Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Komplex tři

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2
AutorZpráva
H.
Admin*A
Admin*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 212
Join date : 23. 11. 16

PříspěvekPředmět: Komplex tři    Mon Feb 19, 2018 11:31 pm

First topic message reminder :


Toto moderně zařízené cvičiště se skládá z několika budov, ve kterých najdete jednak volné prostory pro trénink, jednak posilovnu, bazén a podobné vymoženosti, nicméně můžete také vyjít ven a cvičit na volném place pod širým nebem.  
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi

AutorZpráva
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 64
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Sat Apr 28, 2018 9:05 pm

Jestli mě to dojemné objetí vyděsilo? Vůbec, ačkoliv já samozřejmě tak vřele nereagovala, protože jsem dáma a zachovávám jisté dekorum! Nicméně byla jsem ráda, že jsem stále oblíbenkyně, protože upřímně být s ním bylo o tolik jednodušší než být proti němu! To prostě nechcete.. Nicméně i tak jsem mu musela dát zápornou odpověď. Zavrtěla jsem jen hlavou, práce u něj byla dobrá, nestěžovala jsem si. Mnoho lidí se při ní ztratilo bez jediného důkazu, mnoho skončilo v některém sanatoriu, jiní na mě zděšeně valily oči, když jsem pronesla, že jsem u něj strávila dva dlouhé roky. Ale mě práce pro něj bavila, ačkoliv neříkám, že jsem si neodnesla pár věcí, které se v dobré společnosti neříkají. Nicméně práce pro Bochikage byla přece jen lukrativnější. A bezpečnější. Nechtěl a jsem jednoho krásného dne zmizet stejně jako ty dívky, po kterých jsem pomáhala ničit důkazy.
"Ano, věděl jsi, že protézy už mají svou vlastní kolonku ve výdajích?" zeptám se zamyšleně, avšak nezní to nikterak pobaveně. Každý má nějaký zlozvyk, bylo mi jedno, kdyby tam házela třeba s kyčelní náhradou. Pak jsem se na něj ale podívala a prvně za dlouhou dobu se jemně, skoro nepatrně pousmála.
"Nepopírám, že Lady už má svůj věk a své problémy, nicméně pro vesnici hodně udělala a hodně jí dala. Jsem si jistá, že intelektově sedí na té židli ten, kdo má. Na ty fyzické věci tu má přece jen spoustu jiných." odvětila jsem s lehkostí, sebe jsem samozřejmě nemyslela, já se do žádných bojů dobrovolně nezapojovala. Taktéž můj názor byl jako vždy naprosto neutrální. Pokud jsem skutečně věřila svým slovům? Vždy jsem byla loajální vůči zaměstnavateli a senpai to věděl. Prohlížela jsem si ho v téhle děsivé podobě. "Jsem asistentka Bochikage, je mou povinností tě požádat, abys tu misi splnil." odvětila jsem, avšak rozhodně to neznělo nijak naléhavě. Nutit ho do něčeho, to bylo jako házet hrách na stěnu. Avšak doufala jsem, že by mohl přijmout. Ze známosti.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Sat Apr 28, 2018 9:06 pm


Nádech, výdech. Byl jsem teď v bojovém zenu. Jak se tak říká. Totálně klidný a soustředěný. Hlavě mi zněli všechny ty nadávky od otce. Nikdy nepodceňuj nepřítele. Soustřeď se na to odkud úder vychází a až poté kam směřuje. Nohy o protivníkovi prozradí víc než jeho obličej. Vše tohle, bylo pro mě úplně normální věc. Taijitsu byl můj živel. Kenjutsu má vášeň. Teď  jsem propíchl Takaru pohledem, a byl si vědom dalšího jejího kroku, možná dřív než ona sama. V Taijutsu byla mezi námi velmi viditelná mezera.
Sledoval jsem pohyb jejího těla směrem vpřed. To jak se odrazila a její levačka mířila směrem ke mě. Opět další hláška v hlavě. Šetři energii. Nikdy nepoužívej zbytečně přehnané způsoby jak se bránit či vyhnout. Není to sprint ale maraton. Kdo se unaví první, prohrál. Rychle jsem, tedy uskočil do prava, její ruka lehce proplachtila na místě, kde jsem já stál před chvílí. Já sem teď stál na jejím pravém boku a už jsem byl připraven k úderu. Nikdy neváhej. Každá sekunda je drahocená. moje pěst, mířila na její hlavu a zastavila se těsně u ní. Jediné co mohla cítit bylo lehké cvrnknutí na jejím spánku.
Nedělal jsem to z toho, abych se nad ní nějak povyšoval. Spíš abych naznačil co by se mohlo stát v realném souboji. Upřímně jsem chtěl aby se zlepšila. Vzpomenul jsem si jaké byli otcovi metody když na mě stejný manévr použil on. Najednou mě zabolela hlava a přísahal bych že se mi znova objevila boule na hlavě.
Odskočil jsem do zadu, udělal tak mezi námi místo a začal ji poučovat co dělá špatně. Hlas byl můj ale slova byla mého otce. Řekl jsem jí co dělala špatně aby to příště udělala jinak.
"Přímočarý útok se čte velmi jednoduše. Nesleduj protivníkovu tvář. Ta ti neublíží. Mnohem důležitější jsou jeho nohy a ruce." řekl jsem jí. Přešel jsem do obrané pozice. Celé moje tělo, teď stálo na špičkách. Všechny kroky a ústupy se tak dělali rychleji. Stál jsem tam, v obrané pozici a čekal zda udělá něco jiného.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yogao
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 140
Join date : 17. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Sat Apr 28, 2018 9:34 pm

Prevrátil som očami. Otočil som sa Yagure chrbtom a len som si čupol k zemi, opierajúc sa o moje vlastné kolená. Sledoval som, ako sa tí dvaja pustili do seba. Yagura si to mohla všimnúť, aj keď sám si to nikdy nepriznám.. v mojej tvári bolo vidieť záujem. Aj keď taký .. ľahký, no bol tam. Bavilo ma sledovať ich, bola celkom sranda rozmýšľať, kam by to mohli dotiahnuť. No stále som venoval pozornosť aj jej. Aj keď dosť otrávenejšie, keďže tu bola ako "asistentka Bochikage". 
"Môže mi oblízať polevu.." Odvetil som rozhodne. "Pre mňa nespravila nič, tá misia je na nič a môjmu týmu nič neprinesie.. len otravu, navyše na ňu nie sme pripravený. Nech si tam pošle nejakých pre mňa za mňa holubov a nech  nestrká ten svoj nenormálne starý nos do mojich vecí. Ona a celý jej klan sa môže strčiť.." Zavrčal som pomedzi zuby.
"Odmietam riešiť problémy.. jej posraného klanu, ktorý túto dedinu už raz zničil.." Celkom som sa rozohnil a Yagura mohla celkom jasne cítiť, že bolo dobré sa teraz odo mňa držať ďalej. Sršala zo mňa taká tá nevraživá aura. Áno.. mal som averziu voči našej Bochikage, mal som averziu voči jej klanu.  Yagura vedela, že so mnou v tomto prípade nie je reč. Aj keď o mojej averzii mohla tušiť, pravdepodobne až teraz videla, ako tým celým priam pohŕdam. Dedinu nikdy nezradím, to určite nie.. ale veci potulných mi boli ukradnuté, nech pre mňa za mňa všetci aj vymrú.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 64
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Sun Apr 29, 2018 11:34 am

Povzdechla jsem si. Nebylo to moc překvapivé, byly to přece jen dva roky, co jsem přejímala jeho názory, bez řečí a soudů poslouchala, co má na srdci a že nemá rád Lady, to jsem věděla už dávno. Je fakt, že až takovou nevraživost jsem nečekala, ale připisovala jsem to na vrub celkové situaci. Senpai míval skvělé nálady a míval naprosto strašné. Třeba v tuhle chvíli jsem věděla, že nemá smysl tlačit na něj. Byl naštvaný a rozzuřený. A potom byl potenciálně v nebezpečí každý. Zůstala jsem tedy stát v oné vzdálenosti a podívala se před sebe na ta děcka, která tak urputně sledoval, leč se zdálo, že ho nezajímají. Rychlým zhodnocením jsem měla jasno, doufám, že ta holka má alespoň něco navíc, když v taijustu je úplně k ničemu. Celkově jsem věděla, že tito dva nejsou jen obyčejnými geniny. Za prvné senpai by nepřijmul dvě nuly a za druhé obě ta děcka už jistou pověst měla.
"Podle mých informací by se s nimi dalo pracovat." poznamenala jsem zamyšleně, jako bych jeho předchozí drzé a sprosté souvětí ani nezaregistrovala. V zájmu nás všech jsem z něj hodlala vyjmout jen část informací. Proč se snažit uškodit jedné nebo druhé straně. Místo toho jsem se dívala na ty dvě děcka. Přece jen Senpai nebyl jen děsivě vypadající stalker, byl to skvělý medic, známý šermíř a mistr  v oboru. Ta děcka by měla být ráda, že ho mají za senseie!
Pohlédla jsem na hodinky, no bezva Manuela za hodinu! Povzdechla jsem si a narovnala jsem se. "Musím jít, mám ještě povinnosti. Řekla bych, že teď budete chvíli pod dozorem." nemohla jsem tuto nepříjemnou poznámku opomenout, ač jsem si byla vědoma její nebezpečnosti. Nicméně pak jsem se otočila a krátce zvlnila rty do úšklebku. "Ještě se zastavím, senpai. Mám na tebe prosbu." s tím už jsem se ale doopravdy otočila a rozešla se pryč. Obchodovat s Yogaem, to bude konečně trocha zábavy.
(Přesun)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Sun Apr 29, 2018 2:25 pm

Kdybych s ním zrovna nebyla v souboji, asi bych se na něj jen dívala, jak se ladně a plynule pohybuje, jak to všechno vypadá tak jednoduše a elegantně. Já si přišla jako pytel brambor. Těžká, nemotorná, těžkopádná. Zatímco on jen lehce uhnul do strany, já se div nezabila tou vahou, jakou jsem do úderu vložila. Cítila jsem na spánku lehké ťuknutí a zamračila se. Ne na něj, vůbec jsem na něj nebyla naštvaná. Nebral to vážně, ale ne proto, že bych mu přišla méněcenná, nechtěl mi prostě ublížit. Byla jsem vychovaná přesně tahle, rodiče mě nikdy nenutili do násilných tréninků, nikdo mě nebil do krve, nikdo na mě nekřičel. A já sama věřila, že taková výchova je nejlepší. Rady, pozorování, učení se, ne bezvýznamné demonstrování nadřazenosti a síly, a proto jsem mu byla vděčná.
Narovnala jsem se, poslouchala ho, ale jen kývla na souhlas. Samozřejmě jsem věděla, že tohle není ten správný postup, ale ještě jsem neuměla najít ten lepší. Ale hodlala jsem s tím něco udělat, dvakrát stejnou chybu dělat nechci. Sklonila jsem trochu hlavu, přestala jsem se soustředit na jeho tvář a koukala výhradně na jeho tělo. Ruce v obranné pozici, rozložení váhy jeho těla na špičkách. Kam zaútočit? Opět jsem se odrazila z místa a v jeho těsné blízkosti sevřela dlaně, nejspíš to skutečně vypadalo, že to zkusím s přímým útokem podruhé, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslela. Přes tu obranou pozici se nejspíš nedostanu a i kdyby ano, s mou silou to bude dost žalostná srážka. Mysli, Takaro! Před ním jsem prudce zpomalila, ještě stále v setrvačnosti klesla k zemi, jednám kolenem se opřela o zem a druhou propnutou nohou se mu pokusila podrazit nohy.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Sun Apr 29, 2018 3:12 pm


Postával jsem tam, stepujíc na špičkách a čekal na její další pohyb. Uvědomil jsem si že už to bylo dlouho, co jsem měl s někým vážný souboj. Kdy jsem opravdu mohl bojovat na plno, bez toho abych se držel zpátky. Když se na mě rozeběhla vypadalo to podobně jako předtím. Přímočarý útok. Tady se ale jednalo o Takaru. Nebyla ten člověk co by zkoušel něco dvakrát, když to poprvé nevyšlo. Poskakujíc na špičkách jsem sledoval celé její tělo. Její pohyby. Když byla skoro u mě, všiml jsem si jak se její koleno začalo pomalu lámat, a poté se celé její tělo dostalo na zem. O chvíli později, jsem viděl jak se ke mě blíží její druhá noha, za účelem poslat mě k zemi.
Poskočil jsem na špičkách a celé tělem jsem rychle uhnul ve směru úderu. Její noha proletěla na místě kde byli mé kotníky.
Když tam teď tak klečela na kolenou. Byla poměrně lehký cíl. Opět jsem napřáhl ruku a stejně jako předtím sem předstíral úder, který skončil cvrknutím do jejího čela. Opět jsem odskočil a udělal mezi námi mezeru.
"Vždy počítej s tím, že tvůj útok nevyjde a ptej se, v jaké pozici budu, kdyby se tak stalo." řekl jsem opět otcova slova, poté jsem se usmál a řekl. "Ale lepší než předtím."
Když se postavila na nohy, opět bylo vidět že čekám. Vypadalo to že bych ji zase vítal k tomu ať zaútočí ona a zkusí něco nového. Ve skutečnosti byl můj plán takový, že jakmile se pohne kupředu, vyrazím i já. Můj plán byla kombinace pravých a levých úderů, vůči ní. Samozřejmě bych nepoužil celou sílu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yogao
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 140
Join date : 17. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Thu May 10, 2018 5:08 pm

Po nejakom čase som sa rozhodol.. že odtiaľto odídem. Dôvod bol jednoduchý. Ich tréning ubiehal dobre aj bez mojej prítomnosti a.. úprimne ma dosť navnadili. Nechcel som však pred nimi prezradiť moje krytie a tak som sa rozhodol trénovať inde, než tu. Nie naozaj.. na čo by som to robil? Momentálne moju prítomnosť nepotrebovali. Vytratil som sa pre to na miesto, kde som mohol pokojne trénovať .. do môjho labáku.
(presun)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Sun May 27, 2018 7:10 pm

Ne, že bych tak úplně neplánovala dopředu a nečekala, že se to nepovede, ale moje momentální dovednosti prostě nebyly na takové úrovni, abych dokázala adekvátně zareagovat. Byla jsem docela pomalá a k tomu ještě neschopná, co se taijutsu týče. Výsledek? Po cvrknutí do čela jsem se frustrovaně svalila na zadek a nahodila zhruba takový výraz, jaký měl fialovlásek na avataru. Ksooo, fakt jsem nesnášela, když si se mnou tahle hrál. Teda jasně, věděla jsem, že to není nic proti mě, nechtěl mě zesměšnit, ale já se tak stejně cítila. Slabá holka. Naštvaně jsem se posbírala ze země, pořád jsem se tvářila jak velká bublina, ale znal mě dost dobře na to aby věděl, že nejsem naštvaná na něj. Byla jsem naštvaná na sebe, na to, že jsem tak pomalá a nemotorná! Nicméně fňukat jsem mohla i jindy, mnohem efektivnější bylo s tím něco udělat, ne?!
Rozeběhla jsem se znovu, nechtěla jsem to vzdát tak snadno. Pravda, když se pohnul proti mě, na chviličku mnou projela určitá obava. Jako někdo s mými schopnostmi jsem zkrátka neměla ráda bolest a do teď jsem prohrávala, aniž by něco udělal, takže jakouže mám pravděpodobnost, že vyhraju, když jde proti mě? Jenže místo abych se zastavila, jsem se jen pousmála a pokračovala. Kdybych měla uhnout před každým problémem, nikdy se nestanu Bochikage!
Mnohem víc jsem se teď soustředila na své tělo, více jsem vnímala v jakém rytmu se pohybují mé nohy i jakou sílu vkládám do svých rukou. Více jsem se soustředila na něj. Na jeho rytmus. Na dýchání, na to kam přenáší váhu. Potřebovala jsem vědět v jaké situaci kam přenést rovnováhu, na kterou stranu se přiklonit. A snažila jsem se uplatnit jeho pohyby sama na sebe. Více uvolnit křečovité sevření svých pěstí, dopadat tak, abych se mohla co nejefektivněji pohybovat. Zaútočila jsem pravačkou, ale byl rychlejší, takže mi nezbylo než předloktím vyblokovat jeho úder. Zatnula jsem zuby, sakra byla jsem slabá jak moucha! Pokud zaútočil i druhou rukou, udělala bych to samé a místo svých rukou použila k útoku nohu, kterou jsem se ho snažila kopnout do břicha. Na mém rozkročení bylo jistě patrné, že už víc promýšlím další tah, ačkoliv s mým umem to zase tak horká reakce nebude. Nicméně moje oči ho pozorovaly naprosto soustředěně. Věděla jsem, že na to prostě nemám, ale snažila jsem se z řeči jeho těla vyčíst další krok. Už mě nebavilo být pořád tři kroky z ním!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Tue May 29, 2018 5:28 pm

Jak už jsem řekl, šetřil jsem jí. Nebyl to nějaký ten boj na krev a maso. Spíše jsem ji tak testoval, mířil na místa, na které jsem většinou útočil při pravém souboji jako játra, brada, bránice a podobně. Pokaždé když jsem však viděl že blok přišel o chvíli později než by měl jsem pěst zabrzdil. Takže jediné co mohla cítit byl na oných místech tlak. Chtělo to docela kontrolu z mé strany abych ji vážně neublížil. Nebyla na tokovýhle boj stavěná. Ovšem věděl jsem, že to ze začátku není nikdo.
Když začal útočit ona, chivlku jsem povolil obranu, abych viděl jak je na tom silově. Místo toho abych tedy její údery odkláněl, jsem přešel na přímé bloky a sledoval, jakým způsobem vlastně útočí. Čeho jsem si všiml bylo to, že do útoku nejde celým tělem. Její údery se spoléhali hlavně na sílu jejích paží. Napadlo mě tedy ji trochu poradit.
Místo toho abych ji teď takhle plácal po různých místech, jsem se při jednom z úderů zastavil uskočil dozadu a ukázal že "Time".
"Něco mě napadlo." řekl jsem. Šlo o zlepšení techniky čili se nejednalo o to, aby zvíšila svoji sílu, ale aby využila tu co má.
Přešel sem k jednomu špalku v zemi, který sloužil jako trénink úderů a zkusil jsem jí poradit ohledně Taijutsu.
"Trik je v tom, zapojit všechny svaly v těle a každý z nich použít k úderu. Když mě bylo 6 docela mě překvapilo že nejvíce sílu úderu ovlivňují nohy a rotace těla." řekl jsem s úsměvem a přešel a názorně ukázal.
Nejdříve jsem k úderu zapojil pouze paži, tak jak to doteď dělala Takara, snažil jsem se jí nejlépe napodobit z toho co jsem doposud vypozorval, aby pak mohla poznat změny, které udělám. Udeřil jsem ránou do špalku. Sám sem cítil jak síla úderu stála za prd a i jeho rychlost pokulhávala.
Podruhé jsem však udělal něco jiného. Stál jsem mírně pokrčený v kolenech, levou nohu jsem měl asi o 20 centimetrů k špalku blíže než tu druhou a v pasu jsem byl natočený dozadu o několik stupňů. Nakonec jsem napřáhl ruku a připravil se k úderu.
Když jsem uděřil všechny tyhle svaly pracovali v tandemu. Kolena v kolenech jsem se zvedl, jako kdybych chtěl snad vyskočit ovšem ze země jsem se nezvedl, v pasu jsem se otočil zároveň s úderem a ještě jsem udělal lehký krok kupředu.
Rána která následovala byla mnohem mohutnější než předtím a nebýt gumy kolem mých prstů, nejspíš bych měl nejednu zlomeninu.
Otočil jsem se na Takaru.
"Chce to praxi ale jakmile tomu přijdeš na kloub, zaručeně ti to pomůže."


+1 Taijutsu
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Thu May 31, 2018 4:37 pm

Chvíli jsme bojovali. Tedy, boj se tomu moc říkat nedal, já kolem sebe neohrabaně máchala končetinama a Ikazuchi vypadal, jako by se snažil naučit tancovat kulhavou kobylu. Co na to prostě říct.. Nakonec ode mě odskočil, naznačil pauzu a já se alespoň mohla vydýchat. Na takovou fyzickou zátěž jsem teda zvyklá nebyla, obvykle jsem stála někde v pozadí a nebo se vznášela, popřípadě jsem se prostě rozpadla na kouř, když na mě někdo zaútočil. Teď jsem musela reagovat, hýbat se a ještě se kontrolovat, aby se odvěké pudy v mé krvi nevzbouřily, protože sice by to bylo zajisté příjemnější, jenže na druhou stranu k čemu by mi bylo, kdyby jeho ruka prošla mojí hlavou, že ano!  
Nicméně teď jsem se konečně narovnala, upravila si oblečení, přece jen maminka mě učila být za dámu v každé situaci a pak už jsem Ikazuchiho jen tiše poslouchala. Následovala jsem ho poslušně ke špalku, pozorně naklonila hlavu a dívala se, jak udeřil. Neměla jsem v tomhle praxi a upřímně, asi by mi nedošlo, co se mi tím snaží říct, kdyby se nepohnul tak, jak to bylo evidentně mnohem efektnější. Co si budeme povídat, ono to dávalo smysl. Přimhouřenýma očima jsem sledovala každý jeho pohyb, teď už jsem alespoň orientačně věděla, na co se mohu zaměřit. Jeho nohy, postoj, držení těla, to všechno jsem se snažila zachytit, když udeřil rukou do dřeva. Zamyšleně jsem se podívala na vlastní ruku, věděla jsem, že má pravdu v tom, že prozatím jsou mé údery jaksi povrchní. Proto jsem byla ráda, že se mi snaží pomoct a odhodlaně jsem se postavila vedle něj. Pokusila jsem se napodobit jeho postoj, více se rozkročila než normálně, trup jsem více protočila dozadu, zhoupla jsem se v kolenou, takže se těžiště dostalo o chlup níž. Zvedla jsem pravou ruku a otočila se na Ikazuchiho.
"Tahle?" moje oči byly plné očekávání. Málokdo trénoval tak rád jako já. Nikdy jsem nebyla ten typ, co si rád přichází na všechno sám, já byla vděčná za každou pomoct, kterou mi kdo nabízel, protože jsem věděla, že pokud v tom zůstanu sama, bude ta cesta jen zbytečně delší a složitější. Ikazuchi byl mnohem lepší než já, takže jsem věděla, že jsem v dobrých rukách. Klidně bych ho nechala, a´t doupraví mou nynější polohu, nebyla jsem si jistá, jestli správně stojím, jestli nezatínám některé svaly, které nemám a čekala na jeho verdikt, protože jsem byla zvědavá, jestli i mě tenhle malý trik pomůže se zefektivněním mého úderu.
Taijutsu +1
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Thu May 31, 2018 5:02 pm


Jakmile Takara přešla do bojové pozice pohlédl jsem na ni, a přitom se díval kamsi do minulosti. Vzpomínal jsem na to, jak jsem trénoval s otcem, jaký jsem měl první krůčky. Teprve teď jsem pochopil, jak se musel asi cítit, když jsem poprvé udělal něco dobře. Musím se přiznat, že mi to trvalo dýl než Takaře, no na moji obranu jsem byl o hodně mladší! A hloupější...
Byl jsem do tréninku zapálený podobně jako ona. Všiml jsem si že čeká na to, abych jí pomohl pokud bych si všiml snad nějakého detailu. Musel jsem se přiznat že bylo málo co vytýkat. Kolena byli pokrčené tak, aby v nich generovala více síly a správný postoj. Jediné co jsem zahlídl byl loket, který měla o krapet dál od těla.
Přešel jsem tedy za její záda, něžně uchopil její loket a mírně ho nasměroval do správné pozice, asi o pár čísel níž a blíž k tělu.
"Teď je to dokonalé." řekl jsem prostě a podíval se na ni. Chvilku jsem stál jeko přimrzlej a přemýšlel nad bůhví čím. Poté si uvědomil že jí stále držím loket a zatvářil jsem se jako by to byla snad součást plánu a ne že jsem se ztratil v myšlenkách.
"Ale na mě to nemá." řekl jsem abych odvědl pozornost od mého chování a sedl si pod jeden strom. Na tváři viditelně červený odstín.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Thu May 31, 2018 7:01 pm

Sledovala jsem Ikazuchiho obličej, zdál se mi nějak duchem úplně mimo. Chvíli trvalo, než vůbec zaregistroval, že čekám na jeho reakci. Zajímalo by mě na co vlastně celou dobu myslel. Zdál se u toho tak vážný, někdy mě to až dokázalo rozesmát. Někdy se tvářil tak hrozně vážně a dospěle a vzápětí byl schopný se se mnou doslova porvat o poslední koláček v krabičce. I když většinou byl vesměs gentleman a nechal mi ho. A to jsem se vždycky cítila špatně, protože jsem věděla, jak má koláčky od mojí mamky rád. Takže jsem mu ho stejně dala. Když nad tím tak přemýšlím, není v tom nějaká taktika, Ikazuchi?!
No ale zatímco já přemýšlela o koláčcích a kručelo mi hlasitě v žaludku, fialovlásek se konečně začal soustředit na mě. Postavil se za mě a položil mi ruku na loket. Cítila jsem příjemné teplo vycházející z jeho dlaně a pousmála se. Zjevně si myslel, že jsem nějaká cukrová panenka, no nebylo to hezké? No a pak samozřejmě musel prohodit nějakou pruda hlášku a já jen našpulila rty do ironického úšklebku.
"Jistě pane Všechno-vím-všechno-znám!" vyplázla jsem na něj dětinsky jazyk, ale pak přetočila svůj pohled z jeho červené tváře, nemá náhodou úpal?, ke kusu dřeva. Krátce jsem sevřela pěst a pak ji zase uvolnila, než jsem se pohnula. Ten pohyb vycházel až úplně od mých chodidel, snažila jsem se napodobit svého týmového parťáka, tělo se pohnulo v rotaci zezadu dopředu a všechna ta nahromaděná síla šla skrze rameno do paže. Upřímně, nedala jsem takovou ránu jako před tím Ikazuchi ani teď, jednak jsem takovou sílu prostě neměla, jednak jsem neměla trénink a v neposlední řadě jsem byla srab, co se bál, že si zláme prstíky, ale i tak. Zvedla jsem pravačku a znovu si prohlédla červenající místo, které dopadlo na špalek. No páni.
"Měl jsi pravdu. Vážně to funguje!" ze zamyšlení jsem vykouzlila široký úsměv a nadšeně se zazubila. Věděla jsem, že je přede mnou spousta času a tréninků, ale i tohle stačila. Protože jsem to cítila, že to bylo prostě o něčem úplně jiném!  
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Thu May 31, 2018 7:27 pm

"Děkuji za pochvalu slečno perfektní." řekl jsem stejně kysele jako ona. Nebylo to však ve špatném smyslu. však to bylo jen takové pošťuchování mezi parťáky. Když jsem si všiml že její rána padla na úrodnou půdu. Odemně se ozval jen pomalý potlesk, opět trochu provokativní.
"Hehe. To víš "léta praxe"."řekl jsem a udělal vzdušné uvozovky. Vždycky jsem měl za to, že jsem v tomhle talentovaný. Měl jsem talent na tohle a nic jinýho. Tak jsem hold dělal vše abych ho využil. Byl jsem rád že jsem trochu toho co umím mohl předat dál. Cítil jsem se potřebný a užitečný. Dva pocity, které jsem neměl často. Spíše jsem se vždycky cítil že kdybych zítra umřel, svět se bude točit dál a nikdo si toho nevšimne. Nedělal jsem z toho však vědu.
Poškrábal jsem se na čele a uvažoval "co teď". Stále jsem chtěl naučit onu techniku, no nemohl jsem říct že bych měl takovou chuť, jako ráno. Začalo se už připozdívat. Sedíc pod stromem jsem mohl vidět že obloha začíná mít barvu do oranžova a nebude trvat dlouho než slunce zapadne za obzor a nastane noc.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yogao
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 140
Join date : 17. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Thu May 31, 2018 10:11 pm

Stále trénujú? Prebehlo mi hlavou, keď sa mi ich po dlhšom čase znova podarilo nájsť. No nič. Bolo na čase, aby som začal moju trénerskú rolu brať vážne.. a oni zas svoju rolu študentov. Ak budeme musieť plniť misie, potrebovali sme sa dohodnúť na.. niečom, napr mieste, kde sa stretávať a tak. Síce som si myslel, že by som s tým návrhom trebárs u Ikazuchiho ďaleko nepochodil no.. kto vie. A tak som sa znova objavil medzi nimi. Vlastne .. takmer doslova. Moja postava sa vynorila z mláky, ktorá sa nachádzala v ich blízkosti. Znova som to bol ja. Žiadne pofiderné maskovanie. AJ tak si však obaja mohli všimnúť Nuibari na mojom chrbte. Meč, ktorý bol.. v podstate legendou. Bol som vo svojom shinobi oblečení. Klasická vesta, dlhé nohavice, čelenka na čele. Kto by si bol pomyslel, že aj ja môžem vyzerať ako človek. 
"Yo.. vidím že stále trénujete." Začal som s rukami založenými na hrudi. Usmieval som sa.. pomerne príjemne. Aj keď môj príjemný úsmev dokázal divy. "Za hodinu sa stretneme pri bráne Bochigakure no sato. Bola nám zadaná misia. Jedná sa o eskortu obchodníka a jeho tovaru, ochranu pred prípadnými lúpežníkmi či pirátmi, keďže sa pôjde aj loďou. Zbalte si veci na niekoľko dní. Gambare!" Ako som moje hlásenie podal, tak som znova zložil jednoduchú pečať a na "vodu" som sa znova aj rozpadol.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Thu May 31, 2018 11:28 pm

Jen jsem se uculila, naštvaná? Ale no tak, jsme kamarádi, nebudeme na sebe pořád jako pusinky, jaké by to pak bylo přátelství! Ale i tak jsem se na něj usmála, měla jsem ho ráda a on to věděl a teď jsem ho měla ještě radši, vážila jsem si jeho povahy, protože mě učil přesně tak, jak jsem dokázala pracovat nejefektivněji - rozumně mi to vysvětlil. Měla jsem v plánu svalit se do trávy vedle něj, trochu ho popíchnout a pak ho vzít k nám na tu slíbenou večeři, ale když jsem se otočila, abych si ten rádoby karatistický chvat vyzkoušela podruhé, mezi námi se objevil sensei.
Téměř okamžitě jsem stála v bojové pozici s naprosto chladným výrazem, během vteřiny jsem cítila ten pocit, jako když jsem naposledy byla v přítomnosti tohoto muže a věřte mi, příjemné to nebylo. Jenže jak se zdálo, tentokrát mi mou smrt nikdo ukazovat nechtěl. Zůstala jsem zaraženě stát a jen sledovala, jak zase zmizel. Co to mělo být? Podívala jsem se na Ikazuchiho, jako bych hledala nějakou odpověď. Tušila jsem, že se mu to líbit nebude. Málokdy měnit své názory a tenhle muž.. no řekněme, že nám obou uvízl v hlavě asi trochu nesprávně. Na druhou stranu..
Lehce jsem si rukou objala druhou paži a pohlédla na něj trochu bázlivě. "Já vím, jak to bylo minule.. ale nemůžeme odmítnout jít na misi." nepřežila bych, kdybych měla v záznamech neposlušnost. Budu další Bochikage, takže nemůžu dělat problémy! Podívala jsem se tak trochu s nadějí v očích na Ikazuchiho a čekala, co odpoví. Upřímně, u něj jsem si nikdy jistá nebyla jestli vybuchne a nebo to přejde mávnutím ruky. A mám-li být úplně pravdomluvná.. byla tu ještě jedna věc, která mě lákala. Doposud jsem totiž z vesnice nikdy neodešla.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Thu May 31, 2018 11:51 pm


Když se objevil Yogao byl jsem téměř na nohách tak rychle že jsem se i docela překvapil. V ruce už jsem měl už měl Katanu.
Podíval jsem se na něj a něvěřil že se tváří jakoby nic. Jakoby předchvílí nevyhrožoval životem tomu jedinému na čem mi sakra záleží. Teď tu přišel jako sluníčko, vymóděný a snažil se hrát na Senseie? To zrovna.
Když jsem mu ani nestačil říct ať si nasere a vše od srdce tak jak jsem to cítil, protože vzápětí zmizel musel jsem emoce ventilovat jinak. Naštvaně jsem mrštil Katanu směrem ke špalku a ta se do něj zapíchla. Tu katanu jsem miloval, takže fakt že jsem s ní takhle zacházel bylo pro Takaru jasné znamení, že jsem vzteky bez sebe.
"TEN KŘIVEJ HAJZL! Ani neřekl promiň všimla sis?! Tse a to si myslí že já se k němu připlazím a půjdu s ním na misi? To zrovna!" řekl jsem a doufal že bude Takara na tom stejně jako já. Ovšem... To co řekla mě překvapilo tak, že jsem tam stál jako vytesanej z kamene.
"To nemyslíš vážně?" Zeptal jsem se jí s trochu vyším tónem než jsem k ní mluvil normálně, no ale nekřičel jsem.
Málo kdy se stalo, že bych šel proti Takaře. Že bych ji nechal ve štychu. Ovšem nelíbilo se mi že dneska už jsem více než jednou souhlasil, jen protože naléhala, nebo protože bych jí v tom nechal samotnou, a pokaždé se mi to vymstilo. Jediné co jsem s Yogaem měl v plánu sdílet byla vesnice. Kdyby to šlo, vyřídil bych si zákaz přiblížení. "Fool me once, shame on you. Fool me twice..." Zarkoutil jsem hlavou.
"Promiň."řekl jsem prostě a podíval jsem se na Takaru. Bylo mi jedno co budou za následky. Vězení? Fajn. Posilovat můžu v něm. Vyhoštění z vesnice... Co se dá dělat. Hory mi vyhovovali stejně víc. Upřímně se mi po chatce sem tam zastesklo. Navíc v obouch případech by mě mohla Takara navštěvovat takže to zase takový problém nebyl.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Fri Jun 01, 2018 6:10 pm

Ajaj, bylo to horší, než jsem čekala. Katana kolem mě prosvištěla jen to mrsklo a já se na ní trochu zděšeně podívala. Protože jsem věděla, jaký vztah k ní má. A pak na mě ještě zvyšoval hlas. Jop, to vážně nebylo normální. Jindy bych si nic takového nenechala líbit, ale Ikazuchi měl v mém životě speciální místo a byla jsem ochotná mu ledacos prominout. Navíc když k tomu měl důvod a já to věděla. Jenže on zase znal mě a věděl, jaké mám priority. Proto jsem k němu udělala krok.
"Já vím, že jsi proti a jindy bych s tebou souhlasila, vlastně co to říkám, já s tebou souhlasím i teď. Ale pochop to. Vesnice je pro mě důležitá, záznamy v mé složce jsou pro mě důležité a odmítnout misi, to je protivení se rozkazu a já.. nemůžu." podívala jsem se na něj naprosto vážně. Nejen, že jsem tak byla vychovávána celý život, já jsem tyto hodnoty ctila a pokud Bochikage zadala misi, neodmítla bych ji i kdybych měla jít s Yogaem sama. A Ikazuchi to moc dobře věděl.
"Vím, že jsi proti a hodně věcí děláš jenom kvůli mě a nechci tě nutit, aby jsi šel se mnou. Víš, že já půjdu. Jen nechci, aby jsi se na mě zlobil." zvedla jsem k němu hlavu, pohledem jsem se mu snažila sdělit něco, co jsem slovy vyjádřit neuměla. Byla to jen hloupá mise geninů, ale pro mě to znamenalo něco úplně jiného. I když to byly drobnosti, pořád jsem mohla být vesnici prospěšná a to bylo to jediné, na čem záleželo. Dobrý ninja je poslušný ninja, tak mi to doma říkali. Povzdechla jsem si a otočila se, abych mohla katanu vyndat ze dřeva. S lehkým úsměvem jsem ji podala svému parťákovi.
"Neměl by ses k ní takhle chovat, nestojí to za to." usmála jsem se tak, jak jsem měla ve zvyku.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Fri Jun 01, 2018 7:34 pm


"Ale notak Takaro. Myslíš si že chodit na misi s někým, komu nevěříš aby ti kryl záda má smysl? Jak mu můžu věřit! Život není jen o tom co máš napsaný v papírech. Opravdu věříš že kdyby si ten... člověk jen pohnul prstem aby ti pomohl?"
řekl jsem a odmlčel jsem. Jako vždycky jsem v sobě skrýval pravý důvod proč jsem byl tajhle rozhicovanej z toho Yogaa. Byl to totální scum a vážně bych udělal cokoliv abych se té misi vyhnul. Opravdu jsem ho nechápal. Co takového člověka pohání.
Když přešla k tomu druhému, že půjde nehledě na to co si o tom myslím docela ve mě byl vztek. Na ni jsem ho měl málo ale teď se podle mě chovala absurdně. Byl jsem v takové situaci, že jsem prostě řekl jak jsem to cejtil.
"Tohle je vydírání. Prakticky mi říkáš pojď semnou a pokud nepůjdeš a náhodou se mi něco stane, budeš si to dokonce života vyčítat a zkončíš jako tvůj otec!"řekl jsem něco co jsem možná říct neměl. Jelikož tohle byla až hnusně podobná situace, ve které se ocitl tenkrát on. Když nechal odejít někoho na kom mu záleželo a celou dobu si vyčítal že nebyl po jejím boku, když to potřebovala nejvíce. Když jsem však tenhle fakt vypustil do světa, toho čeho jsem se bál, jen jsem tam němě stál a nevěděl jak dál pokračovat.
Naprázdno jsem teď polkl jelikož sem vážně nevěděl co a jak. Přeci jen jsem jí nikdy neřekl o tom, jak utekl z někdejší kumo a tak to bylo možná poprvé když jsem něco takového vyflusl. Stál jsem tam teď jak bude reagovat. Byl to vlastně můj důvod, proč jsem všechny ty věci dělal. Že jsem jí vždycky kývl na takovéhle věci, jen ze strachu že se bude opakovat otcův osud.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Sat Jun 02, 2018 3:59 pm

Krátce jsem zavrtěla hlavou. "Nemyslím. Avšak věřím, že Bochikage-sama z něj udělala senseie z nějakého důvodu. Neposlala by nás na misi, pokud by věděla, že nám hrozí nebezpečí, ze strany nepřítele nebo kohokoliv jiného." odvětila jsem tiše. Možná to znělo víc naivně, než jsem si myslela, ale jestli jsem v něco skutečně věřila, byla to moudrost a síla Bochikage, ne konkrétní osoby, ale postu, který zastávala. Věděla jsem, že má v mnohém pravdu a nedokázala mu to vysvětlit jinak, ale poslušnost byla a vždy bude pro mě ctností.
Nakonec jsem se ale zarazila. Vydírat ho? To bylo to poslední, o co jsem stála. Opravdu. Mrzelo mě, že si tohle myslí. Znal mě snad tak málo? Bál se o mě, proto to všechno řekl? Chvíli jsem jen mlčela a dívala se před sebe, přemýšlela, co mu mám říct, co mám udělat. Ale nakonec to nezáleželo na něm. Promiň, Ikazuchi, ale to já budu se sebou a svými rozhodnutími žít. To já jsem si stanovila pravidla a podle nich se budu řídit. Nakonec jsem se jen smířlivě usmála. "Nemůžeš mě chránit věčně."
Netušila jsem, jak si to přebere, jestli ho to nenaštve ještě víc, ale byla to pravda. Nemohla jsem neustále stát v jeho stínu, protože moje místo bylo po jeho boku. Měla jsem svou hlavu, ačkoliv se to nemuselo zdát. A nebylo to vydírání. Konstatovala jsem prostě to, co jsem cítila. I přesto pro mě ale bylo něco velmi důležité.
Přistoupila jsem k němu a vzala ho za ruku, bylo mi jedno, jestli se mu to líbí nebo ne, potřebovala jsem dodat na vážnosti svým slovům. Pohlédla jsem mu do očí, jen jsem se usmívala. "Neznám tvého otce ani tvou minulost. Jen co říkají lidé ve vesnici. Spousta z nich ti to vnucovala, ale ty ses nenechal.. tak s tím nezačínej. Ty nejsi jako tvůj otec. Věř mi, jednou v tobě všichni uvidí to, co vidím já." dívala jsem se na něj jasně, upřímně. Pokud bylo něco, co mi chtěl říct, přijala bych to s otevřenou náručí. Pokud ne, nevadilo mi to. Mockrát jsem mu řekla, že na minulosti nezáleží. Mě ne. Pro mě byl důležitý ten jediný moment. Teď.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Ikazuchi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Sat Jun 02, 2018 4:55 pm

Hlasitě jsem si povzdechl a zaskřípal zuby. Tohle bylo na mě moc. Ještě obhajovala tu senilní rašplu jakoby měla snad nějaký zdravý rozum. Pokud se ptáte mě ta byla ráno ráda když si vzpomněla na to jak se jmenuje, natož jak se jmenují ostatní.
Bylo vidět že ona nechápala o co mi jde a odkud vítr fouká, no nebyla to její chyba ale má. Byl jako nikdy. Čas od času mě tahle její povaha o absolutním dodržování pravidel hnala k šílenství. Teď byl jeden z těch momentů. Nasupěně jsem si od ní vzal.
Samozřejmě jsem věděl že je to moje chyba, jen jsem teď nebyl toho názoru to říct nahlas. Kdyby třeba věděla vše co bylo vědět o otci tak by se k tomuhle možná postavila jinak. V hlavě mi křikl hlásek že by bylo vhodné jí o tom říct, ale teď  nebyla ta pravá chvíle.
Plný frustrace jsem zakřičel sám na sebe protože já ji prostě nemohl nechat jít samotnou a ona to věděla. Věděl jsem že kdyby se nevrátila těžko bych tady měl nějaký ten smysl a dokonce života bych se proklínal stejně jako otec.
Nasupěně jsem si od ní vzal Katanu a strčil ji zpět do pouzdra. Ještě jsem jí věnoval nějakej ten pohled, otevřel pusu jako bych jí snad chtěl něco říct ale nakonec jsem tak neudělal a jen jsem mlčky a očividně bez nálady pochodoval na místo setkání. Takaru nechal kdesi vzadu. Stejně tam přijde tak co.

-Přesun
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Takara Iburi
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 10. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    Sat Jun 02, 2018 10:50 pm

Dívala jsem se na něj, viděla jeho rozčílení. A mrzelo mě to. Obvykle jsme my dva byli naprosto perfektně sehraní, ale byli věci, ve kterých jsme si absolutně nerozuměli. Možná to bylo výchovou, možná jsem skutečně byla moc naivní.. ale to se nedalo změnit. On by radši volil vězení, než jít s Yogaem, já zase radši toho nebezpečného cvoka, než mít ve složce červené razítko. Lidé byli různí a jako jsem to já nevyčítala jemu, doufala jsem, že on to nebude vyčítat mě.
Nakonec to vypadalo, že půjde. Kvůli mě. Co jsem měla dělat? Řekla jsem, že nemusí a myslela to upřímně. Nemohla jsem ho tu zadržet násilím a štvalo mě, že to bere tak, jak to bere. Nebyla jsem ten typ, co snáší napjaté situace, ne s ním. Já byla vždycky ten, kdo se ozval, když se mi něco nelíbilo. Jenže to bylo prostě těžké..
Ještě jednou se na mě podíval, otevřel pusu, ale nic neřekl. Zdálo se mi, že mi něco chtěl říct. O jeho minulosti jsme nikdy nemluvili, věděla jsem jen to, co mi řekl otec. A ten jako obvykle s úsměvem řekl jen pár obecných faktů a pak mi jen rozcuchal vlasy, abych prý se na to Ikazuchiho zeptala sama, že mi nemůže říkat věci, které jsou soukromé. A já to chápala, vážně! Jen mě někdy rozčilovalo, jak málo toho o něm vím. Nevěřil mi, nebo proč nikdy nic neřekl? Myslel si snad, že bych ho soudila? Povzdechla jsem si a dívala se, jak se mi vzdaluje. No bezva, teď budu muset ještě mámě vysvětlovat, proč se tvářím jak hromádka neštěstí.
Takhle jsem si teda svůj vstup do týmu a první misi nepředstavovala, fakt!
-> Přesun
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Komplex tři    

Návrat nahoru Goto down
 
Komplex tři
Návrat nahoru 
Strana 2 z 2Jdi na stránku : Previous  1, 2

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Kuri no Kuni :: Bochigakure no Sato-
Přejdi na: