Naruto New Age


Naruto: Our new age
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Lesy a hory

Goto down 
AutorZpráva
H.
Admin*A
Admin*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 212
Join date : 23. 11. 16

PříspěvekPředmět: Lesy a hory   Mon Feb 19, 2018 9:47 pm


Dlouhé, nehostinné prostranství porostlé stromy, keři a vysokou trávou, z nich sem tam vykoukne nějaký ten balvan a nebo se nad koruny stromů tyčí hory a skály. Kdo zdejší cesty nezná, ten snadno zabloudí.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Itama Uchiha
Nukenin S-rank
Nukenin S-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 28. 02. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Sat Mar 31, 2018 11:15 pm

Po těch letech, kdy jsem se nikde neusadil jsem si řekl že si uspořádám vlastní táborák. Zvláštní? Proč by, roky samoty vám dají své a někdy je zkrátka dobré si vzpomenout na staré dobré časy, jen tak u ohně, v otevřeném prostranctví, v přírodě bez jakéhokoliv živáčka okrem otravného hmyzu a divoké zvěře. Můj plán na delší tůru ohledně svého cíle který jsem započal již ve svých 20-ti letech jsem na týden odložil. Přestalo mě bavit si hrát, nejspíš? Ne, jen jsem prostě potřeboval trošku adrenalinu ohledně přežití. Kdyby tu byla máma, nejspíš by mi řekla že bych za to dostal bobříka přežití.
"Yosh..." Odložil jsem si svůj vak vedle pár klád naskládaných na sebe, které jsem si přitáhl. Měl jsem u sebe i sekeru, kterou jsem s hrdostí vytasil. Byla to vlastní výroba a byl jsem na sebe pyšný. Nejdřív jsem si obložil kolečko kameny abych vytvořil ohniště, následně jsem si sundal vršek oblečení a začal sekat dříví. Chvíli jsem přemýšlel nad tím jestli by nebylo dobré si někdy postavit nějaký srub. Zkrátka místo kam bych se mohl vrátit aniž bych byl rušen. Vážně mě to chvíli nedalo, abych se nezadíval na obzor na jedné z nejvyšších hor, na kterou se jen pár bláznů odváží dojít. Bylo mi fajn, víc než kdy jindy. Přál bych si aby jsi to viděla... Pousmál jsem se a začal jsem sekat dál. Škoda že ses nebránila... Pokrčil jsem s úsměvem rameny a pokračoval v sekání.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Denki
Nukenin A-rank
Nukenin A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 20. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Sun Apr 01, 2018 12:08 am

"Teeeeeiii~" křupání větví pod mýma nohama bylo asi tak nápadné jako když se lesem plíží medvěd. Těžko říct, jestli bych se dokázal plížit potichu, kdybych chtěl, ale já nechtěl, takže Itama měl asi tak deset minut před tím, než jsem dorazil k němu, dokonalý přehled o tom kdo a z jakého směru k němu jde. I já měl dokonalý přehled o něm, protože jeho hořkosladká chakra s nádechem vanilky byla cítit po celém lese. A já věděl, že tuhle chakru už znám. Snad proto jsem se ani neplížil, ani neschovával, ačkoliv otázkou pořád zůstává, jestli bych to udělal ve chvíli, kdy by u táboráku neseděl černovlásek ale někdo jiný.
Pro chvilku jsem zapomněl na svého stříbrovlasého společníka, který se ztratil kdesi v močálu, asi zase někde kazí lidem hezký den bouřkou a sám stanul na úpatí lesa a pozoroval přeživšího Uchihu. Sice to pod plynovkou na mé tváři nebylo vidět, ale šťastně jsem se usmíval, jako bych viděl starého známého. A jo, i když jsem se předtím s černovláskem nikdy do kontaktu nedostal, bohužel *zatlačuje slzičku*, kdo z Konohy by neznal majestátního, hrdého Uchihu? Všechny ty šťavnaté a pikantní detaily, které o něm kolovaly!
"Než jsem se konečně dostal k tomu tě pořádně prozkoumat, zabil jsi matku a odešel z vesnice. To je smutné, I-ta-ma~" správně, místo pozdravu jsem překonal těch pár metrů a stál přímo před tímhle obávaným nukeninem. Strach? Podobnou emoci jsem neznal. Mnohem víc mě totiž lákal pohled do té krásné aristokratické tváře. Toužil jsem si ho vyfotit v odlesku vycházejícího slunce. K čertu s tím, jestli mě neznal, já jím byl okouzlen už na akademii.
"Sušenku?" bez otálení jsem se posadil naproti němu a natáhl ruce v rukavicích nad oheň. Kdekdo by tohle považoval za nesmírnou drzost, já to ale zle vůbec nemyslel. Byla mi zima! A Tei-chan se mi ztratil *smrk smrk*.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Itama Uchiha
Nukenin S-rank
Nukenin S-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 28. 02. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Sun Apr 01, 2018 12:25 am

Výraz v mé tváři svědčil o tom že jsem si tvrdou práci užíval. Nikdy mi nevadilo dělat věci které ostatní považovali za zbytečné. I přes to že jsem shinobi, tyto práce mě bavily kolikrát víc...i když vložený elán do smrtících rituálů byl jedinečný, možná proto jsem v tomto oboru zůstal a nedal se na Bořka stavitele.
Při štípání dřeva na rozdělání ohne jsem cítil v okolí, poměrně velmi efektivně slabší dávku chakry, avšak zápach této osoby mi byl vážně známý. Kdo by byl jinak na tolik troufalý se ke mě přiblížit, kdyby neměl kus sebevědomí. Jenom jsem se pousmál a ve chvíli kdy postava kráčela čím dál tím blíž ke mě, jsem sekeru zapíchl do klády. V zápětí jsem si šátkem otřel pár kapek potu z čekal a stejně tak i ruce od špinavého dřeva, respektive kůry která byla ke vší dokonalosti obalená hlínou.
S velmi milým úsměvem jsem se podíval směrem odkud vycházel zvuk přítomnosti dalšího člověka a to jsem se jim chtěl dnes vyhnout...
"Než jsem našel tvojí složku aby jsi mi byl při této akci užitečný, už jsi byl fuč." Podotkl jsem na tu jeho vsuvku a špinavý kus hadru odhodil na zem a hodil na sebe zpátky vrchní část oblečení. Byl snad gay? Byl určitě nějakým způsobem teplej, ale bál se to přiznat.
"I když, máš možná štěstí že jsi odešel dřív. Potom by jsi mi už k ničemu nebyl." Vážně? Nejlepší medik a legenda ohledně pokusů na zdraví a životech nemocných v naší vesnici? Byl to tehdy pro vedení vážně oříšek, to co mě na něm vždy zajímalo, i přes to že jsem s ním také nepřišel do kontaktu byla vždy jeho vyrovnanost. Nestyděl se za to co dělá, bral to jako něco naprosto normálního.
Posadil jsem se, zatímco on si sedl naproti mě a už mi nabízel sušenku. Musel jsem se pobaveně usmát.
"Denki, jeden z největších psychopatů z té skládky dřeva tam dole. Vážně si myslíš, že bych si od tebe vzal nějaké jídlo?" Založil jsem si ruce do kapsy a dal nohu přes nohu. Opatrnost mě dostala tak daleko, tak proč bych si právě teď měl vzít sušenku od psychopata v masce jako byl on? Ještě s informacemi které jsem o něm měl.
"Co po mě chceš?" Opřel jsem se zády o kládu která byla za tou, na které jsem seděl, opřel si o ní i loket a čekal co z něho vypadne. Zajímavé bylo že z mého milého pohledu se najednou vyklubal až úřední, vážný kukuč. Samozřejmě, bral jsem tohoto muže velmi seriózním způsobem, i přes to že se choval a vypadal jako dítě. Proč? Málo lidí mně zaujme, jenomže tento člověk měl něco co chci. Tu poslední složku, tu informaci kterou jsem tehdy nestihl přečíst. Měl pro mě hodnotu a co víc. Důvod proč sem přišel? Nečekal jsem žádnou normální odpověď, ale musel jsem se zeptat. Kdo v tuto hodinu chodí do těchto končin...jenom já a tento magor, jenomže já mám důvod. Dělám si sólovej táborák, on? Nevím ani jestli jsem to vážně chtěl vědět...ale ta zvědavost, nejvíc stupidní vlastnost kterou jsem mohl mít.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Denki
Nukenin A-rank
Nukenin A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 20. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Sun Apr 01, 2018 1:05 am

Zálibně jsem si ho prohlížel, ačkoliv přisuzoval-li tuto pozornost mému zaměření na stejné pohlaví, pravděpodobně se mýlil. Nejspíš bych se stejně zaujatě díval na hezkou polonahou ženu. Nebo ani na jednoho z nich, u mě člověk nikdy nevěděl, ani já to nevěděl, každopádně otázka sexuality byla u mě stále ještě nejasná, hups, musíme jí zapsat na seznam nezodpovězených otázek!
Zatímco jsem si to psal hned do volného prostoru mezi může člověk pískat bez jazyka (poznámka: vyzkoušet) a slušela by Teiovi růžová? Uchiha se oblékl a já na něj zklamaně pohlédl. Bylo příjemným zjištěním, že černovlásek zvládá i manuální práce, tím se jeho osobní výčet úžasných vlastností rozšiřoval a jestli je pravda to o všech těch jeho úchylkách, je dokonalý objekt k probádání.
"Mmm?" nechápavě jsem na něj koukal, já a užitečný pro něj? Měl snad rýmu a chtěl předepsat nějaká antitusika? Hmm to nebude ono, vypadal zdravě. Zdravě jako rybička. Místo toho, abych zapojil svůj brilantní mozek, jsem se urazil, když mě nazval psychopatem a ještě odmítl mou sušenku!
"Heee?" díval jsem se zaraženě na balíček sušenek, však byly s čokoládovou polevou! Skoro by se mi rozklepal ret, ale pak mi to došlo a já zavrtěl hlavou. "Já tě nechci otrávit! Ty jsem pekl sám!" na důkaz svých slov jsem si jednu vytáhl ze samostatného do té doby zavakuovaného obalu a postříkanou antibakteriálním sprejem ji strčil do pusy. Což bylo docela těžké, musel jsem na tu dobu zadržet dech a vsunul jsem ji tam dost krkolomně, ale byla tam a já ji vesele zchroupal. Jasně, pokud věděl o mé rezistenci na jedy a drogy, což pravděpodobně s těmi všemi informacemi věděl, věřit mi stejně nebude. Ale pak sám sebe připraví o ty bezvadné sušenky!
"Co chci?" když se tak ptá.. konečně se zdálo, že jsem přestal věnovat pozornost detailní antibakteriální kůře svých rukou a podíval jsem se na něj se stejným vážným výrazem. "Hmm, vy Uchihové jste zajímavý. Ne pro ty vaše oči, pf.." mávnul jsem rukou a nadšeně sprásknul ruce. "Ale ta vaše nenávist a temnota duše.. podle mě to bude nedostatek serotoninu." přiblížil jsem se blíž k němu, typicky moje vlastnost narušovat všem osobní zónu, i když teď jsem byl fakt daleko. "Tělo tvého otce tak trošku.. puf.. zmizelo. Naproti tomu tělo tvojí matky jsi tam nechal, ale nedovolili mi ho rozpitvat, myslím, že se tak nějak báli, co by tam našli." usmíval jsem se jako sluníčko. "To máme dva ze tří Uchihů. Poslední je? Tramtadadááá I-ta-ma!" ukázal jsem na něj. "Moc bych si přál podívat se ti na mozek, určitě tam bude nějaká krásná anomálie nebo deformace! Bude to dědičné, za to dám krk!" kýval jsem hlavou, ale najednou jako bych se vzpamatoval, kouknul jsem kolem sebe. "Jo a.. neviděl jsi Teie? Vysokej, zamračenej, nad hlavou bouřka, takovej sladkej Mrakomor."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Itama Uchiha
Nukenin S-rank
Nukenin S-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 28. 02. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Sun Apr 01, 2018 12:50 pm

Ten kluk, muž, cosi co předemnou sedělo se nedalo považovat za normálního člověka. Já měl co říkat, ale něco mi v hloubi duše hlásalo že bude opravdu užitečný. Mezi tím co mlel nesmysli o těch jeho sušenkách jsem si v hlavě opět prolistoval jeho složkou. Uměl jsem základ lékařského ninjutsu ale on...On byl jiná elita. Jenom jsem se zamyslel nad jednou věcí kterou jsem kdysi ukryl a že to bylo těžké tu věc udržovat v dobrém stavu. Možná bych se mohl následně nějak nenápadně zeptat na pár rad, ale nejspíš bylo příliš brzy.
Celou dobu jsem ho jenom poslouchal a mezi tím vším jsem začal roztápět oheň. Ze svého vaku jsem vytáhl pár mrtvých veverek, jenom tak na předkrm, které jsem svlékl z kůže, propíchl je skrz na skrz a dal dělat nad ohněm. Krev na rukou jsem si oblízl a s posmrkem si opřel lokty o kolena a naklonil se k němu, stejně jako on ke mně když rušil můj osobní prostor.
"Zajímavé." Pousmál jsem se a zkoumal tu jeho masku. Byl to magor i tím co na sobě nosil, ale nijak jsem se do toho nepletl, měl vážně strach že se nakazí a to nebyla moje věc.
S hlubokým výdechem jsem opět změnil polohu, kdy jsem se opřel, dal nohu přes nohu a párátkem z třísky jsem si oddělával veverčí krev zpoza nehtů a musel jsem se pobaveně usmívat.
"Nenávist a temnota duše hm?" Hlasitě jsem se uchechtnul. "Nejspíš máš mezery ve svých informacích či domněnkách, slavný mediku." Párátko jsem si dal mezi dva prsty a pinknul mu ho do té jeho masky.
"Otcovo tělo již není záhadou, byl to slaboch a matka nebyla ničím zajímavá...téměř ničím." Zasekl jsem se pohledem na jednom místě, jako kdybych vzpomínal na ty zajímavé věci které mě fascinovali, ale ihned na to jsem jenom zamrkal očima a vzal si opečenou veverku, zatímco ta druhá tam čekala na to až si jí vezme Denki, kterému jsem také nabídl.
"Toto ti splnit nemůžu, ale můžeme udělat dohodu, co myslíš?" Pousmál jsem se odkousl kus spáleného veverčího masa z těla. "Jsem knihovna informací, v dnešní době nejspíš jediný kdo má informace i o zakázaném. Dám ti něco co ti bude velice užitečné jak informačně tak i fyzicky, zatímco mě budeš následovat a podporovat mě v mém cíli." Mluvil jsem velmi obrazně, nechtěl jsem mu říkat detaily nabídky, pokud by se na ní přímo nezeptal. Nebyl to můj styl, mohl odmítnout nebo příjmout rovnou, nebo se naopak zeptat. Byla to nějaká z mých her? Nejspíš ano, on měl jediné štěstí, že bude pro mě moc důležitý. Ani né teď, ale měl jsem ten zvláštní pocit, že v budoucnu ano.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Denki
Nukenin A-rank
Nukenin A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 20. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Sun Apr 01, 2018 1:47 pm

Se zájmem jsem sledoval, jak si připravuje tu lákavou krmi, přece jen kdo dneska umí stáhnout a vykuchat veverku? Já bych to asi dokázal, ale musel bych mít přinejmenším latexové rukavice. Sice jsem sebou jeden pár měl, ale mnohem lepší byl pohled na řezníka Uchihu. Bylo jasné, že v divočině se pohybuje už delší dobu, nebo měl zkrátka dobrý výcvik, o jeho otci a způsobech trénování kolovaly hotové legendy. Hotový Tarzan! Líbilo se mi to, teda až na to lízání krve, protože MIKROBI!!
"Mezery v informacích?" poškrábal jsem se nechápavě na kapuci a vytáhl jeden z mnoha notýsků, které jsem měl v příručním vaku. Tenhle měl velkou samolepku znaku Uchiha vystřiženého z bravíčka, kde byl  článek pro mladé kunoichi o tom, který Uchiha s vámi bude chodit. Ten jsem měl vylepený v laboratoři nad digestoří, protože mi vyšel Itama *love*. Teď jsem ho ale otevřel, nalistoval příslušnou stránku a jako bych čekal, že mi černovlásek sdělí nějaké pikantní info, to ovšem nepřišlo a já zklamaně zavrtěl hlavou. "Téměř ničím říkáš? To je víc než nic a když to není nula, tak to stojí za prozkoumání." odvětil jsem vesele.
"Děkuji za nabídku, ale nedám si." odvětil jsem s úsměvem, přece jen byl ke mě milý a pohostinný, musel jsem mu poděkovat! Důvod proč jsem se rozhodl nezařadit tohoho hlodavce do svého jídelníčku mohl být jakýkoliv, možná mi těch chlupatých potvůrek bylo líto, nebo jsem byl vegetarián, možná taky nemám rád veverčí a nebo v tom vidím mrtvolu, která je už ve stavu rozkladu a na ní se bakterie množí, množí, MNOŽÍ! Jak se zdálo, párátko jsem ignoroval, měl jsem masku a na něco s veverčí krví slušní lidé nesahají!
"Oooo, já miluju dohody! Pojďme uzavřít nějakou dohodu!" skoro jsem začal tančit a spiklenecky s rukama po tlesknutí jsem na něj zíral. "Dáš mi něco, co mi bude užitečné informačně i fyzicky? Co?" byl jsem jako dítě, co čeká na svůj dlouho vytoužený dárek. Jak se zdálo, pitvání Uchihova mozku jsem odložil na neurčito, ale co vám mám říkat, já si ho jednou stejně rozřežu! Pak jsem ale najednou jakoby zvážněl a naklonil hlavu na stranu. Chvíli jsem si ho mlčky prohlížel, než jsem promluvil úplně jinak než před tím, víc klidně a neutrálně.
"A co je cílem velkého Itami Uchihy?"
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Itama Uchiha
Nukenin S-rank
Nukenin S-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 28. 02. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Sun Apr 01, 2018 2:30 pm


"Správně, mezery v informacích." Mile jsem se na něj usmál, ale víc informací jsem mu nehodlal říct, ani po tom co vytáhl svůj úchylně polepený deníček se znakem mého ubohého klanu který každý tak povyšoval. Ohledně mé matky, kdyby zde nejspíš řekl že rozpitval její mozek, tak ten jeho se objeví v propasti zapomnění, ale neudělal to, pouze po tom toužil, což mi vyhovovalo.
To co mě ale překvapilo byla jeho mírně teatrální reakce na téma dohody. Vážně reagoval jako dítě, což mě jistým způsobem znervózňovalo. Ohledně medicíny jsem měl spoustu informací a představa že jsou v rukou tohoto psychopata mě...rozvášnila. Hmm, nadchla? Nevím, najednou se mi na tváři objevil upřímně veselý výraz. Nedá se specifikovat, ale jako kdybych si v myšlenkách představoval kdo ví jaké scény. Hlasitě jsem vydechl.
"Před třemi, možná čtyřmi roky se nově budovala Konohagakure no Sato, rekonstrukce kdy jsem byl manuálně zapojen do obnovy. Každý nejspíš doufal v to že na svou hlavu položím ten slavný klobouk. Já tehdy udělal ale pojistku. Sháněl jsem informace, byl jsem jak dvojitý špion. Jednou nohou pro Hokageho a jednou proti němu a...ne všechno bylo spáleno. Otec se postaral o hodně, ale nějaké informace zůstali zachovalé a jsou tady." Prstem jsem ukázal a zabodl se ukazováčkem do svého spánkového laloku. Vážně si myslíte, že jsem jim ty dokumenty nechal? Kdepak.
"Tehdy jsem pod Konohou vytvořil průkopy, tunely vedoucí na různá místa, skrytá před zraky veřejnosti. Ovlivněné genjutsu a dalšími pojistkami. To co nabízím tobě je místo na okraji Hi no Kuni. Informace o laboratořích které jsou dávno pod hromadou sutin, avšak prostory po menším úklidu jsou stále zachovány. Nejspíš tam nenajdeš už nic důležitého, ale laboratoř na tvé pokusy by se ti hodila no ne? Budu ti nosit spoustu zajímavých lidí." Prokřupl jsem si prsty a krk. Nemyslel jsem to tak aby začala s tvorbou monster, čistě pro informační účely a jeho zábavu. Potřeboval jsem vědět jak co v těle funguje kvůli...jisté věci kterou jsem mu prozatím neprozradil a on se mohl stát mým nejlepším osobním medikem. A co se týkalo jeho poslední otázky, na kterou již reagoval dospěleji. Jenom jsem cukl koutkem úst nahoru.
"Pomsta." Pohlédl jsem mu do očí přes jeho masku a jako bych je začal hypnotizovat. "Ne na člověku, ne na vesnici ani na zemi, ale na duši všech shinobi. Starší generace má informace které si nechává pro sebe. Chci to vědět. Chci vědět na co tehdy přišli, jaké techniky tu nejsou a co víc, co se stalo s Bijuu kteří mají stejnou slávu jako samotný počátek našeho světa. Chci aby prožili tu největší noční můru, aby nezapomněli na to co znamená být shinobi, aby použili svůj mozek na něco vyššího než na to "co dnes bude k večeři"." Usmál jsem se stoupl si, do ruky jsem si vzal své hodinky a podíval se na měsíc. "Tento svět je nudný. Každý chce velké cíle, já chci zábavu. Chci ten hmyz uvést do stavu nejistoty a strachu. Chci aby byli zmatení, šli po falešných stopách, aby je to zničilo zevnitř. Přechytračit je a vytěžit z toho řadu důležitých informací pro další činy a v budoucnosti? Možná nás informace které budeme shromažďovat dovedou k něčemu vyššímu. V tuto dobu chci mít pod kontrolou Konohu jakožto největší hrozbu pro mě a nejspíš i pro tebe. Chci je mít na nitkách a mezi tím si zjistit informace o Bijuu. Jestli totiž ti naivní Kagové nepodnikli pečetící rituály do schránek na tvorbu Jinchuurikiho, moje hra bude nudnější, za to jednodušší." Pohlédl jsem na něj s úsměvem od ucha k uchu. "Co ty na to Denki? Nezajímá tě náhodou jak funguje ta monstrózní chakra?" Můj pohled byl už naprosto jiný než ty milé a pobavené. Myslel jsem to zcela vážně a pohlédl na něj svým Sharinganem. Byla to pojistka k tomu že bych byl schopen mu něco jako je Bijuu poskytnout. Ovládnout je...bude těžké, ale pro mě to není nemožné. Mohl bych se využít jako dárek...těm kteří mě budou následovat. Udělat z nich Jinchuuriki a podrobit si ten hmyz, následovat naše ideály a jednou možná dosáhnout nového věku. Byl jsem moc v pohádce nejspíš, ale já měl všechny dveře otevřené. Nechtěl jsem se vázat na jeden cíl jako každý z mých předchůdců. Já chtěl žít a dělat co se mi zachce, čerpat informace, využít je, oklamat lidi, hrát si s nimi a možná i otevřít něco skrytého, nějaké...nové možnosti.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Denki
Nukenin A-rank
Nukenin A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 20. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Sun Apr 01, 2018 7:42 pm

Poslouchal jsem ho se zaujetím a pro změnu to nebylo jen proto, že se na něj tak hezky kouká a pramínek vlasů na jeho čela tak neposedně poskakuje. Potlačil jsem touhu zastrčit mu jej za ucho, pravděpodobně bych o ní přišel, ne že bych se bez ní neobešel, ale pravačka je kamarádka. Večer zapletu Teiovi copánky! Zdálo se, že mě tohle téma moc nebere, ale poslouchal jsem každé jedno jeho slovo. Přece jen bylo zajímavé slyšet to také z druhé strany. Ve vesnici o něm kolovalo tolik povídaček, rád jsem si vyslechl i jeho verzi. Která pro mě byla zatím docela výhodná.
Pokýval jsem hlavou. Laboratoř by se mi hodila. Improvizovat si chirurgický sál v lese není ono. Měl jsem moc rád svou laboratoř. Dal bych si tam fotky koťátek a štěňátek, ale chtělo by to tam nejprv uklidit. Bylo by to fajn, mít teplé místečko, kde člověk s hrnkem kakaa složí hlavu a trochu si zapitvá. Možná tam najdu nějaké zajímavé informace. To co nepřijde zajímavé Uchihovi nemusí být nutně nezajímavé pro mě. A Teiovi by se nový pokojíček taky určitě líbil.
Avšak zdálo se, že dostanu odpověď i na otázku, kterou jsem předpokládal, že nezodpoví. A zůstal jsem podivně nepřekvapen. Itama mě fascinoval. Nechápal jsem ho, nechápal jsem jediné z jeho slov. Ale chtěl jsem, zoufale moc jsem chtěl. Byl jako zakázaná skříňka, do které jsem se nutně potřeboval podívat. Jeho pojetí zábavy jsem nesdílel, netoužil jsem v nikom vzbuzovat nejistotu a strach. Ale staré techniky a informace, to už bylo něco jiného. Po těch jsem dychtil. Pochopit, vždycky jsem potřeboval víc, nezajímala mě sláva ani moc ani bohatství, já chtěl jenom vědět. Lehce jsem se pousmál, rád bych věděl, zda-li mladý Uchiha brnkal na mou notu schválně a nebo to bylo opravdu součástí jeho plánu, jenže to se asi nikdy nedozvím od tohohle krále lží a upřímně, dokážu bez toho žít. Málokdo mě chápal, málokdo věděl, co skutečně chci. Ale on ano a já sice znal důvody, proč ho nenásledovat, ale znal jsem i takové, které mě nutily mu kývnout. Proč ne. Lidské vztahy, pouta, city, nechápal jsem to, nikdy se v tom nevyznal a věřit někomu? Nevěřil jsem. Jenže jako on potřeboval mě, já potřeboval jeho.
Díval jsem se do jeho sharinganu, jako kdybych vůbec netušil o co jde a možná jsem to vážně nevěděl, nebo jsem byl statečný? Byl jsem prostě blázen, který toužil po něčem vyšším.
Zatímco on se na mě díval naprosto vážně, já se šťastně usmál. "Souhlasím. Ale mám podmínku. Tei půjde se mnou." kdo ví, jestli měl Itama informace o mém společníkovi. Nicméně byl bych pobavený, kdyby ne a proto jsem se z nenadání zase vrátil ke svým sušenkám, jako by ten plamenný projev vůbec neproběhl.
"Kdy začneme?" *smile, smile*
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Itama Uchiha
Nukenin S-rank
Nukenin S-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 28. 02. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Sun Apr 01, 2018 8:27 pm

Ve chvíli kdy se mi Denki podíval do očí jsem si vytvořil pojistku. Byl jsem přátelský člověk, ale musel jsem se ujistit že mě nezradí. Jak nejlépe si získat loajálnost člověka než výhružkou jeho smrti a zároveň obmazáním medu kolem huby? Po jeho otázce na toho Teie se objevil v mém prostoru Magen: Kasegui no Jutsu. Hroty byly zaražené do jeho těla a bolest kterou v genjutsu mohl cítit, se zdála být vnímaná jak v jeho pravém těle. Nevěděl jsem jak dobrý je v genjutsu, co víc mě zajímalo bylo to, jestli tuto bolest snese. Takové tintítko jako on, představa že tak velké ostny projedou něčím tělem bolela snad i mě.
V genjutsu jsem si stoupnul směrem k němu a sundal mu z úst masku, kterou na sobě měl nasazenou.
"Skvěle." Cuknul jsem koutkem úst nahoru. "Ale..." Pohlédl jsem na jeho čistou tvářičku, bez jakékoliv šrámy. "...jestli mě zradíš, tak..." Mohl jenom vidět jak se za mými zády blíží velkou rychlostí něco měděného. Bylo to čím dál tím blíž a já v poslední sekundě uhnul na stranu a jeho roztomilou tváří projel hrot. Jestli neomdlel v realitě, mohl pocítit velkou bolest v místech kde ho hroz zasáhl. Protože po této akci jsem ho zrušil.
"Rozumíme si, mistře mediku?" Pousmál jsem se šel si sednout zpátky na své místo. Hodil jsem mu k nohám prázdný svitek a k sobě si vzal též. Dal jsem mu rukou náznak aby ho otevřel. Moc jsem se s nikým nepáral.
"Jak je libo, pokud na to má koule, dveře jsou mu otevřené." Odpověděl jsem na jeho požadavek s jeho kamarádem a čekal co to s ním udělá. Vystrašit ho? Ne, tento měl od strachu daleko. Varovat ho, to bylo nejspíš to, čeho jsem chtěl docílit.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Denki
Nukenin A-rank
Nukenin A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 20. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Mon Apr 02, 2018 1:42 pm

Genjutsu, mé schopnosti,... kdo ví, proč jsem nic neudělal. Kdo ví, jestli jsem vůbec poznal, jestli se jedná o genjutsu, ale nezdálo se, že bych byl vyděšený. Možná jsem byl, ale jestli ano, nedělal jsem nic, co by tomu nasvědčovalo. Bolest? Cítil jsem jí, byla tak intenzivní a silná, tak krásně procítěná! Z mých úst vyšel tichý vzdech, odevzdaně jsem stál a nechal ho to udělat. Proč? Kdo ví. Možná jsem byl okouzlen jeho schopnostmi. Možná se mi to nějakým zvráceným způsobem líbilo. I když to bylo nepříjemné. Hodně. Třásly se mi konečně prstů. Jak se ale zdálo, všemocný Uchiha nevěděl všechno, nebo situaci nedokázal odhadnout, možná nechtěl, kdo ví. Chtěl vědět, jak ustojím bolest? Byl jsem jen člověk a cítil stejně silně jako všichni ostatní, ale já byl prostě psychopat, kterého to spíš bavilo než děsilo. Mnohem horší pro mě byla chvíle, kdy se dotkl mé masky. Tehdy jsem v sobě cítil paniku.
Bakterie. Viry. Patogeny. Prvoci. Plísně.
Držel jsem rty u sebe semknuté tak pevně, aby se dovnitř nedostala ani trošička vzduchu. Nedýchal jsem. Poslední krok, kdy mi jeden z hrotů projel obličejem, jsem vlastně ani nevnímal, pořád jsem měl před očima jen ta slova, smrt, smrt, smrt.. Přijdou si pro tebe Denki, jsou všude. Pod postelí. Na rukách. Na hračkách. Na oblečení. V jídle.
Itama se nemusel obtěžovat s tou kovovou show, tohle bylo peklo, které nepřekonala žádná bolest. Když uvolnil techniku, spadl jsem na kolena, ale nezajímala mě bolest těla, já měl jinou, mnohem hlubší a stísněnější bolest, bolest uvnitř mě. Okamžitě jsem zvedl ruku a dotkl se svého obličeje. Ne obličeje, své masky. Bylo jedno jak tělo bolelo, ona tam byla a já cítil pocit podobný nirváně.
Měl jsem se cítit naštvaný? Vyděšený? Čekal jsem to? Byl jsem překvapený? To se z mého výrazu vyčíst nedalo. Zvedl jsem k němu pohled, chvíli na něj koukal jako na někoho naprosto neznámého, ale pak jen pohodil hlavou a zasmál se. "Je s tebou zábava, I-ta-ma~"
Asi to měla být odpověď, nejspíš. Moc jsem nechápal jeho záměry. Přece jen mluvil se mnou. Mé zrady se bát nemusel. Já totiž nebyl na jeho straně, ale nebyl jsem ani na straně jeho nepřátel. Jeho válka pro mě nic neznamenala. Dokud bude plnit svou část dohody, budu já plnit tu svou. Je přece můj přítel, ne? *muck*
Roztřesenýma rukama jsem se opřel a navrátil se do svého sedícího posedu. Všechno mě bolelo. Cítil jsem se unavený a malátný. Vytáhl jsem z batohu lékovku a hodil si do pusy pár bílých válečků. Spokojeně jsem je spolykal a blaženě se usmál. Doufám, že tohle nebude dělat často, to by bylo nepříjemné. Příště bych mu mohl někam dát nějakou drogu. Za odměnu. Haha..ha.
Vtip.
"Mmm jestli má koule? To nevím, nikdy jsem se nedíval." zamyšleně jsem naklonil hlavu na stranu, jasně já byl už zase myšlenkami někde jinde. U Teie, kde jinde. Moje nová láska. Moje pokladnička tajemství. Jak jsem se těšil, až mu jednou čistým řezem otevřu lebku. Slast. Každopádně o existenci Teiových koulí jsem pochyboval, přece jen produkce mužských hormonů se mému společníkovi vyhnula obloukem. Snad ho Itama přijme i bez koulí.
Nakonec jsem se jen usmál na Itamu a natáhl k němu ruku s lékovkou. "Tic-tac?"
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Itama Uchiha
Nukenin S-rank
Nukenin S-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 28. 02. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Mon Apr 02, 2018 2:19 pm

To co mě překvapilo byl fakt že on se nebojí bolesti, nebojí se že mu někdo rozdrtí tělo...někdo, pokud to nejsou ty jeho bakterie a další blbosti. Měl až nevyčíslitelný strach z toho že jsem mu sundal masku? Ten kluk je beznadějný případ, ale nechtěl jsem si tím lámat hlavu. Pokud bude dělat naší část dohody, nebudu mít problém.
S hlasitým výdechem jsem jenom zavrtěl hlavou na jeho nabídku ohledně tic-tacu. Nehodlal jsem se dál zamýšlet nad tím co dělá, nejspíš bych to ani nepochopil. To bylo ale teď jedno.
Svitek který jsem mu hodil se tím že ho nechytl rozevřel a já vzal svůj štětec. Na ten svůj, který byl na mém klíně jsem napsal pár slov a hodil jsem ho za sebe. Tyto slova se následně zobrazily přímo před ním, na tom jeho svitku.
"Svitková komunikace..." poukázal jsem na písmo, které se po chvíli rozplynulo a on měl zase svitek prázdný. "Dokud nepříjdu na lepší způsob vzdálené komunikace, musí ti toto stačit." Svůj štětec jsem si vzal zpět do vaku. Nechtěl jsem aby mi chodil za zadkem jak nějakej pes, to nejspíš nebyla potřeba. Každopádně, pokud chtěl většinu času trávit v té laboratoři, bude se mu to ještě hodit.
"Tak co? Chceš se vydat do své nové laborky hned, nebo chceš počkat na toho...kamaráda?" Samozřejmě, i přes jeho požadavek že se přidá neznamenalo že si i u něj neudělám nějakou pojistku. Toho kluka jsem neznal, jméno Tei mi nic neříkalo, nejspíš nepocházel z Konohagakure no Sato. Co víc mě zajímalo byl fakt, proč je pro přítomného Denkiho tolik zajímavý. Buď to pocházel ze slavného klanu nebo to byl prostě magor kterej umí zajímavé věci, což mě lákalo. Pokud jsem někoho neznal a měl jsem možnost ho poznat, znamenalo to pro mě další informace. Další nové věci, které jsem ještě nezjistil, neuvědomoval si skutečnost existence. Tedy, pokud opravdu oplývá něčím co by mě mohlo překvapit.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Teiljo
Nukenin A-rank
Nukenin A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 20. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Mon Apr 02, 2018 3:23 pm

Kde se flákal ten pošuk Denki, to jsem absolutně vůbec neměl ponětí a vlastně mi to bylo celkem šumák, takže celý rozhovor jich dvou nebo kohokoliv jiného jsem neslyšel a vlastně ani nebylo v mém zájmu ho slyšet. Několik hodin jsem totiž prospal pod jedním stromem, kdy jsem přemýšlel.. no vlastně nepřemýšlel. Na chvíli jsem se ho a jeho děsivých zkumavek alespoň zbavil. Ne, že by mi jeho přítomnost vadila, moc jsem jí nevnímal, ale preferoval jsem být sám, to je snad normální, že chce být člověk sám.

Jelikož jsem se ale moc dobře nevyspal, odrazilo se to i na mé momentální náladě. A to se dalo poznat jednoduše, když jsem vzhlédl, všude kolem začaly na zem padat dešťové kapky. Líně jsem to vše sledoval, jak mi jednotlivé kapky stékají po bledém obličeji, a vpíjí se do vlasů, do oblečení, krátce jsem  ohrnul ret a rozhodl se, že bych mohl toho cvoka najít a to jenom v zájmu toho, aby přestalo pršet, když mi dá něco k jídlu. Bloudil jsem lesem, nejspíš padesátkrát špatně odbočil, s rukama v kapsách, sledoval koruny stromů, sledoval promočené oblečení i prchající zvěř a vlastně jsem v půlce cesty ztratil zájem o to, požadovaného Denkiho najít, prostě jsem ztratil smysl ho hledat. Vždyť já ani netušil, že jsem ho ztratil.

Nakonec jsem si všiml, ano, i já si něčeho všiml, táboráku a kluka v masce. Jackpot a to jsem se vlastně ani moc nesnažil! Mohli si mě všimnout hned, protože z toho klasického hezkého odpoledne se vyklubalo zataženo, pozor, bez trakařů. S rukama v kapsách, mrakem nad hlavou, jsem neplánovaně udusal dosud plápolající oheň a nějak se nepozastavoval nad tím, s kým tam ten zelenovlasej pošuk sedí. Protože mě to prostě nezajímalo, jestli je to jeho kamarád, nebo jak se těmhle lidem říká, nebo prostě jen někdo, koho za chvíli rozpitvá. Zastavil jsem se u nich a nic neříkajícím pohledem sjel všechny kolem, těžko říct, co jsem si myslel, protože jsem víceméně myslel na ty sušenky v Denkiho kapse a můj výraz se taky moc často neměnil. Normálka. A představit se? Heh, na to nemám vychování.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Denki
Nukenin A-rank
Nukenin A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 20. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Mon Apr 02, 2018 10:09 pm

Spokojeně jsem cucal tic-tac, když jsem si konečně všiml odignorovaného svitku a zvědavě na něj zůstal civět, no to už měl Itama v ruce štětec a něco psal na ten svůj. Zvedl jsem pravé obočí a čekal,jestli mi dá autogram, avšak to neměl v úmyslu, když se najednou písmo odnikud vynořilo na mém prázdném svitku.
"Páni!" obdivně jsem hvízdl. "O téhle technice jsem už slyšel. Funguje to i obráceně? Nemůže někdo číst naše staré konverzace? Můžu ti posílat smajlíky?" zase jsem byl až moc hyper, ale to už asi Itama věděl. Možná proto jsem vždy tak dobře vycházel tak dobře se svými dětskými pacienty, moje loutkové divadlo při píchání očkování bylo přímo legendární! Zvedl svitek do vzduchu a díval se, jak písmo zase mizí. Prsty jsem se dotkl bílého papíru, jako bych čekal, že se zase něco objeví. To byla fajn věc, určitě! Přece jen potkat Uchihu uprostřed ničeho se vám nepoštěstí každý den, co kdybych třeba potřeboval objednat nové chirurgické nástroje? Doufal jsem, že jeho objekty ke zkoumání budou minimálně tak zajímavé, aby mi vykompenzovali to, že jeho hlava mu ještě pořád sedí na krku. Tak moc bych si chtěl říznout *sad*.
Když se mě zeptal, uvědomil jsem si, že se z nebe snáší sotva patrné dešťové kapky. Zvedl jsem hlavu a lehce se pousmál. "Tei-chan má špatnou náladu." vypadlo ze mě bez dalšího komentáře, zatímco se kapičky svážely po mé masce. "Bude tu hned." zazubil jsem se, protože jsem ho cítil už z dálky. Ta aura, to se prostě nedalo popsat slovy. Všechen ten nezájem, to prázdno! Fascinovalo mě to. A pak najednou se vynořil z lesa, nad námi se zatáhlo ještě víc a já ucítil kouř, jak tam tak můj společník stál a hasil Uchihou tvrdě rozdělaný oheň. Jajsk. Nicméně já měl jiné starosti.
"Tei-chaaan!" vyskočil jsem na nohy a padnul mu kolem krku, jako bych ho neviděl deset let. Bělovlásek nedělal pro jistotu absolutně vůbec nic, jeho výraz byl prázdný jako obvykle, ale to mi nebránilo věšet se mu kolem krku. "Copak se ti stalo? Že na tebe zase promluvila nějaká holka!" sledoval jsem mrak nad jeho hlavou, tohle prostě člověka nikdy neomrzí. A já věděl, že to jednou omrzí, ale potom se podívám dovnitř. Nadšeně jsem zatleskal a vylovil z batohu, kam jsem uklidil svitek od černovláska a vytáhl balíček sušenek. Zamával jsem mu jimi před nosem a jen sledoval, jak se počasí z ničeho nic zase umoudřilo. Přece nebudu Itamovi představovat toho Mrzimora!
"Hodný Tei-chan." zatahal jsem ho za tvářičky jako mě vždycky tahávala ta hodná paní na recepci v nemocnici, co říct, Teie jsem bral prostě jako domácího mazlíčka. I když na křečka byl až moc velkej. Rozhodně o pár desítek centimetrů větší než já.
Až potom jsem se otočil k Itamovi a věnoval mu zářivý úsměv. Který neviděl. Škoda. "To je Tei. Teii, to je Itama!" zvedl jsem Teiovu ruku a na černovláska zamával, protože šedovlásek vypadal, že z něj vyprchal všechen život. Až zbaští moje prvotřídní sušenky, musíme vyřešit ten problém s koulema.  
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Itama Uchiha
Nukenin S-rank
Nukenin S-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 28. 02. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Tue Apr 03, 2018 6:31 pm

Příchod toho kluka byl poměrně zvláštní. Nechápal jsem jak Denki poznal že se už blíží. Každopádně na jeho otázku jsem jenom kývl prsty. "Ano, stačí pouze jedno médium na to aby byla použitelná." Odpověděl jsem mu stroze a svitek si dal zpátky, pozorujíc toho nováčka co byl...zvláštní. Celkově se oba chovali divně. Chvíli jsem přemýšlel nad tím jestli jsem do týmu nevzal jen pár dětí které prostě nemají kam jít. Ne podle věku, ale podle chování. Jeden byl moc hyper druhý neřekl  ani půl slova.
Když nás Denku představil, jenom jsem se na toho podívína díval s naprostým nezájmem. Co to má být... Chvíli jsem doufal v to že jsem v nějaké blbé komedii, protože co víc, začalo kapat a mě se začal můj tvrdě rozdělaný oheň hasit. Nijak jsem ale nereagoval, jenom jsem seděl a díval se jak se kapky vypařují po styku s ohněm což mi složilo skládanky puzzlí dohromady a já se musel jenom usmát. "Kapky se vypařují hmmm..." Řekl jsem šeptem zaražený očima na tu podívanou kterou jsem bral jako více zajímavou než toho muže, i přes to že mi něco říkalo že nebude úplně beznadějný případ. "Byl by jsi tak laskav a zastavil to?" Pohlédl jsem na něj stejně neutrálně jako před tím. Ten kluk se mi nelíbil a co víc, pokud si rozuměl s Denkim, nebyl normální. Jak jsem to věděl, že je to jeho vina? Neznal jsem ho, ani jeho schopnosti, ale spojení si déšť s Denkiho slovy a následně moje metafora ohně s kapkami, kdy jsem to přirovnal k nám dvoum mi pomohla spojit skládanku do bodu že za déšť může právě on. Navíc, bylo to zajímavé, musel být zajímavý, jinak by o něj Denki neměl zájem. Teda, zajímavý pro něj.
"Jak bylo řečeno, jmenuji se Itama, Itama Uchiha. Tady Denki ode mě dostal nabídku přidat se ke mě a pomoci mi dosáhnout toho čeho já sám chci výměnou za poskytnutí mu jejich...maličkostí které potřebuje aby se trošku zabavil, avšak pod podmínkou že půjdeš taky." Rovnou jsem to na něj vychrlil. "Tvá odpověď zní?" Dělat obchody s každým? Kdepak, ani nápad. Já ty lidi v podstatě nepotřeboval, ale sám jsem jim mohl nabídnout dobré možnosti, lepší budoucnost a možná i vysněné věci, zkušenosti, zábavu a co víc, alespoň nějakou tu část podpory v případě jejich krizových situací v boji. Nebo jim možná dát jenom možnost se pomstít a mít místo kde si budou připadat mezi vlastníma-to je pro citlivky.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Teiljo
Nukenin A-rank
Nukenin A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 20. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Wed Apr 04, 2018 4:39 pm

Stále jsem stál na tom samém místě jako předtím, akorát jsem zvedl ruku, abych si od Denkiho bez výrazu vybral balíček sušenek. Bylo mi naprosto jasné, že jednou, za nějakou dobu, ne, že bych to řešil, mě prostě a jednoduše přesně tyhle sušenky dostanou na jeho operační sál. Děsilo mě to? Strach, neznal jsem ho. Protože pro mě v životě nic nemělo hodnotu. Informace, zdroje, potřeby.. byl jsem ignorant, co o tohle nestál. Samé - ale Tei, musíš v životě něčeho dosáhnout, musíš mít cíle a sny.. Musím? Nemusím. Nechci.

Bez výrazu jsem se nechal štípat do tváří, zatímco jsem si naprosto přirozeně ukousával ze své sušenky. Počasí nad mou hlavou se vážně začalo umoudřovat, sice nesvítilo sluníčko, zůstalo zataženo, ale alespoň ten otravný déšť ustal. A jestli jsem si všiml tady našeho přítomného Uchihy? Těžko říct, nejspíš, všiml. Nezajímalo mě jeho jméno, děs, který vzbuzovala jeho osobnost jsem necítil. Sledoval jsem jen jeho postoj, jeho pohybující se rty.. Ale ve finále jsem absolutně neměl ponětí o tom, co říkal.

Hodil jsem si do pusy poslední zbytek sušenky. Došlo mi, že se mě asi na něco ptal, a já ho někde v zákoutí mysli vážně slyšel. Avšak slova jako chci dosáhnout, chci tohle a tohle, pro mě byla neznámá. Nestál jsem na stranách, nekopal na vlastním písku ani nehrál ty vesnické hrdiny.. Neměl nic, co by mi mohl nabídnout. Ale stačilo, aby mi řekl, co mám dělat a já to udělám. Bez zaváhání, protože jsem prostě plnil přání jiných, abych v tom životě aspoň něco dělal. Byl jsem žoldákem, nájemným vrahem, únoscem dětí i ten milí mladík od vedle, co babičce pomohl do kopce. Nepotřeboval jsem nad svými činy přemýšlet, všechny ambice mi prostě přišly.. zbytečné.

"Hm.." Vypadlo ze mě, nemusela to být odpověď na jeho otázku, možná spíš jen kývnutí k celé situaci, která mi víceméně byla jedno, protože jsem pokrčil rameny. Pokud budu mít kde spát a co jíst, možná i vysvitne sluníčko. Pohled jsem přetočil na doutnající zbytky ohně a natáhl k Denkimu ruku. Doufám, že těch sušenek má víc. Měl jsem hlad. Jo, ten jsem cítil, asi.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Denki
Nukenin A-rank
Nukenin A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 20. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Tue Apr 10, 2018 9:39 pm

Pozoroval jsem krásné a srdceryvné seznamování mého nového a starého kamaráda a culil se u toho jako sluníčko. Jeden by řekl, že já budu ta citlivka a možná jsem měl fakt slzy na krajíčku, ale zase takovej magor jsem nebyl. Vlastně co to plácám, byl! Já a Tei, to prostě nešlo okomentovat, protože zatímco Tei nestál o společnost, já se z ní necítil vytržený. Měl jsem to v té hlavě v nepořádku, to uznávám, ale i jako magor pitvající lidi, v utajení samozřejmě, jsem byl neustále ve společnosti a nikdy jsem se necítil sám. Já si dokázal udělat kamarády všude, pravda, pak jsem jim po nocích prozkoumával spánkové laloky, ale kdo má s kamarády takhle blízký vztah?!
Sledoval jsem, jak se Itama dívá na svůj divoce vydřený oheň, který Teiovo déšť se syčením hasil a chtěl bělovláskovi říct, že je to neslušné někomu hasit oheň bez dovolení, ale Tei dostal svoje sušenky a déšť rázem ustal. To vám říkám kdyby byly s čokoládou, vyjde slunce uprostřed noci! Jenže čokoška došla a Tei měl asi zase splín, no jako kdy ho on neměl jo. Itamova řeč ho nechala chladným, ale to mě nepřekvapilo, za poslední dva roky, co mi dělá společnost, jsem na jeho tváři neviděl žádný jiný výraz, mám teorii o poškození mimických svalů nebo nějakého centra v mozku, ale prozatím jsem řešení tohohle problému odložil,protože rozpitvat si domácího mazlíčka, to nechceš.
"Líbíš se mu." zazubil jsem se na Itamu vesele, jako by Tei projevil touhu po Uchihovo autogramu. Tu jsem sice ve skrytu duše projevoval já, ale na to je ještě čas. Protože snad černovlásek nepožadoval adekvátní reakci od dvou cvoků, více jsem situaci neřešil a zatímco dával Teiovi druhý a zároveň poslední balíček sušenek a škrábal ho za uchem, otočil jsem se k němu.
"Takže můžeme? Nechci být neslušný, ale práce čeká." usmál jsem se milonce. Už jsem se nemohl dočkat své nové laboratoře a jestli v brzké době neupeču nové sušenky, tenhle svět čeká potopa Noemovi velikosti!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Itama Uchiha
Nukenin S-rank
Nukenin S-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 28. 02. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Sat Apr 14, 2018 12:22 am

Ten byl ještě divnější než Denki. Situaci jsem ale naprosto bez komentáře přešel, pokud oba dva budou dělat to co jim řeknu a to co dělat mají, budu naprosto spokojený.
"Mám v plánu vydat se do Koteigakure no Sato. Dle mých získaných informací by se tam neměli prozatím dostat informace o našich maličkostech které by nás měli prozradit." Podíval jsem se na nebe, byl už vážně čas vyrazit.
Stoupl jsem si, oheň naprosto zničil a samotné ohniště jsem rozložil natolik že to tu spíše vypadalo jako flek uhořelé osoby. Hmm, nechtěl jsem za sebou nechávat nějaké stopy a proto jsem byl opatrný, spíš už jsem to měl naučené, takže jsem se nad zničením tohoto uvelebeného prostoru nezamýšlel, udělal to jsem to tak nějak automaticky.
Ještě jsem se na ně podíval.
"Máte dvě možnosti. Buď to se vydáte do tvé laboratoře kterou zprovozníte během toho co budu v Koteigakure, samozřejmě bych vám dal mapu. Nebo můžete jít semnou a na chvíli se pobavit nad tím jak si Uchiha získává přízeň spanilých žen." Mrkl jsem na Denkiho, možná by to mohla být šance toho kluka trošku...nebo...ne, radši ne. Každopádně to byla celkem hezky hozená informace o tom že se praví v okolí této země že je Koteikage velmi krásná a silná žena. Ty jsem měl nejradši, navíc jsem potřeboval informace. Jinak, co se mě týká? Ano, jsem Uchiha, ale znak klanu jsem na sobě nenosil, takže jsem mohl být kýmkoliv. Pokud vyloženě neměli mojí fotografii, což se dle mého zdroje nestalo, nemohli mě poznat. Měli jsme výhodu že vesnice mezi sebou nekomunikují. Nikdo potom neví kdo je potulný, kdo nukenin nebo kdo je dokonce zaspán v bingo knize a pokud si dobře vzpomínám, Denki je tam těsně za mnou. Samozřejmě jsem měl plán, normálně si tam příjdu jako každý druhý člověk, v případě průseru už se to nějak vyvrbí.
"Nuže? Jaká bude vaše odpověď?"
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Teiljo
Nukenin A-rank
Nukenin A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 20. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Thu Apr 19, 2018 1:44 pm

Situaci jsem sledoval mlčky, zatímco jsem dojídal poslední sušenky a když jsem k Denkimu natáhnul ruku a on mi do ní nic nevložil, pokrčil jsem rameny. Když půjdeme někam, kde bude jídlo, proč ne. Nevím, proč jsem se za tím magorem už tak dlouhou cestu někam vláčel, ale já jsem v tom nikdy moc nehledal smysl. Já nehledal smysl vlastně nikdy v ničem.

"Ženy.." Podotknul jsem, snad jediné slovo, co jsem v tom celém proslovu zaznamenal. Má nostalgická nálada způsobila, že sice nezářilo slunce, ale obloha lehce zamračená, zůstávala klidná. Neměl jsem ženské pohlaví rád, bál jsem se jich. Moc mluvili, moc se ptali.. A já půjdu tam, kam mě Denki dotáhne, takže ptát se na názor někoho jako jsem já, nemělo význam.

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Denki
Nukenin A-rank
Nukenin A-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 20. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Tue May 08, 2018 10:17 am

Itama mluvil na mou maličkost už moc dlouho a tak jsem se točil do kolečka s roztaženýma rukama a s hlasitým: "Víííííí!" simuloval vrtulník. Soustředit jsem se uměl, opravdu, uměl, ale když se mi chtělo. A mě se dneska už faakt nechtělo! Itama byl pořád tak vážný a chladný, měl by víc chodit na sluníčko! Napadlo mě, že řeknu Teiovi, aby ho trošku přismažil, opálení by mu slušelo, byl by zatraceně sexy! Ale pak by mě asi ztrestal hněv Uchihův, že jsem mu pokazil tu chladnou image, loupající se Uchiha na nose by sexy asi nebyl. Takže zatímco Itama mluvil o důležitých plánech, já si hrál na medikopter a Teiljo si asi představoval ty nejnebezpečnější stvoření na světě - ženské, čas ubíhal zaaatraceně rychle.
Nakonec jsem se zastavil, dokonce ani nejevil známky disfunkce mozku a jen se přitrouble usmál, což stejně přes masku nebylo vidět.
"Tvou pověst znám, spanilý Uchiho a ženy mě vzrušují až když se odhalí. Jejich kůže, vnitřnosti a tak.." zazubil jsem se, možná to znělo jako vtip, ale vtip to nebyl. Netvrdím, že jsem úplně mimo tuhle oblast jako třeba Tei, ale na druhou stranu.. ne, já určitě nejsem typ, co by někoho sbalil na šarm. Sice bylo lákavé mrknout se na Uchihu v akci, nicméně pro mě byla mnohem lákavější akce někde úplně jinde. "Chci svou laboratoř, mužskou práci nechám na tobě. A štěně si beru s sebou." doplnil jsem, aby si třeba nemyslel, že mu Teilja půjčím. Protože byl můj!
Nakonec jsem si počkal, až dostaneme potřebné instrukce a mapu a pak jsem milému Uchihovi láskyplně zamával a s Teiem, kterému jsem se věšen na rameno a zpíval mu písničky, jsem se vydal směrem ke Konoze.
Ah domove, sladký domove!
-> Přesun
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Itama Uchiha
Nukenin S-rank
Nukenin S-rank
avatar

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 28. 02. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   Sat Jun 09, 2018 3:43 pm

Denki, co bych od něho asi tak jiného mohl očekávat. Mírně jsem se usmál nad jeho reakcí ohledně oblasti žen. Byl jsem možná cvok, ale tento týpek předčí vždy každého psychopata. Jeho libost v hrabat se v lidském těle je krutá, já bych na to zřejmě neměl žaludek.
S mírným povzdechem jsem si zapnul plášť a mávnul na ně, když už byli na odchodu. Určitě se za ním v nejbližší době musím zastavit. Laboratoř, zajímala by mě jaká bude jeho reakce, určitě bude víc než nadšený. Teď jenom splnit svou část dohody. Musím mu tam přinést nějaký objekt který by mohl prozkoumat, nechtěl jsem ale jen tak někoho. Musel jsem v tomto světě přeci najít někoho kdo by mohl být nějakým způsobem zajímavý, no ne?
Jde se na věc...

Přesun
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Lesy a hory   

Návrat nahoru Goto down
 
Lesy a hory
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1
 Similar topics
-
» Hluboké lesy

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto New Age :: Hra :: Naruto: New Beginning :: Mistnosti :: Okolní svět-
Přejdi na: