Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Cvičiště za vesnicí

Goto down 
Jdi na stránku : 1, 2  Next
AutorZpráva
H.
Admin*A
Admin*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 212
Join date : 23. 11. 16

PříspěvekPředmět: Cvičiště za vesnicí   Mon Feb 19, 2018 10:04 pm


Rozsáhlý komplex budov a venkovního prostranství, tak abyste vždy měli možnost trénovat za jakéhokoliv počasí. Samozřejmostí jsou cvičební pomůcky od kůlů, přes posilovací stroje až k činkám.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Sat Mar 17, 2018 6:31 pm

"3, 2, 1.. Bang!" Jednu ruku jsem složila do příslušné pečetě a tou druhou znázornila pistoli. Sledovala jsem jílové ptáčky, jak se rozlétly a několika slámovým panákům právě urvaly hlavy, zatímco jeden další, co trochu změnil směr, to nabořil přímo do ukázkové kamenné sochy. Ups..
Musela jsem si nějak vybít nashromážděnou energii. Koteigakure byla poslední dobou dost klidné místo, sice až extrémně moc střežené, ale právě kvůli tomu dosáhlo toho vnitřního míru, i když těžce předstíraného. No, obyvatelé byli lidé dosti jiní.. dost podezřívavý.. Kromě mě teda, já promluvím s každým!

Nějak jsem se nechystala domů, u Kageho jsem s misí ani týmem moc nepochodila, jediné, co bylo na obědě s ostatními kunoichi fajn byly ty Dango knedlíčky, za hodnocení pozadí několika Jouninů jsem si je vážně zasloužila. Nevím, možná tím, že jsem odmalička vyrůstala s dvěma klukama, nemohla jsem tu dámskou společnost nějak dostat pod kůži. Ale jelikož mě mužské pohlaví zklamalo, chtěla jsem tomu něžnějšímu dát šanci. A právě proto jsem teď jásala, když se nad cvičištěm ozýval nepříčetný sled výbuchů. Úleva!

Ne, ani domů jsem jít nechtěla. Nějak jsem neměla náladu na pubertální výlevy svých dvou uječených sester, nic proti, dvojčata mám ráda, ale trávit s nimi nějakou dobu je na zabití. A ani s tátou pokecat nemůžu, protože v tomhle jsme oba na jedné lodi, hned by nás začali kritizovat. Od doby, co je máma na misi mimo vesnici, prý kvůli senzibilství a prohledání okolí, klasika a nuda, je chudák hospodyňka na plný úvazek. A já ho v tom takhle nechala. No, snad mi to odpustí!

Plácla jsem sebou vyčerpaně do trávy a sledovala oblohu. Vždycky jsem toužila poznat něco víc, než jen hradby Koteigakure. Ale jak mi bylo řečeno, moje místo bylo tady. V téhle době byly mírové smlouvy riskantní, navštěvování vesnic taktéž. Odhodila jsem neposedné vlasy z čela a sledovala svoje dlaně. Přemýšlela jsem, jestli zkusit C3 nebude tak riskantní!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Sat Mar 17, 2018 9:07 pm

Byla to už nějaká doba, co jsem se vrátil do vesnice. Pokud by náhodou někdo myslel, jak se láskyplně vrhnu prvně domů a bude velká objímačka, tak ten by asi koukal. Prvně jsem zamířil do hospody, člověku z toho cestování vyprahne a navíc, Yukio-sensei byl sice člověk, co mě hodně naučil a já ho jako jednoho z mála respektoval, ale sorry, měl jsem ho už plné zuby a potřeboval taky vidět někoho, kdo má ty správné tvary, jestli si rozumíme. Překvapivě jsem ale s žádnou desítkou po boku neodcházel. Nějak jsem neměl náladu, snad na mě neleze sentiment! Popravdě jsem si říkal, že si takhle při poledni chlastat sám na baru vypadá fakt hodně zoufale.
Když už to vypadalo, že domů snad fakt zajdu, abych si od otce vyslechl, že už mám snad věk na to, abych od nich vypadnul, no pořád lepší jak máma, která by pro změnu neřekla vůbec nic, zaslechl jsem povědomé rány. Při pohledu na cvičiště se mi rty zvlnily do přinejmenším škodolibého úšklebku. Znal jsem jen dva lidi, kteří dělají tenhle bordel. A upřímně, rád bych viděl oba..
Takže jsem to nakonec vážně nasměroval sem. Rudé vlasy mě už zdálky upozorňovaly, že jsem se nemýlil. Těžko říct, jestli to bylo štěstí nebo proletí, že jsme oba dva byli tak lehce rozpoznatelní. Samehada na mých zádech spokojeně vrněla, jako by mou sousedku snad ráda viděla. No nemusíme si nalhávat, že ani já z toho neměl určitý druh radosti. S rukama v kapsách jsem se blížil k mé tehdejší kamarádce, no nezní vám to sladce? Zůstal jsem stát nad ní, ani si mě nevšimla, jak typické u téhle rodiny. Ryota, Yui, Mirai.. ve vesnici byste nenašli naivnější lidi! Ti by i nepříteli dali svačinku a měkkou postel k noclehu. Prohlížel jsem si její tvář, povědomou a přece jistým způsobem vzdálenou. Změnila se, vyrostla. Vlasy měla delší, než jsem si pamatoval. Nebyl bych to já, kdybych si nezkontroloval i jiné její přednosti, teprve potom jsem se rozhodl vyrušit jí z toho blaženého nic nedělání. Jak jí znám, před očima si maluje andělíčky a jednorožce, naivka!
"Příště zkusím vystřelit z děla, pak si mě možná všimneš." laxně jsem vyndal pití zastrčené za pasem a se srknutím ironicky zavrtěl hlavou. Sklonil jsem se k ní a znuděně si jí prohlížel."Jak z tebe mohli udělat jonina.. s touhle vesnicí to jde z kopce.." no nebyl jsem já hotová pusinka? A co, upřímně jsem se moc těšil, až naštvaně vyletí jako čertík z krabičky. Sladká, zoufale k ničemu Mirai. Vážně by mi chyběla.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Sat Mar 17, 2018 9:39 pm

No nebyl by to ale krásný večer s hezkou tmavou oblohou a mým blaženým nic neděláním? Přemýšlela jsem nad tím, co doma zdlabu k večeři, protože ty mámy proteinové ultra zdravé svačinky, jsem už nemohla ani vystát, nic proti mami!

Možná jsem příliš riskovala tím, že jsem se tu válela kousek od vesnice, v noci a sama, ale taková jsem už byla, prostě jsem dělala věci bez větší logiky nebo smyslu. A můj blažený klid mi ale přerušil obličej, co mi zastínil ten hezký výhled. Byl to docela hezký obličej, zelené oči, fialové vlasy.. Už jsem dotyčnému chtěla nadávat, když v tom jsem alespoň na pár vteřin přišla o slova. Shit!

Jak dlouho to bylo? Rok? Nevím. Sledovala jsem jeho tvář, stejně jako on tu mojí. Taky se změnil, viděla jsem to hlavně v jeho očích, ta ignorance a posměch zároveň. Takže jaký můžu mít lepší den, než když se osoba, kterou nesnáším z celého srdce, se právě objevila tady?
"Shiro.." Kysele jsem se ušklíbla, ten byl ten poslední, koho jsem tu potřebovala. Už jsem doufala, že shnije tam, kam se vydal a nechá mě žít.
"Nesežrala tě divá zvěř? Škoda.." Pokrčila jsem rameny a ano, vážně vyletěla jako čertík z krabičky, moje předstírání laxnosti mi nikdy moc nešlo.
"Jestli jsi ztratil cestu do vesnice, mileráda tě nasměruji. A jestli zase z ní odcházíš, ještě ti zamávám!" Prskala jsem kolem sebe dost jedovatě, co si myslí, že si sem nakráčí a já padnu na kolena? Ne, z tohohle už jsem dávno vyrostla. Já nebyla jedna z těch holek, co vzdychá i rok po jeho odchodu a nebo brečí, že jí odkopl. Pro mě to byl prostě Shiro, bezcharakterní hovado. A to byla lichotka ještě!
Zatímco jsem si v kapse už dělala nějaké jílové překvápko a mračila se na něj. Rozčiloval mě vším, co dělal. Jestli jste čekali, že mu skočím do náruče a umačkám jako ztraceného bratra.. jejda. Mohl by zalézt do díry, ze které se vrátil. Nikdo ho zpátky nechce.
Sledovala jsem ho modrým pohledem, já skoro o dvě hlavy menší, zase vyrostl, sakra! Měřil si mě jako odpad, budižkničemu, jak mi často rád říkával. Možná nejsem geniální dítě, možná nemám talent, ale i tak jsem mu nechtěla čelit jinak.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Sat Mar 17, 2018 9:58 pm

"Au, to fakt bolelo." chytil jsem se za srdce, zjevně jsem měl dneska tu ironickou, ale no tak, přece si nenechám ujít tu možnost, že si po dlouhé době můžu pokecat s někým, kdo se mě alespoň snaží urazit. Byl jsem zvyklý na ty sladké, křehké blondýnky s otravným hihňáním a červenáním, Mirai a ten její rádoby odpor byl jako závan čerstvého vzduchu. Člověk se nemusel ani moc snažit, aby z ní padala ta miloučká slůvka, který by možná jednoho urazila, ale ne mě. Co jsem jako měl dělat, brečet, že si tehdy nevybrala mě? Jistě, nebudu popírat, že to byl základ všech těhle našich slovních potyček, tedy ono většinou jen u slov nezůstalo a já si samozřejmě všiml, jak se její ruce ztratily v kapsách, ale slečna Akise mě v tohle směru už dávno nezajímala. Byl jsem naivní dítě a vyrostl z toho. A ona už taky nebyla děcko a ačkoliv se mi to špatně přiznávalo, nebyla už ani tou plochou pětkou, jak jsem jí milerád častoval. Bez zábran jsem si jí prohlížel.
"Křehká květinka jako vždycky.. Nechyběl jsem ti?" poznamenal jsem s podtónem provokace, tahle otázka byla vážně zbytečná, protože odpověď jsem znal předem, i když jsem jí tohle nežral. Znal jsem jí roky a mohla tvrdit, co chtěla. Stejně to byla pořád její slabina. To zachraňování a kamarádíčkování a důvěřování. Naivní jak její otec. I když ten na rozdíl tady od slečny Upejpavé uměl alespoň chlastat. No jo, tátova prdelka by měla doma problémy, kdyby někdy porušila pravidla! Ona a ta její spořádaná rodinka. No děkoval jsem tátovi, že ze mě vytřískal to, co jsem a vlastně byl Mirai i vděčný, protože kdyby mě tehdy nehodila do frienzonu, asi bych byl stejnej přizdisráč jako do tý doby. Takže dík, Mirai, spusťte fanfáry!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Sat Mar 17, 2018 10:12 pm

Nejenom, že odignoroval vlastně úplně všechno, co jsem řekla, ale ještě mi odsekával s tím ironickým podtónem. Víš.. Já jsem se jednu dobu vážně snažila. Mluvila na tebe, přemlouvala tě.. Snažila jsem se, aby to všechno bylo jako dřív. Ale odpověď jsem v tvých očích nikdy nenašla, Shiro. A ten fakt mě žral, kdybys mi alespoň řekl důvod, proč ses začal chovat jako pitomec. Ale ne, ty ses prostě jeden den rozhodl, že mě zazdíš, na všechno zapomeneš a najednou budeme jen sousedi od naproti. Byl jsi pro mě rodina, víš? A teď? Škoda slov. Už jsem ale z tohohle vyrostla, už jsem věděla, že tvou duši rozhodně nespasím. A mohl sis o mě myslet, co si chtěl, byl mi tvůj názor vlastně u zadku.

"Kdy zase odcházíš?" Klasicky, odpověď na otázku otázkou, stejně věděl, co bych řekla. Když jsem po něm hodila láskyplně kunai, sledovala jsem, jak mu proletěl hlavou bez jediného pohybu. Zas*anej Hozuki.
"Doufám, že brzo. A nebo jdi obšťastňovat několik dívek ve vesnici, ty ti aspoň řeknou, jak moc jsi jim chyběl!" Ušklíbla jsem se, nejenom, že jsem jeho jméno slyšela za ten rok tolikrát, ještě ho budu muset zase vídat! Nešlo to, nedokázali jsme komunikovat normálně, už ne.

"Co máš za problém, Shiro? Přišel jsi mě urážet, trénovat, nebo jen někomu zkazit den?"
Došla jsem až k němu, neohroženě. Ačkoliv jsem byla naivní, vzbuzoval hrůzu už jen postojem, ale já se ho nebála. Nejraději bych po něm hodila všechno, co mám, jenže stejně jako on, jsem i já moc dobře věděla, že by to nemělo efekt, jako před chvílí. Vzdorovitě jsem pohodila vlasy, ruku jsem z kapsy stáhla a nasadila si rukavice. Jeho pohled mě rozčiloval, provokoval. Vlastně celá jeho osobnost mě štvala!

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Sat Mar 17, 2018 10:41 pm

Jak jsem měl ve zvyku, na vržený kunai jsem nijak nereagoval, volně prolétl mou hlavou, která se zase pěkně zformulovala do předchozí formy, akorát můj úšklebek se stal ještě více arogantním.
"To bylo sladké.. tvoje schopnosti jsou pořád na úrovni genina." jeden by si myslel, že ten sladký úsměv myslím vážně. Překvápko! Nemůžu nepřiznat, že jsem fakt miloval svoje schopnosti, protože lidi kolem mě značně vytáčelo, jak zoufale k ničemu proti mě byli, ale jeden rusovlasý případ, tak ten z toho doslova rudnul vzteky.
Nakonec jsem pokrčil rameny. "Neboj.. mezi tím, co budu obšťastňovat tvoje kamarádky, si určitě udělám čas i na tebe, je to smutné být pořád takhle sama co? No snad si i ty jednou najdeš někoho, komu se budeš líbit. Slepého, hluchého.." ne, my dva se vážně nemohli chovat normálně. Kdysi jsem chtěl, aby ses jenom smála, teď jsem byl pobavený tím, jak se v tobě pomalu ale jistě hromadil hněv. Nikdy jsi v sobě nic neuměla skrývat. Míval jsem to rád víš? To jak jsi byla jiná než ostatní, otevřená a vždycky upřímná. Dneska jsem to už uměl pojmenovat správně a ta naivita mě jenom nutila se smát.
Nakonec jsem se narovnal, dosahovala mi sotva pod ramena. Člověk by řekl, že po Ryotovi bude vyšší, i když teta Yui byla snad ještě menší. Založil jsem ruce na prsa. "S urážkami jsem ještě nezačal, tátova prdelko, to by ses mohla rozbrečet a takovej sráč přece nejsem.. i když možná.." zamyšleně jsem si promnul bradu, ale nakonec se jen ušklíbl a pokrčil rameny. "Nezkazil jsem ti den, beze mě jsi tu stejně jenom umírala nudou." bezelstně jsem zase založil ruce do kapes a díval se na ní svrchu a nebylo to rozhodně jenom tím, že jsem byl vyšší. "Tak co.. pořád jsi takovej loser?"
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Sat Mar 17, 2018 10:57 pm

Víte, asi si říkáte, že za ty léta jsem se naučila ty jeho kecy a provokování slušně ignorovat. No, nenaučila jsem se ani jedno z toho. Prostě mě štvala celá jeho osobnost, rozčiloval mě ten fakt, co se z něj stalo. A nejhorší na tom všem bylo, že když jsem se díval do té arogantní tváře, vnímala jsem ji jinak. Viděla všechny ty ostře řezané rysy, a moc dobře věděla, proč po něm ženy pláčou. Jenže já vždycky byla jiná. A on mi šíleně drásal nervy, zkazil mi celý večer. Dokázal mě rozpálit do běla, a moc dobře znal můj styl boje a akorát toho zneužíval. A já se prostě nechala namotat.

"A ty pořád stejnej vejtaha?" Měla jsem toho akorát tak plné zuby, jeho celého. Já si z něj na zadek rozhodně nesednu. Jak jsi mohl tvrdit, že mě znáš? Vždyť jsi se už roky nestaral. Nevěděl jsi o mě nic, Shiro, vůbec nic. A my dva už jsme nebyli děti na pískovišti a i když mě to mrzí, už to prostě byla minulost.

Bylo mi jedno, jak moc riskuji nebo jak velký výprask dostanu. Já prostě byla člověk, co jedná.
Tak moc mě vyprovokoval, že jsem odhodila rukavice stranou, o pár kroků od něj ustoupila a rozhodla se, že po něm vyšlu několik výbušných jílových ptáků, jen tak na ukázku. Zasypávala jsem ho jeden za druhým, ačkoliv to mohlo být bezúspěšné, nehodlala jsem to vzdát. Jen proto, že bych se ho měla bát. Trošku psychopaticky jsem se usmála, měla jsem ráda, když věci vybuchovaly. A pak jsem začala zase skládat pečetě, možná mu to konečně aspoň na chvíli zavře pusu!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Sun Mar 18, 2018 10:44 am

V duchu jsem se musel ušklíbnout a já jí prý neznám! Neříkal jsem, že jí za chvilku roztomile zacuká pravé obočí a pak na mě vyhází všechny bomby světa? Pozoroval jsem to s nic neříkajícím pohledem a rukama v kapsách, i když uznávám, že tahle schopnost mě vždy dokázala fascinovat. To ty Ryotovo pohádky o výbuchu, ty z toho udělali tak dramatickou záležitost. Díval jsem se na bílá stvoření, která letěla přímo na mě, bylo jich mnohem víc, než bych čekal. Dřív jich tolik vyvolat nedokázala. Budižkničemu asi trénovalo..
Aniž bych se obtěžoval vůbec stavět do bojové pozice, zazíval jsem, okatě a provokativně, viděl jsem ten její úsměv, tohle jsem znal. Ten smích byl přesně jako když Ryota přestával racionálně myslet a pak spustil peklo. A já, i když jsem se tvářil jako největší ignorant, jsem ji rozhodně nepodceňoval. Párkrát jsem se vyhnul, někteří ptáčci narazily do mé ruky nebo nohy a pak se ozvala rána. Kolem se rozprskla voda, nic zvláštního. Cítil jsem, jak se meč na mých zádech hýbe a kroutí, úplně jsem z něj cítil tu nedočkavost. Mirai byla konec konců Uzumaki a jako takový měla chakry až až. A Samehada to věděla.
Když už mě přestalo bavit hrát dramatické divadlo a dělat jí cvičnou figurínu, vyrazil jsem proti ní. Rychlost jsem měl vždycky dobrou, táta na tohle vždycky apeloval, zatímco máma zase opakovala, že musím být hlavně silný. V tuhle chvíli jsem využil obojí, protože když jsem v rychlosti prokličkoval mezi vznášejícími se jílovými ptáky, těsně u slečny Výbušné jsem levačkou sáhnul dozadu po rukojeti a v rychlosti na ni zaútočil Samehadou. Bylo přece jasné, že mi dva se nebudeme držet zpátky. Hádám, že naši otcové by nás za to byli schopní seřezat ještě dneska. A navíc, hází po mě výbušniny, co já bych se od ní nevzal trochu přebytečné chakry!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Tue Mar 20, 2018 11:42 am

Překvapuje vás to? Mě ani ne, nijak jsem extrémně nepřemýšlela nad nějakou strategií, nikdy, prostě jsem tam vlítla a házela na něj všechno možné. A když už jsem se chystala, že klidně sebou vezmu i půlku cvičiště, jen, když alespoň na chvíli neuvidím ten jeho sladkej obličej vcelku, objevil se za mnou s napřaženou Samehadou.

Jakže byl ten popis mého stylu boje? Jo, na blízko jsem kromě pár mířených pěstí byla dost k ničemu. Uhnout jsem nestačila, neuvěřitelná rychlost, věděla jsem, že je silný, ale vždy, když jsme spolu trénovali, bylo to vyrovnané. Teď? Bože, až mě to štvalo ještě víc.

S blížící se Samehadou jsem cítila, jak se mi vlastní jíl drolí v ruce, protože na něj prostě nemám dostatek chakry. Takže namísto obrovského mistrovského díla mi z pravé ruky vypadla jen zmuchlaná koule s jednou nohou, co povyskočila, pomalu jen škytla a s tichým puf praskla. No bezva! Teď by na mě byl jistě táta hrdej!

Takže jsem tam jen stála, a čekala, že buď mi ten vražedný pohled oplatí, udělá ze mě polovinu a bude to myslet vážně nebo nevím.. A proč, že jsem ho vlastně tak moc nesnášela? Protože to byl prostě on, blbec! Protože se na mě vykašlal, když jsem ho potřebovala, protože prostě.. neřekl mi nikdy proč. A já se namísto zármutku rozhodla, že když si ho maximálně zprotivím, bude mi líp!
No, co si budeme nalhávat, nebylo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Tue Mar 20, 2018 9:03 pm

Ale no tak, Akise, tohle vážně nebyla zábava! Uznávám, bylo nefér ji vyprovokovat, protože můj styl boje byl v naprostém kontrastu tomu jejímu a já to moc dobře věděl. Jenže proč by mě to mělo štvát? Promiň Mirai, tak to prostě je. Stiskl jsem v dlaních pevněji Samehadu, když jsem cítil, jak se zachvěla ve chvíli, kdy začala odčerpávat její chakru. Že jsem byl hajzl? Ale prosím vás, je to Uzumaki, ta má chakry víc jak půlka vesnice! Škodolibě jsem pozoroval, jak jí z ruky vypadl ten mutantní chudinka a jen pozvedl koutek úst v pokřiveném úšklebku.
"Já zůstal vejtaha a ty loser, věci se prostě nemění." poznamenal jsem s nezájmem, co mi ještě mohla nabídnout? Tak rychlý konec jsem nečekal, Mirai. Možná právě to, že neuspokojila moje odvěké pudy mě prostě nenechalo klidným a já to nějak potřeboval dorazit. Byl jsem prostě zm*d, co se nespokojil jen s tím, že si dokáže sílu nad malou holkou. Ok, Mirai byla všechno možné jen ne malá holka, ale znáte to. Potřeboval jsem víc. Nikdy jsem se nespokojil s tím, co bylo, nikdy jsem neměl dost a to způsobovalo, že jsem stále více prahl po něčem, co jsem nemohl mít, co bylo zakázané a bylo mi to odpíráno a čím víc to tak bylo, tím víc jsem si byl jistý, že to prostě dostanu. Protože já vždycky dostal, co jsem chtěl.
Zvedl jsem ruku se Samehadou vysoko nad sebe jako by nic nevážila, jen obvazy ji udržovaly skrytou, ačkoliv jsem Mirai nevzal té chakry tolik. Ale to jsem hodlal napravit. Zaútočil jsem na ni bez zjevného náznaku, že jde jenom o trénink. Řekla si o to a dostala to, neměla si na co stěžovat. Ačkoliv jsem doufal, že mi ještě předvede nějaké to malé divadlo. Sladká Mirai. Škoda, že už nejsme děti.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Tue Mar 20, 2018 10:15 pm

Ale ne, vy jste si vážně mysleli, že tam budu stát a čekat, že mě jen tak vysává? Dobře, nepromyslela jsem to, ale pak.. Viděla jsem ten jeho výraz, ten, že má vše pod kontrolou, tu jasnou výhru, ten chladný a odtažitý, nic neříkající, který jsem vídávala jako malá neustále, od doby, co se změnil. Ale tentokrát jsem se rozhodla, že už nebudu ta, ta nad kterou ohrnuješ nos, Shiro, i já jsem se něco málo naučila. Něco, na co musí i Hozuki reagovat.

Takže jakmile se rozmáchl a Samehadu oddálil, a přestal mě vysávat, poskládala jsem pečetě. Mohl si myslet, že se pokouším zase o jíl, protože já přece nic jiného neumím. Nejspíš nezamezím tomu, aby mě ten meč zasáhl, alespoň zčásti, ale způsobím mu pár problémů, před kterými bude muset uhnout. Nejsme jsme děti a já už nejsem ta malá holka, co dělala problémy. Teď už jsem o trochu větší a nemám ráda, když mě někdo podceňuje. Sám to musel vědět nejlíp. Jsem přece jenom Akise.  
Krátce jsem se ušklíbla.
"Raiton: Jibashi"




Z prstů se mi spustily blesky, takže pokud byl poblíž, mohlo ho to zasáhnout. Už jako malý nesnášel Uchihovo bleskové techniky, takže tohle nemohlo být jiné. Jenže potom i tohle bylo na mě trochu moc, byla jsem zvyklá na útoky z dálky, maximálně pár pěsťovek.

Ale na jednu stranu jsem byla spokojená, aspoň jsem toho rádoby krále tvorstva překvapila, jenže se mi zatočila hlava, takže pokud mě někdo nechytí, což u něj dost pochybuju, mě teď čekalo bum bác a líbačka se zemí. Yay, to jsme se předvedli! Dojemné setkání po letech.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Thu Mar 29, 2018 5:52 pm

Kdyby tenhle souboj viděl táta, jistojistě by mě profackoval tak, až by voda stříkala tři metry vysoko. Jednak proto, že jsem si místo souboje jenom pohrával s touhle malou naivní princeznou, ale hlavně a prioritně proto, že jsem ji tak lehkovážně podcenil. Že jsem do ní nešel naplno, to bylo jasné. Sice mě táta vždycky učil, a´t nemám slitování, ale i on by určitě souhlasil s tím, že zmrzačit Ryotovu prdelku, to bych si rovnou podepsal ortel smrti. Takže jsem si tam máchal mečem jak slepej a už věděl, že mám vyhráno, když začala skládat pečetě. Jen jsem se ušklíbl, tak pojďme, co by to tak mohlo být? Hmmm,.. že by.. jíl?! Jenže než se odněkud vynořil nápis GRATULUJEME, VYHRÁVÁTE PRVNÍ CENU, složila pečetě, které jsem neznal a než jsem se nadál, jiskřilo to kolem mě jako včera s tou barmankou. Nutno dodat, že stejně příjemné to rozhodně nebylo!
Zatnul jsem zuby pevně k sobě, přece tady nebudu brečet jak malá holka, ačkoliv jako jo, bolelo to jak svině! Přimhouřil jsem oči, těžko říct, jestli mě víc naštvala ona nebo jsem sám byl tak nas*anej, protože jsem si takhle blbě naběhl kvůli vlastní hlouposti. Naštěstí se spokojeně nasátá Samehada zavlnila a těch pár zranění vyléčila dřív, než se moje tělo stačilo změnit na rosolovitou kaši. Ještě že tak, v tom pudingovém stavu fakt moc sexy nejsem. Upřímně asi bych býval tu holku přizabil, jenže to už se sesunula k zemi jako přezrálá broskev. Sice jsem útrpně zavzdychal, ale místo toho, abych ji nechal dopadnout na tvrdou zem, ačkoliv něco ve mě si to škodolibě přálo, chytil jsem ji a přidržel na nohách. Pf, ta toho teda fakt moc nevydrží.
"Chápu, snažila ses mi říct, že to mezi námi vážně jiskří, ale že mi hned padneš do náruče.. tátova prdelko, ty se nezdáš." můj provokativní úšklebek se nedal přehlédnout, tak někde jsem si zase musel zvednout ego, když mi ho tou podělnou technikou srazila. Díval jsem se jí blízka do tváře, cítil váhu jejího těla a říkal si, že bych s touhle vazbou na ní už měl vážně něco dělat. Ale když už jsem jí měl takhle blízko a já věděl, že se mi to už zase dlouho nepovede, nemohl jsem si pomoct. "A cena pro vítěze..?" Aniž bych se dvakrát rozmýšlel, prostě jsem se k ní naklonil a políbil jí. Sám jsem rozhodně nehodlal přemýšlet, proč jsem to udělal, každopádně jsem v sobě cítil pocit jistého malého vítězství, ačkoliv jsem teď čekal hotový rodeo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Mirai Akise
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 12. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Thu Mar 29, 2018 10:39 pm

Fajn, opadla jsem, uznávám. Rozhodně to nebylo z jeho šarmu, ale spíš z toho, že mi ta pitomá Samehada vysála snad tři čtvrtě chakry a on na sobě neměl ani škrábanec. No, čekala jsem od toho trochu víc, ale i tak jsem se stačila vítězně ušklíbnout. Čekala jsem, že mě nechá spadnout na ten princeznovskej zadek, jak často a rád říkával, když jsme ještě byli v týmu, ale namísto toho mě chytil a já přistála v jeho náručí. Jo, ty romantický kecy o západu slunce a polibku pravé lásky si nechte. Nevím, z jakého důvodu jsem ale namísto vytřeštěných očí, mu vpletla ruce do fialových vlasů a přitáhla si ho blíž. Mohla to být sekunda, když jsem mu ho opětovala a nedělejte z toho Esmeraldu, taky jsem se totiž pěkně rychle probrala. A namísto nějakého přiblbého úsměvu, jsem se hodně, ale hodně naštvaně, ba co přímo nas*aně zamračila. A možná jsem ho nemohla poslat na okružní let vesnicí, ale aspoň jsem mu lípla slušnou, na mou momentální sílu dostačující, facku. A kdyby prolétla jeho tváří, víte, že už by mě to ani neudivovalo?
Nevím, proč jsem se na něj tak dívala, nebo proč jsem to vlastně vůbec udělala. Možná tím, že na moment, jeden malý moment jsem chtěla, aby to všechno bylo jako dřív, ale na druhou stranu nebylo. On byl jiný, já byla jiná a od doby, co se vrátil, bylo něco prostě jinak. Jo, furt to byl stejnej idiot, ale nějak jsem těm podlým zeleným očím na chvíli neodolala. Shit, Mirai, dej si jílovou bombu do hlavy, nebudeš další naivka, že ne?
"Shiro, ty seš ale takovej kretén.." Ale v tu chvíli se moje krásné pozadí válelo v hlíně, do které mě taky můj rádoby zachránce hned po té větě pustil, a tak samolibě se usmíval. Jo, vážně jsem ho nenáviděla. Tak moc jsem se o to alespoň snažila, představovat si, každou chvíli, kdy se otočil zády, tolik probrečených nocí, volání jeho jména do zavřeného okna. Ne, to tehdy jsem byla naivní, teď už jsem z toho snad vyrostla.
"Nechápu, proč ses vracel.." Au, to asi mělo bolet. No, snad bolelo! Zavrtěla jsem hlavou, prskala jednu nadávku za druhou a malátně se zvedala (ono, když vám vysaje skoro všechnu chakru, nejste zrovna ready), takže jsem si jen prskala pod nos a oprašovala špinavé pozadí. Paráda!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Shiro Hōzuki
Jonin
Jonin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Thu Mar 29, 2018 11:15 pm

Že bych byl vyvedený z míry kvůli té facce? Ale no tak, mluvíme tu o holce, co na mě hodila C2ku, když jsem jí tajně natáčel ve sprše! Mnohem překvapenější jsem byl z toho, že ta facka přišla zhruba o tři minuty později, než jsem čekal.. a předcházel jí doprovodný, mnohem příjemnější program. To jako fakt?  Sakra, co se to děje?! Samozřejmě jsem svůj údiv nedal najevo a bral si to, co jsem chtěl, dokud se slečna Upejpavá nevzpamatovala a nevrazila mi, což mělo sice nulový účinek, ale znáte to. Kdyby vydržela u toho prvního, byl bych nadšenější. Ačkoliv ani takhle jsem se neubránit úšklebku. Teď to nebyl pocit vítězství, teď to bylo ego, které rostlo a rostlo. Sakra a já že už nemůže být větší, dík Mirai!
Pustil jsem ji, sotva ta milá slova opustila její ústní dutinu. Kdyby tak tu neomalenou pusu využila lépe. Tomu říkám plýtvání talentem a to jí to tak šlo. No co, vraťme se na zem a vlhké sny nechme třináctkám.
Vytáhl jsem lahev s vodou, pro tentokrát fakt s vodou, sklonil se nad ní s tím, jak začal zcela neomaleně a hlasitě srkat, jsem se zaujetím pozoroval, jak se snaží zvednout. Fakt zábava.
"Stýskalo se mi po tvých rádoby urážkách." prohodil jsem, jo, srdíčko jsem z týhle hlášky fakt zlomený neměl. Dřív možná, dneska z tebe nejdu do kolen, najdi si toho chudáka jak minule.. No než jsem si začal zpívat, hodil jsem ruce do kapes. Vydal jsem se pryč, normálně se na ní vykašlal a šel, ale když už jsem byl tak daleko, že se Samehada přestala otáčet, představil jsem si Ryotu, jak se bude tvářit, až se tady princeznička objeví doma s nakopaným zadkem. No, copak to tváření, ale ten chlap je cvok. Ne, že by mě porazil, tomu už jsem nevěřil. Ale znepříjemnil by mi život dost otravným způsobem. A taky jsem si vzpomněl na milounkou tetu Yui, co mi dodnes pekla koláčky s překvapením a s povzdechem si musel přiznat, že jak stárnu, měknu. Tenhle den byl fakt blbej, to se táta nesmí dozvědět, nebo se po**** smíchy.
Objevil jsem se za ní a vytáhl jí za ruku na nohy. Fakt romanticky a ohleduplně. Možná jsem jí taky vykloubil rameno. "Tak pojď květinko, ještě tě tu někdo zraní." prohlásil jsem a podepřel ji, jako princeznovsky v náručí jí nepotáhnu! "Odnesu tě domů, ale před tím potřebuju jít do kanclu, tak to snad vydržíš. No jo, ty vlastně nemáš na výběr." ne, vůbec jsem se neusmíval jako hajzl a ten pohled na její obličej? No prostě k nezaplacení!
Přesun (oba)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hatake Kyōraku
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 102
Join date : 16. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Sat Apr 21, 2018 9:06 pm

Ďalší nie úplne podarený pokus. Zvraštil som obočie, no môj neúspech som prijal v tichosti. Shurikeny netrafili svoj terč, ktorý bol schovaný za jedným zo stromov. Sám som síce v Shurikenjutsu bol pomerne dobrý, ale technika ktorú som sa teraz snažil naučiť, vyžadovala aj niečo iné. 
Namotával som lanká späť okolo mojej dlane, až kým som k rukám znova nepritiahol shuriken, ktorý na nich bol naviazaný.
Zodvihol som ho zo zeme a pár krát som si ho v ruke pohodil.
"Ah.." Bolo to ťažké, prekvapivo. No neopúšťal som sa, aspoň zatiaľ nie. Väčšinu vecí som sa naučil sám, alebo na akadémii. Pre čo by mi mal aj teraz niekto pomáhať hm?
"Sakra!" Zaťal som zubami, schytil som shuriken do ruky a poriadne som sa napriahol. Znova som ho hodil, na čo sa v rýchlosti začalo odvíjať lanko na mojej ruke a ja som za neho zatiahol. Shuriken to však znova úplne vykoľajilo a spomalilo. Ani sa nezabodol do terča, vlastne ani do stromu, len sa od neho odrazil. Pošúchal som si čelo, ktoré bolo spotené. Ani nie tak od námahy, ako skôr od tepla. Musel som prísť na niečo iné.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hatake Kyōraku
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 102
Join date : 16. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Thu Apr 26, 2018 9:20 am

Sedel som na zadku a do zeme som si s kunaiom kreslil niečo, čo nápadne pripomínalo nejakú "mapku" z vtáčieho pohľadu. Aj keď určite nie detailne. Načrtol som krížik, ktorý predstavoval mňa. Následne niekoľko guličiek, ktoré predstavovali prekážky.. stromy, skaly.. čokoľvek, čo sa nachádzalo v mojej blízkosti. Strávil som tu už nejaký čas a tak som mal celkom rozhľad. Keď som to dokončil, načrtol som aj miesta, kde som si rozmiestnil terče.. 
"Chmm, zahnúť shuriken týmto spôsobom.." ďobkal som dráhu odo mňa, smerom k terču okolo prekážky. 
"Je v podstate nemožné, ak si človek trocha nepomôže." Poškrabal som sa na hlave a pozrel som sa smerom, kde sa nachádzal terč. Samozrejme som ho nevidel, bol v slepom bode. Niečo ako trafiť shuriken shurikenom tak, aby to zahlo dráhu jedného z nich do terča.. to bolo nad moje schopnosti. Pre to mi ostávalo použiť len lanká. Rychlo som si vypočítal, koľko metrov by som asi potreboval a akým uhlom to hodiť.. sila.. meh... znova som sa poškrabal na hlave. Zbytočne som si to komplikoval, ale bol som ten typ. Postavil som sa pre to a znova som natočil slučku okolo shurikenu. Bol som si istý, že terč trafím. Už som to nejaký čas skúšal ale to ako ho trafím.. heh. Napriahol som sa a shuriken som hodil, na čo som po chvíľke prechytil lanko a trhol s ním do strany. Nie silno, no dosť na to, aby to dráhu shurikenu zmenilo na miesto, kam som potreboval. Ozvalo sa spokojné tupé klopnutie po tom, ako sa shuriken zabodol do dreveného terča. Uškrnul som sa. 
"Yep, presne toto som chcel počuť."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hatake Kyōraku
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 102
Join date : 16. 01. 17

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Sat Apr 28, 2018 7:17 pm

Apríl - RP + 1

Sedel som na zadku, v tureckom sede a.. ah, ani si človek nedokázal predstaviť, ako som sa nudil. Na kolenách som mal rozložený zvitok, kde boli zobrazené všetky pečate, ktoré existovali.. rovnako ako aj to, k čomu vlastne boli. Predsa len pečatenie pre shinobi nebolo iba ukázať niekoľko nezmyselných znakov a vytvoriť techniku, to naozaj nie.Každá pečať mala svoj zmysel. Napríklad tú, ktorú som teraz zložil, bola charakteristická pre katonové techniky, ďalšia bola charakteristická pre rozptyl, iná zas pre silu.. a iná zas pre iný element. Musel ich vymyslieť nejaký génius! Až sa mi zastavovala hlava nad tým, ako sa v minulosti ľuďom muselo žiť. Už moje vedomosti, ktoré sú dnes považované za chabé a za začiatočnícke, v minulosti predstavovali obrovský úspech. 

"No.. ale nežijeme v minulosti." Povzdychol som si, na čo som znova začal precvičovať skladanie jednotlivých pečatí. Konkrétne som sa zameral na niečo, čo mi vlastne aj bolo k úžitku. Zložil som pečate na tú jednu techniku, ktorá mala ako tkaé grády, aspoň v mojich očiach. Ako som doskladal poslednú pečať, Ruku som natrčil pred seba a okolo prstov mi zapraskal bleskový výboj. 
"Pomalé..." Zamračil som sa. V boji to budem musieť zložiť omnoho rýchlejšie na to, aby to bolo efektívne. Predsa len som nebol moc veľký preborník na Taijutsu.. bol som len priemerný a moja sila bola dokonca podpriemerná. Musel som mať nejaké eso v rukáve! Bezpodmienečne. 
"Znova!" Začal som skladať pečate, tento krát o niečo rýchlejšie. Nesnažil som sa však vytvoriť ninjutsu. Nevyužíval a nekoncentroval som chakru. Len som.. makal. Zaklapol som ruky do seba a následne som spravil pečať opice.. a znova.. a znova.. a znova dookola.


Po nejakom čase som to už skúšal na ostro. Stál som pred jedným zo stromov s rukou natiahnutou pred seba. Trocha mi z nej dymilo, mal som obhorené rukávy a cítil som bolesť z vyčerpania chakravodov na danej ruke. Bolo to celkom.. dosť. No skúsil som to ešte raz. V momente som do seba klapol rukami, zložil pečať opice rukou som do stromu vyslal elektrický výboj, ktorý do neho spravil pomerne slušnú dieru.
"Josh..!" Stisol som ruku a spokojne som sa vrátil na miestečko, kde som bol rozbalený. Veci som si zbalil späť do ruksaku a rozhodol som sa ísť do dediny.
/presun/
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Murasaki Kaien
Velitel Joninů
Velitel Joninů
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 01. 06. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Sun Jun 03, 2018 2:07 am


Raní ptáče dál doskáče. Když jsem však já doskákal na cvičiště, bylo už slunko tak vysoko na obloze, že by tomu málo kdo řekl ráno. Na cvičišti už bylo mnoho lidí, jejihž trénink byl už v plném proudu a já se teď k nim šel přidat. Tedy ne tak úplně, spíše obrazně. Ruční pečetě byli na dnešním programu. Byl jsem člověk, který používal především Taijutsu a tak jsem je potřeboval jen zřídka, no problém nastal ve chvíli, kdy nastalo ono "zřídka". Věděl jsem že k nim se musím někdy dostat ovšem jak se mi nechtělo.
Proto jsem doma místo toho abych vyrazil na trénink uklidil, připravil si večeři, vypral prádlo a vpodstatě hledal důvody "Proč ještě nemůžu jít na cvičiště". Když už byl však dům tak čistý že tam nebylo vidět ani smítko prachu, večeře připravená pro mě a pro potencionální hosty, všechny prádla vyžehlené a poskládané do komínků, došlo mi že mi došly výmluvy.
Než jsem vyrazil na cvičiště udělal jsem ze sebe Henge. Přeměnil jsem se na svého synovce, kterému bylo 14 let. Trénink který jsem teď chtěl provést hold nebyl něco, u čeho by se měl „Velitel Jouninů“ nechat přistihnout. Bylo to ale něco úplně normálního pro náctiletého genina.
Tak jsem teď byl tady. Neber te mě za zlé. Nebyl jsem nějaký flákač. Normálně bych trénink neodaloval, jen jsem věděl že zrovna tenhle trénink bude náročný. Když jste chtěli běhat rychleji, začli jste běhat častěji. Když jste chtěli mít více síli, šup s váma do posilky. Když jste ale chtěli rychleji skládat pečetě... museli jste dokola a dokola skládat pečetě. Zalezl jsem si dovnitř budovy a sedl si na jedenu z těch laviček. Normálně bych na ní asi dělal sedy lehy teď jsem si jen hlasitě povzdechl a začal skládat pečetě na všechny techniky které jsem znal v hlavě jsem si začal říkat různé názvy a po čase jsem se u toho snad aji ukolíbal.
"Pták, tigr, had, beran, beran, had, tigr, pták." říkal jsem si sám pro seben načež vždy složil pečeť tomu odpovídající a prosil ať už je konec. Věděl jsem že je to nutnost, ovšem tohle byla děsná nuda. Víc monotóní trénink jsem si ani nedokázal přestavit. Když jsem takhle skládal pečetě asi dvě hodiny, lidé v posilovně se na mě začali koukat. Vůbec jsem se jim nedivil. Seděl jsem tam celé hodiny a pod vousy si zaříkával onu „mantru“. Kdybych asi nějakého takového klučinu viděl já, říkal bych si že nejspíš vyvolává nějakého démona.
Takhle to prosím pokračovalo do večera. Mohl jsem však říct že to byl úspěch a v duchu si říkal že už tohle nikdy nebudu muset dělat. Cosi mi ale říkalo, že to tak úplně pravda nebyla.
Když jsem poté měl hotové svůj trénink ručních pečetí. Přešel jsem na záchod kde jsem zrušil henge, a vyšel ven. Řekl bych že ten co stál u umyvadla se celkem divil, když vešla jedna osoba a vyšla druhá.
Poté jsem přešel ven, vytáhl svitek a začal druhou část tréninku.
Měl jsem v plánu naučit se techniku Doton: Doryūheki, protože jsem jaksi potřeboval nějakou obranu proti těm ninjutsu. Přečetl jsem si jak má technika fungovat a přemýšlel jak na to. Začal jsem s tím obtížnějším provdením. Vystřelit bahno z pusy a nechat zeď naformovat předemnou. Když jsem složil potřebné pečetě, a vyflusl bahno, zkusil jsem vyzvednout do výši zeď.
Skutečně se předemnou objevila, no nebyla perfektní a po chvíli se rozpadla. Začal jsem polemizovat o tom, kde dělám chybu a zkoušel jsem to ještě několikrát za sebou a každý pokus byl o trochu lepší než ten předchozí.
Dlouho jsem však tímhle tempem nepokračoval. Jakmile jsem narazil na zeď, tak jsem přestal, rozhodnutý že se o to pokusím zítra, či "někdy jindy".

RP + 1
Start učení techniky: Doton: Doryūheki (B)
Přesun
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hirin Kasai
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Mon Jun 04, 2018 7:26 pm

Doletěla jsem až sem. Tedy lítat neumím, nejsem motýlek ani včelička. Bohužel. Z toho jsem byla smutná, ale to se rychle změnilo. "Tak jsem tady!" pověděla jsem na hlas samá sobě! Přišla jsem cvičit ? NE! Přišla jsem se kochat krasou všech co tu jsou! Doběhla jsem ke křoví a zakoukala se do něho. Byla tam housenka. Byla jsem fascinována. Koukala jsem se na ní, jak se plazí. Bylo tooooo úžasné. Při představě, že to bude krasný motýlek, se mi rozzářili očička.  Nakonec jsem si odběhla pod stromeček, abych byla ve stínu, to horko mi nedělalo dobře. Lehla jsem si pod strom a koukala na oblohu. Chtěla jsem lítaaat!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Murasaki Kaien
Velitel Joninů
Velitel Joninů
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 01. 06. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Mon Jun 04, 2018 11:46 pm


Coural jsem se Kotei a povzdechl jsem si. Největší problém při přidělení týmu byl najít všechny členy a dohnat je na jedno místo. Ve složkách většinou byli jejich domy a u prvního z nich když jsem se zastavil mi nikdo neotvřel. Musel jsem se zeptat jedné staré hodné paní, očividně sousedka jednoho z mých geninů, která mi řekla že před chvílí odešla. Když jsem se ptal kam? Řekla mě ať to zkusím na cvičišti.
Cigaretu v ústech jsem lehce potahoval a nikam nespěchaje jsem šel až na cvičiště. Lidí plno a tak jsem lehce vytáhl fotku, a jako nějaký inspektor tajné policie jsem se začal ptát "neviděli jste ji někde?". Konečně jeden z Shinobi, který si všímal okolí více než jeho kolegové mě odkázal na část cvičiště, kde skutešně u stromu ležela moje první svěřenkyně.
"Yo!" křikl jsem na ni a zamával rukou. Na tváři široký úsměv až to odhalilo mé bílé zuby. Zaručeně to byla ona. Podle fotky. Vypadala že si užívá hezkého počasí. Trochu jsem doufal že ji tu přistihnu trénovat, no nemůžete mít hned všechno. Však do ní ty schopnosti dostaneme.
Otevřel jsem složku která byla očividně její a začal jsem recitovat.
"Hirin Kasai, věk 15 let, hodnost genin. Tým žádný." řekl jsem a zaklapl složku a široce jsem se usmál.
"No očividně i v kanceláři můžou udělat chybu. Murasaki Kaien jméno mé.." řekl jsem a vykouzlil jsem jí poklonu "a od dnešního dne jsem tvůj sensei."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hirin Kasai
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Tue Jun 05, 2018 12:04 am

V klidečku jsem relaxovala. Relaxovaní bylo důležité, protože odpočinek je důležitý. Koukala jsem na nebe a dívala se na ptačky, kteří proletěli. Také jsem pozorovala obláčky, ano ti bílé krasné obláčky. Používala jsem svojí fantazii a představovala si, co znamenají. Prostě krasný den! Někdo začala volat. Bylo to na mojí maličkost. "Olaaa" povím a taky zamává na zpět! JSem přeci slušně vychovaná. Tedy v rámci možnosti.
Podle vzhledu vydal na někoho staršího, trošku víc staršího, ale zaroveň mladšího než má maminka. Ale má maminka byla krasnější! Vytáhl nějakou složku a přečetl mé jméno a nějaké další informace. Založila jsem si ruce na hruď a začala kroutít hlavu na znak nesouhlasu!Ano jméno sedí, ale já jsem hodnost čestná housenka! povím a zakřením se na něho! "Uuuu mám vlastního senseie!!! vykřikla jsem radosti a mé očka se rozzařila jako hvězdičky. Už jsem jich pár měla, ale vždy jsem měla radost z něčeho nového! Zajímalo by mě, jestli má rád přírodu a zvířátka! Moc mě těší, sensei-sama!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Murasaki Kaien
Velitel Joninů
Velitel Joninů
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 01. 06. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Tue Jun 05, 2018 12:19 am


"Jo jo. Taky taky. Kaien-sensei, nebo jen Sensei. Sensei-sama je už trochu moc." řekl jsem a mával rukou abych přešel tyhle formality. Nevěděl jsem co má znamenat "čestná housenka" ovšem přešel jsem to mávnutím ruky.
"Kdepak vlastního. Potřebujeme najít zbylého člena a pak můžeme začít." řekl jsem a ukázal jí fotku. Byl na ní zbylí člen. Týmu. Sedl jsem si tedy ke stromu a natáhl nohy.
"Takže. "Čestná housenko." řekl jsem se širokým úsměvem a onen titul jsem řekl lehce sarkasticky, ovšem vše v dobrém duchu.
"Tvoje první mise! Rank D! Najdi zbývalého člena týmu. Tady máš fotku a šup do práce! Odměna: Spokojený mistr." řekl jsem a široce jsem se na ní usmál. Rád jsem dával takhle úkoly svému týmu. Vše pro mě byla hra, soutěž a něco takového. Všechno mé jednání bylo jen z toho důvodu, abych viděl jaká bude její reakce. Bude naštvaná za první misi? Bude že to není moje práce? Bude nakrklá že nechávám vše na ní? Vše bylo z nějakého důvodu. Jak říkám, ve složkách může být snůška keců. Nikdy jsem nevěřil tomu, co tam někdo napsal. Rád jsem si udělal názor na můj tým z první ruky sám.
Natáhl jsem se u stromu a protáhl se v zádech. Sedíc tam jsem se na ni usmíval a čekal jak bude reagovat.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hirin Kasai
Genin
Genin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 74
Join date : 29. 12. 16

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Tue Jun 05, 2018 1:03 am

"Hai,"hai sensei- sama" odpověděla jsem na to jak mám oslovovat svého nového mistra.¨Poslouchala jsem ano, poslouchala, ale jen tak to proletělo hlavou.
"Nemám vlastního?" řekla jsem smutně. Achjo, byla jsem z toho smutná. Mno nic nějak to budu muset přežít. Uvnitř jsem byla smutná, ale na venek veselá.
Přikyvují a jen se usmívám. Uuu první mise a jen pro mě! To je parada, sice někoho hledat bude těžké, ale co se dá dělat. Musím dělat čest mému klanu!!!!"Spokojený mistr, spokojená Hirin!" povím a a zasmějí se. Vezmu fotku a někam se rozběhnu! "Zatím sensei- sama"!

//přesun
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Murasaki Kaien
Velitel Joninů
Velitel Joninů
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 01. 06. 18

PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   Tue Jun 05, 2018 1:12 am


"Kaien-sensei." řekl jsem prostě a jednoduše znovu. Trpělivost růže přináší. Pozoroval jsem její osobnost a dělal si mentální poznámky. Hyperaktivní byli vždycky zajímavé povahy. Pracovat s nimi chtělo docela trpělivost a zaúkolovat je různorodými úkoly byl většinou ten správný postup.
Hai hai. Tak do práce. řekl jsem a nátahl se u stromu. Dával jsem jí náskok tak říkaje, to ale ona nevěděla.
Když už byla pryč. Jen jsem lehce složil pečeť na Kage Bunshin no jutsu a vedle mě se objevilo 5 mých přesných kopií. Široce jsem se na ně usmál.
"Hodně štěstí bratři moji." řekl jsem jim a oni na to odpověděl jen úsměvem. Poté všichni kloni složil pečětě a přeměnil se na onoho kluka, kterého měla Hirin hledat. Byl to jeden z těch mojích vtípků.
Tihle kloni, se rozeběhli do všech koutů Koteii a byli něco jako falešné cíle pro Hirin. Doufal jsem, že nenajde jako první toho pravého. To bych přišel o všechnu tu zábavu.

Přesun kloni-
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Cvičiště za vesnicí   

Návrat nahoru Goto down
 
Cvičiště za vesnicí
Návrat nahoru 
Strana 1 z 2Jdi na stránku : 1, 2  Next
 Similar topics
-
» Cvičiště v Zemi čaje
» Cvičiště č. 2
» Cvičiště
» Cvičisko 3
» Cvičiště 3

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Tsuka no Kuni :: Koteigakure no Sato-
Přejdi na: