Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Cvičiště za vesnicí

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2
AutorZpráva
H.
Admin*A
Admin*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 212
Join date : 23. 11. 16

PříspěvekPředmět: Cvičiště za vesnicí   Mon Feb 19, 2018 10:04 pm

First topic message reminder :


Rozsáhlý komplex budov a venkovního prostranství, tak abyste vždy měli možnost trénovat za jakéhokoliv počasí. Samozřejmostí jsou cvičební pomůcky od kůlů, přes posilovací stroje až k činkám.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi

AutorZpráva
Hatake Kyōraku
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 102
Join date : 16. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Tue Jun 05, 2018 9:48 pm

Tréning Tai + 1



Vrátili sme sa do dediny po nejakom čase.. a zatiaľ čo Kage išla bohvie kam, ja som zaliezol domov sa na chvíľku vyspať. Keď som sa znova zobudil a najedol, v podstate som na seba iba hodil moje zvyčajné oblečenie, na chrbát zavesil tanto a vyrazil som priamo na cvičisko. Tento krát nie k horám, ale niekde, kde som mal reálne šancu stretnúť ostatných geninov či trebárs aj chuuninov. Môj úmysel bol jednoduchý, trénovať.. a trénovať a trénovať.Celkom ma navnadilo a povzbudilo to, čo som videl v Bochigakure no sato. Konkrétne som myslel dvoch geninov, ktorý tam dosť zápalene bojovali. Taký zápal sa nevidí vždy, aspoň na akadémii som ho celkom u ostatných postrádal.
Keď som dorazil, v podstate som sa len vyzul a vstúpil som dovnútrajška doja, kde trénovalo niekoľko mladých svoje schopnosti, či už v boji zblízka bez zbrane, aleo v boji so zbraňou. Pozdravil som miestneho učiteľa a ku skupine som sa pridal. Mali sme v rukách drevené meče, s ktorými sme robili rôzne jednoduché výpady. Či už sa jednal oo obojručné seky, bodnutia, či jednoručné variácie týchto "techník". Trvalo to necelú pol hodinu, pol hodinu kedy sme si opakovali iba základy, aby sme ich vydrilovali do našich muscle memory a aby sa stali niečím, ako druhým dychom. Aby sme ich využívali automaticky, keď uvidíme štrbinu v nepriateľovej obrane. Po tom sme išli na základné obranné techniky s úplne rovnakým postupom. Dali sme sa do dvojíc a zatiaľ čo jeden útočil predpísanú techniku, druhý sa vykril a zasadil vlastný útok. A znova.. znova.. znova. Človek sa pri tom aj celkom spotil, dokonca mal aj modriny. Predsa len dostať tou drevenou palicou trebárs po nohe nebola žiadna sranda. Následovali rôzne finty, aj keď nám hovoril len o jednej, pomerne zaujímavá a celkom zložitá. Niečo, pre pokročilejších geninov. Pomedzi vysvetlovanie som sa obzrel a rozmýšľal som, čo za tréningových partnerov to tu mám. Na niektorých bolo vidieť, že už sú skúsenejší. Buď skúsenejší genini, alebo chunini kto vie. Niektorý boli z akadémie, no celkom im to išlo. Asi ich to naozaj bavilo. Stále som tu však bol najmladší, pre to mohlo dosť ľudí prekvapiť, že na čele nosievam čelenku Koteigakure no sato. Po troch hodinách klátenia, nastala posledná časť tréningu, ktorou sme to mali aj skončiť. Simulovaný boj, alebo tiež sparing. Mohli sme používať iba vlastné telo a drevené katany, aj keď tá moja pripomínala skôr tanto. Spočiatku som si schválne vyberal súperov, ktorý sa na mňa hrnuli pretože.. kto vie.. možno si mysleli, že to budú mať ľahšie. Časom som však stále obracal troch tých istých shinobi, ktorý ma vždy pomerne seriózne porazili. Tento súboj prebiehal v podstate na body. Vždy sa skončilo, keď jedinec dosiahol tri body, pri čom niektoré časti tela boli za jeden bod, niektoré za dva a napríklad srdce alebo hlava boli za tri. Celkom jednoduchá simulácia. Úprimne z tých troch spomenutých mladíkov, som nedokázal ani ku koncu poraziť ani jedného. Síce som skóroval jednu či dve remízy, boli o dosť lepší. AKo sa ale hovorí, človek sa nezlepšuje, kým nevyhľadáva ťažké výzvy. O Shinobi by to malo platiť dvojnásob.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Murasaki Kaien
Velitel Joninů
Velitel Joninů
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 01. 06. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Tue Jun 05, 2018 10:05 pm

Začal jsem podřimovat a vždycky jsem se jen usmál, z vlastního potěšení, když jeden z mých klonů praskl, zrovna když něco provedl té malé genince. Teď už jsem o ní věděl až až k tomu, abych ji odhadl. Bude to trochu zajímavé párování z toho mála co jsem věděl o mladém Kyōrakovi, ovšem nic co by se nezvládlo.
A když už jsme byli u něj, zrovna dorazil. A to jsem ho ani nevolal. Lucky me. Pomyslel jsem si a zvedl se ze země. Šel jsem za ním až do chvíle, kdy jsem došel k jeho malému tréninku. Pozoroval jsem ho. Měl v Taijutsu jisté mezery ale na jeho věk jsem si nepamatoval nikoho, kdo by to zvládl stejně tak. Trochu jsem si povzdechl, protože u tohohle to bude nuda. Bude stačit mu říct a on bude chápat. Co je na tom těžkého? To zvládne cvičená opice.
Když dobojoval mohl slyšet hlasitý potlesk a ještě zahvízdání v doprovodu. Bylo to trochu zvláštní, když ani neprohrál ovšem nebyla za tím ani špetka sarkasmu nebo uštěpačnosti. Dva se kterými bojoval očividně věděli kdo já jsem, tak mi vykouzlili lehkou poklonu, kterou jsem ji oplatil úsměvem ale můj zrak se upíral hlavně na malého prcka.
"Bravo klučino!" řekl jsem a čupl si k němu. Byl jsem proti němu velký, jako Goliáš k Davidovi. S mou výškou která se přibližovala hranici 190 centimetrů naše rozdíli byli opravdu velké. Proto jsem si čupl aby jsme si mohli promluvit s očí do očí.
"Zdravím Kyōraku. Jmenuju se Murasaki Kaien a byl jsem přidělen, abych ti dělal senseie." řekl jsem a prohrábl mu vlasy. Byl to hrozný špunt!
"Co kdyby jsme šli ven a začli hm?" řekl jsem. Ty dva měli ještě práci ve vesnici, takže já měl na něj chvíli volna. Nečekal jsem na něj a postavil se opět na nohy a vyrazil ven. Kde jsem se opřel o onen strom a čekal na něj.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hatake Kyōraku
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 102
Join date : 16. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Tue Jun 05, 2018 10:28 pm

Práve som oddychoval. V podstate som si len obviazal ruky bandážou namočenou do nejakých byliniek. Smrdelo to po .. no bylinkách. Určite to nevoňalo, no chladilo to a na modriny to ževraj bolo fakt super. Rovnako tak som si obviazal aj holene no to už som započul potlest a nejaké bravó. Trocha spýtavo som sa obzrel cez rameno, no keď som zazrel vysokého Jounina, v podstate som si nedával na čas pri postavení. Vyšvihol som sa na nohy a podobne ako tí dvaja, som sa z rešpektu uklonil. "Murasaki-sensei.." Odvetil som mu s ľahkým úsmevom. Pamätal som si ho z akadémie, pár krát zobral tréning taijutsu na svoje plecia a ukázal nam nejaké tie veci. "Hoo? Vy ste môj sensei? Koteikage-sama hovorila niečo o tom.. čo sa nechal chytiť v konohe." Ani ma nenapadlo, že by to mohla byť trebárs citlivá téma. Ako by aj mohlo? Mal som sedem rokov a nezdielal som intelekt nejakého supergénia. No nehádal som sa, bol som rád za senseia, ktorý ma reálne aj vedel niečo naučiť. Z tých zvitkov mi už bolo zle a často som musel badať fakt dlho, kým som tomu konečne pochopil. Keď mi oboznámil, že môžme začať, len sa mi po tvári roztiahol taký ten detský nefalšovaný úsmev. Oči boli síce trocha unavené, ale kedykoľvek!
"Hai!" Vyhlásil som s prapodivným elánom, na čo som vyrazil za ním, von z doja. Až teda kým som nedošiel na miesto, kde sa opieral o strom. Doslova som dobehol. Dokonca som si moje veci nechal v doje, ako aj topánky. Bol som na boso, nemal som u seba tanto ani zvn, v podstate som bol len v jednoduchom tričku a krátkych nohaviciach. No nevadilo mi to, vonku bolo dosť teplo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Murasaki Kaien
Velitel Joninů
Velitel Joninů
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 01. 06. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Tue Jun 05, 2018 10:45 pm


Když řekl že Koteikage mu říkala o tom, že bude mít někoho jiného chvilku jsem se zamyslel. V konoze byli dva lidi a jen jeden kdo se mohl nazývat "tím". Doufám, že Brut něco nezkonil, i když u Chuunina je možné vše. Pro zatím jsem to však bral tak, že je tenhle prcek můj a Shiro hold dostal košem.
"Shiro-kun? To by sis dal chlapče. Nejdřív se musí naučit jak se nenechat zajmout , než bude mít privilégia aby ostatním říkal jak na to." řekl jsem a zasmál jsem se vlastnímu vtipu. Tohle bylo u mě dost časté. Tenhle "banter" jsem používal téměř s každým, kterého jsem poznal. S nadřízenými, podřízenými a vůbec. Byl to jistě výsledek mé "sourozenecké rivality" jelikož to bylo u nás na dením pořádku.
Měl jsem tam jejich složky, které se teď váleli na zemi. Mohl jsem si všechno o něm přečíst právě v těch složkách, no někdy se pletly a jindy nebyli současné. Proto jsem byl za to, aby mi to zdělil z očí do očí.
"Ehm... takže. Budeš to sice muset dělat dvakrát. No ale nechce se mi čekat na zbytek týmu. Tak to hold nějak přežiješ. Řekni mi něco o tom co jsou tvé silné stránky, slabiny. Co by ses chtěl naučit a v čem si naopak myslíš že pomoc nepořebuješ." řekl jsem prostě. Já sám jsem se zatím nepředstavil. Tohle jsem si šetřil až tu budou všichni. Navíc on to ani nepotřeboval pro teď vědět.
Sedl jsem si do stínu, znovu z důvodu abych se nad ním nepovyšoval, a čekal na jeho vysvětlení.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hatake Kyōraku
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 102
Join date : 16. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Tue Jun 05, 2018 10:57 pm

Stál som tam a s neskrývaným záujmom som ho počúval. Nebol to síce záujem aký mávajú sedem ročné decká no, aspoň niečo. "Chmmm.." Odvetil som na jeho.. vtip. Nesmial som sa. V podstate mi to ani neprišlo ako vtip, ale skôr dosť.. logické? Pošrkabal som sa vo vlasoch a len som sa trocha podivne usmial. Ako keby som na niečo zabudol, alebo sa mi moc do toho predstavenia nechcelo. Nie že by mi chýbala motivácia len, som podobné veci nemal moc rád. No začal som.

"Neviem k čomu by som sa prirovnal. Podľa testov mi najlepšie išlo Ninjutsu. Zatiaľ viem o troch elementárnych podstatách, z čoho ovládam dve na úrovni ninjutsu techník. Najhoršia vec je rozhodne genjutsu. Nemali sme k nemu na akadémii ani prístup a.. bolo toho už moc. Za rok toho človek moc nestihne." Pousmial som sa. "Vlastne ani neviem, čo by som chcel vedieť. Proste.. chcem byť naozaj silný. Nemyslím si že v niečom nepotrebujem pomôcť. Pomoc sa vždy zíde." Celkom neutrálna odpoveď, ale tak nejak som to cítil. Vynechal som veci ako meno, vek.. obľúbené, sen.. reálne sa ma na to ani nepýtal. Ruky som nechal pozdĺž tela a znova som nahodil taký ten môj jemný, trocha tupý úsmev.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Murasaki Kaien
Velitel Joninů
Velitel Joninů
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 01. 06. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Tue Jun 05, 2018 11:13 pm


"Hm... možná bych tu pro tebe něco měl.... ale... hm..." Ty jeho poslední slova mě přivedli na jistou myšlenkovou stopu. Byl zhruba v tom věku, kdy sou moji summoni nejvíce ochotní se na někoho "vázat". Orlové byli většinou hrdí a jen málo kdy si nechávali poroučet. Pokud však začnete ve velmi mladém věku, jste pokorní a máte jisou úctu k nim jako zvířectvu. Dají si říct. Stávají se loajalním přítelem a pomocníkem. Navíc mají dobrou vlastnost ohledně Shinobi, že rostou spolu s ním. Mají v hlavě takový nepříjemný zlozvyk že nechcou být svým mistrem překonáni a proto se vždycky snaží zlepšit o chlup více než on. Klan Murasaki měl vždy jisté "zasvěcení". Bylo mi zhruba stejně let jako jemu, když jsem poprvé přivolal Hayateho. Dnes z něj byl orel, který měl rozpětí křídel přes polovinu fotbalového hřiště. Když jsem ho však přivolal poprvé, seděl mi na rameni.
Věděl jsem že Hirin by nedokázala s Orli spolupracovat a ten druhý, podle všeho, bude mít vhodnějšího summona.  Ještě jednou jsem prohlídl jeho složku ale kolonka "summon" byla proškrklá.
Kyoraku se docela hodil k tomu, aby se začal s mazlíčkem vázat.
"Proč ne?" řekl jsem nakonec a usmál se. Vyáthl jsem z kapse Kunai a řízl se do prstu. Použil jsem techniku "Kuchiyose no Jutsu" ovšem nepřivolal jsem Hayateho, ani žádného jiného orla.
Předemnou se objevil velký svitek, větší než Kyoraku sám, která byl smlouva pro přivoální orlů. Rozbalil jsem ho před ním a on mohl vidět několik podpisů. Celkem jich tam bylo 10. První byl "Murasaki Shiba", následován "Murasaki Tonerim", "Murasaki Miko", "Murasaki Maki" a nakonec tam bylo aji moje jméno "Murasaki Kaien." po mě tam byl ještě jeden "Murasaki Toneri" a další dceruška Shiby "Murasaki Chio". Pak tam byli ještě mí dva bývalí žáci. "Juuken", "Tai" a nakonec nejmaldší "Murasaki", "Murasaki Kaito".
"Víš co to je?" zeptal jsem se ho a čekal jak odpoví.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hatake Kyōraku
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 102
Join date : 16. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Wed Jun 06, 2018 8:55 pm

Spýtavo som sa na senseia pozrel. Nemal som tušenie, o čom hovorí. S rukami v bok som len čakal kým sa vnútorne rozhodne. Tieto rozhodnutia som poznal, aj keď moje boli pravdepodobne omnoho jednoduchšie. "Huh? Prečo nie čo?" Zatváril som sa trocha nervózne. Kto vie, možno na mne chcel niečo skúsiť. Môj úsmev bol úsmev, ale taký neistý, trocha ironický a na pozore. Keď ale nejakým spôsobom privolal väčší zvitok a rozložil ho predo mnou, trocha počudovane som sa na to pozrel. "Whoaa..." Čupol som si k nemu a zapozeral som sa na všetky tie mená. "Sensei, tu ste vy.." Poukázal som na jeho meno, za ktorým následovalo ešte niekoľko. Keď sa ma ale spýtal či viem, čo to je, len som zakrútil hlavou. "Nie, naozaj netuším." Usmial som sa. Úprimne sme sa na akadémii o summonoch moc neučili. Vlastne vôbec. Nemal som teda o nič žiadnu znalosť, odkiaľ by som aj mohol mať. Nepýtal som sa však, čo to je. Čakal som na vysvetlenie, ktoré pravdepodobne príde.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Murasaki Kaien
Velitel Joninů
Velitel Joninů
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 01. 06. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Wed Jun 06, 2018 9:28 pm


"No, byl bych překvapen kdybys věděl." řekl jsem upřímně. Někdo se s takovou věcí setkával poprvé a od toho jsem tu byl, aby mu je ukázal a vysvětlil. Tak jak jsem tam čupěl, tak jsem ukázal na smlouvu prstem, a vždycky když jsem zmínil něco konkrétního, ukázal jsem i na to.
"Jedná se o smlouvu pro summona. Přivolávané zvíře. Většinou je takhle jednoduchá. Stačí se podepsat krví a na konci udělat otisk všech pěti prstů, tak jak to vidíš tady." řekl jsem a ťuknul prstem na můj otisk ruky. Trochu jsem zavadil pohledem i o otisky rukou Maki, Miko a Toneriho staršího. Vždycky to byl zvláštní pocit, když jsem tuhle smlouvu vytáhl, no nedával jsem to na sobě moc znát.
Jakmile se tam podepíšeš seš vázán s tímhle zvířetem a vždy když uděláš přivolávací jutsu s kapkou tvé krve, jedno z těch zvířat přijde na tvé zavolání. Technika samotná, pokud tě to zajímá, je časoprostorovým jutsu a můžeš pomocí něj přivolat nejen zvíře, ale i různé předměty. řekl jsem a ukázal na svitek před ním.
Přišel mi jako ten kluk, na kterého by Hayate mohl udělat dojem. Navíc vidět něco takového by udělalo dojem na většinu lidí. Orlové byli skutečně krásná zvířata.
Jelikož už mi z prstu tekla krev, nebylo potřeba ji znova rozprodit. Jen jsem lehce zatlačil a červená kapka se objevila na prstu. Ustoupil jsem na volné prostraství jelikož jsem měl v plánu teď přivolat něco opravdu velkého.
"Pečetě jsou Kanec, pes, pták, opice a beran." řekl jsem a u každého názvu ji názorně předvedl ".. a pokud se technika povede, měla by vypadat asi takhle." řekl jsem a položil ruku na zem. Pod dlaní se mi objevila velká přivolávací pečeť a já u toho pronesl "Kuchiyose no Jutsu". Následně se objevil předemnou velký dým a uprostřed něj sedělo něco opravdu velkého. Byl to orel, černý jak noc s různými odstíny stříbřitě modré barvy.
Hayate se na mě nechápavě podíval, jelikož jsme nebyli v ohrožění a očividně ve vesnici. Když však uviděl svitek a klučinu. Hlasitě si povzdechl.
"Naposledy K." řekl mi a okamžitě zmizel. Narážel na to, že jsem ho už ukázal dvakrát předtím a jeho doslova unavovalo být přivoláván pro nic za nic.
"Takže. Pokud máš zájem, jen se podepiš a můžeme začít. Můžu ti také prozradit že orlové se vážou k jejich "mistrovi". Proto ten, kterého přivoláš jako prvního, bude jen tvůj a poroste spolu s tebou. S trochou štěstí vyroste i do rozěrů, jako tady Hayate."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hatake Kyōraku
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 102
Join date : 16. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Wed Jun 06, 2018 9:44 pm

Začiatok učenia Kuchiyosen no jutsu


Poškrabal som sa na nose a tak trocha som potlačil nutkanie sa poškrabať aj v ňom. "A..ha.." Snažil som sa znieť, ako keby som pochopil všetkému, čo mi práve povedal. V podstate to nebolo zas tak hrozné ale.. stále. Bolo toho veľa. Napríklad som príliš nepochopil pojmu - časopriestorová technika. Museli to byť nejaké zložité ninjutsu, určené pre pokročilých ninjov. "Omm takže, ak sa sem podpíšem.. privolám zviera?" Spýtal som sa prekvapene. Ako to fungovalo? No nie že by som to potreboval poznať ak to teda fungovať bude. Pozorne som si prezrel pečate, ktoré práve vytvoril a sám som si ich pár krát skúsil. "Uhm!" Prikývol som rozhodne, na čo som len ostal na mieste a nechal mu priestor. V momente keď použil techniku, oprel sa do mňa dym z privolania. Dym, ktorý ma prinútil podvihnúť obe ruky a zvedavo vyzvedať to, čo sa mu podarilo privolať. Nepotreboval som vyzvedať dlho. Bol to obrovský orol. Prekvapivo som sa naň pozeral, až som bol nútený spraviť krok dozadu. Bol to úžas. Úprimne som ostal zaskočený.
"Haaa? To..to.. to .. bol obrovský! To je ako podvádzanie!" Predniesol som. Naozaj to tak bolo. Keby že vytvorím niečo tak veľké, pravdepodobne by to bolo schopné vyriešiť problémové situácie za mňa. "Josh.. Idem na to!" Vyhlásil som následne, na čo som sa uź už chystal zložiť pečate.. no.. zastavil som sa. "Uhm.." Celkom som sa za to hanbil, no pozrel som sa na senseia s ospravedlňujúcim pohľadom. "Z..zabudol som na tie pečate hehe.. zopakujete mi ich sensei?"
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Murasaki Kaien
Velitel Joninů
Velitel Joninů
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 01. 06. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Wed Jun 06, 2018 10:25 pm

Viděl jsem že byl lehce zmatený. Věděl jsem že nejspíš nežná pojem "časoprostorová technika" ovšem až se setká třeba ... hm... s Hirashinem a někdo mu řekne "jedná se o časoprostorovou techniku" může odpovědět "ahá, stejné jako Kuchiyose". Navíc, veškeré
"Jednoduše řečeno ano." pokud tedy půjde vše jak má. Pokud někdo nemá dostatek chakry či se mu technika ne tak úplně povede.
"Jak se to vezme. Jak jsem říkal. Hayate se jen velmi málo nechá přivolat někým jiným než jsem já. A ... hm... Většina větších orlů už mají majitele, nebo jejich pánové umřeli. V takovém případě orel přestane růst a uzavře se do sebe. Proto dostaneš nějaké mládě." řekl jsem a vzpomněl si na Summony mých sester a bratra. Od té doby jsem je viděl jen v "hnízdě", což bylo místo odkud tihle tvorové pocházeli. Bylo to na jedné z hor špičaté a pro lidské nohy nepřístupné. Nikdy se však nenechali přivolat a nikdy už nevyletěli do boje.
Poznámka pro sebe. Příště vysvětluj až poté co vyvoláš to zvíře. Když jsem viděl jak byl nadšený z toho všeho a z toho orla. Pravděpodobně se mu vše o technice z toho vzrušení z hlavy vykouřilo.
V klidu jsem mu tedy ukázal pečetě a ještě jednou mu to pomalu vysvětlil.
Poté ale dodal. "Než ale budeš vůbec schopný to zvíře přivolat, budeš se muset podepsat." a ukázal znovu na rozdělaný svitek před ním. Trpělivosti jsem měl hory takže jsem nezněl nijak naštvaně. Spíše jsem se smál nad tím jeho počínáním.
Až tak udělal přešel jsem k samotnému tréninku. Opět jsem použil Kuchiyose no Jutsu, ale tentokrát už bez krve. Předemnou se objevila jedna z mých pomůcek na cvičení. Několik stovek per označené pečetí. Poté jsem se podíval na něj a zeširoka se na něj usmál. Tohle vymyslel můj otec když jsme trénovali a všem nám to nesmírně pomohlo.
"Tohle je speciální pomůcka  navržená pro trénink. Jedná se o pero, které funguje dokonale na trénink téhle techniky. Stačí když místo krve, použiješ inkoust toho pera a složíš pečeť. Poté by jsi měl přemístit pero ze země, do tvé ruky. Důvod proč netrénujeme skutečnou techniku je ten, že orli jsou poměrně zvláštní zvířata. Pokud by se ti totiž povedlo prvně přivolat vejce, musel bys čekat než se ti orel vylíhne. Proto je lepší jít do techniky připravený." důvod proč jsem jich přivolal víc než jedno byl ten, že ze začátku se většině lidí nepovede přivolat celé pero, ale jen polovinu či tak.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hatake Kyōraku
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 102
Join date : 16. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Wed Jun 06, 2018 10:50 pm

"Aha, dobre, chápem!" Vyhlásil som s rukami v päsť a sadol som si znova k zvitku, kde boli krvou podpísaný rôzny ľudia. Očividne som bol na čase aj ja. Nejak som si ani neuvedomoval, že to bola celkom česť a Murasaki musel k tomuto tu mať pádny dôvod. Kusol som si do palca tak, aby som prehryzol pokožku. Nerobilo mi to taký problém. Nič hrozného, bol som predsa shinobi! Následne som do ďalšieho voľného odstavca napísal svoje celé meno. Hatake Kyōraku.. otisk mojich prstov a sám som sa zdialil. Trocha divne som sa na sesneia pozrel, keď privolal nejaké.. pomôcky? Pomôcky k tréningu. Tak prečo nie. Myslel som si, že sa rovno pustím do vyvolávania zvierat, nie pier.
"Uhm.. toto mi má pomôcť s tréningom?" Spýtal som sa ho s celkom dosť veľkými pochybami, no následne mi to vysvetlil.. podrobne. "Eh.." Poškrabal som sa na hlave, no len som pokrčil ramenom, oblízol som si prst kde sa mi už začala zrážať krv a sám som zobral do rúk jedno pero. Nakvapkal som si atrament do ruky a podľa pokynov som pero položil na zem. 
"Josh! Idem na to!" Vyhlásil som následne, na čo som ruky odpojil od seba a.. zložil všetky potrebné pečate. Senseia pravdepodobne mohla prekvapiť rýchlosť a precíznosť pečatenia, ktoré boli na genina určite dosť.. dobré. Nehovoriac že mnoho dnešných shinobi sa pečatiam snažilo vyhnúť, keďže tecfhniky s mnoho pečaťami považovali za "pomalé".. čo bola podľa môjho názoru úplná blbosť. Po zložení pečatí som nakoncentroval chakr a ruku som nastavil pred seba. 
"Kuchiyose no jutsu!" vyhlásil som slávnostne, na čo sa ozvalo "puff" a.. pero stále ostalo na zemi. Vyvalil som na to oči. Pravda bola, že som chakru nezačal koncentrovať dostatočne skoro. Predsa len to trebalo spraviť pred technikou, zatiaľ čo pečate slúžili ako taký guide toho, čo vlastne moja chakra má spraviť. "Uaa.. Ra-baka!" Pľasol som sa po čele a len som naznačil senseiovi, že nemusí nič rozprávať. zatváril som sa sústredene.. zhlboka som sa nadýchol a ruky som najprv zložil do univerzálnej pečate na koncentráciu chakry. "Haaaa!" Dokončil som pečatenie a ruku som znova objavil pred sebou. "Kuchiyose no jutsu!" Puff... tento krát sa mi v ruke objavila polka pera, zatiaľ čo druhá ostala na zemi. 
"Uhm.. Sensei? Keby že sa snažím privolať orla.. privolám len časť jeho tela?" Spýtal som sa trocha zdesene. Vôbec sa mi tá myšlienka nepáčila.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Murasaki Kaien
Velitel Joninů
Velitel Joninů
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 01. 06. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Wed Jun 06, 2018 11:13 pm


Byl jsem poměrně uvolněný. Sedl si pod strom a pozoroval jak bude postupovat. Pamatuji si že u mě to bylo asi 17? rozbitých per přetím, než sem ho držel celé. Poté už jsem dokázal přivolat Hayateho. Byl to největší prcek, oproti těm co vyvovolali napoprvé mí bratři a sestry no nakonec svěchny ty jejich strčil do kapse.
Vůbec mě tedy nepřekvapilo že se poprvé pero ani nehnula a podruhé měl v ruku jen jeho polovinu. Chvilku jsem pozoroval jeho reakci, kterou jsem prvně moc nechápal. Ovšem když vyjádřil své obavy nahlas jsem se zasmál. No představa že někdo zabije svého mazlíčka ještě předtím než ho skutečně pozná, nebyla moc k smýchu.
"Nemusíš se bát. Pokud by se ti technika opravdu nepovedla, přivoláš buď nějakého orla, co se teď vylíhnul. Nebo nějakého co je ve vejci. Či se ti nepovede přivolat vůbec. Proto začínáme u per. Otec mi říkal, že je také údajně každý "předurčen" k tomu svému. Upřímně jsem si myslel že to jsou jen keci ale kdo ví." řekl jsem a mrknul na něj potom jsem mu dal pár pomůcek ohledně vypouštění chakry a jejím soustředění.
"To že si přivolal jen půlku pera může znamenat dvě věci. První je málo chakry, druhá je že si chakru nevypustil naráz. Skus použít více chakry a nebo zkus ji použít co nejvíce v jeden okamžik." poté jsem přešel k němu a ukázal mu rozdíl ve vypouštění chakry.
Ruku jsem položil lehce na trávu tak, abych měl mezi zemí a rukou několik centimetrů.
Poté jsem vypustil stejné množství chakry. Ovšem poprvé jsem ji vypustitl v rozmezí několika vteřin, což se tráva jen lehce vlnila, a podruhé jsem ji vypustit instantně, což trávu přitlačilo k zemi a v ní se objevil otisk mé dlaně.
"Můžeš si to zkusit sám."řekl jsem a usmál se na něho. Kdyby dokázal onen trik s trávou, nebyl by problém přivolat ono pero.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hatake Kyōraku
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 102
Join date : 16. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Wed Jun 06, 2018 11:36 pm

Chvíľu som sa na neho pozeral. Celkom som si odfúkol, keď mi oznámil, že by sa v podstate nič nestalo. Len by som privolal nejaký záprdok. Nebolo to nebezpečné? To by ma ta mama orlica pravdepodobne doďobala, alebo tuto senseia za to, že to dal do rúk niekomu, kto na to zatiaľ nebol pripravený. Pozrel som sa na zlomený koniec pera a len som pokývol ramenom. Zobral som si ďalšie, keďže tamto už bolo tak či tak zlomené. Nakvapkal som si atrament na dlaň a mal som v pláne to skúsiť znova.
"Nedostatok chakry chmm.." Nadhodil som zamyslene. Mohol som skúsiť koncentrovať via chakry. Bola pravda že som bol trošku unavený z môjho taijutsu tréningu, ktorý som absolvoval pred asi tak pol hodinou, no ešte pár krát to predsa len zvládnem. Znova som nakoncentroval chakru, zložil som potrebné pečate a chakra sama o sebe začala byť atkmer viditeľná. 
Ruku som natrčil pred seba a chakru som sa následne celú snažil vypustiť. V ruke sa mi zrazu objavilo celé pero. Prekvapene som sa na to pozeral. "Uhm.. takto?" Obrátil som spýtavý pohľad na senseia. Necítil som sa tak, že by som techniku nejak majstrovsky zvládol. Predsa len som privolal iba blbé pero.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Murasaki Kaien
Velitel Joninů
Velitel Joninů
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 01. 06. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Wed Jun 06, 2018 11:55 pm


"Yosh, yosh, yosh!" řekl jsem a kýval u toho hlavou. Jakmile se mu to povedlo, docela jsem vypadal zklamaně. Já jich sakra těch per rozbil 17 než jsem je dokázal přivolat. Život nebyl fér. Poté jsem však probral z tohohle stavu a znovu se na něj usmál. Přešel ke kroku čístlo dva. Tentokrát jsem se poučil ze svého předchozího omylu. Prvně ukázka a až potom vysvětlení!
Kousl jsem se tedy znova do prstu, jelikož už jsem měl na tom místě teď strup, a znovu použil Kuchiyose no jutsu. Tentokrát se za mnou objevilo 11 orlů a různě začali poletovat kolem mě. Byli to právě ti orlové, kteří ještě neměli pána, a tak je mohl přivolat kdokoliv. Gesty jsem jim naznačil aby poletovali kolem Kyoraka a poté jsem je zavolal zase zpět, načež je odvolal úplně.
"Technika funguje ale i tak Že dokážeš vyvolat více než jednu věc zároveň. Pro naše účely stačí aby jsi použil inkoust z více per naráz. Až se ti jich povede přivolat 20, nechám tě přivolat orla." řekl jsem a usmál se. Teprve teď možná přišel na důvod proč, jsem v první řadě přivolal tolik per. Přeci jen jsem nepředpokládal že v první části tréninku by jich zničil stovky. U tohohle ale tomu možná tak bylo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hatake Kyōraku
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 102
Join date : 16. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Thu Jun 07, 2018 10:31 pm

Vypočul som si ďalšie vysvetlenie. Teda až po tom, ako mi ukázal, ako vie vyvolať aj viacerých orlov naraz. Aj keď títo boli menší no.. stále to boli orly. Jedny z najväčších dravých vtákov vôbec. Keď sa oproti mne rozleteli, nebolo mi všetko jedno. No len vzlietli hore a spravili okolo mňa niekoľko kolečiek. Zľahka som sa uškrnul. Nechcel som priznať, že som mal z nich celkom nahnané. To by som moc dobrý dojem na senseia nespravil heh?
"Dvadsať?!" Spýtal som sa so značným šokovaním v hlase. Sotva som privolal jedno. Ako ich mám sakra privolať dvadsať? Skúsol som si spodnú peru od značnej nervozity. Úprimne som si myslel, že to je takmer nemožné.. no nechcel som sa hádať. Práve privolal asi jedenásť orlov. To chcelo určite viac, než dvadsať blbých pier. Zvraštil som obočie a rozhodne som prikývol. Keďže som mal atrament stále na sebe.. pomyslel som si, že stačí spraviť už spomenuté Kuchiyose a pridať do toho čo najviac chakry. Celkom seba zničujúci tréning ale.. budiš. Poskladal som pečate a uź počas toho som nakoncentroval dosť, dosť veľkém nožstvo chakry, na čo som sa pokúsil ruku tento krát nasmerovať smerom dolu. "Kuchiyose no jutsu!" Skríkol som nahlas a podo mnou sa objavil obláčik dymu. Čakalo ma ešte veľa práce..

 --- one eternity later ....



Zhlboka som dýchal. Bol som celý vyčerpaný.. pot zo mňa tiekol tak, že to viac snáď ani nešlo. Mal som zo seba aj dole tričko a v podstate som tu bol len v nohaviciach. Nemalo cenu mať na sebe niečo tak prepotené. Kto by si pomyslel, že privolávanie pier bude chcieť také množstvo chakry.. a hlavne toľko pokusov čo som na to mal. Nechcel som však cúvnuť, keď už som sa do toho pustil. 
"Phefh... .phefh.... " Sťažka som odfukoval, no znova som zložil pečate. Išli mi omnoho rýchlejšie. To je tak, keď niečo skúšate desiatky a desiatky pokusov, začnete v tom byť celkom dobrý. Ruku som namieril k zemi a odhodlane som vypustil chakru.. ozvalo sa ďalšie puff..
"Raz.. dva.. tri.." Začal som počítať perá, ktoré sa objavili podo mnou. ".. dvadsať! Je to tam! Josh! Hurá!! HAHA!!" Vystrel som obe ruky k oblohe a poskočil som od radosti. Sensei si mohol všimnúť, že mám úprimnú radosť. Už pred tým si mohol všimnúť, že aj keď som sa usmieval a správal som sa ako každý iný genin v mojom veku, bolo z toho cítiť také.. nútenie sa. Teraz? Nie.. úprimná radosť. Naozaj som bol na seba hrdý!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Murasaki Kaien
Velitel Joninů
Velitel Joninů
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 01. 06. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Thu Jun 07, 2018 10:56 pm


"Lepší než 21 ne?" zeptal jsem se ho trošku šibalsky a bív mu však neříkal. Zrušil jsem jednoho z klonů, který sledoval mé dva další svěřence abych se ujistil co se tam děje, když jsem viděl že jsou v plném proudu konverzace ušklíbl jsem se. Aspoň že ho našla. pomyslel jsem si a dál se soustředil na jeho trénink.

Upřímně mě překvapilo že to zvládl tak rychle. Hold to se ale dá u něko s talentem čekat. Všiml jsem si jak byl totálně vyčerpanej dokonce z něj tekl pot. No když je přepočítal všechny a skutečně jich bylo 20 pochvalně jsem se na něj podíval.
"První část... úspěch. Dobrá práce, máš u mě večeři." řekl jsem jak pro něj tak aji pro sebe. Bylo trochu mým vedlejším úmyslem ho vyčerpat. Přeci jen, to je jedna z metod jak může Jinchuuriki uloupit trochu z chakry bijuu.  řekl jsem a podíval se na něj. Všechno o Jinchuuriki jsem věděl jen z knížek. Tenhle trénink moc nebezpečný nebyl. Jednalo se prostě o to, že tělo nemá přístup ke své chakře, tak Jinchuuriki podvědomně použije tu, ke které přístup má. Přeci jen jsem byl na stopkách, kdybych viděl že se tu nějakým způsobem rozběsní Nibi, čekala mě docela práce a sám nevím, kdo z nás by tu stál až by se prach usadil.
"Takže. Můžeme to zkusit na ostro ne?" řekl jsem a usmál se na něho. Mohl se na mě koukat jako na úplného blázna. Přeci jen byl teď doslova promoklý v potu na kost a já mu řekl "znova", no nechtěl jsem mu říkat o tom, že se chystám použít Chakru Bijuu. Abych ho zbytečně nerozptiloval. Pokud všechno půjde tak jak má, nebylo se o co bát. Snad...
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hatake Kyōraku
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 102
Join date : 16. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Thu Jun 07, 2018 11:22 pm

Pretrel som si čelo aj tak spotenou rukou, nie že by som si moc pomohol. Bol som celkom spokojný s mojimi perami. Teda nie že by to k niečomu bolo ale kto vie, možno sa mi podarí na prvý krát privolať nejakého cool orla. Aj keď podla senseiových slov to nemalo byť nič veľké, skôr nejaké mláďa. No Prikývol som.. aj keď som netušil, kde zoženiem dostatok chakry na to, to skúsiť. Prikývol som. 
"Idem na to." Znova som zložil ruky, najprv do jednoduchej pečate na koncentráciu. Zhlboka som sa nadýchol a zavrel som oči. Nohy som mal trocha od seba a bol som do nich zapretý, keďže.. som napol každý sval svojho tela. 
Pome.. chakra.. každý jeden kúsok.. každý jeden zvyšok mojej chakry. Hovoril som si v duchu, no moc mi to ku koncentrácií nepomohlo. Pre to som radšej stíchol a snažil sa v tele nahromadiť dostatok chakry, respektívne čo najviac, ako som len mohol. Stále to ale bolo málo.. málo.. málo.. Pocítil som, že ma obklopuje moja chakra.. že ešte niečo v sebe predsa len mám ale.. nebolo to dosť. S týmto tu by som pravdepodobne nedokázal privolať ani tých dvadsať ďalších pier. "Tschhh to určite.. zvládnem toho viac." Do tváre sa mi znova vyrazil pot a ja som od sústredenia vraštil obočie. Štvalo ma, že to príliš nešlo. No nemienil som to vzdať...

Na chvíľku sa mi pred očami prebleskol obraz. Prapodivné oči, ktoré som v živote nevidel. Každé inej farby, každé upreté priamo na mňa. Ja som tie svoje rýchlo otvoril a v momente, keď som to spravil, sa do môjho tela oprela chakra, ktorú som ešte v živote necítil. Úplne ma zaplnila, ba takmer pohltila. Také množstvo a sila, ktoré mi v podstate boli cudzie. Rozrazila vzduchu okolo mňa a oprela sa do všetkého, až by to pomaly zrazilo z nôh hocikoho, kto by na to nebol pripravený. Nevedel som tak úplne čo sa deje, no v momente som doskladal pečate a ruku som položil pod seba. "Kuchiyose no jutsu!" Dym, ktorý zahalil celé okolie ako keby pohltil aj tú chakru, ktorá bola razom preč. A ja ? Podo mnou sa objavil orol. Respektívne predo mnou. No.. bol veľký asi ako ja. Nemal to byť prcek? 
Otvoril som oči v takom malom nemom výraze. Toto som privolal ja? No orol nevyzeral moc.. nadšene. Zatváril sa na mňa so svojimi desivými žltými očami, roztiahol krídla a zaškriekal tak, že som si musel zakryť uši. Následne sa krídlami rozmachol, až som spadol zo zeme priamo na zadok a.. už bol kde tam. Niekde v oblakoch.. smerujúc niekam preč. 
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Murasaki Kaien
Velitel Joninů
Velitel Joninů
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 01. 06. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Fri Jun 08, 2018 12:06 am

Chvilku jsem napjatě stál a sledoval ho. Tak co... Povede se? přemýšlel jsem nervózně. Viděl jsem když použil svoji chakru. Byla viditelná i očima. Slabá, jelikož byl teď docela na dně. Teď pokud by vše mělo být tak jak má... pokud sem věděl co dělám, by se měla objevit chakra Nibi.
A vskutku. Byla vidět. Jiná v barvě a už jen ten tlak kolem byl cítit. On si to asi neuvědomoval odkud vychází. Na mé tváři se objevil úsměv, avšak očima jsem sledoval, zda je to stále on. Nebo něco jiného. Poté když zakřičel Kuchiyose no Jutsu objevil se vskutku orel ovšem byla to známá tvář.
Pamatuji si jako včera, když moje o dva roky sestra mě dávala na dením pořádku sežrat. V hlavě jsem dokonce uslyšel i ten její divnej piskavej hlas.


"Koukej na mého super cool orla! Kde ho máš ty? Ajo já zapomněla BaKaien je dutej jak dřevo a neumí přivolat ani blbou propisku."



S otevřenou pusou jsem koukal na Jinka, to bylo jeho jméno a on se podíval na mě. Nevěděl jsem jak je to možný. Nikdy předtím se nic takového nestalo. Ovšem... předpokládám že to byla jeho volba odpovědět na Hatakeho zavolání.
Jinko, teď poletoval ve vzduchu. Pravděpodobně si již délší dobu neprotáhl křídla. Kyoraku si možná myslel že jeho chování bylo docela špatné. No tohle se dalo považovat za celkem normální. Dejte mu chvíli a vše půjde v pořádku.
Nakonec jsem se z tohohle transu probral a soustředil se na svou práci.
"Dobrá práce chlapče. Teď si můžeš dát pro zatím voraz. Taky si myslím. Že máš nejednu otázku." řekl jsem a sedl si pod strom Jinka nechal Jinkem. Nebylo vhodné mu teď dávat nějaké rozkazy.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hatake Kyōraku
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 102
Join date : 16. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Fri Jun 08, 2018 12:24 am

Sadol som si na zadok. Ani mi to nemusel hovoriť, bol som celkom out. Ruky som si zložil na kolená a s povzdychom som privrel oči. Chcelo sa mi fakt spať. V živote som tak tvrdo netrénoval a ani sa nesnažil, ako snáď teraz.. a to som trénoval vyvolávanie pier. Nakoniec som sa rukami oprel o zem za sebou a hlavu pohľad som zabodol niekam do oblohy s takým.. trocha prapodivným pohľadom. 
"Ja.. vlastne ani nemám.. Koteikage-sama mi všetko povedala, pri mojom nástupe do akadémie." Zamrmlal som si popod pery. Predsa len som vedel, čo vo mne je.. netrvalo dlho, kým som si to prepol dohromady. Možno to prišlo Kaienovi divné, ale Koteikage to predo mnou nikdy neskrývala a aj keď fungovalo isté "tabu".  "Nie že by som tomu moc chápal haha.." Zasmial som sa ešte. Yep, mal som v sebe chakrového démona. Dvojocasú Nibi. A tá chakra čo som teraz použil, určite nebola moja. Koho iného by bola? navyše tie oči, čo sa mi zazdalo, že na zlomok sekundy vidím. Ostal som však naďalej ticho, premýšľal som. Kto vie nad čím.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Murasaki Kaien
Velitel Joninů
Velitel Joninů
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 01. 06. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Mon Jun 11, 2018 12:00 am

Sedl jsem si také ovšem naproti němu. V ruce jsem si hrál se zapalovačem, jelikož jsem při tréninku nikdy nekouřil (pasivní kouření) bylo pro mě docela těžké to vydržet. Ovšem tohle byla moje oblíbená činnost a dělal jsem ji for fun. Prohlídl jsem si ho. Nevypadal smutně. Spíš mi přišel tak že si nevěděl co o tom myslet. Napadlo mě že pochopit tuhle věc by nebylo na škodu.
"V pohodě. No přeci jen snad odpustíš, když ti tu trochu co vím povím? Řeknu ti něco, co mi kdysi řekl jeden mnich za války, co mi změnilo na tuhle věc pohled." řekl jsem a zamyslel se. Byl jsem tenkrát ještě docela mladý, takže mi začátek toho jeho monologu jen tak nějak proklouzl ušima. Konec
"Většina bijuu jsou jako zvířata a každý je jiného druhu. Jeden je Jeden od druhého je velmi jiný. Orel a želva jsou obě zvířata, ovšem každé se chová jinak. Z toho co jsem pochopil všichni mají jednu stejnou vlastnost. Chtějí svobodu." řekl jsem a udmlčel jsem se. Teď už jsem přešel přímo do vyprávění toho mnicha.
"Široká veřejnost na ně kouká jako na zbraně. Mnozí z nich si pamatují věci které napáchali. Ichibi byl v Suně něco čím se straší děti a v Konoze jen samotná zmíňka na Kyuubiho vyvolávala strach.Jenže. Zkus se na to podívat z jejich pohledu. Pobíháš si takhle v klidu někde, nikomu nic neděláš. Další věc co víš je že přijde několik desítek shinboi kteří tě násilím přemůžou a v podstatě uvězní. Co by si ty dělal v takovém případě? Nechtěl bys ošálit věznitele k tomu aby tě pustil ven?" řekl jsem a mírně se na něj usmál. Nechtěl jsem aby si z toho vzal fakt že on je věznitel. Pokud chcete být technický, on byl spíše vězení. Ale to nebyl ten point, který jsem se snažil udělat.
"Nechci ti říkat že vím jaký to je. Nemám páru. Jen uvažuji. Co bych dělal na tvém místě a odpověď by asi byla ta. Že bych s ním zkusil mluvit ale měl bych se na pozoru. Protože jak říkám, většina z nich se chce dostat ven ale každé "zvíře" se dá vycvičit a co víc. Spřátelit se s ním."
Poté jsem se na něj podíval a znovu se usmál. Nejspíš mu z toho šla hlava kolem. Však ještě ani neměl pubertuČekal jsem však na jeho reakci. Třeba si z toho něco vezme. Třeba to stejně jako mě tehdy i jemu změní celou situaci. Třeba se vrhne do stavu deprese. Kdo ví. Děti jsou různorodé.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hatake Kyōraku
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 102
Join date : 16. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Mon Jun 11, 2018 12:19 am

Odpustím? Prebehlo mi hlavou. Kto vie...
Pohľad som odvrátil znova smerom k oblohe, z ktorej môj vyvolaný kuchiyose už niekoľko minút dozadu zmizol. Predsa len som nemal dosť chakry na nejaké to udržiavanie a Matatabi mi zas toľko chakry neprepožičala. Nechal som ho rozprávať a.. naozaj som sa zamyslel. Zamyslel som sa však trocha inak, než by možno dúfal. Bolo celkom vtipné, ako som sa so situáciou Matatabi stotožňoval. Kde bol vlastne rozdiel?
"Široká verejnosť pozerá aj na mňa, ako na nástroj.. v čom je to iné hm?" Precedil som medzi zuby. No chvíľku po tom som znova len odvrátil hlavu. Postavil som sa na nohy a začal som si obliekať veci, ktoré odfúklo trocha stranou.
"Uvažujete príliš moc sensei.." Poťukal som si prstom po hlave. Na to som si len zapol bundu, ktorej golier mi schoval tak polovicu tváre. Obe ruky som schoval do vreciek a venoval som mu ešte jednu ľahkú poklonu. 
"Ďakujem za tréning." Kto vie, čo sa stalo? Nebolo to tak, že by ma naštval. No moja nálada sa tak či tak zmenila viac menej o 180 stupňov. Pravda bola taká, že mi len pripomenul moju situáciu, o ktorej som sa nechcel rozprávať a z ktorej som netušil, akého je východiska.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Murasaki Kaien
Velitel Joninů
Velitel Joninů
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 01. 06. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Mon Jun 11, 2018 12:55 am

Áh... pomyslel jsem si a byl jsem lehce zklamaný. No což. Moc jsem ho neznal vše přijde z časem.
Taky, jak jsem říkal děti jsou děti. Nikdy nevíte jak budou reagovat. Stoupl jsem na nohy a oprášil se od hlíny.Bylo na něm vidět že se jeho chování změnilo. Ovšem bylo mi také jasné že to je moje chyba ale jeho problém. Kdo ví. Třeba se jednoho dne podívá na tohle podívá zpětně a pochopí. I mě trvalo roky než jsem pochopil ty slova. Nebo než jsem jim uvěřil.
"Němej mi to za zlé prcku! Jsem hold už takovej. Ve všem vidím to nejlepší." řekl jsem a stoupl na nohy. Mám za to že tohle je nejlepší kdo ví. Třeba mu to zlepší náladu a stejně se musíme setkat se zbytkem týmu. Pak jsem se ovšem zarazil.
"Pokud se nepletu tak ti ještě dlužím večeři ne?" zeptal jsem se a rozcuchal jsem mu vlasy. Jakobych si předchozího rozhovoru ani nevšímal. Voda pod mostem.
"Ovšem... pokud chceš být sám tak to taky pochopím. Kdyby něco, víš jak mě kontaktovat." řekl jsem a rokou poklepal na svitek se smlouvou, který se po druhém klepnutí rozplynul v obláčku dýmu. Protáhl jsem se v zádech až to zakřupalo a z vesela jsem se usmál.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hatake Kyōraku
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 102
Join date : 16. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Tue Jun 12, 2018 9:29 pm

Poškrabal som sa na nose. Pokrčil som ramenom nad jeho slovami o tom, že vo všetkom vidí len to najlepšie. Každý bol nejaký a ja som to plne chápal. Ako mi ale pripomenul večeru, mohol v mojej tvári vidieť ľahkú nervozitu. Naozaj som sa snažil pre zmenu tváriť normálne no.. netváril som sa tak.
"Eh.. gomene, dnes nie." Vystrúhal som ľahký úsmev. Úprimne som nikdy na žiadnej večeri nebol u iného doma.. a nikdy ani nebudem. Aspoň v tom som bol skalopevne presvedčený.
"Hai, pekný zvyšok dňa sensei. Teším sa na na najbližšie misie." Dodal som. Blbá nálada ma sčasti prešla. Nikdy mi nevydržala dlho. Alebo to tak aspoň vyzeralo. No tak či tak som sa vydal k sebe domov do istej rezidencie, kde som býval celý môj doterajší život. Bolo tam pekne, musel som uznať, že som sa celkom tešil na sprchu, ako aj na posteľ, do ktorej som sa mal chuť nehorázne zababušiť a najbližších niekoľko hodín z nej nevyliezť.
/presun/
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kisho Kayawa
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 65
Join date : 06. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Thu Jun 14, 2018 4:27 pm

Trvalo opravdu dlouho, než jsem se doloudal až na cvičiště, jelikož jsem se po cestě zastavil ještě na něco malého k snědku. Dobře, vzal jsem si to s sebou, takže to tak na dlouho nebylo, ale pořád, nikam jsem nespěchal! Byl přece krásný den, tak na co chvátat, nikam mi neutečou a když jo? Tak líp pro mě!
Když jsem ale došel až na samotné cvičiště, tak jsem popravdě ani nezkoumal, kdo všechno tu už je a kdo ne. Zkrátka a jednoduše jsem vyskočil na jednu z větví, na které jsem se usadil a čekal, než se objeví někdo, kdo mě bude chtít otravovat. Na co je hledat, když si stejně najdou oni mě... byla to otrava. Nejraději bych teď šmejdil v ulicích a sbíral další drby... jen počkej vtipálku, zjistím o tobě všechno!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hirin Kasai
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Sat Jun 23, 2018 10:55 pm

Byla jsem jako blesk, doběhla jsem zde div za mnou nebyla ohnivá čára. Konečně jsem byla na cvičišti, už jen najít sensei-sama. Zamyslela jsem se, kde pak by mohl být. Dívala jsem se okolo sebe, vlasy mi překáželi ve výhledu, protože foukal vítr. Nafoukla jsem tvářičky, že byly krasně baculaté. Založila jsem si ruce na hruď a začala jsem přemýšlet. Nad hlavou se mi rozsvítila žárovečka. Vydala jsem se na místo, kde jsem ho opustila, když jsem se vydala hledat Kisho. Rozeběhla jsem se na to místo. Měla jsem pravdu! Byl tam! Seděl pod stromem a nic nedělal! Přiskočila jsem k němu a pravila: "Jsem tady!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   

Návrat nahoru Goto down
 
Cvičiště za vesnicí
Návrat nahoru 
Strana 2 z 2Jdi na stránku : Previous  1, 2
 Similar topics
-
» Cvičiště v Zemi čaje
» Cvičiště č. 2
» Cvičiště
» Cvičisko 3
» Cvičiště 3

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Tsuka no Kuni :: Koteigakure no Sato-
Přejdi na: