Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Kancelář Bochikage

Goto down 
Jdi na stránku : 1, 2, 3, 4  Next
AutorZpráva
H.
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 195
Join date : 23. 11. 16

PříspěvekPředmět: Kancelář Bochikage   Mon Feb 19, 2018 11:14 pm


Kancelář Raikageho se může zdát strohá a jednoduchá, kdo ví, jestli to tak má být, nebo se Kage ještě nestihl zabydlet, každopádně jako každá jiná kancelář i tato je zabezpečena a hlídaná.
Ordinační hodiny najdete na dveřích.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Celsia Kana
Bochikage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 197
Join date : 11. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Fri Apr 13, 2018 9:59 pm

"V tomhle baráku neumí nikdo chodit včas. To si tu mám i kafe dělat sama, hlavně že za mnou furt někdo chodí a hlídá mě." stoupnu si před schody a dívám se nahoru do patra, kde je někde tam moje kancelář. 
"Ježiši kriste.... kde je ten výtah, nedávala jsem už před měsíce náhodou rozkaz,že tu chci mít výtah? Neberete vůbec ohledy na moji artrózu?" rozhlédnu se kolem, nikde nikdo. 
"Na koho já tu křičím, však tady nikdo nechodí do práce včas!!!!" kouknu na hodinky. Půl sedmé ráno. V kolik začínají na úřadě? Dojdu ke dveřím a tam je napsáno 8:00. Kouknu znova na hodinky. 
"To je jedno mají tu být, když jsem tu já!" neodpustím si znovu zařvat a vrátím se k těm schodům a dívám se zase na ně. Z toho pohledu mě bolí kolena už teď. Chytnu se zábradlí a vycházím tedy schody nahoru jeden po druhém. 
-------
po 20 minutách 
-------
Poslední schod. Měla bych tu zavést výtah. Hned, co přijde asistentka tak to musí zařídit. Nechápu proč mě to nenapadlo už dřív. Dojdu ke své kanceláři. Dveře jsou zavřené. Proč asi? To tu nikdo není? Kouknu se na hodinky.  6:50. Proč tu jsem tak brzo? Vždyť úřad otevírá až v 8. Pokrčím rameny a jdu dovnitř. Hned vedle si přezuju své ortopedické boty a vklouznu do papučí. Pak si vezmu svůj úžasný pohodlný župánek s nápisem na zádech "Babi Bochikage", jednou jsem ho dostala od vnuka, a šla si sednout za stůl. Sklopím zrak na psací desku. Nějaký prázdný. Co jsem dělala včera, že tu nic dneska není? 

Flashback 


"Okamžitě to všechno sbalte a vypadněte! Tady nebude žádná zbytečná tříska na mým stole. Jak máme pak šetřit lesy, když tady furt někdo plejtvá papírama? VEN A VŠECHNO SEBOU!!!" zařvu na asistentku, ekonomku, účetního, zástupkyni odborné komunikace, členy rady, kteří byli mladší jak já kupodivu, svého vnuka, velitele jouninů a nevim, kdo byl ten prcek. 
"Tady se žádnej bordel podporovat nebude!!!" a jen co jsem zakřičela poslední slovo, vypadla mi protéza do klína. To byla poslední kapka poháru trpělivost. 
"A DOFT! FICHNI FEN!!!" vezmu protézu a ve vzteku ji zkrystalizuju a hodím ji proti dveřím, které se stihli zavřít. Protéza se rozbila. Dojdu ke skříňce a vytáhnu z ní jednu z mnoha krabiček a vyndám novou protézu. 
"A chci nové lepidlo na protézu, takové, který mi bude ty zatracený zuby držet!" zakřičím ještě a pak si jdu s úlevou zase sednout. Prázdný stůl. To je ale krásné pokocháníčko. 
 
Konec flashbacku

Hm. Už ani nevím. Tak zase vstanu a dojdu si pro mou oblíbenou knížku od Agáty Christie a začtu se, však on se někdo ukáže, kdo mi udělá kafe.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kenshiro
Chuunin
Chuunin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 16. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Sat Apr 14, 2018 3:17 pm

Po nudě strávené na jedné ze střech v Bochigakure no Sato jsem se rozhodl vydat do kanceláře. Nechtěl jsem tým, ani do žádného patřit, rád jsem jel sám na sebe, proto mě zajímalo jestli pro mě není nějaká práce nebo naopak volno. Už z venku jsem slyšel ten šíleně otravnej křik který se linul z hlavní budovy a já si musel povzdechnout. Ta už si ani nepamatuje jak se jmenuje... Poškrabal jsme se na zátylku. Ano, nikdy jsem tuto ženu neviděl bojovat a měl jsem o vesnici jako takovou strach. Kdyby na ní někdo šel s taijutsu, zřejmě by jí dostal na vozíček a následně do kómatu.
I přes své myšlenky jsem pomalu stoupal po schodech do kanceláře. U dveří jsem se zastavil a zaklepal. Bylo už něco kolem půl osmé a stále tu nikdo nebyl. Ta bude zas řvát... Zase jsem si v duchu povzdechl, bylo to strašně otravný, byl jsem z toho unavený, ale co se dá dělat. Stále jsem jí respektoval jako starou schopnou dámu která mi dělá šéfovou. Neměl jsem na výběr než uposlechnout všechno co si vymyslí.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Celsia Kana
Bochikage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 197
Join date : 11. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Sun Apr 15, 2018 5:53 pm

„Zločinné přepadení,“ řekla paní Oliverová a zavřela spokojeně oči. Když je zase otevřela, vnímala už své okolí lépe. Usoudila, že je v posteli, v jednom z těch dost vysokých, hygienicky vypadajících nemocničních lůžek, kde sebou člověk musí ustavičně házet. Nebyla ve vlastním domově. Rozhlédla se kolem a chvíli odhadovala své okolí. 
„Nemocnice nebo nanejvýš sanatorium,“ řekla.
Jedna sestra stála důležitě u dveří, druhá u její postele. Poznala čtvrtou postavu.
„Tyhle kníry si nikdo nemůže splést,“ prohlásila paní Oliverová. „Copak tady děláte, monsieur Poirote?“ 

Zrovna, když to začínalo být zajímavé, jsem polekaně nadskočila, když se ozvalo zaťukání. A sakra. Co když je to on, ten vrah? Přišel si pro mě? Přišel si pro mě , protože čtu tu knížku. Třeba mě taky praští do hlavy, jako tu nebožačku. Když dovnitř ale nevtrhl jakýsi bláznivý vrah, tak jsem se uklidnila. Ten, kdo byl za dveřmi si musel chvíli počkat, než mi došlo, že nejsem ve světe té knihy. 
"Dál!" třeba to je konečně ta koza asistentka Jules. Káva by bodla.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kenshiro
Chuunin
Chuunin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 16. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Mon Apr 16, 2018 1:20 pm

Chvíli se nic neozývalo, což mě překvapilo, protože bych strčil ruku do ohně za to že jsem jí slyšel až ven. Každopádně, po té chvíle ticha po mém klepání se ozval pronikavý stařecký hlas a já naprosto bez jakékoliv emoce vešel dovnitř. Založil jsem si ruce kapsy a nakráčel si přímo před její stůl. V hlavě jsem se modlil za to ať mi dá radši nějakej svitek s technikou kterou by prohloubila mé schopnosti k tomu stát se legendárním šermířem, což jsem samozřejmě odmítal, ale pořád lepší umět něco nového než nějaká trapná mise. Popravdě, nechtěl jsem ani tým, ani do něho patřit.
"Dobré ráno, Bochikage baa-san." Dal jsem si dva prsty k čelu, které jsem hned na to laxně oddálil. Znal jsem jí v podstatě celý život a tato žena mě moc netankovala. Pro mého bratra neudělala absolutně nic, tak proč bych měl být jedním z nejslušnějších shinobi. Chtěl jsem mít pokoj, kdybych se ale neohlásil, měl bych nejspíš větší průser.
"Rád bych věděl jestli pro mě něco máte, či ne." Doufal jsem však že bude brát na vědomí i to že jsem kdysi patřil do elitní jednotky která měla za úkol chránit a vraždit, i přes to že pod vedením jonina. Takže pokud by si vymyslela nějakou blbost, s největší pravděpodobností jí odmítnu a odejdu. Což by taky mohla být lákavá nabídka.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Celsia Kana
Bochikage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 197
Join date : 11. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Mon Apr 16, 2018 2:26 pm

Prohlédla jsem si hocha,který přišel dovnitř. Frustrovaně jsem se opřela o křeslo. Další namyšlenej puberťák. Bodejť by ne. Zaklapla jsem knížku. 
"Dobré ráno."  mám pocit, že jsem ho viděla poprvé. Mohl by mi udělat kafe, už jsem na něj měla opravdu chuť. Měl nějaký proutek na zádech. A vypadalo to, že je to nějaký meč. Že by patřil k šermířům? Fakticky? To jsem mohla dovolit takhle mladýmu dát meč? musím být senilnější než si myslím. Každopádně jeho laxní přístup mluvil za vše. Nudil se. Už jsem přemýšlela, co s ním.
"Tákže hochu, a ty seš čí?"
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Wed Apr 18, 2018 10:20 pm

"Bochikage-sama, omlouvám se za zpoždění.." jako bych se tam zjevila jako nějaký duch, prostě jsem najednou stála za Kenshirem s podnosem v ruce a nicneříkajícím výrazem ve tváři. Nikdy jsem nedochvilná nebyla, byla to věc, kterou jsem ráda dávala na odiv a nebýt těch pitomců na personálním, byla bych tu už dávno. První den a hned jdu pozdě, skvělé. Vážně skvělé. Nicméně nenechala jsem se vyhodit z role a prošla kolem chlapce do místnosti. Postavila jsem podnos na stůl před Lady Celsii. Byl na něm hrníček s vonící kávou, přesně takovou, jakou Lady preferovala a v úhledném kalíšku léky, které měla užívat. Na talířku vedle ležela domácí bábovka, vláčná a měkká, bez ořechů kvůli umělým zubům. Ty ostatně naši kage proslavily. No řekněte, nepamatovali byste si, kdyby vás kousla vznešená protéza? Já s nimi naštěstí zkušenost nemělo, ale něco mi říkalo, že to zase nebude tak dlouho trvat. Odkud jsem znala všechny tyto informace? Co bych byla za sekretářku, kdybych o své šéfové nevěděla první poslední.
Postavila jsem se před stůl, hrdá a vzpřímená se dívala na svou novou zaměstnavatelku. "Jmenuji se Yagura Kaguya a jsem vaše nová sekretářka. Jules je.. indisponována." taktně jsem přešla fakt, že chudinka Jules se z toho psychicky zhroutila. Zato já byla zjevně připravena na všechno. Postavila jsem se bokem, tak abych nerušila rozhovor mezi Bochikage a tím chlapcem, protože jsem si byla vědoma, že jsem tam vpadla bez ohlášení, na druhé straně kafe po ránu je prostě věc, bez které se nedá žít. Jo a ty prášky na tlak by taky bodly..
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Celsia Kana
Bochikage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 197
Join date : 11. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Fri Apr 20, 2018 11:36 am

Na chvíli jsem zpozorněla, když mi do kanceláře vtrhlo to úchvatné stvoření. Co je zač ta krásná dívka? Musela jsem si  nasadit i brýle. Dokonce mi přinesla i kafe a bábovku. No tak to je vrchol. A co víc, moje denní léky. Naposledy mi je takhle připravil vnuk, když jsem měla před třemi lety chřipku, protože jsem to sama nedávala. Přimhouřila jsem oči a prohlédla si ji. Kdyby se mi nepředstavila jako Kaguya tipla bych jí na jednu "z nás". a Jen  co řekla, že je Jules indisponovaná, hned se mi zjevila dobrá nálada. Puberťačka to byla. A ještě neschopná dělat svou práci. A ještě nebyla ani moc hezká. Uvidíme, co zvládne tahle. Normálně bych na ní vyjela, že mi přerušila jednání, ale ten hoch se nějak neangažoval a já si stále prohlížela svou novou asistentku. Podívala jsem se na hodinky, hmm a dokonce přišla i dřív než je její pracovní doba. Pracně jsem se postavila a ignorujíc toho chlapce jsem začala kroužit kolem pracovny, kolem něj i kolem ní a zastavila se vedle ní. Promnula jsem si dvěma prsty bradu a pak vzala do dlaní její dlouhé blond vlasy, které měla v culíku. Měla je velmi hebké. 
"Zapomněla si na jednu důležitou věc, děvče, prášky se musí zapíjet vodou." usmála jsem se. Ta se mi líbila.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Fri Apr 20, 2018 3:48 pm

Bez jediného slova jsem sledovala Lady Celsii, jak si mě prohlíží. Nebyla jsem žádná neinformovaná chudinka, věděla jsem o ní mnoho věcí, přece jen chodit na pohovory připravená byla má přednost. Kdysi bývala prý nejkrásnější dívkou ve vesnici. I teď jsem v její tváři viděla ony rysy, hleděla jsem ji do očí bez jediného sklopení. Taková jsem nebyla. Respektovala jsem ji a byla pro mě středobodem vesnice, nicméně i já měla dost vysoké sebevědomí na to, abych vydržela její upřený pohled. Právě jsem byla podrobena jejímu zkoumání, ale dost jsem si věřila na to, abych věděla, že tímhle testem projdu. Vzala mezi prsty pramen mých vlasů, nechala jsem se. Na své dlouhé blond vlasy jsem byla vždy hrdá.
Pootočila jsem k ní hlavu, stále jsem se tvářila stejně, nebylo moc příležitostí, kdy bych se usmívala nebo dávala najevo jakoukoliv jinou emoci. Proč, moje práce byla mlčet a předvídat, co si bude můj nadřízený přát. Dobrovolně jsem se stylizovala do stínu za šéfovo zády, protože tam bylo mé místo a já to věděla. Lehce jsem kývla hlavou a místo zmateného mrkání nebo stydlivého klopení očí jsem jen naklonila hlavu na stranu.
"Jakou preferujete, Bochikage-sama?" Jules mi toho moc neřekla. Střídavě drmolila a plakala, když popisovala, jak ji pokousaly Celsiiny zuby. A taky jak na ní pořád křičela, že je neschopná. Stejně jako jsem si tuto informaci nechávala pro sebe, jsem také Jules nesdělila, že skutečně je neschopná, protože informace, které jsem od ní potřebovala vědět, mi nedala. Zdravotní kartu Lady mi poskytli v nemocnici víceméně kvůli senpaiovi. Pobavilo mě to, jak stačilo zmínit jméno Yogao a nejspíš bych dostala i pár kapslí morfinu, hlavně ať se senpai nezajímá. Směšné.
Nicméně to nic neměnilo na tom, že jsem si spoustu informací musela doplnit. Svým následovným mlčením jsem dávala Lady prostor, aby sama sdělila, pokud měla nějaké požadavky či nároky, něco mi ale říkalo, že mě prostě hodí do vody a holka poraď si. Nevadí. Já to zvládnu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Jomei
Velitel Arashi
Velitel Arashi
avatar

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 19. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Fri Apr 20, 2018 9:26 pm

Ne, že bych zrovna já byl člověk slušně vychovaný, ale taky jsem se vždycky řídil svými vlastními pravidly. Takže když jsem se v kanceláři Bochikage objevil během pár nepozorovaných okamžiků opřený zády o stěnu, zrovna ji to nepřekvapilo. Byl jsem zvyklý chodit bez pozvání.

Tiše jsem jen vyčkával, než se tady všichni rozhovoří a taky ji opustí. Ale když se z jedné tváře vyklubal jen kluk s misí a z té druhé, mnohem více zajímavější a atraktivnější, sekretářka, kterou jsem neopomněl v duchu zhodnotit, pustil jsem se do hovoru sám.    
"Lady Bochikage.." Promluvil jsem, i skrz masku na mé tváři se dalo z hlasu poznat jistá lehkovážnost. Znal jsem ji, ona znala mě. Možná jsem k ní jako k dámě choval úctu, ale jen do jisté míry. S pár jejími názory jsem se rozcházel, ona s mými, tak to prostě bylo, proto mi můj tón nijak nevadil. Proč jsem tu byl? Pro tyhle týdenní hlášení, co byly spíše otravné. Jelikož jsem byl znám tím, že věci radši řeším sám, na rovinu a nejlépe hned, bylo jasné, že se tady dřív nebo později moje maličkost objeví.

Oblečen v typicky Arashi oblečení s maskou přes tvář, kterou jsem, nejspíš k překvapení všech, z tváře složil. Nepatřil jsem mezi ty klasické členy této jednotky, přestože jsem jim velel. Ale oni všichni měli svobodnou vůli. Nevadilo mi ukázat svou tvář lidem ve vesnici, protože jsem chtěl, aby věděli, kdo jsem.

Mlčel jsem, pravý koutek úst se zvedl v typickém lehkém úsměvu, a čekal, než mě vyzve k tomu jí informace předat. Přeci jen, hádat se s ní dnes, jsem opravdu nechtěl. I když přiznávám, byla to leckdy zábava!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Celsia Kana
Bochikage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 197
Join date : 11. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Fri Apr 20, 2018 11:22 pm

"No nejsem vybíravá, stačí z kohoutku, děvče." vlídně se usměju, jako laskavá babička. Kdy já jsem naposledy byla laskavá? Právě teď. Dokončím svou obchůzku a usadím se zpět do křesla a jen co se uvelebím, zjišťuju nezvyklé těsno v kanceláři. Podívala jsem se na svou ruku. Mít tam tu pusu, jako Deidara, hned bych ji nastavila proti ostatním, ať mluví s ní. Mluvení vyčerpávalo. Smutně jsem zase ruku položila na stůl. Ten mladší hoch, který evidentně neměl co říct, tam jen stál. Jééé ti mladí, věčně znudění bez schopnosti se vyjadřovat. Tak si počká, ještě mrknu na sekretářku. Pak se jí musím na něco ještě zeptat, ale ne před tím pacholkem, co teď přišel. Úplně jsem mu viděla na očích jak jí hodnotí pohledem. Prasák jeden. Tuhle sekretářku si jen tak vzít nenechám. Ta bude pro vnuka ne pro něj. 
Pak jsem se zasekla. Počkat, kdo to vůbec je? Byl hezký. Že by moje nové rozptýlení? Ale ta kniha od Agáty Christie byla zajímavější a nemohla jsem se dočkat, až ji dočtu. 
"A slečno Nebulo," ano vypadlo mi její jméno, ach ta paměť, "ve tři mi dávají Manuelu, nezapomeňte mi to připomenout, dnes se dozví, jestli ji požádá Fernando o ruku." Pak jsem spojila ruce před sebou a stále mě iritoval můj prázdný stůl. No ten zajda vypadá líp, než ten prázdný stůl. Rozhodně měl hezkou uniformu. 
"Hej ty fešáku, co mi neseš pěknýho a kdo vlastně si?" vytáhnu z kabátu násadu a dám si do ní cigaretu. No co jsem ve stresu a zapálim si jí. Vypadá jako někdo, kdo velí armádě. Mohl by mi dělat ochranku, jestli nemá co na práci.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Fri Apr 20, 2018 11:54 pm

Laskavá babička je podezřelá, fakt hodně podezřelá. Jules o ní říkala něco jiného. Hodně jiného. Ale já nejsem chudinka Jules, co bude do konce života brát antidepresiva a píchat si očkování proti vzteklině. Jsem Kaguya.
Kývla jsem hlavou a šla natočit skleničku vody, aby si Lady mohla vzít léky včas. Senpai mi to říkal často. Že čas a pravidelnost je důležitá. Pravda, on málokdy podával čistě léky, ale o tom jsem se nehodlala rozšiřovat. Diskrétnost, další z mých cenných vlastností. Se skleničkou v ruce jsem se vrátila k Bochikage. To už ale byl ale v místnosti další člověk. Zamračila jsem se, jistě, i já vtrhla do místnosti bez pozvání, jenže já měla důvod.
"Chodí se dveřmi. Po zaklepání." utrousila jsem neutrálně, když jsem kolem něj prošla. Arashi. Tenhle dokonce vypadal na nějakou vyšší šarži. Možná jsem čekala nějaké ultra chladné chování, ale co jsem nečekala bylo, když si sundal masku. Překvapující, to určitě. Prohlížela jsem si jeho tvář, ten úsměv, ze kterého jdou určitě holky do kolen, ty modré jiskřící oči. A pohodila vlasy a stoupla si na druhou stranu stolu.
"Samozřejmě, Lady Bochikage." kývla jsem hlavou. Nikdy jsem si nic nezapisovala, měla jsem skvělou paměť. Teď právě jsem si dělala imaginární poznámku o tom, že ve tři máme telenovelu a že si musím pořídit jmenovku. Pak samozřejmě stočím pohledem na "fešáka", protože i mě zajímá, kdo to je. Že si dovolí tohle chování. Tak trochu jsem doufala, že uvidím protézu v akci. No co, o slabosti mé šéfové na mladíčky ví celá vesnice, nic překvapivého. Při tom samozřejmě přemýšlím, co s tím posledním nemluvným členem naší malé skupinky. Chvíli jsem si říkala, že jim všem nabídku čaj.. ale nenabídnu, jsem sekretářka Bochikage, ne hospodyňka. A nejsem milá.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Sat Apr 21, 2018 1:01 am

Kdybych býval věděl, jak rušno u dveří Bochikage bude, pravděpodobně bych sem nepáchl. Neměl jsem ani ve snu rád fronty, tedy ani čekání. Spíše bych se sem vydal brzy z rána. Otázkou však bylo, zda by tu byla i Bochikage. Byl jsem hrozně nervózní. A kdo se mi taky mohl divit?! Neměl jsem ale moc na výběr, pokud jsem nechtěl trávit své dny na trhu. Vlastně jsem ani nevěděl, co tu chci. Misi? Nebo snad tým? V hlavě se mi mísil strach, úzkost a beznaděj. Srdce mi bušilo jako o závod, občas jsem si zkontroloval hrudník, jestli mi náhodou nevyskočilo srdce ven. V takovýchto chvílích jsem pochopil, jak dobré je míti hrudní koš!
Stál jsem před majestátní budovou, dominanta celé vesnice. Byla minimálně o šest metrů vyšší než všechny ostatní budovy ve vesnici. "To by mě zajímalo, jestli tam mají výtah nebo si to každý šlape denně po schodech..." Napadne mě okamžitě. Otázka hodna mého věku. Pomalu vyrazím vpřed, směrem k velkým proskleným dveřím. Neuniklo mi, že se na mě upřely zraky strážců za nimi. Ten pohled byl chvílemi až nesnesitelný- jakoby mě někdo soudil, aniž by vůbec tušil, kdo jsem, a proč sem vlastně přicházím. Když jsem došel až ke dveřím, sami se otevřely a já vstoupil dovnitř. Očividně jsem ještě stále nebyl v čekárně, sál byl plný lidí. V duchu jsem se modlil, aby všichni nešli ke Bochikage. Než jsem se však mezi ně vmísil, odchytil si mě jeden ze strážců, zeptal se, kdo jsem, a co je důvodem mé návštěvy. Na to jsem mu instinktivně odpověděl na všechno, co ho zajímalo. Poté na chvíli odešel k recepci a něco zašeptal něco ženě, která seděla za pultem, a uznale kývala hlavou. Neslyšel jsem, co si říkali, ale jakmile se vrátil, oznámil mi, že Bochikage má audienci. Nevěděl jsem, co to ta audience je, protože takové slovo jsem na akademii ani doma nikdy neslyšel, nicméně jsem na sobě nedal nic znát. Raději jsem nepromluvil, jen chápavě kýval hlavou.
Poslal mě do patra, ve kterém měla Bochikage kancelář. Inu šel jsem, doslova. Výtahu jsem si nevšiml. Když jsem byl na onom patře, uslyšel jsem hlasy vycházející ze dveří, ve kterých měla mít podle všeho kancelář Bochikage. Nechtěl jsem rušit, proto jsem si sedl do věkem poznamenaného proutěného křesla, zkřížil nohy a do rytmu melodie, kterou jsem si tiše broukal, jsem s nima házel dopředu a dozadu. Snad to skončí brzy, protože to čekání fakt rád nemám!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Jomei
Velitel Arashi
Velitel Arashi
avatar

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 19. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Sat Apr 21, 2018 11:35 am

Krátce jsem se ušklíbl, když jsem sledoval, jak drze se na mě blondýnka otočila.
"Pro Váš úsměv příště klidně zaklepu.." Povytáhl jsem obočí, vážně, tohle jsem nečekal. Chvíli jsem na ni upřel pohled, no co, každý by se podíval. Měla by se víc usmívat, nebo bude mít z toho neustálého mračení tak akorát vrásky. Že Lady Celsio?
Přetočil jsem na Bochikage pohled a začal jí věnovat pozornost. No, mělo by mě snad urazit, že si nepamatovala, kdo jsem? Ani ne. Nejspíš už začínala být natolik senilní, že prostě občas zapomínala, nebo mi chtěla dát najevo, že nejsem natolik důležitý, aby si mě pamatovala. Tak či onak, mě to vlastně bylo fuk. Nestál jsem o její názory, a ona o moje, přesně z toho důvodu jsem byl tam, kde jsem byl. Řídil si svoje jednotky a držel se v povzdálí. Ale dnes jsem nemohl. Úsměv z tváře vyprchal, nahradila ho vážnost.
"Jsem člen Arashi jednotky.." Na oslovení Velitel, jsem si kromě svých jednotek, nikdy nepotrpěl. Ale to teď nebylo podstatné.
"Donesly se ke mě velmi znepokojující informace od jednotek rozmístěných na hranicích. Máme nepodložené informace o rozsáhlém útoku, který byl před pár dny veden na Konohagakure.." Krátce jsem se odmlčel, že to chtěla probírat před plnou kanceláří zrovna mě problém nedělalo.
"Jedna z nepodložených informací také je, že při útoku byl spatřen krystal.." Sledoval jsem dámu pohledem, nehnula s ní ani brva.
"Na detailních informacích se stále pracuje. Dovolil bych si poznámku o posílení stráží u brány, alespoň dokud se situace neobjasní.." Ne, neříkal jsem, co by se mělo, jen jsem to navrhoval, stejně si bude dělat, co chce a já taktéž. Ale mě samotného celé tohle nenechávalo klidným, neměl jsem války rád a rozhodně bych byl rád, kdyby se cokoliv takového utnulo hned v zárodku. Ale na to jsme nebyli dostatečně informovaní. S tím jsem svůj monolog ukončil.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Celsia Kana
Bochikage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 197
Join date : 11. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Sat Apr 21, 2018 1:52 pm

Člen Arashi jednotky? Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněla, že vlastně máme Arashi jednotku a tohohle hezouna jsem osobně jmenovala jeho velitelem. Měla bych si pořídit ginko. Oukej. Jen jsem svědomitě kývala, že rozumím, hlášení jednotek bylo většinou stejné, nic se neděje, všichni dělají co mají, potřebujeme vyplatit jednotky, kdy budou prémie, ale on ne. On přišel s něčím jiným. Zarazila jsem se. Já nebyla ta co uměla dokonale skrývat emoce. Kdysi možná. Kdysi jsem byla i moc hezká. I tenhle hezounek by se za mnou jen otáčel. Jo to byly časy. Krásný blond vlasy. Mlaskla jsem na svými myšlenkami, ale pak se vrátila k znepokojujícím zprávám. 
"No to mi toho moc hezkého neneseš tedy." tady šly, žerty stranou, pomalu se postavím a típnu cigaretu, byla jsem ve stresu víc než předtím, takže by mě akorát rozčilovala. Opřu se rukama o stůl a zamračeně se na něj podívám. 
"VŠICHNI OKAMŽITĚ VEN!" zakřičím, bylo to hlavně na Nebulu a toho chunnina. Tohle nepotřebovali slyšet. Počkala jsem si až všichni odejdou na chodbu a zavřou za sebou dveře. 

Pak jsem se narovnala a založila si ruce na prsou. 
"Jak staré jsou tyto informace, synku?" to že tam byl vidět krystal je velmi znepokojivé a on to věděl. Někdo z klanu si dovolil být při útoku na Konohu. Tohle bude nemilé. Nemilé pro toho, kdo se tam nachomítnul. Vzala jsem si sklenici vody, trochu se mi třásly ruce, ale bylo to od začínajícího parkinsna a nebo jsem byla hodně rozčílená. Vzala jsem si do ruky i kalíšek s prášky a kopla to do sebe všechno. Pak jsem se otočila k němu zády a šla k oknu. Vidět bylo přímo na bránu. 
"Tvé poznámce se vyhovuje a pošli výzvědné jednotky na hranice Konohy a na hranice Koteigakure, chci vědět víc, kontaktujte zástupce klanu Kana v horách, ať se neprodleně dostaví do vesnice." byla jsem trochu nesvá. Protéza v puse mě nepříjemně tlačila, myšlenka, že by mi třeba mohli začít růst zuby byla trochu naivní, ale což.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Sat Apr 21, 2018 2:44 pm

Úsměv? Tak to hochu budeš klepat fakt dlouho. Nic jsem mu na to neodpověděla, nějak jsem se nedokázala rozhodnout, jestli to měla být nějaká balící hláška. Asi jo. Tenhle blonďák vypadal, že má na každém prstu deset holek. Mmm, tak ať si je nechá a já bych si tady s dovolením dodělala svou práci. Jak se ale zdálo, z toho bezstarostného postoje tvrdohlavého spratka bez špetky vychování přešel celkem plynule na vážnou tvář. S nakloněnou hlavou jsem ho pozorovala, můj odhad se evidentně mýlil a to se příliš často nestávalo. Konec konců nemohl být úplně k ničemu, když byl tady a Bochikage z něj nenadělala náplň do masových kuliček. Pak jsem si ho ale přestala prohlížet a začala se soustředit na to, co říká. Zajímavá informace, docela mě pobavilo, jak to tady pronesl před všemi bez zjevné snahy o diskrétnost. Provokatér.
Nicméně stejně jako Lady i mě došla závažnost situace, a proto když zakřičela, byla jsem už na půl cesty ke dveřím. Počkala jsem, až ten chlapec opustí místnost a bez debat za sebou zavřela z venku. Takže útok na Konohu. Nikdy jsem tam nebyla, ani mě to nelákalo, tyhle mainstreamové akce jsem neměla ráda. Nicméně zmínka o krystalu byla rozhodně zajímavá. Venku jsem si všimla dalšího kluka, Lady dnes bude mít zajisté dobrou náladu, gratuluju kluci. Nechala jsem je tam seděl a odešla do malé kuchyňky, kde jsem si udělala čaj a dívala se ven z okna. Letmý pohled na hodinky, abych neprošvihla Manuelu a pak jen povzdech. Bylo hodně věcí, které jsem potřebovala nastudovat, ale pro teď jsem si jen prohlížela Bochi z té nebeské výšky bez výtahu. Jak asi Lady chodí nahoru?
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Sun Apr 22, 2018 7:52 pm

Zatímco jsou pohupoval nohama a snažil se představit si nastávající situaci, tedy to, jak vejdu dovnitř, jak se ukloním nebo zda zamávám atd. Kdo by řekl, že etika bude taková dřina! A není tu náhodou nějaký dress code, když se chystám jít před Bochikage? Neměl jsem si vzít něco slavnostnějšího? Po tátovi zbyl ve skříni nádherný, ba i skvostný, tradiční úbor. Nevěděl jsem k čemu ho měl, protože jsem ho nejčastěji viděl ve výstroji Arashi, ale musel k něčemu být, no ne? Jinak by ho tam neměl.
Mé přemýšlení vyrušil křik ženy. Po zádech mi projel studený závan strachu, doprovázen husinou po celém těle, a intuitivním zatnutí svalů konečníku. Oči mi strnuly na dveřích, na kterých bylo velkým písmem napsáno „Bochikage“. Rozum mi říkal, abych odešel. Srdce mi však říkalo, abych emigroval. Vzhledem k mé strnulosti však ani jedno nebylo možné.
Když se pak dveře otevřely a začínali vycházet pár lidí, moji pozornost upoutal muž, respektive záda muže, kterého se to netýkalo. Asi něco důležitého. Bylo by nevhodné poslouchat za dveřmi? Ať tak či tak, neodvážil jsem se zvednout. Až potom jsem si všiml, že na krátký moment se na mě podívala dívka, která vyšla ven jako první. Byla věru krásná. Nicméně tak stejně jako odešla z kanceláře, to zabalila i na chodbě a já tam pořád seděl, dívaje se na toho chlapíka, co vyšel hned za ní. Nesměle jsem pozdravil, ale aby to nebylo tak trapné, očima jsem se nuceně díval zase na dveře.

// Nechtěl jsem narušit pořadí postů, ale bál jsem se, že se čeká na mě, takže se v takovém případě omlouvám. :-D
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Mon Apr 23, 2018 7:58 pm

Když už jsem se dívala z okna moc dlouho a čaj v mé ruce docela vystydl, došlo mi, že jednání za zavřenými dveřmi bude na dlouho a upřímně, začínala jsem se nudit. U Yogaa člověk neustále slyšel alespoň křik a prosby o život, tady bylo ticho jako v kostele a kde nic, tu nic. Povzdechla jsem si, jsem na tom už dost špatně, když se jdu chovat nápomocně, ale nuda je svině a mě už nebavilo chytat lelky.
Vyšla jsem z místnosti, opřela se o rám dveří a s nic neříkajícím výrazem koukala na ty dva venku. Bylo mi jich skoro až líto, jak tam seděli a čekali, což se může protáhnout klidně na celé odpoledne. Podle typu rozhovoru asi určitě. Znovu jsem si povzdechla a konečně se posunula až k nim.
"Nechcete něco? Vodu nebo čaj?" zase to neznělo jako bych byla úplná pusinka, spíš tak napůl otráveně, napůl nevzrušeně. Ale já už taková prostě byla. I tak jsem dělala něco, co jsem neměla v popisu práce a to by se mělo zohledňovat.
"Proč jste tady?" jádro problému. Blesklo mi hlavou, že jako asistentka mám taky nějaké pravomoce. Moc jich nebylo, ale ulehčit život pár děckám bych snad zvládla. Dopila jsem si svůj čaj a čekala na odpověď. Jen ať nechtějí třeba autogram od Lady.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Mon Apr 23, 2018 8:51 pm

Touha se prostě sbalit a odejít byla čím dál tím větší. Vždyť přeci můžu přijít i jindy ne? Svět se nezboří, když se teď prostě zvednu a odejdu pryč. Napadlo mě, že je tu ještě stále jedna technika, kterou jsem musel pilovat, a chodba před kanceláří nebyla vhodným místem pro trénink. Rozhodl jsem se, půjdu. Rozhodl jsem se přesně na deset vteřin. Přál-li si to osud nebo ne, vyšla ta pěkná slečna, která předtím byla v kanceláři Bochikage. Všiml jsem si jí, až když promluvila, do té doby jsem totiž moc neměl důvod se otáčet do strany.
V-vodu prosím.“ Vykoktal jsem ze sebe s obtížemi. To bude asi z toho vyschnutého krku, konejšil jsem svůj stud. Hned za první otázkou následovala druhá a opět jsem nevěděl, co bych tak měl říct. Chvíli jsem se odmlčel, oči protočil směrem vzhůru, jako když si člověk snaží něco vybavit a s doprovodným zvukem, který zněl zhruba takto: „éééééé“.
Mise!“ Zvolal jsem. Na něco jako tým jsem úplně zapomněl, ani nevím proč. Však přeci jen nikam neuteče, misi mi ale mohl kdokoliv vyfouknout! S hvězdičkami v očích a oslnivým bělavým úsměvem, vyjadřující potěšení z nadcházející výzvy, jsem čekal na to, že řekne něco jako: „Hochu, něco by tu pro tebe bylo, ale chce to silný žaludek.“ Jo, to by bylo fakt bezva.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Mon Apr 23, 2018 9:21 pm

S pozvednutým obočím jsem si ho prohlížela. Bývala jsem taky tak malá, když jsem byla genin? Zase jsem si moc nefandila, do závratné výšky jsem nikdy nedorostla. Druhý chlapec vypadal stejně znuděný jako já, až pak mi došlo, že tam normálně usnul. Bezva, snad ho vzbudí vyražené dveře nebo tak. Já zatím pohlédla na toho živěji vypadajícího klučinu a kývla hlavou, ať jde za mnou. Pokud tak učinil, vzala jsem ho do té malé kuchyňky, kde jsem mu nalila vodu do skleničky.
"Chceš bábovku?" ahaa, teď budeme pusinka sama. No co, Bochikage to stejně sama všechno nesní! Nemá ona náhodou i cukrovku?
Potom jsem ho vzala do malého kumbálku v rohu chodby, kde byly kartotéky. Jules mi s pláčem říkala, jak to tam s láskou srovnávala a pak nové dokumenty rovnala Bochikage na stůl a ta na ní ječela, že musí všechno pryč a to už milá Jules nevydýchala a šla dát výpověď. O psychických stavech své předchůdkyně jsem moc nerozmýšlela, ale musela jsem uznat, že srovnané to tu měla parádně.
Otevřela jsem kovový šuplík s označením D. Jasně, asi bych sem toho prcka brát neměla, ale pak to tu zase celé zamknu a ono se to proboha nezblázní, neskladujeme tu tajné svitky, ale mise. Ty tajné navíc nejsou tady, tak co. Podívala jsem se na něj a začala hrabat ve složkách.
"Asi genin, co?" naklonila jsem hlavu na stranu, co já vím, taky to může být jeden z těch malých géniů, co má větší hodnost než já. Dneska jich po vesnici lítá celá skvadra. Po odpovědi jsem vytáhla pár složek a jednu po druhé otevřela.
"Hochu, něco by tu pro tebe bylo, ale chce to silný žaludek." dramaticky jsem se na něj podívala a s naprosto stoickým výrazem prohlásila. "Ucpaly se záchody v nemocnici, potřebuje to prošťouchnout." uznávám, ráda jsem byla škodolibá, ale vždy mě bavilo, jak byli ti malí celí natěšení do misí. Bylo jasné, že žádnou nebezpečnou nedostanou. Hlavně ne, když jsou sami!
Vzala jsem druhou složku a nakoukla do ní. "Nebo.." krátce jsem text přelétla očima, zase taková mrcha, abych ho nechala v té první jsem přece nebyla. "Natírání dětských prolézaček na náměstí." střelila jsem po něm pohledem a otevřela tu třetí. "Nebo najít nějakého psa.. je to bílý voříšek a slyší na jméno Saika." skoro bych se zasmála, kdo sakra ty hlášení píše?! Nicméně teď jsem se bez známek sympatie dívala na toho prcka a čekala, co si vybere. Jo hochu, i natírání houpačky je služba vesnici! Škodolibá Yagura..
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Jomei
Velitel Arashi
Velitel Arashi
avatar

Poèet pøíspìvkù : 18
Join date : 19. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Mon Apr 23, 2018 10:34 pm

Sledoval jsem Lady poněkud vážným pohledem, bylo mi jasné, jaké pobouření tato informace přinese, přeci jen, víme, kdo byla ona.
"Informace jsou staré pár dní, prověřují se.." Přikývnul jsem, zatímco se odlepil od stěny a přecházel po kanceláři. Na její poznámky o hranicích s Kotei a Konogakure jsem opět jenom přikyvoval a krátce se ušklíbl, předpokládal jsem to, leč to byla stará dáma, nebyla hloupá.
"Považujte to za splněné.." Když se jednalo o vážné věci, plnil jsem je vždy na sto procent, protože tak to prostě mělo být, to jsem vyžadoval i od všech ostatních. Jednotky na hranicích již dávno byli a sledovali a kontrolovali celou situaci, zatímco o klanu Kana v horách, jsem již hodlal informovat jiné posly.
"Ještě nějaká další přání? Budu Vás informovat hned, jak to bude možné.." S tou otázkou jsem se pomalu otočil, mám na práci spoustu věcí, ale rozhodně nepohrdnu dalšími. Samozřejmě, že jsem měl hlavu plnou myšlenek, proč to chtěli udělat, kdo to byl a co tím sledoval, ale zůstaly jen v mé hlavě, nevyřčené.


Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Mon Apr 23, 2018 10:41 pm

Šel jsem za tou milou paní jako pes za kusem masa, dokonce i pohled jsem měl podobný. Dychtil jsem po misi. Dychtil jsem po tom, abych mohl přijít domů a vítězoslavně zvolat na celý dům: „Matko, chystej večeři, dnes jsem poprvé pracoval!“ Ano, to jsem skutečně z celého srdce chtěl! Došli jsme k malé kuchyňce, velmi útulné. Její kouzlo nejspíš spočívalo v její jednoduchosti. Po sklence s vodou jsem chmátl jako žíznivec na poušti. Se stejným úsilím jsem vodu začal i lokat, byť mi netekla po bradě. Holt být drsnák vyžaduje dávku soustředění. Když mi nabídla bábovku, málem jsem z pusy vypustil věc, co slečny v nejlepších letech neslyší vůbec rády: „Dám si mami.“ Slova jsem spolkl jen tak tak. Nejdříve jsem se uklonil na znamení díky a až potom jsem konečně něco řekl: „A nebude se Bochikage-sama zlobit?“ Možná hloupá otázka, ale sníst jídlo ženě, to byl téměř smrtelný hřích, soudě jednoho případu, když jsem matce naposledy snědl nízkokalorický koláček, který byl tak suchý, že ve mně nabudil dojmu, že konzumuji polystyrénovou desku. Ozvala se mi stará rána na zádech od hole, kterou mě tehdy přetáhla. Dokud jsem neměl jistotu, že mě Bochikage neudělá to samé, raději jsem nebral. Místo toho jsem se držel poloprázdné sklenice.
Následně šla zase jinam a já vesele poskakoval za ní, nijak jsem neskrýval své nadšení z nadcházející mise. Zavedla mě do podstatně menší místnosti plné kartoték. „Panečku…“ Řekl jsem s citelným úžasem v hlase. Bylo tu toho dost. Když se zeptala na moji hodnost, entusiasmus mě přešel a jen nuceně jsem ze sebe vysoukal lakonickou odpověď: „Zatím.“ Z její další věty mě zamrazilo, protože v tuto otázku jsem doufal tehdy na té chodbě. Uměla číst myšlenky? Nebo snad shoda náhod? Těžko říct. Zhluboka jsem polkl a snažil se myslet na něco jiného, než na co jsem myslel právě teď, jen tak pro jistou. Bylo to však marné. To, na co jsem se snažil nemyslet, se stalo realitou. „To mi sakra vážně čte myšlenky?!“ Problesklo mi hlavou. V hlavě jsem si představil sebe sama se zvonem v ruce, v gumových rukavicích a nepromáčitelných botách. Strach z ucpaného záchodu jsem měl větší než z S+ Nukenina. Už jen nad tou představou se mi zvedal žaludek.
Slovo „nebo“ mě v tuto chvíli však uklidnilo. Moje matka byla vždycky demokratkou. „Sněz tu zeleninu nebo pomři hlady!“ Ó, jak já tu ženu miloval. Tohle byla trochu jiná situace, nicméně model volby byl stejný. Natírání dětských prolézaček, to znělo jako mise pod mojí úroveň! Skoro bych se urazil, kdybych na to měl v dané chvíli s ohledem na můj věk a hodnost nárok. Byla to koneckonců lepší volba než prošťouchávání toalet. Další nebo mi dalo i další naději v pořádnou misi! Bohužel, ani tohle mi nepřišlo nijak atraktivní. Než jsem si tedy vybral, dovolil jsem si vypít zbytek vody ve sklenici, během čehož jsem přemýšlel nad tím, co za misi si vezmu. Co by na mém místě udělal můj otec? Asi mlčel, jak to bylo jeho zvykem. Co mám obětovat? Vlastní důstojnost nebo vlastní důstojnost nebo čas na chytání kočky? Měl vůbec Shinobi ve službách vesnice nárok na takový luxus, jakým byla vlastní důstojnost? V tomhle šíleném světě se nevyznám, ale jedna věc mi v tu chvíli byla jasná. Odložil jsem sklenici na jednu z kartoték a vážným pohledem jsem střelil po té krásné slečně od kopírek. Ruce jsem měl zaťaté, nechtěl jsem věřit tomu, co brzy řeknu. Sháněl jsem odvahu v sobě samém.
Jsem Izuna Gareki! Nebojím se ničeho! Proto… proto… beru všechny tři!“ Nechtěl jsem sám sobě věřit, tohle jsem nemohl být já. Boj mezi rozumem, srdcem a vůlí byl těžký, ztráty byly na všech třech stranách, ale byla to vůle uspět, která stála na bitevním poli jako vítěz. „Jen tak mimochodem, kde se dají koupit gumové rukavice?
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Mon Apr 23, 2018 11:46 pm

To by člověka hned pobavilo. Alespoň nebyl jeden z těch drzých a domýšlivých spratků, kteří byli hluční a otravní. Tenhle se zdál v pohodě. Dokonce byl i slušně vychovaný. Nicméně hloupý. Pozvedla jsem obočí, když s těmi zaťatými pěstmi prohlásil své jméno. Gareki co? Hmmm... jo, to jméno mi absolutně nic neříkalo, sorry! Víc jsem se stejně soustředila na tu druhou část. A tenhle zatím genin se ráno předávkoval marťánkama, nebo proč má tolik snahy splnit co nejvíc nudných misí na světě? Naivní hloupé děcko. Však z toho vyrosteš. Ale známe měkká ženská srdce.
"Skvělý, můžeš mi říkat Yagura.." prohlásila jsem lhostejně, ačkoliv proč jsem se mu vůbec představovala bylo mě samé záhadou. Asi to byl byl ten slavný okamžik, kdy jsem chtěla být milá. Asi. Vzala jsem všechny tři složky a šla zase zpátky do kuchyňky, cestou sebrala modré rukavice z vozíku uklízečky a mlčky mu je podala. No nejsem já dobrá dušinka?
Nejsem, přemýšlela jsem u toho, že bych se moc ráda přišla podívat. Čistě pro pobavení. Sedla jsem si ke stolku a začala vyplňovat hlášení. Izuna Gareki. Genin. Zatím. Přistrčila jsem k němu talířek s bábovkou.
"Nebude." poznamenala jsem úsečně, tu pasáž, že si to ani nebude pamatovat, jsem si samozřejmě nechávala pro sebe. Po tom jsem se na něj podívala. "V nemocnici najdi údržbáře Kema, barvy na houpačky si vyzvedni dole ve skladu a ten pes naposledy běhal na cvičišti." Chvíli jsem se odmlčela a dívala se přímo na něj. Jenže místo vlídného úsměvu jsem rukou naznačila to, co tak rád dělával senpai: kšá, kšá.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Izuna
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 20. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Tue Apr 24, 2018 12:36 am

Yagura, budu si to pamatovat.“ Prohlásím prostě. Abych pravdu řekl, někde už jsem to jméno neslyšel, jen jsem nevěděl, kde přesně. Nejspíš se jednalo o jinou/jiného Yaguru, protože ji bych si určitě pamatoval.  Otcův přítel? Možná, jistě jsem to nevěděl a moc jsem se tím nezajímal. Aktuálně mě trápil jiný problém, proč jsem se sakra rozhodl takhle?! Nemohl jsem se z toho už vykroutit, mise jsem přijal a hlas rozumu mě chtěl najednou utlouct šedou kůrou mozkovou.
Cestou zpátky jsem byl nesoustředěný, moc jsem nedbal okolí, dokonce jsem si nevšiml ani toho chlapce, co z kanceláře musel na popud Bochikage také vyjít. Bábovka, byla tady zas. Tentokrát však odkrojená a na talířku přímo pro mě. Mezitím jsem tedy dostal modré rukavice, které jsem se znechucením držel k sobě sepnuté palcem a ukazováčkem levé ruky. Se stejnou nechutí jsem je poté strčil za pas svého krásného oděvu.
Pak si dám rád.“ Řeknu, posadím se ke stolku a pravou rukou se pustím do bábovky, výhradně pravou! Byla výborná. Ne že bych byl gurmán, já jedl téměř všechno, co mi kdo dal na talíř. Měla zvláštní chuť, možná mramorová bábovka? Těsto se mi rozpadalo na jazyku a přinášelo mi až dětinskou radost. Úplně jsem zapomněl na to, že brzo by ze mě mohla jít ven úplně stejně. Toaletní krakeni na to měli své metody. Během toho, co jsem jedl, jsem také mlčky koukal do reportů, které Yagura vyplňovala. Vzhledem k tomu, že mi na tom po chvíli nepřišlo nic zajímavého, jsem svůj zrak odvrátil zpátky k jídlu. Když zrovna vrhla pohled na mě, zastihla mě v ošemetné situaci, kdy jsem si celý kus snažil narvat do pusy. No vážně, komu se to kdy podařilo? Navíc tenhle byl extra velký? Kdyby se mi to povedlo, určitě bych byl známý po celém světě a umístil bych se do Madarovi knihy rekordů. Bohužel místo očekávané slávy se dostavil pouze stud. Odkousl jsem to, co jsem měl aktuálně v ústech a zbytek položil zpátky na talíř. Dělal jsem, jakože se nic nestalo a žmoulal ten kus dál.
Hmm. Tak jo.“ Řeknu po polknutí a uznale pokývám hlavou na znamení souhlasu. Zbytek bábovku, co jsem měl na talíři, vezmu do ruky, zvednu se ze židle a pomalu se vydám ke dveřím. Než se k nim však dostanu, uvědomím si, že jsem zapomněl jméno toho chlapa z nemocnice. „Říkala si Zena, že?“ Byl jsem si skoro jistý, že tak znělo to jméno. Skutečně však pouze skoro.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Yagura
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 14. 04. 18

PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   Tue Apr 24, 2018 11:07 am

Dítě spokojeně jedlo mojí bábovku, což mě asi trochu potěšilo? Kdo ví, za ty roky jako asistentka a recepční kde koho a kde čeho jsem byla mistr v oboru - kafe a bábovka, to jsem uměla udělat naprosto dokonale. Taky rychle a úhledně kopírovat, ale to sem moc nepatří. Nicméně když už to vypadalo, že se tím největším kusem zadusí, pozvedla jsem obočí. Aha.. kámo, poslouchej, já ti to neseberu, neboj! Možná jsem to s tím vychováním trochu přecenila, nu což.
Mezi tím, co už odcházel a já se hrdě poplácávala po rameni, že dobrý skutek na tenhle měsíc mám za sebou, jsem zaklapla všechny složky a znuděně zírala z okna, když se vrátil ještě s jednou otázkou. Pohlédla jsem na něj, samozřejmě jsem neměla tušení, o čem mluví, protože už dávno jsem byla hlavou u svých časopisů o módě, nebo jsem zkrátka tak úplně přítomná nebyla celou dobu, ale moc mě to netrápilo.
"Pro mě za mě.." pokrčila jsem ledabyle rameny. Rozhodně jsem se nechystala otevírat tu složku znovu a hledat to, je to údržbář, však on ho tam najde. A jestli ne, nuž.. tak to bude veeeelký problém. Ironie level Yagura. Místo toho jsem se jen zvedla, vzala ty složky do rukou a bez toho, abych si ho ještě všímala, no možná jsem mu mávla na rozloučenou, jsem se vydala zpět do kartotéky zase to všechno zařadit a pak do archivu. Nudila jsem se a rozhodla se, že najít si pár informací o pár lidech nebude zase tak špatné.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Kancelář Bochikage   

Návrat nahoru Goto down
 
Kancelář Bochikage
Návrat nahoru 
Strana 1 z 4Jdi na stránku : 1, 2, 3, 4  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Kuri no Kuni :: Bochigakure no Sato-
Přejdi na: