Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Vojenská nemocnice

Goto down 
AutorZpráva
H.
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 195
Join date : 23. 11. 16

PříspěvekPředmět: Vojenská nemocnice    Mon Feb 19, 2018 10:06 pm


Klasická nemocnice, jednoduchá budova v klidné části vesnice, kde se vám v jakékoliv době dostane lékařské pomoci.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vojenská nemocnice    Sat Mar 31, 2018 10:07 pm

Objevila jsem se v nemocnici, s úsměvem jsem pozdravila doktory, kteří mě radši špikovali pohledy, protože tady nemálokrát ošetřovali četné popáleniny, ale ne mojí vinou, ts! Opírala jsem se o sloup, laxně žvýkala žvýkačku, dělala bubliny a chovala se jako znuděné dítě, ale vážně jsem se tu necítila moc fajn. Protáčela oči, když jsem sledovala Shira, jak na recepci s úsměvem sleduje několik sestřiček, co na něj zbožně zírají a skládá jim jednu lichotku za druhou, jaj, celej Theo, fakt!
"Tak kde je ta, co prý dělá lepší rozruch než já?" Krátce jsem se ušklíbla, nikdy jsem nebyla moc arogantní, naopak, přátelská. Ale přítomnost toho fialovlasého pitomce jsem prostě nedokázala zkousnout a vážně potřebovala na vzduch!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vojenská nemocnice    Sat Mar 31, 2018 10:36 pm

"Jasně, až se vrátím z té S+ mise, určitě ti zavolám.." schoval jsem papírek s číslem do kapsy a hodil na tu nejhezčí ze sestřiček znuděný úsměv, kdepak S mise, ty zabírají vždycky. Táta říká, že líp funguje už jen zachraňování dětí a štěňat, ale jak se zdálo, na tyhle slečny se člověk moc snažit nemusí. Nebo jsem prostě tak zasraně perfektní, vyberte si.
S rukama v kapsách jsem se konečně vypadl za Mirai, která stála kus ode mě, tvářila se znuděně, dělala bubliny a jako klasicky to vypadalo, že ji syndrom ADHD zase brzo dožene. To naopak já se rozvalil na lavičku a pozoroval sestřičky v krátkých uniformách, vždycky jsem měl na tohle slabost jajsk. Zvedl jsem k rusovlásce oči až ve chvíli, kdy promluvila. Jen jsem se ušklíbl, no jo, někdo nám šlápnul na kuří oko co. Pobavilo mě to, protože jestli byla Ai na něco pyšná, byla to její schopnost. Nedivil jsem se, to Ryota měl všechny ty pohádky o výbuchu a upřímně jsem je jako malej fakt žral, to víte, tátova nejdelší pohádka byla o tom, jak balil nedobytnou servírku, takže jsem rozuměl jejímu rozhořčení, když jí někdo evidentně bere práci. To ona byla přece slečna pojďme tam hodit C3 a přilákat pozornost celé vesnice! Alespoň, že po nás Mája nechtěla nenápadnost. Já se Samehadou a ona s jílem, no to by bylo nenápadný jak kráva!
"Chill prdelko, však se dočkáš. Neuvažovala jsi někdy, že bys šla dělat sestřičku? Ta uniforma by ti slušela." tak trochu jsem čekal nějaký letící předmět, ale i kdyby, stejně bych se ani nehnul. Místo toho jsem i já konečně zvednul líné oči od pozadí procházejících a hihńajících se holek a koukal, jestli neuvidím nějakou, se kterou jsem ještě nic neměl. Nebo třeba zvládne ona najít nás, já se rozhodně nikam neženu. A vlastně proč sakra nemocnice? Jsme děti našich otců, jak to vždycky říkal Ryota? Jo, už vím: Směju se strachu do tváře! A pak žral hlínu, do který ho otec poslal. Klasika.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 148
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Vojenská nemocnice    Sun Apr 01, 2018 11:56 am

Promnula jsem si ruce. Ještě naposledy jsem se podívala kolem sebe a vešla dovnitř. Jo už vidím ten úderný tým. No nadšení ze mě sršelo. Hlavně že ve smlouvě je kolonka sólistka. Oukej. O co že budu plnit ještě jejich misi. Protočim oči v sloup a rychle si je přeměřím ať vím koho nemám zabíjet. Egoisti oba dva. Už podle postoje. No oukej v téhle vesnici mě už snad nic nepřekvapí možná normální člověk. Oslovím je, páč fakt nesnáším plýtvání časem.
"Zdravím, vy budete jistě druhá čast mise, co? Takže mám za úkol vám udělat cestu do Konohy. To není můj styl. Takže se seznámíte s mými draky. Jeden vás vezme na druhou stranu Konohy. Vyčkate a až zburcuju první vlnu tak běžte dovnitř. Je to bezpečnější. Neudržím je dlouho takže sebou pohněte. Jen co splníte misy sejdem se na hranicích tam vás naberu. Otázky?" Dám si ruce v bok a tázavě těkám z jednoho na druhého
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Brute
Tokubetsu jonin
Tokubetsu jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 20. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vojenská nemocnice    Sun Apr 01, 2018 12:16 pm

Na svém písečném křesle jsem se dostal až do místa, kde jsem až moc dobře znám. Dokonce jsem tu známější než přítomný Shiro, který tu má dosti zvláštní reputaci. Mno abych se vrátil ke svému pojízdnému křeslu. Nemusel jsem používat svoje svaly, abych se s ním mohl pohybovat. To křeslo prostě vznášelo! Přijel jsem na recepci, kde jsem pozdravil jednu z mých milovaných sester. Musel jsem jí obeznámit, že všichni moji pacienti, jak ženy, muži, či jiné gender, se musí odložit. Protože jdu na dýchánek se včelkou Majou.
Poté co jsem domluvil jsem se na otočil a jel do své kanceláře. Cestou jsem projel kolem našeho párečku, který nebyl až tak žhavý páreček, protože ani jeden neovládal Yoton, tedy to jsem vědět nemohl, ale to je úplně jedno, prostě tam nebyla ta jiskra. To už byla větší jiskra v proud o malinkatém napětí. Každopádně, když jsem kolem nich projížděl, nijak jsem nereagoval. Skoro to vypadalo jako kdybych spál. Pokud Shiro upoutal na mě jeho očka, mohl spatřit tu bílou rukavici, kterou jsem ještě nesundal a když jsem projížděl, tak jsem ukazováčkem klepal do opěrky svého písečného křesla. Mělo to něco znamenat, nebo to byla náhoda a já si v duchu něco zpívám a klepu si do rytmu?
Projel jsem kolem nich a za nějakou chvíli jsem jel zase zpátky. Tohle už bylo divnější, protože za mým křeslem plul písečný mrak, který nesl: Dvě skládací židle, jeden skládací stůl, čajová sada, čaj, pizzu, termosku s horkou vodou. Měl jsem úsměv na tváři, protože jsem se konečně dostal někam pryč. Musel jsem se ještě stavit pro tajnou ingredienci, abych mohl udělat alžírský čaj, ruský čaj, irský čaj a všechny ostatní varianty, kde je čaj + alkohol. Samozřejmě tolik alkoholu jsem brát nemohl, proto si budu muset vybrat a to bude hodně těžké.


//přesun
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vojenská nemocnice    Sun Apr 01, 2018 1:49 pm

Sledovala jsem dívku naprosto laxním pohledem. Ne, že bych ji neměla ráda, ale ani se nepředstaví a hned nás začne komandovat? Jako sorry, jsem kamarádská, milá a otevřená, ale pokud se mi někdo nelíbí, tak to prostě a jednoduše řeknu. Tak jsem byla prostě už vychovaná. Hlasitě jsem vyfoukla bublinu a zase ji praskla a slečnu sjela pohledem. Možná, že Shiro jí bude chtít ohnout, ale u mě tímhle neuspěje. A nemám ráda, když mi někdo říká, co mám dělat.

"Když to není tvůj styl, ráda to zvládnu za tebe.."
Široce jsem se usmála, odlepila se od sloupu a prokřupala si ruce.

"Díky za nabídku, ale klidně si draka nech, dokážu si vytvořit vlastního." Pokrčila jsem rameny. "Nebo Koteikage řekla, že nám máš velet? Ale misi chápu, prostě dojít do vesnice, udělat rozruch, unést dítě a brnkačka cvrnkačka, jsme doma do večeře" Ne, nebyla jsem nepříjemná, naopak, docela jsem se na ni usmívala a chtěla to i vysvětlit, mám kratší vedení, tak abych byla v obraze. Pak jsem ale jen zívla, mohli bychom se nějak už konečně pohnout z místa, můj hyperaktivní syndrom se začal projevovat a já tikala pohledem z místa na místo. Už dlouho tady nic nebouchlo.
Pohledem jsem se tázavě podívala an fialovláska, kterého jsem doteď ignorovala. Jestli on jí bude poslouchat, tak to pak jedině kvůli jejímu hrudníku.
Pak jsem se ale na ní mile usmála, možná jsem upřímná, ale ne zlá mrcha, piece!

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vojenská nemocnice    Sun Apr 01, 2018 3:30 pm

Zrovna jsem chtěl slečinku začít přemlouvat do té uniformy, když přišla jiná slečna, co se samovolně pasovala na velitelku skupiny. Hahaha. Ta dáma je zabavná. Jako já jsem nevychovaný hovado,  ale přijít, neříct ani bů.. počkat, to je tak trochu můj styl. Nicméně na mě, stejně jako zjevně na Mirai, moc dojem neudělala. Skoro to vypadalo, že nás podceňuje. Tahle princezna v růžové košilce. Usmál jsem se a chtěl něco říct, ale slova se ujala Mirai. Sice byla miloučká jako vždycky, ale viděl jsem na ní, jak ji tahle holka vytáčí. Nedivil jsem se, jestli si barbie myslí, že jí budu poslouchat, je naivnější víc jak Mirai.
Když už je řeč o ní, smál jsem se moc. Palec nahoru, Mirai. Pěknej stěr. Já s rukama v kapsách pro jednou mlčel a prohlížel si naši novou členku. Obličejík sladký, vlasy infantilní, prsa máš lepší prdelko. Když domluvila, jen jsem se ušklíbl a rozešel se směrem z nemocnice.
"Sorry princezno, svezu se tady s prdelkou, tam mám jistotu, že nebude všechno růžové." Dal jsem Mirai ruku kolem krku. "Pojďme jí ukázat, jak se to dělá." Možná jsem nebyl s rusovlaskou nej kámoš,  ale bojovat s ní je vždycky zábava! Taky podceňovat jí mám právo jenom já.
Tak hurá na Konohu!
(Presun)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Vojenská nemocnice    Sun Apr 01, 2018 3:45 pm

Nevím, co si tady pan mistr světa myslel, takže jsem nad jeho odpovědí jen tázavě nadzvedla obočí. On si jako myslí, že letí se mnou? A co jsem, taxi pro socky? Haha.. ne.
Jeho ruku jsem z mých ramen obratně setřásla a otočila se za dámou.

"Tak ciao adios v Konoze.."Mrkla jsem na ní a pak hodila po svém bývalém týmovém kolegovi nejbližší pojízdný vozík, který mu klasicky jen proletěl hlavou. Asi už vám došlo, že ho fakt nesnáším.
"Ještě jednou, jednou mi řekneš prdelko a jdeš pěšky. Jo a.. Sáhneš mi na zadek a přísahám, že tě hodím do nejbližší nádrže a zapnu proud.." Cukrblik sem, cukrblik tam. Pardón, byla jsem po tátovi, tu drzost jsem prostě měla v krvi. Pohodila jsem rudými vlasy, kso, byla to nuda, kdy už konečně budu moct něco nebo někoho vyhodit do povětří?
Vyšla jsem ven z nemocnice, zatímco jsem si sundala rukavice, vytvořila jílového draka a zamířila směrem ke Konoze. Kdyby tak máma věděla, co dělám.

Tiše jsem si povzdechla, když můj nečekaný a vlezlý spolucestovatel začal mít zase blbé kecy. Proč já?
(Přesun.)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Xayah Kana
Potulný A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 148
Join date : 01. 12. 16
Age : 25

PříspěvekPředmět: Re: Vojenská nemocnice    Sun Apr 01, 2018 4:15 pm

Výnorně, už chápu proč mě Ren tak vehementně nepřemlouval k sólové práci. Zdá se, že se ta včelička zapomněla zmínit těmhle individuím, kdo jsem. Tím lépe. Jméno nevědí takže pecka. No nic poletíme sami. Já svou část dohody splním. Ty prachy mi za to stojí.

Vyjdu před nemocnici a povolám kuchiyose motýla.
"Letíme můj malý Akumo." Vylezu mu na hřbet a vyletíme.
(Přesun)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hatake Kyōraku
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 75
Join date : 16. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Vojenská nemocnice    Sat Apr 28, 2018 9:22 pm

Sedel som na zadku v čakárni, pri čom som mal na stole položenú ofačovanú ruku. Sám som síce nebol neschopný v tom, zaviazať si ruku a namastiť si ju niečím ale hej, pre čo nevyužiť milú sestričku, ktorá sa na mňa celý čas pri tamtom usmievala? Mal som rád spoločnosť! Aj keď teraz sa mi až tak nepáčila. Sestrička bola fajn, ale všetci títo starí ľudia čakajúci na svoju dávku liekov... bleh. 
Zamračene som sa pozeral na nejakú babku, ktorá sa ku mne začala pribliźovať. Ako otvorila ústa v ktorých nebol jediný zub, úplne som zbledol a rýchlo som zoskočil zo stoličky.
"ĎAKUJEM PEKNÝ DEŇ!" Vybehol som z čakárne von. Zafačovanú ruku som mal. Aj keď som tu mal čakať, radšej budem čakať neviem.. niekde na streche! A tak som sa vydal na strechu, kde bol pokoj. Predsa len tie schody by starých ľudí zabili. Tu sa za mnou žiadny z tých zombie nedostane! Sadol som si na okraj strechy a húpal som nohami čakajúc, kým sa mi vstrebe mastička pod obväzmi do pokožky.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hatake Kyōraku
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 75
Join date : 16. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Vojenská nemocnice    Sun Apr 29, 2018 9:53 am

Začiatok učenia Raiton: Jibashi

Ako som sedel na zadku na streche nemocnice, hlavu som mal ponorenú do mojich vlastných úvah a do zvitku, ktorý som držal roztvorený v ruke. Nutno podotknúť že bolo pre mňa veľmi ľahké dostať sa k zvitku v podstate hocijakej technike, ktorú mali knižnice a rôzne výcvikové strediská v Koteigakure no sato v arzenáli.  Často som si to ani nevyberal sám. Napríklad teraz. Zvitok s technikou Raiton: Jibashi mi dal do rúk môj bývalý učiteľ z akadémie, keď som za ním pred pár dňami prišiel s prosbou o techniku Raitonu, ktorú by som zvládol. Očividne ich nebolo tak veľa.

Keď som si pozeral zloženie čo sa týkalo pečatí, bol som celkom rád, že som absolvoval tréning ich tvorenia a hlavne rýchlosti. Jednalo sa síce len o C rankovú techniku, no mala až päť pečatí, čo mohol byť počas shinobi súboja celkom problém. Bol som v tomto ale celkom optimistický a sebavedomí. Určite ich zvládnem.. spraviť. Zvitok som si nechal na kolenách a podľa popisu som ich začal skladať.
"Diviak.. baran.. had.. kôň.. drak." Šepkal som si popod nos meno každej jednej pečati a snažil som sa to memorizovať. Na chvíľku som zatvoril oči a s odhodlaným prikívnutím som sa znova pustil do skladania pečatí. Tento krát rovnako pomaly, no zároveň som sa snažil sústrediť chakru pri každej jednej z pečatí. Ku koncu som obe ruky namieril pred seba a chakru z rúk uvoľnil. Od predlaktia až po prsty mi prebehlo iskrenie raitonovej chakry, započul som zaprskanie no rovnako ako som "techniku" vytvoril, sa znova aj stratila. Toto by nikomu neublížilo. Pocítil som šteklenie v ruke ktorú som mal zafačovanú a radšej som si to pre teraz rozmyslel. Bude ešte dosť času na to, babrať sa s touto technikou. Nikam som sa neponáhľal.. Postavil som sa pre to a rozhodol som sa ísť robiť niečo produktívne. Napríklad sa spýtať, či pre mňa konečne vybrali nejaký tým. Nevedel som, pre čo to tak trvalo. Všetci moji kamaráti z akadémie už boli dávno zaradený. Teda takmer..


/presun
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Vojenská nemocnice    

Návrat nahoru Goto down
 
Vojenská nemocnice
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Tsuka no Kuni :: Koteigakure no Sato-
Přejdi na: