Není to ani tak dávno, co jsem si přesně na tomto hřišti hrál i já. Jo, co kotoulů jsem tu udělal. Jó, a kolikero boulí jsem si odtud přinesl domů. Oživilo to mé téměř zapomenuté paměti. Když je z vás Shinobi z povolání, často zapomínáte na ty časy, kdy vaší největší starostí bylo skočit z větší výšky než váš úhlavní nepřítel. Kdyby někdo četl v mé hlavě, určitě by si řekl, co to ten skrček vzpomíná na dětství, jakoby byl stařík. Holt to ve mně vyvolalo vzpomínky, nemohl jsem si zkrátka pomoct. Když jsem skončil s konstrukcemi, vrhl jsem se na houpačky, pak na hrad, no a nakonec na ty proklaté lavičky. Když mé dílo bylo dokonáno, plechovka s barvou byla naprosto prázdná a celý park zářil při Měsíčním svitu jako oceán. Byl to krásný pohled, společně s parkem jsem oživil i krásné vzpomínky, které mi pomohly úplně zapomenout na útrapy z dnešního dne. Zahodil jsem štětec i plechovku do koše cestou domů a šel se vyspat. Neměl jsem chuť ve večerních hodinách rušit Bochikage s oznámením úspěchu na misích. Navíc jsem chtěl jít ráno trénovat jednu techniku, kterou jsem kompletně neovládl do dnešních dnů.


// Přesun
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 64
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Sun Apr 29, 2018 12:00 pm

Náměstí bylo rušné jako v téměř každou hodinu dne. Lidé pospíchali do obchodů, maminky vozily kočárky a děti si hrály. Celá ta idylka mě donutila jen znepokojeně našpulit rty. Bezstarostný to život obyčejného člověka. Jaká nuda! Nicméně alespoň jsem si díky tomu všimla laviček a prolézaček natřených všemi barvami duhy. V hlavě jsem si odškrtla jednu z mnoha položek, takže ten prcek to zvládnul, co? Skvělé, kdyby přišel zas, mileráda bych mu uložila další úkol, tahle vesnice měla mnoho vad na kráse, potřebovaly by se posbírat odpadky a z mého báječného místa šikmo od budovy Bochikage bylo nádherně vidět, jak jsou všechna okna té majestátní budovy zapatlaná. Alespoň bude dost misí pro moc aktivní geniny!
Nicméně já se znovu rozešla, svižně a sebevědomě, jako bych přesně věděla, kam jdu. To nebyla tak docela pravda, protože jsem šla spíš instinktivně, byla jsem v té firmě kdysi dávno, když jsem šla reklamovat nákladní výtah z nemocnice. Jenže žádná podobná firma ve vesnici nebyla, takže tahle musí stačit, když to chce Lady tak rychle. Nevadí. Zahnula jsem do jedné postranní uličky a zůstala stát před nevelkou budovou s křivým nápisem nesoucím název oné firmy. Bez váhání jsem vešla a přes recepci se dostala přímo k vedoucímu. Přes krátký rozhovor - Neznáme se slečno?, jsme se konečně dostali k jádru problému a třebaže se ten malý mužíček cukal, stačilo několikrát mezi řečí zdůraznit onu kouzelnou formulku Lady Celsia a na konci dodat, jak jednoduchá a efektní reklama na té nejznámější budově ve vesnici by to byla. Vybrala jsem krásný prosklený výtah, který by mohl sloužit také coby atrakce pro návštěvníky, protože by mohl poskytovat skvělý výhled. Také by chtělo zrekonstruovat k tomu celou budovu, ale to se musím dohodnout na účtárně. Neopomněla jsem samozřejmě zdůraznit, že si zakládám na rychlosti a tichosti, přece jen rozlícená Lady vyrušená od Manuely sbíječkou, to nechtěl zažít nikdo z nás. Odcházela jsem s dobrým pocitem, protože hned za mnou vyběhli dva mladíci spočítat všechny parametry, aby se se stavbou okamžitě začalo. Dobrá práce, Yaguro! Bod pro tebe!
Nakonec jsem se zastavila v přistěhovalecké čtvrti a koupila jídlo s sebou. Venezuelské sice nebylo, jak jsem chtěla, ale dost se tomu podobalo a já si říkala, že to by k Manuele mohlo být to pravé. Že Lady nebude nic jíst mi bylo jasné, proto jsem se o to hodlala postarat sama. Se svou skromnou porcí jsem se usadila na jednu z těch čerstvě natřených laviček, samozřejmě po kontrole suchosti nátěru a pustila se do jídla. Pohled na hodinky mě ujistil, že ještě nějakých dvacet sedm minut k dobru mám. Ha, jsem zatraceně perfektní!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Jomei
Velitel Arashi
Velitel Arashi
avatar

Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 19. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Sun Apr 29, 2018 1:26 pm

S klasickým svým bleskovým příchodem jsem se objevil přímo za lavičkou na které seděla ona blonďatá kráska. Ne, že bych byl nějaký stalker, ale když jsem z budovy naproti klasicky přemýšlel, z koho si dnes má provokující stránka pošmákne, byl výběr oné perfektní blondýnky jasný.
S rukama v kapsách, dnes již bez Arashi oblečení, že by mě na ulici snad i v bílém triku snadno přehlédli, jsem ji sledoval. Vážně, nebyl jsem stalker, ale když jsem si ji prohlížel, nemohl jsem si do téhle perfektně upravené krásky nerýpnout..
"Ale jaká náhoda, zrovna jsem na Vás myslel.."   Komplimenty, mi nikdy problém nedělaly. "Taky chodíte někdy na sluníčko?" Myslel jsem, že celým tím svým skákáním okolo Lady Bochikage, už zapomněla, jak to vůbec venku vypadá.
"Mimochodem, zdravím, slečno sekretářko.." Ušklíbnul jsem se, zatímco jsem se bez optání posadil hned vedle ní. Očima ji pozoroval, propaloval, líbil se mi ten styl paní netykavky, vážně, možná bych na to i skočil, ale to bych nebyl já.
A co, že tak důležitého jsem tady vlastně dělal? Zatímco jsem všechny své jednotky pověřil vyšetřováním útoku na Konohu, já se prostě flákal po vesnici. Bezcílně, dělal jsem to rád a často, nebyl jsem ten chladnokrevný Arashi za kterého nás všichni mají, prostě jsem jen se snažil nás trochu oddělit od všech těch potulných a od stárnoucího vedení naší vesnice. Nic proti Lady.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 64
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Sun Apr 29, 2018 1:58 pm

Neměla jsem v sobě ještě ani dvě sousta a už jsem měla zkažený celý oběd. Cítila jsem, jak se kolem zvířil vzduch, ačkoliv jsem nikoho neviděla. O koho se jedná jsem poznala až když promluvil, zato jsem se ani nemusel otáčet, abych hned nevěděla, o koho se jedná. Ten pobavený hlas s příměsí provokace bych fakt poznala kdekoliv. Položila jsem vidličku a povzdechla si, jako by se mi přihodilo něco strašně přitěžujícího. Taky jo, jeden blonďatej nafoukanec.
"Vážně? Já na Vás už zapomněla." odvětila jsem bez zjevné snahy tvářit se mile a pokračovala v jídle, že bych doufala, že ho tahle narážka urazí a on odejde? Ne-e, něco mi říkalo, že to se nestane. A měla jsem pravdu, když jsem si uvědomila, že se posadil vedle mě. Čekala jsem klasickou Arashi výbavu, takže jsem byla krapet překvapená, když jsem ho uviděla v civilu. Vypadal jinak. Ještě jako větší provokatér. Obrátila jsem hlavu, aby si náhodou nemyslel, že ho pozoruju, když jsem se na okamžik střetla s jeho modrýma očima.
"Nemáte na práci něco důležitého? Třeba řešit situaci v Konoze nebo tak?" to znělo trochu jedovatě, přece jenom Lady tam má žlučníkový záchvat a tady pan Arashi si sedí a opaluje se. Ačkoliv to moc nepotřeboval, opálený byl hezky. Divné na někoho, koho si představujete jenom v nějakých podzemních tunelech a ve stínu. Ačkoliv já o něm nic nevěděla, nakrásně mohl přinést vzkaz a být stejná podržtaška jako já. Strčila jsem si do pusy kousek zeleniny.
"Mimochodem zdravím se říká na začátku, dřív než se někomu objevím za zády. Takové zvyky jsou možná v pořádku v Arashi ale ne mezi slušně vychovanými lidmi." jo, dneska jsem měla tu moralistickou, jak se zdálo!  
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Jomei
Velitel Arashi
Velitel Arashi
avatar

Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 19. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Sun Apr 29, 2018 2:33 pm

Zatímco slečna příjemná už od pohledu, se snažila vyhýbat jakémukoliv očnímu či fyzickému kontaktu se mnou, já ji pozoroval naopak bedlivě. Já ti dám Bochikage, že není moje liga. Ani nevíš, co je moje liga. Sledoval jsem každý její pohyb, její chladný výraz a bavil se na tom.
Asi jsem nepředstavoval ten typ toho, co poslouchá rozkazy. Já jsem své jednotky snažil držet vždy mimo dosah Bochikage, možná to nebylo fér, ale nelíbilo se mi postavení vesnice mezi ostatními. A proč jsem se tu tak krásně opaloval? Nemusel jsem zrovna jí své důvody udávat. Až mě bude potřeba, tak se tam objevím.
"Ale já mám na práci něco důležitého.." V očích mi zajiskřilo, když jsem ji zrovna hodnotil.
"Třeba najít způsob, jak Vás pozvat na večeři.." Bylo mi jasné, že řekne ne, ale byl jsem až moc tvrdohlavý, než abych to vzdával předem!
Možná jsem měl být ten prototyp toho dokonalého a poslušného Shinobi. Ale od jisté doby jsem zjistil, že tupě poslouchat rozkazy zrovna nebude moje parketa a že takhle to prostě nefunguje. Všechny mise i rozkazy jsem plnil s nejlepšími výsledky, ale nehodlal jsem tomu obětovat vše, mám taky svůj život.
"A vy byste náhodou neměla být dávno v kanceláři chystat Lady čaj a masáž nohou?" Povytáhl jsem obočí, ne, že bych kritizoval její práci, mě ostatně bylo jedno, jak jiní lidé žijí. Ale ona nebyla žádná chudinka, co se rozpláče. A já byl přeci jen někdo, kdo jí skládal komplimenty.
"Mimochodem, dnes Vám to sluší.." Že jsem si nemohl pomoc? Nemohl.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 64
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Sun Apr 29, 2018 2:58 pm

Dělala jsem, že vůbec nevnímám, že na mě tak zarytě kouká. Hleděla jsem si oběda a doufala, že třeba ta ignorace zabere, ačkoliv tak naivní jsem zase nebyla. Možná mi mělo lichotit, že se mu evidentně líbím, protože čistě vzato byl rozhodně snem každé dívky. Tedy každé až na mě. Protože mě neskutečně rozčiloval! Tou jeho pohodou a úsměvem, jakože je to v cajku baby! Pche!
Ani jsem nezvedla hlavu od jídla, když to vyslovil, nezačervenala se ani nezahihňala, jak byl pravděpodobně zvyklý. Protože i já byla na tyhle nabídky celkem zvyklá, a proto jsem jen pokrčila rameny.
"Lituji, nemám čas, dávají hrozně zajímavý dokument o zvířatech." v návaznosti na to jsem zůstala sedět, způsobně si ubrouskem utřela rty a zahleděla se kamsi do dálky, vypadajíc, že mám všechen čas světa. Nebylo tak těžké odhadnout, že nejsem fanda čehokoliv chlupatého, co by mi zničilo šaty, natožpak uslitaného nebo jakkoliv otravného. Zvířata jsem neměla ráda. Ale chtěla jsem mu dát najevo, že radši koukat na velryby než být další blonďatá kráska na dlouhém seznamu.
Zatímco pokračoval další větou, která by mě možná i mohla urazit, vyndala jsem kapesní zrcátko a nanesla na rty rtěnku. Polibkem poslaným sama sobě do odrazu jsem skončila a konečně se na něj podívala, jasně a zpříma, aby si třeba nemyslel, že tady klopím zrak ze studu, že vedle mě sedí takovej jakože borec. "Měla, ale užívám si sluníčka." odvětila jsem jako odpověď na tu předchozí otázku, tentokrát pohledem neuhnula.
"Děkuju." ode mě už asi nečekal nesmělé pousmání a zastrčení pramínku vlasů za ucho. Bylo znát, že i tohle jsem už párkrát slyšela. Ačkoliv ano, ráda jsem to poslouchala, protože jsem si na svém vzhledu dávala vždy záležet. Pozorně jsem si ho prohlížela, stejně jako on mě. "Jak že se to jmenujete?" nevinně jsem na něj zamrkala dlouhými řasami, ačkoliv to byla trochu podpásovka, protože jsem si jeho jméno pamatovala moc dobře. Ne vždy se vám někdo představí takovým způsobem, jako Jomei, že?
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Jomei
Velitel Arashi
Velitel Arashi
avatar

Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 19. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Sun Apr 29, 2018 3:29 pm

Její ignorace byla vážně roztomilá! No vážně, nechápu, proč už jsem to dávno nevzdal, když mě tahle ledově bodla do srdce, au! Ale nějak se mi tahle chladná Elza zalíbila a já jsem měl rád výzvy! Nevím, co si o mě slečna myslela, ale možná jsem nebyl svatoušek, ale k dívkám jsem se vždycky choval s ohledem, z nějakého chorobného hovada jsem už dávno vyrostl! Naopak, bavilo mě ji poznávat, sledovat, zjišťovat nové věci. Třeba jaké jídlo si ráda dává, kam ráda chodí, kam se její pohled ubírá.
"Tak večeře u dokumentu o zvířatech?" Mě to bylo jedno, klidně se na páření orangutanů milerád podívám s ní! Ne, vážně, její sarkastické poznámky mě neodrazovaly, ba naopak. Chtěl jsem shodit tu její perfektní bezvýraznou masku. I když byla moc hezká! Neříkám, že mě nehypnotizovaly její rty a všechno, ale to by byla nuda hned takhle!
"Budu hádat, perfektní výsledky na Akademii, předpokládám, že zase tak neschopná nebudete, perfektní přístup, perfektní vzhled, perfektní známky a hodnocení.. Nedivím se, že se neusmíváte, není to zábava!" Vážně, i já kdysi chtěl být naprosto stejný jako ona, a že taky jsem.. Ale zjistil jsem, že tohle není všechno.
"Můžeme podniknout něco zábavnějšího.." Ne, myslel jsem třeba, byla někdy mimo vesnici, dělala něco, co se nesmí? Jak by mě bavilo ji zkazit, ale nejspíš dostanu jen ledovou sprchu! Ale co už.
Protáhnul jsem se a pokrčil rameny, na to jméno jsem se jen ušklíbnul.
"Já už stejně vím, že jste si o mě našla všechno.." Nikdy by se nebavila s neznámým. Její sebevědomí a přístup mě bavil, vážně. A nemusím se chvástat svým jménem pokaždé, leč je okouzlující.
"Ale já to Vaše stále nevím, sekretářko.."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 64
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Sun Apr 29, 2018 4:14 pm

Povzdechla jsem si, proč to nechtěl pochopit? Začínala jsem se bát, že čím víc bude pokračovat, tím míň důvodů k tomu ho dál ignorovat budu mít. A já jsem rozhodně nechtěla, aby nabyl mylného dojmu, že se mi to náhodou líbí. Nelíbí! Ačkoliv ten jeho přístup byl.. jiný. Oproti mě určitě. Já co si vždy nechávala své názory pro sebe a on, který je bez obalu říkal nahlas. Možná mě to určitým způsobem fascinovalo, ale to neměnilo nic na tom, že je to nevychované a neslušné! Já byla naučená splnit si svoje rozkazy, moje práce pro mě byla na prvním místě a o zbytek jsem se nestarala. Možná byl můj život zoufale nudný, ale byl takový, protože jsem to tak chtěla!
"Ano, přesně tak to bylo." odvětila jsem na jeho dlouhý výčet toho, v čem všem jsem byla pravděpodobně perfektní. Tak dobře, u toho vzhledu jsem přece jen pocítila něco víc než jen bezvýrazný nezájem, ale nedala jsem na sobě nic znát. To slovo ke mě totiž perfektně sedělo. Od mala jsem taková měla být, perfektní ve všem, co jsem dělala a i když jsem se už odprostila od své minulosti, stále jsem lpěla na těchto jistotách. Proč, to už jsem nedokázala odpovědět. A teď tu seděl naproti mě on, který představoval naprostý opak všemu, v co jsem věřila.
"Zábavu ve Vašem podání si umím představit." prohlásila jsem konzervativně, ale uznávám, že i já cítila, že jsem akorát suchar. Byla jsem, o tom nepochybujte. Ta perfektní slečinka, co nikdy neudělala nic zakázaného a za všechno okolností se chová správně. Jestli mi to vadilo? Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Nebyla to patřičná myšlenka. Ačkoliv jsem trochu lhala. O zábavě v jeho pojetí jsem neměla ani ponětí, asi proto, že vrchol mojí zábavy bylo tak leda nakupování.
Nakonec jsem se na něj jen podívala, to jeho sebevědomí mě iritovalo! A zároveň mě štval. Protože možná jsem chtěla, ale tvoje složka byla prázdná.. Jen jsem uhnula pohledem a zahleděla se kamsi do dálky, už to vypadalo, že ho úplně zignoruji, ale zase tak ledová princezna jsem nebyla. Když nic jiného, ustál tolik mých hnusných narážek, že si zasloužil alespoň vědět, kdo ho uráží. Jen jsem se na něj krátce podívala. "Yagura."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Jomei
Velitel Arashi
Velitel Arashi
avatar

Poèet pøíspìvkù : 27
Join date : 19. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Tue May 01, 2018 8:40 am

Na tváři se mi rozlil vítězný úsměv, když jsem zaslechl její jméno. Musím uznat, že mě trochu překvapilo, že mi ho řekla, čekal jsem, že vážně bude tak chladná až do poslední chvíle, ale neměl jsem v povaze se vzdávat. Nechtěl jsem ji získat, ulovit. Ne, spíš, byla zajímavá, byla jiná a přesně to jsem chtěl zjistit, přesně proto, jsem ji hodlal otravovat. I kdyby snad jen pro jediný úsměv.
"Hm, čekal jsem spíš něco jedovatějšího, tohle se hodí spíš pro někoho roztomilého a tak.." Mrkl jsem na ni a pokrčil rameny.
"Ale i tak je to hezké jméno.." Byl jsem provokatér, škodoradostný, ale nikdy nikoho neurážel. Na to tady bylo spoustu jiných expertů. Nejspíš byla zvyklá na poklony a na komplimenty, ale já to nedělal proto, abych se jí zalíbil, ale protože jsem prostě tak přímočarý byl.
"Jsi spokojená s tím, že tvůj život tiká přesně jako hodinky?" Zvedl jsem se a zahleděl se na modrou oblohu, bude vážně krásný den.
"Nebo jsi někdy přemýšlela nad tím, že to nejsou jen pravidla a pořádek, co tvoří život? Jsme lidé Yaguro, a chybovat a učit se, a poznávat.. je prostě lidské.." Nehodlal jsem ji přesvědčovat, protáhl jsem si ztuhlé paže. Povinnosti bohužel doběhly i mě.
A pak se svým typickým jiskřením zmizel, ale mezitím jsem se stačil naklonit k jejímu uchu.
"Jen tak lehce se mě nezbavíš.. Yaguro.."

- Přesun.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 64
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Mon May 07, 2018 10:03 am

Upřímně, rozčilovalo mě nejvíc to, jak se nikdy nenechal odradit a zároveň mě to jistým způsobem fascinovalo. Když jsem čekala A, s upřímným úsměvem odpověděl Z. Neměla jsem tušení, co od něj mám čekat a nějak jsem věděla, že prostě nemám věci pod kontrolou a to zkrátka byla věc, na kterou jsem nebyla zvyklá. A možná mě trochu děsila. Jen nerada jsem vstupovala na neprobádané území a bylo jedno, jestli se jednalo o souboj nebo o jednoho zatraceného Arashiho. Opět jsem jen konsternovaně otevřela pusu, abych mu odsekla nějakou jedovatou poznámkou, když jsem zaslechla poslední větu a s modrým jiskřením byl pryč. Zůstala jsem tam sedět sama, s podivným pocitem. S očekáváním. Ale to byla pitomost, z těhle holčičích hloupostí jsem už dávno vyrostla.
Když jsem se z lavičky zvedala, stejně jako on jsem zvedla hlavu a podívala se a modré nebe. Pravidla, pořádek, chybovat, lidské.. Jeho slova mi zněla v hlavě jako nekonečná písnička a já jen zamračeně pozorovala mraky. Nevěděla jsem, co si o tom všem mám myslet. Možná se někteří lidé mohou chovat jako on, možná vážně můžou. Ale já ne. Někdo musí mít povinnosti, někdo musí mít řád, aby jsi měl co porušovat..
Konečně jsem sesbírala své věci a vydala se zpět do kanceláře.
-Přesun-
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 48
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Sun May 27, 2018 7:24 pm

Byl jsem unavený jako tažné zvíře, dnes už toho bylo zkrátka moc. Trénink byl na správné cestě, to mi dělalo radost. Co mi však nedělalo radost, byl chlór, který se mi dostal do ještě nezhojené rány nad okem. Sem tam to začalo až nesnesitelně pálit. Místo slz se mi však na tváři vždy objevil jakýsi podivný výraz, který byl prostým kmánem těžko čitelný.
Procházel jsem náměstím. Pokaždé mi to trvalo dlouho. Vnímal jsem okolí a hrozně se tím bavil. Poslouchat děti, tedy ty mladší než jsem já, starce a stařeny atd. Všechno tohle jsem si užíval. Tady se člověk nikdy necítil sám. Můj zrak spočinul u stánku s uzenými rybami. Pokaždé, co jsem viděl uzenou rybu, vzpomněl jsem si na matku, jelikož mi ji dávala každé ráno k snídani. Prý kvůli vitamínům nebo co. Nevím, kdy jí konečně dojde, že na snídani je nejlepší balík bonbonů. Zakroutil jsem hlavou a šel jsem dál. Ryba určitě není to, co si teď dám. Procházel jsem tedy dále, než můj zrak spočinul opět na něčem úchvatném, na bistru s rámenem. Jo, ten jsem měl radši než rybu. Můj žaludek poslal mému mozku vzkaz v podobě kručení břicha. To bylo ono!
Došel jsem tedy dovnitř, objednal jsem si, usedl ke stolu u okna, abych se mohl dívat na lidi venku a pustil se do své extra masové porce s rýžovými nudlemi! Co sousto, to zlato na jazyku. To proto jsem jedl pomalu. Měl jsem dost peněz z posledních misí, takže mě napadlo, že po jídle bych se možná ještě stavil do jiných obchodů a obchůdků. Nikdy nevíte, na co tu můžete narazit!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hirokata
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 31. 12. 16
Age : 13
Location : Bochigakure no Sato

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Wed May 30, 2018 9:45 pm

Původně jsem měl namířeno k samotné Bochikage, která se ale v kanceláři nenacházela. Nechtělo se mi na ní čekat a proto bylo mnou samotným rozhodnuto že bude lepší si zatím zajít do obchodu prodat pár bylinek, které se poblíž Bochigakure no Sato špatně shání. Takovéhle zboží se prodává hlavně na náměstí míru, které nebylo zrovna mojí oblíbenou lokalitou. Nesnáším rušné ulice, ve kterých do vás každou chvíli strkají. Lidi mi tak úplně nevadili ale všechno s mírou. Byli to takové tradiční vesnické trhy, kde se prodává nebo vyměňuje. Nebylo příliš těžké prodat pár bylin a zároveň několik lékařských pilulek pro shinobi. Tohle mi vyneslo dostatek financí na to, abych si mohl zaplatit opravdu luxusní oběd v nedaleké restauraci.
Byl jsem vychováván rybářem u kterého byli ryby na denním pořádku. Tyto chutě mi byli blízké a proto rybí restaurace, která byla spíš fastfoodem byla mojí volbou číslo jedna. „Dal bych si toto“ a ukáži na pokrm číslo 22. Restaurace se nachází mezi ramen restaurací a sašimi specializovanou prodejnou. Jakmile mi přinesou rybu na špejli, tak se do ní s chutí pustím. „Mlaskám tak nahlas že to pravděpodobně slyší zákazníci vedlejších restaurací“. Bylo mi to vskutku jedno, co si kdo myslí. Já jsem tu právě měl gurmánský zážitek a to je hlavní.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 48
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Wed May 30, 2018 10:11 pm

Pochutnával jsem si na posledních locích rámenu. Mísu jsem měl u úst a každé polknutí mým chuťovým pohárkům přinášel neskutečně krásný pocit. Periferně jsem z okna zahlédl chlapce, možná byl i v mém věku. Zvláštní, vypadal jako Shinobi, chodil jako Shinobi, ale přesto jsem si ho z Akademie nepamatoval. Odložil jsem prázdnou mísu na stůl, ruce stále držíce na ní, a sledoval jsem, jak si tak kráčí k restauraci s rybami, na které jsem neměl pro změnu chuť já. Přišlo mi strašně zvláštní, že ho neznám z Akademie. Zapomněl jsem? Možná. Ale moc jsem tomu nevěřil, protože i přes moji děravou palici jsem si byl jist, že znám každou tvář z mé třídy. Nechal jsem na stole tip, zvedl se a vyšel ven.
Nešel jsem ho oslovit hned, chvíli jsem ho sledoval. Kdyby nebyl ke mně otočen zrovna zády, asi by to i poznal, protože jsem to ani nijak netajil. „Ach, nechápu, jak tu ještě někdo může jíst ryby. Vždyť to tu každý jí od dětství. Jak to, že to celej život těm lidem chutná…“ Projelo mi hlavou těsně předtím, než začal mlaskat. Vyjel ze mě dušený smích, protože ani plné náměstí tohle nepřehlušilo. Nabyl jsem dojmu, že je nejlepší čas na to ho oslavit. Nakračoval jsem pomalu, až jsem stál zhruba dva metry od jeho zad.
Hej, ty tam…“ Řeknu s notnou dávkou předstírané vážnosti, která mi byla obvykle cizí. Řekl jsem to dost nahlas, abych přehlušil i to mlaskání. Někteří lidi se zastavili a pohlédli na mě, jestli náhodou nemluvím k nim, ale můj ukazováček mířící na jeho záda indikoval, že nejsou předmětem mého zájmu. „Kdo jsi?
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hirokata
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 31. 12. 16
Age : 13
Location : Bochigakure no Sato

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Wed May 30, 2018 10:48 pm

Mezitím co si pochutnává na této delikatese za pár korun, už přemýšlí co si dá k večeři. To že ho někdo pozoruje si nevšímal a místo toho tvrdě pracoval na polykání každého sousta. Takhle postupně nevědomky zvyšuji intenzitu a hlasitost mlaskání se stává pro lidi v okolí nesnesitelná. Takhle pokračuji tak dlouho, než si mě někdo dovolí okřiknout. Musím uznat hlasové schopnosti toho chlapce zamnou. „Otočím se čelem k rušiteli mého zážitku“. V první chvíli si všimnu prstu, kterým na mě tak nepřirozeně ukazuje. „Můžeš mi říkat gurmán, kuchtík, milovník všeho, co mohu strčit do pusy nebo zkráceně Hirokata “. Pronesu velmi zaujatým hlasem. Byl to první člověk, který byl schopný přehlušit mé zvuky krmení. Zároveň si vezmu ze stolu malinký letáček, kterým si utřu celou mastnou hubu od ryb. Časopis nesl název svět rypoušů, koloušů, běloušů, matoušků, nekoušu, teploušů či komoušů. Opravdu těžko říct, protože byl dřív umazán od oleje a vyhozen do odpadkového koše, než si to někdo stačil přečíst. „Kdo má takovou drzost, že mě ruší od jídla“ pronesu velmi klidně a vyrovnaně. Bylo zřejmé že mě zajímá s kým mám vlastně tu čest.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 48
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Wed May 30, 2018 11:03 pm

Hirokata… budu si to pamatovat.“ Řeknu ještě předtím, než sám sebe představím. Potvrdilo se, co jsem si myslel. Skutečně jsem neměl ani páru, kdo to je. Tedy kromě toho, že oba jsme měli zálibu v jídle, a že byl schopen si narvat do pusy kde co. Kdybych byl starší a měl z toho větší rozum, chápal bych to jako dvojsmysl. Naštěstí pro něj jsem ho v těchto mých mladých letech nespatřoval.
Kdo jsem… já…?“ Pronesu ještě vážněji než svoji otázku předešlou, zatvářím se velmi vážně a postavím se s pravou nohou vpřed. Mezitím před sebe i za sebe natáhnu ruku s nataženými prsty a mezírkou mezi nimi hledím přímo na Hirokatu. „Mé jméno je Izuna za bouře zrozený, nespálený, syn draků, král všeho oceánů, řek a jezer, stříbrný pán, lamač i nasazovač řetězů, a v poslední řadě budoucí legendární šermíř! Pamatuj si mé jméno!“ Všechny své vymyšlené tituly jsem říkal až se šlechtickou náturou v hlase a při každém zvýšení tónu ze mě sálala odvaha, mužnost, sex appeal a nový parfém z pižma jednorožce. Ne kecám, ale tak to stálo v reklamě.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hirokata
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 31. 12. 16
Age : 13
Location : Bochigakure no Sato

PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    Thu May 31, 2018 9:03 pm

„To si tedy pamatuj!“ vykřiknu s plnou pusou, přičemž mi nejde pořádně rozumět. Vskutku neměl žádnou šanci mě znát s další hromadou shinobi z vesnice. Na akademii jsem chodil sice poměrně pravidelně, ale pokaždé později než ostatní spolužáci v mém věku. Bylo v raných hodinách hodně práce a nebyl čas studovat. Život s rybářem nebyl zrovna med, ale zajišťoval mi nějakou úroveň života. Zároveň jsem nebyl typ člověka, který se nutně potřeboval kamarádíčkovat s hromadou lidí. Mám rád řád, podle kterého si řídím celý svůj život. „Kdyby mě to nezajímalo, tak se neptám“ odpovím klidným ale rýpavým hlasem, na jeho řečnickou otázku.
Tohle ho mohlo v první řadě trochu rozhodit, protože takováhle reakce byla za pomyslnou čárou normálnosti. Rozhodně to nebylo vzhledem k Izunovi myšleno jakkoliv zle, pouze rýpává povaha, malého klučiny mu nedala, aby něco neřekl. Pokud se mnou bude trávit čas, tak si jednoduše zvykne. Takovéhle chování uplatňuji proti všem lidem a hlavně Bochikage u které bych si to neměl dovolit. Mezitím co se začne šlechticky představovat, tak dojídám poslední kousek ryby a zbylé kosti nechávám na pultu, kde je na to vyhrazené místo.
Zároveň ho ale pečlivě poslouchám a napjata poslouchám, čemu všemu ještě vládne. „Trochu se pousměji“, nenechá mě to chladným a právě proto okomentuji tohohle vládce všeho možného i nemožného, jeho vlastními slovy. „Nespálený, syn draků, král všeho oceánů, řek a jezer, stříbrný pán, lamáč i nasazovač řetězů a v poslední řadě průměrný šermíř, kterých je v naší vesnici tucet“. Dosti provokativní věta s kterou dozajista zaútočím na jeho ego. Věta byla také z části pravdivá, jelikož konkurence v Kenjutsu je v naší zemi větší, než kdekoliv jinde. Hlavním důvodem pro tohle chování je sledování reakce, poskládání si psychologického profilu a názoru na Izunu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Náměstí Míru    

Návrat nahoru Goto down
 
Náměstí Míru
Návrat nahoru 
Strana 1 z 3Jdi na stránku : 1, 2, 3  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Kuri no Kuni :: Bochigakure no Sato-
Přejdi na: